B.2. Úkol č. 2 – vypracování makety textu Základní vymezení Úkol: Vypracujte pracovní strukturu textu, která představuje konkrétní rozpracování obsahu a formálního rozvržení budoucího odborného textu. Rozsah: 1000-1200 slov (ne méně!) + seznam odkazované literatury Podrobnější vymezení Jadwiga Šanderová ve své knize Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách (2005) nazývá podrobnou strukturu textu maketou práce: „Jde tedy o podrobnější teze, k nimž dospíváme během analýz, a to nejlépe s odkazy na konkrétní pasáže prací, o něž je opíráme; s citáty a parafrázemi, komentáři a průběžnými závěry, které budou pro náš text nejdůležitější a které postupně doplňujeme a přeskupujeme (2005: 126).“ Pokud autor vypracování makety textu vynechá a „pustí se hned do psaní“, velmi pravděpodobně bude muset svůj text několikrát přepracovat. Maketa textu neklade takové formulační nároky – nejde o to, napsat dobře znějící věty, ale utřídit si myšlenky, rozhodnout se, co bude jádrem sdělení, prověřit, jsou-li všechny klíčové pojmy dobře nadefinovány (a je-li jejich definice umístěna na logické místo v textu). Pokud jste v 1. úkolu rozhodl/a pro projekt empirické práce, doporučujeme vybrat pro zpracování makety buď teoretickou část – konceptualizaci výzkumu, nebo přehled dosavadního vědění a výsledků již realizovaných výzkumů s obdobnou tématikou. Co má a nemá maketa obsahovat: 1. Základní zjištění a argumenty, o které tato zjištění jsou opřena. Opora zjištění je zpracována formou parafrází a citací, aby bylo patrné, jaké bude její místo v budoucím textu. Soustřeďte se přitom a. na odkazy na literaturu primární, tedy ne tu, kterou máte zrovna po ruce, nebo jste ji nedávno četli, b. na to, aby jednotlivé pasáže po sobě následující měli nějaký logický sled (chronologie, představení více perspektiv a jejich následné porovnání, obecnější nástin a výběr partikulárního tématu k hlubšímu zpracování, apod.). c. Součástí může být přehledový obsah s předpokládaným počten stran jednotlivých pasáží. Náčrt závěru, respektive jednotlivých bodů závěru. * NEzapracovávejte do makety úvod budoucího textu. * NEsnažte se o ucelenou esej, úkol může mít podobu souboru citací, polo-vět, hesel, ale měl by být obsahově srozumitelný i tomu, kdo jej nestvořil (maketa většinou slouží pouze autorovi, v tomto případě ji prosím udělejte srozumitelnou, aby ji mohli případně ostatní kolegové, respektive školitel hodnotit). * V práci musíte citovat – viz Další pokyny (níže). Další pokyny pro zpracování 1. Ve svém textu musíte citovat. Nejenže si tak ověříte, zda citujete správně po formální stránce (s uvedením zdroje a v případě doslovné citace i přesného místa v něm), ale zároveň Vás to nutí ke správné volbě toho podstatného ze zvolených zdrojů a napomáhá při formulaci vlastních myšlenek v sociologických souvislostech. Citujte však uměřeně: citace nemohou nahrazovat Váš vlastní argument (délka citací by neměla přesáhnout celkovou délku 150 slov). 2. V seznamu použité literatury uvádějte jen ty prameny, na které se v textu odkazujete (buď v přímých citacích, anebo ve volných odkazech). Přímé (doslovné) citace dávejte do uvozovek a v odkazu uvádějte vždy stranu či strany, ze které citujete; volné citace údaj o straně odkazovat nemusejí, ale mohou; do uvozovek nepatří. Dodržujte jednotný styl odkazování. 3. Dbejte na přehlednost a sdělnost textu, věcnou a logickou návaznost argumentů. Musí z něj být jasné, co chcete analyzovat, s jakými očekáváními, v jakém konceptuálním rámci (klíčové výchozí pojmy), případně jaká jsou omezení Vaší analýzy (co může a co nemůže říct). 4. Dbejte na správný výběr výchozí literatury: nemusí být ještě zcela úplná, ale musí se zřejmým způsobem vázat k Vašemu tématu. Důležité je najít v těchto textech právě to, co se týká Vašeho problému a také způsobu, kterým k problému přistupujete (tj. základních otázek, hypotéz, apod.). 5. Odlišujte primární zdroje od sekundárních a v této logice jim také ve své maketě dávejte patřičný prostor. 6. Vhodným způsobem používejte odborné termíny (tj. ve vhodných souvislostech, ve významu, který jim sociologie přisuzuje, atd.). Nenápadně tak ukazujete, že se v problematice orientujete. Jako jinde, i tady platí všeho s mírou, méně je někdy více. 7. Pište rovnou k věci, nenechávejte se odvést k marginálním souvislostem, jež nejsou pro Vaše zadání důležité. 8. Vyhněte se novinářskému a bombastickému žargonu a typizačním zkratkám (jako např.: „je nad slunce jasné“, „v naší uspěchané době“, „katastrofální důsledky“, apod.). 9. Vyhněte se kategorickým politicky či ideově hodnotícím soudům (pro sociologii není něco dobré či špatné samo o sobě: něco je dobré či špatné pouze z určitého hlediska, např. pro soudržnost společnosti, pro svobodu či bezpečí jednotlivců, pro určitou sociální skupinu či vrstvu, pro určitý druh politických očekávání, z hlediska určitého morálního přesvědčení, atd.).