ZUR401 Základy studia kultury

8. setkání: Diskurzy a komunikační kontexty




Michelangelo Buonaroti
Strop (1508–1512)
Freska
Sixtínská kaple, Vatikán


Základní studijní témata

  1. Kontexty a diskurzy , v nichž se ocitají kulturní (mediální) produkty-komunikáty
  2. Sociálně kulturní kontext / kulturní paradigma
  3. Kontext produkčních, distribučních a konzumentských systémů
  4. Kontext komunikačních technologií
  5. Kontext komunikačních kódů (znakových systémů)
  6. Kontext mediálního trhu
  7. Kontext mediálního managementu
  8. Kontext mediálních produktů
  9. Kontext / diskurz masové komunikace
  10. Kontext / diskurz marketingové komunikace
  11. Kontext / diskurz mediovaných sdělení
  12. Kontext interpreta a interpretace / interpretační diskurz
  13. Kontext / diskurz vědeckých teorií a výzkumných metod


Základní literatura
Pracovní teze přednášky: Diskurzy a komunikační kontexty

Chování komunit jako celku i dorozumívajících se subjektů jako producentů kultury je určeno řadou propojených procesů, postupů a nástrojů. Pokud bychom usilovali o postižení anatomie i fyziologie lidského komunikativního jednání, pak jeho základní regulační institucí jsou pragmatické předpoklady komunikace, které utvářejí komunikační kompetence těchto subjektů. Zcela zásadní postavení mezi nimi mají procesy, postupy a nástroje určující jednak míru individuální obeznámenosti dorozumívajících se subjektů s kolektivními diskurzy existujícími v daném časoprostoru, jednak způsob, jakým tyto, v průběhu celé životní dráhy individuálně osvojované a formované diskurzy navzájem kooperují, jakým jsou hierarchizovány a jakým se dostávají do vůdčího (dominantního) či podřízeného (submisivního) postavení. Tyto procesy se podílejí na konstrukci sociální identity jednotlivých dorozumívajících se subjektů i sociální reality jako celku.Žádný z dorozumívajících se subjektů nemůže znát všechny v dané době existující diskurzy. Dorozumívající se subjekty si obvykle osvojují pouze některé části z databáze diskurzů, které jsou k dispozici, a to segmenty, které souvisejí s jejich životní, zejména profesní praxí.

Znalost diskurzů určuje interpretaci kulturních produktů. Důležitá je především míra obeznámenosti s diskurzy, které určovaly a formovaly produkci daných produktů. V podstatě to znamená, že interpretace jsou vždy historicky podmíněné, tzn. jsou určeny diskurzy, které se dostanou do produkčních, konzumačních a interpretačních her. Jsou určeny objektivně – časoprostorem a subjektivně – osobou interpreta. Znamená to také, že tudíž nemůže existovat žádná úplná nebo definitivní interpretace. Terminus technikus „pravdivá interpretace“ je v rámci dané úvahy nonsens, pokud je míněn doslovně jako konečná, úplná nebo jediná možná interpretace. Má smysl pouze jako metafora, je-li chápána jako interpretace, která je vzhledem k diskurzům, které jsou ve hře, konsekventní.

Z řečeného rovněž vyplývá, že každý popis, i ten, který se pokouší být objektivní, tedy popis, v něm jsou husserlovsky „uzávorkovány“ všechny subjektivní momenty, je vždy historicky podmíněnou interpretací závislou rovněž na interpretovi. Každá interpretace tak získává status kulturního produktu. Rovněž každá teorie a každá metoda, včetně teorií a metod z oblasti exaktních věd, i jejich aplikace jsou historicky podmíněným kulturním produktem. Tento status nemohou nemít také teorie vymezující problematiku diskurzů, konkrétní analýzy jednotlivých diskurzů, včetně vědeckých diskurzů, nebo pokusy pokoušející se diskurzivní analýzu povýšit na univerzální interpretační metodu.
I přes jisté momenty relativismu, které s sebou diskurzivní analýza přináší, existuje suma univerzálních pravidel spjatých s touto metodou, anebo – spíše – metodologií či metodologickou orientací. Konstrukční osou diskurzů je vždy jazykový znakový systém, fungující v kooperaci s dalšími znakovými systémy. Podoba a hranice diskurzů jsou sice v průběhu vývoje jednotlivých komunit proměnlivé, ale v konkrétním časoprostoru jsou dány frekventovanými a dobově ceněnými, dominantními kulturními produkty, a z nich zejména dominantními interpretacemi. Jsou rovněž určeny konkrétními metodami, které interpretům slouží jako produkční nástroje, jejichž výsledkem je interpretace. Tyto metody jsou však pro metainterpreta, tedy interpreta interpretací, pro jeho metainterpretaci pouze segmentem v rámci celkového kulturního produktu typu interpretace, segmentem, který lze osamostatnit do pozice dílčího kulturního produktu v roli námětu dorozumívání.

Kulturní produkty typu interpretace a metainterpretace jsou nejlépe viditelnými architekty i strážci diskurzů. Tento status však získávají pouze v procesech dorozumívání. To platí také pro kulturními produkty neinterpretačního charakteru, s nimiž se do procesů dorozumívání interpreti jako konzumenti dostávají. Rovněž zásluhou těchto procesů dochází k stabilizaci podoby a hranic diskurzů.

Základní literatura

  • Flusser, Vilém (2002): Komunikológia. Bratislava: Mediálny inštitut. S. 13–37, 221–237.
  • McQuail, Denis – Windahl, Swen (1994). Communication Models: For the Study of Mass Communications. S. 99–131.
  • Pavelka, Jiří (1998): Předpoklady literárního dorozumívání. Brno: Masarykova univerzita.
  • Thwaites, Tony, Davis, Lloyd, Mules, Warwick (2002): Introducing Cultural and Media Studies. A Semiotic Approach. Houndmills – Basingstoke –Hampshire – New York: Palgrave. (Discourse and Medium, 137–157.) (Ke stažení v IS: introducing_cultural_and_media_studies.pdf )
  • Marketingove_komunikace.ppt (Ke stažení v IS: Učební materiály /um/


Doporučená literatura

MODELOVÝ PŘÍKLAD INTERPRETACE KULTURNÍHO PRODUKTU

plakátu Understanding is everything

Vymezení úkolu: Interpretovat z pozice komunikačně pragmatického přístupu ke kultuře plakát „Understanding is everything“. Jako interpretačního nástroje využít sémiotickou, naratologickou, popř. diskurzivní analýzu. Výzkum se může orientovat na kontexty (prvotní mediální prezentace) plakátu [v periodickém tisku], kontexty (druhotné mediální prezentace) plakátu publikovaného ve studii „The Promises of Monsters“, kontexty (druhotné mediální prezentace) plakátu publikovaného ve sborníku Cultural Studies a rovněž kontexty interpretace plakátu vztažené k daným kontextům.

Interpretace plakátu ve vybraných diskurzivních polích.

Výběr závisí na cílech a nástrojích interpretace.

  • Diskurz produkčních technologií / produkčních systémů (produkce plakátu).
  • Diskurz marketingové a reklamní komunikace zadavatele / koproducenta plakátu (Gulf Oil Corporation, marketingové a reklamní strategie, cíle zadavatele reklamy).
  • Diskurs kulturních produktů (druhy, žánry − formáty).
  • Diskurs reklamní plakátové tvorby (formát, konvence, funkce).
  • Ekologický diskurs námětu plakátu (výzkum primátů, Jane Goodall, hnutí ochránců přírody).
  • Sémiotický a naratologický diskurs výstavby a obsahu plakátu (výrazové prostředky, symbolika, mediované obsahy).
  • Politický a sociálně kulturní diskurs autorů plakátu (autor námětu, fotograf, výtvarník, grafik…).
  • Politický a sociálně kulturní diskurs předpokládaného dobového recipienta plakátu / cílového publika (konstrukce základních komunikačních subjektů na bázi recepce díla)
  • Politický a sociálně kulturní diskurs reálného publika v době vzniku a distribuce plakátu.
  • Politický a sociálně kulturní diskurs interpreta plakátu (danosti − kompetence, konstrukce základních naratologických subjektů na bázi geneze díla).
  • Masově komunikační diskurs (strategie účastníků komunikace)
  • Ekologicko-feministický diskurs studie, ve které byl plakát publikován („The Promises of Monsters: A Regenerative Politics for Inappropriate/d Others“).
  • Diskurs tvorby autorky studie (Donna Haraway, technologie a kultura, fenimismus, postmodernismus).
  • Diskurs kulturních studií a knižní publikace, ve které byla studie „The Promises of Monsters: A Regenerative Politics for Inappropriate/d Others“) zveřejněna (in Lawrence Grossberg, Cary Nelson, Paula A. Treichler, eds., Cultural Studies. New York: Routledge, 1992).

Odkazy ke zdrojovým materiálům:


Předchozí
Následující