Použití síly v mezinárodních vztazích Ivo Pospíšil Osnova l 1) Zásada zákazu použití síly a hrozby silou l 2) Výjimky ze zákazu l A) Sebeobrana l Preempce l Prevence l Kolektivní sebeobrana l B) Autorizace RB OSN (Kapitola VII. Charty OSN) Zásada zákazu použití síly a hrozby silou Čl. 2 odst. 4 Charty OSN l Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby násilím neb použití násilí ať proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, ať jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů. Sebeobrana Článek 51 Charty OSN l Dojde-li k ozbrojenému útoku proti některému členu Spojených národů, nic v této chartě není na překážku přirozenému právu na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dokud Rada bezpečnosti neučiní opatření pro zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. Opatření, učiněná členy při výkonu tohoto práva sebeobrany, oznámí se ihned Radě bezpečnosti a nedotýkají se nikterak touto chartou stanovené pravomoci a odpovědnosti Rady bezpečnosti, aby kdykoli podnikla takovou akci, kterou považuje za potřebnou k zachování nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti. Sebeobrana l Několikerý výklad rozsahu a obsahu: A) Právo na sebeobranu je třeba vykládat v souladu se zákazem použití síly a hrozby silou: Legitimní sebeobrana musí probíhat za následujících podmínek: l musí jít o obranu proti aktuálnímu ozbrojenému útoku; pokud je útok jednorázový, nelze proti němu již uplatňovat odvetné kontraopatření, l sebeobrana musí být přiměřená útoku, l sebeobrana je právem, nikoliv povinností státu. Sebeobrana B) Odkaz na přirozené právo na individuální sebeobranu (inherent right) míří na původní praxi států před přijetím Charty OSN Charta OSN proto nevylučuje tzv. preemptivní sebeobranu (anticipatory self-defense) l Doktrina Daniela Webstera (vyslovená k incidentu Caroline Wessel) Stát má právo uchýlit se k preemptivnímu útoku, pakliže okolnosti činí takové jednání nezbytným, nutným. Nutnost musí být „naléhavá, nepřekonatelná a neponechávající žádnou jinou možnost volby prostředku a žádný moment k úvaze. Preempce a prevence l Abraham D. Sofaer a kritéria hodnocení preempce: 1) povaha a závažnost hrozby 2) intenzita pravděpodobnosti, že tato hrozba bude realizována, jestliže nebude přistoupeno k preemptivní akci 3) dostupnost a případné vyčerpání jiných prostředků než je užití síly 4) soulad preemptivní akce s ustanoveními a cíli Charty OSN a dalších aplikovatelných mezinárodních smluv Preempce a prevence Andrew F. Krepinevich l Preemptivní útok - stát zaútočí na svého nepřítele poté, co se ukázalo jako zjevné, že útok nepřítele je bezprostředně hrozící. Příklad: útok Izraele na syrské, egyptské a jordánské jednotky v roce 1967. l Preventivním útok (preventivní válka) – nastává v situaci, kdy stát nebyl bezprostředně ohrožen, ale obával se rostoucí síly protivníka a věřil, že pokud proti jeho rozmachu nezasáhne ihned, bude pro ně jeho moc znamenat vážně ohrožení v budoucnu. Příklad: napadení SSSR Německem v roce 1941 (operace Barbarossa), útok Izraele na irácké jaderné zařízení v Osiraku v roce 1981. Preempce a prevence Shrnutí l Společné znaky pre-emptivní a preventivní sebeobrany: cílem je zabránit a předejít hrozbám, které ještě nedosáhly stádia započatého ozbrojeného útoku ze strany jiného státu. l Preemptivní sebeobrana: - právo státu užít sílu v situaci, kdy takovéto jednání je nutné a tato naléhavá nutnost neponechává žádnou možnost volby prostředků ani okamžik k úvaze a použití síly je přiměřené hrozbě; ozbrojený útok ze strany protivníka ještě nezapočal, ale je třeba předejít jeho bezprostřední hrozbě. l Preventivní sebeobrana - právo zaútočit na jiný stát v případě, kdy hrozba útoku ze strany tohoto jiného státu není bezprostřední, nicméně stát útočící v sebeobraně si klade za cíl zabránit budoucí možné hrozbě, která by mohla nastat, pokud by takto nekonal. Takové zabránění budoucí možné hrozbě může spočívat již v zabránění ve vývoji prostředků, jejichž pomocí by potencionálně mohla být hrozba realizována. Kolektivní sebeobrana l vyplývá z kogentní povahy zákazu použití síly a hrozby silou l agrese vůči kterémukoliv členu mezinárodního společenství je považována za zásah proti společenství jako celku (právo kolektivní sebeobrany) l je právem kteréhokoliv státu, bude-li o to požádán, pomoci nepadenému státu vojenskou pomoc Oblastní dohody o kolektivní sebeobraně Článek 52 Charty OSN 1. Nic v této chartě nebrání, aby existovaly oblastní dohody nebo orgány pro jednání o takových otázkách mezinárodního míru a bezpečnosti, které se hodí pro oblastní akci, ovšem s tou výhradou, že lze takové dohody nebo orgány a jejich činnost sloučiti s cíli a zásadami Spojených národů. 2. Členové Spojených národů, kteří vstoupí v takové dohody nebo ustaví takové orgány, vynaloží veškeré úsilí, aby dříve než předloží místní spory Radě bezpečnosti, dosáhli jejich pokojného řešení použitím takových oblastních dohod nebo orgánů Autorizace RB OSN (Kapitola VII. Charty OSN) Článek 39 l Rada bezpečnosti určí, zda jde o ohrožení míru, jeho porušení nebo útočný čin, a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření mají býti učiněna podle článků 41 a 42, aby byl zachován nebo obnoven mezinárodní mír a bezpečnost. Článek 41 l Aby Rada bezpečnosti svým usnesením dodala účinnosti, může rozhodnouti, jakých opatření, vyjma užití ozbrojené síly, má býti použito a může vyzvati členy Spojených národů, aby taková opatření provedli. Mohou mezi nimi býti i úplné nebo částečné přerušení hospodářských styků, spojů železničních, námořních, leteckých, poštovních, telegrafních, radiových nebo jiných a přerušení styků diplomatických. Článek 42 l Kdyby Rada bezpečnosti měla za to, že by opatření podle článku 41 nebyla dostatečná, nebo kdyby se nedostatečnými ukázala, může podniknouti takovou akci leteckými, námořními nebo pozemními silami, jaké je třeba, aby byl zachován nebo obnoven mezinárodní mír a bezpečnost. Mezi takovými akcemi mohou býti i demonstrace, blokáda a jiné operace leteckými, námořními nebo pozemními silami členů Spojených národů.