Konstruování a reprezentace "regionu"
Krajinou podstávkových domů
Markéta Vaňková
Abstrakt:
Construction and representation of a "region": Through the landscape of halftimbered
houses
The article examines the strategies of representation used to construct a cross-border "region" on the
Czech-German-Polish border. The author deals with formation and institutionalization of the project
"Landscape of the Upper Lusatian Half-timbered Houses". She analyzes the discursive practice of the
local entrepreneurs who realize and materialize the project; and illustrates the power implications of
the studied representation. The paper argues that the "region" is constructed especially through
selective interpretations of the history of the area and through the process of meaning-ascribing to the
half-timbered houses themselves. The presence of this ,,region" in the symbolic territorial
organization of the area is based on the idea of "perception" and "evidence". Simultaneously the idea
of European integration and regionalism is used to support the analyzed representation. The interest
of another regional actor (Euroregion Neisse-Nisa-Nysa) to partake in this representation
demonstrates the power character of respective representation.
Keywords: representation; cross-border region; local power relations; European regionalism; halftimbered
houses; Czech-German-Polish border.
Citujte takto:
VAŇKOVÁ, M. (2008): Konstruování a reprezentace "regionu": Krajinou podstávkových domů.
Biograf (45): 38 odst. Dostupné na adrese http://www.biograf.org/clanky/clanek.php?clanek=v4501
1.
Předkládaný text vychází z terénního výzkumu, který jsem realizovala v průběhu let 2004 -
2006 v pohraniční oblasti Šluknovského výběžku.[1] Bezprostřední přítomnost státní hranice
spolu se sociokulturní, demografickou a ekonomickou diskontinuitou oblasti po roce 1945 zde
vytvářejí zcela specifický kontext nesamozřejmosti: ve vztahu k historii můžeme odkrýt
neustálé, ač nikoli nutně explicitní, vyjednávání minulosti a "paměti" této oblasti a sledovat
křehké procesy konstruování identit (lokálních/ etnických/ národních...) jejími obyvateli; ve
vztahu ke státní hranici pak permanentní proměny jak jejího charakteru[2], tak také jejího
významu, vnímání a porozumění obyvateli pohraničí.[3]
2.
Následující text se týká především tématu hranice, a to hranice symbolicky překračované,
rozpouštěné: jeho předmětem je analýza veřejných reprezentací Šluknovského výběžku jako
součásti většího, hranice překračujícího celku, "regionu". Centrálním bodem analýzy jsou
právě způsoby porozumění konceptu "regionu" a jeho užívání (některými) lokálními aktéry
("region" jako analyzovaná kategorie). Paradigmatickým východiskem vlastní analýzy je
pojetí "regionu" jako něčeho navýsost nesamozřejmého ("region" jako kategorie analýzy):
"region" neexistuje sám o sobě, není to určitá konkrétní, objektivně předem existující
jednotka, vyznačující se nějakým druhem sounáležitosti (jazykové, geografické, kulturní,
historické...), jejíž existence je "odhalována" lokálními aktéry, kteří tento "objev" preexistující
reality dále zprostředkovávají a prezentují veřejnosti. Naopak, východiskem textu je
konceptualizace "regionu" jako dynamické, sociálně konstruované kategorie: "region" je
utvářen, je postupně institucionalizován (např. ustavením názvu, vymezením území,
vytvořením příslušných institucí a symbolů), vyjednáván, a tedy "realizován" jako součást
(proměnlivé) symbolické teritoriální organizace určitého území (Eger 1996: 15-16).
Není podstatné, zda je přeshraniční region vybudován na základě kulturní nebo
etnické stejnorodosti, společného historického pozadí, existující funkční vzájemné
závislosti nebo na pouhé shodě zájmů, nýbrž je to právě sám proces konstrukce,
který je důležitý. Nahodilá povaha přeshraničních regionů může být uchopena
jenom tehdy, pokud nepředpokládáme, že iniciativy přeshraniční spolupráce se
opírají o společné rysy. (Perkmann 2003: 5; kurz. původní)
3.
"Region" je v tomto smyslu uskutečňován jako zamýšlený či nezamýšlený důsledek sociální
praxe těch, kteří se k určitému území jako k regionu vztahují, o něm přemýšlí, kteří jej
pojmenovávají nebo o něm dokonce píší odborné texty. Prostřednictvím sociální praxe se
"region" stává jako imagined locality přítomným ve veřejném prostoru.
4.
Problém regionu (a to nejen přeshraničního) je současně vždy také problémem hranic: jaká
jsou kritéria pro distinkci "my" versus "oni"? Neboli, jak je utvářena hranice konstruovaného
regionu, jak jsou rozdíly "uvnitř regionu" překonávány ve prospěch diference vůči "venku",
jaká je diskurzivní praxe bordering (vytváření hranice) - othering (vytváření "jiného") ordering
(utváření řádu) (Houtum & Naerssen 2002)?
5.
Vymezování, definování a reprezentace "regionu" některými lokálními aktéry nemusí
pochopitelně znamenat, že je takto nově se "objevivší" region také někým (především svými
obyvateli) jako region subjektivně pociťován, že je určitému geografickému území přisuzován
též symbolický význam vnitřně sounáležité jednotky, že se s daným teritoriem někdo jako s
regionem identifikuje. Posoudit míru či rozsah identifikace obyvatel zkoumané oblasti
Šluknovska s reprezentacemi, s nimiž se ve veřejném prostoru setkávají, není cílem tohoto
článku; pokusím se však nahlédnout a analyzovat vnitřní koherenci a sílu jedné konkrétní
reprezentace a praxe a popsat, jakými kategorizačními prostředky, akty či strategiemi je
ustavována.
Projekt Krajina podstávkových domů - institucionalizace
6.
Předmětem analýzy je přeshraniční projekt "Krajina podstávkových domů (Umgebindeland)",
zahrnující širší oblast česko-německo-polského trojmezí. Tento projekt má své kořeny v
"Plánu rozvoje agrárních struktur" (Agrarstrukturelle Entwicklungsplanung - AEP), který byl
v první polovině devadesátých let iniciován Svobodným státem Sasko a je až do současnosti
postupně realizován na území všech saských okresů. Cílem AEP je analýza rozvojových
možností okresů Svobodného státu Sasko a vytvoření strategie optimálního využití jejich
potenciálu, s přednostním zaměřením na problémy zemědělství, lesnictví, vodohospodářství a
turistiky.[4] V roce 1997 byl Zemským úřadem v Löbau-Zittau zadán projekt[5], jehož cílem
bylo vytvořit "Plán rozvoje agrárních struktur" také pro "přeshraniční region" v oblasti Horní
Lužice a Šluknovského výběžku. První fáze rozvojové studie, určená pro území osmi
německých[6] a čtyř českých obcí[7] byla dokončena v roce 1999; následně začalo její
zpracovávání pro celý Šluknovský výběžek.[8] Jako výrazné specifikum a fenomén, který by
mohl napomoci rozvoji oblasti primárně ve sféře turistického ruchu, byla ve studii
identifikována mimo jiné také místní lidová architektura - takzvané "podstávkové domy".[9]
7.
Téma podstávkových domů si vzala za své (vedle dalších aktivit, jež byly v rámci AEP
určeny jako potenciálně přínosné) dvě nově vzniklá občanská sdružení - "Společnost pro
trvale udržitelný rozvoj Šluknovska" v Čechách (TUR Šluknovska) a "Spolek pro rozvoj
hraničního regionu Horní Mandava/prameny Sprévy" v Německu.[10] V roce 2001 uzavřela
obě sdružení smlouvu o partnerství, na jejímž základě společně začala s aktivním
rozpracováváním jednotlivých dílčích projektů. Jak názvy napovídají, je hlavním posláním
obou sdružení podpora opatření vedoucích k trvale udržitelnému rozvoji oblasti (v návaznosti
na cíle AEP);[11] stejnou měrou bylo ale od samotného počátku jejich existence záměrem
rozvíjení česko-německé spolupráce. Přeshraniční charakter činnosti společnosti TUR
Šluknovska byl zdůrazněn nejen ve stanovách,[12] ale setkáváme se s ním i v rozhovorech s
představiteli spolku a prakticky ve všech materiálech z provenience sdružení, zde např.
úvodní text webové prezentace:
Toto partnerství má ukázat, že lidé na obou stranách hranice chtějí svým dílem
přispět k dobrým sousedským vztahům. Přátelské vztahy mezi členy sdružení a
občany v pohraničí by se měly rozvinout v nejrůznějších oblastech.[13]
8.
Jedním z prvních výsledků společné aktivity obou sdružení byl komplexní projekt nazvaný
"Sasko-česká krajina podstávkových domů", jehož cílem je záchrana podstávkových domů a
podpora jejich ochrany.[14] Na tomto místě je ovšem třeba upozornit, že působnost obou
spolků zahrnuje v současné době pouze relativně malou, jádrovou část území, na kterém se
podstávkové domy vyskytují (viz Mapa 1 a Mapa 2: s podstávkovými domy se lze setkat v
téměř celé Horní Lužici, v západní části Dolního Slezska a v severních Čechách od Krušných
hor přes Šluknovský a Frýdlantský výběžek až ke Krkonoším, směrem do vnitrozemí až k
České Lípě; spolky působí přímo v oblasti česko-německo-polského trojmezí, tedy ve
Šluknovském a o něco méně intenzivně ve Frýdlantském výběžku a v přilehlých pohraničních
oblastech Polska a Německa).
Mapa 1: Celkové rozšíření podstávkových domů v oblasti severních Čech, Horní Lužice a Dolního Slezska.
Nejtmavší plocha uprostřed - jádrové území výskytu domů.[15]
Mapa 2: Černá barva - jádrové území výskytu podstávkových domů, na které se soustředí aktivity spojené s
projektem Krajina podstávkových domů.[16]
9.
Do projektu se postupně zapojovali také další aktéři na obou stranách hranice (např. Správa
NP České Švýcarsko, Spolek přátel Krásné Lípy, Kruh přátel muzea Varnsdorf, Vysoká škola
HTWS Zittau, Agentura regionálního rozvoje v Drážďanech, řada obcí a mnoho
dobrovolníků), kteří napomáhali především s dokumentací podstávkových domů na české i
německé straně.
10.
V rámci Krajiny podstávkových domů byly postupně realizovány různé dílčí česko-německé a
posléze česko-německo-polské projekty:[17] začala a dále probíhá dokumentace
podstávkových domů; vznikl projekt "Staré obchodní cesty" (česko-německo-polský),
spočívající na ideji oživení středověkých cest mezi Horní Lužicí a Čechami (tedy cest
vedoucích "krajinou podstávkových domů"), které "opět spojí Němce, Čechy a Poláky a (...)
nabízí rozmanitou, historicky pestrou kulturní krajinu bez hranic" (brožura "Staré obchodní
cesty zvou", 2004); v roce 2005 započal projekt "Cesta řemesel", zaměřený "na podporu
cestovního ruchu a oživení tradičních řemesel v Krajině podstávkových domů".[18] V roce
2005 pak poprvé proběhl v Německu "Den otevřeného podstávkového domu", k němuž se v
roce 2006 připojili také čeští a polští partneři, a tehdy bylo možné některé domky v Německu,
Čechách i Polsku navštívit.
Cíle
11.
Vlivy těchto projektů na zkoumanou lokalitu jsou v tuto chvíli obtížně určitelné. Koordinátor
projektů společnosti TUR Šluknovska pan Zrzavý konstatuje, že zatím tyto aktivity výraznější
dopad na rozvoj Šluknovského výběžku nemají - chybí podle něj především aktivní propagace
projektu specializovanou marketingovou nebo cestovní agenturou. Vydávání brožur či
katalogu je podle něj "nějak bez efektu, no. Uvidíme. Ono to asi musí nejdřív dozrát ...
doufám, že nezůstane jenom u tohoto". Z rozhovoru s panem Zrzavým vyplynul také další
aspekt: naprostá většina projektů má své kořeny na straně německých partnerů, kde také
bývají uskutečněny dříve a v širším rozsahu; ostatně původním iniciátorem celého
mezinárodního projektu a současným koordinátorem jeho realizace je zemský úřad LöbauZittau.
Nejen že Němci iniciují společné projekty, ale do velké míry i určují základní
směřování a cíle celého zastřešujícího projektu, a v mnoha ohledech své české partnery
inspirují či jim dokonce pomáhají ve zcela konkrétních věcech:
Třeba konkrétně u těch podstávkových domů je to evidentní, tam jsou oni fakt
prostě tahouni, například jsou dál v opravách, v rekonstrukcích. My se od nich
učíme, jak ty domy rekonstruovat ... jaké materiály používat. A to je jedinečné, to
je dobré. (pan Zrzavý)
12.
Celkové zaměření projektu formuloval pan Zrzavý následovně:
Smyslem je... hlavně je to navázané na cestovní ruch. Třeba ta Cesta řemesel, to
není jenom o řemeslnících, o řemeslných dílnách, o nějakém vytvoření nových
pracovních míst a podobně, ale [jde o] cestovní ruch. Ta německá strana si to tak
představuje a chce sem přitáhnout turisty z celé Evropy, tady do té oblasti. Protože
ty podstávkové domy jsou takovým lákadlem, měly tady vzniknout i nějaké
doprovodné služby, právě Cesta řemesel a další atrakce s tím související. Snaha je,
aby vyžití těch turistů, aby ty atrakce byly takové tradiční, aby to bylo spojeno s
tou historií. Takže je to zaměřené celkem na historii, na řemesla, na trhy. (pan
Zrzavý)
13.
Předchozí řádky ukazují nejen obsahové akcenty projektu Krajina podstávkových domů - ale
především účel celého projektu, který pak pochopitelně ovlivňuje a formuje konkrétní podobu
veřejné prezentace (prostřednictvím výpovědí, textů, artefaktů z dílny lokálních aktérů)
relevantního území. V pozadí zjevně stojí zcela legitimní pragmatický zájem ekonomického
rozvoje: úspěšné prosazování představy Krajiny podstávkových domů jako určitého kulturně
specifického regionu by mělo oblasti přinést rozvoj cestovního ruchu a zároveň mobilizovat
ochotu a připravenost lokálních ekonomických subjektů k (přeshraniční) kooperaci a
ekonomickému růstu (srov. Siivonen 2003: 155-157). Z hlediska stimulace rozvoje této
oblasti ovšem hraje klíčovou roli především přeshraniční charakter projektu Krajina
podstávkových domů, umožňující čerpání finančních prostředků z fondů Evropské Unie:
akcent projektu na regionální rozvoj je v souladu s ideou evropské integrace a na ní navazující
regionální (strukturální) politikou Evropské Unie, která se díky objemu finančních výdajů
stává stěžejním eko-nomickým (a ovšem též politickým) nástrojem EU.[19] Podpora
regionální politiky a též přeshraniční spolupráce regionů ze strany Evropské Unie, především
podpora finanční (v příhraničních regionech EU alokovaná ve fondech Interreg IIIA, v
předvstupním období ve fondu Phare CBC) je podstatným, ačkoli nikoli jediným hybatelem
mnohých přeshraničních aktivit a spolupráce (Parkin 2002: 18; Turnock 2002: 29-32).
Reprezentace
14.
Současně ale můžeme v materiálech a výpovědích týkajících se tohoto projektu sledovat další
linii - totiž vytváření či podporování představy sdílené přeshraniční regionální identity, která
by zpětně mohla a měla usnadňovat ekonomickou i kulturní spolupráci přes hranice. Jak jsme
viděli, Krajina podstávkových domů není pouze názvem projektu, ale též označením určitého
konkrétního území, jímž vedou "staré cesty" nebo kde jsou provozována tradiční řemesla.
Prvky a motivy, které autoři výše uvedených výpovědí a textů zdůrazňují, stejně jako
významy, které jim přisuzují, nejsou neutrální; nesetkáváme se zde s deskripcí nějaké již
existující homogenní krajiny a přirozeného regionu - nýbrž s reprezentací v podstatě
arbitrárně vymezeného území jakožto regionu. Reprezentací zde rozumím spolu s P. Bourdieu
takový způsob referování o sociální realitě, který prosazuje určitou vizi a percepci sociálního
světa a jeho legitimního rozdělení: symbolická moc autorit (v tomto případě lokálních
aktivistů), vtělená do slov, může za určitých okolností (1. autority musí být nadány
symbolickým kapitálem, sociální autoritou a 2. jejich vize rozdělení světa musí být opřena o
skutečnost, musí být "adekvátní věcem") konstituovat sociální realitu. Reprezentace (a
sociální klasifikace) je tedy v tomto smyslu performativní - přispívá k produkování toho, co
popisuje (Bourdieu 1989: 22-24; 1991: 220-228). Zaměřím se nejprve na to, jak je Krajina
podstávkových domů prostřednictvím lokálních aktérů popisována, reprezentována a tedy
ustavována jako "region"; v dalším textu budu zkoumat také mocenský rozsah těchto
reprezentací.
15.
V brožuře vydané v roce 2003 Společností TUR Šluknovska se setkáme jak s geografickým
vymezením území Krajiny podstávkových domů, tak také s formulací jejího symbolického
významu:
Projekt je založen bez ohledu na stávající státní hranice především na existenci
podstávkového domu jako jedinečného identifikačního a charakteristického znaku
regionu. Dosavadní zájmové území "sasko-české krajiny podstáv-kových domů"
představuje současně oblast s hlavním výskytem podstávkových domů (...).
Podstávkové domy najdete v česko-sasko-polském pohraničí, přesněji v severních
Čechách, Horní Lužici a Dolním Slezsku. Odborníci odhadují, že se v našem
pohraničí dodnes zachovalo cca 19 000 podstávkových domů. Tak velké množství
domů samozřejmě výrazně ovlivňuje charakter krajiny, lze proto právem hovořit
o jedinečném fenoménu v kontextu celé Evropy. Charakteristické podstávkové
domy v nádherné krajině lákající k výletům - to jsou hlavní přednosti našeho
přeshraničního regionu (...). Tyto domy patří ke skutečným skvostům lidové
architektury. (...) Tento region má mnoho šancí. Hraniční poloha se dá úspěšně
proměnit ve výhodu. Mnoho turistů láká možnost překračovat v jednom dni státní
hranice. Plno nabídek pro turisty se dá vytvořit ve spolupráci s našimi sousedy.
Proč je vidět stále jako konkurenci? Lepší je spolupracovat a vzájemně doplňovat
nabídky v cestovním ruchu. Postupně se do regionu vracejí staré tradice, obce
pořádají jarmarky a trhy řemesel. Na nich se setkávají lidé z obou stran hranice.
(Sasko-česká krajina podstávkových domů, 2003: 1-3; kurz. autorka)
16.
V citovaném textu jsou opakovaně zdůrazněny některé prvky - především je akcentována
jedinečnost a specifičnost celého "regionu", na kterém se podstávkové domy vyskytují, a
současně je vyzdvižen přeshraniční charakter (onoho) geografického území. Právě tyto
charakteristiky Krajiny podstávkových domů jsou pak chápány a předkládány jako
potenciálně lákavé pro turisty. Podobný význam nesou také další výpovědi o dané oblasti,
odkazující na vzdálenou společnou (hranice překračující) kulturní minulost oblasti (politicky
byla Lužice do roku 1635 říšským lénem České Koruny; poté byla postoupena Sasku), která
může být nyní, v novém kontextu Evropské Unie, obnovena:
Společné kulturní dějiny trojmezí Německa, Polska a Česka byly po dlouhou dobu
zapomenuty. Se vstupem do Evropské unie byl tento starý kulturní prostor znovu
objeven. Především turistické projekty nasvědčují tomu, že region může těžit z
pokladů své historie.[20]
17.
V prvně uvedeném textu se setkáváme také s vyzdvižením symboliky samotného
podstávkového domu, který je identifikačním znakem regionu. Jaké další charakteristiky má v
rámci analyzované reprezentace tento "identifikační znak"? Na webových stránkách
Společnosti TUR Šluknovska se například dočteme, že podstávkový dům "vznikl mísením
slovanského srubu a středoněmeckého kolového domu".[21] Není to tedy pouze samotný fakt
výskytu těchto domů na území, které překračuje dnešní statní hranice, co symbolizuje
přeshraniční charakter regionu Krajiny podstávkových domů. Je to také jejich architektonická
podoba, v níž se mísí prvky slovanské a německé, a spojuje tak Horní Lužici, Dolní Slezsko a
severní Čechy.
18.
V reprezentaci projektu Krajina podstávkových domů tedy můžeme identifikovat tyto
základní významové akcenty:
* Podstávkové domy jsou něčím zcela unikátním, a to jak architektonicky, tak také
svým počtem a provázaností s krajinou; jsou "fenoménem evropského významu".
Území, kde se tyto podstávkové domy vyskytují, není svázáno ani rozděleno státními
hranicemi; oblast, geograficky vymezená výskytem domů, je díky společné kulturní
historii sounáležitým přeshraničním regionem.
ˇ Na druhou stranu však není přítomnost státních hranic zcela přehlížena či popírána:
hranice jsou zde přítomny jako "neškodná" zajímavost regionu[22], jako jedno z
možných lákadel pro turisty (navštívit tři země během jednoho dne). Hranice tak má v
tomto diskurzu do jisté míry ambivalentní funkci: na jednu stranu je její význam
umenšován, a tak je argumentováno pro vnitřní spojitost celého přeshraničního
prostoru - na druhou stranu je ale ve prospěch přesvědčivosti, resp. turistické lákavosti
dané regionální reprezentace poukazováno na kouzlo samotného překračování státních
hranic.
* Toto přeshraniční území je díky společné minulosti dobře vybaveno ke spolupráci
Čechů, Němců a Poláků, kteří se mohou vnímat jako partneři, především v oblasti
rozvoje turistického ruchu. Stačí umět a chtít tuto výhodu využít.
* Genius loci regionu Krajiny podstávkových domů spočívá primárně v jeho
pozapomenuté společné dávné minulosti, kterou lze oživit návratem k tradicím,
obnovou cest, řemesel, jarmarků apod.
19.
Historie a tradice oblasti však má v analyzované reprezentaci podobně ambivalentní funkci
jako státní hranice: v materiálech je odkazováno na historické dědictví časově vzdálené doby
sdílení kultury a tradic. Co však v této reprezentaci naprosto chybí, je jakýkoli odkaz na
bolestnou a konfliktní část dějin této oblasti - na ustavování národních států a na národnostní
sváry v pohraničí; na válku a vysídlení; na zkušenost uzavřených hranic po válce; na pocity
křivdy, které si řada lidí nese dodnes. Tato část dějin (a také paměti lidí i krajiny) zjevně
problematizuje samotný základ analyzované reprezentace - představu tradičního
přeshraničního soužití v této oblasti - a právě proto se s ní v analyzované reprezentaci
nesetkáme.
20.
Podobná snaha o obnovení vztahu ke vzdálené historii a zapomenutí dějinných událostí
předcházejících, doprovázejících a následujících druhou světovou válku není zřejmě v
oblastech na hranicích s Německem nijak výjimečná, jak ukazuje například výzkum R.
Parkina v polském kraji Lubuskie a německo-polském Euroregionu Spree-Neisse-Bober.
Parkin upozorňuje na to, že především lokální turistická literatura (ale také některé oficiální
iniciativy) přehlížejí specifika týkající se historie etnických a národních vztahů ve zkoumané
oblasti. Zároveň poukazuje na "mytologizující" způsob nakládání s historií a identitou
jihozápadní části kraje Lubuskie, která bývala součástí historické Lužice: popisuje současné
pokusy o oživení "lužické" identity regionu, v nichž je vyzdvihována a do jisté míry
přeceňována přítomnost slovanského obyvatelstva oblasti (2002: 11-12). Je otázkou, zda
opomíjení části historie není podstatnou překážkou možné identifikace obyvatel s takto
reprezentovaným regionem - a nebo zda naopak není předností takové reprezentace, neboť
nabízí možnost vytěsnit něco nepříjemného, zapomenout na břemeno minulosti a vyvázat se z
koloběhu řešení něčeho, co již stejně není možné změnit. Tuto otázku by však bylo třeba
podrobit dalšímu výzkumu.
* Samotné podstávkové domy jsou zde prezentovány jako čistě materiální artefakt, v
podstatě vizuální symbol a znak území, který je vytržen ze svého sociálního i
historického kontextu, je zbaven konkrétních lidských osudů, vzpomínek, konfliktů.
Podstávkové domy jsou "svědky dávné minulosti" - ale jen té, která neohrožuje
myšlenku sjednocení Čechů a Němců a která dovoluje představovat Krajinu
podstávkových domů jako turisticky lákavou, významově nekonfliktní destinaci.
21.
Analyzovaná reprezentace Krajiny podstávových domů tedy zprostředkovává následující
obraz regionu:[23] Toto území, ač po dlouhou dobu rozdělené hranicemi tří států, k sobě
historicky kulturně patřilo. Společné dějiny, a tedy i charakter této oblasti, jsou součástí
kulturní paměti krajiny, jejímž symbolem jsou podstávkové domy. Taková krajina je unikátní,
a proto je ideální pro rozvoj turistického ruchu, na nějž se naváže i všeobecný rozkvět oblasti.
Projekt tedy oživuje a upozorňuje na něco, co zde vždy již (ač nereflektovaně) existovalo - a
to v souladu se současnými principy sjednocení a regionalismu, prosazovanými Evropskou
Unií. Spolupráce německých, českých a polských občanů v tomto regionu je tedy nejen
výhodná - ale navíc je jejím prostřednictvím v praxi uskutečňována idea spojené Evropy.
22.
Setkáváme se zde diskurzem, jehož síla spočívá v odkazování na to, s čím se v daném
prostoru skutečně můžeme fyzicky setkat (určitý typ architektury; dějinné souvislosti), co
však samo o sobě existenci nějaké homogenní kulturně-územní jednotky, tedy "regionu",
neimplikuje. Diskurzivní strategie, kterou v analyzovaných textech odhalujeme, tyto prvky
interpretuje a předkládá v podstatě jako materiální doklad evidentní, z dějin vyplývající a
hranice překračující sounáležitosti oblasti - "regionu" ve výše uvedeném smyslu.
Vstup dalších aktérů
23.
Je nasnadě, že k plné realizaci plánu regionálního rozvoje a k uskutečňování cílů projektu
Krajina podstávkových domů dobrovolná činnost občanských sdružení nedostačovala.
Původní iniciátor celého projektu, okresní úřad v Löbau-Zittau, proto v roce 2003 učinil
kroky, které vedly k ustavení struktur, jež mají v projektu Krajiny podstávkových domů dále
systematicky a komplexně pokračovat. V roce 2003 získal projekt mezinárodně
institucionalizovanou podobu (a zároveň do něj vstoupili polští aktéři): na základě podpisu
"Dohody o spolupráci v oblasti přeshraničního rozvoje projektu Krajina podstávkových
domů" se k němu oficiálně připojili zemští radové německých okresů Löbau-Zittau, Bautzen,
Sächsische Schweiz a polských krajů Luban a Zgorzelec. Tak vznikl "Konvent venkova s
podstávkovými domy" (scházející se jedou ročně) - politické zaštítění projektu, jehož funkcí
je především formulovat strategické cíle a klíčové projekty, jimž bude na politické rovině
poskytnuta podpora. Dále byly ustaveny řídící skupiny, které mají projekty připravovat,
koordinovat a uvádět v život. Třetí úrovní jsou pracovní grémia a strategické projektové
skupiny - ty řeší a realizují jednotlivá konkrétní témata. Jestliže se ale podíváme na personální
obsazení těchto struktur a jejich institucionální zázemí, zjistíme, že převážná většina
realizační části projektu spočívá na bedrech německé strany, podobně jako financování.[24]
24.
V roce 2005 se k Dohodě o spolupráci připojil také hejtman libereckého kraje a předsedové
všech tří národních sdružení Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa. Právě vstup Euroregionu je
zajímavým okamžikem, na nějž nyní zaměřím pozornost.
25.
České regionální sdružení Euroregion Nisa bylo založeno v roce 1991 jako "dobrovolné
sdružení měst, obcí[25] a dalších právnických osob, zaměřených na regionální rozvoj a
spolupráci přesahující statní hranici s městy a vyššími správními celky příhraničních regionů
SRN a Polska".[26] V témže roce byla uzavřena "Rámcová dohoda" mezi českým, německým
a polským regionálním sdružením, na jejímž základě vzniklo trinacionální dobrovolné
zájmové sdružení Euroregion Neisse-Nisa-Nysa (ERN). Sdružení nemá vlastní právní
subjektivitu a spolupráce jednotlivých aktérů se zakládá na "Evropské rámcové úmluvě o
spolupráci přesahující hranice mezi územními celky a orgány", přijaté v roce 1980 Radou
Evropy. Společným cílem ERN je "odstranění negativních vlivů státní hranice, zlepšení
životního standardu obyvatel Euroregionu, zlepšení přirozených a kulturně-politických
podmínek života a rozvoj hospodářského potenciálu Euroregionu".[27] Všechny obce
Šluknovského výběžku jsou členem Euroregionu Nisa - setkáváme se tedy s dalším aktérem
přeshraniční kooperace, zasahujícím svou činností Šluknovský výběžek. Nelze si
nepovšimnout, že Euroregion Nisa sdílí s projektem Krajina podstávkových domů nejen
podstatnou část zájmového území (viz Mapa 3 a Mapa 4), ale do určité míry též deklarované
cíle své činnosti.
Mapa 3: Schematické zakreslení Euroregionu Neisse - Nisa - Nysa (nejtmavší oblast uprostřed) a okolních
euroregionů[28]
Mapa 4: Schematické zakreslení jádrového území "Krajiny podstávkových domů"[29]
26.
Tematický rozsah působení ERN je, alespoň deklarativně, značný.[30] Míra realizace
deklarovaných cílů Euroregionem ale nebyla předmětem mého výzkumu - to, co mne
zajímalo především, byl kontext vstupu ERN do projektu Krajina podstávkových domů.
Zaměřila jsem se na to, od kdy a v jakých souvislostech se téma podstávkových domů
objevuje v dostupných materiálech z produkce ERN.
27.
V dokumentu "Koncept rozvoje cestovního ruchu v ERN Neisse-Nisa-Nysa" z roku 1998 není
o podstávkových domech žádná zmínka (ačkoli se zde setkáváme s návrhy nejrůznějších
produktů cestovního ruchu, které by mohly rozvíjet potenciál ERN); stejně tak se s nimi
nesetkáme v katalogu "Přeshraniční spolupráce 1991 - 1999" z roku 1999. Z přehledu
projektů, podpořených v letech 2001 - 2003 z Fondu malých projektů ERN zjistíme, že
Euroregion na několik projektů s tematikou podstávkových domů finančně přispěl[31] nicméně
v "Katalogu aktuálních přeshraničních problémů ERN" (2003), kde se kromě
identifikace problémů objevila také kategorie "Náměty na projekt", nenalézáme v oddíle
věnovaném cestovnímu ruchu ani v jednom z osmi velice konkrétních námětů zmínku o
podstávkových domech. Z toho můžeme soudit, že ačkoli byly prostřednictvím ERN
podpořeny některé projekty, nebyly v této době podstávkové domy z hlediska Euroregionu
nijak zajímavým fenoménem.
28.
Teprve v roce 2005, kdy ERN přistoupil k podpisu dohody o spolupráci v oblasti
přeshraničního rozvoje projektu Krajina podstávkových domů, nacházíme referenci o tomto
tématu v Magazínu Euroregion, kde je podpis dohody prezentován takto:
20. července 2005 se odehrála v Lubani událost důležitá pro další strategii rozvoje
Euroregionu. Projekt Krajina podstávkových domů, který se již více než dva roky
rozvíjí "na okraji" euroregionálních struktur a aktivit, byl nyní jednoznačně
"euroregionalizován". (Magazín Euroregion 2005: 3)
29.
Čím si projekt veřejnou euroregionalizaci vysloužil? Odpověď je částečně skryta hned v
dalších řádcích výše citovaného textu a souvisí s aspektem, o němž jsem se dosud záměrně
nezmínila - totiž s dlouhodobým cílem realizátorů projektu Krajina podstávkových domů, s
nímž se můžeme v písemné podobě setkat již v roce 2001 ve výroční zprávě Společnosti TUR
Šluknovska (jakož i na internetových stránkách www.umgebindeland.de), a totiž dosáhnout
zapsání Krajiny podstávkových domů na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Přesně tento bod je totiž zdůrazněn v pokračování výše citovaného článku:
Podle mnoha expertů by bylo oprávněné zanést tuto velkoplošnou, krajinářskou
zvláštnost Euroregionu [hleďme! kurzíva a pozn. autorka] na seznam UNESCO.
K tomuto cíli by měly směřovat další plánované aktivity s aktivním zapojením
obcí, okresů, státní správy a odborných grémií všech tří zemí v následujících
letech. Také role Euroregionu se tu zdá být obzvláště důležitá." (Magazín
Euroregion 2005: 3)
30.
Hned v následujícím roce se členové pracovní skupiny EUREX-Památky zúčastnili
mezinárodní konference "Šance a rizika Krajiny podstávkových domů na zařazení do
Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO", která byla 6. 3. 2006 uspořádána v Žitavě
zemským úřadem Löbau-Zittau. Na stránkách pracovní skupiny EUREX-Památky se také
můžeme dočíst, že "v současné době je prioritním úkolem této pracovní skupiny záchrana
krajiny podstávkových domů (lužické lidové architektury) v ERN".[32]
Reprezentace moci, moc reprezentace
31.
Je nepochybné, že ačkoli získal projekt Krajina podstávkových domů institucionální zázemí a
politickou podporu (založením Konventu a realizačních struktur), nelze jej ani rozsahem
činnosti, ani vytyčenými cíli a ani dopadem srovnávat s podstatně etablovanějším
Euroregionem Neisse-Nisa-Nysa. Přesto je pravděpodobné, že vstup ERN do dalšího rozvoje
projektu Krajiny podstávkových domů nejspíše nebyl motivován náhlým kunsthistorickým
zájmem zachránit místní lidovou architekturu, ale že je možné jej interpretovat jako určitý
mocenský krok - jako reakci na "konkurenci", kterou lze z hlediska Euroregionu Nisa v
projektu Umgebindeland spatřovat.
32.
Jak jsem uvedla výše, deklarovaným a hlavním cílem ERN je především ekonomický,
sociální i kulturní rozvoj oblasti. Na druhou stranu je však z hlediska funkčnosti a efektivity
integračních procesů v pohraničí žádoucí vznik přeshraniční sociální koheze a určité loajality
obyvatel k přeshraničním euro/mikro-regionům; ostatně řada symbolických prvků a
reprezentací (název, veřejné narativy, materiální symboly atd.) má právě funkci mobilizace
kolektivního regionálního vědomí či "identity" (Knippenberg 2004: 621-622).[33] Jakkoli
jednoznačně není primárním cílem existence ERN vytvoření specifické "euroregionální"
identity, je proces ustavování Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa ve veřejném prostoru a v
myslích lidí potenciálním vytvářením (nové) regionální identity doprovázen. Právě v tomto
smyslu však můžeme říci, že se na bezmála stejném území objevují dvě "konkurenční"
reprezentace téhož regionu, nabízející odlišné identifikace: jak bylo zmíněno výše, jádrové
územní rozšíření podstávkových domů, a tedy geografická působnost projektu Krajina
podstávkových domů se do značné míry překrývá s územím Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa.
33.
Jestliže jsem výše definovala reprezentace regionů jako performativní, pak je prosazení jedné
z reprezentací určitým strategickým a mocenským nástrojem, je (možným) vyjádřením a
potvrzením získané symbolické autority, moci prosazovat určitou vizi rozdělení světa
(Bourdieu 1989; 1991). Pokud by aktivity spojené s projektem Krajina podstávkových domů
vedly v dlouhodobém horizontu alespoň k částečné identifikaci uvedeného území jako
(kulturně) homogenní Krajiny podstávkových domů, je v zájmu ERN, aby se tato identifikace
dále vztahovala právě k Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa. Samozřejmě není cílem ztotožnění
území Krajiny podstávkových domů a Euroregionu Nisa; podstávkové domy jsou z hlediska
Euroregionu Nisa jen jedním z prvků, které - jsou-li interpretovány a přijímány jako
"charakteristické" - rozšiřují "repertoár" možných identifikačních znaků Euroregionu.
34.
Euroregion Nisa zde nevystupuje pouze v roli aktéra, který sdílením (převzetím) symboliky
podstávkových domů obhajuje či se snaží získat symbolickou "moc" nad určitým územím,
řekněme v rovině prestiže a posílení "euroregionální" identity obyvatel, která pak zpětně
konstituuje význam Euroregionu ve veřejném prostoru. Zájem ERN o podstávkové domy
můžeme zároveň číst jako výraz konkurence zcela konkrétních mocenských zájmů
Euroregionu a realizátorů projektu "Krajina podstávkových domů" (především získávání
podpory ze strany obcí či vliv na politická rozhodnutí lokálních politiků) a rovněž jako soutěž
o tytéž ekonomické zdroje (především finanční prostředky z fondů EU). Záměr dosáhnout
zapsání území na seznam UNESCO je pro ERN dalším pádným argumentem pro podporu
tohoto projektu - a to i přes to, že dosažení takového cíle je dosti komplikované a například
podle vedoucího sekretariátu českého ERN Nisa pana Kováře nereálné.[34] Již samotný
mediální zájem a pozornost, kterou toto téma přitahuje, by byly pro Euroregion ziskem.
Reprezentace a percepce
35.
Vraťme se nyní k otázce povahy a strategie reprezentace Krajiny podstávkových domů - nově
ustavovaného a uskutečňovaného "regionu" na česko-polsko-německém trojmezí. Tento
"region" (resp. - jeho reprezentace) je konstruován s akcentem na fyzickou, materiální
existenci specifického typu architektury. Hmatatelné, reálné a dobře identifikovatelné stavby
jsou v této reprezentaci znakem i symbolem vnitřně homogen-ního, historicky propojeného,
kulturně spřízněného území; sounáležitost českého, polského a německého příhraničí a z toho
vyvozovaná podružnost státních hranic je zde prezentována jako evidentní, resp. evidenci
přístupná, a též historicky původní. Přítomnost takto konstituovaného území v symbolické
teritoriální organizaci území spočívá na ideji percepce: každý, kdo se ve zkoumané oblasti
ocitne (ať místní nebo turista), se s podstávkovými domy běžně setká. Analyzovaná
reprezentace je postavena v první řadě na jejich zviditelnění (prostřednictvím zpráv v místním
tisku, vydáváním brožur, pohlednic, pořádáním jednorázových akcí jako je Den otevřeného
podstávkového domu apod.) a následném připsání významů (jak jsme viděli výše). To, co
díky zviditelnění "každý vidí", se stává "samozřejmým" a právě o takto konstruovanou
evidenci se pak reprezentace i praxe aktérů projektu Krajina podstávkových domů opírá a na
ni odkazuje. Řečeno obecněji, určitý (do značné míry arbitrární) znak je konceptualizován
jako distinktivní (othering), a území, jež je organizováno na základě přítomnosti tohoto znaku
(ordering) je pak jakožto homogenní celek vyjmuto ze svého okolí a vymezeno (bordering)
jako "region".
36.
O realitu se opírající reprezentace projektu Krajina podstávkových domů vytváří konkurenci
dalšímu nadregionálnímu aktérovi (Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa), který se na něm právě
proto chce podílet, obzvláště s vyhlídkou, že by komplexnost reprezentovaného území mohla
být v budoucnu potvrzena jeho mezinárodní institucionalizací - zanesením na seznam
světového dědictví UNESCO. Projekt, primárně zaměřený na rozvoj cestovního ruchu (a
potažmo zlepšení ekonomické situace) dané oblasti, tak vstupuje na pole mocenských zájmů a
vlivů. V pozadí můžeme zaregistrovat širší kontext Evropské Unie a její podpory
regionalismu: takto utvářený projekt má naději jak na finanční podporu z evropských fondů a
tedy na dosažení původního cíle rozvoje regionu - tak také (resp. "a proto") na pozitivní
vnímání lokálními i regionálními politickými aktéry.
Závěrem
37.
V analýze projektu Krajina podstávkových domů jsem se pokusila ukázat, jaké strategie
reprezentace lze identifikovat v konkrétní situaci ustavování přeshraničního regionu a také to,
že procesy prosazování jedné reprezentace určitého území (a rovněž jeho dějin, kultury,
architektury atd.) jsou či mohou být specifickým nástrojem získávání moci a vyjednávání
pozic mezi jednotlivými lokálně významnými aktéry.
38.
Z výzkumu však také vyplynula řada otázek, které ale není možné v této chvíli zodpovědět,
neboť se zkoumané téma stále vyvíjí a na celkové zhodnocení je ještě příliš brzy: získají
regionální aktéři sociální autoritu, potřebnou k prosazení "své" reprezentace? Jedná se
skutečně o performativní diskurz - nebo tuto moc tvořit a rozdělovat sociální svět zkoumaná
reprezentace nenabude? Může se tento region stát předmětem loajality svých obyvatel? A
pokud ano, jaký bude vztah regionu Krajina podstávkových domů a Euroregionu NeisseNisa-Nysa?
Postupná institucionalizace projektu a snaha o formální, mezinárodní uznání
prostřednictvím zápisu krajiny na seznam UNESCO by k tomuto cíli směřovat mohly - na
druhou stranu ale pozoruji v posledním roce spíše stagnaci této tematiky i činnosti lokálních
sdružení, která se projektu věnovala. Na uvedené otázky nicméně může odpovědět jen další
výzkum.
Poznámky
[1] Území Šluknovského výběžku je od 11. století trvale (vyjma 2. světové války) součástí Českého
státu; v důsledku kolonizačních procesů ve 12. a 13. století bylo obýváno až do roku 1945 převážně
německy hovořícím obyvatelstvem (v roce 1938 se zde k německé národnosti hlásilo 92,7%
obyvatelstva).
[2] Konstituování hranic nově vzniklého suverénního státu v roce 1918; popření jejich suverenity
Hitlerem při připojení pohraničí k Německé říši; obnova hranic po roce 1945 a odsun Němců;
praktické uzavření této části hranice v letech 1956 - 1966; jejich částečné otevření v letech 70. a 80.;
změny režimu na hranicích po roce 1989; vstup ČR do EU a změna statusu hranic z linie rozdělení v
mediátor komunikace a spolupráce.
[3] Tato témata jsem zpracovala v diplomové práci "Šluknovský výběžek: Identity, narace,
reprezentace", obhájené v roce 2006 na FHS UK.
[4] V roce 2003 již bylo plánování dokončeno pro 62% území Saska - viz
http://www.landwirtschaft.sachsen.de/de/wu/aktuell/downloads/Agrarbericht_2003_8.pdf [Naposledy
navštíveno 5. 11. 2006].
[5] Soukromé projekční "Korffově agentuře regionálního rozvoje" v Drážďanech.
[6] Spitzkunnersdorf, Seifhennersdorf, Walddorf, Neugersdorf, Neueibau, Leutersdorf, Ebersbach,
Eibau.
[7] Rumburk, Jiříkov, Krásná Lípa a Studánka.
[8] Na české straně byla za plánování odpovědná projektová manažerka Ing. Zemanová, vyškolená k
tomuto druhu plánování v Sasku, která rovněž spolupracovala s Univerzitou J.E. Purkyně v Ústí nad
Labem; podrobnější informace o realizaci plánování pro celý Šluknovský výběžek viz
http://sprs.sluknovsko.cz/aep/aep_info2.htm [Naposledy navštíveno 13. 11. 2006].
[9] http://sprs.sluknovsko.cz/aep/aep_info2.htm [Naposledy navštíveno 13. 11. 2006].
[10] Obě sdružení byla založena v roce 1999.
[11] Stanovy Společnosti pro TUR Šluknovska doslova uvádějí: "Hlavním cílem společnosti je
podpora opatření vedoucích k trvale udržitelnému rozvoji česko-německého pohraničí, regionu
Šluknovského výběžku v oblasti sociální, kulturní, cestovního ruchu, ochrany životního prostředí a
přírody. Jedná se především o realizaci projektů, programů a činností na území ČR, ale i
přeshraničního charakteru, zaměřených na lokální a regionální rozvoj, ekologicky šetrnou turistiku,
kulturní a vzdělávací akce, zkvalitnění komunikace."
http://www.sluknovsko.unas.cz/index.php?stranka=stanovy.php [Naposledy navštíveno 29. 1. 2007],
kurz. autorka.
[12] Viz předchozí poznámka.
[13] http://www.sluknovsko.unas.cz/index.php?stranka=uvod.php [Naposledy navštíveno 23. 1. 2007].
[14] "Podstávka je důmyslná podpůrná konstrukce, která převádí zatížení střechy - a pokud dům má
patro, tak i patra - přímo k základům. Díky tomu nese roubená světnice umístěná uvnitř podstávky
"pouze sama sebe" a nebortí se. Typ domu s podstávkou se vyvíjel minimálně čtyři století. Převážná
část dochovaných staveb vznikla na konci 18. a v 19. století. Dům může mít pouze přízemí nebo i
patro. Většina domů v Horní Lužici a v nejsevernější části severních Čech, které se dochovaly dodnes,
mají první patro hrázděné. V severních Čechách najdeme ale také domy s roubenou konstrukcí v
prvním patře. V přízemí se nachází obytná světnice, buď roubená nebo pažená (z fošen). Někdy jsou
však světnice po obou stranách síně. Světnici a někde i síň obklopují nejrůznější podstávkové
konstrukce, tvar odpovídá době jejich vzniku. Síň a chlévy, prostory namáhané odvodem spalin z
topenišť a ustájením zvířat, se postupně vyvinuly v přízemní zděné části."
(http://www.sluknovsko.unas.cz/index.php?stranka=krajina_podstavkovych_domu.php [Naposledy
navštíveno 23. 1. 2007]).
[15] http://www.umgebindeland.de/index.php?lg=de&whl=12010200 [Naposledy navštíveno 28. 1.
2007].
[16] http://www.umgebindeland.de/index.php?lg=de&whl=11010000 [Naposledy navštíveno 28. 1.
2007].
[17] Ke vstupu polské strany do projektu se vrátím níže.
[18] Brožura "Cesta řemesel. Sasko-českou Krajinou podstávkových domů" (2005: 2). Vedle toho byl
vydán ještě katalog řemesel, v němž jsou zveřejněny kontakty na různé řemeslníky, provozující
ukázkové dílny, kde se může zájemce nejen podívat na tradiční řemesla, ale sám si také práci
vyzkoušet.
[19] V rozpočtovém období 2007 - 2013 je na regionální politiku EU, vyhrazeno celkem 308 041 000
000 , což představuje třetinu celkového rozpočtu EU pro toto období.
[20] http://www.umgebindeland.de/index.php?lg=cz&whl=11040000 [Naposledy navštíveno 28. 1.
2007].
[21] http://www.sluknovsko.unas.cz/index.php?stranka=krajina_podstavkovych_domu.php
[Naposledy navštíveno 23. 1. 2007].
[22] Autorkou této trefné poznámky je Bára Spalová, které tímto děkuji za přečtení textu a jeho
okomentování.
[23] Obraz jako image prostoru, chápaný jako "všeobecná mentální představa o části fyzického světa"
(Lynch 2004: 4).
[24] Financování projektu probíhá především prostřednictvím iniciativy Interreg IIIA, na německé
straně ale ještě z programu LEADER+, z regionálního Fondu Svobodného státu Sasko a rovněž ze
zdrojů Saského ministerstva pro životní prostřední a rozvoj venkova, na české straně případně za
podpory krajského úřadu nebo Euroregionu Nisa.
[25] Zejména z okresů Liberec, Jablonec nad Nisou, Česká Lípa, Semily a Děčín (z Děčína konkrétně
Šluknovský výběžek).
[26] Statut Euroregionu Nisa, viz http://www.neisse-nisa-nysa.org/index2.html?lang=cz [Naposledy
navštíveno 17. 11. 2006].
[27] http://www.neisse-nisa-nysa.org/index2.html?lang=cz [Naposledy navštíveno 17. 11. 2006].
[28] http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=774 [Naposledy navštíveno 18. 11. 2006].
[29] http://www.umgebindeland.de/index.php?lg=de&whl=11010000 [Naposledy navštíveno 28. 1.
2007].
[30] Pro představu to můžeme dokumentovat uvedením skupin expertů, nazývaných EUREX
(EURoregionální EXperti), jejichž činnost pokrývá veškeré zájmové sféry Euroregionu: přeshraniční
krizové řízení, lesy, silniční doprava, železniční doprava, hospodářství, bezpečnost, veřejné zdraví,
cestovní ruch, cykloturistika, knihovny, statistika, historie, památky. Podrobně na http://www.neissenisa-nysa.org/index2.php?
page=index-ern-agruppen&sid=0142387001215718592487664c025a32
[Naposledy navštíveno 7. 7. 2008].
[31] Konkrétně na vytvoření internetových stránek www.umgebindeland.de; na "Průvodce po muzeích
česko-saskou krajinou podstávkových domů", vydávaného společně TURem a spolkem Horní
Mandava/Prameny Sprévy; na pořádání workshopu pro studenty architektury s tématem
podstávkových domů a také na informační akci k tématu.
[32] http://www.neisse-nisa-nysa.org/index2.html?lang=cz [Naposledy navštíveno 17. 11. 2006].
[33] Výzkumy v různých euroregionech však úspěch takových snah o plnou integraci přeshraničních
oblastí a vznikání "euroregionálních" identit nedokládají (Knippenberg 2004: 619-624; Zich 2003).
[34] Zapsání na seznam UNESCO vyžaduje mimo jiné, aby byl objekt chráněn nejvyšším stupněm
státní ochrany, což v případě podstávkových domů zatím není realitou. Vedle toho je komplikací
rozsah území a to, že se nachází ve třech státech - takové území zatím v UNESCO být nemůže.
Rovněž "konkurence" je velká, protože ne všichni odborníci sdílejí názor, že se jedná o unikát, který
by měl být chráněn takto vysokým stupněm ochrany. V podstatě se zdá pravděpodobnější, že žádost
by se mohla týkat jednotlivých architekto-nických celků, jako třeba jedné uličky nebo domu, nikoli
celé Krajiny (z rozhovoru s vedoucím sekretariátu českého ERN panem Kovářem).
Literatura
BECHEV, D. (2004): Contested borders, contested identity: The case of regionalism in Southeast
Europe. Southeast European and Black Sea Studies, 4 (1): 77-95
BOURDIEU, P. (1989): Social space and symbolic power. Sociological theory, 7 (1): 14-25
BOURDIEU, P. (1991): Language and symbolic power. Cambridge: Harvard University Press
EGER, G. (1996): Region, border, periphery. In: G. Eger, J. Langer, eds.: Border, region and ethnicity
in Central Europe. Klagenfurt: Norea Verlag. Str. 15 - 29
KNIPPENBERG, H. (2004): The Maas-Rhine Euroregion: A laboratory for European integration?
Geopolitics, 9 (3): 608-626
KORHONEN, T. (2003): Collapsing and building of borders. In: T. Korhonen, H. Ruotsala. & E.
Uusitalo, eds.: Making and breaking of borders: Ethnological interpretations, presentations,
representations. Helsinki: Finnish Literature Society. Str. 9-16
LYNCH, K. (2004): Obraz města / The Image of the city. Praha: Bova Polygon
PARKIN, R. (2002): Administrative reform. Gross-border relations, and regional identity in western
Poland. Max Planck institute for social anthropology Working paper no. 47. Halle/Saale: Max Planck
institute for social antropology. Dostupné na adrese http://www.eth.mpg.de//pubs/wps/mpi-ethworking-paper-0047.html
[Naposledy navštíveno 28.4. 2008]
PERKMANN, M. (2003): The rise of the Euroregion: A bird's eye perspective on European crossborder
cooperation. Published by the Department of Sociology, Lancaster University: Lancaster.
Dostupné na adrese http://www.comp.lancs.ac.uk/sociology/papers/Perkmann-Rise-of-Euroregion.pdf
[Naposledy navštíveno 15.10.2005]
RUOTSALA, H. (2003): Nomadising identities in the northern fringe area. In: T. Korhonen, H.
Ruotsala & E. Uusitalo, eds.: Making and breaking of borders: Ethnological interpretations,
presentations, representations. Helsinki: Finnish Literature Society. Str. 119 - 128
SIIVONEN, K. (2003): An archipelago of identites: Producing locality in the Southwest-Finland
archipelago. In: T. Korhonen, H. Ruotsala & E. Uusitalo, eds.: Making and breaking of borders:
Ethnological interpretations, presentations, representations. Helsinki: Finnish Literature Society. Str.
147 - 159
TURNOCK, D. (2002): Cross-border cooperation: A major element of regional policy in East Central
Europe. Scottish Geographical Journal, 118 (1): 19-40
van HOUTUM, H. / van NAERSSEN, T. (2002): Bordering, ordering and othering. Tijdschrift voor
Economische en Sociale Geografie, 93 (2): 125-136
ZICH, F., ed. (2003): Regionální identita obyvatel v pohraničí. Sborník příspěvků z konference
"Evropská, národní či regionální identita?", Praha 3.10. 2003. Sociologický ústav AV ČR: Praha
Použité prameny, elektronické zdroje
http://sprs.sluknovsko.cz/aep/aep_info2.htm [Naposledy navštíveno 13. 11. 2006]
http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=774 [Naposledy navštíveno 18. 11. 2006]
http://www.landwirtschaft.sachsen.de/de/wu/aktuell/downloads/Agrarbericht_2003_8.pdf [Naposledy
navštíveno 5. 11. 2006]
http://www.neisse-nisa-nysa.org/index2.html?lang=cz [Naposledy navštíveno 17. 11. 2006]
http://www.sluknovsko.unas.cz/index.php?stranka=krajina_podstavkovych_domu.php [Naposledy
navštíveno 23. 1. 2007]
http://www.sluknovsko.unas.cz/index.php?stranka=stanovy.php [Naposledy navštíveno 29. 1. 2007]
http://www.sluknovsko.unas.cz/index.php?stranka=uvod.php [Naposledy navštíveno 23. 1. 2007]
http://www.umgebindeland.de/index.php?lg=de&whl=11010000 [Naposledy navštíveno 28. 1. 2007]
http://www.umgebindeland.de/index.php?lg=de&whl=11040000 [Naposledy navštíveno 28. 1. 2007]
http://www.umgebindeland.de/index.php?lg=de&whl=12010200 [Naposledy navštíveno 28. 1. 2007]
Cesta řemesel. Katalog řemeslníků ve Šluknovském výběžku (2005). b.m.v.: Společnost pro trvale
udržitelný rozvoj Šluknovska
Katalog aktuálních přeshraničních problémů 2003 (2003). Hrádek nad Nisou: Euroregion Neissa-Nisa-
Nysa
Koncept rozvoje cestovního ruchu v ERN Neissa-Nisa-Nysa (1998). b.m.v.: Euroregi-on Neissa-Nisa-
Nysa
Krajina podstávkových domů - dohododa o spolupráci podepsána! (2005). Magazín Euroregion, (8):3
Magazín Euroregion Neissa-Nisa-Nysa. Fond malých projektů Interreg IIIA 2001 - 2003 (2003).
b.m.v.: Euroregion Neissa-Nisa-Nysa
Přeshraniční spolupráce 1991 - 1999 (1999). b.m.v.: Euroregion Neissa-Nisa-Nysa
Markéta Vaňková
Markéta Vaňková vystudovala obecnou antropologii a kulturologii. V současné době je postgraduální
studentkou antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Ve své disertaci o
bulharských Aromunech se nadále zabývá svými oblíbenými tématy jako je mobilizace a konstrukce
identit, konstitutivní role aktivistů a elit či formativní vlivy expertních a politických diskurzů.
Působiště: Fakulta humanitních studií UK
E-mail: marketa.mkt@gmail.com