Vymezení vědy • Propojení tří prvků: vědění, činností a institucí, které jsou svázány metodou zakotvenou v systému vědění (metoda je most mezi teorií a realitou); • Sociální systém orientovaný na tvorbu vědění – sleduje růst vědění i výzkumné cíle – zhodnocování vědy v lidských a sociálních účelech. Sociální role vědy • Věda jako základní lidská potřeba uspořádat rozdílné a mnohostranné jevy. • Jan Keller: nahrazení teologického řádu - systému kontroly a orientace novým racionálním systémem. Průmyslová revoluce - technika umožnila dramaticky zvýšit efektivitu využití přírodních zdrojů / dramatické proměnny ve společnosti. • A.Comte: Pochopit společnost a řídit. Cíl vědeckého zkoumání - popsat a vysvětlit: • všeobecné rysy (zobecnění) a • vzájemné vztahy (příčinnost) jevů. Klasická a moderní věda • Klasické pojetí: odnož filozofie, prostředek k poznání základních principů – nazírání axiomů a odvozování poznatků logickým způsobem. • Moderní věda: prosazuje ideál autonomie člověka - potřeba sebeprosazení člověka, eliminace teologického absolutismu, teoretická zvídavost a zájem na praktickém ovládnutí přírody. • Mocenský aspekt: věda má význam pro tvorbu moci - v demokratické společnosti se přizpůsobuje i jejím imperativům rovnosti a svobody. • Vyčerpávání modernity - otázka – jaká hodnotová struktura vědy zdůvodňuje její racionální povahu? Klasifikace věd • Vědy formální a vědy reálné. • Vědy exaktní (přírodovědné) využívají kvantitativní procedury (měření). V jazyce převažují metrické, nebo alespoň komparativní pojmy (nikoli klasifikatorické). • Vědy humanitní: soubor věd o člověku a společnosti, obvykle označují „jádro“ společenských věd (filozofie a historie, literární věda). • Vědy sociální: („social sciences“) ekonomie, sociologie, demografie, politické vědy. Rozdíl v exaktnosti – tvrdé, měkké a tvrdší (míra kvantifikace). „Věda“ v sociálních vědách Příklady koncepcí - mající všechny prvky vyhovující (sociálním) vědám: • Ekonomie: Obecná teorie zaměstnanosti (Keynes), Ekonomicko-sociální teorie růstu (Kuznets). • Sociologie: Protestantská etika (Weber), Železný zákon oligarchie (Michels), Sociální směna (Homans, Blau). • Politologie: Cleavages (Rokkan), Volební zákony (Duverger), Ekonomická teorie politiky (Downs). • Mezinárodní vztahy: Hegemonická stabilita (Kindleberger, Krasner). Přirozený systém a jeho kontrola Přírodní vs. sociální vědy - možnost kontroly přirozeného systému.. • Sociální vědy: nemožnost izolovat systém a příčinný vztah, nemožnost formulovat zákony, jen pravděpodobnostní charakter tvrzení; omezená možnost intervence a experimentu… • Kauzalita: příčinná souvislost mezi sociálními jevy (závislá a nezávislá proměnná) – nalezení, prozkoumání a pochopení je klíčové pro vědecké poznání společnosti. • MacIver: cokoliv se děje, má příčinu; každá příčina je důsledkem předcházející příčiny; každý důsledek je příčinou následujícího důsledku. • Pareto: v důsledku zkoumání lze získat soubor tvrzení, která jsou přiblížením k neobyčejné složitosti sociálního světa. Metoda a vědecká metoda • Metoda: způsob, postup a pravidla jednání – návod k jednání. Předpokládá apriorní stanovení cíle - dosažení cíle je kritériem hodnocení metody. • Poznávací metody: smyslem je odhalit, prozkoumat, popsat a pochopit prvky, procesy, souvislosti vyskytující se v reálném světě. Výsledky - poznatky se stávají součástí kulturního dědictví. • Vyvinuly se ve vědecké metody: znaky -systematičnost, přesnost, kontrolovatelnost, verifikovatelnost, opakovatelnost, zobecnitelnost. • Vytváření, zkoumání a zobecňování vědeckých metod je metodologie (nauka o metodách, zahrnující jejich kritické hodnocení). Metoda analytická, syntéza a teorie • Metoda analytická: rozčlenění jevů na jednotlivé prvky nebo části s cílem odhalit jejich vzájemné vztahy (operacionalizace, kategorizace, klasifikace, statistická analýza). • Syntéza: skladebný proces vytváření celků z jednotlivých částí. • Teorie: ucelený výkladový či predikační systém vztahující se k určitému problému. Verifikace a falzifikace • Falzifikace: postup, kdy se dokazuje nepravdivost vědeckého tvrzení. • Popper: požadavek, aby povaha vědeckého tvrzení umožňovala jeho vyvrácení – odmítnutí metody verifikace (nelze definitivně realizovat). • Poznání začíná teoretickým postojem, který je empiricky testován. • Schopnost podrobit se falzifikaci je základní podmínkou vědecké povahy tvrzení. • Falzifikace je symbolem tvořivého rozvoje myšlení, snaha odhalit rozpory provokuje myšlenkové střety, je zárukou dynamiky – na rozdíl od konzervativní snahy verifikovat (hledají se podpůrné indicie). • Když víme co neplatí, blížíme se k pravdě Paradigma v sociálních vědách • Paradigma: souhrn základních domněnek, předpokladů, představ dané skupiny vědců; i metodická pravidla řešení, intuitivní postoje a hodnocení problémů. • Proměna se děje zvraty (vědeckými revolucemi - nahromaděním anomálií). • Paradigmata jsou navzájem nesouměřitelná. Není možné hodnotit jedno na základě druhého. • Sociální vědy mají obvykle multiparadigmatický charakter. • Vědecká komunita: společenství vědců propojené formálními i neformálními interakčními vazbami – sdílející základní vědecké paradigma, rysy profesní a zájmové komunity. Empiricko-analytický přístup • Je to metodologický přístup - klade důraz na neutrální postoj vůči studovanému předmětu (výroky nejsou ovlivňovány apriorními soudy); • Klíčová je nestrannost, schopnost podstoupení odborné kritiky, schopnost objektivizace dosažených poznatků; • Veškerá využitá fakta musí být přesně a explicitně uvedena pokud nejsou původní, musí být uveden zdroj; • Je třeba uvést explicitně všechny výchozí předpoklady (to co se nedokazuje – to omezuje využitelnost); • Je vhodné uvést osobní motivaci pro zkoumání. Postup práce v sociálních vědách 1) Formulace zvládnutelného a nebanálního výzkumného problému (testovatelný úkol), jeho obsahové, prostorové i časové vymezení; 2) Formulace testovatelných hypotéz; 3) Prověřování hypotéz vede k stanovení teorií, které mají ambici vysvětlit konkrétní jevy; 4) Opatrné a podložené zobecnění. 1) Deskriptivní přístup: druh přístupu; je nejjednodušší; studium jednoho případu; jen problematicky zobecnitelné. 2) Systematická metoda analýzy: (teorie středního dosahu) prostorově, časově omezené; lze dospět ke smysluplnému zobecnění – lze usuzovat na obecné příčiny sledovaných jevů. 3) Deduktivní metody: vycházejí z obecného apriorního konstatování univerzální příčiny, pak empiricky prověřovány dílčí závěry. Deskriptivní přístup: Německo od roku 1945 nikomu nevyhlásilo válku, do roku 1945 často. Je to popis pozorované reality. Systematická metoda analýzy Zahraničně politické chování Německa a Francie (výbojnost) se změnilo v důsledku změn vnitřních charakteristik politických systémů (demokratizace) – jde o výstup prověřování předvídaných vztahů v realitě . Deduktivní metody: Demokracie má mírovou povahu – je to vnitřní apriorní charakteristika – jde o hledání opory pro tvrzení v realitě.