Zvládání problémového chování žáků Míša Širůčková Alfred Adler (1870-1937) • Rakouský lékař a psycholog • Do roku 1910 spolupracovník Freuda • Jeho životní téma: sociální nespravedlnost a chudoba • Vybudoval dětské poradny Rudolf Dreikurs (1897 – 1972) • psychiatr a pedagog narozený ve Vídni • spolupracovník a pokračovatel Adlera • v Chicagu založil institut A. Adlera • motivace chování dětí • rozvoj kooperativního chování bez odměn a trestů • „Děti potřebují dodávat odvahu, jako květiny potřebují vláhu“ Uplatnění individuální psychologie • Linda Albert – Kooperativní výchova • Donald Dinkmeyer – Step • Loren Grey – Logické důsledky Jak rozumíme světu? • člověk skutečnost interpretuje na základě svého subjektivního přesvědčení • jednání člověka je založeno na vlastním způsobu interpretace objektivních okolností Lidské směřování • cílovost – směřování od prožívané negativní situace k situaci pozitivní – od pocitu méněcennosti k dokonalosti • cíle ovlivňují představy, které si vytváří o svém postavení ve společnosti • cíle jsou základem motivace chování • člověk je ten, kdo rozhoduje • pozornost k přítomnosti a budoucnosti Životní styl • ”Životní styl jakožto jádro osobnosti tvoří a vykazuje jednotu, individualitu, celek a stabilitu psychických funkcí jedince” • vyjadřuje principy celosti lidské osobnosti • základní přesvědčení, předpoklady, hodnoty a očekávání, které si jedinec vytváří o sobě, druhých a životě • schéma, podle kterého se jedinec orientuje a jedná • vyvíjí na základě raných sociálních interakcí a na základě subjektivního hodnocení a rozhodování se • v dospělosti životní styl zůstává relativně stabilní Co naplňujeme? • cit sounáležitosti – potřeba náležet ke společnosti, ze které následovně vychází cíl přispívat jejímu prospěchu • je základním procesem k naplnění lidského potenciálu • potenciál citu sounáležitosti je vlastní každému člověku, je však nutné ho rozvíjet • schopný, spojený, spolupodílející se ”Proto učitelé, rodiče a psychoterapeuti musí každému pomoci k tomu, aby si uvědomil, že má ”své místo”, že ”někam patří”, a to svou existencí a ne tím, že si musí své místo zasloužit nebo se musí snažit, aby někam patřil.” Životní úkoly • Povolání – jakýkoliv druh aktivity, kterou jedinec vykonává pravidelně a se smyslem pro povinnost a odpovědnost – studium, péče o domácnost, dobrovolná práce, atp. • Sociální vztahy – přátelství - schopnost navázat a udržet uspokojivé přátelské vztahy; – širší rodinné vztahy – bezpodmínečné přijetí členů rodiny; – zapojení se do společnosti • Intimní vztahy – potřeba vytvořit blízký intimní vztah - vyjádřením hlubokého lidského porozumění a blízkosti, odvahy sdílet vlastní nedokonalost a iracionalitu. • Generační vztahy. – naplnění tohoto úkolu zahrnuje péči o mladší lidi a péči o lidi starší • Spiritualita – existenciální aspekt bytí – potřeba přizpůsobit se problémům, které přesahují pouhou existenci na této planetě a nalézt smysl našeho života • Péče o sebe. – oblasti jako jsou výživa, fyzická kondice, hranice, kontrola nad zneužíváním látek, bezpečí, spánek, relaxace, atd. • Sebehodnota – každý se musí naučit nejen to, jak vycházet s druhými lidmi, s osobou opačného pohlaví a jak si udržet práci, je také nutné, aby se naučil vycházet sám se sebou Čtyři cíle nevhodného chování Míša Širůčková Čtyři cíle nevhodného chování Tři identifikační klíče • Co prožívám? (emoce) • Co bych nejraději udělal? • Co udělá dítě po mém zásahu? Formy nevhodného chování • Aktivně – konstruktivní forma chování – kooperativní a konformní způsoby chování – musí být ve všem nejlepší a ve všem první – když nemohou být ”hvězdami”, cítí se ztraceni a poraženi • Aktivně – destruktivní forma chování – dítě aktivně vstupuje do interakce s rodičem, učitelem, spolužáky atp. a jeho jednání jednoznačně působí újmu jeho okolí • Pasivně – konstruktivní forma chování – neobsahuje žádnou viditelnou aktivitu v jednání žáků – manipuluje okolí, aby dělalo, to co si on přeje • Pasivně – destruktivní forma chování – nezahrnuje žádnou zvnějšku patrnou aktivitu směrem k okolí – “nálepka” líný, čím dosahuje, že se na něj okolí koncentruje a pomáhá mu Potřeba upoutání pozornosti • dítě předpokládá, že do rodiny, třídního kolektivu atd. bude patřit pouze tehdy, bude-li středem pozornosti nebo budou-li mu ostatní sloužit Potřeba kontrolovat • dítě předpokládá (vědomě i nevědomě), že své místo bude mít pouze tehdy, když získá kontrolu nad situací. Takové chování můžeme také vnímat jako obranu před hrozícím ponížením, ublížením nebo zraněním. Potřeba pomstít se • Když ostatní mají právo mě zraňovat, já mám právo jim to vracet! Potřeba vyhnutí se neúspěchu • vyznačuje se neochotou dítěte zapojovat se do činnosti, což vychází z přesvědčení, že by úspěchu stejně nedosáhlo. • dítě může mít pocit, že už prohrálo svůj boj o nalezení místa, a může se tak cítit nehodnotným a nekompetentním Jak můžeme zvládat nevhodné chování dětí? • Intervence • Prevence • Podpora Jak vybudovat 3S třídu? • „Dodávání odvahy je proces, ve kterém se zaměřujeme na kvality, zdroje a silné stránky člověka, abychom posílili jeho sebevědomí, sebehodnotu a vědomí vlastní ceny a zároveň posílili vědomí jeho místa ve společnosti a pomohli uspokojit jeho potřebu náležet. Tento proces je založen na přesvědčení, že lidé mají přirozenou schopnost efektivně řešit životní situace. Dodávání odvahy odráží postoj přijetí.” (McKay, 1992) Podporování a dodávání odvahy • vytváření přesvědčení ”já mohu”, ”já dokážu”, ”já umím”; • vyjadřování přesvědčení, že dělat chyby je v pořádku; • budování sebejistoty; • zdůraznění minulého úspěchu; • zviditelňování a konkretizování pokroku Vytváření a podporování atmosféry spolupráce a důvěry • Přijímat druhé takové, jací jsou. • Věnovat pozornost – každý je důležitý. • Přímo oceňovat – jakoukoli snahu. • Potvrzovat – pozitivní hodnocení druhých. • Projevovat cit – dáváme najevo pozitivní emoce. Otevřená komunikace a naslouchání • Zapojujte děti do vytváření a udržování studijního prostředí prostřednictvím školních i mimoškolních aktivit • Pořádejte třídní a rodinná setkání (formální i neformální). • Zapojujte děti do rozhodování. • Utvářejte kooperativní studijní skupiny. Kodex chování Proces tvorby třídních pravidel Formulování třídních principů • Navození atmosféry – „Jak vypadá třída, kde se všem dobře daří?“ – „Jak si představujete ideální třídu?“ – „Vzpomeňte si na situaci, kdy jste se v nějaké skupině cítili dobře – jaké okolnosti k vašemu dobrému pocitu přispěly?“ • Zobecňování • Pojmenování • Vyslovení souhlasu – Je tu někdo, kdo s takto formulovanými principy nesouhlasí? Upevňování • Prodiskutujte každý navržený princip se žáky. Zeptejte se jich na příklady chování každého z navržených principů. • Namalujte každý princip (T, kruh, …) „Jak vypadá? Jak vám zní? …“ • Písničky, básníčky, plakáty o principech kodexu. • Panelová diskuse o positivech a negativech očekávaného chování • Nechejte celou třídu hodnotit, jak jsou principy kodexu dodržovány. Potom si společně zadejte třídní cíl. • Starší žáci navštíví nižší ročníky a učí tam principy kodexu chování • Povídání o tom, kdy se jim nepodařilo se chovat podle principů kodexu a co by příště mohli dělat jinak. Komunitní kruh Podle Pavla Kopřivy Různé typy práce v kruhu • Přivítací kruh (ranní pozdravení/písnička v kruhu, co nás dnes čeká) • Komunitní kruh (od slova komunita) se 4 pravidly – učitel má stejné postavení jako děti • Diskusní kruh • Výuka v kruhu 4 pravidla komunitního kruhu • Právo mluvit (mluví jen ten, kdo má kamínek, ostatní naslouchají) • Právo zdržet se (i kdyby dítě nepromluvilo třeba i celý rok, nelze ho k tomu ani vybídnout) • Pravidlo úcty (nevysmíváme se, nekritizujeme, ani nezpochybňujeme, co kdo řekl) • Diskrétnost (pokud mluvíme o tom, co se říkalo v komunitním kruhu, pak bez uvedení jmen: „jedna holka říkala, že…“, „jeden kluk od nás ze třídy říkal…“) Obecné zásady • promýšlet dopředu (zejména z hlediska možného pocitu ohrožení některého dítěte) • při zavádění komunitního kruhu začínat s pozitivními tématy • neřešit konkrétní konflikty, ale formulovat problém na obecné rovině • brát v úvahu úroveň – srozumitelnost, jednoduchost • otevřené otázky (nelze odpovídat ano/ne) • nemluvit o konkrétních osobách • aktuálnost, pestrost, ne stereotyp • děti mohou přispívat vlastními nápady (návrhy dávat učitelce dopředu před KK) • u menších dětí se stává, že jen opakují, co řeklo dítě před ním – nekomentovat!