Úvod do sociologie práva FSS MU v Brně podzim 2009 shrnutí hlavních myšlenek (H. Baňouch) Role práva z pohledu společnosti ¢ Právo má naplňovat většinově sdílenou představu o spravedlnosti ¢ Právo je regulativní systém upravující chování jednotlivců ¢ Právo snižuje entropii, neurčitost zvýšením pravděpodobnosti, že jednotlivci mohou spoléhat, že ostatní budou jednat právními pravidly předvídaným způsobem Spravedlnost a její definice ¢ Spravedlnost je velmi obtížné definovat: nejobecnější definice hovoří o spravedlnosti jako o příkazu posuzovat (rozhodovat, přistupovat, upravovat) stejné případy stejně a různé rozdílně ¢ Přiléhavější je aristotelské rozdělení na dvě poněkud rozdílné spravedlnosti: spravedlnost jako ochranu pokojného stavu a spravedlnost rozdělovací (distribuční) rovnosti. Z hlediska sociologie je právo ¢ Formálním nástrojem sociální kontroly ¢ Sociální kontrola zajišťuje ve společnosti řád Právo disponuje: ¢ sankcemi (jasnými a předem danými) ¢ vynucením Tím se výrazně liší od jiných normativních systémů (jako je sekulární či náboženská morálka) Právo a morálka ¢ Neplatí teze, že právo je minimem morálky (pokud kdy tato teze platila) ¢ S postupem modernizace se právo odpoutává od jasného morálního obsahu. Důraz se přesouvá k procedurám a k pojmu zákonnost a výkonu moci dle zákona a na jeho základě ¢ Mezi právem a morálkou vždy bude mezera, trhlina („gap“). ¢ Jde o jedno z nebezpečí práva: co je po právu, nemusí automaticky být spravedlivé či morální Typická témata sociologie práva ¢ Integrita a diferenciace společnosti (Durkheim) ¢ socializace (mnoho autorů , výrazně ale Berger a Luckmann) ¢ sociální anomie (Durkheim„bezzákonní“, obecná normativní dezorientace nezaměňovat s psychologizujícím pojetí) ¢ vnitřní a vnější nástroje zajištění konformity (diskurs deviace a mocenských vztahů) ¢ sociální konflikt (Marx) a jeho regulace a institucionalizace („usplavňovač“ (kanalizátor) škodlivých střetů) ¢ legitimizace Svých cílů právo dosahuje Pomocí formálních pravidel chování –právních norem, které jsou vtěleny do právních předpisů Tyto pravidla musí být ¢ všeobecně známá ¢ vynucovaná ¢ srozumitelná ¢ stabilní (napjetí s dynamikou společnosti) ¢ uznávaná (legitimní) Poznámka: Jedním ze základních přínosů sociologie práva k výzkumům chování práva spočívá v neustálém upozorňování a sledování rozdílu mezi tím, co právní systém deklaruje jako cíl svého usilování a mezi tím k čemu v právní každodennosti skutečně dochází (právo v akci a právo na papíře). Z hlediska sociologie vědění je zřejmý sklon k jisté deformaci právního myšlení, které je blízké k zaměnění před--pisu (pre--skripci) toho co „má být“, s po--pisem (de--skripcí) toho co skutečně „je“. Mezi napsaným a žitým však je rozdíl. Na tuto banalitu se zapomíná. Aktéři práva Jde jednak o právní profesionály (advokáti, soudci, notáři, státní zástupci), kteří před vstupem do profese prochází povinnou praxí, jež slouží k získání dovedností a zkušeností a k profesní socializaci. (Což je dokladem faktu, že právo je ovlivňováno faktory, které knižní právo nemůže znát.) Právníci pracující v zaměstnaneckém poměru v soukromém a veřejném sektoru, zákonem předepsanou právní praxi nemají. Nastupují hned po VŠ. Zvláštní kategorií jsou policisté. „Účastníci“ ¢ Strany soudních sporů (obžaloba a obhajoba v trestních věcech, žalobce a žalovaný v ostatních soudních sporech; zástupci státu (OPD např.) ¢ Účastníci správních řízení (daně, přestupky, stavební řízení, vodoprávní řízení, získávání veřejnoprávních oprávnění atd.) ¢ Osoby právním řízením v nějakém ohledu dotčené (experti, oběti trestných činů atd.) Představují laický prvek mezi právními aktéry, právo ale předpokládá, že mají právní dovednosti Tvůrci pravidel zákonů, ústavních zákonů, podzákonných vyhlášek a nařízení, a principů užitých k řešení sporů ¢ byrokratický aparát držitelů zákonodárné iniciativy (typicky vládní a ministerští úředníci) ¢ členové zastupitelských sborů (poslanci a senátoři) ¢ soudci vyšších soudů ¢ vědečtí experti (nejčastěji sociálněvědní: sociologové, ekonomové, psychologové; viz např. hranice odpovědnosti, určení jak počítat škodu, zda osoba byla schopna ovládat své jednání atd.; toto vědění tvoří normy pomocí společného mínění expertů – právo zde nemá co říci) Na chod a směřování práva mají významný vliv i „nesystémoví“ aktéři: ¢ Tvůrci a ovlivňovatelé veřejného mínění (Public relations agentury, tvůrci mínění – viz dvoustup. model komunikace, intelektuálové – viz z historie angažmá např. v Dreyfussově aféře nebo v Hilsneriádě; novináři) ¢ Zájmové skupiny (kapitálově silní hráči, odbory, organizace ochránců lidských práv) Všichni aktéři právo směrují, tematizují, využívají ze svého úhlu pohledu na sociální realitu. Těmito skupinami sdílený přístup k aplikaci (užívání) práva nazýváme ideologie aplikace práva. V ideologii aplikace práva se odrážejí hodnotové, zkušenostní, kulturní či tradicí ovlivněné prvky, jež jsou mimoprávní, a jsou obtížně uchopitelné tradičním jazykem racionality. Právo ¢ je jedním z normativních systémů ¢ snižuje entropii a uchovává rovnovážný stav společnosti (homeostázi) Nezbytné (tj. fungování umožňující) fikce legislativně vznikajícího práva: ¢ bezrozpornost ¢ bezmezerovitost Formální systém práva ¢ právo hmotné a procesní ¢ právní odvětví (občanské, trestní, správní, finanční…) Právní systémy (rodiny) ¢ kontinentální (římsko-německý) ¢ anglosaský (USA a VB) ¢ socialistický ¢ islámský ¢ ostatní právní systémy Právo je formální normativní systém, neboť: ¢ předepisuje závazná pravidla (normativita) chování a ¢ tato pravidla jsou (relativně) přesně vymezena a jsou uspořádána do systému a dílčích systémů (formálnost) Funkční určení práva: ¢ efektivní výkon sociální kontroly ¢ řešení sporů ¢ technický nástroj k provedení společenské změny Právo je nástrojem formální sociální kontroly. Sociální kontrola: ¢ uspořádává vztahy ve společnosti, čímž se chování členů společnosti stává předvídatelným, neboť každý člen společenství může očekávat, že ostatní členové společenství se chovají a budou chovat dle pravidel ¢ zpřehledňuje sociální situace, neboť ustavuje řád společnosti a řády usnadňují orientaci a činí očekávání určitějšími Sociální kontrola vyžaduje ¢ srozumitelná a jasná (explicitní) pravidla chování ¢ sankce za porušení pravidel - jde o sankce dopředu stanovené ¢ vynucení dodržování pravidel a vynucení podrobení se sankcím Integrující funkce práva ¢ Je tmelícím médiem, založeným na vztazích anonymní vzájemné závislosti (kontakt vytváří zvyklosti a zvyklosti s nejvyšším vlivem se mění v pravidla chování) ¢ V rozrůzněné moderní společnosti plní právo koordinující funkci ¢ Vyplňuje prázdnotu vzniklou díky rozpadu, či zpochybnění platnosti, normativních systémů tradiční společnosti (vodítka morální povahy zmizela) ¢ Hodnoty aktérů liberální společnosti jsou často protistojné, všichni se ale shodnou na proceduře vzniku pravidel Strukturní funkcionalismus ¢ (Zamlčeně) bere právo jako mocný a přesný nástroj umožňující pružně a účinně řídit společnost ¢ Věda funguje jako dodavatelka poznatků o chování jednotlivců. ¢ Objeví-li se odchylka od předepsaného chování, stačí jen stanovit pravidlo a sankci, a ¢ Právo zafunguje a deviace zmizí Faktory působící proti „řádnému fungování“ práva ¢ dysfunkce (přeregulování, vázanost na určitou stratifikační pozici, rigidita, sklon ke konservatismu), Nezamýšlené důsledky, manifestní a latentní funkce ¢ Merton (stať sociální struktura a anomie) formuluje názor, který je stejně „kacířský“ jako paradoxní: nedodržení normy nemusí být vždy znakem nenormálního chování; deviace tedy není projevem „nemoci“. ¢ Dalším inovativním poznatkem je konstatování o omezených funkčních možnostech sociální kontroly. Právo je však stále viděno jako nástroj k řešení společenských problémů Dodržování práva bere právní teorie jako samozřejmost, ale závisí na: ¢ znalosti práva (a právním vědomí) ¢ hodnotovém konsensu ¢ normativní komplexitě ¢ přísnosti sankcí ¢ neodvratnosti sankcí ¢ vynucovacích kapacitách ¢ důvěře, že právo je jednotně vynucováno Autopoiesis práva ¢ Znamená samostatnost, nezávislost a jistou netečnost práva na společnosti ¢ Pojem přichází z biologie (a v tomto smyslu je stejně „naivní“ jako první teorie společnosti, které se pro výchozí rámec ohlížely k fyzice, biologii či medicíně) ¢ autos = sám; poitein= činit (řecky); v biologii myšlenka sebe-organizace systémů, které pak mohou operovat jen za podmínek, které si samy vytvořily Charakter autopoietického systému ¢ Sám si určuje své zákonitosti a formu, svá pravidla fungování, sám se organizuje a určuje svou změnu ¢ je sebe-referenční (sebe-vztažný), sebe-popisující a sebe-produkující ¢ komunikuje se svým okolím, ale nečerpá z něj svůj normativní a legitimující základ Rizika a naděje autopoiesis ¢ porozumět právu lze opět jen jazykem práva ¢ právo se auto-legitimizuje (pouhým) faktem své existence, ¢ legitimita práva je údajně připravenost akceptovat v rámci určitých mezí tolerance rozhodnutí, která ještě nemají obsah ¢ právo ale má autonomii i k politické moci a systémům donucení ¢ právo nelze řídit z jednoho centra Poučení z pojednání o autopoietických rysech práva ¢ Právo není jednoduchou převodovou pákou sociálních sil ¢ Má vlastní logiku, jazyk a způsob fungování. Vhled na základě „zdravého rozumu je často nemožný ¢ Chová se tedy jako expertní systém a nerespektování vnitřní logiky může vést k tomu, že zavedená právní norma se chová zcela jinak, než mysleli její (neprávní) autoři Hodnoty, ideologie a důvěra ¢ Hodnotový základ práva nemůže být z pohledu sociologie práva přehlížen, protože má významný podíl na tom, jak právo skutečně funguje ¢ Chápání práva jeho jednotlivými aktéry (nehodnotící pojem ideologie) významně ovlivňuje skutečné fungování práva ¢ Důvěra je zpětnovazebním pojítkem mezi do sebe uzavřeným světem práva a lidskou každodenností. Sociální konstrukcionismus resp. celá fenomenologická sociologie ¢ zvolily za východisko zkoumání, jak je svět lidmi zažíván, jak se jeví. ¢ přesunuly pozornost od zkoumání toho, co o sobě systémy (třeba právo) říkají, k tomu jakými se lidem jeví dle každodenní zkušenosti. ¢ Konflikt je jen přirozeným důsledkem rozdílných (časově a prostorově) podmíněných pozic a často je zdrojem redefinice významu; je tedy produktivní, což musí reflektovat i právo Právo a racionalita ¢ Právo je ve srovnání s konkurujícími normativními systémy chápáno jako nástroj racionální ¢ Právo jako regulátor lidského chování však musí kalkulovat s tím, že vedle (účelově) racionálních forem jednání se lidé běžně chovají hodnotově racionálně, ale i mimo-racionálně (tradiční chování a afektivně řízené, či zdůvodněné chování) ¢ Jakkoli (si) právo umí „vnitřně“ zdůvodnit svou spravedlnost a korektnost, neobejde se bez důvěry osob stojících mimo právo, že takový skutečně je. ¢ Nejsou-li život práva srozumitelnými, lidé jim (přesto) dávají významy na základě své zkušenosti s podobnými institucemi (např. byrokracií) ¢ Pokud právu lidé nedůvěřují, pak právo nefunguje, lidé je nevnímají jako systém jež je součástí jejich světa a problémy, jež má řešit právo řeší jinak a právo interpretují jako nefunkční systém, jemuž proto není třeba se ve všem podřizovat, Předpoklady fungování práva ¢ Právo je v nejširším smyslu slova jednotným systémem, ¢ systémem univerzálně platným, ¢ s jednotnými pravidly výkladu bez ohledu na pozici interpreta (vykladače), ¢ systémem hodnotově neutrálním. Vztah práva a vědy ¢ Právo jako nástroj vědy, jako prostředek k prosazení cílů, jež byly shledány na základě vědeckého poznání jako žádoucí ¢ Právo jako předmět vědeckého zkoumání, kdy jsou prověřovány a ověřovány teze na nichž právo stojí a je zkoumána tvrzená funkčnost (sociologie práva, etnologie práva, resp. právní antropologie, law&economics, atd.). Právo pracuje mj. s těmito předpoklady: ¢ všeobecného dodržování ¢ všeobecného vynucení ¢ všeobecné znalosti (neznalost neomlouvá) ¢ propojení práva a spravedlnosti ¢ potlačení otázky legitimity legalitou ¢ schopnosti řešit všechny situace Tyto předpoklady však nejsou vždy a samozřejmě splnitelné, což uvidíme, podíváme-li se na společenské fungování práva z vnějšku Globalizace a vývoj práva ¢ Globální procesy, zejména rozpad bipolárního světa a ekonomický vzestup států založených na islámu přinesly změny v oblasti práva ¢ Autoritářské a totalitní režimy přešly k demokracii, a znova je proto ustavován význam demokracie, právního státu, svobody ¢ Ekonomická síla islámu atakuje euro-americký kompromis ve vztahu stát-náboženství ¢ Přibáň: Konsensus je minulostí realitou dneška je pluralita a polyarchie. Pluralita sama je regulativním principem ¢ Tamanaha: právo podléhá ztržnění, instzrmentalizaci, formalizaci a proceduralizaci, odpojuje se od zvyků a morálky, žije vlastním životem. Ke skutečnému pochopení práva není třeba pouštět se do legitimizačních úvah ¢ Dahrendorf: globální nejistoty znovu atakují hranici kompromisu mezi svobodou a bezpečím.