Psychologie výchovy a vzdělávání Hodnocení ve školním kontextu – příklady - hodnocení ve školním kontextu (úvod) - hodnocení žákova výkonu (velmi stručný úvod) - studentské (žákovské) hodnocení výuky Úvod p téma evokuje představu známkování p synonymum - evaluace (např. Průcha) p jedná se ale obecně o poskytování zpětné vazby na různých úrovních řízení výchovně vzdělávacího procesu – např.: n učitel – žák n management – učitel n zřizovatel – management Zpětná vazba v ped. komunikaci p Korekční informace určená někomu, kdo se zajímá o svůj vlastní proces učení; složky: n Regulativní (řízení činnosti) n Sociální (vztahy, postoje, očekávání) n Poznávací (učiva, sebe, učitele…) n Rozvojovou (učí se ZV využívat, autoregulace) Hodnocení (evaluace) ve školním prostředí p zpětná vazba o průběhu a výsledcích výchovně vzdělávacího procesu p různé roviny uvažování – např.: n hodnocení p výkonových charakteristik (např. známkování, % přijatých) p hodnocení procesu (kvalita a efektivita; vnitřní / vnější evaluace) n hodnocení p individuální úroveň (např. výkon žáka, výkon učitele) p skupinová úroveň (např. srovnávání škol) n hodnocení (evaluace) p vnitřní (výroční zpráva, plán rozvoje, SWAT analýza) p vnější (inspekce, akreditační komise) Hodnocení - typy p Sumativní (celkové, za delší časový úsek) p Formativní (průběžné, za kratší časový úsek) Hodnocení – zpětná vazba o výsledcích učení p odměny a tresty (viz. Čáp) p korekce a autokorekce učení (Kulič, 1971) n návrat – opakování pokusu o řešení n návrat – nová formulace úkolu / rozložení na dílčí úkoly n návrat do „předhistorie“ aktuální situace – pokyn k opakování či doučení učiva nutného k řešení n poskytnutí pomocné informace – poznatku, vzoru, pravidla, dřívější řešení n zadání vedlejší pomocné otázky, která obsahuje princip řešení na jednodušší úrovni n informace o příčině chybného řešení n sdělení správného výsledku n odložení korekce (např. v situaci examinace) Hodnocení výkonu žáka p Formativní i sumativní p Integrální součást učitelské role p Cílem regulace a (autoregulace) chování p Známky vs. slovní hodnocení (např. Helus, 1999) n Vyžadováno rodiči n Vliv tradice vzdělávací soustavy n Jednoznačná “nálepka” (label) n Způsob vynucování autority (...) p Snadněji se hodnotí vědomosti; p Dovednosti a návyky se hodnotí hůře Hodnocení učitele (a efektivity výuky) p Efektivita výuky (učitele) bývá posuzována: n studenty (př. na VŠ - bc., mgr. i pgs; kombinovanými) n absolventy, n kolegy, n nadřízenými, n nezávislými pozorovateli n samotným vyučujícím (Feldman, 1989) p Součást (auto)evaluačních procesů ve škole p Součást kultury školy a jeden z faktorů klimatu školy Žákovské, studentské hodnocení výuky n Uživatelský pohled n Realizace posledních 30. let; v ČR od konce 70. let (např. Mareš, 1985) n Rozvoj hlavně ve VŠ prostředí n Sumativní, formativní n Problematika rolí (zadavetel, učitel, hodnotitel – žák) n Pouze součást obrazu výuky; výuka je multidimenzionální záležitost (Marsch, Roche, 1997) n Měřítko efektivity procesu (Stinger, Irwing, 1998) n Problematika zkreslení Dimenze žákovského hodnocení p Složitost sleovaných jevů vylučuje univerzální nástroj (d´Apolomi, Abrami, 1997) p Dva základní přístupy: n Jedna obecná charakteristika efektivní výuky n Multidimenzionální pojetí (hodnota učení, učitelovo nadšení, organizace výuky, skupinová interakce, vztah u-ž, rozsah a pokrytí učiva, zkoušení a klasifikace, zadávaní úkoly, náročnost a obtížnost výuky)(Marhe, Roche, 1997) n Problémy: různost výuky, účel posuzování... Příklad metody The Student Evaluation of Educational Quality (SEEQ) SEEQ – části metody p sebeposuzovací dotazník pro učitele p dotazník pro žáky n uzavřené otázky n otevřené otázky n doplňující a alternativní otázky n on-line vyhodnocení, manuál a pokyny k interpretaci Výsledky žákovského hodnocení p Reliabilita n stabilita v čase – vysoká např. SEEQ r=0,61 v rozpětí 13 let p Specifičnost učitelova obrazu v očích studentů n sympatie, studijní styl... p Zkreslení – možné zdroje (Marsch, 1987) n Korelační vztahy jsou interpretovány jako kauzální n Není volena vhodná jednotka zkoumání (student vs. skupina) n Ignoruje se multivariační podstata pohledu hodnotitelů n Nevhodná operacionalizace pojmů, zkreslující označení proměnných n Špatná koncepce projektu Faktory prosředí ovlivňující studentské posuzování (odpovědi) p Předchozí zájem o učivo a předmět p Očekávaná a získaná známka p Volitelnost předmětu p Obtížnost a náročnost předmětu p Velikost studijní skupiny p Ročník a typ studia p Učitelovo akademické postavení p Gender role učitele i studenta p Typ vyučovacího předmětu p Účel posuzování p Anonymita posuzování p Zvláštnosti studentovy osobnosti Využití výsledků (+/-) p Sumativní hodnocení n Nadřízení; často bez hlubší znalosti interpretují “čísla”; bagatelizují nebo naopak vyzdvihují jejich význam a kontext (McKeachie, 1997) n Mechanické srovnávání výsledků mezi předměty a učiteli p Formativní hodnocení n Vnitřní záležitost pracoviště či učitele a jeho studentů n Cílem posilovat odpovědnost učitelů za ped. činnost a pomáhat jejich profesnímu růstu (Duke, 1990) Výhody (možnosti) studentského posuzování p Podklady pro sumativní i hlavně formativní hodnocení p Získání “uživatelských” názorů p Získat množství výpovědí v krátké době p Získat množství výpovědí za delší časové období p Získat množství výpovědí k množství předmětů, učitelů p Získat množství výpovědí jednotným metodickým postupem p Možnost statistického zpracování (vč. validity a reliability) p Zpětná vazba vyučujícím o kvalitě výuky p Možnost cíleného zásahu do činnosti učitelů, kateder, fakult i studentů samotných p Průběžné ověření účinnosti změn ve výuce Nevýhody (úskalí) studenského hodnocení výuky p Anketa je věrohodná při vyšší než 85% návratnosti p Nutnost důkladné přípravy organizátorů, posuzovatelů, i uživatelů výsledků p Tvorba dobře použitelné škály je pracná a dlouhodobá záležitost p Při rutinním používání některých škál vznikají potíže s validitou p Při velkém počtu jednorázově posuzovaných předmětů klesá reliabilita i validita výsledků p Kvalita výuky je hodnocena globálně, bez větších detailů p Jedná se spíše o popis stavu bez dynamických charakteristik p Hodnotitelé popisují jen výseč, svůj pohled (ne vždy objektivní) p Stanovení míry závažnosti zjištěných údajů je obtížné; řada kriterií, často se mísí (statistické, kriteriální, lokální atd. normy) p Samotné výsledky nemohou být přímými podklady pro hodnocení; musí se analyzovat a interpretovat p Účinnost výsledků závisí na osobnostních zvláštnostech těch, kteří učitelům sdělují výsledky a kvalitě dalších (poradenských a supervizních) služeb Charakter supervize - formativní hodnocení (Dunkin, 1990) p Zdroj údajů musí být důvěryhodný p Musí navodit dobrý vztah, který učitel vnímá jako snahu pomoci p Nesmí navodit pocit ohrožení p Musí být trpělivý, pohotový a pružný p Musí rozumět aspektům konkrétní výuky p Musí být schopen vyložit varianty vedoucí ke zlepšení ped. činnosti učitele p Musí mít vlastní ped. zkušenosti p Musí být přesvědčivý A jak je to s anketou v ISu? ;) Podzim 2005 a tento vyučující ;) Další zdroje informací Vybrané zdroje informací p http://www.city.londonmet.ac.uk/deliberations/evaluation/urls.html p http://www.teacherevaluation.net/ Slovník používaných pojmů p http://www.wmich.edu/evalctr/ess/glossary/glossary.htm Základní literatura Mareš, Jiří: Manuál pro tvůrce a uživatele studentského posuzování výuky. Praha, Karolinum 2006. 75 s. ISBN 80-246-1234-8 Předmětová anketa FSS MU – výsledky https://inet.fss.muni.cz/ Informace o systému kontroly kvality MU http://www.muni.cz/fss/research/evaluation http://kvalita.muni.cz/