Diagnostika třídních kolektivů - třída jako malá sociální skupina Co se dozvíte? • Vývoj vztahů s vrstevníky • Třída jako sociální skupina • Skupinové procesy, které probíhají ve třídě • Přehled diagnostických metod • Možnosti využití diagnostických metod • Vyhodnocení výsledků a jejich interpretace • Etické aspekty práce se školní třídou Dítě mladšího školního věku • Rozvíjející se schopnost introspekce a spontánní sebereflexe „jak se právě teď cítím“ – prožitky jsou bohatší než schopnosti exprese – diferencuje v rámci dimenze dobrý-špatný – nedokáže pochopit svou pozici ve třídě (nechápe řadové číslovky, stupňování adjektiv) – v deseti letech už je dítě schopno mluvit o svých pocitech • Tendence odmítat odlišnost a preferovat stereotyp • Heteronomní stádium morálního vývoje – Normy chování jsou určovány druhými, příkazy a zákazy rodičů, učitelů – Pojetí pravdy-lži, dobrého-zlého je dáno tím, co je přijímáno – Principem morálky je vyhnutí se trestu Dítě mladšího školního věku • Vazba na učitele a jeho vnímání – dítě mu chce udělat radost a být za to oceněno a akceptováno; – děti v první třídě přijímají veškerá sdělení učitele bezvýhradně a nekriticky • Význam vrstevníků, spolužáků – komparativní skupina, soutěžení – názory a postoje učitele mají větší význam než názory a postoje vrstevníků – ve třídě dítě musí podřídit své aktuální potřeby aktuálním normám – skrze přijetí spolužáků a jejich sympatie si dítě potvrzuje vlastní sebehodnotu 1. a 2. třída • Vnitřně nediferencovaná sociální skupina • Objevují se základní prvky skupinové struktury (normy, pravidla dané shora) • Kontakt se spolužáky a primární akceptace bývají podmíněny – prostorovou blízkostí – zevnějškem (somatotyp, oblečení, nápadné znaky) – způsobem komunikace, znalostí jazyka a jeho užívání – chápání významových diferenciací, skupinově specifických komunikačních vzorců a rozpoznání sociálního kontextu tzn. vhodných způsobů komunikace 1. a 2. třída • Vliv učitele na formování vztahů ve třídě – názor učitele na jednotlivé spolužáky bývá akceptován a významně ovlivňuje vztahy dětí ve třídě • Uzavírání dyadických vztahů převážně do stejné skupiny podle pohlaví, třenice mezi chlapci a děvčaty • Členství v partách je většinou přechodné a krátkodobé, členství závisí na tom, jak je pro děti výhodné a zajímavé 3. až 5. třída • Mění se postoj k učiteli • respekt norem – učitel=autorita • názor učitele má spíše hodnotu informace, která je/není akceptována • testování síly autority • Hodnocení a názor jsou stabilnější a méně ovlivnitelné okamžitým výsledkem či situací • Samostatnost v názorech (rozvoj konkrétně logického uvažování) • Hodnocení vrstevníků málo diferencované a nerozlišuje jednotlivé dimenze (např. sympatii od ocenění výkonu); globální hodnocení je/není akceptován 3. až 5. třída • Potřeba akceptace vrstevnickou skupinou, identifikace s vrstevnickou skupinou jako mezník socializace • Vrstevníci poskytují podporu v různých životních situacích, umožňují sdělit a sdílet různé problémy, ve vrstevnické skupině se očekává od všech dětí stejné chování (forma sociální opory) • Období silného odstupu mezi pohlavími • Schopnost vytvořit skupinu, která může určitým způsobem jednat jako celek); vymezení proti jiné skupině – v této době se poprvé objevuje šikanování Období dospívání • Prudce stoupá význam vztahů s vrstevníky na úkor dosud „důležitějších“ vztahů s rodiči • Svět rodiny a svět vrstevníků – dva paralelní světy, potřeba opory se přelívá • Období, kdy sociální izolace má nejzávažnější dopady (izolovaní jsou ohroženější než kontroverzní nebo negativně vnímaní) • Na rozdíl od předchozích období třída není tak často centrem sociálního života dítěte, děti navazují vztahy mimo třídu v neformálních skupinách, mládežnických subkulturách • Vrstevnická skupina jako opora v nejistotě osamostatňování Období dospívání • Vrstevníci se stávají neformálními autoritami • Napodobují ve skupině jeden druhého (vůdce či hvězdu party) • Vrstevnická skupina – slouží jako základ pro porovnávání zkušeností – standardy potvrzující žádoucí úroveň vyspělosti (už může a dělá …, všichni už …tak já taky musím) – symetrie rolí ve skupině vrstevníků – dominance, prestiž – význam rizikového chování • Potřeba vytvořit vlastní normy, způsoby komunikace pramení z tendence osamostatnit se z vazba na skupinu dospělých • Zvyšuje se potřeba přátelství (možnost sdílet pocity, názory a zkušenosti, možnost se svěřit, Navazování vztahů k vrstevníkům • Skupinová izosexuální fáze – vytváření skupin stejného pohlaví – diferenciace rolí, loajalita – jedinci opačného pohlaví jsou aktivně odmítány – společné zájmy, přání sdružovat se, vzájemný obdiv, možnost napodobovat • Individuální izosexuální fáze – párové přátelství – Užší emoční vztah k důvěrnému příteli (přítelkyni), svěřování se, sdílení, výlučnost – Přátelé se nemusí podřizovat skupinovým normám a každý má stejnou osobní cenu – Přátelství chlapců – společné zájmy a činnosti; přátelství dívek –emoční náklonnost Navazování vztahů k vrstevníkům • Přechodná etapa – Zájem o druhé pohlaví spojený s nejistotou a tápáním – Rozporuplné reakce vrstevnické skupiny – Zájem projevovaný „na dálku“ • Heterosexuální fáze polygamní – Skutečné vztahy chlapců a dívek charakteristické nestálostí a proměnlivostí • Etapa zamilovanosti • ústí v autentické erotické vztahy Školní třída jako malá sociální skupina • velikost od 3 do 20 členů (někdy i 40) • činnost členů směřuje po delší dobu ke společným cílům • ze společných cílů vyplývá podobnost hierarchie hodnot členů skupiny • cílů se dosahuje dlouhodobou interakcí a kooperací • vytváří se relativně stálá struktura vztahů • jednotlivci ve skupině zaujímají různé pozice a přijímají role • intenzivní interpersonální vztahy mezi všemi členy • chování každého člena skupiny ovlivňuje chování ostatních členů a zároveň, skupinové chování, tedy chování většiny jedinců ve skupině, ovlivňuje chování jednotlivce Vývoj skupiny • Formování – seznamování se navzájem a s vlastní rolí, – Energie se věnuje hlavně hledání místa ve skupině – doprovázeno úzkostí členů, jejich nejistotou z hlediska jejich sounáležitosti se skupinou – většina členů vyčkává, pozoruje, jak se chovají ostatní – hledání „spojenců“ a identifikace „nepřátel“ • Konfrontace a konflitk – Srovnávání a vyrovnávání – Silnější členové skupiny se snaží prosadit své osobní cíle (prosazení norem, které považuje za správné) – Hledají se spojenci, vznikají podskupiny: „Kdo to vidí stejně jako já“ • Normování – soudržnost a výměna, snaha překonat konflikty, dohoda jasnějších pravidel skupinového chování – vytváření společných postojů, hodnot, rolového očekávání, způsobů chování • Optimální výkon – rolové chování členů skupiny, kooperace na dosahování společných cílů, stabilizované vztahy • Ukončení – fáze rozchodu, uvolnění ze sociálně emocionálních vazeb a aktivit Skupinová dynamika • K. Lewin: stav ve skupině - její komunikace, vztahy, interakce, nejsou stálé, ale podléhají dynamickým změnám (fyzikální model síly a pohybu) • Trotzer: tři základní složky – vůdcovství, členství ve skupině, skupinová interakce Co utváří skupinovou dynamiku? • Cíle a očekávání skupiny • Identita skupiny • Skupinové hodnoty • Skupinové normy • Činnost členů skupiny • Podskupiny jako součást skupiny • Vůdcovství • Struktura skupiny (pozice a role) • Komunikační procesy ve skupině • Koheze ve skupině Skupinové hodnoty • Zvnitřněné cíle skupiny přijaté jejími členy • Skupina si vytváří stálé pořadí hierarchii hodnot • Skupina působí na členy ve směru přijetí a uskutečňování této hierarchie • Hierarchie hodnot v různých skupinách je různá např. formální skupina hodnotí výše práci, sociálně interakční skupiny pak zábavu, přátelství • Jednotlivci jsou zpravidla příslušníky více skupin, často s odlišnými centrálními hodnotami, což komplikuje zdravě i negativně vývoj a výchovu např. vzdělání v rodinné hierarchii hodnot Skupinové normy • Pravidla chování, která specifikují takové činnosti členů, které jsou v určitých situacích vhodné nebo nevhodné • Normy jedince i omezují, proto dochází k jejich překračování – působení skupinového tlaku (odmítnutí, negativní zpětná vazba, nepřátelské projevy, sankce, tresty, vyloučení) • Konformita (osobnost, závislost na poli, gender rozdíly) Role ve skupině • Soubor specifického, skupinou očekávaného chování, určeného normami a souvisejícího se specifickými úkoly jedince. • Požadavky a očekávání skupiny od jednotlivce včetně individuálního rozměru (přijetí – nepřijetí) výkonu role • Souvisí s pozicí jedince ve skupině • Utváří v průběhu prvních vývojových fází skupiny Příklady rolí ve skupině • "hvězda" - jedinec, k němuž se upírá nejvíce členů skupiny (nejvyšší součet všech obdržených voleb, tj. výběrů i odmítnutí) • "outsider" - snaží se do skupiny zapojit, ale je skupinou odmítán (vykazuje hodně vlastních voleb, ale není volen) • „izolovaný jedinec“ - žijící na periférii skupiny, nestará se o její život, skupina ho ignoruje (není volen a sám nevolí) • "šedá eminence" - není příliš nápadný, ale má velký vliv na skupinu prostřednictvím "hvězdy" (obvykle je určován pozitivním výběrem "hvězdy" a "izoláta") • "antihvězda" - je velkou částí skupiny odmítán (má maximum negativních voleb) Pozice ve skupině • Označení pro rozdíly mezi členy skupiny z hlediska jejich významu ve skupině; hierarchická struktura • Sociální status jedince ve skupině (v neformálních skupinách závisí na individuálních charakteristikách a na míře ztělesnění hodnot skupiny např. zdatnost, smysl pro humor, inteligence) • Odvodíme pomocí distinkce oblíbenosti – neoblíbenosti ve skupině nebo jako kombinace tří interpersonálních sil: přitažlivosti, odporu a lhostejnosti • Skupina kontroverzních (vyhraněně pozitivní, negativní ohlasy) a opomíjených (žádné nominace) Podskupiny • Často hlavně tam, kde je počet žáků přesahuje počet jedinců pro malou sociální skupinu (20) • Kde skupina není dostatečně soudržná (koheze) • Např. ve třídě jedinec vytváří 1-3 přátelských vztahů a 5-7 intenzivních vztahů (i hostilních) • Nadměrná nezávislost podskupin může signalizovat rozklad základní skupiny • Ve školním prostředí tendence k tzv. homofilii – „elitní“ a „slabé“ podskupiny z hlediska výkonu; někdy nahrazování výchovných cílů jinými, až antisociálními Vůdcovství • Podstatná složka struktury skupiny • Elementární polarizace: vedoucí a vedení • Vůdcovství = projevování autority nebo vlastností, které autoritu podmiňují • Skupina si volí vůdce vhodného pro aktuální úkol • Zaměření na úkol, cíl vs. na emoce, vztahy • Vedoucí – ovlivňuje činnost členů skupiny, ústřední role při určování cílů, hodnot a norem skupiny – Gibb: osoby s formálně vysokým postavením; osoby, které mají vliv na ostatní; osoby s vysokou sociometrickou volbou Vůdcovství • Zdroje vůdcovské autority: – Racionální autorita – reprezentace legitimních norem a zákonů – Tradiční autorita – kontinuita a tradice – Charismatická autorita – povaha vůdce • Úspěšný vůdce skupiny: – Součást; vlastnosti a názory, které má skupina jako celek; model; pomáhá dosáhnout cílů, pozitivně reprezentuje navenek Styl vedení • Ovlivňuje strukturu a dynamiku skupiny • Lewin – účelnost koncentrace nebo rozdělení „moci“, sebeprosazení vedoucího vs. spolupráce se skupinou • Liberální, demokratický, autokratický • výzkum učitelů – aplikace Lewinovy teorie Anderson – Vliv na výkon skupiny Literatura • Hayes, N. (2003). Sociální psychologie. Portál. Praha. • Hrabal, V. st., (2004). Sociální psychologie pro učitele. Karolinum. Praha. • Hrabal, V. st., Hrabal, V. ml. (2004). Diagnostika. Pedagogickopsychologická diagnostika žáka s úvodem do diagnostické aplikace statistiky. Karolinum. Praha. • Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Portál. Praha. – vybrané kapitoly • Vágnerová, M. (2001). Kognitivní a sociální psychologie žáka základní školy. Karolinum. Praha. (str. 255 – 294) • Výrost, J., Slaměník, I. (1998). Aplikovaná sociální psychologie I. Člověk a sociální instituce. Portál. Praha. (str. 259 – 301)