Environmentální etika teocentrismus Opakování n Základní východiska hlubinné ekologie? n Čím se liší biocentrismus a hlubinná ekologie? n Vyjmenujte alespoň dva etické principy Teocentrismus n Teocentrismus I. n Erazim Kohák jej nazývá „Etika bázně Boží“ n Základní rysy, podle kterých poznáme teocentrismus: n Spojení dvou složek – teocentrické a environmentální. Důraz kladen většinou na složku první. n Je nejstarší environmentální koncepcí – starší než biocentrismus (který je od teocentrismu odvozen) ekocentrismus i hlubinná ekologie. n Teocentrismus je dnes ve většinové společnosti menšinový, ale dlouhou dobu měl v evropské kultuře dominantní postavení. Teocentrismus n Teocentrismus II. n Odlišnost biocentrismu a teocentrismu: n Biocentrismus – hodnota života jako taková (vše živé má vnitřní hodnotu, vše živé si je rovno, či v jistém rozsahu rovno) n Environmentální teocentrismus – hodnota života spočívá v něčem jiném, než je život sám (zde je vidět paradoxní tendence čistého biocentrismu, který toto odmítá, ale většinou se k podobnému závěru dopracuje sám). Teocentrismus n Teocentrismus III. n Odlišnost ekocentrismu a teocentrismu: n Co mají společného? – nad hodnotou života jednotlivých živých bytostí existuje hodnota nadřazená (život jednotlivých tvorů není to nejdůležitější). n Co je odlišuje? n Ekocentrismus – hodnoty nadřazené živým bytostem poznáváme vědecky (biologie a ekologie je zásadní vědní disciplínou s ohledem na skutečné hodnoty) n Teocentrismus – hodnoty nadřazené živým bytostem jsou mimo tento svět – tedy vědy studující tento svět k nim nemohou říci mnoho podstatného. n Pokud je ekocentrik zároveň teocentricky orientovaný, tak u něj nalezneme vždy jistý rozpor. Teocentrismus n Teocentrismus IV. n Teocentrismus stojí na prožitku čehosi přesahujícího člověka (tento prožitek je důležitější než samotná znalost původu prožitku) – je to pocit Boží přítomnosti, Smyslu života – a tento pocit vám v žádném případě nenahradí důkaz Boží existence. n Teocentrismus zároveň (minimálně skrytě) popírá smysl tohoto světa (je to jen smysl podřízený a neporovnatelný se smyslem světa onoho, ale přestože popírá smysl tohoto světa, využívá tento svět k popisu světa vyššího! – Proto tolik „před-environmentálních“ teocentriků směřovalo k Přírodě, která podle nich dává pocit podobný teocentrickému prožitku přesahu. n Většina teocentrických autorů bojuje s paradoxem „pozemského vyznání“ – potřeba ukázat nedostatečnost tohoto světa a velikost světa onoho na ukázkách světa tohoto J Teocentrismus n Teocentrismus V. – Základní znaky n Člověk, ale také nic jiného z tohoto světa (ani Příroda, ani příroda, ani ekosystém) není to zásadní (není v Centru). n Centrum přesto existuje – je to Bůh. n Příroda obklopující člověka je s Bohem spojená a Bůh se v ní ukazuje – příroda je hora, po které kráčíme (či můžeme kráčet) k Bohu. n Proto nemůžeme být NAD (s velikým N) přírodou, i když často jsme nad ní – příroda i my jsme na cestě za Bohem – to, že jsme napřed vůbec neznamená, že jsme víc, jsme jen dál na cestě. n Příroda však sama o sobě hodnotu nemá! n Její mimořádná hodnota spočívá ve faktu, že umožňuje Bohu ukazovat nám svou velikost řečí, která je větší než všechno intelektuální bohatství co máme. Teocentrismus n Teocentrismus VI. – významní teocentrici n První: sv. František z Assisi (1181-1226) n Zdroje: Celano: Vita prima, Vita secunda, Bonaventura – Legenda maior, Tiší buřiči boží, sv. František z Assisi. n Vliv: trobadoři, Petr z Vaux, městské prostředí (otec zbohatlík a městský člověk, velmi bouřlivé mládí) n Proměna (náznaky, proměna, první skupina). n V mnohém extrémně moderní (vztah k radosti, pozitivní vztah k tělu (velmi problematické), uznání hodnoty přírody jako bratra, práce jako nástroj boje se zlem) v mnohém středověký (kreatuálnost, názornost, vztah k hříchu). n Názory (pozor – nedostatek přímých zdrojů a různé výklady). Teocentrismus n Teocentrismus VII. – významní teocentrici n První: sv. František z Assisi (1181-1226) II. n Názory (pozor – nedostatek přímých zdrojů a různé výklady). n Základem je hledání radosti – radost je v chudobě a v tom k čemu nás chudoba přivádí – bratrství – bratrství s naším tělem, bratrství s přírodou, bratrství s ostatními lidmi. n Bratrství se vším existujícím tady, pod jediným Otcem tam. n Tolerance – na tu dobu mimořádná – protože všichni jsme hodní i zlobivý bratři a sestry pod jediným Otcem. Teocentrismus n Teocentrismus VIII. – významní teocentrici n Druhý: John Ruskin (1819-1900) n Zdroje: Duchovní tvůrčí síla, Sézam a lilie, Výklady o umění, Tomu poslednímu. n Vliv: gotické křesťanství, nová interpretace Nového zákona, socialistické myšlenky (ale pozor – absolutně ne marxistická či anarachistická verze socialismu). n Bůh je život sám, který se prostřednictvím duchovní tvůrčí síly zmocňuje světa na úkor ducha smrti. n Nejsou věci živé a mrtvé, jsou jen věci více živé a méně živé. Duch smrti je bytostí s životem rovným právě nule. Kdo mu naslouchá, stává se jím a klesá v hierarchii jsoucna až na tu nejnižší příčku. n Na počátku Bůh do světa ovládaného duchem smrti vpouští duchovní tvůrčí sílu, která se zmocňuje i nejtěžkopádnější látky a postupně ovládá a zušlechťuje stále větší počet stále „živějších“ částí vesmíru. Tím přivádí duchovní tvůrčí slíla božský plán k dokonalosti. Teocentrismus n Teocentrismus IX. – významní teocentrici n Druhý: John Ruskin (1819-1900) II. n Z právě uvedené koncepce odvozuje Ruskin následující praktické závěry: n Člověk nestojí v hierarchii jsoucna nejvýše, dokonce ani po Bohu nejvýše. n Příroda stojí v hierarchii jsoucna velmi vysoko, je chrámem Božím. Lidské výtvory stojí mnohem níže a mnoho z nich, například průmysl a peníze, jsou odděleny od ducha smrti jen velmi tence. n Ničení přírody je přitakáním smrti – tedy něco zásadně špatného a odsouzeníhodného. Teocentrismus n Teocentrismus X. – významní teocentrici n Třetí: Phierre Theilard de Chardin (1881-1955) n Zdroje: Chuť žít, Místo člověka v přírodě. n Pozemský život je cesta na horu či v jiném obraze cesta do hlubin moře. n Člověk je pouze v této cestě výše (či níže) než ostatní živé bytosti, není cílem, ani cestou, ale pouze tím, kdo má v putování náskok. n Cílem cesty je Bůh, člověk využívá pomoci ostatních a zároveň může pomáhat jim na cestě k Bohu. n Evoluce je onou cestou k Bohu ve fyzickém slova smyslu. n Ovšem i evoluce má své limity a poslední fáze výstupu k Bohu se vymknou dosud žitým představám fyzikálního světa. Naturalistický chybný závěr – George E. Moore n Jak lze definovat dobré? A lze vůbec dobré definovat? n Moore – nikoliv a to ze dvou důvodů. n Důvod A. – dobré není složený pojem – jako například kůň, kterého můžeme definovat řadou vlastností, kterými se vyčerpává. Dobré je spíše jako pojem příjemné – je to cosi nedefinovatelného způsobem jakým definujeme slovo kůň. n Důvod B. – i slovo příjemné je přirozeným pojmem typu je, je pojem dobrý odlišného druhu – je ne-přirozeným, ne-redukovatelným pojmem. n Moore: „Pokud jsem tázán, co je dobré? tak moje odpověď zní, že dobré je dobré, a to je celá záležitost. Nebo jestliže jsem tázán, jak definovat dobré? – moje odpověď je, že to nemůže být definováno. n Vždy se můžeme zeptat – je každá příjemnost dobrá? Je vše co chrání přírodu dobré. Je vše co je založené na lásce dobré? – a odpověď zní ne, ne, ne, dobro není definovatelné jiným pojmem. Definice dobra n Pokuste se vytvořit vlastní definici (či algoritmus, který dokáže ukázat na to co je dobré) dobra. Definice dobra n Co je základem vaší definice? n Existují výjimky, kterých se vaše definice netýká? n Existuje cosi faktického odkazujícího na dobro?