11. mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy Praha Výstaviště Praha |nchebc> Proha pod záštitou ministra kultury české republiky a primátora hlavního města Prahy **| Mř. T CENTRÁLNÍ expozice • Slovinsko TÉMA • Knihy o cestách a na cesty * Literatura slovanských národů 2005 - na 400 pořadů • setkání s literárními osobnostmi krásná a odborná literatura • knihy pro děti Svět knihy ve filmu 18.4.-8.5. přehlídka filmových adaptací literárních děl v pražských kinech komoří il kino Svět knihy na jevišti dramatizace literárních děl v českých divadlech Berliner Zimmer - literární kavárna, berlínští spisovatelé v Praze LEIPZIGER BUCHMESSE w^t^f^I! Čtěte ZDARMA u Vašich knihkupců! POŘADATEL: Svaz českých SPOLUPOŘADATEL: hlaví Jífež RADI01 ČESKÝ ROZHIAS jpcú a nakladatelů sto Praha PRODUKCE: Svět knihy, svěTHESU Navštivte stánek nakladatelství Lidové novii na veletrhu Svět knii čtvrtek 5. 5. 16.00 s TOMÁŠEM HALÍKEM nejen o knihách pátek 6. 5. 15.00 s historiky S. KOKOŠKOU, I. ŠEDIVÝM, V. SMETANOU aj. o konci druhé světové války a Pražském povstání - spojeno s uvedením knihy S. Kokošky Praha v květnu 1945. Historie jednoho povstání (1. svazek edice Válka a mír v moderní době) 16.00 slavnostní vyhlášení výsledků ankety revue DĚJINY A SOUČASNOST „Historická kniha roku 2004" (v literárním salonu) 16.00 s Michalem Horáčkem nejen 0 české krvi otců vlasti 17.00 s Michalem Prokopem a Janem Lacinou o knize a televizním pořadu Krásný ztráty sobota 7. 5. 14.00 s Jaromírem Štětinou o připravované knize o čertech v Čechách 15.00 s Eliškou Haškovou-Coolidge, dlouholetou spolupracovnicí několika amerických prezidentů o připravované vzpomínkové knize 16.00 s Pavlem Pafkem o medicinmanech neděle 8. 5. 14.00 s Ivanou Mudrovou, autorkou knih Kam značky nevedou a Prahou s otevřenýma očima, o Praze a výletech trochu jinak Sledujte naše stránky: www.nSn.cz Blim \ .......k XXVII rpna 63 Kč ■i i ini'ii|.inMi l< 4'i.Gr. k. , X* ■■ . i-* 4$t ;i „ * ", " 3 '-. " * .Svr3i ■i* M ,■■ &-«r l^ř * ™ a- ** i... i *;<$ ■-'•■ V- 'i-.-.■'■ ■ -. ' ť í :■ * li ' T- * /V ■*• -; V. ^ V 'i /--■/rt •*■= -1 ■■•VVr *Ü** ■ * i. ** Ajlf ■iwíl, •ví^fjji n^ ■^m ?ť * * i í *".- iff "• m- .i 'r. V. vopis s tajemstvím ížský zlomek Dalimilovy kroniky ■č trvala válka !o roku 1945 ?7 vlivu: mýtus, či realita? «se za války dělila Evropa r '■ Co je nám do jejich ráje Stěhování Českého ráje k Turnovu Stíny minulosti: Češi, Postupim a sudetoněmecká otázka Radost z pěkné knížky Vyškovský tiskař František Ohzina 9770418512006 články a eseje Co je nám do jejich ráje c, Ki- tt ' I i ;-h;1 Zakladatelská kniha „nového" českého ráje Snad každý ví, kde leží Český ráj. Na Turnovsku a Jičínsku. Už po několik generací je tento trochu zvláštní název pokládán za běžnou součást zeměpisného názvosloví. Bohdan ZI LYNSKYJ *"■ řed více než třiceti lety se v čes-• -----"' kém odborném tisku krátce diskutovalo o tom, jak název Český ráj vlastně vznikl. Původ zjevného eufemismu si žádal své objasnění, ale diskuse tehdy skončila bez jasného výsledku. Diskuse poukázala na to, že za český ráj byla v minulosti pokládána jiná místa než dnes. V prvních dílech, snažících se popsat a postihnout celou českou zemi, se nejvzletnějšími slovy hovoří nejčastěji o úrodném Litoměřicku, Z ÜSSSEH0 RÁJE. T&Äis.Ta ffi;'tt.s,s"«5s>1^ L_ přičemž se objevuje také termín ráj. Litoměřicko vyzdvihl ve své rázovité encyklopedii Pavel Stránský ze Zap i Bohuslav Balbín, který ve třetí knize svých historických miscela-neí napsal: Právem se litoměřická krajina nazývá rájem Cech, vseje zde neobyčejně úrodné, ať máš na mysli plodiny jakéhokoli druhu, utěšené zahrady, kopce porostlé osením a horské stráně ozdobené vinicemi. O kus dál nazývá Balbín Litoměřicko rohem hojnosti celých Čech, termín ráj použil také pro upravené a vzhledné okolí dok-sanského kláštera ležícího v oblasti dolní Ohře. Tradice používání příslušné charakteristiky litoměřického kraje přečkala následující století. Okolí Litoměřic si pověst úrodného regionu, bohatého i krajinnými krásami, uchovávalo také v dobách rozvoje nového fenoménu, jímž se v 19. století stal turismus. S konkrétnějším použitím pojmu český ráj zapojeným do propagace příslušného území přišli čeští Němci a brzy se ho chopili také jejich krajané ze severněji ležících oblastí. Atraktivně znějící název regionu byl na základě dojmů a zkušeností jeho návštěvníků šířen dál. Měl jistě přilákat další turisty - do Litoměřická i okolních částí severních Čech jich směřovalo zejména ze Saska a severního Německa velmi mnoho, více než z Prahy či středních Čech. Turistická i místopisná literatura byla z tohoto i jiných důvodů vydávána převážně německy. PARADES VON BÖHMEN Právě německou variantu názvu -Paradies von Böhmen - šířily publikace věnované konkrétním severočeským lokalitám (psal je třeba Ewald Victorin Dietrich) i rozsáhlejší díla typu uznávaného Sommerova popisu Království českého. V jeho prvním svazku z roku 1833 byl Českým rájem opět nazván litoměřický kraj s odvoláním na jeho úrodnost i malebnost. Postupně byla aspoň zčásti upřesňována topografie použití názvu: někdy tak byl přednostně označován prostor sevřeného labského údolí za Litoměřicemi směrem na Ústí a Děčín. V této oblasti, kde více než úrodnost přicházely ke slovu krajinné krásy, byl jako symbol českého ráje nejednou vnímán hrad Střekov. V tehdejším litoměřickém kraji se však nacházelo poněkud dále od Labe ještě jedno zákoutí, pro které se v 19. století vžil název Český ráj. Tehdejší turisty velmi zajímala, asi na základě nadšeného popisu Alexandera von Humboldta, západní část Českého středohoří, symbolizovaná zejména Milešovkou. Také její severní podhůří se stalo konkurentem bezprostředního litoměřického okolí. Zasloužily se o to díky svým lázním tehdy výrazně známé Teplice - i do nich směřovalo mnoho zahraničních hostů. V blízkém okolí tohoto turistického centra poutala zájem Doub-ravská hora, nabízející vyhlídku na české středohoří, Krušné hory a do údolí říčky Bělé či Bíliny. Před polovinou 19. století nepostihly ještě Teplicko příliš rušivé civilizační vlivy, těžba hnědého uhlí se tu podepsala až v dalších desetiletích. Není třeba zdůrazňovat, že němečtí uživatelé názvu český ráj vnímali onu českost nikoli jazykově, ale teritoriálně. Ve všech uvedených částech severních Čech, do nichž byl český ráj umisťován, výrazně převládalo německy mluvící obyvatelstvo. Podstatná část českých vlastenců vnímala ovšem tento stav jako výsledek násilného poněmčování a uvědomovala si rozpor mezi současným stavem a staršími tradicemi tohoto území, které bylo pokládáno za místo někdejší české slávy - připomeňme jen Přemyslovy Sta-dice nebo husitské vítězství u Ústí nad Labem. Snad proto se však 14 DĚJINY A SOUČASNOST 512005 články a eseje r;;;^€^ ,jyi ,~Č-Sh&* -■ fpřeJWí hifi«. Mikoláš Aleš, Jizera, perokresba Valdštejn, pohlednice podle návrhu Jana Prouska (1857-1914) barevná litografie 1897, tištěno v turnovské tiskárně Sluka a Jiránek Karel Vík, Trosky, barevný dřevoryt z cyklu Český ráj, 1935 ani čeští autoři zpočátku nebránili lokalizaci rajského názvu do severních Čech. Zcela samozřejmě ho připomněl třeba Josef Dušan Lambl při popisu cesty na Milešovku. Jan z Hvězdy v úvodu své prózy Volšan-ský zámek umístěné do Doksan a okolí napsal, že krajiny polabské jsou utěšené, ba překrásné a právem získaly sobě jméno českého ráje. Ve čtyřicátých letech 19. století dospěli čeští spisovatelé k rozvinutí oslavného kultu celých Čech jako pozemského ráje. Tylovo slavné dvojverší z roku 1845 (v sadu stkví se jara květ, zemský ráj to na pohled) bylo pouze špičkou rajského ledovce. Podobné obrazy se tehdy objevily v řadě dalších veršů. Ani Karel Hynek Mácha neodolal a zaveršo-val si: šírá vlast, ta česká země - nejmilejší Tobě ráj. Vlastenecká inteligence tak postavila na piedestál českou zemi jako celek včetně její jazykově německé části. V téže době se však začínala projevovat i žárlivost českých obrozen-ců na vyzvedávání půvabů jazykově německých krajů. V dopise ze 6. září 1841 vylíčil Josef Jungmann Antonínu Markovi, faráři v Libuni na Turnovsku, dojmy z cest po saském tak nazvaném Svejcarstvu. To prý není nic jiného než prodloužení hrubo- a ma-loskalských krajin, jemuž chlubnost německá pověst všesvětskou zjednati uměla. Jungmann pokračuje: Ó, skromná ke vlastní škodě Čechie, snad přijde neza-dlouho čas, že i po českých krajinách výtečných zvídavý lid toulati a sháněti se bude. Aspoň myslím, že Prachové (!) skály nejpěknější částce té jich Švejcarie se vyrovnají. Jako by tu patriarcha české jazykovědy odhadl směr, kterým se o několik desítek let později upřela pozornost, když bylo hledáno místo pro opravdovější, český Český ráj. PONĚMČENÝ RÁJ Události let 1848-1849 přispěly k oddalování politického programu cechů a českých Němců. Právě některá města v pohraničí (třeba Teplice) sehrála v roce 1848 výraznou roli při aktivizaci německé národní skupiny. Sílila také kritická reakce Če- chů, kteří měli možnost poznat místní poměry. Syn známého vydavatele a redaktora, katolický kněz Vojtěch Kramerius, píše ve svých dopisech z let 1849 a 1850 s nelibostí, zeje vše v té rajské Litoměřická krajině poněmčeno. V souvislosti s obdobně nazývanou oblastí Teplická zmiňuje dokonce hnusné, jedovaté Němčoury ze všech stran nás kaceřující. Rozchod českého a německého politického hnutí v Českém království byl jevem trvalým a nezvratným. Snahy českých Němců se od šedesátých let 19. století rozvíjely úplně jinak než české politické úsilí, český ráj umisťovaný na Litoměřicko nebo do okolí Teplic (tam jej dosadil i Rie-grův Slovník naučný v heslu Doubrav-ská hora) se stával pro Čechy rájem jakoby hůře a hůře dosažitelným. Nebo přímo ztraceným. Bylo asi čím dál tím problematičtější ponechat Český ráj - krajinně zvláště přitažlivou část celého království - uprostřed území, jehož obyvatelé neuměli nebo nechtěli hovořit česky. Rozpor mezi zeměpisným Bohdan ZILYNSKYJ (nar. 1954) přednáší dějiny ukrajiny a historickou regionalistiku na pražské univerzitě. DĚJINY A SOUČASNOST 512005 15 ts články a eseje LITERATURA K. Bílek, „Jak je starý název Český ráj", Zpravodaj Místopisné komise ČSAV18 (1977), 205-207, zde přesné odkazy na materiály Zpravodaje Srámkovy Sobotky 10 (1972) a 11 (1973); P. Studnička, „Václav Durych, redaktor a spisovatel", Zprávy Klubu přátel Pardubicka 1997, 257-262; V. Durych, Z českého ráje (Cestopisné kresby), Hradec Králové 1886 (2. vyd. Kolín 1892); J. Smetana, „O vývoji názvu Zahrada Čech ", Kulturní měsíčník (Roudnice) 14 (1978), 149-151. být i vzrůstající zájem turistů. Koncem června 1887 - v době, kdy ještě Durychův spis nebyl dotištěn - se na Turnovsko vypravila s pražskými sokoly i skupina amerických Čechů, kteří navštívili starou vlast. Právě pro tyto exotické hosty vydal rozsahově nevelkou, ve srovnání s Dury-chovou knihou jistě levnější brožuru s názvem Průvodce Českým rájem učitel Josef Zdeněk Prýl. Lze předpokládat, že se poněkud barnumský název hostům z Ameriky zalíbil. Právě oni se možná zasloužili o jeho další popularizaci. Pomohlo také české učitelstvo, které právě v Turnově uspořádalo v srpnu 1888 jeden ze svých pravidelných sjezdů. Ve vzletném komentáři vydaném před touto akcí v místním tisku je český ráj ztotožněn přímo s krajem Beneše Heřmanova, hrdiny jedné z básní Rukopisu králo- Slio Cnucr --- -*, • nicři íGtiiianteiitif pieilJiililJ Národní knihovně České republiky se podařilo na aukci pořádané společností Piasa Paris, konané v Paříži 17. března 2005, zakoupit rukopis, který je největší akvizicí za poslední století či přinejmenším od doby významných nákupů ve 30. letech 20. století. Zdeněk UHLÍŘ ůžeme, i když s jistou nadsázkou, říci, že zjištění tohoto rukopisu je snad největším objevem od dob národního obrození. Jde totiž o středověký latinský překlad Kroniky tak řečeného Dalimila, o němž dosud nebylo v historické literatuře žádné povědomí a který v českých pramenech období středověku a baroka nezanechal žádnou stopu. Proto také v médiích vzbudil zaslouženou pozornost, která zdaleka přesáhla běžný rámec zájmu o starší dějiny. Rukopis je pouhým zlomkem dvanácti pergamenových listů o rozměrech 245 x 175 mm vevázaných do listu pergamenu. Rukopis je svázaný do jedné složky a listy pocházejí ze dvou neúplně dochovaných kvinternů (archů složených z pěti listů pergamenu), jejichž původní pořadí bylo porušeno. První tvoří dnešní folia (písmeno „v" označuje chybějící listy): v, i, v, 2,9,4,11, v, 12, v; druhý představují listy 8, 7, v, to, v, v, 3, v, 6,5. Text je psán v jednom sloupci, maximálně 36 řádek na stránce. Písmo je kaligrafická italská rotonda. Řadu listů vyplňují pouze dvojice iluminací. O dějinách tohoto krásného a vzácného rukopisu není známo vůbec nic. Vlastník, který jej prodal, zůstává v anonymitě. Tím pádem nevíme, kdy se rukopis do jeho vlastnictví dostal. Není znám ani žádný z předchozích vlastníků, protože na zlomku se nedochovala žádná poznámka, která by umožnila takový údaj určit. Rukopis samozřejmě bude podroben detailnímu zkoumání, na které dosud nebyl čas, ani do toho však nelze vkládat přílišné naděje. Musíme se smířit s tím, že mnohé tuje a zůstane zahaleno tajemstvím, protože není ani dostatek indicií, které by dovolily předložit nějakou hypotézu. Hovořit o dějinách pařížského zlomku je tedy spíše úkol pro beletristu než pro historika. Přesto je možné říci alespoň něco o vzniku a původu rukopisu. Specialisté na středověkou knižní malbu Francois Avril a Hana Hlaváčková se nezávisle na sobě shodli, že jeho vytvoření je třeba klást do horní Itálie 30. či 40. let 14. století. Iluminace, které představují polovinu plochy celého dochovaného zlomku, jsou ve svém rozsahu dostatečným základem pro hledání dílny, v níž byly vytvořeny. Tu lze hledat v Bologni, Padově, Veroně nebo Benátkách. Vykazují stopy ruky tří, nebo dokonce čtyř malířů. Vzhledem k bohatství iluminací je nutno předpokládat, že objednavatel byl osobou stojící na nejvyšším stupni společenské hierarchie - můžeme si jej představit jako krále, knížete nebo vysokého církevního hodnostáře. To přirozeně omezuje okruh osob, které přicházejí v úvahu. Výtvarná výzdoba zahrnuje šest ornamentálních iniciál s výběhy s rostlinnými motivy a zlatými koulemi: 5r -,,P";8v-„r;9r-„P";9v-„S";lOv - „D" a nr - „D". Velmi pozoruhodné jsou však obrazy, jež jsou důležité nejen pro svou vysokou uměleckou kvalitu, ale rovněž z ikonografického hlediska. Kromě iniciál a rostlinných rozvilin na bordurách stran obsahují- Scény z XXIV. kapitoly Dalimilovy kroniky (fol. 1v). Velkomoravský vládce Svatopluk přestrojený za mnicha vystupuje proti německému králi Arnulf u Korutánskemu (nahoře) a střetává se na jeho dvoře v souboji s protivníkem, kterého mu král ustanovil (dole). Miniatura je dílem „malíře B", poněkud konzervativního iluminátora boloňské orientace, libujícího si v dekorativních detailech a bohaté ornamentice. Příběh mučednictví sv. Ludmily podle XXV. a XXVI. kapitoly kroniky (fol. 2v). Trůnící kněžna Drahomíra nabízí Tuňovi s Komoněm stříbro a koně za tchyninu smrt (nahoře vlevo); vrazi jedou na Tetín, kde je přijímá Ludmila doprovázená vnukem Václavem (nahoře vpravo). Světice se v chrámu připravuje na smrt (dole vlevo), Tuna a Komoň ji posléze rdousí závojem a seraf s cherubem odnášejí do nebe její duši (dole vpravo). Ikonografickou zajímavostí posledního výjevu je přítomnost malého sv. Václava, který odpočívá na loži s otevřenou knihou (text kroniky se o tomto motivu nezmiňuje). Pozoruhodné srovnání s narativními miniaturami pařížského Dalimila nabízí cyklus výjevů z ludmilské a václavské legendy na schodišti velké věže hradu Karlštejna, vzniklý zhruba o dvě až tři desetiletí později. Frangois Avril připisuje tuto ilustraci „malíři A", zřejmě hlavnímu ze tří zjištěných autorů výzdoby rukopisu. Byl jím umělec znalý nejlepších a slohově nejpokročilejších děl boloňské iluminátorské školy druhé čtvrtiny 14. století, prací tzv. Gherarducciova mistra, Mistra neapolského Graciána, Mistra z roku 1328 a Mistra z Modeny. DĚJINY A SOUČASNOST 5I2005 19