Psychologie výchovy a vzdělávání Učitelovy postoje k žákům Učitelovo očekávání Školní úspěšnost a neúspěšnost žáků Učitelovy postoje k žákům p postoj – hodnotící vztah n viz sociální psychologie (témata postoje a atribuce) p složka rozumová i citová p projevuje se jako chování n t.j. tendence reagovat na určité pedagogické situace, skupiny žáků i jednotlivce ustáleným způsobem Charakteristiky učitelových postojů (Mareš, 1995) p výběrovost n (k různým „objektům“ různé) p orientovanost n (postoj kladný, záporný a neutrální) p intenzita n (různá „síla“ – od málo vyhraněného vztahu po nekritickou zaujatost) p obecnost n (postoj je souhrnem mnoha odpovědí stejného typu) p přenositelnost n (postoj je přenášen i do jiných situací vnímaných učitelem jako podobné, i když objektivně mohou být zcela jiné) p relativní stálost n (obtížně se mění) Vznik učitelových postojů p na základě bezprostřední interakce n „ten-co-mne-trefil-houbou-do-obličeje“ n „ta-jejíž-matka-na-mne-řvala“ p ovlivněny i osobností učitele n temperament, UPV, vývoj profesní role učitele; n syndrom vyhoření atd. p informacemi od jiných učitelů n pověst třídy, žáka p na základě učitelova postoje k celé třídě Vliv na výuku (např. Pelikán, Helus, 1983 atd.) p učitelé mají vyhraněný postoj (+/-) k více než 2/3 svých žáků p distribuce pozornosti (+/-) p hodnocení – nadhodnocování žáků ke kterým má učitel kladný vztah (hodnocení příčin – atribuce) p třídní učitelé znají své žáky lépe (menší míra atribuční chyby) p kladný postoj učitel snáze zaujímá k žákům blížícím se jeho „ideálu“, nebo jemu samému podobným ;) Žákovy charakteristiky ovlivňující postoj učitele p nebezpečí heuristik a „psychologizování“ n např. píle jako znak nadání; sečtělost, přizpůsobivost atd. p komunikativní dovednosti žáka n důležitější je „jak“ a ne „co“ žák říká; n dívky bývají verbálně zdatnější atp. p kontext pedagogické situace a školní třídy n výkon nebo chování v porovnání se spolužáky Typy vyhraněných postojů učitele ve vztahu k žákům p výrazně kladný postoj učitele k určitým žákům p mírně kladný postoj učitele k určitým žákům p neutrální postoj učitele k určitým žákům p záporný postoj učitele k určitým žákům p většina učitelů ovšem žáky vnímá diferencovaně (např. Štech, Viktorová, 1994) n (např. rozdíl v hodnocení méně než 5%) Negativní dopady p převažuje-li v učitelových postojích neobjektivita, zaujetí a nespravedlnost n narušuje to celkovou atmosféru výuky n zvyšuje napětí mezi učitelem a třídou n narušuje vztahy mezi žáky ve třídě n zhoršuje možnosti pedagogické práce ostatních učitelů (není to tedy PNJ* ;) * „Problém někoho jiného“, D. Adams, Stopařův průvodce... Učitelovo očekávání p vychází z postoje k žákovi (třídě) p „soukromá diagnostická nálepka“ (an. „labeling“) p kladný i záporný pól: n sebenaplňující se předpovědi (viz sociální psych.) n Pygmalion (Galatea) efekt p (Rosenthal, Jacobsonová; Helus) n Golem efekt p (častější – Mertin) p fáze: (1) snaha (2) rezignace (3) negativní aktivita Negativní působení očekávání p u většiny učitelů malý efekt n (cca 5% ve výkonu žáků) p závažné u učitelů, kteří: n mají nepřiměřená očekávání u některých žáků n neberou v potaz zpětnou vazbu o nereálnosti svých očekávání n přeceňují nebo podceňují žáka dlouhou dobu n své očekávání systematicky prosazují ve vyučování a dlouhodobě se k žákovi chovají velmi specifickým způsobem n mají výrazné a vyhraněné názory na vlastní činnost a činnost žáků Dopady zejména na žáky, kteří: p jsou citliví na učitelovo jednání n zejména u mladších žáků (Ericson) p mají tendenci se poddat nebo přijmout učitelovo očekávání p svými charakteristikami vybočují z průměru p liší se od ostatních žáků v míře kontaktu s učitelem n vyhledávají jej nebo se mu vyhýbají Nutnost reflexe ze strany učitele p učitelova subjektivní odpovědnost n „kdo může za neúspěch“ (Mareš, Kantorková, Skalská, 1994) p brát v potaz reálné možnosti žáka a individuální normu p formativní hodnocení p pedagogický takt, UPV... Školní úspěšnost žáka – def. p Zvládnutí požadavků kladených školou na jednotlivce, které se projevuje v pozitivním hodnocení žákova prospěchu. p Výsledkem je dosažení vzdělávacích cílů. p Není pouze dílem žáka a jeho schopností nebo píle, ale také dílem učitele, resp. součinností učitele a žáka a dalších faktorů. p základem je školní výkonnost (objektivně měřitelný školní výkon) p formu měřitelného výkonu však nemají všechny činnosti, kterými žák plní požadavky školy n school success, academic success (školní úspěšnost) n academic achievment (školní výkon, školní prospěch) n academic ability (studijní schopnosti), n academic aptitude (studijní způsobilost), n academic aspiration (studijní aspirace) Otázky pro seminář p Co je kriteriem hodnocení aktivit žáka? p Co to vlastně znamená dosažení vzdělávacích cílů? n Procento přijatých na další stupeň školy? n Dosažení cílů ŠVP? p Klíčové kompetence: Soubor požadavků na vzdělávání zahrnující podstatné vědomosti, dovednosti a schopnosti univerzálně použitelné v běžných životních a pracovních situacích. Nejsou vázány na jednotlivé předměty, nýbrž mají být rozvíjeny jako součást obecného základu vzdělávání. Jedná se především o komunikativní dovednosti (včetně dobré znalosti cizích jazyků) a uplatňování sociokulturních pravidel komunikace (řečová etiketa), personální a interpersonální dovednosti (např. schopnost pracovat v týmu), schopnost řešit problémové situace, dovednost využívat běžné matematické postupy v praktických situacích, dovednost běžně k práci využívat informační technologie, schopnost a dovednost s informacemi dále pracovat. p V RVP jsou klíčové kompetence definovány jako soubory vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj jedince, jeho aktivní zapojení do společnosti a budoucí uplatnění v životě. p Nebo je to nějak jinak? Výkon žáka a jeho souvislosti s cíli školy p cílem může být: n dosažení individuálně rozdílného maxima dokonalosti u žáků n dosažení pouze relativní dokonalosti vzhledem ke spolužákům Škála žákovského výkonu a hodnocení úspěšnosti p Celková / dílčí výkonnost n 1 či více předmětů p Relativně neúspěšní n pracující pod své možnosti n („underachievement“) n tzv. podvýkon p Optimální výkon p Relativně úspěšní n pracující nad své možnosti (vůle, píle, snaha) n „overachievement“ n tzv. nadvýkon Školní úspěšnost a individuální faktory p osobnostní charakteristiky p sociální dovednosti p jazyková kompetence p vývojové stádium p struktura nadání p kognitivní charakteristiky p zdravotní potíže p aktuální psychický stav p studijní motivace p studijní styl p studijní schopnosti p studijní způsobilost p studijní aspirace p (...) Školní úspěšnost a sociální faktory p Rodina n rodinná situace n hodnotová orientace n jazyková úroveň n kulturní úroveň n výchovný styl n aspirace rodičů n sourozenci n (...) p Škola n interakce učitele a žáka n organizace výuky n fyzikální prostředí n klima třídy n klima školy n vzdálenost od bydliště n (...) Nejčastější souvislosti - témata p školní výkon, školní schopnosti p úspěšnost v přijímacím řízení p studijní motivace p studijní návyky, autoregulace p ADHD, SPU p handicapovaní, nadaní a jejich integrace p integrace minorit a imigrantů p evaluace p sociální klima školní třídy, klima školy p reformy, ŠVP p úspěšnost v běžném životě Rozšiřující literatura p Knihy n GAVORA, P. Akí sú moji žiaci? Pedagogická diagnostika žáka. Bratislava: Práca, 1999. 121 s. ISBN 80-7094-335-1 n HELUS Z. Dítě v osobnostním pojetí. Praha: Portál, 2004. 240 stran. ISBN: 80-7178-888-0 n HRABAL, V. Pedagogicko psychologická diagnostika žáka. Praha: SPN, 1989. 199 s. ISBN 80-246-0319-5 n VÁGNEROVÁ, M. Psychologie problémového dítěte školního věku. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-7184-488-8 n SLAVÍK, J. Hodnocení v současné škole. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9 p Internet n http://www.skolaonline.cz/scripts/detail.php?id=4735 n http://www.ceskaskola.cz/Slovnik/slovnik.asp?page=S n http://www.ped.muni.cz/wpsy/koh_uv_ped_ps.htm p Ebrary Education n ALDERMAN, M. KAY. Motivation for Achievement : Possibilities for Teaching and Learning. Lawrence Erlbaum Associates, Incorporated. 2004. n aj.