BURIAN / Soukromá zpráva / JOSEF J ARAB / Proč Nobelova cena Toni Morrisonové %TW lov.vfpl.PUc.pfswíMU \\i\\> UbrovS 11 9U'V3 Wi O1) SrM , - - ;■ • . 9. prosince 1993, ročník IV . cena 8 Kč (cena čísla v ročním předplatném 5 Kč) Z OBSAHU: r KARKL OLIVA a^R;;f . '^Pravidlapravopisu* '-:■' ••■''é Opusposlhumum.^ [" » MICHAEL ŠHRIT'i i r Sedm povídek Jana Zábrany OŇDŘE,: VACULÍK i ^ >^Zlý Kobt&ek <*!■;■?<:' LUDVÍK kunderaZv; .■■ *~Ť*;Vzpoininky na města, *•■'•''■':',< '^kdejsem nikdy nebyl-.'. JÓSEĽKROUTVOR - ' 'Češi ve Vídni .-•■•:'.'- ALEXANDR KĹIMENT- •; - "'"'Z deníku spisovatele \ -' JAN -V' ŠTOLBA Vzpříčená duha Naposledyjsem vidli duhu telox vzáři, na protijll straní mllklho údolí u Zdic. Sevypjala se lam ale do obvyklého oblouku; jen stála kolmo ned pahorky jako vý-strelný fialový sloup, mělnila se v sou- ' mraku, výzva, výsmlch, vir. Zbývalo jen 'píchat krajem Z* barevnou Imouhou, hmatal po .il tnfivt, ntl te selmL „Nech miprejU touhle duhou,' zpíval kdysi CHdfi'hJanolo. Tin obíex ml často napadal jako přimlr llvotních gest, jichl jsem bjlsvldke/u jako účastník ntddvné besedy Ulerárek t aktivisty íkotoglckiho hnuti Duha v Brní. Pominuli záklodnl roipatitost podobných btsed (první řada nelýkavl prázdná, zatímco dotazy padají z „tebetské" pozice od zadní stíny), mi dojmy byly tyl*. Dějem prvý: Sedl tu hrstka velmi mladých lidi, kteří se energicky, vytrvale a pracovití vzali za vle vleeh. Jejich umanutost ůsI leckterého itálniho úředníka, edpovldného tle za celek net za jednu bolavou lest, dráldl jako přilil vyostrení Nikdo je vlak ne-můle vinit z lhostejnosti. To oni hmatati po duze, oni v ni uvidlll vykřilnlkt Teď lu sedl po prohráni {ýyzlckil) bltvi o Lib-kovhe m jejich hořkost vůči .vládl' a . moci' luhnr r nerozpustnou sedUnu, Po zákrutů vlastního kporu aktivistů i „tiááou" l/iite náhledem, riflím vtaK jeho výsledek é %dá se ml trestuhodný: „ Vláda" si udllala nepřátele právl mezi nejménl lhostejnými! Pokusit se projit matoucí duhou, vidy rozklenulou kdesi mezi pragmatismem moci a Ideallsmem jejich htidolů, bylo nad odvahu a velkorysost ministrů. • ■ Dojem druhý: Kde jsou kořeny ekologické krízeT Šémozřejml r nalem spotřebním Uvolním stylu. A proti mni v besedním šálku sedl lidé, jejtchi závlr je jednoznačný a Ideální - uskrovnit se, teď hned a osobni, místo konzumerismu navrátit se k pravým hodnotám. Jenomíe sletí vykročit, a ul se I tenhle duhový most vzdaluje: Systém nás lolii nejen zaroluje výrobky, on náspředevilm zamestnáva! rfestaneme-ll pro ni] pracoval -odkud pojde chleba, její budeme jist? Sám za sebe slet dokálu bojkotoval práci v tovární na jreonori ledničky, vltllni dltníků viak jejich umlstlnt v systému neskýtá lepil alternativu nel právl zamestnaní v. nijakém závadném průmyslu. Ideální představu odříkání á skromnosti re svých důsledcích mlři rovnou na opačnou stranu spoltlenskéduhy, k vytváření ůplnt nových, neznámých, nncoarthalc-kých' sociálních struktur. Chodník skrz duhu vlek tůstiré neryllapdn m naslouchání působivým chimérám nakonec unaruje, kdyi mnohem víc je pro celek tfeba drobných praktických kroků, nudných legislativních opatřeni, vyhlólek a zákazů, a óvltm I dalllho rozvoje očist-né superlechnlky. Dojem poslední: Blhem diskuse, stá-lejicl se zas a znovu A otevřeným ranám Ubkoríe a Temelína, ztrácím nakonec nit. Chce st ml uprchnout ze slov, zmizel nikam do mrazu krajiny, rozedřlt se o bezeslorný noční sníh. Z dálky slyllm mladíky z Duhy tználel výlilku vůči in-l*l*klmmlům\ které mm metedJ prmil/ed-ntelvlm Uterér'k testmpujemer Kde byl rdí hlas, kdyí my jsme se poutali k bagrům? K mementu Ubkoric se najednou ředí I memento Slevie, určeni tentokrát Intelektuálům. To zakouřené kavárnu si vyttpuiilo jejich peticí, ne boj nrlhostej-nfth • irrerer«*!« obec! títlk beze-slovnou plání. Jedno z posláni dnelnlho Intelektuála: uVjlm také I nebýt. Utéct abstraktním slotům a namísto nich zformuloval'konkrétní účinné lehy akce. Propůjčil svou portiku a rlloriku přizem' nimu úsilí o tu ČI onu katalyzátorovou ryhlálku. A zároveň v představách I vlili hmatat po skrytém .ekologickém " dlvol-strl lidské přítomnosti zde na Ztipl, usi-. -vr-alje v konkrétních tvarech, potřebách a činech. Nechat se olehnout vzpřičenou du'iou, """."" Josef Vavroušek ZÁVOD S ČASEM Nenechlc se rušit, ■ jenom si tady naberu trochu náplné do plnicího pera... Kresba z knihy Renčin 99 (Hledání lidských hodnot slučitelných . s trvale udržitelným způsobem života) ^^> . :. Vývoj lidské společností v posledních staletích }t charakterizován řadou, 'liému způsobu života, mčli bychom se .zásadních a stále se prohlubujících rozporů, líouŕlivv rozvoj vědy, techniky '«.vzdelanosti umožnil nejen explozivní, bezprecedentní růst objemu po- ■ r.nntků o svřtě;veklerém^.Heme. ale také podstatné xvýJcnlilvolní úrovně většiny obyvatel Evropy, Severní Ameriky 1 mnohá Jlnýcrfoblasli. Zkvalitnila se zdravotní péče o velkou cast světové populace, omezil výskyt Infekčních/chorob, výrazně se snížila úmrtnost. Ve stále větším počtu zemí. se prosazuji demokratické politické systémy a ideály lidských práv a svobod.» Nemůžeme ovsem opomenout nežádoucí, nechtěné a ve svých důsledcích nebezpečné rysy lohoto vývoje. Mezi ně palfí vysoká a slále rosloucl materiální spotřeba státu „Severu" -a úzké vrstvy bohatých v zemích '«Jihu" • spojená s rychlým čerpáním přírodních zdrojů a produkci obrovského množství odpadů; 20 % svčtovč. populace tak spotřebovává zhruba 80 % zdrojů surovin a energie. Většina obyvatel států „Jihu" (a část obyvatel „Severu") žije v chudobé, více než 7801 milionů z celkového počtu 5,5 miliardy obyvatel svčla dokonce pod hranici absolútni bídy. Propast mezi bohatými a chudými se tak zvětšuje, oba extrémy pak přispívají k destrukci životního prostředí: bohatl nepřimetené vysokou spotřebou a ji odpovídající emisi odpadů všeho druhu, chudí lidé ve snaze zachránit holý život devastuji přírodu ve svém okolí. Expanzivní rozvoj euro-americké kultury vede k oslabování nebo dokonce k zániku řady národních nebo regionálních kultur. Dochází k nevyčlslltel-ným ztrátám kulturního bohatství lidstva, k poklesu jeho schopnosti účinně reagovat na změny situace Í ke zvýšené zranitelnosti lidské společnosti. Nebezpečný je především rozsal a rychlost destrukce přírody a Život niho prost/edi člověka v globálním, regionálním i místním mčřitku. To souvisí především s pnidkým rozšiřováním technických schopnosti lidi měnit přírodu, s „globalizaci" civilizace, která je přímým důsledkem dříve nepředstavitelné rychlosti Siřeni informaci a přepravy osob 1 nákladů a rostoucí intenzity ekonomických Í politických vazeb ve svčté". Poprvé v historii je tak ohrožena lidská civilizace jako celek a s ni ovSein i nespočetné množství jiných organismů. Tato situace je bezprecedentní: až dosud se zánik určité civilizace dotýkal jen určilého regionu - ireba oblastí mezi Eufratem a Tigrisem, dnes se může dotýkat celé planety. Skuteč- nost, že světová populace sé zdvojnář:. sobujc každých* 40 let, je varovná již sama 6 sobě. Nejrychleji však roste počet obyvatel právě v těch nejchud-* sich zeních, což vede k prudkému prohlubováni všech výše naznačených problémů. Každý odklad jejich řešení může vést k nekontrolovaným výbu^i chúm násilí - situace v bývalé Jugo-J slavii je toho smutným důkazem. Případná snaha jednotlivých regionů izo- ■ lovat se od okolního světa budováním jiných, tentokrát elektronických opon a zachovat si prosperitu, af se „venku" děje, co se děje, je nejen nemorální, ale také krátkozraká, odsouzená k neúspěchu. Blížime se ledy ke křižovatce - pokud jsme ji již neminuli -, kdy je nezbytné důsledně přehodnotit celý dosavadní vývoj lidského společenství. Vědomi nezbytnosti zásadních -Í když nepochybné velmi diferencovaných - změn se postupně prosazuje ve všech částech světa, přestože bezprostřední motivy jsou značně rozmanitě. Klíčovým závěrem konference OSN o životním prostředí a rozvoji (Rio de Janeiro, červen 1992) proto bylo přijeti strategie trvale udržitelného rozvoje jako základního smeru dalšího vývoje lidstva. , Trvale udržitelný rozvoj - nebo snad přesněji způsob života - je zaměřen na hledáni harmonie mezi člověkem a přírodou, mezi společnosti a jejím Životním prostředím tak, abychom se co nejvíce přiblížili k ideálům humanismu a úcty k životu a přírodě ve všech jejich formách. Je to způsob Života, který hledá rovnováhu mezi svobodami a právy jednotlivce a jeho odpovědnostlvúčt jiným lidem i přírodě jako celku, a to vČeh'Č odpovědnosti vůči budoucím generacím. Svoboda každého jcdotlivce konči nejen tam, kde začíná svoboda druhého, tile také um, kde dochází k ničení přírody. Žijme tak, abychom při uspokojování svých potřeb neomezovali práva léch. co přijdou po nás. 'hccme-H dospět k trvale ii.ltJílci- /pokusit navázat na všechno, co je slu-í-títelné s vizí trvale udržitelného způ-kitbu Života; h zároveň se snažit vy va-lovai Ciiuiojtí. kterč smčfujlku vzniku . těžkých problémů, před nimiž lidstvo stoji. ' .■ . . • ť.'*' J ■ „Společným jmenovatelem", umožňujícím pochopeni jednáni lidi,-jsou lidské hodnoty, vyjadřujíc! individuální nebo' kolektivní pojímání smyslu života, hodnoty podmíněné zřejmě zčásti biologicky, zčásti kulturně. ' Při hledáni hodnot pro trvale udržitelný život bychom se měli zaměřit především sami na sebe, na hodnoty dominující v euro-americké (nebo chcete-lí, v „severozápadní") civilizaci, jejfž jsme součásti. Nejen proto, že jen tak můžeme změnit svoje vlastni chováni a tim řešit problémy našeho regionu, ale také proto, že právě tato civilizace dnes- rozhodujícím způsobem ovlivňuje dění ve světě. Konsta-tujeme-li tedy neudržítclnost existujících globálních vývojových trendů, musíme zároveň přiznat zásadní podíl euro-amerických hodnotových systémů na tomto neuspokojivém vývoji-Začneme-li u sebe, můžeme lak po-, moci celému lidstvu. • l Následující stručný rozbor je pracovní hypotézou, která se snaží postihnout nejvýznamnější hodnoty evropské civilizace, vztahující se k neudržitelným trendům rozvoje (hodnoty A; a zároveň identifikoval alternativní hodnotové poslojc (hodnoty B); některé z nich se již prosazuji, a to zejména v posledních desetiletích. Jde jistě osilnou schematizaci složité pro-blcrmiiky, hypotéza však může být podnětná. 1. Vztah člověka k přírodě A. Realila: Kořisinický vztah k prírode, která je. považována především za bezedný zdroj surovin a za pasivní „hřiště", na němž se odehrávají libovolné aktivity člověka, aniž by byly respektovány meze přirozené únosnosti území; zvyšující se orientace na ncobnovilclné zdroje surovin a emise Často velmi nebezpečných odpadů do prostředí. ' il. Alternatíva: Vedomí sounáležitosti _s prírodou, úcta k životu ve Josef Václav Sládek ZADUL VICHR NA PODHÁJÍ i Zadul vichr na podhájí, ■ ■ pták zazpíval v šerém hvozde, sníh polétal v šedém kraji, - zpíváš, ptáku, pozdi, pozdě! Zpívej! - ne lak zádumčivé, zpívej trochu veseleji; . vítr duje dnes tak divě, křídla se ti mrazem chvějí! \ Co je po tom v světě komu, já si zpívám v šerém hvozdě, , chorý pták na suchém stromu -; zpívám proto. Že je pozdě. (Sluncem a stínem, 1887) všech jeho formách i k přirodě jako celku, využívání území v rámci mezi Jeho přirozené únosnosti; převalující ortcnťicc na obnovitelné zdroje, mlnliuHllzace ntlpadu a jejich recyklováni. 2. Vztah lidského individua ke společností A. Realila: Extrémní prístupy; a) jednostranný důraz na soutěživost a individualismus (typický pro „reálný kapitalismus"), založený na předpokladu, že egoistické chováni jednotlivce a jeho soupeřeni s ostatními aulomaticky nejvíce prospívá nejen jemu osobně, ale také společnosti jako celku („neviditelná ruka" A. Smilné). b) jednostranný důraz na kolektí-vlsnius (typický pro „reálný socialismus"), ve kterém měly být zájmy jednotlivých členů společností podřízeny zájmům celku. Výsled- r kem byla nekontrolovatelná koncentrace moci v rukou malé skupiny lidi nebo dokonce jednotlivce. Drtivá většina občanů byla zbavena jak práva reálně se podílet na rozhodováni o věcech veřejných, tak i řady dalších lidských práv a svobod. To vedlo u většiny lidi k prudkému poklesu sebedůvěry a ke zlrálč pocitu spoluzodpovědnosti za vývoj společnosti i jejího životního prostředí. B. Alternativa: Vyvážený důraz na jednotlivce a kolektiv, kterým Je nejen rodina, obec, vlaslni národ či stál, ale i lidstvo jako celek. Do- ' plněni soutěživosti kooperaci v zájmu'dosaženi společných cílů na základě solidarity a altruismu. ) 3. Vztah k toku času | asinyslii dějin A. Realita: Puscdlosi idejí kvantitativního růstu, která je založena'na presvedčení, že právě růst ekonomických a fyzikájnich veličin, cha- , ra kteří zujíc ich zvyšováni objemu výroby a (nebo) spotreby, je měřítkem (Dokohčeni na str* 3) ,v X. LITERÁRNI NOVINY ZÁVOD S CASEM • (Dokončeni ze str. J) pokroku. V „reálném socialismu** bývala lato Idea dokonce zakotvena plánem, který měl povahu zákona. Avšak prosazuje se i v zemích s tržní ekonomikou, kde je stagnace nebo pokles tempa růstu HNP považován za národní katastrofu. Taková orientace je ve svčtč s limitovanými zdroji neperspektivní a v zemích s vysokou životní úrovní samoúčelná. Žádný růst založený na rostoucí spotřebo hmotných statku nemůže pokračovat po libovolné dlouhou dobu. B. Alternativa: Důraz na kvalitativní rozvoj lidské společnosti, zaměřený především na zlepšování kvality života a lidských vztahů, na rozvoj vedy, kultury, duchovních a intelektuálních hodnot, to vše na základě presvedčení, že jediným prakticky neomezeným zdrojem je lidská tvořivost. 4. Vztah ke smyslu vlastního života A. Realita: Hedonistická orientace a konzumní způsob života, kdy je hlavním smyslem života dosahování stále včtšilio a včtšího pohodlí (často za cenu stresu) a uspokojování ničím neomezovaných materiálních potřeb lidi, bez přirozených limitů. Pravé na vytváření a stimulování stále nových potřeb je v situaci, kdy jsou všechny „základní" potřeby lidí v západních demokraciích již dávno uspokojeny, zamořen celý mechanismus tržní ekonomiky," v£cta& .agresivní. .reklamy. Množství peněz a výše luxusní spotřeby se staly univerzálním měřit-kem úspěchu člověka. D. Alternativa: Důraz na kvalitu života, vědomou skromnost a odříkáni se věci zbytných. Právě tyto hodnoty stály u kolébky židovské a křesťanské civilizace a návrat k nim má pro přiblížení se k ideálu trvale udržitelného způsobu života zásadní význam. I zde je součástí kvality života altruismus, solidarita a orientace na duchovní a intelektuální rozvoj člověka. 5. Vztah'ke svobodě a k odpovědnosti A. Realita: Jednostranný důraz na lidská práva a svobody, eroze vědomí spoluzodpovědnosti za běh věci. Zdůraznění hodnoty lidských práv a svobod osvícenci mělo pro rozvoj evropské (a americké) demokracie velký význam, zejména v kontrastu s předchozím ncvolnickým postavením většiny obyvatelstva, nebylo však doprovázeno odpovídajícím vědomím odpovědnosti za věci veřejné, a v „reálném socialismu14 ani za vlastní život. Svoboda jednotlivce je navíc v realitě často redukována na svobodu vydělávat peníze a spotřebovávat materiální statky (Elia Kazan). B. Alternativa: Rozvoj lidských práv a svobod při respektování symetrie s odpovědnosti, která je s nimi spojena, a to jak ve vztahu k jiným lidským bytostem, tak i ve vztahu k přírodě. 6. Vztah k úrovni našeho poznáni A. Realita: ..Pýcha rozumu", spočiva- jicí v jednostranném důrazu na racionalitu a prosté kauzální myšlení a v přeceňování rozsahu, hloubky a spolehlivosti znalostí člověka (počítače) i jeho schopnosti předvídat a usměrňovat budoucí vývoj. Ü. Alternativa: Opatrnost při všech zásazích do pfirodv i do společnosti. vyvarování se činností, jejichž důsledky nemůžeme uspokojivě předvídat, doplněni racionality intuicí a citem/sblíženi vědeckého a uměleckého pohledu na svět. 7. Vztah k vlastnímu životu A. Realita: Odcizení člověka jeho vlastnímu životu, oslabení pudu sebezáchovy; člověk vědomé a dlouhodobě vykonává a propaguje činnosti, o kterých určitě ví, že poškozují jeho zdraví a vedou k destrukci životního prostředí a tím i k ohrožení jeho vlastního života i života jeho bližních. i • * B. Alternativa: Systematická reflexe a ..propagace" negativních důsledků činnosti člověka pro vlastní zdraví i pro životní prostředí. 8. Vztah k budoucím generacím A. Realita: Preferováni krátkodobých zájmů nad zájmy dlouhodobými a trvalými podle zásady „carpe citem*1! život na úkor budoucích gc-íicroef' v tiQstuülÜi RS&nCniCfto cer-' páni neobnovitelných zdrojů, ničení nebo nedostatečné péče o obnovitelné zdroje a v důsledku jiných nc- «"i. v;Aif«í:j_wa.*- üfeA-:.'-'!.-. ■-,/:■;.' ■♦■* i ■■'.:■• :íí M. -..; ««' ■;.-:■:;:.; ■-■■;■ ■ '' "i "' '■■' ■ '*'■ ...w; .h..U..?,L •SS V~ Q o\ I» »I, I It 1 s Íri u I? II. 'I A i i SI í 3} Emanuel Ranný) Havraní krajina VIII, suchá jehla, 1993. Z výstavy v brnenské' galerii J. Krále. bezpečných (a často nevratných) zásahů do přírody. Tržní mechanismy neumějí pracovat v delší časové perspektivě, stejně jako centralizované ekonomiky. B. Alternativa: Respektování dlouhodobých důsledku lidských činností na základě odpovědnosti za budoucí generace, regulování trhu v rámci právních norem, vycházejících z dlouho-ij dobých koncepci.. .,,.,..,,.... 9. Vztah ' k odlišným názorům a jiným civilizacím A. Realita: Nctolcrancc k názorům jiných, ideologická, náboženská, ra-' sova či jiná nesnášenlivost, snaha o řešení problémů silou, která se projevila nejen v obou světových válkách, ale také v období „reálného socialismu", podceňování nebo ignorování jiných civilizací, založené na neopodstatněném pocitu nadřazenosti, někdy agresivní chování vůči těmto civilizacím (v minulosti vojenské, dnes ekonomické a kulturní). *p. Alternativa: Vzájemná tolerance ' při zachováváni ideálů, lepší poznání a pochopení jiných civilizací 'a snaha poučit se z jejich kultury a zkušeností. 10. Vztah k věcem společným A. Realita: Rezignace na spolurozho-dovdiflo věcech spofi'Oných a pasivita, zejména v bývalých zemích ' „reálného socialismu", ale zčásti také v západních demokraciích, omezení velkého počtu lidi při rozhodováni na pouhé vhození voleb- . ' niho lístku do urny jednou za čtyři * roky, infantilizace společnosti. B. Alternativa: Rozvoj particinativnl;. demokracie spojující přednosti re-. prezentativní demokracie se samosprávou tak, aby každý občan mil reálnou možnost podílet se na rozhodování. Uvedená pracovní hypotéza, kte- ■ rou je ovšem nezbytné důkladně pro- * věřit, je abstrakcí, zobecněním vý-; znamných hodnotových postojů euro— -americké civilizace posledních staletí. Zároveň navazuje na ty řecko-římsko-židovsko-křesťanskč kořeny naší civilizace, které by nás mohly, vést na cestě směřující k ideálům trvale udržitelného způsobu života (hodnoty B). Budoucnost zřejmě do značné míry závisí na tom, jak vysoko na žebříčku svých hodnot umístíme hodnoty typu B, a jak v sobě potlačíme hodnoty typu A. Je to závod -•s časem. ■k*"