Zdroj: www.worth1000.com/entries/37000/373061I32_w.jpg

 

 

Základní studijní témata

1. Produkční, distribuční, konzumační systémy kultury a lidská komunikace.
2. Kritéria klasifikující lidskou komunikaci (lidské dorozumívání).
3. Základní komunikační systémy (intrakomunikace, interkomunikace, skupinová komunikace, firemní komunikace, veřejná komunikace, masová komunikace, síťová / internetová komunikace).
4. Rozdíly a společné rysy interpersonální a masové komunikace.
5. Atributy masového publika.
6. Základní formy lidského komunikativního jednání: mentální jednání, komunikace / dorozumívání (klasifikace) a sociální jednání (klasifikace).
7. Produkty lidského komunikativního jednání – kulturní produkty (jednání, systémy, instituce, artefakty, komunikáty, koncepty).
8. Jazyk jako paměťové médium a archiv lidského vědění
9. Jazyk jako nástroj konstrukce sociální konstrukce reality.

 

 

Studijní texty

Pracovní teze přednášky: Lidské komunikativní jednání

Rozlišení lidské komunikace podle typu znaků, komunikačních prostředků-médií či kódů (komunikace pachová, dotyková /haptická, taktilní/, gestická, mimická, lokomoční, paralingvistická /pomocí neartikulovaných zvuků/, hudební, ikonická /obrazová – řezby, reliéfy, sochy, rytiny, malby, fotografie/, jazyková /mluvní a literární/, synkretická, multimediální), komunikačních kanálů-lidských smyslů (čichová, chuťová, dotyková /taktilní, haptická/, akustická, vizuální komunikace), komunikačních technologií (komunikace mluvní, písemná, knižní, fotografická, elektronická /telegraf, telefon, gramofon, rozhlas, magnetofon, televize/, digitální a síťová (PC, mobil, internet) a vztahů mezi komunikujícími subjekty (intrakomunikace, /personální/ iterkomunikace, skupinová komunikace, firemní komunikace, veřejná komunikace, masová komunikace, síťová komunikace).

Charakteristické rysy interpersonální, masové komunikace a masového publika. Personální komunikace: osobní, interaktivní, individualizovaná, manipulativní. Masová komunikace: neosobní (fyzická vzdálenost mezi podavatelem a příjemcem, odstup od adresátů, obsahy z centralizovaných organizací), jednosměrná (od profesionálních komunikátorů či reprezentantů institucí k publiku), manipulativní (s cílem ovlivnit), neinteraktivní (pasivní konzumenti), standardizovaná (standardizovaná forma, standardizovaný obsah), asymetrická (sociální nerovnost mezi podavatelem a příjemcem, u podavatele větší společenská prestiž a moc, přístup ke zdrojům, větší zkušenosti, znalosti a autorita). Masové publikum (ale také zákazníci-konzumenti nebo voliči): početné, rozptýlené, anonymní, neinteraktivní, heterogenní (členové pocházejí z různých sociálních vrstev), neorganizované, pasivní (neschopné akce).

Základní formy lidského komunikativního jednání: mentální jednání, komunikace / dorozumívání (klasifikace) a sociální jednání (klasifikace). Lidská komunikace jako jedna z forem lidského komunikativního jednání. Produkty lidského komunikativního jednání – kulturní produkty (jednání, systémy, instituce, artefakty, komunikáty, koncepty). Psychický (mentální), sociální, historický, kulturní a mediální fakt (na příkladu sebevraždy). Postavení jazyka v systému lidského dorozumívání a komunikativního jednání. Jazyk jako paměťové médium a archiv lidského vědění (prehistorie a historie, ústní slovesnost a literatura). Jazyk jako nástroj sociální konstrukce reality.

Základní literatura

• McQuail, Denis: Teorie masové komunikace. Praha: Portál, 1999. (Masová komunikace a kultura, s. 118–144.)
• Pavelka, Jiří (1998): Předpoklady literárního dorozumívání. Brno: Masarykova univerzita.

 

 

Zadání úkolu č. 3

Název práce: Výklad pojmů výzkumná metoda a teoretický model (teorie)

Žánr: encyklopedické slovníkové heslo středního rozsahu

Vymezení úkolu: Definovat dva základní, obecné pojmy (kategorie, termíny) z oblasti metodologie vědy: výzkumnou metodu a teoretický model (teorii), a to ve dvou samostatných, obsahově propojených, po sobě jdoucích heslech přibližně stejného rozsahu. Ilustrovat a konkretizovat na příkladech. Ukázat, jak je možné výzkumné metody a teoretické modely aplikovat při analýze kulturních produktů. Využít výukového kurzu Metodologie vědy D. Sloukové (viz Zadání úkolu č. 2). Výklad jednotlivých metod nabízí učebnice a úvody do studia metodologie exaktních, přírodních, humanitních a společenských věd. Specifické postavení v rámci metodologie věd získává logika a filozofická heuristika.

Cílem práce je jednak vymezit vztah mezi výzkumnou metodou a teoretickým modelem (teorií), jednak poskytnout sémiotické, naratologické, popř. diskurzivní analýze širší referenční rámec.

Doporučená struktura práce:

I. Titulní list
II. Obsah
III. Úvod – zadání úkolu.
IV. Heslo: teoretický model

1. Výklad výrazu „teoretický model“ – základní, orientační jednovětá definice.
2. Zevrubnější výklad výrazu „teoretický model“ – vztah k realitě, kterou modeluje, typy modelování v odlišných oblastech vědy, teoretický a empirický výzkum, ilustrace na příkladech, klíčové události v oblasti teoretického výzkumu, představitelé, zakladatelská díla, doba jejich vzniku.

V. Heslo: „metoda“

1. Výklad výrazu „metoda“ – základní, orientační jednovětá definice.
2. Zevrubnější výklad výrazu „metoda“ – vztah mezi metodou a objektem výzkumu, druhy (klasifikace) a dosah metod, ilustrace na příkladech, klíčové události v oblasti metodologie, představitelé, zakladatelská díla, doba jejich vzniku.

VI. Závěr – shrnutí, vymezení vztahu mezi „teoretickým modelem“ a "metodou".
VII. Použitá a doporučená literatura

Počet znaků: cca 10 000 (bez mezer; 2400 znaků bez mezer = 1 normalizovaná strana).

Termín odevzdání: Odevzdat do týdne od zadání