VI. INDIVIDUÁLNÍ A SOCIÁLNÍ ZKUŠENOST NEZAMĚSTNANÝCH VI. 1 Životní úroveň VI.2 Zkušenost deprivace VI.3 Zkušenost změny času VI.4 Rodina VI.5 Nezaměstnanost a reprodukční chování VI.6 Sociální izolace VI.7 Nezaměstnaní v sociálních sítích VI.8 Nezaměstnanost a fyzické zdraví VI.9 Nezaměstnanost a psychické zdraví „Přišli jsme do Marienťhaiujako vědci a opouštěli jsme ho s jediným přáním, aby se již nikdy neopakovala tragická příležitost pro takový výzkum." Marie Jahoda: Employment and Unemployment, 1982 Vzhledem k významu práce a zaměstnáni pro život v naší kultuře je nepochybné. Že '.aměstnanost má značný vliv na společenský Život i na život nezaměstnaných jedinců, jde jen o pokles jejich životní i^o^^p^j>nýj^p^esem^p_řjjmů, ale i o hluboké iledky nezamestnanosti pro jejich „každodenní život", společenské vztahy.hodnoty jt M?affi1ío7HÉMlnsriE^^ pro ŕôďmu?ľ7e nepochybné," ze nezaměstnanost imená různou zkušenost pro různé jedince i pro různé sociální kategorie (jinou pro že a jinou pro ženy, jinou pro kvalifikované a jinou pro nekvalifikované osoby, jinou tmladé a jinou pro staré, jinou pro osoby s velkými aspiracemi a jinou pro osoby bez liracf). Přesto jsou určité zkušenosti sdíleny všemi, i když možná s různou intenzitou, zaměstnaný se ztrátou zaměstnání ztrácí i jeho významné konsekvence pro osobní ot a tuto ztrátu těžce prožívá. Engbersen se Schuytem a Timmerem (1990:9) konsta-í, že nezaměstnaní mají příliš málo dvou věcí a příliš mnoho jedné věci: nemají práci [ostatek peněz, ale mají více než dost času. Způsob, jak s nimi (penězi a časem) za-izejí, tvoří těžiště jejich pocitů a životních strategii. Nezaměstnaní mají menší prostor i přijímání zásadních rozhodnutí o svém životě a-menši Šanci rozvoje nových doved-ití. Ztráta zaměstnání neznamená jen sociální izolaci, ale i celkový pocit bezmoci tvá-/ tvář vlastnímu osudu. Binns a Mars (1984) shrnují tento pocit v zaznamenaném vy-Iření mladého nezaměstnaného: „Nemůžete dělat vůbec nic, když žijete z podpory", dívejme se na nejvýznamnější ze životních sfér, ovlivněných nezaměstnaností. Úvahy o důsledcích nezaměstnosti navazují i dnes naJad^ijtudH z trjcá^ch let^JPře-vším mTďnes ]Iž^ŽjČ^v^žlcumť."Jahodovy Ĺazarsfelda a' Že/5e/a..(1933)^iehož-šTěa^cýniyTylnnú^ nth^"7SnäTóll;lí"výzkum v malém rakouském městě (jižně od Vídně) s asi 1 500 yvatéli;" postiženém masovou nezaměstnaností. Většina obyvatel města byla zaměstná v místní textilní továrně, která byla v průběhu deprese uzavřena, v důsledku čehož tři čtvrtiny živitelů rodin ve městě ocitly bez zaměstnání a tedy i bez příjmu ze za~ ■sinání. Výzkurnodkryl jako možné důsledky nezaměstnanosti pro jedince: ozbití struktury denního času avůbec změnu vnímání jasu_a s tím související deprivaci z absence pravidelných činností; :ociální izolaci plynoucí z redukce sociálních kontaktů; stratu participace na cílech^Sirších skupin a ^[ečenství^ :trátu statusu, neboli sociální důstojnosti či prestiže připisované osobě na základě je-ífhopostavení v dané společnosti a důsledky této ztráty pro osobní identitu a sebeúctu lezaměstnaného jedince; . -ozklad rodmných yztahů a.změny.jeho.postavenW rodmě^ [ přes svoji relativní metodologickou jednoduchost (výzkum se svou metodologu nachází na mezí sociologie a sociální antropologie), a možná také díky ni, se výzkum stal klasickou studu «zamestnanosti a jejích důsledcích pro Život člověka. Rada závěrů z tohoto výzkumu zůstala ,ia.„„ot; ^.Wc s hula v 70 le-.trrh rnzSíFena či nosloužila iako výchozí bod dalších analýz. - ztrátu hodnut „ . jektu k veřejným autoritám výdejen í se z hlavního proudu společenského života, spojené často s činnostmi chápanými spotečnostf jako asociální. Z uvedených důvodů je zejména dlouhodobá nezaměstnanost chápána jako ekonomicky a hlavně sociálně nežádoucí jev. Právě ona (nikoliv krátkodobá fřikční nezaměstnanost) představuje velký problém jak pro nezaměstnané jedince, tak i pro celou společnost. Uvádí totiž postižené osoby do nepříznivých.životních podmínek (chudoba, rodinné krize), negativně ovlivňuje některé sociální instituce (rodinu) a zdraví postižené populace, redukuje její sociální sítě, ničí její sociální status a s ním spojené sebevědomí a vylučuje ji z participace na společenském a politickém životě (konsekvencí jsou sociálně patologické jevy jako alkoholismus, kriminalita, prostituce, drogová závislost, ale i odcizení se postižených od hodnot a vzorců života hlavního proudu společnosti, což bývá popisováno jako vznik pauperizované třídy — underclass). S délkou nezaměstnanosti také klesá pravděpodobnost návratu do placeného zaměstnaní. Byio zjištěno, že osoby, které zůstaly déle než 15 měsíců nezaměstnanými, ve srovnání s osobami, které byly nezaměstnané jen 3 měsíce, mají při hledání zaměstnání jen třetinovou pravděpodobnost úspěchu. Bývá to vysvětlováno jako společný vliv čtyř faktorů. Dlouhodobá nezaměstnanost u jedinců: - Láme pracovní etiku a demotivuje člověka hledat dále své místo na trii u práce, což nakonec y^ejcjehojíefí^ trhu. - Devastuje lidský kapitál nezaměstnaného, neb^ieD^emuže_uďržovat, natož pak ino-ÍÓvaFISIpníBaví^^ - Stigmatizuje nezaměstnaná a budí vůči nimnedůvěru potenciálních zaměstnavatelů, kteří mohou instinktivně chápat fakt, že tyto osoby jsouTälTaTÖTihobez práce jako je-jich osobní defekt (nepoužitelná kvalifikace, nedostatečné pracovní návyky, nespolehlivost, kverulantství, lenost či jiné problémové charakteristiky - viz teorie fronty). - Představuj^ krizjjdentity člověka j^svf tě, který je organizován na principu placené práce, znížse odvozuje {Jeho postavení a význam. VI.1 Života! úroveň Nutnost žit jen z podpory v nezaměstnanosti, či dokonce jen ze sociální podpory vymezené na základě stanoveného životního minima, znamená pro nezaměstnaného a jeho rodinu velké snížení životní úrovně. To je skutečnosti, i když nízký životní standard není vázán pouze na nezaměstnanost. Jahodova (1982) upozorňuje na to, že bída měla vždy i jiné příčiny než jen nezaměstnanost. Ne_jiyjsiclmij^ainestn^ j:hudj isou nezaměstnaní. Již Rowntree (1901) ve své studii z Yorku v roce 1899 konstatoval, že v polovině rodin žijících v bídě měl jejich živitel regulérní zaměstnání. Významnou č^t j^h^dýchr,.r^.ř.Ln.ap.n^ .Placení pracovníci s yelkýrni_rodinami^ handicapované osoby či osamělé matky.JTmancrij potíže osob žijících z podpor v nezaměstnanosti jsou však téměř vždy značné. Zejména dlouhodobá nezaměstnanost je zaru-IfěnolTvsfíípIjnTďú"^^ Příjem z podpor stěží pokrývá základní potřeby rodin a uvádí tyto rodiny do dluhů. Čím déle zůstává člověk nezaměstnaný, tím je jeho finanční situace a existenční situace jeho rodiny horšT Ve většině evropských } r F 'Hŕ-iV ^-~||' mí dochází po ztrátě zaměstnání ke snížení příjmu v průměru na polovinu příjmu předchozím zaměstnání,2 jak to dokládá Gordon (1988:60). I když je podgora v nezaměstnanosti na bázi pojištění obvyklenfzká, jsou její pří-mci ještě v určité yýrwděJJ^noho^nezaměstnaných vsak podporu y nezaměstnanosti nemployment benefit) nedostává, buď proto, že pro její poskytování nesplňují poH^" inky, nebo proto, že již vyčerpali dobu, po kterou je podpora přiznávána (většinou 6-! měsíců). Pobíra[i_jen podstatně nižší sociální podporu (supplementary benefit), stavenou na základě určeného minimálního příjmu (životního minima), která je navíc ve itšině států spojena s deprimujícím zkoumáním finanční a majetkové situace žadatele fstními úřady. Ve veřejnosti se tradující představu, že řada nezaměstnaných nehledá áci, protože se jim vede dostatečně dobře a s nelegálními výdělky možná lépe než zaměstnání, rozptyluje Gordon (1988:62). Na datech z výzkumů z osmdesátých, sedm-;sátých i třicátých let poukazuje na to, jak stabilní a pochopitelně zanedbatelný je podíl ;ob, které v nezaměstnaností získávají vyšší příjem, než měli v předchozím zaměstnání. :dnalo se ve vŠechjím sledovaných letech jen asi o 6-7 % osob. Životní situace nezaměstnaných není dnes tak kritická jako v 30. letech, přesto jsou jceni omezovat svoji spotřebu nejen v relaci k standardu společnosti, ale i absolutně. nith (1987:54) uvádí příklady z výzkumu v Manchesteru v roce 1984. Více než třetina otazovaných nezaměstnaných uvedla, že se jejich rodiny musejí obejít bez masa, pro-iže na ně nejsou peníze, a čtvrtina konstatovala, že nemá dost peněz na jídlo pro celý den. Sociální dávky se jeví nedostatečné zejména v případě osob, které musí držet yakou dietu, ale jsou nedostačující i pro staré osoby, pro těhotné ženy, mentálně a fy-cky handicapované a nemocné, či pro diabetiky. Zajišťování výživy v nezaměstna-jsti, zvláště v rodinách s dětmi, je obtížným problémem samo o sobě, natož ve spojení ostatními problémy, které nezaměstnanost přináší. Finanční potíže jsou také hlavním iktorem, nutícím nezaměstnané brát jakoukoliv, i hůře placenou a méně kvalifikovanou raci. Důležitou roli přitom sehrává i fáze rodinného3 cyklu nezaměstnaného. 1.2 Zkušenost deprivace V souvislosti s postavením nezaměstnaného jedince (a jeho rodiny) se hovoří o ano-lické situaci a o deprivaci. Deprivace„nezaměstnanýcji je spojena sjejich vyloučením s sociá]njch_yjdahjyi_sj#fo^ osti. Hiígendorfa Welchman (1982:8) uvádějí, že u mnoha osob zabírají Činnosti spo-íné se spotřebou (plánování nákupu, vyhledávání zboží či služeb) značnou část jejich epracovního dne. Získáni nového zboží je prožíváno jako příjemná událost, často kom-enzujíci nudu a frustraci života a neuspokojující práce. Vlastnictví standardního množ-tví zboží, které je pravidelně obměňováno, dává mnoha lidem uklidňující pocit psychic-ého bezpečí a sociálního statusu. Deprivace spojená s neschopností získat a vlastnit rčité množství zboží může mít charakter deprivace absolutní či relativní. Absolutní derivace je chápána především jako existenční ohrožení, relativní deprivace je chápána Smith (1987:52) uvádí údaje z výzkumu Department of Health and Social Security ve Velké iritánii z roku 1978. V něm polovina z 2 300 dotázaných nezaměstnaných mužů uvedla, že pod-lora, kterou dostávají v nezaměstnanosti, nepředstavuje ani polovinu jejich posledních výdělků, iná studie nachází takových osob až 60%. jako psychické strádání, jež nezaměstnanost provází. Absolutní deprivace ohrožovala obyvatelstvo v masovém měřítku především před rozvojem sociálního státu, v němž dnes systém podpor a sociální sítě většinu populace před existenčním ohrožením chrání a v němž absolutní deprivace hrozí jen v řídkých případech, kdy jedinec znějakých důvodů sociální sítí propadne. Jestliže je dnes, díky sociálnímu státu, hrozba absolutní deprivace zatlačena do pozadí, o relativní deprivaci to neplatí. Nezaměstnanost ji s sebou přináší i tehdy, jestliže nepředstavuje existenční ohrožení. Dokonce by se dalo říci, že rejativní jeprtvace je dnes silnejší než dříve. S růstem vzdělání popujacerostou i její aspirace, obrazová jre^entacejcon^ (zejména v televizi, ale i v reklamě, nabídce supermarketů ap.j je dnes daleko sugestjv-nějaí^a vzbuzuje a posihjjejyto aspirace více, než tomubylo kdy v minulostíľVsechna masme^ilTä^el^amä^p>ezenruj^ úroveň fconzumu"zboží a služeb jako žádoucí a hodnou respektu a vzbuzují aspirace na tento konzum i tam, kde k jeho dosažení chybí prostředky. Právě rozpor mezi vzbuzovanými (materiálními) aspiracemi a možnostmi je uspokojit patří k tíživé formě relativní deprivace. Taje zesilována i tlakem sociálního okolí na udržení určité úrovně spotřeby a snahou rodiny tuto úroveň před tímto okolím manifestovat.^Ztráta^zaměstnání je jak ztrátou samotného stajusu^tak i ztrál„ tou možnos^manjfestovatJio._Zeorc/i a JVagsiqff1 (1966:115) v tomto ohledu poznáme" návafCze vědomí o určitém životním stylu, který okolí od rodiny očekává, spolu se závazky, které rodina ke svému okolí má, a pokračující tlak konzumní kultury šířené médií a reklamou, vedou společně k růstu intenzity relativní deprivace. Tady je na místě připomenout Simmelův koncept chudoby. Chudý není jednoduše jen ten, kdo stojí na „dně společnosti", a chudoba není dána jen absolutně kvantitativně (třeba nedostatkem peněz). Není výsadou jedné společenské vrstvy, ale vyskytuje se ve všech společenských vrstvách jako relativní chudoba. Je výrazem toho, že se každý jedinec porovnává se standardem úspěšnějších příslušníků své společenské vrstvy (či dokonce se standardem vrstvy vyšší). To je také podle Simmela příčinou toho, proč vládní programy zaměřené proti chudobě nemohou být nikdy zcela úspěšné. 1 když odstraní absolutní chudobu, stále se bude mnoho osob v celém spektru stratífikačního systému společnosti (jak sociologové nazývají strukturu nerovností různých lidských seskupení) cítit chudými jak ve srovnání s jinými členy své vrstvy, tak i ve srovnání se členy vrstev vyšších. Tímto Simmel předjímá pozdější koncepty relativní (sociální) deprivace. Simmel ovšem definuje chudobu v terminologii sociálních vztahů nejen jako „být podporován jinými lidmi", ale také jako „mít oprávnění být jimi podporován". Protože potřební mají právo na podporu, vědomí tohoto práva zmírňuje trpkost a trapnost jejich postavení. Proto hloubka relativní deprivace závisí též na postoji společnosti (aj/erejnosti) k nezaměstnanosti! ha postoji blízkého sociálního okolí (rodina, sousedé, arél'uraffýV's^nímiz rrezäítíestnaní přijdou do kontaktu) k nezaměstnaným jedincům. """"""*"■ — -~~- YI.3 Zkušenost změny Času Nezaměstnanost je spojena s psycho I ogicky stresujícími změnami ve vnímání Času. Rozbití časové struktury dne a změny ve vnímání času jsou považovány za jeden z nejvýraznějších psychologických důsledků nezaměstnanosti. Již Jahodová, Lazarsfeld a Zeisel (1933) si v Marienthalu v 30. letech všimli, Že v životě nezaměstnaných přestal být čas důležitý. Lidé postávali na ulicí se sousedy, pozorovali ostatní a čekali na to, co iedávají u televize či zabíjejí čas u hracích automatů. Dokonce i jejich cesta na pracovní iřad a zpét zabírala neúměrně mnoho času. Nezaměstnanému ubíhá Čas pomaleji než v laměstnánf. Dny se. vtečou^ nejnjyjj^ Iny^od víkendu. Čas^pre^táyáJiraXdůležitou-roli-a-je_ vyplňován pocitem^nudy^ Dochází :e ztrátě něBcTa*ezintegraci smyslu pro čas (Jahoda 1982) a~dramaticky roste podíl íestrukturovaného času ve vztahu k času strukturovanému (Fagin - Little 1984). Jahodová, Lazarsfeld a Zeisel (1933) ilustrují skutečnost, že spolu se strukturou času e hroutí i jeho obsah. Místní knihovna v Marienthalu sice zrušila výpůjční poplatky a mjčovala knihy zdarma, avšak počet čtenářů v době vrcholící nezaměstnanosti poklesl a lále klesal, tak jak se udržovala vysoká nezaměstnanost. I ti, kdo zůstali klienty kni-lovny, Četli méně. Předplatné na noviny, i když bylo pro nezaměstnané nabízeno se sle-■ou, se snížilo o 60 % a politické i společenské kluby a organizace ztratily jednu až dvě retiny svých členů. Řada studií prokazuje analogickou situaci i v 70. a 80. letech. Jak 'oznamenává Sinfield (1981), dlouhodobá nezaměstnanost je pro většinu osob zkuše-ostf hluboce korodujíci strukturu jejich osobnosti. Některé studie sice poukazují na načnou aktivitu části nezaměstnaných, většina z nich však poukazuje na to, že obecně ozšířený obraz nezaměstnaných jako osob zabíjejících čas sledováním dětských tele-izních programů a trávících mnoho času spánkem nebo jen ležením v posteli není bo-užel jen výmyslem nepřátelsky naladěné „zaměstnané" veřejnosti, ale i tvrdou realitou ivota nezaměstnaných. Jahodová (1982) je přesvědčena, že pouze malá část lidí je chopna. sama udržet_syt)itfoyjovou strukturu, většina z nás_rnusí býtk tomu nucena so-iálními normami, které nám poskytují podpůrný rámec. Fixní rámec časuje dán primář^' ě hodinami počátku a konce pracovní doby a jejím členěním na menší časové úseky. >d^tTaněm_sUruktury dne, která je běžně určena především jytmenx^mestnájií, je po-iťováno jako: psychické3?ěmé^ konců hluboko zafixována každém příslušníku naší civilizace a dostává se do jeho osobnosti v raném věku v pro-esu socializace (přesnost a potřeba zaplnit čas smysluplnými aktivitami jsou vštěpová-y jako hodnoty dětem v rodině i ve škole). Také všechna zaměstnání jsou postavena na asovém rozvrhu dne od začátku do konce pracovní doby. Expanze volného času v nezaměstnanosti má jiný charakter než rozšiřování jeho rozinu u pracující populace. Parker (1971) zdůrazňuje vzájemnou závislost volného času práce. Hodnota volného času spočívá v našI_kulĚuře_y_úIěku a v relaxací od práce, lezaměstnanost redefinuje koncepci volného času. Být bez zaměstnání neznamená nez-ythe mit vfce volného času, je to jen rozšířeny času, v kterém nejnájn.e=p,Qxinngsti. Ab-ince zaměstnání význam volného času mate, neboť bez zaměstnání člověku chybí zá-ladní pořadači princip. Jahodová (1987:59) konstatuje, že právě neomezenéjnnožství olného. času ..paradoxně nezam_ěsmaným_ zbraňuje y tom, aby ho využívali. Zejména tiaďiství mají potíže při popisování svých denních zkušeností. Jejich volný čas je spo-;n především s nudou. Je to výrazné zvláště u osob, které nemají žádné osobní zku-mosti se vzory práce a jejichž životní styl je pasivní. Navíc využívání volného času jeho zkojn3^jonjJiz^va^£o^obědnes vyžaduje peníze, ajak_sj_yytyáří bludný kruh. Sb^tTdostatecne^ finan£n,í_zďrpj§ ,lzě získat jen^^zaměstnání. Fryer a McKenna (1987:49) se zmiňují o výzkumu asi 1 000 nezaměstnaných osob ělnických profesí (vzorek byl vybrán z klientů 42 pracovních úřadů ve Velké Británii), rovedeném koncem 80. let. Kolem 30 % dotázaných mělo problémy s tím pustit se do >jaké činnosti, soustředit se na ni a provádět ii delší dobu. Potíže přitom rostlv s délkou doby nezaměstnanosti. Mezi nezaměstnanými se vyskytovaly osoby, které měly po ztrátě zaměstnání více práce, než když byly zaměstnány, a které viděly jediný problém svého postavení v nedostatku peněz. Ale daleko vrče bylo osob, kleré ztrácely podněty k cílevědomé Činnosti a jimž se všechny dny jevily jeden jako druhý, všední dny splývaly s víkendy. Typické bylo konstatování jednoho z nezaměstnaných, který tvrdil: „Býva! jsem velký čtenář. Nyní mne čtení unavuje a mám tendenci nedělat nic. Vše se stává nudným a depresivním. Po tolika letech zaměstnání je pro mne těžké vyplnit bez něho celý den". Autoři upozorňují na to, že se zde ukazuje, jak struktura Času, aktivita a účel (nebo dočasná dezintegrace časové struktury, neaktivita a bezúčelnosť) mají tendenci vyskytovat se současně a ovlivňovat tak každodenní zkušenost nezaměstnaného. Ztráta cílů, pocit neužitečnosti a nepotřebnosti, které s tím souvisejí, jsou těžkým břemenem značné části nezaměstnaných. Ne^ainá^tn^o^t_samozřejmě nevylučuje aktivní činnost^udržení si struktury času. To záleží na životních strategijchjiezaměstnaných osob. Waits (1983) ovšem poznamenává, že podle převažujících zkušeností jsoii jen maíé skupiny nezaměstnaných schopny vytvářet si pozitivní, aktivní životní styl. Vytváření různých společných komunit a jiné pokusy o radikální změnu života v konzumní společnosti byly charakteristické spíše pro 60. léta, kdy nezaměstnanost byla ještě relativně nízká.4 Většina nezaměstnaných zůstává, přes svůj handicap, spojena s hodnotami hlavního proudu společnosti. Některé skupiny se ovšem vyrovnávají s nezaměstnaností lépe než jiné. Jsou to zejménaJi,.ÍtdVbyÍÍ "j^o^gJiMJk-siojrpfeď^^zlr^-Ci^ kdo zůstávají nezaměstnanyjTii.rien přijatelně krátkou d_qbu,Jído_mají nastřádány finanční prostředky na překlenutí doby do nalezení nového zaměstnání, nebo mají legitimní důvody zůstávat mimo pracovní trh (mentálně a tělesně postižení, svobodné matky,'aľe ímatícy s malými dětmi v rodinách ap.). Největší potíže se svou adaptací na stav nezaměstnanosti mají naopak osoby ctící etiku práce, lidé ambiciózní a s aspiracemi. VI.4 Rodina Důsledky nezaměstnanosti nepociťují jeři ti, kdo ztratili svá zaměstnání. Ve skutečnosti zasahuje nezaměstnanost daleko větší počet osob, než na kolik lze usuzovat z podílu nezaměstnaných v ekonomicky aktívni populaci, a to jak prostřednictvím jejich rodin (obvykle rodiče se svými dětmi), tak i Širších příbuzenských vztahů. Smith (1987:126) uvádí, Že v roce 1984 žilo ve Velké Británii kolem 1,3 milionu dětí v rodinách, v nichž byl hlavní živitel nezaměstnaným. Přitom 206 000 z nich žilo v rodinách, kde byl tento živitel bez zaměstnání vice než 1 rok, i když méně než 2 roky. Celkem 536 000 z.nich žilo V rodinách, kde byl bez práce více než 2 roky. Asi 53 % nezaměstnaných mužů bylo ve věku 18-34 let, tedy ve věku, kdy většinou zakládají rodiny (mezi nezaměstnanými déle než rok činil podíl této věkové skupiny 61 %). Vlivu nezaměstnanosti na napětí yj^odináchJ>yJa věnována pozornost již v třicátých letech (Komarovsky 1940 a další). A to v obou směreclujak co_s_e týČe_negatiynjho vlivu 4 Dnes obvykle představují marginální jev spojený s malými skupinami osob nekonzumni či post-material istické orientace. Pokusy o alternativní životní styl mají často jinou motivaci než překonání nezaměstnanosti (obvykle ekologickou). Ani pokusy sdružovat se s ostatními nezamčstna- •s-----------------■ r—i i—\ i___J i............i L_J ezaměstnanosti na rodinu5 jako sociální instituci, tak i co se týče pozitivního vljvu Ddinné solidarity a podpory, které se nezaměstnaným, dostává ze stranyjejich rodin/PlT Fe"3ärif ""ffi^edkTTnežamestnilTosti pro život člověka je nutno vidět nejen jeho osobní dezvu na situaci, v které se ocitl, ale i odezvu jeho rodiny, jeho domácnosti jako celku, terá má své priority, své zdroje, své normy a požadavky na jednotlivé členy. Vliv na ro-inu má nezaměstnanost nejen prostřednictvím finančních potíží (poklesi.pjjjohjyjflu,, říjmů), ale též prostřejnjctyjrn^ strukturálnf_dezorganiz_ace a krize, krize rodinného systému a narušení denních rodinných zvyklostí; změn v sociálních vztazích a sociální izolace rodiny v nezaměstnanosti; změn postavení nezaměstnaného jedince v rodinném systému, ztrátou jeho_statusu a äTHbnTyTodVož^ých^e^^^ změn v rozdělení domácí práce. Ztráta statusu, která je pro jedince s nezaměstnaností spojena a která je neméně ob-žným důsledkem nezaměstnanosti než jiné její důsledky, se dotýká i rodiny. A to nejen e smyslu ztráty statusu rodiny v širší společenské struktuře, ale nepochybně i ve smyslu tráty statusu nezaměstnaného v rámci rodiny, což je pro každého jedince velmi boles-vé. Obzvláště je to živá v tradičněji orientovaných rodinách (pravidlem je to v řadě ělnických rodin) založených na představě muže jako živitele rodiny. Nezaměstnanost ; dotýká i vnitřních pravidel fungování rodiny a domácnosti, zejména dělby rolí a čin-DStf v rodině. Binns a Mars (1984) konstatují, že zejména v rodjJláchjtaT§fel^sob, kde luz byl před ztrátou místa dlouhodo.be zaměstnán, se obvykle vyhranily zen^^ajnuž£