Psychologie výchovy
                                           a vzdělávání

                                         Osobnost učitele

Úvodem

p   Význam učitelské profese při socializaci; vzor; reprezentant školy jako referenční sociální
instituce...



p   Učitelská profese klade široké spektrum nároků:

n  Vzdělávání (vědomosti, dovednosti, způsoby myšlení a činnosti podle aprobace)

n  Výchova (rozvoj zájmů, postojů, schopností autoregulace, charakteru na základě respektu k
individualitě žáků)



p   Caselman – typy: logotrop vs. paidotrop

Požadavky na učitele

p   Osvojení oboru a soustavné doplňování kvalifikace v něm

p   Osvojení ped-psych. poznatků, metod a způsobů myšlení (poznávání žáků a jejich efektivní
ovlivňování)

p   Péče o pomůcky, techniku atd.

p   Realizování interakce s žáky, rodiči, učiteli, neped. personálem... zdokonalování sociálních
dovedností...

p   Organizování vlastní činnosti, činnosti druhých, činností žáků ve třídě; součinnost s učiteli
dané třídy, rodiči, vedoucími kroužků...

p   Přiměřená účast na aktivitách komunity

p   Péče o vlastní tělesnou i psychickou kondici atd.

Osobnostní vlastnosti

p   P. Witty (40. léta; 12 000 textů) - “učitel, který mi nejvíce pomohl” (demokratický, pochopení
pro jednotlivce, trpělivost, široké zájmy, vzhled, přívětivost, spravedlivost, smysl pro humor,
charakter a důslednost, pochopení pro běžné problémy žáků, přizpůsobivost, pozitivní motivování
žáků, učitelské mistrovství)

p   Mnoho dalších podobných výzkumů => optimální vlastnosti:

n   Motivace

n   Subjektivní zodpovědnost za úspěšnost žáků

n   Nadprůměrný intelekt

n   Senzomotorické a estetické předpoklady

n   Odolnost k zátěži (mnoho podnětů “manažerská neuróza”)

n   Clasroom management

n   Role prostředníka mezi generacemi i společenstvími           atd.

Vedení soc. skupiny
sociální psychologie - opakování

p   Zdroje vůdcovské autority (Weber, 1921)

n   Racionální autorita

     vyplývá z přesvědčení, že vůdce je reprezentantem legitimních norem a zákonů.

n   Tradiční autorita

     pramení z víry v důležitost tradice a kontinuity.

n   Charismatická autorita

     stojí na osobních vlastnostech vůdce.

p   Šest druhů moci člena skupiny

n   moc odměňovat - donucovací moc - referenční moc -  expertní moc - legitimní moc - informační
moc

p   Dva druhy vůdců, jeden soustředěný na úkoly, druhý na interpersonální vztahy (Bales, Slater,
1955) – srv. Caselmann

Pedagogická komunikace

p   Pedagogická komunikace

p   Individuální zvláštnosti ped. komunikace

n   (učitel – žák – skupina žáků – školní třída)

n   Mareš, Janoušek, Gavora, Helus,...

p   Pedagogický takt (nezraňující interakce)

p   Hodnocení, zpětná vazba (atribuce; Golem efekt, galathea efekt)

p   Negativní (nízké) sebehodnocení učitele – důsl. (Cummins)

n   Reagují negativně na žáky, kteří je nemají rádi

n   Vyvolávají v žácích pocit viny za nedostatky

n   Podporují konkurenci mezi žáky

n   Předpokládají, že žáci budou podvádět

n   Tvrdí, že žáci potřebují seznámit s drsnou realitou života

n   Usilují o „kázeň“; přísně trestají

n   > záporný emoční vztah k dítěti

Syndrom vyhoření (chronická zátěž)

p   Chronické vyčerpání, únava

p   Utlumení aktivity, iniciativy, kreativity

p   Depresivní a podrážděná nálada, otrávenost, nuda, pocity absurdity, rezignace

p   Změna v postoji k vykonávané činnosti (od nadšení k odporu)

p   Změny v interpersonálním chování – obtížná komumunikace, neochota pomáhat

p   Nízké sebehodnocení

p   Ztráta ideálů (až cynismus a nihilismus)

p   Somatické problémy, nemocnost

p   Riziko vzniku závislostí (káva, cigarety, léky)

Učitelovo pojetí výuky

p  Subjektivní výklad profesionální role vycházející ze subjektivní představy „co je ve škole
správně“

p  Zjišťováno pomocí dotazníku s nedokončenými větami

n  Začínajícímu učiteli bych poradil, aby hlavně...

n  Při mých hodinách je nejdůležitější, aby žáci...



p  Odpovědi kontaminovány odhadovanou sociální žádoucností, odbornou terminologií…

p  Často nereflektováno (Je nutné reflektovat?)

Učitelovo interpersonální chování

Vychází z Learyho; např. Wubbels, Levy, 1993