GUILLAUME APOLLINAIRE: Kaligramy (1918)
(z francouzštiny přeložil Karel Čapek)


Základní studijní témata
1. Komunikačně pragmatický obrat v humanitních a společenských vědách
2. Kultura jako produkt, prostor i předpoklad lidského dorozumívání
3. Předpoklady lidského dorozumívání: existence komunikačního prostoru, komunikačních subjektů, nástrojů (znaků), systémů a komunikačních kompetencí
4. Komunikační systémy jako produkční systémy kultury
5. Subjekty dorozumívání, jejich komunikační kompetence, sociálně kulturní pozice, aktuální životní situace
6. Komunikační kompetence (dovednostní a vědomostní): komunikační technologie, komunikační dovednosti, znalost konceptů znaků, konceptů světa, kulturních hodnot a norem
7. Komunikační bariéry (čas, prostor, jazyk, koncepty světa /centrismy/, mýty a rituály)
8. Dobová kulturní paradigmata a komunikační diskurzy


Studijní texty
Pracovní teze přednášky: Komunikačně pragmatický obrat v humanitních a společenských vědách
Nejrozvinutějším komunikačním médiem a nástrojem interpretace a rovněž i archivace kulturních fenoménů je jazyk a jeho sedimenty – promluvy a literární texty. Literární věda, a rovněž jazykověda, sémiotika, analytická filozofie a lingvistická antropologie, představují v daném diskurzu disciplíny, které sehrávají klíčovou roli při konstituování metodologie humanitních a společenských věd.

Jaké jsou postuláty komunikačně pragmatického přístupu ke kultuře a literatuře? Podle prvního z nich:
(I) Kultura představuje proměňující se dynamické kontinuum, které je současně produktem, prostorem i předpokladem lidského dorozumívání.

Podle druhého postulátu:
(II) Nejvyspělejší formy lidského dorozumívání, interpretační procesy a vědecký výzkum, představují produkční systémy kultury. V těchto procesech člověk poznává, reflektuje, kontroluje, řídí, ale také konstruuje jednotlivé kulturní fenomény i sebe sama jako sociálně kulturní bytost. Výsledkem interpretačních procesů jsou vždy suverénní kulturní produkty – mediální produkty, které se stávají předmětem dalších interpretačních procesů.

Podle třetího postulátu:
(III) Interpretace kulturních fenoménů závisí
• na dobových kulturních paradigmatech,
• na dobových komunikačních diskurzech a
• na subjektech interpretace, čili na jejich
– komunikačních kompetencích,
– sociálně kulturních pozicích a
– aktuálních životních situacích.

Obsahy kulturních textů existují pouze v procesech dorozumívání. Tyto procesy vymezují konkrétní subjekty dorozumívání. Pouze v prostoru komunikace žije význam, jazyk i kultura. Z těchto důvodů nejadekvátnějším nástrojem výzkumu kultury je diskurzivní analýza.

Badatelský zájem o nástroje a procesy, jejichž prostřednictvím je konstruován lidský svět, vyjadřovala základní vývojová metodologická tendence, která se prosazovala od šedesátých let minulého století v humanitních a společenských vědách, – s „lingvistický obrat“. Tento zájem předznamenaly a vyjádřily inspirativní postmoderní teorie a metodologické orientace.

Lingvistic turn je předznamenán vznikem
- Boasovy lingvistické antropologie a
- Wittgensteinovy koncepce jazykových her.

Posun badatelského zájmu od nástrojů komunikace k samotným komunikačním procesům vyjadřuje v čtyřicátých letech vznik nové disciplíny
- teorie informace
- a kybernetiky jako její aplikované formy.

Tuto orientaci vyjadřuje v padesátých a v první polovině šedesátých let
- Chomského generativní gramatika,
- Austinova teorie mluvních aktů a
- Kuhnovo pojetí vývoje vědeckého poznání.

Přesvědčivým dokladem o úspěšnosti propojení komunikační teorie a praxe je vznik
- počítačových věd a
- digitální komunikace.

Inspirativní postmoderní teorie:
- Derridova dekonstrukce,
- Lyotardův výklad nového kulturního paradigmatu postmoderny,
- Foucaultův koncept komunikačního diskurzu a kulturních epistém,
- McLuhanovo pojetí medií jako extenze lidských smyslů,
- Boudrillardovo simulacrum chápané jako princip dorozumívání v éře masové komunikace,
- Bergerův a Luckmanův koncept sociální konstrukce reality, anebo
- na naraci založené nové pojetí historiografie u Whitea a
- kulturní antropologie u Geertze.

Linguistic turn znamená změnu výzkumných preferencí, posun zájmu od gramatiky jazyka k procesům lidského dorozumívání, v nichž vzniká lidské poznání a vědění. Jde o posun zájmu od problematiky výstavby jazykových, literárních a šíře kulturních textů k problematice fungování produkčních systémů kultury.

Linguistic turn vyjadřuje narůstající přesvědčení, že lidské poznání a šíře vědění je časoprostorově zakotveným kulturním produktem, je primárně sociálně podmíněnou konstrukcí jazyka, nikoli výrazem metafyzických, přírodních nebo kosmologických daností nezávislých na lidské komunitě. Linguistic turn se v tomto ohledu stal signálem ústupu od – do té doby hegemonního – strukturalistického paradigmatu vědy. Věda v bodě tohoto zvratu začíná být vnímána nejen jako forma poznávání, ale také jako produkční systém a sociální konstrukt – falocentrický a etnocentrický konstrukt západní civilizace, sloužící především jako nástroj distribuce moci.

Lidské vědění se v evropské kulturní oblasti zakládá na písmu, které umožnilo vznik značně nesoustavného, nepřehledného, ale velmi bohatého archívu textů. Dějiny humanitních věd jsou vlastně dějinami pokusů nově uspořádat a obohatit tento archiv literárních textů jako dokladů lidské kreativity i lidského vnímání, prožívání, vědění i poznání.
Komunikačně pragmaticky fundovaná kulturní studia se snaží vyložit fenomén lidského dorozumívání v celé šíři. Rozpracovává – obrazně řečeno – gramatiku dorozumívání. V postmoderním paradigmatu humanitních a společenských věd aspiruje na roli jedné z disciplín, které mají šanci dostat se až k základům lidského bytí i lidské kultury. Její význam stupňuje dále skutečnost, že dnešní svět má velké problémy s mezikulturním dorozumíváním.

Základní literatura

• Fay, Brian (2002): Současná filosofie sociálních věd. Praha: Sociologické nakladatelství.
• Ke stažení v IS: Učební materiály /um/ FayBrian_SoucasnaFilosofieSocVed.pdf
• Hubík, Stanislav (1994): K postmodernismu obratem k jazyku. Boskovice: Albert. S. 78–105.
• Pavelka, Jiří (1998): Předpoklady literárního dorozumívání. Brno: Masarykova univerzita.
• Rorty, Richard (1998): Veda ako solidarita. S. 193–208. In: Gál, Egon – Marcelli, Miroslav, eds.: Za zrkadlom moderny. Filozofia posledného dvadsaťročia. (Michel Foucault, Jean François Lyotard, Gilles Deleuze, Gianni Vattimo, Paul K. Feyerabend, Richard Rorty, Karl-Otto Apel, Jürgen Habermas.) Bratislava: Archa.