možno proplácet pouze pro určité rostliny nebo kategorie chovných zvířat. Doplňkové platby by měly být poskytnuty za vyšší standardy ekologického výkonu.
2. Povzbuzovat lokalizaci místo globalizace, podporovat lokální diverzitu v zemědělství
Mezinárodní obchod by měl v rámci SZP ztratit své privilegované postavení. Nová SZP by už neměla mít za cíl podporovat dobývání světových trhů, ale měla by dát vysokou prioritu místnímu a regionálnímu obchodu a podporovat infrastrukturu nezbytnou pro místní zpracovatelské firmy a pro marketing.
3. Více finančních prostředků pro obnovu venkova (2. pilíř SZP)
Druhý pilíř je třeba posílit a zreformovat tak, aby se zlepšily dopady na životní prostředí. Největší část podílu určeného v rozpočtu na obnovu venkova by se měla vyhradit pro agroenvironmentální programy. Tyto programy by se měly restrukturovat tak, aby vytvářely pobídky k vyšší ekologické ochraně, ochraně přírody a slušnému zacházení se zvířaty. Tato úprava - tj. omezení financí pro první pilíř a jejich přesun pro druhý pilíř (který zatím dostává jen 10 % zdrojů) - by měla být závazná.
4. Zelená daňová reforma, aby se tak zajistilo, že platit bude ten, kdo znečišťuje Zelená daňová reforma by měla odstranit některá z daňových břemen dopadajících na práci
a zavést a postupně zvyšovat daně za dopravu a chemické vstupy (eko-zdanění), aby se tak zajistilo, že ten, kdo platí, bude ten, kdo znečišťuje.
5.  Omezit moc agrobyznysu a zpracovatelského průmyslu
Současný potravinářský systém se vyznačuje vzrůstající dominancí malého počtu obchodníků, distributorů a zpracovatelů potravin, kteří jsou schopni vnucovat společnosti své vlastní zájmy a stávat se těmi, kdo rozhodují o zemědělství a potravinářském systému. EU by měla zformulovat politiky, které by posílily zodpovědnost firem a bránily by monopolnímu postavení na trhu. Tyto politiky by měly zahrnovat i omezení podílu na trhu pomocí pravidel hospodářské soutěže.
6. Rovné podmínky pro přijímání nových členských států EU
Proces přijímání dalších členů by měl být založen na principech rovnosti a partnerství. Změnit nové členské státy v exportní trhy pro patnáctku nepředstavuje cestu vpřed. Přátelé Země požadují stejný přístup vůči sedlákům v patnáctce a v nových členských státech od samého počátku: podpory se mají udělovat za přísných ekologických podmínek a prioritu má mít kvalitní zemědělství a lokální diverzita potravin.
7. Zavést spravedlnost do mezinárodního obchodu
Podpory exportu se musí postupně utlumit, stejně tak jako dumpingové ceny zemědělských produktů na světových trzích. EU musí skončit s požadavkem otevírání trhů rozvojových zemí, protože to ohrožuje bezpečnost potravin. Přátelé Země podporují princip potravní suverenity národů v zemědělské politice. To znamená, že mezinárodní obchodní dohody nesmějí oslabit národní zájmy týkající se sociálních nebo ekologických aspektů potravin a zemědělství. Současné smlouvy WTO se musí změnit tak, aby jednotlivým zemím umožnily dát prioritu místní produkci potravin určených pro místní potřeby a čerpajících z místních zdrojů.
(Pramen: www.ChooseFoodChooseFarming.org)
Přeloženo z anglické verze z 3. 6. 2002 s přihlédnutím k německé verzi z 18. 6. 2002.
72
Budoucnost venkova ve velké Evropě
Doporučení pro konvent o budoucnosti Evropy, 24.-25. června 2002
(A Rural Future for the Larger Europe - Recommendations Document to the Convention on the Future of Europe) 24. - 25. June 2002
Evropský zemědělský konvent
Evropský zemědělský konvent (dále EZK, z anglického European Agricultural Convention, zkratka: EACC) byl založen proto, aby poskytl občanské společnosti platformu, ve které by bylo možné formulovat řešení pro evropské zemědělství a obnovu venkova v rozšiřující se Evropě a aby se tím umožnilo politikům a ministrům společně s organizacemi občanské společnosti, nevládními organizacemi, organizacemi farmářů stejně jako spotřebitelů, experty na zemědělství a obnovu venkova a řadovými občany setkávat se na jednom společném fóru a diskutovat naši společnou budoucnost. Tento tvořivý a inovativní přístup využil podnětů z regionálních pracovních skupin z celého kontinentu a v neposlední řadě i příspěvků od nynějších i budoucích zájmových skupin. Vyjednávání, které se odehrávalo formou veřejného kulatého stolu, se zúčastnili zástupci občanské společnosti, Giscard d'Estaign a řada ministrů z celé Evropy. Konalo se na půdě Evropského parlamentu a navazovalo na ně jednání pracovních skupin, ze kterých vyplynula doporučení pro Konvent o budoucnosti Evropy a také pro Evropskou komisi ohledně střednědobé reformy a projektu reformy Společné zemědělské politiky (anglicky Common Agricultural Policy, zkratka: CAP). Evropský zemědělský konvent se odehrává pod patronátem předsedy a místopředsedy výboru evropského parlamentu pro zemědělství a obnovu venkova, Josepha Daula a Wilhelma-Friedricha Graefe zu Baringdorf a dostává se mu vřelé podpory od předsedy Evropského konventu o budoucnosti Evropy Giscarda d'Estaign.
Ddokument je rozčleněn do pěti hlavních kapitol:
A.  SMLOUVA O UDRŽITELNÉM ROZVOJI
B.  INTEGROVANÝ A TERITORIÁLNÍ PŘÍSTUP K OBNOVĚ VENKOVA
C.  BUDOUCÍ SPOLEČNÁ POLITIKA PRO ZEMĚDĚLSTVÍ A VENKOV (SPZV, anglicky Common Agricultural and Rural Policy, zkratka: CARP)
D.  PROCES ROZŠIŘOVÁNÍ EU A MULTIKULTURÁLNÍ SPOLEČNOST
E.  EVROPSKÉ INSTITUCE
(Pasáže v kurzívě představují doporučení pro Konvent o budoucnosti Evropy.)
A. SMLOUVA O UDRŽITELNÉM ROZVOJI
1. Vize: Evropský konvent o budoucnosti Evropy (dále „Konvent") může a měl by poskytnout dlouhodobý výhled na budoucnost Evropy a EU. Měl by přinést jasnou vizi, čím by se měla Evropa stát v průběhu dalších dvaceti let, až Unie zahrne velkou část evropského kontinentu. Jeho doporučení institucí a nástrojů pro budoucí EU by měla být výrazně vedena touto vizí a nejenom bezprostředními tlaky, jimž Unie právě čelí.
2.  Mulťrfunkční role: Evropská smlouva by měla být podrobena revizi, aby tak bylo možno vzít v úvahu měnící se roli evropského zemědělství a lesnictví a zahrnout jako cíl udržitelný rozvoj venkovských oblastí. Současný důraz na růst zemědělské produkce je třeba přesunout na systém, který umožní zemědělcům dosahovat dostatečného příjmu při konstantní úrovni výstupů (takzvané zodpovědné výnosy) a přitom neustále zlepšovat kvalitu potravin a dalších produktů
73
a služeb. Budoucí EU by měla chránit veřejné statky i veřejné služby, které zemědělství poskytuje mimo rámec produkce potravin.
3.  Nová práva: Evropská charta základních lidských práv by měla obsahovat i právo všech občanů na zdravé potraviny a na transparentní informace o jejich výrobě a jejich bezpečnosti. Dále by měla charta zahrnovat i právo na zdravé prostředí a čistou vodu a právo produkovat a spotřebovávat potraviny, které neprošly genovou manipulací, a rovněž právo těch, kdo tyto veřejné statky produkují a poskytují, na přiměřenou odměnu.
4.  Hnací síla pro mír, spravedlnost a stabilitu: EU by se měla stát hnací silou pro mír, rovnost, bezpečnost a spravedlnost po celém světě. Celá Evropa by na základě solidarity a soudržnosti měla být schopna brát vážně rozdíly mezi jednotlivými národy a regiony, jež se vynoří v rozšiřující se Unii. Měla by také uplatňovat tyto zásady ve svých vztazích s okolním světem a usilovat o trvalé snižování nerovností mezi kontinenty a zeměmi, se zvláštním důrazem na bídu v rozvojových zemích. Pro tento účel by EU měla navrhnout Smlouvu o udržitelném rozvoji, ve které by stanovila své globální odpovědnosti jak pro své občany v rozšířené Unii, tak pro své partnery v multipolárním světě. Měla by navrhnout měřitelné, transparentní, smysluplné a účinné indikátory, které by braly v úvahu rozhodující předpoklady dlouhodobého ekologického, socio-kulturního a ekonomického rozvoje.
5.  Role mulťrfunkčního zemědělství: Zemědělství by se mělo chápat jakožto rozhodující podmínka blahobytu obyvatel a společenství na venkově a všech aktivit vytvářejících přidanou hodnotu, ať už zemědělské produkci předcházejí nebo na ni navazují. Smlouva o udržitelném rozvoji by měla zejména zdůraznit význam evropských venkovských oblastí a novou úlohu multi-funkčního zemědělství při zajišťování bezpečnosti a vysoké kvality všech potravin produkovaných v Evropě.
6.  Podpora občanské společnosti: Dlouhá tradice demokracie v Evropě ve spojení s hrdostí jednotlivých národů a etnických skupin směřují k Evropě, ve které budou nositeli iniciativy především občané a nejen vlády nebo mezivládní instituce. Po celé Evropě by se měla uvolňovat pod-nikavost a energie lidí na lokální úrovni, aby se chopili svých vlastních osudů. Proto by Evropská charta základních lidských práv měla zahrnout i právo společenství, regionů i národů na sebe-určení v evropském rámci solidarity a soudržnosti. Jednotlivé vlády a EU by měly učinit aktivní kroky, aby podpořily občanskou společnost, měly by podporovat participativní demokracii a také zakládání a aktivity nevládních organizací ve venkovských oblastech v Evropě, a zejména pak v budoucích nových členských státech. Je třeba zavést nástroje pro lepší komunikaci mezi občany a vládami, aby se tak zabránilo nadměrnému vlivu různých lobbistických skupin.
B. INTEGROVANÝ A TERITORIÁLNÍ PŘÍSTUP K OBNOVĚ VENKOVA
1.  Souvislosti: Více než čtyři pětiny rozlohy Evropy a takřka polovina jejího obyvatelstva patří do venkovských regionů. Úlohou těchto regionů je zajišťovat životní prostor a obživu pro stovky milionů lidí. Zajišťují i většinu potravin a mnoho dalších produktů, stejně jako prostor pro rekreaci. To vše by se mělo považovat za právo všech evropských občanů. Kromě toho jsou venkovské oblasti Evropy velkou atrakcí pro návštěvníky z jiných částí světa.
2. Odlišná řešení pro různé oblasti: Evropské venkovské oblasti jsou vysoce diferencované a plní rozmanité funkce, které předpokládají respektovat specifika každé oblasti. Obnova venkova a jeho rozvoj jsou integrální součástí regionálního rozvoje, který respektuje specifika venkovských oblastí ve srovnání s vlastnostmi měst a městských aglomerací. Proto je potřebný integrovaný a teritoriální přístup k plánovania správě těchto oblastí.
74
Budoucnost venkova ve velké Evropě
3. Teritoriální přístup: Teritoriální správa a samospráva znamená politicky respektovat regiony, ve kterých se místní identita stává významnou silou lokálního rozvoje v rámci globalizované světové ekonomiky. Teritoriální správa a samospráva by měla dát vzniknout nové generaci integrovaných územních plánů a programů pro venkovskou Evropu, které by se opíraly o zkušenosti z nedávných let a užívaly by vhodných institucionálních, právních a finančních nástrojů. Společná politika pro venkov by měla být integrální součástí konzistentního víceúrovňového rámce „ územního řízení", který by se opíral o princip subsidiarity.
4. Horizontální a vertikální partnerství: Plány a programy by měly klást velký důraz na horizontální a vertikální partnerství mezi národní vládou, zemskými vládami a místní samosprávou, jakož i na lokální partnerství mezi veřejným, soukromým a dobrovolným sektorem. V tom se lze opírat o zkušenosti z programu LEADER. Územním partnerským vztahům by měla být poskytnuta nezbytná legitimita, respekt a také prostředky umožňující plánovat, implementovat a řídit udržitelný rozvoj ve venkovských oblastech. Je třeba zásadně zrevidovat regionální distribucí zdrojů, a to na základě nové typologie venkovských oblastí a proporčního systému kofinancování, který bere v úvahu hustotu obyvatel, socioekonomickou situaci a specifické zvláštnosti nebo potřeby.
5.  Inovativní řešení a sítě: Plány a programy by měly usnadňovat inovativní řešení za podpory přiměřených výzkumných aktivit a fungujících sítí uvnitř venkovských oblastí a mezi nimi. Je třeba podporovat iniciativy „zdola" a participativní rozhodování odpovídajícími strukturami a aktivitami „shora". V nových partnerských vztazích je třeba vidět prostředky, jimiž bude možné provádět institucionální reformu. Zvláštní pozornost je třeba věnovat posilování místních veřejných infrastruktur, zakládání a podpoře malých podniků a vytváření příležitostí pro mladé lidi spojovat jejich vlastní životní plány s perspektivami regionů, ve kterých vyrůstají.
6.  Rozvíjení lidského kapitálu: Budoucí venkovská Evropa bude Evropou sítí a spoluprací. Venkovské oblasti bychom měli chápat jakožto „učící se regiony", jejichž aktérům se dostává systematické podpory při akumulaci lidského kapitálu v podobě poznání a zkušenosti. Nové informace a komunikační technologie by měly usnadnit „sítě pro rozvoj kapacit". Venkovské programy by měly napomoci při posilování vazeb mezi venkovskými oblastmi, a to jak uvnitř EU, tak i navenek, měly by posílit strategickou roli venkovských měst a vytvořit tvořivé vazby s městskými centry a metropolitními oblastmi.
C. BUDOUCÍ SPOLEČNÁ POLITIKA PRO ZEMĚDĚLSTVÍ A VENKOV (SPZV)
1.  Měnící se krajina: Zemědělství a lesnictví byly a nadále budou základem pro formování diverzity identit, kultur a tradicí Evropy. Avšak zemědělství a lesnictví procházejí radikální změnou, která je reakcí na levná fosilní paliva, moderní techniku, globální obchod a nejnověji na zájem veřejnosti o kvalitu potravy, lidské zdraví, slušné zacházení se zvířaty, přírodní dědictví a o rekreační hodnoty venkovských krajin. Evropa potřebuje zemědělství a lesnictví v jejich duální roli jakožto archivu minulosti a laboratoře pro budoucnost: je na ně potřeba pohlížet jako na - doslova - „primárni sektor", který vede k udržitelnému rozvoji v Evropě.
2.  Ekonomická, sociální a environmentálni udržitelnost: Budoucí Společná politika pro zemědělství a venkov (SPZV) by se měla zaměřit na obecně platné principy udržitelného rozvoje. Měla by zajistit životnost zemědělské produkce v Evropě a životní vyhlídky mladých zemědělců, chránit environmentálni zdroje jako půdu, vodu a biodiverzitu, zajišťovat zdravé potraviny a rovněž slušné zacházení se zvířaty. Měla by uvést do života princip, podle něhož platí znečišťovatel, posílit místní ekonomiky a drobné infrastruktury, posílit navazující zpracovatelské podniky a regionální distribuční kanály, zabezpečit prosperitu vesnických společenství i měst, respektovat
75
kulturní identity a integritu národů a sloužit jejich ekonomickým, sociálním, kulturním a environ-mentálním potřebám.
3.  Podmíněná veřejná podpora a veřejné služby: Podmíněná veřejná pomoc zemědělství by měly být využita proto, aby se zajistilo, že již samy zemědělské činnosti budou vytvářet pozitivní vnější environmentálni, sociální a kulturní efekty, čímž se sníží veřejné náklady. Tam, kde zemědělci vytvářejí přidanou hodnotu v podobě veřejných statků, měli by za to být odměňováni. Vytváření nebo udržování pracovních míst by mělo být považováno za hlavní kritérium pro poskytnutí podpory.
4.  Reforma rozvojových nástrojů: V současnosti je silná potřeba radikální reformy všech hlavních nástrojů, které se dnes v EU používají na podporu sociálního a ekonomického rozvoje - od SPZV a Evropského fondu pro zemědělskou orientaci a garanci přes strukturální fondy po Evropský sociální fond a Evropský fond pro regionální rozvoj. Bude nutné jasně rozlišit mezi prvky zemědělského a venkovského rozvoje, které jsou nyní v rámci SPZV sloučeny, zrušit předěl mezi Fondem pro regulaci obnovy venkova a Fondem pro sociální a regionální rozvoj a vytvořit nástroje, které budou daleko bezprostředněji naplňovat základní potřebu teritoriálního a integrálního přístupu přímo v místě produkce a zároveň vyhovovat redistribučním záměrům spojeným se soudržností. Politiky pro zemědělství a pro venkov by měly být těsněji spjaty s environmentálními politikami.
5.  Kritéria kvality: Nástroje SPZV by měly zajistit přiměřenou a odpovědnou hladinu kvantitativní produkce potravin a neustálé zlepšování kvality a hygieny. Tato kritéria kvality by měla odpovídat odlišným strukturám evropských farem a zemědělských podniků, místo aby se na rodinné farmy a zemědělské podniky přenášely obecné standardy z velkých podniků. Regulační systémy by neměly bránit trvalému uchovávání tradičních místních řemesel a využívání diverzity kulturních rostlin a domácích zvířat. Patentní přihlášky nesmějí ohrožovat práva místních lidí a sdružení pěstovat nebo chovat reprodukovat a prodávat tyto - většinou ohrožené - druhy a odrůdy.
6. Spravedlivé vztahy s rozvojovými zeměmi: Předpisy v nové SPZV by měly být v souladu se závazky Evropy vůči rozvojovým zemím. EU by měla přestat podporovat vývoz evropských potravin - často těch, které jsou pod úrovní domácích požadavků na kvalitu - do rozvojových zemi. Měla by zastavit vývoz pesticidů a dalších toxických materiálů, které nevyhovují standardům Unie, a měla by zavázat firmy se sídlem v Evropě, aby dodržovaly evropské standardy všude tam, kde působí. Měla by uznat potřebu rozvojových zemí hledat si trhy pro své potravinové produkty a v rámci Světové obchodní organizace (WTO) by měla přesvědčovat ostatní vyspělé země, aby se připojily k tomuto názoru.
7.  Biotechnologický výzkum: Evropský výzkum na poli biotechnologie a lidského genomu by měl držet krok s tímto výzkumem v dalších zemích, avšak měl by také aplikovat nové názory a znalosti, jež vyplývají z vysokých etických standardů a z principů udržitelného rozvoje. To neznamená přejít k čistě defenzivní strategii: Mělo by se to stát předzvěstí odpovědného managementu globální inteligence.
8.  Spolurozhodování: Evropský parlament by měl získat právo na spolurozhodování a na povinné zjišťováni souhlasu s rozpočtem. Národní a regionální parlamenty by se měly angažovat v procesu „šití na míru" a zprovoznění v rámci SPZV jednotlivých členských států. Všichni členové rozšířené EU mají právo účastnit se rozhodovacích procesů směřujících k budoucí SPZV.
D. PROCES ROZŠÍŘENÍ EU A MULT1KULTURÁLNÍ SPOLEČNOST 1. Nová EU: Blížící se přijetí nových členských států je významným stádiem velkého politického projektu jak dosáhnout mírového sjednocení kontinentu. Evropa budoucnosti bude Evropou
76
Budoucnost venkova ve velké Evropě
diverzity a multikulturality. Je třeba respektovat rozmanité tužby a potřeby národů společenství a zemí, stejně tak jako jejich spravedlivá práva na přístup k základním zdrojům, na seberealizaci v individuální rovině, na svobodné vyjadřování jejich kulturních hodnot a na účast v demokratických institucích a při rozhodování. Zvýšená mobilita v Evropě i mezi Evropou a ostatním světem nepřestává transformovat demokratické struktury a klást nároky na institucionální a politické schopnosti členských států integrovat etnické, kulturní a náboženské menšiny. Je zde velká odpovědnost pomáhat Evropanům seznamovat se se vším, co je jim dosud neznámé.
2.  Imigrace: EU bude nadále cílovým místem pro migranty, z nichž mnozí budou pracovat v zemědělství. EU by si měla uvědomit, že by měla napomáhat rozvojovým zemím v jejich snahách o udržitelný rozvoj zejména na jižní polokouli a to tím, že bude posilovat demokracii, vytvářet spravedlivé obchodní vztahy a bránit degradaci životního prostředí nebo se ji snažit napravovat.
3.  Rovnost a partnerství: Vztah mezi nynějšími členskými státy Unie a kandidátskými zeměmi by měl být vztahem rovnosti a partnerství, podobně jako ve velkém podniku. Mělo by se s nimi zacházet stejně jako se stávajícími členy, ať už jde o sféru rozhodování, formulování politik nebo o systém finančních podpor, a to ihned od okamžiku vstupu nebo po formální přechodné fázi v průběhu několika málo let po připojení.
4.  Naléhavost změny a připravenost na ni: Rozšíření EU je významnou a naléhavou záležitostí jak pro EU, tak pro kandidátské státy. Ty přinesou do EU ohromnou diverzitu jedinečných krajin, kulturních hodnot a výrazových projevů, lidských zdrojů, sociálních sítí a ekonomických potenciálů. Díky své nedávné historii mají za sebou zkušenost života v transformující se kultuře, stejně tak jako zkušenost se zvládáním radikálních změn. Je možné, že dokáží reformy přijímat i integrovat snáze než nynější členské státy.
5.  Nedostatek kapitálu: Kandidátské země však mají nedostatek finančního, lidského a organizačního kapitálu: chudoba je rozšířena zejména ve venkovských oblastech, mnoho půdy leží ladem. Jejich politická kultura trpí nedostatkem demokratických tradic. Následkem toho naléhavě potřebují inovativní - a pravděpodobně i experimentální - integrativní rozvojové programy, které budou přizpůsobeny místním podmínkám. Rozhodovací procesy „zdola" by měly být významně podporovány odpovídajícími inovativními politikami „shora".
6.  Jedinečná šance rozvíjet nové systémy: EU by si měla uvědomit, že je zde jedinečná šance, již přinesl proces rozšiřování, jak zároveň splnit naděje a tužby milionů Evropanů a přitom vyzkoušet nové podpůrné systémy. Tyto systémy by měly integrovat zájmy zemědělství, obnovy venkova, ochrany životního prostředí a udržování krajiny. Nové členské státy potřebují transparentní, nezbytnělé a flexibilní podpůrné systémy, místo aby přejímaly plánovací, programové a finanční struktury, které se nynější členské státy pro jejich nedostatky snaží modifikovat.
7.  Dynamika, transparentnost a efektivita: Konvent se musí zaměřit na zdůraznění na rychlý rozvoj aktivit, transparentnosti a efektivity. Péče Evropské komise o finanční odpovědnost a o přísný audit způsobuje politováníhodná zpoždění v realizaci programů a neochotu chopit se iniciativy nebo ji přenechat jiným. Je proto mnoho důvodů pro reformu role EU ve sféře regulací týkajících se například hygieny a dalších standardů v zemědělství a ve zpracování potravin. V EU by se měl přesunout důraz na transparentnost, s jakou producenti deklarují původ svých produktů, aby tak spotřebitelé mohli posoudit, co si koupí.
8. Multifunkčnost: Kandidátské země potřebují Společnou politiku pro zemědělství a venkov, která by se zakládala na multifunkčnosti spíše než na intenzifikaci zemědělství, potřebují kurzy pro zemědělce, zlepšování infrastruktury a mikroúvěry pro malé zemědělské podniky. V acquis
77
communautaire by se neměla spatřovat překážka, ale spíše vzorový soubor standardů, jichž by se mělo postupně dosahovat a které by se případně měly upravovat, a to jak před vstupem do Unie, tak po něm. Je třeba aktivně podporovat nejenom získání acquis communautaire, ale také připravovat ke vstupu do vlastních programů EU. Zejména by bylo třeba nabídnout podporu programům, které jsou obdobou Regulace obnovy venkova a programu LEADER+.
E. EVROPSKÉ INSTITUCE
1.  EU by toho měla dělat méně, ale lépe: Přestavba instituce je nejsnazší, začne-li se od shora. EU by měla být příkladem ve snahách o efektivní integraci sektorových politik ve své vlastní správě. Konvent by v úvahách o budoucí institucionální formě Unie měl mít na mysli, zeje zde proto, aby byl prospěšný pro občany Evropy, a že ti k němu musí mít snadný přístup a musí být pro ně přehledný. Hluboká restrukturace vedoucí k lepší horizontální integraci generálních direktorátů by měla být krokem k uplatnění principů, které byly formulovány v Bílé knize Evropské komise o správě a samosprávě v Evropě. Napomohlo by to při efektivnějším formulování politik a byl by to i koherentnější obraz pro ostatní svět.
2.  Transparentnost a odpovědnost: Rozšířená EU, která se bude skládat z dvaceti sedmi nebo více zemí, bude potřebovat jasné a transparentní decizní struktury a procesy managementu. Konvent by měl přijít s jasnou vizí toho, jaký druh úkolů se dá realizovat na úrovni Evropy a kterých úkolů (viděno z hlediska občana nebo podniku) lze lépe dosáhnout na úrovni národní, regionální nebo lokální. Ve snaze o decentralizaci správy a samosprávy by se větší počet evropských institucí a agentur měl rozmístit do různých částí Unie. Nové členské státy by měly přijmout instituce EU v co nejkratším čase po formálním přijetí.
3.  Potřeba společných pravidel: Z dlouhodobého hlediska povede formulování rámců politik pro teritoriální programy na úrovni EU k úspěšným výsledkům v regionech pouze za podmínky, že bude celá škála teritoriálních úrovní (evropské, národní, regionální a lokální) propojena a koordinována na základě podobných, jednoduchých, transparentních a flexibilních pravidel. Podoba těchto rámců by měla ztělesňovat ducha projektu evropské integrace - a tedy být něčím daleko závažnějším než jenom správními procedurami.
4.  Sítě: EU by se měla snažit povzbuzovat zakládání a životnost velkého množství sítí, které budou umožňovat solidaritu, kulturní výměnu a společné sdílení kompetencí. Místním a regionálním partnerstvím mezi veřejnou a privátní sférou by se měly poskytnout větší kompetence pro projednávání a řešení problémů uvnitř regionů a mezi nimi. Tato partnerství by měla mít k dispozici zdroje, které by jim umožnily aktivně se účastnit v nadregionálních a v nadnárodních sítích, jež jsou inspirovány společným cílem učit se od sebe navzájem. V těchto partnerstvích a sítích by měly klíčovou roli sehrát nevládní organizace.
5.  Principy spolupráce: Teritoriální spolupráce v rámci rozšířené Evropy a s ostatními částmi světa by měla být založena na principech solidarity, partnerství a rovné soutěže. Tato spolupráce by se měla odehrávat co nejvíc bezprostředním a decentralizovaným způsobem, taktně povzbuzována a podporována evropskými institucemi.
6. Mezinárodní závazky: Evropa by se měla snažit o široký konsensus v přístupech a stanoviscích vůči mezinárodním jednáním a celosvětovým smlouvám týkajícím se globálních záležitostí, jako je prostředí, distribuce bohatství, rovnost pohlaví a příležitostí, nové rozvojové modely a úloha globálních multilaterálních institucí. V průběhu jednání WTO by EU měla zastávat integrovaný přístup k obnově venkova jakožto celosvětové nezbytnosti a hájit oprávněná sociální práva občanů rozvojových zemí.
78
Budoucnost venkova ve velké Evropě
7. Pokračování v inovativním dialogu: Široká účast a živé diskuse před zemědělským Konventem i v jeho průběhu by měly podnítit evropské představitele k tomu, aby prostřednictvím internetu a periodických setkání podporovali trvalé dialogické fórum věnované strategickým otázkám Společné politiky pro zemědělství a venkov. Je třeba nalézt rovnováhu mezi zvažováním partikulárních zájmů a účastí představitelů široké obce zemědělců, venkovanů, evropských občanů a spotřebitelů. Evropské instituce by měly usnadnit toky relevantních informací ve všech směrech - zdola, shora i horizontálně, aby tak mohla vznikat nová kultura dialogu.
8.  Spolurozhodování: Evropský parlament by měl mít možnost spolurozhodovat v otázkách formulováníi finančního zajištění Společné politiky pro zemědělství a venkov v rozšířené Evropě.
(Pramen: www.agriculturalconvention.org)
79