EXODUS 19 -20 dinu a dívat se. Jinak jich mnoho padne. ^Také knězi, kteří přistupují k Hospodinu, ať se posvětí, aby nezasáhl do jejich řad." 23Mojžíš řekl Hospodinu: „lid nebude moci vystoupit na horu Sinaj, protože ty jsi nás varoval slovy: 'Stanov hranice kolem hory a posvěť ji."' "Ale Hospodin mu řekl: „Jdi, sestup a potom vystoupíš spolu s Áronem. Avšak kněží a lid ať se nesnaží pro-"" niknout a vystoupit k Hospodinu, a"by nezasáhl do jejich řad." 2SMojžíš sestoupil k lidu a pověděl mu to.- Desatero přikázání 20 ^ůhvyhlásuvšechnatato slova: \ Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví." - " MEx2: ;-ci:ze sp^y.člbyě^ . ianskýchmodeL;^;/;^ ž/v^:: ^0,5;I^ďavié'unénó;ga/i/!fl'^ vý^^se vé^SŽH*yskytuje celkem {íkJÍkTQŮ;' ;; 34;i4:(2x);Dť4,2;4;.5,9; 6,15.Mdyňenítiži-; : to b^pyekuv ale vždy yé spojeni š Bohem: '. io.-i jétřebá mitnapáměn', máme-li správně této „žár- ■-■' ; ůvostí" rpznmet'Buhnení.neteôny, lhostejný;;: jeho láska je takbezvýhradná, že plným právem vyžaduje odpovídající, výlučnou náklonnost ze strany člověka. 20,5-6 Hřích se've'svých následcích projevuje vrodíně, chápané ynejšiiším smyslu (až do „čtvrtého pokolení"), zatímco Hospodinova láska zahrnuje všechnya trvá stále. 20,7 Nezneužiješ: v hebr. je užito vazby n-s-'lai-~šáw'. Sloveso n-J-'je ve SZ velmi běžné; znamená jak „zvednout", taki „vynést, nést". Slovní spojeni „nést jméno" je všakmímo Desatero vzácné a vyskytuje se jen v IX 16,4 (srov.Žl 50,16). Jeho základní význam je zřejmě „vzývat, vzýváním privolávať1. Výraz lašSáw 'může zníune-natnejen „kmamosti, nicotností", ale také „kfal-šl". Zneužiti Božího jména takznamená využití důvěry v toto jméno ke křivé přísaze; zároveň ' se zde zapovídá jouhání (srov_ Sir 23,7-12), tedy vůbecyyužfvání svrchovanosti Boha, kterou —reprezenruje--jeho-jméno;-k-vlastnim"daTem'-ným účelům. Opakem je posvěcováni Božího jména (viz prosou modlitby Otčenáš). 20,8-11 rfikázamTormulovanépozitívně a s pH- ' pojeným odůvodněním. Neukládá přimo'žádné bohoslužebné úkony, pouze odpočinek, ovšem zasvěcený Hospodinu. Tak jako chrám je vymezeným posvátným prostorem, sedmý den je vymezeným posvátným časem, odděleným od času běžného, profánního. Odůvod-riěni je zde povýtce teologické (založené na Gn 2,2-3), zatímco DL 5 uvádí důvody sociálni. Člověk má napodobit Boha v jeho odpo- 219 EXODUS 20 uCti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůtí. ^Nezabiješ. "Nezcizoložíš. nepokradeš. 16Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu. 17Nebudeš dychtiť po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě své-hb-bhžmho ani po jeho otroku ani po "Lv 18,20; 20,10; Dt 22,22;.Mt 5.27 lsLv 19,11 . • - " "Ex23.1; Dt 39718; Pf 6,15; 15.5.9; 24.28; 25,18 i7Řim 7,7 všechnu svou.práci. "Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyne ani tvůj dobytek ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. UV šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal den odpočinku a oddělil jej jako svatý. »Gn 2.2-3; Ex 31,17 ' DEx 21,17; Mt 19,18-19; Mk 10,19; Lk 18,20; Řím 13,9; Ef 6.2-3 "Mt 5,21 činku od díla. stvořeni, jednak aby si uvědomil, - že po'šcst dni sice spolupracuje s Bohem na utváření svěla.aíe neni jeho Stvořitelem a Pánem, jednak aby se v úlevě od námahy, kterou práce s sebou nese, spolu se Stvořitelem tesil zvy-■ konaného díla, V evangelijních polemikách s fa-' rizejia učiteli Zákona Ježíš kritizuje ůzkoprsé, svazující lpěni na dodržováni klidu o sabatu a poukazuje na původní, osvobozující smysl tohoto přikážu. 20.10 Nebudeš dělat: LXX, Vg. NashPap + „vněm". ■ kterého jsi přijal k sobi: dosl. „klely je v tvých branách". Na odpočinku o sabatu má člověk dát podíl bez'vyjimky všem, kdD jsou mu svěřeni, aí jsou to členové jeho rodí-riy. služebnictvo, cizinci, kteří přebývají v jeho domě, či zvířata, kterých použivá k práci. 20.11 Zde končí prvni část příkazů týkající se povinnosti vůči Bohu, která se tradičně nazývá „prvni deska". ■ den odpačinkuiIXX, NashPap, Peš „sedmý den". 20.12 „Druhá deska" začíná pozitivnim příkazem a jeho odůvodněním. Úcta k rodičům zahrnuje také jejich podporů ve stáří nebo v nouzi (srov. Ježišovu polemiku v Mk. 7,llpar). Rodina představuje základní sociální jednotku, v niž mají otec i matka nárok na tentýž re- spekt ze strany děti a v níž všechny spolu žiji-. cí generace jsou vzájemně spojeny životne důležitými vazbami. Odůvodněni užívá výrazů příznačných pro Dtajeho smysl je;Pamatuj na to.žetvéchovánívůčíiodicumsetívrátívcho-' váni tvých děti k: tobě. Blíže viz např.v Sir 3,16,. ■ abys dlouho žiLIXX, NashPap „aby se ti dobře vedlo a abys dlouho ŽD". ■ na zemi-LXX „na - dobré zemi\ 20,13 PH respektováni zákonů, které ukládají trest smrti za zvlášťtěžké zločiny, je toto přikázání třeba chápat v užším slova smyslu jako zákazvražuy, tj. svévolného, nezákonného -usmrceni člověka. Týká se ovšem ve svém prvotním významu vztahů v rámci Izraele, proto sene-vztahuje na zabiti nepřítele ve válce. V širším_____ smyslu směřuje k ochraně života vůbec, takže vylučuje i různé projevy vxažednémenávisti (srov. Ježíšův komentář v Mt 5,21-22). . 20,14 Vpraxi Izraele (určované historicky podmíněným pojetím) neplatila v manželství rovnost mezi poUavimL Proto se vdaná zena dopouštěla cizoložství stykem s jakýmkoli jiným mužem, svobodným.nebo ženatým, kdežto muž, ať svobodný nebo ženatý, se dopouštěl cizoložství pouze stykem sjinou vdanou ženou;. cizoložství se tedy chápalo-jakq útok ha nejprivátnější právo manžela cizoložnice. Přikázáni 220 jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, po ničem, co patři tvému bližnímu.11 lsVšechen lid pozoroval hřmění, blesky, zvuk polnice ä kouřící horu. Lid to viděl, třásl se a stál opodál, ^ekli Mojžíšovi: „Mluvsnámi ty amy.budeme poslouchat; ať s námi -nemluví Bůh, abychom nezemřeli.'' 20Mojžiš lidu odpověděl: „Nebojte se, neboť Bůh přišel, ábyyás 2koušel, aby ve vás byla bázeň ™Dt4,ll; 5,22-27; 18,16; Zad 12,18-19 . „nezcizoložíš" však chrání manželský svazek jako takový, protože ten je nedotknutelným základem existence rodiny a pramenem její budoucnosti v dětech; v širším smyslu zahrnuje ■v i cizoložství uskutečněné v srdci žádostivým_ <" pohledem (srov. Mt 5,28). Ve SZ se tématu vř nuje Př'5,24-35; Sir 23,16-27. 20.15 Zdá se, že ve svém prvotním významu se toto přikázání týkalo únosu a zadržování člověka se zištným cílem (srov. Ex 21,16; Dt 24,7)." Vnynější strohé formiilacimávýznam obecný a je namířeno zejména proti okrádání člověka o základní hmotné prostředky X životu. 20.16 Týká se-soudního procesu, při kterém svědkové pSsahajt křivá přísaha mohla způsobit záhubu nevinného (srov. Nábotův případ v 1 Král 21,10.13). Bližním je míněn clen izraelského Bp^ecenstvrjSžís se v MT5J34-37 vyslovuje . proti pnsazevůbec, protožejednoznačnářečji činí zbytečnou. ■ křivů svědectví-v~Ex.20,\6 je sIdvd šeqer („klam"), vDt 5,20výraz saw' (srov. pozn. k v. 7). LXX má na obou místech stejný 'yjiazpseudě. Spojeni „svědek marnosti" se jinde ve SZ nevyskytuje) 20.17 Jedná se o dychtivost jako silnou, trvalou a cílevědomou vášeň, kteráhoS-v lidském nit-m az níž vycházejí nejrůznějši zlé skutky (srov. Mt 15,19). loto přikázáni, vzhledem k zaměnitelnému pořadí objektů dychtivosti (srov. Dt 2. KNIHA MOJŽÍŠOVA 20 před nim a abyste nehřešili" 2ILid stál opodál a Mojžíš přistoupil k mraku, kde byl Bůh.. Kniha smlouvy Předpisy o oltáři "Hospodin řekl Mojžíšovi: „Takto promluvíš k Izraelitům: 'Sami jste vidě- 5,21) tvořící jeden celek, jde tedy k samému ko. řeni vnějšího jednáni, regulovaného přikázáními předchozími, a poskytuje tak Mič k jejich správnému chápání. Předmětem je vše, co patří bližnímu; uvádi-li se v tomto výčtu žena (a to dokonce až po domě), je" to opět odraz tehdejšího společenského uspořádáni, na něž ovšem Desatero svoti podstatou neni vázáno. 20,18-21 Pokračuje vyprávění přerušené v Ex 19,19. Tím, co způsobí člověku smrt, je obvyklo „vidět Boha""; zde se však lid při děsivém hřměni boji, že i „slyšel. Boha" znamená zemřít Proto se sami distancují a voiaji Mojžíše jako prostředníka. Ten vSakzaměřuJB jejich bázeň správným směrem: nemají se bát houře, nýbrž Ho.spodina, tj. nehřešit 20,19'a my budeme poslouchat: LXX - y 20,2l£ňtfoup//ŕmrafai.'LXX„vcšel do mraku". 20,22 Zde začíná oddil (Ex 20,22 - 23,33), který je pro své začleněni do kontextu sinajskě smlouvy označován jako Kniha smlouvy (Ex 24,7). Jedni se o souvislou legislativní sbírku, která'končivEx 23,19. Mnohé z jejich zákonů jsou . součásti společného, dědictví staroprienlálni legislativy amaji své paralely vprávu sumerském, babylonském i asýrskom. Většina znich patři ke kultuře zemědělské a městské, některé'spíše kpolokočovnické. Jepravděpodobné, že alespoň 221