Environmentální etika biocentrismus & zlo Biocentrismus I. n Co je to biocentrismus? n A. Velký zlom v našem vidění světa. n (před vznikem biocentrických postojů je svět morálního jednání omezen na lidské bytosti /mýtus totiž morální jednání nezná a západní svět chápe jako hodnotu o sobě pouze člověka a duchovní bytosti/) n B. Zlom ignorující faktický pokrok vědy a jeho přínos našemu poznání světa. n (biocentrici svoji revoluční změnu staví výhradně na změně hodnotového postoje a biologicky jsou velmi nepoučení – alespoň zpočátku – v nahlížení etického jsou to zároveň kantovci (pouze dobrá vůle je určující, ne výsledek i anti-kantovci – i živé bytosti jsou morálním bytím) Biocentrismus II. n C. Směr, který po relativně dlouhou dobu zůstal mimo zájem hlavních vývojových proudů etiky. n (Právě proto, že byl revoluční hodnotově a zároveň ignorantní vůči pokroku našeho biologického poznání světa.) n D. Směr, který je v jistém smyslu přímo protikladem ekocentrismu. n (Ten ignoroval podrobnější zkoumání hodnotového světa a navazoval na objevy biologie a ekologie.) n /Teolog a filosof versus lesní inženýr – přesný popis začátků biocentrismu a ekocentrismu./ Biocentrismus III. n A teď již doopravdy – co je to biocentrismus? I. n Až na pár výjimek byli jak lidé, tak společnosti po pádu mýtického světa většinou nevědomě a většinou též přirozeně antropocentričtí. n Dogmatický výklad světa založený na křesťanské věrouce dával antropocentrickému vidění světa základ (jak také jinak – v zemědělsko-pastýřské společnosti se ohledy k přírodě tolik nenosí). n Způsob existence většiny lidí po většinu času odkazoval k antropocentrismu jako k nástroji přežití. (jako zemědělci si prostě nemůžete dovolit být příliš biocentričtí). Biocentrismus IV. n A teď již doopravdy – co je to biocentrismus? II. n Jenže: n A. Dogmatická verze výkladu světa byla narušena (zejména v osvícenství). To by samo o sobě by nestačilo (první racionalisté byli svým poměrem k přírodě horší než poslední představitelé dogmatického katolicismu - většinou). n B. Významně se proměnil způsob života velké části společnosti – zemědělství přestalo být hlavním zdrojem obživy a městský člověk už přírodu nemusí vnímat utilitárně a může mít smysl pro přírodu divokou. n C. Evropské myšlení přejalo prvky myšlenek východních filosofií a mezi nimi i myšlenku primátu vůle, které po několika transformacích dává vznik konceptu, který jako základ pro vstup do etického světa nedává rozumnost či rozumovost, ale vůli žít. Biocentrismus V. n Albert Schweitzer I. n Potvrzuje co jsme si říkali J – je teologem, který ale odmítá brát jistá dogmata jako platná a snaží se nový výklad křesťanského morálního poselství. (Je v tom oboje – odmítnutí stávajícího pohledu na hodnotový svět i snaha hledání lepšího výkladu!) n Základem jeho postoje je nemožnost přijmout utrpení – proto přes protesty svých přátel začíná studovat lékařství: „Připadalo mi nepochopitelné, že bych mohl žít šťastně, když jsem kolem sebe viděl tolik lidí zápasit s utrpením a starostmi ... až do svých třiceti let budu považovat své právo žít pro vědu a umění, ale potom zasvětím svůj život nějaké bezprostřední službě lidem ...“ n Odjíždí tedy do Afriky (1913-1917), kde zakládá misijní stanici (Lambaréné). n Zde dochází k dalšímu posunu jeho nového výkladu křesťanského světonázoru. Biocentrismus VI. n Albert Schweitzer II. „Při západu slunce třetího dne, u vesnice Igendia, jsme pluli podél ostrova ve středu široké řeky. Na písčitém břehu po levé straně se čtyři hroši s mláďaty kolébali naším směrem. V tu chvíli, v únavě a depresi, mě jako blesk osvítila slova „úcta k životu“. Pokud vím, ta slova jsem nikdy neslyšel ani nečetl. Byl jsem si okamžitě vědom, že v sobě nesla řešení problému, který mě trápil. Došlo mi, že hodnotový systém, který by se zabýval jen našimi vztahy k ostatním lidem, by byl neúplný, a tak by postrádal sílu dobroty. Jen úctou k životu můžeme ustavit dušení a humánní vztah jak k lidem, tak ke všem živým tvorům na dosah. Jen tak se vyhneme ubližování druhým a v mezích svých schopností jim půjdeme na pomoc, kdykoliv nás potřebují.“ Biocentrismus VII. n Albert Schweitzer III. n Z předešlého A. Schweitzer vyvozuje: n Chceme-li být morální, musíme znovu a jinak vytyčit hranice morálního. n Vytyčení musí jít ve stopách předchozích rozšíření (barevní lidé) směrem k postoji, ve kterém bude etické určeno pouhou vůlí žít – a tu mají všechny živé bytosti. n Descartovo – Myslím, tedy jsem – je „nicotným, nahodile zvoleným počátečním principem ..., který vás od etického postoje k životu odvádí“. n Základní postoj: Jsem život chtějící žít, uprostřed života chtějícího žít. Biocentrismus VIII. n Albert Schweitzer IV. n Ze základní myšlenky – Jsem život chtějící žít, uprostřed života chtějícího žít. Podle A. Schweitzera vyplývá: n Dobré je život uchovávat a podporovat, a zlé je život ničit. n Schweitzer to ovšem chápe jako záměr, nikoliv jako dopad na svět. Naší vůlí má být život uchovávat a nikoliv ničit, ale za to co se děje v reálném světě, nemáme možnost být plně odpovědni: n A. Musíme ničit. B. Nemůžeme dohlédnout důsledky svých činů. Zejména v případě B. byl Albert Schweitzer absolutista – i když naše biofilní aktivita zapřičiní pozdější katastrofu je nutné ji uskutečnit. Biocentrismus IX. n Biocentrická nauka Alberta Schweitzera se záhy dostává do konfliktu s konceptem ekocentrickým, který kritizuje absolutizování hodnoty živého organizmu a dává důraz na hodnotu biotických celků (ekosystémů). n Chováme-li se podle A. Schweizera, často zapřičiníme více škody než užitku! n Jakoby nedostatečná znalost přírodních procesů omezovala dobrý dopad dobré vůle. n Na to museli další biocentrikové reagovat – aneb vývoj biocentrismu po střetu se slabým antropocentrismem a ekocentrismem. Biocentrismus X. n Luis G. Lombardi & Paul Taylor & Baird J. Callicott n Co přináší Luis G. Lombardi (pokus o zapracování poznání ekologických věd) n Vše živé má hodnotu o sobě – principielně bychom vždy měli brát živý organizmus jako cíl sám o sobě. n Přesto je nutné poměřovat hodnotu živých organizmů mezi sebou a to na základě dvou kritérií. n A. Kritérium „přidané hodnoty“ (počet funkcí – vegetativní a další). V tomto smyslu jsou savci nadřazení hmyzu a člověk savcům. n B. Kritérium „přínosu pro nadřazený celek – ekosystém“. n Kritéria A. a B. jsou na sebe nepřevoditelná a musíme mezi nimi vždy volit. n Co přináší Baird J. Callicott (pokus o totéž v trochu jiné podobě) n Základem environmentální etiky je misantropismus (člověk je jediný přírodě přirozeně nepřátelský druh). n Počet lidí by neměl být větší než dvojnásobek počtu medvědů. Biocentrismus XI. n Paul Taylor I. n Navazuje na Aristotela a kritiku eko-centrismu n Každý organizmus je teleologickým centrem (sleduje své vlastní cíle, má svá vlastní dobra). n Tento unikátní cíl, příslušející ke každé živé bytosti, jí dává hodnotu o sobě. (Kámen nemá hodnotu o sobě, protože pro sebe nic nechce, ale každý živý tvor pro sebe cosi chce.) n Teleologické cíle jednotlivých organizmů jsou navzájem nepoměřitelné (vztahují se k sobě jako různice /co je to různice/), a proto nelze vytvořit hodnotový žebříček vyšších a nižších organizmů – to zakládá symetrickou mezidruhovou spravedlnost, resp. nárok na ni. Biocentrismus XII. n Paul Taylor II. n Z výše uvedeného podle P. Taylora vyplývají čtyři základní povinnosti vůči nelidskému světu přírody: n Nepoškozování, nezasahování, podpora tam, kde to je nutné, odškodňující spravedlnost. n Které, protože mohou jít proti sobě musíme doplnit pěti principy priority: sebeobrana, proporcionalita, minimalizace zla, distributivní spravedlnost a odškodňující spravedlnost. n S těmito povinnostmi a principy můžeme vyřešit jakýkoliv konflikt mezi světem člověka a světem přírody. n (Pozor na morální teologii pana Josina!) – snaha mít univerzální nástroje řešení etických problémů a její meze. Problém zla I. n 10 zlých činů n nezastavit u nehody n vražda n ošidit stát na daních n nepomoci napadenému člověku v nouzi n opustit rodinu n - n vysmívat se člověku v neštěstí n dopustit se nevěry n získat výhodu značným finančním úplatkem n nepomoci kamarádovi v nouzi n záměrně špatně poradit spolužákovi při písemné práci Problém zla II. n Seřaďte všechny výše uvedené činy podle míry zla v nich obsažené od nejhoršího k nejméně špatnému. n Výslovně uveďte, která kritéria Vám sloužila jako nástroj při rozhodování. n S uvedených kritérií vyberte to nejvýznamnější.