20 Přínosy rekvalifikací pro znevýhodněné skupiny nezaměstnaných Markéta Horáková, Miroslava Rákoczyová Trh práce, lidský kapitál, sociální vyloučení Současná světová společnost je konfrontována s nezaměstnaností, která dosahuje v poválečné éře nebývalých rozměrů. Mnoho vyspělých států je nuceno mobilizovat, svůj ekonomický a sociální potenciál v hospodářských podmínkách, v nichž průměrně každý pátý občan je bez práce. V zemích, které čelí problému nezaměstnanosti, nabývá na významu fenomén dlouhodobé exkluze osob z trhu práce, z kulturního, sociálního a politického života společnosti (Schoemann, Becker, 2002). Room charakterizuje sociální exkluzi jako nedostatek participace ve společenských systémech, které jsou považovány za rozhodující činitele sociální koheze a vymezuje tři podmínky, za nichž se jedinec ocitá v situaci sociálního vyloučení: (1) je znevýhodněn v oblasti vzdělání a výcviku, práce, bydlení, finančních zdrojů ad.; (2) má oproti většině ve společnosti výrazně horší přístup k sociálním institucím a (3) tato znevýhodnění jsou dlouhodobá (Room, In Abrahamson, Hansen, 1996). Corden a Du-íľy (1998) navíc zdůrazňují dynamický charakter sociální exkluze, kterou definují jako takové procesy ve společnosti, které způsobují izolaci některých jednotlivců či skupin od mechanismů produkce a distribuce společenských zdrojů. Omezený přístup k materiálním a finančním zdrojům pramení z nedostatečné participace osob na trhu práce a je interpretován prostřednictvím konceptu chudoby a marginalizace. Podle M0llera (1995) se niarginalizace na trhu práce týká těch lidí, kteří jsou v produktivním věku a jsou trvale nebo dlouhodobě vyloučeni z běžného trhu práce. Sirovátka (1997) pak pojem niarginalizace chápe současně jako absenci "Výzkum, z něhož vychází tato stať, byl podpořen grantem Grantové agentury České republiky CÁCH. č. 403/00/0420 a výzkumným záměrem Ministerstva Školství, mládeže a tělovýchovy České republiky MSM 143200001. Korespondenci směřujte na adresu: Mgr. Markéta Horáková, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita v Brně, Gorkého 7, 602 00 Brno. E-mail: horakova@fss.muni.ca. 202 Přínosy rekvalifikací pro znevýhodněné skupin; nezaměstnaných 203 či omezení participace jedinců v tržní soutěži o pracovní místa (z důvodů objektivních podmínek, subjektivní nedostatečnosti či obojího) a jako jejich vytlačování do okrajových a nevýhodných pozic pracovního trhu1. Marginalizace je tedy na jedné straně vytvářena a podporována procesy segmen táce pracovního trhu (a s nimi spojenými procesy diskriminace a selekce), na straně druhé je i důsledkem nízkých sociálních a pracovních kapacit některých jedinců či skupin. Změny ve výrobní struktuře, technologický pokrok a s ním spojená substituce výrobních faktorů kladou vysoké požadavky na možnou úroveň produktivity, flexibility a kvality pracovní síly při udržení konkurenceschopnosti hospodářských subjektů2. Poválečná Evropa charakteristická implementací formalizovaných, rutinních a kvalifikačně naprosto nenáročných pracovních postupů do výroby (tzv, taylorismus a fordismus) (Giddens, 2000) se mění v postmodern! (globalizovanou) Evropu, v níž se lidský a sociální kapitál pracovníků stává diferencujícím faktorem úspěchu na trhu práce. Problém neúspechu některých osob při hledání pracovního uplatnění v důsledku nedostatečného lidského kapitálu bývá v moderní společnosti navíc umocňován přístupem zaměstnavatelů, kteří mají tendenci přeceňovat význam formálního vzdělání (tzv. credentialisni), a přestože ve společnosti nemusí být růst počtu diplomovaných osob doprovázen skutečnými pohyby v kvalifikaci těchto osob, zaměstnavatelé je při nabírání nových zaměstnanců preferují. Dochází k tzv. kvalifikační inflaci (qualifications inflation), která diskvalifikuje i do nedávné doby dostatečně kvalifikován.'' pracovníky (Green et. al, 1998). Nedostatek lidského a sociálního kapitálu společně s institucionálními bariérami přístupu na trh práce (tzv. deficit zaměstnatelnosti pracovní síly) je příčinou vzniku masové, opakované a dlouhodobé nezaměstnanosti některých jedinců či skupin. Dlou-hodobost pobytu v nezaměstnanosti je značně problematická nejen vzhledem k omezení ekonomického růstu společnosti, ale především pro svůj multiplikační (hysterezní) efekt na kvalitu pracovní síly a možnosti jejího pracovního začlenění3. Schmid upozorňuje, že proces sociální integrace v moderních společnostech neznamená zajistit všem jednotlivcům permanentní zaměstnání a bezpodmínečně je chránit takovými sociálními právy, jakým je nárok na dávky v nezaměstnanosti. Sociální integrace znamená především perspektivu vývoje pracovní kariéry, přístupu k prostředkům zabezpečujícím zaměstnatelnost pomocí procesu celoživotního vzdělávání a možnosti plně participovat v odpovídajících oblastech sociálního života (In 'Charakteristickými rysy marginalizace na tíhu práce jsou dlouhodobá a opakovaná nezaměstnanost, existence nejistých pracovních míst a tzv. podzaměstnanost, někdy označovaná jako neúplná zaměstnanost (underemployment) (viz Mareš, 1998) nebo píevzdělanost (overqualification nebo ove-reducation) (viz Green et. al, 1998) 3V literatuře se v této souvislosti objevují koncepty tzv. „nadbytečné populace" (surplus population), tedy osob, které vytvářej! trvalou a vzrůstající přebytečnou nabídku pracovní síly. Ta je, dle Marxe, dána (1) fluidní (osoby, které se pohybují mezi zaměstnaností a nezamestnaností podle pravidel ekonomického cyklu), (2) statickou (osoby, kteié jsou zamestnaný na neregulérních pracovních místech, napr. domácí práce) a (3) latentní složkou (osoby, které vstupují do nezaměstnanosti pouze v případě vysoce vzrůstající poptávky po práci, např. ženy v domácnosti ad.) (Maller, Lind, 1999). 3Efekt hystereze na pracovním trhu je vysvětlován jako proces opakované neúspěšnosti dlouhodobé nezaměstnaných na pracovním trhu v důsledku ztráty znalostí, dovedností, sociálních kontaktů, pracovních návyků a motivace (a to i v době ekonomického oživení) a je základem teorie fronty, podle níž jsou jednotliví uchazeči o práci institucionálně řazeni tak, že v čele stojí vždy noví příchozí, kteří mají v průměru lepší kvalifikační a motivační předpoklady. To znamená, že čím dále je konkrétní jedinec v evidenci úřadů práce, tím více se posunuje ke konci pomyslné řady a tím menäí je jeho ionce na získání kvalitního (či vůbec nějakého) zaměstnání. 20-1 Markéta Horáková, Miroslava Rákoczyová >; i Schoemann, 2002). Nemožnost sociálního začlenění na straně jednotlivce pak může být dána jeho vědomou volbou4 nebo je věcí rozličných institucionálních a sociálních tlaku (Burchardt, Le Grand, 2002). V tomto příspěvku se pokusíme otevřít diskusi o významu rekvalifikací (jako nástroje umožňujícího rozvoj lidského asociálního kapitálu) pro možnost sociální inkluze znevýhodněných skupin osob na trhu práce. Nezaměřujeme se tedy na otázku přímých účinku rekvalifikací na zaměstnanost těchto osob, zajímá nás spíše jejich potenciál pro osobnostní a kvalifikační rozvoj jednotlivců, jejich začlenění do sociálních sítí a celkové zlepšen! kvality jejich života. Nejprve obecně poukážeme na ambice a efekty rekvalifikačních kursů a poté se na příkladu lokálního trhu práce pokusíme vyjádřit a sumarizovat přínosy rekvalifikačních programů pro znevýhodněné skupiny osob na trhu práce. Pracovní výcvik, jeho účinky a význam pro znevýhodněné skupiny osob na trhu práce Základním problémem nezaměstnanosti je nevhodnost či nedostatečnost pracovního potenciálu některých skupin osob, která vede v dlouhodobém horizontu ke ztrátě pracovních návyků a k rezignaci na participaci na trhu práce. Výcvikové programy slouží k aktivaci pracovní síly5, k rozvoji jejích pracovních a sociálních kapacit tak, aby byla nadále zaměstnatelná (Konning, 2002). V podmínkách přetrvávající vysoké nezaměstnanosti se mimo trh práce ocitají (a tvoří tak cílovou skupinu klientů welfare) především lidé, kteří nejsou z důvodu objektivních individuálních překážek (nízké vzdělání, zdravotní omezení, vysoký věk, nedostatek praktických zkušeností) či institucionálních bariér a připsaných charakteristik majících mnohdy podobu předsudků (věk, pohlaví, etnická příslušnost účastníků, jejich snížená sociální přizpůsobivost ad.) schopni rovnocenně soutěžit na trhu práce s ostatními účastníky. Hovoříme o tzv. znevýhodněných (handicaped), rizikových (risk), zranitelných (vulnerable) nebo obtížně umístitelných (hard-to-placed) skupinách nezaměstnaných, mezi které bývají zpravidla řazeni příslušníci etnických a sociálních menšin, mladiství uchazeči o zaměstnání a absolventi, osoby starší padesáti let, zdravotně postižení, ženy (zejména po mateřské dovolené), sociálně nepřizpůsobiví. Právě 4 Burchardt, Le Grand (2002) upozorňuji na důležitost zvažováni skutečnosti, kdy ke zmíněné volbě (k rozhodnuti) došlo. Typickým přikladeni je proces vzdělání, pracovního výcviku a dlouhodobého rozvoje lidského kapitálu. Jednou z determinant kvality vzdělán! je studentův vlastni názor/postoj, který je do určité míry pod jeho vlastní kontrolou Mnoho školou povinných děti a studentů však plně nedoceňuje význam vzděláni pro podobu jejich budoucího života a neuvědomuje si tak, ie alternativy pozdějšího zlepšeni jsou limitovány tímto výchozím stavem. Budoucnost potomku „herou do svých rukou" rodiče a ne vždy přitom akceptuji osobnost a směřování dítěte. Problém získáni nevhodné kvalifikace, která neodráží zájmy jednotlivce a může mu později komplikovat možnost, dalšího kvalifikačního rozvoje (např. absence maturity nebo výučního listu v konkrétní manuální profesi), by měli pomoci odstranit výukové programy přípravy na volbu povolání. 5Aktivačnl piogramy jsou ústředním tématem některých přístupů welfare state. Koncept work-fare (blahobyt z placené práce) zdůrazňuje potřebu návratu lidí do placeného zaměstnáni, a to jak prostřednictvím kontroly vyplácených sociálních dávek, tak pomoci aktivačních výcvikových a rekvalifikačních strategii. Podobný názor zastávají i stoupenci tzv. welfare-to-work konceptu (blahobyt z aktivity vyvíjené pro návrat do placeného zaměstnáni), který navíc připouští možnost větší motivace pracovní síly k její aktivitě. Akcentuje tak vzájemnou propojenost tří prvků: (1) cílové populace, ke které je opatření či program směřován (welfare), (2) její aktivaci (to) a (3) možnost příspěvků a podpor poskytovaných na zvyšování zaměstnanosti a opatření pro rozvoj programů pro pracovní výcvik (woik) (Evans, 2001). _____„„|HP1IJ..... J'J-1 Přínosy rekvalifikací pro znevýhodněné skupiny nezaměstnaných 205 pro tyto osoby může být rekvalifikace (a výcvikový program obecně) prostředkem pracovní a sociální integrace. Rekvalifikace jsou problematické vzhledem k nejednoznačnosti svých účinků. Většina evaluačních studií poukazuje na skutečnost, že rekvalifikační a výcvikové programy nepřispívají významným způsobem ke zvýšení zaměstnaností (viz Fay, 1996; Calmfors, 1994; Nicaise, 1995). Nicaise (1995) připouští, že zásadním problémem' těchto aktivních opatření je nesoulad mezi samotným programem na jedné straně a potřebami znevýhodněných skupin osob na trhu práce na straně druhé. Uvádí skupiny znevýhodněných osob, pro které není pracovní výcvik nejlepší počáteční strategií. Jsou to obvykle starší jedinci, nekvalifikovaní a také dlouhodobě nezaměstnaní. Tito lidé nejsou ke vstupu do programu dostatečně motivováni (někdy dokonce pociťují strach z účasti v programu) a následné efekty takové rekvalifikace na kultivaci jejich pracovního potenciálu nejsou příliš vysoké. Calmfors (1994) navíc zmiňuje skutečnost, že programy striktně cílené na znevýhodněné osoby, které se potýkají s dlouhodobou nezaměstnaností, mohou mít potenciálně negativní signalizační efekt pro zaměstnavatele0. Nicaise (1995) upozorňuje také na dva podstatné momenty týkající se délky rekvalifikačního kursu: (1) pro některé jedince může být krátkodobá rekvalifikace nedostačující -jde zejména o pracovníky s deficitem základních znalostí či postojů k práci, (2) někteří nezaměstnaní mohou dobu trvání kursu vyhodnotit jako příliš dlouhou - jde především o starší osoby a živitele rodiny. Obě zmíněné skupiny lidí pak ve zvažování svých dalších strategií na trhu práce volí raději okamžité subvencované zaměstnání, a to i přesto, že klíčovým problémem jejich pracovního uplatnění je zkvalitnění lidského a sociálního kapitálu. Dalším úskalím rekvalifikací z pozice jednotlivců je jejich uzamykací efekt (locking-in effect, parking effect). Ten je charakterizován jako oslabená či absentovaná hle-dačská aktivita účastníků v průběhu rekvalifikačního kursu. U osob, které vyhledaly rekvalifikaci z pohnutek silného osobního zájmu o nové poznatky a sociální kontakty, bývá uzamykací efekt patrný ještě před nástupem do programu. Reálné přínosy rekvalifikací bývají nejčastěji nahlíženy perspektivou psychosociálních a sociálně-integračních účinků na participanty. Kladné hodnocení tak získává zejména jejich potenciál na zvýšení motivace pracovní síly, stimulaci sebedůvěry (Nicaise, 1995), začlenění do širších sociálních skupin, osobnostní rozvoj, rozšíření znalostí, schopností a dovedností. Hodnocení přínosů rekvalifikací pro znevýhodněné skupiny osob na trhu práce se věnujeme právě v kontextu zmíněných sociálně-psychologických účinků. Nezabýváme se přitom hodnocením přínosů rekvalifikačních programů na zaměstnanost těchto skupin osob, neboť to přesahuje rámec naší studie. V příspěvku kombinujeme tri úrovně pohledu na zmíněný problém: 1. sledujeme nabídku rekvalifikací, tedy rozsah, v jakém úřady práce razné rekvalifikační kursy nabízejí a cílenost, s jakou je směrují ke znevýhodněným skupinám osob na trhu práce - v této části textu vycházíme z celorepublikově platných údajů a statistických informací Správy služeb zaměstnanosti; 2. ověřujeme poptávku po rekvalifikacích formou zjištění informovanosti a zájmu o nabízené rekvalifikační programy ze strany různých skupin nezaměstnaných. ----, kulturních vzorců platných v dané společnosti. vyklad je zf.rjmé věci i' 206 Markéta Horáková, Miroslava Rákoczyová Tabulka 1: Rozsah rekvalifikačních programů v letech 1999, 2000 a 2001 Ukazatel 1999 2000 2001 Počet, osob zařazených do rekvalifikace Index růstu počtu osob zařazených do rekvalifikace Počet, nezaměstnaných Podíl nezaměstnaných zařazených do rekvalifikace Podíl rekvalifikací na celkovém počtu účastníků APZ 22.938 32.811 43.560 100 143 190 447 367 468 707 444 011 5,1 % 7,0 % 9,8 % 34,4 % 35,5 % 45,4 % Data čerpáme z panelového šetření, které proběhlo v letech 2000 2001 v sedmi typově vybraných lokalitách (Louny, Chomutov, Karviná, Vsetín, Břeclav, Brno-mésto. Mladá Boleslav);7 3. zjišťujeme a charakterizujeme přínosy rekvalifikací pro znevýhodněné skupiny osob na trhu práce prostřednictvím rozboru kvalitativních rozhovorů provedených s účastníky rekvalifikačních programů na Břeclavsku (jedná se o pilotní projekt koordinovaný VÚPSV). Rozsah rekvalifikací a jejich cílenost na znevýhodněné skupiny na trhu práce v CR Rekvalifikace jsou jedním ze stěžejních nástrojů české aktivní politiky zaměstnanosti (dále jen APZ). Počátky jeho užívání se datují do období roku 1990, kdy se začaly projevovat prvky špatného fungování trhu práce a nezaměstnanosti vyvolané ekonomickou transformací od centrálně řízeného k tržnímu modelu hospodářství. Potřeba vytvoření nástrojů pomáhajících nezaměstnaným při hledání práce a zahraniční zkušenosti s touto problematikou přispěly k sestavení principů české státní APZ, z nichž nejvýznamnějším je - dle našeho názoru - princip zrovnoprávnění šancí v soutěži o pracovní místa. Tento princip společně s principem aktivace nezaměstnaných je podstatou rekvalifikací. V mezinárodním srovnání se rozsah rekvalifikací poskytovaných v naší zemi jeví zatím jako malý. Nicméně význam rekvalifikací v systému APZ i jejich hodnota pro samotné nezaměstnané dlouhodobě narůstají. Trend zvýšeného důrazu na rekvalifikační programy v rámci aktivní politiky zamestnanosti (APZ) pokračoval i v roce 2001. Projevilo se to jednak ve výrazném nárůstu absolutního počtu osob, které byly do rekvalifikace zařazeny, jednak také ve srovnání s počty účastníků ostatních programů APZ. Na rozdíl od předchozího období, kdy nebyl nárůst celkového počtu rekvalifikantň doprovázen zvýšením veřejných výdajů v této oblasti, došlo v roce 2001 ke zvýšení objemu finančních prostředků určených na rekvalifikační programy. Průměrné náklady na rekvalifikační kurz pro jednu osobu se oproti roku 2000 zvýšily o více než 1500 Kč a dosáhly částky 8780 Kč8. To pravděpodobně souvisí s relativním zdůrazněním dlouhodobých rekvalifikací v roce 2001. Zatímco v roce 2000 tvořily kurzy trvající 7Jedná se o výzkum Nezaměstnaní a sociální politika, kterého se v prvním kole (tj. při zápisu do registru nezaměstnaných) zúčastnilo 1321 respondentů. 817 z nich bylo po uplynuti 6-9 měsíců opětovní kontaktováno (366 jich setrvávalo v evidenci nezaměstnaných, 451 v průběhu této doby nalezlo zaměstnáni), a to z toho důvodu, aby bylo možné sledovat v relativně dlouhodobém měřítku jejich pohyb na pracovním trhu. 8To je vsak stále výrazně nižší částka ve srovnáni s rokem 1999, kdy průměrné náklady činily 10 300 Ke. 207 Přínosy rekvalifikací pro znevýhodněné skupiny nezaměstnaných déle než tři měsíce pouhou šestinu, v roce následujícím to již hýla plná čtvrtina všech rekvalifikací Zvyšování rozsahu poskytování výcvikových a rekvalifikačních programů v rámci APZ je prioritou Národního akčního plánu zamestnaností (dále jen NAPZ}, který nařizuje užívání rekvalifikační strategie zejména s ohledem na přizpůsobeni pracovní síly změnám struktury zaměstnanosti a vzniku nové zaměstnanosti (bod 1.5.1) a při změ nach výrobního programu a restrukturalizaci podniků také v zájmu dalšího uplatnění zaměstnanců na trhu práce (bod 3.2.1). Realizace těchto úkolů do jisté míry implikuje cílenost rekvalifikací spíše k lépe uniístitelným uchazečům o zaměstnání, tedy k těm, kteří mohou lépe a s menšími finančními i sociálními náklady uspokojit potřeby zaměstnavatelů. Na druhé straně ukládá NAPZ v bodě 1.8.3 povinnost rozšířit resocializační a rekvalifikační programy v rámci APZ, tedy programy typicky používané pro obtížně umístitelné kategorie nezaměstnaných, např. motivační kursy pro dlouhodobě nezaměstnané, absolvent}- či mladistvé. V následujícím textu so ted}' zabýváme otázkou, zda jsou rekvalifikační kurzy v Č'R využívány jako nástroj řešení nezaměstnanosti určitých tzv. znevýhodněných kategorií osob (vymezených podle jejich demografických a sociálních charakteristik), popř- kterých a do jaké míry. Zajímá nás také, zda jsou rekvalifikace využívány pro prevenci dlouhodobé nezaměstnanosti (což naznačují výsledky analýzy za rok 2000) nebo spíše jako kurativní prostředek. Cílenost rekvalifikací na ohrožené skupiny osob na trhu práce Absolventi škol se jeví jako skupina, jíž je v rekvalifikačních programech věnována obecně nejvyšší pozornost. Přestože ve srovnání s rokem 2000 bylo do rekvalifikací zařazeno více absolventů, index cílenosti k této skupině nezamestnaných mírně poklesl, což bylo zapříčiněno celkově větším růstem rozsahu poskytovaných rekvalifikací. Z regionálního hlediska se pokles cílenosti rekvalifikací k absolventům nejvýrazněji projevil zejména v okresech, ve kterých byla dříve cílenost na tuto skupinu největší, např. v okrese Kolín, Jeseník, Česká Lípa, Havlíčkův Brod a Kolín. Nadále přetrvává nízká cílenost rekvalifikací na osoby se zdravotním omezením a nepříliš výrazná cílenost na ženy. V roce 2001 došlo k určitému zvýšení cílenosti rekvalifikačních kursů na nezaměstnané do 24 let (tedy na věkovou kategorii, v níž je zřetelná největší koncentrace absolventů škol)0. Zastoupení osob nad 40 let v rekvalifikaci neodpovídá jejich podílu na nezaměstnanosti (index cílenosti menší než 1,00), což také podporuje zjištění z předchozího období1". V tomto ohledu pravděpodobně sehrává roli zájem úřadů práce investovat spíše do lidského kapitálu mladší generace, což dává do budoucna lepší naději na „zhodnocení investice", a také vyhodnocení bariéry vyššího věku (ze strany zaměstnavatelů) jako významného faktoi u. Cílenost rekvalifikací podle stupně dosaženého vzdělání vykazuje největší rozdíly mezi jednotlivými skupinami. Zatímco zastoupení osob s maturitou v rekvalifikacích je více než dvojnásobné ve srovnání s jejich podílem na nezaměstnanosti (index cílenosti větší než 2,00), počet osob se základním vzděláním (případně bez vzdělání), které tvoří téměř třetinu všech nezaměstnaných, je v rekvalifikacích výrazné podhodnocen. 'Souvislost, mezi mírou nezaměstnanosti a cílenosti na osoby ve veku od 20 do 24 let je 0,,r>77 (Pearsonův korelační koeficient na hladině významnosti 0,01). lnJiž zmíněný panelový výzkum „Nezaměstnaní a sociální politika" provedený v sedmi okresech OR (VUPSV, 2000-2001) však ukazuje vysoký zájem o rekvalifikační programy i u osob ve vyšších věkových kategoriích »j 208 Atfarlcéta Horáková, Miroslava Rákoc.zyová Tabulka 2: Cílenost podle vybraných skupin Ohrožená kategorie osob na trhu práce Rekvalifikace Nezaměstnanost Cílenost (a) (b)% (c) (d) % (b)/(d) Zeny 25 000 57,4 231 870 50,2 1,14 Absolventi a mladiství 8056 18,5 57 393 12,4 1,49 ZPS 2555 5,9 61 518 13,3 0,44 Osoby nad 40 let 10 226 23,5 179 231 38,7 0,61 Nízko- a nekvalifikované osoby 5 928 13,6 148 443 32,1 0,42 Celkem 43 560 100,0 461 923 100,0 1,00 Rekvalifikace jako nástroj prevence dlouhodobé nezaměstnanosti V roce 2001 (podobně jako v předchozích letech) byli do rekvalifikací o něco častéji zařazováni lidé nezaměstnaní krátkou dobu. Z celkového počtu osob zařazených do rekvalifikace jich bylo 58 % evidováno v registru úřadu práce méně než 6 měsíců, jejich podíl na celkové nezaměstnanosti byl však podstatně nižší (45 %). Index cílenosti na krátkodobě nezaměstnané zůstal ve srovnání s předchozím rokem v podstatě nezměněn, což indikuje spíše preventivní charakter rekvalifikačních kursů. Významnou determinantou je však proces selekce účastníků, kteří rekvalifikaci potřebují. Otázkou proto zůstává, zda se vždy daří vybírat ty uchazeče, kteří jsou dlouhodobou nezaměstnaností ohroženi nejvíce. .Inko velmi významné se jeví zjištění poměrně silné souvislosti mezi cílenosti rekvalifikací na krátkodobě nezaměstnané a mírou nezaměstnanosti v okrese: čím hůře je okres postižen, tím více směruje rekvalifikační programy ke krátkodobě nezaměstnaným. Přitom v okresech s vysokou nezaměstnaností je patrný nižší podíl krátkodobě nezaměstnaných v evidenci (vyšší nezaměstnanost je spojena s vyšším podílem osob dlouhodobě nezaměstnaných11). Do strategií úřadů práce se tak pravděpodobně promítá snaha zařazovat do rekvalifikací klienty méně „ovlivněné" nezaměstnaností, tzv. creaming-ofF efekt. Osoby evidované v registrech úřadů práce krátkou dobu mají totiž zpravidla vyšší motivova-nost a předpoklady rekvalifikace dokončit a nalézt zaměstnání, navíc není obvykle nutno s nimi intenzivně poradenský pracovat. Takto anticipovaný úspěch „vhodnějších" uchazečů je však spíše vědomou strategií pracovníků úřadů práce, aniž by odrážel skutečné postoje a chování nezaměstnaných osob. V roce '2001 zaznamenala relalivnč významný posun i rostoucí cílenost na osoby nezaměstnané více než rok a zvláště pak na osoby, které hledají práci déle. než dva roky. Tuto skutečnost je možné si vysvětlovat jednak nepříznivým trendem postupného růstu podílu dlouhodobě nezaměstnaných na celkové nezaměstnanosti v regionech, což vyvolává potřebu jejich aktivace prostřednictvím nejrůznějších nástrojů APZ (tedy i rekvalifikaci), jednak i změnou struktury dlouhodobě nezaměstnaných, mezi nimiž se výrazně častěji objevují mladí lidé (růst významu motivačních kursů) a absolventi především středních škol (programy na podporu pracovní zkušenosti). Svou úlohu "Korelační koeficient míry nezamestnanosti a podílu osob nezamestnaných déle než rok v registru ÚP je 0,863 nu hladině významnosti 0,01. Pľlnosy rekvalißkacipro znevýhodněné <=/-„„ i ranene skupmy nezaměstnaných 209 Tabulka 3: Cílenost rekvalifikací podle délky evidence v letech 20UÜ a 2001 DrfIV« »•»»»'*-* Rekvalifikace (2(101) Nezaměstnanost (2001) ,'!.'!,S (2000)' (a) (b) % (c) (d)% (b)/(d) Délka nezainěst. Méně než 3 měsíce 3 6 měsíců 6- 9 měsíců 9-12 měsíců 12 2-4 měsíců Nad 24 měsíců Celkem 14 310 10 872 5198 2990 5814 4376 43 560 32,9 25,0 11,9 6,9 13.3 10,0 120.721 87 755 47 202 35 042 69 785 101 418 26,1 1,26 1,20 19,0 1,36 1,46 10,2 1,17 1.32 7,6 0,91 1,04 15,1 0,88 0,78 22,0 0,45 0,35 100,0 l.dll 1,(1(1 sehrává i poněkud zřetelnější důraz státních institucí (úřadů práce) na rekvalifikace jako kurativní prostředek řešení dlouhodobě nepříznivého stavu na trhu práce. Informovanost a zájem o rekvalifikační programy Obecné se zdá, že rekvalifikace slouží jako aktivační mechanismus pro ty skupiny nezaměstnaných, u kterých lze předpokládat, že by se na tíhu práce uplatnily snáze než ostatní (mladí, zdraví, vzdělaní, krátkodobě nezaměstnaní). Zvýšená cílenost právě na tyto kategorie uchazečů o zaměstnání může být výsledkem jak vědomé strategie úřadů práce tak také postojem nezaměstnaných vůči programům, které jsou jim t& núto úřady nabízeny. Do jaké míry úřady práce poskytují nezaměstnaným informace o existenci rekvalifikací, škále nabízených programů a o podmínkách účasti v nich? A na druhé straně, mají nezaměstnaní zájem participovat v těchto kurzech nebo sledují spíše jiné cíle? Informace o existenci a formách rekvalifikačních kursů patří již tradičné k nejvíce rozšířeným. Ve srovnání např. se znalostmi lidí o možnostech účasti v klubech práce je informovanost o rekvalifikacích téměř čtyřnásobná - alespoň malé povědomí o tomto nástroji APZ mělo v roce 2001 celých 80 % zamestnaných i nezamestnaných respondentů. Oproti roku 2000 tak informovanost o rekvalifikačních kursech nnrostla o 15 %. Uřady práce nabízejí účast v rekvalifikacích především mladým lidem, kteří jsou obecně adaptabilnéjší na nové profesní požadavky a výrazně flexibilnější i vzhledem k tomu, že ještě nejsou naplno sžiti se svým povoláním. Postoj samotných nezaměstnaných však naznačil zcela odlišnou tendenci: zatímco lidé ve věku mezi 15-24 lety volí rekvalifikaci jako jednoznačně vhodný nástroj pro řešení své nezaměstnanosti pouze v 50 % případů, zájem o rekvalifikace v populaci ve věku mezi 40-44 lety dosahuje 65,8 %. Výsledek je pravděpodobné dán složením zkoumaného vzorku, neboť jde pouze o populaci nezaměstnaných, která vyjadřuje svůj zájem o nástroje APZ po uplynutí doby 6-9 měsíců od prvotní registrace na ÚP. Je tedy možné, že lidé v této věkové skupině mající zkušenost s relativně dlouhodobou (min. 6-9 měsíců) či opakovanou nezaměstnaností vidí v rekvalifikaci vhodnou strategii pro možnost participace na pracovním trhu (částečně proto, že již na nalezení přiměřeného pracovního místa rezignovali, částečně proto, že je tento nástroj pro ně nejpřístupnější). Svou váhu má i lokální prvek - až 20 % všech osob ve věku 40-44 let, které mají zájem podstoupit rekvalifikaci, pochází z okresu Karviná, tedy z oblasti hůře postižené nezamestnaností. . m ltltlíl 210 Markéta Horáková, Miroslava Rákoczyová 15-19 20-24 25-29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55+ B Má rozhodně zájem D Má jen malý zájem D Nemá zájem Obrázek 1: Zájem o rekvalifikace podle věku Mezi zájemci o rekvalifikace jsou rovnoměrně zastoupeni muži i ženy a lidé všech úrovní vzdělání kromě vysokoškoláků. Ti nejsou ochotni účastnit se rekvalifikačních kurzů - zatímco pouze 18 % z nich vyjádřilo jednoznačný zájem podstoupit rekvalifikaci, plných 50 % o tuto formu podpory nestojí.Z hlediska hledačského cyklu (tj. z hlediska fází hledání vhodného zaměstnání a uvědomování si vlastních diskvalifiku-jících znevýhodnění) jsme zjistili následující poznatky: 1. osoby při vstupu do nezaměstnanosti vyjadřují menší zájem (a přibližně stejnou míru informovanosti) o účast v rekvalifikaci než při dotazování o 6-9 měsíců později - tento závěr posiluje naši hypotézu o významu zkušenosti s neúspěchem při hledání práce; 2. jedinci, kteří i přes trvající Či opakovanou nezaměstnanost hodnotí vyhlídky na uplatnění ve svém oboru pozitivně, častěji projevují menší ochotu podstoupit rekvalifikaci (zřetelné se to projevuje zejména u osob, které své současné vyhlídky na získání zaměstnání ve svém oboru považují za velmi dobré). 3. mezi respondenty, kteří jako důvod svého dlouhodobého neúspěchu na pracovním trhu označují skutečnost, že zaměstnavatel vyžaduje vyšší nebo jinou kvalifikaci než jakou sami disponují, převažují ti, kteří mají zájem účastnit se rekvalifikace či kurzů pracovní přípravy, a tím zlepšit své šance na získání pracovního místa - plných 60,5 % dotázaných má rozhodně zájem participovat na rekvalifikacích a 13,6 % bude tuto variantu do budoucna zvažovat (prozatím mají pouze malý zájem). Souhrnně řečeno, osoby dlouhodobě nezaměstnané projevují dostatečné znalosti a relativně velkou ochotu zúčastnit se rekvalifikace. Tato ochota je však do značné míry odvislá od subjektivního vnímání situace a pozice na pracovním trhu samotným nezaměstnaným, který musí mít na jedné straně povědomí o nevhodnosti či nedostatečnosti své stávající kvalifikace a na straně druhé musí projevit ochotu tento stav řešit, tzn. musí mít i jakýsi pozitivní aktivní náhled na vlastní profesní budoucnost. I přes značný zájem o rekvalifikační kursy mají však dlouhodobě nezaměstnaní výrazně méně příležitostí se rekvalifikací účastnit. 211 Přínasy rekvalißkacipio znevýhodněné skuninv n * """Piny nezaměstnaných Tabulka 4: Zájem O rekvalifikace podle osobních vyhlídek respondenta na získání zaměstnání ve svém oboru (%) 20,0 20,0 60,0 Přínosy rekvalifikaci pro ohrožené skupiny nezaměstnaných v břeclavském regionu Je patrné, že strategie úřadů práce jsou v některých případech v rozporu s tendencemi a postoji nezaměstnaných (viz. preference vhodnějších uchazečů na straně pracovních úřadů a jasně doložený vysoký zájem o participaci v rekvalifikacích deklarován}' zástupci tzv. ohrožených skupin nezaměstnaných). Ještě významnější (ale pochopitelný) nesoulad panuje mezi současnými aktivitami pracovních úřadů a úkoly, které na tyto a další instituce státní správy klade již zmiňovaný Národní akční plán zaměstnanosti. Analýza těchto odlišností a jejich podrobné hodnocení nejsou předmětem naší práce, slouží však jako dobré východisko pro pochopení dynamiky trhu práce promítající se jak do procesu výběru účastníků programu, tak do jejich vlastních očekávání spjatých s účastí v rekvalifikaci. V následujícím textu zaměříme pozornost na to, s jakými představami vstupují vybraní jedinci do rekvalifikací, jak se t3'to jejich představy liší od skutečného průběhu a struktur)' rekvalifikačních kursů a jak - vzhledem ke svým očekáváním - hodnotí přínos absolvované rekvalifikace pro své budoucí pracovní uplatnění, sociální začlenění a psychickou rovnováhu. Zdrojem informací pro tuto kvalitativní analýzu se pro nás stal)' strukturované polostandardizované rozhovor)' s 25 respondenty zařazenými břeclavským úřadem práce do programu rekvalifikací. Respondenty jsme navštívili v místě jejich bydliště v průběhu roku 2001 bezprostředně po té, co zvolený rekvalifikační program absolvovali. Struktura dotazovaných byla determinována zmíněnými všeobecnými strategiemi úřadů práce (převažují tedy mladší lidé12 se středním vzděláním13 a bez výrazných zdravotních obtíží), přesto měly v našem souboru poměrně časté zastoupení i dvě tzv. znevýhodněné skupiny osob: mladé ženy po mateřsk'- do volené a absolventi'4. 13V souboru byla zřejmá cílenost rekvalifikaci na mladé osoby - M dotázaných bylo vfí věku do .10 lei, mezi 31-40 lety se pohybovalo 0 osob, 3 osoby patřily do věkové kategorie 41 - 50 let a poii7P dva dotázáni byli starší 50 let. l3Dvě třetiny respondentů tvořili středoškoláci (17 osob), 4 účastnici měli základní vzdělání, 3 byli vyučeni a 1 respondent měl ukončené vysokoškolské vzdělání. "Sledová...' ,i.w-m --"-• ,----„ xj WO..U, «bere ._ ^.„«uiaiii v ausiedkii restrukturalizace či zániku firmy. Na základě vlasi rozhodnutí odešli ae zaměstnali/ 2 dotázaní. Mezi další diivody nezaměstnanosti patřil příchod z vojenské služby (1), přestěhování respondenta (I), ukončení pracovního poměru na dobu určitou (2) a nezaměstnanost v souvislosti s ukončením sezónních prací (2). li 1 "■: ; 212 Markétu Horáková, Miroslava Rákoczyová Očekávání spojená s rekvalifikacemi K účasti v rekvalifikačních kurzech se zpravidla vážou dvě skupiny očekávání, které se mohou u některých osob vzájemně překrývat. Očekávání se primárně odvíjejí od toho, jak nezaměstnaní vnímají svoji situaci, v čem spatřují svůj největší problém. Postoj k nezaměstnanosti a očekávání spojená s účastí v rekvalifikaci se u mužů a žen významně liší, proto můžeme obecně charakterizovat (a) sociální strategie žen jako snahu o integraci do sekundárních sociálních skupin a (b) pracovní strategie mužů jako snahu o integraci na pracovní trh. (a) Integrace do sekundárních sociálních skupin Poměrně velká skupina účastníků spojuje účast v rekvalifikaci s následným zaměstnáním pouze nepřímo. Jedná se především o ženy, které nastupují do nespecifického rekvalifikačního programu v situaci, kdy prožívají nezaměstnanost po mateřské dovolené. V této situaci chápou rekvalifikaci jako první (často v daný okamžik jediný aktuálně dostupný) krok ve znovuzačlenění do širších, spíše formálních sociálních vztahů. Ukazuje se, že účast v rekvalifikaci není vnímána jako prostředek navázání hlubších přátelských vztahů - prvotně je očekáváno rozšíření podnětů, únik z každodennosti rodinného života. „Co jsem od toho čekala. Hlavně, že se dostanu z domácího prostředí. Ze se dostanu někam mezi lidi a tím asi nějakej vliv na psychiku ... prostě když už chodíte tři měsíce do kurzu, tak už vlastně chodíte skoro i do práce ... na furt." (Zena, 2 děti, VS.) Po dlouhé době strávené v domácnosti se u těchto žen projevuje touha po osobnostním rozvoji, snaha získat nové informace zejména v těch oblastech, které v průběhu let, kdy stály mimo trh práce, prošly značným vývojem - ať už jde obecně o vývoj informačních technologií nebo o konkrétní změny v jednotlivých oborech. „Hlavně novinky, protože jsem vlastně byla s dětma doma. No a v tom účetnictví se to pořád jako mění, zákony, takže hlavně novinky, co se změnilo, co je novější ... abych se dostala zpátky do obrazu." (Zena po MD, účetní, na otázku, co očekávala od účasti v rekvalifikaci.) „... prostě pro mě samotnou ... abych mohla říct: ..ležíš, já to umím.' Jo, že nejsu takový ten jako zaostalec, protože dneska to prakticky internet, a všecko ... a vy neumíte zapnout ani počítač, to je takové..." (Zena, 3 děti, SS bez maturity.) Jako specifická podskupina se jeví osoby, které se chtějí zúčastnit rekvalifikačního kurzu v oboru, který je jejich koníčkem (napr. počítače) a svoji účast nespojují s následným uplatněním v daném oboru. Je významné, že i tato skupina účastníků rekvalifikačních programů má zájem 0 získání zaměstnání. K překonání bariér, které jim v tom brání, však není rekvalifikace dostatečným prostředkem. Za nejvýznamnější přitom obecně považují bariéru mateřství, resp. péče o malé děti („Jak řeknete, že máte dvě děti, to je jak kdybyste měla mor.") nebo nedostatek odborné praxe (zejména u absolventů). Zatímco s účastí v rekvalifikaci zcela jasně nespojují následné začlenění na pracovní trh, vidí v něm alespoň příležitost pro zvýšení šancí uplatnit se (strategie dlouhodobých efektů). „... nevěřila jsem, že když budu mít papír tady na toto, že tu práci okamžitě najdu, ale ... že bych prostě měla větší šanci." (Zena, l dítě, SS.) „... Já jsem se prostě chtěla přiučit a chtěla jsem prostě mít další papír jako do sbírky. Abych prostě měla lepší možnost, aby mě někdo zaměstnal." (Zena, absolventka, bezdětná, SS.) I---------> 214 Markéta Horáková, Miroslava Rákoczyová o aktuálních znalostech a přiměřených praktických dovednostech absolventů rekvalifikací. Důsledkem může být klesající motivace nezaměstnaných participovat nejen na programu samotném, ale i na trhu práce. „Opravdu to pro ty ženy, a to říkají opravdu, to jsme všichni nadávali, jsme si stěžovaly mezi sebou, že jsme si to představovaly opravdu trošičku jinak jako tam by se opravdu mohly ty blbosti se zlomkama vynechat a, to bylo prakticky k ničemu, dneska kdo počítá zlomky? ... Nó, jako takový, spíš kdyby víc toho účetnictví nebo opravdu . tak tam zlomky. A nesmíme k tomu ani kalkulačku. Rozumíte, oni si to představuji jako kdybysme teď vyšly školu ..." (Zena, 32 let, SS bez maturity, kurz základů účetnictví.) „Možná ze začátku, když jsme ještě čekali, že se něco jako výrazně naučím, ale pak . .. když jsem tam chodila čtrnáct, dní, tak už mi bylo jasný, že to prostě jako nebude taková sláva." (Zena, 36 let, VS, kurz s názvem marketingová a reklamní činnost.) Negativní efekt odlišné náplně výuky bývá mnohdy znásoben nevyhovující (velmi krátkou) délkou trvání kurzu. Kratší rekvalifikační kurzy (nejcastěji v délce trvání mezi 1 týdnem až 3 měsíci) jsou upřednostňovány z důvodu nižší finanční, administrativní, časové i kvalifikační náročnosti a mají bezesporu výhodu snadné a rychlé adaptace na aktuální požadavky trhu práce. Zejména v odborných manuálních profesích však neposkytují účastníkům dostatečný prostor pro obsáhnutí nejdůležitějšího učiva a praktických zkušeností, které mladí lidé v běžném vzdělávacím procesu získávají několik let. Deklarovaný cíl kurzu (vybavení jedince takovými znalostmi a schopnostmi, kteié mu umožní ucházet se plnohodnotně o zaměstnání v rekvalifikované profesi) je tak redukován na osobní uspokojení z „přičichnuli" k novému oboru bez aspirací na následné pracovní uplatnění. Někteří nezaměstnaní však krátkodobé kurzy jednoznačně preferují, a to z pochopitelného důvodu finančního zabezpečeni své osoby a své rodiny. Jde tedy převážně o mladší muže tradičně chápané jako živitele rodiny. (b) Hodnocení využitelnosti rekvalifikačních programů Praktická uplatnitelnost nově získané či rozšířené kvalifikace je odvislá od reálných znalosti a dovedností uchazečů získaných prostřednictvím rekvalifikačního kursu a zejména od faktického výstupu v podobě osvědčení o absolvování rekvalifikačního programu. Právě tento doklad, který by měl v praxi celý rekvalifikační program zastřešovat, často postrádá na trhu práce svou hodnotu. „.. .vůbec ne, nikoho to nezajímá, že mám certifikát a zkoušky, oni chcou praxi. Certifikát mám, můžu s ním umřít, ale je mi to na nic platný!" (Zena, 39 let, SS.) „... nevěřila jsem, že když budu mít papír tady na toto, že tu práci okamžitě najdu, ale chtěla jsem se prostě obohatit o něco jiného..." (Zena, 39 let, SS.) „Tak jsem myslel, že to bude lepší, a je to pořád stejné. Kvůli tomu, že nemám praxi, tak ten svářeč mi nepomůže moc. Samotný papír nestačí." (Muž, 25 let, SS bez maturity.) Příčinou „bezvýznamnosti" závěrečného osvědčen! o absolvování všeobecné zaměřeného rekvalifikačního kursu může být již zmiňovaný nesoulad mezi rekvalifikací (jejím obsahem, strukturou a délkou) na jedné straně a potřebami účastníků a trhu práce na straně druhé (viz Nicaise 1995). Skutečnost, že aktéři pracovního trhu (nejcastěji zaměstnavatelé, ale též pracovníci zprostředkovatelských agentur a samotní nezaměstnaní) nerespektují písemný certifikát o vykonané rekvalifikaci jako doklad o jisté úrovni znalostí a dovedností dotyčného jedince, pramení z několika příčin: 213 Přínosy rekvalifikací pro znevýhodněné skupiny nezaměstnaných (b) Integrace na pracovní trh Motivací druhé významné skupiny účastníků rekvalifikací jo jednoznačně získání pracovníka místa, žádná další očekávání vůči účasti v kurzu nemají. Jedná se především o muže, kteří žádají o účast v rekvalifikaci úzce zaměřené na specifickou kvalifikaci (svářečský výcvik, oprávnění řídit Aysokozdvižný vozik, počítačový program AUTOCAD, ad.). Jsou to lidé, kteří nemají zájem tímto způsobem pracovat na svém osobnostním rozvoji nebo na získání širších sociálních kontaktů - tito lidé jednoduše chtějí pracovat a rekvalifikace jim k tomu pomohou. Kvalita rekvalifikačních programů očima jejich iíčasfcníkfi Jak se projevují rozdílná očekávání na hodnocení rekvalifikačních kurzů? A jaké jsou zkušenosti účastníků? Účastníci rekvalifikací hodnotí programy ve třech rovinách: (a) z hlediska jejich obsahu, (b) praktického uplatnění na trhu práce a (c) z hlediska jejich ps3'chosociálních efektů. (a) Hodnocení obsahu rekvalifikačních programů Nad kvalitou obsahu rekvalifikačních kurzů se kriticky zamýšlejí především ti účastníci, kteří od participace v programu očekávali osobnostní rozvoj. Poměrně závažný, ale snadno řešitelný problém se projevil u kurzů zaměřených na získání základů práce s počítačem. Tyto kurzj' jsou poskytovány osobám, které nemají v oblasti výpočetní techniky žádné zkušenosti a lze tedy předpokládat (což se projevilo i v našich rozhovorech), že k počítači mají jen velmi omezený přístup. To se následně projevuje v žádné nebo ztížené možnosti procvičovat probrané učivo. „No, počítač nemám. No, cvičit nemám kde, kdybych to měl kde cvičit, tak možná na to ani nejdu. To bych to možná uměl už z domu... (smích)" (Muž, 41 (et, SS.) „... pro mě to bylo trošku náročnější, protože opravdu ten počítač jsem doma takto jako neměla ... Měla jsem půjčený počítač, ale to byl ... ten starší typ ... takže měla jsem ho chvilinku půjčený, jo,... " (Zena, 39 let, SS\) Potřeba domácího (resp. doplňujícího) procvičování souvisí se způsobem výuky v kurzu, který je do značné míry individuální a odvíjí se od pedagogických schopností přednášejícího. Srozumitelnost a demons/.rativnost výkladu a dostatečný prostor pro nácvik dovedností má pro účastníky zásadní význam: „Snažili se nám toho co nejvíc-narvat do hlavy a člověk z toho byl zmatený." (Zena, 31 let, SS bez maturity.) „... prostě jeden pan profesor to demonstroval, ukazoval to přesně, jak máme jako kliknout, všechno prosté na tom plátně. To bylo bezva, protože jako ... pomalu, jako prostě tak, jako úplně pro začínající a ona (vyučující) prosté to vedla tím způsobem, že řekla jenom to, to, to, to udělejte, to, to, a já než jsem se nadálá, vlastně, tak jsem 7. toho byla úplně zmatená, jo? Takže prostě myslím si, že ta úroveň té výuky byla prostě u každého jiná a ta demonštratívni na tom, prostě taková ta polopatycky, jo, prostě tak jako s těma blbečkama úplně, když to řeknu na rovinu, Že to bylo prostě jako lepší." (Zena, 39 let, SS) Ve skutečnosti v některých kurzech dochází k odklonu od deklarovaného obsahu nebo cíle výuky, což je pro účastníky frustrující. Taková výuka nesplňuje ani představy účastníků o zvýšené šanci na pracovní uplatnění, ani očekávání zaměstnavatelů Přínosy rekvalifikací pro znevýhodněné skupiny nezaměstnaných 215 1. rekvalifikace stejně jako ostatní nástroje APZ našly své místo v systému sociální politiky naší země teprve po roce 1990, a přestože již mají relativně dobře zakořeněnou tradici, jejich výstup není zaměstnavateli zatím plnohodnotně akceptován (jedná se především o všeobecně zaměřené kursy typu základů práce s počítačem, které mohou způsobovat v některých případech dokonce jakýsi typ signalizačního efektu pro zaměstnavatele, který si příchozího adepta na pracovní místo s tímto certifikátem jednoduše označkuje jako nevhodného, neboť ještě donedávna neuměl pracovat s počítačem a i jeho nynější „schopnosti" jsou vzhledem ke známým kvalitám takov}'rch rekvalifikačních programů značně diskutabilní); 2. pro svou časovou omezenost, a reálnou podstatu (tj. aktuálně působit na nabídku pracovní síly a umožnit ji lepší výchozí podmínky na pracovním tíhu) nemohou ve většině případů rekvalifikace nahradit tradiční vzdělávací a výcvikový proces a ani závěrečná osvědčení nemohou být tudíž siovnatelná (tj. nemohou přinášet stejnou pozici uchazeče na trhu práce, stejné výhody a očekávání)1''; 3. v současné době se rekvalifikační programy stále ještě často potýkají s problémy aktuálního zaměření, modernizace výukových metod i učebních pomůcek a nedostatku praktického výcviku, což dohromady skutečně indikuje rozdílnost nabytých vědomostí jednotlivých účastníků (demonstrovaných osvědčením o absolvování rekvalifikace) od reálných požadavků zaměstnavatelů. Účastníci specificky zaměřených rekvalifikací (např. kursu svářeč nebo řidič vysokozdvižného vozíku) a vyšších stupňů modulově postavených rekvalifikačních kursů (typicky kursy AUTOCAD I., TI. III) hodnotí však praktický přínos programu a jeho efekt na následnou zaměstnanost výrazně pozitivně. Získávají totiž osvědčení, které má pro zaměstnavatele zásadní význam (je dokladem toho, že jedinec umí např. svářet pomoci CO dva). Navíc jsou již v průběhu kursu často kontaktováni potenciálními zaměstnavateli, což vede k potlačení zmíněného uzamykacího efektu, k prolomení bariér vstupu na trh práce a následnému nalezení pracovního místa. „Ano, dokončil jsem, dostal jsem akreditaci, jako certifikát pro Evropu a pro Českou republiku. Dvakrát. Co jsem tam proběhl, tak přišlo asi pět firem. No, každej děn jedna, tak to vycházelo. A na tom pokročilejším už jich bylo víc. Protože tam už se uvažovalo o tom, že tady už to někdo ví a že už s tím někdo unií dělat, to už je pro pokročilejší. . ." (Muž, 22 let, SS.) (c) Hodnocení psychosociálních účinků rekvalifikací Ztráta zaměstnáni a neúspěchy při jeho opětovném hledání znamená pro většinu osob velkou psychickou a emocionální zátěž (srovnej Buchtová, 2000, Sen. 1997 ad ). Lidé bez práce ztrácí důvěru v sebe sama, ve své schopnosti a dovednosti, ocitají se v soci ální izolaci. Při dlouhodobější ztrátě zaměstnání slábne jejich aktivita a mi/.i motivace pro smysluplné činnosti včetně zapojení se do pracovního a sociálního života komunity. I5I když je nutné poznamenat, í.c i s takovým případem jsme se v našem dotazování setkali (Slo však o dotazování v rámci jiného regionu). Jedna mladá žena absolvovala n.irní kurs I■'..■ulľŕnire v učňovském středisku, po jeho absolvování získala výuční list naprosto srovnatelný s výufnlni listem řádných studentů a následní zrifala v nove vystudovaném oboru Samostatní podnikal Podstatný pro lakový úspěch byl ovšem jak postoj konkrétního úřadu práce, lak také zřejmá motivace .i pevná vůle na straně klientky. 40 ■ ry:- fe.í:^.,:..... . . 216 Aíarkéta Horáková, Miroslava. Rákoczyová V i.akové situaci má pro ně vstup do rekvalifikace význam nejen jako prostředek získání nových dovedností, znalostí a zkušeností, které v konečné podobě mohou vyústit v nalezení přiměřeného pracovního místa, ale zejména jako prvek začlenění do širších sociálních sítí, jako faktor psychosociální podpory. Zejména ženy po mateřské dovolené přijímají prostředí rekvalifikačních kursů jako jakousi kompenzaci pracovního kolektivu, který byly nuceny v důsledku svého mateřství opustit. Hledají tedy nejen neformální kontakty v oblasti jiných aktivit než s sebou přinášejí mateřské povinnosti, ale také jakési formální vztahy substituující běžné pracovní prostředí. Tyto ženy také často pociťuji uspokojení z účasti v kursu, kde se nacházejí podobně „postižené" osoby. Dává jim to pocit, že se ve složité situaci nejprve pracovní neaktivity (mateřství) a poté nezaměstnanosti neocitají osamoceně. Sílí jejich sebevědomí n motivace pro další aktivity na trhu práce. „A můžu říct, že to bylo strašně fajn, protože vlastně když jste půl roku doma a jste nezaměstnaná, tak je člověk takovej aj trošku psychicky na tom jako ... jo, že ho to ubíjí Tady to doma, pořád, nemůžete sehnat práci a to, a pak se na tři týdny vlastně dostanete mezi lidi, kteří jsou na tom stejně. Někteří i hůř, že! Takže tady na toto určitě. Určitě ano, že i tak jako to povzbudí, pozvedne tu náladu nebo i to sebevědomí, že člověk zjistí, nejsu úplně jako na tom úplně nejhůř, nebo k ničemu, že to zvládá, takový ty základy a tak to, takže..." (Žena po mateřské dovolené, 39 let, SS, rekvalifikace na program AUTOCAD.) Mladí lidé nacházejí v rekvalifikacích příležitost, jak se seberealizovat, jak překonat bariéru výběru povolání, které za ně učinili v závěru základní školy rodiče. Rekvalifikace spojená s následným zaměstnáním16 dává mladým lidem možnost osamostatnit se, vybudovat si své sociální a pracovní zázemí, vytvořit si vlastní identitu odvozenou nikoli od pozice své původní rodiny, nýbrž od své pozice na pracovním trhu a v sociálním struktuře komunity. „No, já jsem předtím pracovala, no ... vy to asi neznáte ... v Gale v Mikulově, tam jsem dělala šičku, protože jako, já jsem krejčová vystudovaná ... krejčová a mám potom nástavbu, takže jsem měla maturitu, takže mě tam vzali hned jako na šičku, že je to takový nadhodnocený, no a prostě se mě zdálo, že to není jaksi pro mě, že tam, řekněme strádám duševně ... co mi přinesla (myšleno rekvalifikace na krupiérku)? No, já bych řekla, že hlavně jsem se tak nějak dostala od té krejčoviny a že jsem si rozšířila ten jako teda obzor ... já jsem si vždycky říkala jako že bych ještě mohla něco víc studovat jako dál a takhle se mi to trošku povedlo, sice jenom nn ty tři měsíce, co jsem měla práci a myslím, že hlavně jsem řekněme víc dospěla během toho kursu a hlavně potom, že jsem se jako dostala tady z domu, že jsem se o sebe musela starat, osamostatnila se trošku." (Zena, 23 let, vyučená s maturitou.) „No mě tam šlo jenom o to, že bych měl, vlastně, nové zaměstnání, že bych měl další, dá se říct, něco něco prostě k té škole, kterou už jsem měl, k té střední škole (OA Břeclav), k té maturitě, že budu mít další prostě vzdělání navíc, vzdělání, které budu moct uplatnit, když si tohleto rozšířím tou rekvalifikací, jó. že budu mít, že se mi vlastně otevřou další možnosti tímhletím..." (Muž, 21 let SS.) Mnoho nezaměstnaných si s účastí v rekvalifikaci nespojuje možnost uplatnění na pracovním trhu (viz očekávání spojená s integrací do sekundárních sociálních skupin), přesto je pro ně následující a v podstatě předpokládaný neúspěch při hledání místa '"V našem případě jde napr. o lekvnlifikaci na krupiéra u zábavních společností, které svým absolventům bezpiostíediiě po ukončeni kursu zabezpeřuji zaměstnáni ve svých pobočkách Přínosy rekvalifikací pro znevýhodněné skupiny nezaměstnaných 217 frustrující. Některé z nich ale tato zkušenost motivuje ke stálejším (dlouhodobějším) aktivitám zvyšujícím jejich šanci na pracovní uplatnění. „Říkám ale to sa neztratí jako, protože kdyby náhodu něco, tak už to můžu použít, že, to každý rok si udělám toto, prodlužení, takže to už není žádný problém." (Muž. 41 let, vyučený.) Závěr Rekvalifikace patří k flexibilním nástrojům APZ (podobně jako poradenství či kluby práce), jejichž užití předpokládá značnou variabilitu v konečných účincích. Zatímco tvorba pracovních míst v soukromém i veřejném sektoru přináší pozitivní výsledky v podobě okamžitého odchodu vybraných jedinců z evidence nezaměstnaných, efekty rekvalifikací mohou být nejednoznačné. Mnoho odborných studií poukazuje na fakt, že rekvalifikace a pracovní výcviky mají velmi slabé, nulové nebo dokonce negativní účinky na zaměstnanost, (viz Nicaise, 1995; Fay, 1996; Calmfors, 1994). Jsou jim ovšem připisována jiná pozitiva, která se projevují v přínosech pro samotné klienty: jsou prostředkem k udržování či zvj'šování lidského kapitálu nezaměstnaných, slouží k odstranění sociální exkluze, ke kladnému sebenazírání jednotlivců, k udržení motivace participovat na'trhu práce. Rozsah, v jakém jsou rekvalifikace poskytovány klientům českých úřadů práce, není v mezinárodním kontextu příliš velký, přesto je patrný jeho rostoucí trend. V průběhu let 1999-2001 se index růstu počtu osob zařazených do rekvalifikací téměř zdvojnásobil a podíl osob zařazených do rekvalifikace na celkovém počtu nezaměstnaných dosáhl téměř 10 %. Stále se nedaří řešit tendencí pracovních úřadů k tzv. creaming-off efektu. Zatímco mezi nezaměstnanými je patrný zájem o účast v rekvalifikačním programu i v řadách starších a dlouhodobě evidovaných osob, úřad}' práce preferují spíše jedince mladší, vzdělané a krátkodobě nezaměstnané. Z tohoto pohledu má užití rekvalifikací v rámci APZ spíše preventivní charakter. Prostor pro zlepšení nabízí i ne vždy dostatečná informovanost občanů o nástrojích APZ a možnostech jejich využití pro řešení vlastní nezaměstnanosti. Důležitým předpokladem úspěchu každého rekvalifikačního programu je motivace nezaměstnaných ke vstupu do tohoto programu. Základním motivačním činitelem (očekáváním) je u většiny dotázaných získání nových informací a zapojení se do širších sociálních skupin. U rekvalifikací, pro které musí mít nezaměstnaný souhlas potenciálního zaměstnavatele (cílené rekvalifikace), je jednoznačným motivem vstupu zpřístupnění nového pracovního místa. Finanční incentivy nehrají při rozhodování o účasti v rekvalifikaci příliš významnou rolí. Klíčovým problémem nastaveného systému rekvalifikací se zdá být obsahová náplň kursů, jejich struktura a metody výuk)'. Nicaise upozorňuje, že krátkodobá výcviková schémata mohou být nedostatečná především pro osoby nekvalifikované (1995, S- 206) a vzhledem k obsahovým nárokům nemusí vyhovovat ani dlouhodobě nezamestnaným či starším uchazečům (1995, s. 207). Zjistili jsme, že výuka v rámci rekvalifikačních kursů není pro řadu účastníků dostatečné srozumitelná, chybí demonstrace výkladu a praktické procvičení nových dovedností. Závěrečné osvědčení o absolvování kursu není aktéry pracovního trhu vnímáno jako plnohodnotné. Tyto skutečnosti následně vedou k tomu, že jedinec, který podstoupí rekvalifikaci za účelem zvýšení lidského a sociálního kapitálu, mnohdy nepostoupí v pomyslné frontě na zaměstnání. Vzhledem k povaze dat, které jme měli k dispozici a vzhledem k malému vzorku respondentů využitému při kvalitativní analýze přínosů rekvalifikací pro nezaměst- ■ :■ : >------------» ~~~ 218 Markéta Horáková, Miroslava Rákoczyová nané, nejsme schopni zhodnotit efekt rekvalifikací na zaměstnanost těchto osob. Přesto bychom rádi vyzdvihli zejména dva jejich kladné momenty: (1) rekvalifikace mají značný sociálně integrační a informační potenciál pro ženy po mateřské dovolené (a ženy obecně), (2) ve spojení se subvencovaným zaměstnáním mohou být příležitostí k seberealizaci mladých lidí17 (v České republice na podobném principu úspěšně fungují programy MOST, které kombinují motivační složku s praktickou zkušeností mladých lidí u konkrétního zaměstnavatele a často i se zajištěním následného pracovního uplatnění). Literal ura Arraiiamson, P.. Hansen, F. K. 1996 Poverty in the European Union. Copenhagen: European Parliament. DucilTOvA, D. (ed.) 2000. Psychologické a medicínské aspekty nezaměstnanosti. Brno:MU. DunCHAľtDT, T.. Le GRAND, J. 2002. Constraint and Opportunity: Identifying Voluntary Non- Employment. London: CASE. Calmfors. L. 1994. Active Labour Market Policy and Unemployment - A Framework for the Analysis of Crucial Design Features. Paris: Organisation for Co-operation and Development. Corden, A., Duffy. K. 1998. Human Dignity and Social Exclusion. In Sykes, R., Al- COCK, P. (eds.) Development) in European Social Policy - Convergence and Diversity. Bristol: The Policy Press. Evans, M. 2001. Welfare to Work and the Organisation of Opportunity. Lessons from Abroad. London: ESRC. Fay, R. G. 1996. Enhancing the Effectiveness of Active Labour Market Policies: Evidence from Programme Evaluations in OECD Countries. Paris: Organisation for Co-operation and Development. Giddens, A. 2000. Sociologie. Praha: ARGO. Green. F. et al. 1998. Are British Workers Getting More Skilled? In Atkinson, A. B., Hills. J. (eds.) Exclusion, Employment and Opportunity. London: CASE. Konning, J. 2002. Training for the Unemployed in the Netherlands: What do We Know after more than 50 Evaluation Studies? In ScHOEMANN, K. (ed.) Education, Training and Employment Dynamics. Cheltenham: Edward Elgar Publishing. Mares. P. 1998. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: SLON. Molleii, 1. H. 1995. Labour Market Marginatity in North- West Europe - Some Causes and Consequences. Copenhagen: CID. Moi.i.en, 1. H., Lino, J. 1999. The Labour Market-in Process of Change? Some Critical Comments. Copenhagen: CID. NArodnÍ akční plán 2001. Národní akční plán zaměstnanosti na rok 2001. Praha: Správa služeb zaměstnanosti. Nicaise, I. et al. 1995 Labour Market Programmes for the Poor in Europe. Pitfalls, Dilemmas and How to Avoid Them. Aldershot: Avebury. SEN, A. 1997. Inequality, Unemployment and Contemporary Erurope. International Labour Review, Vol. 136, No. 2, pp. 155-172. 17 V Dánsku slouží takováto schémata subvencovaného místa kombinovaného s pracovním výcvikem k metodám boje s dlouhodobou nezaměstnaností. Úspěch tohoto systému nespočívá ve vysokém procentu osob, které postupně přejdou ze subvencovaného do běžného zaměstnání, ale v dlouhodobosli jejich seli váni nn získaném běžném pracovním místě (Fay, 1996). 219 Přínosy rekvalifikací pro znevýhodněné skupiny nezaměstnaných SCHOEMANN. K., BECKER, IL 2002. A Long-term Perspective on the Effects of Taming in Germany. In Soiioemann. K. (ed.) Education, Training and Employment Dynamics. Cheltenham: Edward Elgar Publishing. SirOvAtka, T. 1997. Marginalizace na pracovním trhu. Brno: MU. " '•