SDA InfoInformační bulletin Sociologického datového archivu
Ročník VIII.
ZDARMA
2 Listopad 2006
SDA Info vydává Sociologický ústav AV ČR s podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v rámci programu
Informační infrastruktura výzkumu (reg. č. projektu 1N04192). Sociologický datový archiv (SDA) Sociologického
ústavu AV ČR uchovává a zpřístupňuje elektronické datové soubory z projektů sociálního výzkumu pro účely jejich
sekundární analýzy a poskytuje technickou podporu pro speciální výzkumné projekty. http://archiv.soc.cas.cz
Obsah
Problém nízké návratnosti
výběrových dotazovacích šetření
Jindřich Krejčí
Trendy ve vývoji výpadků návratnosti
českých šetření po r. 1990
Jindřich Krejčí
Zdroje dat o cizincích v ČR
Yana Leontiyeva, Michaela Vojtková
Qualidata, QUADS a archivace
kvalitativních dat ve Velké Británii
Tomáš Čížek
Okázalá spotřeba a sociální třídy
v České republice v roce 2004
Jiří Šafr
Problém nízké návratnosti
výběrových dotazovacích šetření1
Jindřich Krejčí
Sociologický ústav AV ČR
Vysoký podíl nevrácených a nezpracovaných dotazníků
výběrového šetření bývá důvodem k pochybám o spolehlivosti
jeho výsledků. Výzkumný průmysl, dá se říci
v celosvětovém měřítku, bojuje s všeobecně neuspokojivým
vývojem návratnosti. Řada významných sociálních
vědců [viz např. Bogart 1987, Bradburn 1992] tuto skutečnost
považuje za hlavní problém současného kvantitativního
sociálního výzkumu. Od poloviny 90. let se s obdobnou
situací potýká i český výzkum. Cílem následujícího článku
je poskytnout stručnou obecnou informaci o návratnosti
výběrových šetření pro účely základní orientace v této
problematice.
Vymezení problému
Schopnost kvantitativních analýz vypovídat o reálných společenských
jevech z velké části závisí na kvalitě zpracovávaných dat.
K častým zdrojům dat patří výběrová dotazovací šetření, a výpovědní
hodnota analýz tak přímo plyne ze schopnosti těchto šetření
reprezentovat cílovou populaci. Úroveň reprezentativity závisí
na více faktorech. Vedle pokrytí celé cílové populace, velikosti
vzorku a metody výběru je důležité i to, do jaké míry se podaří vybrané
respondenty skutečně zastihnout a dotazovat. Ke klíčovým
ukazatelům kvality dat proto patří míra návratnosti dotazníků.
I když, vzhledem k různosti metod výběru a sběru dat, může
být míra návratnosti (response rate) sledována různými způsoby,
v podstatě se jedná o poměr mezi vyplněnými dotazníky zařazenými
do dalšího zpracování a dotazníky vydanými k dotazování
na platných adresách výběru. Komplexní sledování a zhodnocení
míry návratnosti zpravidla umožňují výzkumné metody založené
na pravděpodobnostních výběrech. Jiné metody, např. kvótní
výběry, dovolují sledování pouze některých aspektů jevu. Pro
zjišťování a prezentaci měr návratnosti (outcome rates) byly stanoveny
mezinárodně uznávané standardy [např. AAPOR 2000,
Groves 2004: 135-145] a povinnost jejich korektního sdělování
patří k etickým standardům výzkumu (např. WAPOR, ESOMAR,
EFAMRO)2
.
Výpadky návratnosti (nonresponse), tedy chybějící pozorování,
znamenají selhání realizovat měření na celém vybraném vzorku.
Výpadky návratnosti mohou být sledovány jednak u jednotlivých
položek dotazníku (item nonresponse) a jednak u šetření jako
celku (unit nonresponse).
Většina výzkumů je založena na dobrovolné spolupráci s respondenty.
Podmínky pro realizaci výzkumu, např. dostupnost
vhodných opor pro výběr, požadavky na ochranu osobních údajů
respondentů atp., často vyžadují aplikaci velmi komplikovaných
výzkumných postupů. Různé skupiny v populaci mají různý
životní styl a nebývá jednoduché zastihnout všechny vybrané
respondenty. Selhání dotazování může mít i řadu dalších organizačních
příčin a dosažení uspokojivé návratnosti proto může
být vážný problém. U běžných výběrových šetření se návratnost
100%, tedy zpracování všech vydaných dotazníků, prakticky
nevyskytuje.
Nepříznivý vývoj návratnosti
Nízká návratnost je považována za jeden z hlavních zdrojů rozptylu
hodnot opakovaných měření (variable variance) a odchylek
(biases) zjištěných hodnot od skutečnosti [viz např. Groves
2004, Särndal and Lundström 2005, Dillman et al. 2002, Biemer
and Lyberg 2003]. Většina odborníků na kvalitu výzkumných
šetření se přitom shoduje, že došlo či nadále dochází k obecně
nepříznivému vývoji návratnosti a že tato skutečnost je jedním
z nejvážnějších problémů současného kvantitativního sociálního
výzkumu [viz např. Bradburn 1992, Bogart 1987, Särndal and
Lundström 2005: 11-15].
Nejčastěji jsou jmenovány dva zásadní důvody poklesu návratnosti
[např. Bearden et al. 1998, Bradburn 1992, Särndal and
Lundström 2005, Groves 2004]. První důvod paradoxně vyplývá
z prosperity výzkumného průmyslu. Počet šetření se dlouhodobě
zvyšuje, podle odhadů většina potenciálních respondentů ve vyspělých
zemích již byla dotazována, často i víckrát a populace je
označována za tzv. "přezkoumanou". Lidé navíc špatně rozlišují
mezi některými šetřeními a direkt marketingem, který tak výzkumům
konkuruje v útoku na soukromí respondentů. Důsledkem je
nárůst počtu odmítnutí. Druhým důvodem jsou změny životního
stylu, díky nimž je stále obtížnější vybrané respondenty zastihnout,
a dochází tak k růstu počtu nekontaktovaných.
Steeh [1981] zaznamenala velký nárůst odmítnutí v amerických
výzkumech již mezi lety 1952 a 1979. Pokles návratnosti byl
následně potvrzen v množství analýz zaměřených na konkrétní
výzkumné programy a různé typy a oblasti výzkumu, a to v mno-
SDAInfo 2 / 2006
- 2 ha
zemích. Mezi sociálními vědci je tak obecně rozšířen názor, že
dochází k postupnému snižování návratnosti [viz Bradburn 1992:
392]. Obecné trendy ovšem není jednoduché dokumentovat,
protože situace se liší v jednotlivých zemích, oblastech výzkumu
a vzhledem k různosti metodik. Dlouhodobých výzkumných
programů se stabilní metodikou, které by umožnily hlubší posouzení,
není mnoho, nepostihují všechny oblasti a trendy a jejich
výsledky nejsou jednoznačné.
Řada analýz návratnosti v časové a mezinárodní perspektivě
potvrzuje předpoklad jejího postupného snižování [např.
de Leeuw and de Heer 2002, Baim 1991]. Některé studie sice
nepopírají propad návratnosti v minulosti, ale nepotvrzují trend
jejího kontinuálního snižování [de Heer 1999, Smith 1995, Steeh
et al. 2001]. Podle Sheatsley [in Bogart 1987] je nadále možné
dosahovat vysokých hodnot, děje se tak ale díky zvýšenému
úsilí a nákladům při organizaci výzkumu. To potvrzují výsledky
výzkumů organizovaných s důrazem na kvalitu metodik, které
v řadě případů přesahují 70 % návratnost i v zemích, kde je v
jiných šetřeních dokumentován propad (viz např. analýza šetření
statistických úřadů [de Heer 1999, Groves 2004: 145-153] nebo
americký General Social Survey [Smith 1995]).
Graf 1. pro ilustraci ukazuje vývoj výpadků návratností dosažených
v šetření General Social Survey v USA a ALLBUS v Německu.
V obou případech se jedná o přední dlouhodobé akademicky
založené výzkumné programy, které jsou realizovány s relativně
vysokými náklady a s důrazem na dodržení dobrého standardu
vědeckého výzkumu.
Rozdíly mezi výsledky šetření s různou metodikou přitom bývají
obrovské. Americká rada Council for Marketing and Opinion
Research (CMOR) se intenzivně zabývá výzkumem návratnosti,
provádí šetření Respondent Cooperation and Industry Image
Study a shromažďuje a analyzuje údaje od mnoha výzkumných
organizací. Z jejích studií3
je známá např. návratnost komerčních
telefonních šetření realizovaných v USA, která se často pohybuje
i pod 25 %. Steeh et al. [2001] zkoumali návratnost v komerčních
telefonních šetřeních realizovaných metodou RDD (Random
Digit Dialing - vytáčení náhodného telefonního čísla). Podle jejich
zjištění došlo v 60. a 70. letech k výraznému nárůstu nonresponse,
a to zejména odmítnutí, tento vývoj se zmírnil v 80. a 90. letech
a nyní se úroveň návratnosti nezhoršuje, ani nezlepšuje. Zároveň
však dochází ke změnám charakteru nonresponse s nepříznivým
důsledkem na přesnost měření, např. nárůstu noncontacts a
poklesu odmítnutí v metropolitních oblastech.
Dopady
Z pohledu počtu pravděpodobnosti mají výpadky návratnosti
dopad na odchylky (biases) odhadů hodnot, rozptyl odhadů a
na nespolehlivost běžných způsobů odhadu přesnosti měření,
a tedy na relevanci testů a statistické dokazování [viz Dillman
et al. 2002: 4-6, see also Särndal and Lundström 2005, Groves
2004: 158-159].
Možnost reálně stanovit chybu měření při zohlednění návratnosti
je ovšem jen teoretická. Započítání všech chybějících pozorování
při stanovení rozsahu konfidenčního intervalu by nejen
znemožnilo jakékoliv výběrové šetření, ale i logicky je to nesmysl.
Chyba způsobená výpadky (nonresponse error) totiž nevyplývá
přímo z chybějících pozorování, ale je důsledkem rozdílu mezi
respondenty a ne-respondenty šetření.
Výzkum je reprezentativní tehdy, když je zajištěno odpovídající
zastoupení všech skupin v populaci s rozdílným vztahem ke
sledovanému jevu. Jsou-li zjišťované hodnoty u respondentů a
nerespondentů stejné, nízká návratnost nehraje roli. Analýzy
ukazují, že zpravidla existují závislosti mezi návratností a
populačními charakteristikami, jejich míra ovšem obvykle výsledky
šetření úplně nediskvalifikuje [viz např. Stoop et al. 2000]. Tyto
vztahy zároveň silně závisí na tématu výzkumu a nemohou být
generalizovány [viz např. Zaletel and Vehovar 1998] a nemusí se
týkat všech proměnných stejně [viz např. Joye 2004].
Existují postupy odhadu chyby na základě různých pomocných
informací získaných v šetření i mimo ně. Přesnější zhodnocení
dopadu snížené návratnosti ale bývá problematické, protože u
většiny šetření je o nerespondentech k dispozici minimum informací.
Chybu lze teoreticky postihnout v koncepci výzkumu, ale
zpravidla ji nelze kvalifikovaně odhadnout. I když řada výzkumníků
považuje metodu výběrových šetření za poměrně robustní,
nízká návratnost může kdykoliv způsobit nepříjemná překvapení.
K důsledkům této neprůhlednosti patří i to, že chyba plynoucí z
výpadků návratnosti běžně nebývá v odhadech a testech analýz
zohledněna. Nízká návratnost je ale považována za důvod nedůvěry
k výsledkům šetření, a to jak u výzkumníků, tak u zadavatelů
výzkumů, editorů odborných časopisů a dalších odběratelů výzkumných
informací. Tomu odpovídá značné úsilí investované do















































 









- 3 SDAInfo
2 / 2006
vývoje a aplikace metod zvyšování návratnosti a řešení dopadů
potenciálních chyb.
Řešení
Statistika nabízí dva základní přístupy k řešení chyb způsobených
výpadky návratnosti, imputaci a vážení. Imputace znamená nahrazení
hodnot pro chybějící jednotky pozorování jejich odhady
konstruovanými na základě dalších informací zjištěných ve výzkumu
nebo známých z jiných zdrojů. Chybějící odpovědi na jednotlivé
otázky lze často úspěšně nahrazovat, v případě chybějících
dotazníků to ovšem nebývá obvykle možné.
Nejběžnější postupy vážení vycházejí ze srovnání se známými
sociodemografickými charakteristikami. Na základě zjištěných
rozdílů jsou přiřazeny případům v datovém souboru různé váhy
s cílem přiblížit strukturu souboru složení cílové populace. Např.
Joye [2004] ale ukazuje, že na vyplnění dotazníku mohou mít silný
vliv spíše jiné proměnné, jako je participace a sociální integrace,
které mají jen nepřímý vztah k ,,objektivním" kritériím obvykle
používaným při vážení.
Úpravy po skončení sběru dat mohou data zlepšit a přiblížit
realitě, chybějící pozorování ale plně nenahradí. Existuje ovšem
množství metod používaných ke zlepšení návratnosti již při přípravě
šetření a v průběhu sběru dat [viz např. Biemer a Lyberg 2003:
91-115]. K nejčastěji používaným patří např. rozesílání kontaktních
dopisů předem, strategie vysvětlení účelu a prospěšnosti
výzkumu, techniky konverze odmítnutí, finanční i jiné odměny
respondentům, vhodně zvolená náročnost tazatelských úkolů,
vyšší počet pokusů o kontakt, strategie v načasování sběru dat,
konstrukce dotazníků s ohledem na zatížení respondentů, výběr
tazatelů a způsoby jejich vyškolení, použití více módů dotazování,
strategie odměňování tazatelů atd.
Je třeba mít vždy na paměti, že cílem není zvýšení návratnosti,
ale redukce chyby způsobené výpadky. Aplikace některých
postupů může sice zvýšit návratnost, ale zároveň vést ke zvětšení
odchylky měření. Metody konverze odmítnutí např. nepomohou,
jestliže hlavním zdrojem zkreslení je nízké zastoupení
těžko zastižitelných skupin respondentů. Podobně pobídky
respondentům a další postupy je potřeba aplikovat s rozmyslem,
protože různé skupiny obyvatel na ně reagují různě. Dále platí,
že klíčovou otázkou kvality výběrových šetření je efektivita, tedy
nikoliv samotná přesnost dat, ale její poměr k nákladům. Použití
metod je tedy třeba pečlivě koncipovat.
Na návratnost působí řada faktorů, které jsou navzájem provázány.
Některé z nich - sociální kontext, charakter respondenta,
jeho životní styl, jsou mimo kontrolu výzkumníka. Některé nelze
postihnout v rámci jednoho šetření, ale vyžadují dlouhodobou
systematickou práci např. při budování tazatelské sítě. Úspěšné
strategie snižování chyby způsobené výpadky jsou proto obvykle
založeny na kombinaci více postupů, jejichž možnosti využití přitom
kriticky závisí na vnějších podmínkách. Koncepční zakotvení
strategií nabízejí teorie participace v šetření [např. Groves and
Couper 1998] a v současné době je již k dispozici také rozsáhlá
analytická literatura o dopadech aplikace různých metod.
Jak ukazuje následující článek, návratnost výběrových šetření
realizovaných v České republice zaznamenala v 90. letech výrazný
propad a nyní často dosahuje nízkých hodnot. Tato skutečnost
může být důvodem zpochybnění spolehlivosti výsledků šetření, a
proto je na místě věnovat této problematice zvýšenou pozornost
a při realizaci šetření přijmout příslušná opatření. Situace, kdy je
problém nízké návratnosti ignorován, její míry nejsou sledovány
nebo jsou zkreslovány a zatajovány, je v rozporu s praxí dobrého
výzkumu a etickými zásadami.
Poznámky
1 Článek vznikl jako součást projektu podpořeného Ministerstvem školství,
mládeže a tělovýchovy v rámci programu Informační infrastruktura
výzkumu pod reg. č. 1N04192.
2 The World Association for Public Opinion Research (WAPOR), the World
Association for Marketing Research (ESOMAR), the European Federation
of Associations of Market Research Organisations (EFAMRO).
Přehledovou studii výzkumných standardů pro oblast problematiky návratnosti
zpracoval Smith [2002].
3 CMOR Web: http://www.cmor.org/
Literatura
AAPOR 2000. Standard Definitions. Final Dispositions of Case Codes and
Outcome Rates for Surveys. The American Association for Public Opinion
Research. http://www.aapor.org/pdfs/newstandarddefinitions.pdf
Bearden, William O., Charles S. Madden and Kelly Uscátegui 1998. "The Pool Is
Drying Up". Marketing Research (Spring 1998): 27-32.
Baim, Julian 1991. ,,Response Rates: A Multinational Perspective". Marketing and
Research Today 19 (2): 114-120.
Biemer, Paul P., and Lars E. Lyberg 2003. Introduction to Survey Quality. Hoboken:
John Wiley & Sons.
Bogart, Leo (ed.) 1987. ,,The Future Study of Public Opinion: A Symposium". Public
Opinion Quarterly 51 (2: Supplement): S173-S191.
Bradburn, Norman M. 1992. ,,Presidential Address: A Response to the
Nonresponse Problem". Public Opinion Quarterly 56: 391-397.
Davis, James A., Tom W. Smith and Peter V. Marsden 2005. "General
Social Surveys, 1972-2004. Codebook Appendices". Ann Arbor: ICPSR.
http://www.icpsr.umich.edu; Cat. No. 6293070.
de Heer, Wim 1999. ,,International Response Trends: Results of an International
Survey". Journal of Official Statistics 15 (2): 129-142.
de Leeuw, Edith and Wim de Heer 2002. ,,Trends in Household Survey
Nonresponse: A Longitudinal and International Comparison", pp. 41-54 in
Survey Nonresponse, ed. by R. Groves, D. Dillman, J. Eltinge, and R. Little.
New York: John Wiley & Sons.
Dillman, Don A., John L. Eltinge, Robert M. Groves, and Roderick J.A. Little 2002.
,,Survey Nonresponse in Design, Data Collection, and Analysis", pp. 3-26 in
Survey Nonresponse, ed. by R. Groves, D. Dillman, J. Eltinge, and R. Little.
New York: John Wiley & Sons.
Groves, Robert M. 2004 (1989). Survey Errors and Survey Costs. Second edition.
Hoboken: John Wiley & Sons.
Groves, Robert M. and M. Couper 1998. Nonresponse in Household Interview
Surveys. New York: John Wiley & Sons.
Joye, Dominique 2004. "Pravděpodobnostní výběry a pravděpodobnost
návratnosti", pp. 185-201 in Kvalita výzkumů volebních preferencí, ed. by J.
Krejčí. Prague: Institute of Sociology AS CR.
Särndal, Carl-Erik, and Sixten Lundström 2005. Estimation in Surveys with
Nonresponse. Chichester: John Wiley & Sons.
Smith, Tom W. 1995. "Trends in Non-Response Rates". International Journal of
Public Opinion Research 7: 157-171.
Smith, Tom W. 2002. "Developing Nonresponse Standards", pp. 27-40 in Survey
Nonresponse, ed. by R. M. Groves et al. New York: John Wiley & Sons.
Steeh, Charlotte G. 1981. "Trends in Nonresponse Rates, 1952-1979". Public
Opinion Quarterly 45: 40-57.
Steeh, Charlotte G., Nicole Kirgis, Brian Cannon and Jeff DeWitt 2001. "Are They
Really as Bad as They Seem? Nonresponse Rates at the End of the Twentieth
Century". Journal of Official Statistics 17 (2): 227-247.
Stoop, Ineke, Jurjen Iedema, and Frans Louwen 2000. "How Different Are
Nonrespondents?". Paper presented on the 5-th International Conference on
Logic and Methodology. Cologne, Germany, October 3-6, CD ROM.
Zaletel, M. and V. Vehovar 1998. "The Stability of Nonresponse Rates According
to Socio-Demographic Categories". Pp. 75-84 in Nonresponse in Survey
Research, Nachrichten Sp. 4, ed. by A. Koch and R. Porst. Mannheim: ZUMA.
Trendy ve vývoji výpadků návratnosti
českých šetření po roce 19901
Jindřich Krejčí
Sociologický ústav AV ČR
Následující článek informuje o trendech výpadků návratnosti
(nonresponse) českých dotazovacích šetření organizovaných
metodou pravděpodobnostního výběru.
Na základě zkušeností z výzkumné praxe panuje přesvědčení, že
návratnost výběrových šetření realizovaných v České republice
v 90. letech zaznamenala výrazný propad a nyní dosahuje nízkých
hodnot. Toto mínění vede k vážným obavám o další vývoj
výzkumu. Realizátoři šetření o návratnosti příliš nemluví, zřejmě
se snaží na problém neupozorňovat. Nicméně když už je toto
téma diskutováno, hovoří o zvětšujících se obtížích při organizaci
terénního sběru dat, a to jak o obtížích kontaktovat vybrané respondenty,
tak zejména o snižující se ochotě veřejnosti ke spolupráci.
K podobným názorům dochází i řada akademických vědců,
kteří patří k zadavatelům šetření a analyzují jejich výstupy.
- 4 SDAInfo
2 / 2006
Problém snižující se návratnosti byl
předmětem diskusí například na konferenci
Česko-slovenské sociologické dny2
. V české
odborné literatuře však tomuto tématu zatím
nebyla věnována samostatná pozornost. Posouzení
návratnosti se věnují některé zprávy
a expertízy z jednotlivých projektů, které
ale často nejsou veřejně publikovány (např.
expertízy Media projektu) a na problémy s
návratností upozorňuje také kniha věnovaná
kvalitě šetření volebních preferencí [Krejčí et
al. 2004]. Empiricky podložené studie aktuálního
stavu však zatím chybí.
V následujícím článku se pokusím na několika
příkladech přiblížit trendy návratnosti
českých výběrových šetření po roce 1990 a
vyjádřit se tak ke zmíněným předpokladům.
Tato práce je zároveň východiskem pro širší
studii, kterou připravuji pro Sociologický
časopis/Czech Sociological Review a částečně
navazuje na obecnější text o problematice
návratosti uvedený na předcházejících stránkách
tohoto čísla SDA Info [Krejčí 2006].
Trendy v České republice
Na základě výše zmíněných předpokladů
můžeme, pokud se týká vývoje návratnosti,
stanovit tato dvě hlavní očekávání:
(1) V 90. letech došlo v českých výběrových
šetřeních k silnému nárůstu výpadků ná-
vratnosti.
(2) Podíl výpadků návratnosti ve výběrových
šetřeních v ČR od té doby roste.
Detailní rozbor trendů bohužel není možný,
protože dostupná evidence není dostatečně
průkazná. Období svobodného rozvoje sociálního
výzkumu v Česku je dosud krátké a je
plné změn. Neexistuje tak žádné dlouhodobé
šetření, které by v posledních letech neprošlo
významnými změnami metodiky. Počet veřejně
přístupných pravděpodobnostních šetření
není velký a kvótní šetření neposkytují relevantní
údaje o návratnosti.
Zároveň není všeobecně zaveden standard
publikace údajů o návratnosti. U řady
výzkumů nejsou tyto údaje dostupné. Jinde
jsou uváděné návratnosti nadhodnocené,
protože nezahrnují všechny výpadky. Ve
výpočtu bývají např. ignorována selhání
tazatelů, která u některých agentur tvoří
až třetinu nonresponse. Někdy jsou
dokonce uvažována pouze odmítnutí
a ve skutečnosti se tak jedná o tzv. míru
spolupráce (co-operation rate), měřící úroveň
ochoty respondentů podílet se na výzkumu.
Pokud jsou tyto informace zaměněny za míru
celkové návratnosti, vedou k podhodnocení
rizika chyby. Zatajování a poskytování neúplných
údajů o návratnosti je přitom v rozporu
se standardy sociálního výzkumu včetně
pravidel mezinárodních asociací WAPOR,
ESOMAR a EFAMRO [viz Smith 2002].
Pro analýzu jsem proto mohl použít jen ty
z veřejně přístupných výzkumů, kde existuje
podrobný rozpis výstupů a bylo možné ověřit
srovnatelnost měr návratnosti. Způsoby stanovení
návratnosti a jednotlivé druhy výpadků rozebírá např. Groves
[2004: 135-145]. Pravidla pro vykazování návratnosti, které jsou
mezinárodně uznaná jako standard [viz Smith 2002], stanovila
Americká asociace pro výzkum veřejného mínění AAPOR [2000].
V souladu s praxí běžnou v mezinárodních výzkumech (např. ESS
a ISSP) a definicemi AAPOR [ibid.] v následující analýze uvažuji
všechny druhy výpadků, kromě chybných a neobsazených adres
a administrativních chyb souvisejících s procesem výběru.
Graf 1. Výpadky návratnosti ve vybraných akademických výzkumech v eské
republice po roce 1990.
0
10
20
30
40
50
60
70
ISJP
1991ISSP
1992SSVE
1993ISSP
1993ISSP
1994ISSP
1995ISJP
1995ISSP
1996ISSP
1997ISSP
1999ISSP
1998ISSP
2000ISSP
2001ISSP
2002ISSP
2003ISSP
2004ISSP
2005
17.3
%
21.6
35.0
28.4
18.0
30.0
22.0
52.4
43.1
47.5
60.4
44.4
33.9
42.4
46.6
53.1
51.9
Zdroj: Sociologický datový archiv SOÚ AV R.
Tabulka 1. Základní informace o eteních v grafech 1. a 2.
etení Metoda výbru Sbr dat N
ISJP 1991 Sociální spravedlnost 2-stup. stratif. STEM 1991, 26/06-14/07 810
ISSP 1992 Sociální nerovnosti 2-stup. stratif. STEM 1992, 16/10-06/11 1101
SSVE 1993 Sociální stratifikace
ve východní Evrop po r. 1989
2-stup. stratif. SÚ, STEM 1993, 03-04 5597
ISSP 1993 ivotní prostedí 3-stup. stratif. STEM 1993, 20-30/11 1005
ISSP 1994 Rodina a role gender 3-stup. stratif. Universitas 1994, 09 1024
ISSP 1995 Národní identita 3-stup. stratif. Amasia 1995, 28/10-27/11 1111
ISJP 1995 Social Justice náh. procházka STEM 1995, 15/09-29/10 1246
ISSP 1996 Role vlády 3-stup. stratif. STEM 1996, 20/10-31/12 1100
ISSP 1997 Pracovní orientace 3-stup. stratif. STEM 1997, 15/09- 31/12 1080
ISSP 1999 Sociální nerovnosti
a spravedlnost
2-stup. stratif. STEM 1999, 18/01-01/02,
06/02-24/02
1834
ISSP 1998 Náboenství 3-stup. stratif. SC&C 1999, 18/06-27/07 1223
ISSP 2000 ivotní prostedí 3-stup. stratif. SC&C 2000, 01/10-13/11,
21/11-20/12
1244
ISSP 2001 Sociální sít 3-stup. stratif. SC&C 2001, 06/10-05/11 1200
ISSP 2002 Rodina a role gender 3-stup. stratif. SC&C 2002, 16/09-14/10 1289
ISSP 2003 Národní identita 3-stup. stratif. SC&C 2003, 26/09-19/10 1276
ISSP 2004 Obanství 3-stup. stratif. SC&C 2004, 27/09-29/10 1322
ISSP 2005 Pracovní orientace 3-stup. stratif. SC&C 2005, 16/05-06/06 1226
Zdroj: Sociologický datový archiv SOÚ AV R.
Graf 2. Odmítnutí, nekontaktovaní a ostatní výpadky v eských výzkumech ISSP
od roku 1997.
0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%
ISSP 2005
ISSP 2004
ISSP 2003
ISSP 2002
ISSP 2001
ISSP 2000
ISSP 1999
ISSP 1997
odmítnutí
nekontaktovaní
ostatní výpadky
provedené rozhovory
18.3
24.5
26.2
25.8
21.9
22.0
24.4
15.020.7
5.4
19.3
2.3
3.5
4.4
5.9
3.3
3.9
11.8
25.0
23.4
16.4
14.6
8.6
16.1
Zdroj: Sociologický datový archiv SOÚ AV R.
- 5 SDAInfo
2 / 2006
Graf 1. ukazuje vývoj výpadků návratnosti na příkladu akademických
výzkumů. Jedná se o česká šetření v rámci mezinárodních
programů, protože v těchto případech byly dostupné
potřebné informace. Všechna šetření jsou založena na pravděpodobnostních
výběrech jednotlivců z obecné populace a osobních
rozhovorech, liší se další podrobnosti metodiky, agentury
realizující sběr dat a tedy i tazatelské sítě a témata výzkumu,
podrobnosti uvádí tabulka 1. Většinu tvoří šetření ISSP3
organizovaná
Sociologickým ústavem AV ČR a podobnost způsobu
realizace je tak z části zachována. U československých výzkumů
jsou uváděny údaje pouze pro českou část šetření.
Výzkumy provedené na začátku 90. let vykazují uspokojivou
úroveň výpadků. Šetření Sociální stratifikace ve východní Evropě
(SSEE), které má mezi výzkumy z první poloviny 90. let nejvyšší
podíl výpadků, provázela negativní mediální kampaň. Rozsah
výpadků ostatních šetření z tohoto období se pohybuje mezi 17
a 30 %. To jsou tedy podobné výsledky, jakých dosahovalo např.
šetření General Social Survey (GSS) v USA, jehož výpadky se
v letech 1990 až 1995 pohybovaly mezi 17 až 26 %, a podstatně
lepší než výsledky německého Allbus s nonresponse 39 až 48 %
v letech 1990 - 1994 [Krejčí 2006]. GSS i Allbus přitom v těchto
zemích patří k nejvýznamnějším sociálněvědním šetřením s
důrazem na kvalitní metodiku.
Přestože část rozdílů jistě připadá na diverzitu v metodikách
a různá témata šetření, je z grafu 1. patrný značný propad návratnosti,
ke kterému došlo v polovině 90. let. U šetření po roce
1995 již nonresponse neklesla pod 30 % a naopak ani překročení
50 % hranice není výjimečné.
Údaje v grafu 1. tak potvrzují první hypotézu, že
v 90. letech došlo k silnému propadu návratnosti.
Výsledky šetření od 2. poloviny 90. let nemůžeme
považovat za uspokojivé. Návratnost nikde nedosahuje
70 %. Zároveň ale pro toto období není
patrný žádný další sestupný trend, jak předpokládá
očekávání 2).
V grafu 2., který dává podrobnější pohled na
výzkumy ISSP z let 1997 - 2005, vidíme, že rozdíly
v návratnosti nejsou dány jen změnami počtu
odmítnutí a tedy ochotou veřejnosti ke spolupráci,
ale více rozdíly v počtu nekontaktovaných a ostatních
výpadcích. Ani míra nekontaktovaných však
nevykazuje souvislý trend a pro takové výkyvy
nelze najít zdůvodnění ve změnách životního stylu
a vývoji vnějších podmínek. Poměrně vysoká jsou
i čísla u ostatních výpadků. U ISSP 1999, kde je
hodnota nejvyšší, se jedná převážně o selhání tazatelů.
Můžeme proto soudit, že důvodem rozdílů
v návratnosti spíše než nepříznivý trend v ochotě
české společnosti ke spolupráci budou jiné faktory,
tedy výkon agentury, metodika, načasování a další
okolnosti sběru dat.
Významným faktorem je nejspíš i téma šetření.
Např. technická zpráva z šetření ISSP 1996 Role
vlády [STEM 1996] zdůvodňuje nízkou návratnost
neochotou respondentů odpovídat na dotazník s
politickou tematikou v exponovaném období po
dvou celostátních volbách. Také návratnost ISSP
1998 Náboženství vedle doby sběru dat v období
letních dovolených zřejmě ovlivnilo i téma výzkumu.
O tom svědčí značná vychýlení ve prospěch nábožensky
orientovaných skupin obyvatelstva - vyšší
procento věřících, vyšší podíl voličů Křesťanských
demokratů atp.
Hlavní zjištění z grafu 2 potvrzuje i graf 3, který
obsahuje údaje o výpacích ve Výběrovém šetření
pracovních sil (VŠPS) Českého statistického úřadu.
VŠPS je kontinuální čtvrtletní šetření zaměřené na
zjišťování ekonomického postavení obyvatelstva.
Metodika odpovídá požadavkům ILO a Eurostatu
a je založena na náhodném výběru domácností a
osobních rozhovorech. Počet dotázaných domácností se pohybuje
okolo 25 tis. za čtvrtletí. V grafu jsou zahrnuty údaje pro období
od poslední výrazné změny metodiky v roce 2002. Nonresponse
ve VŠPS je značně nižší než u akademických šetření (srovnej
graf 1), kromě jedné vlny šetření se pohybuje mezi 20 a 30 %.
Údaje ukazují, že i v současných podmínkách v Česku je možné
dosahovat relativně uspokojivých výsledků. Z grafu je dále patrný
jasný, i když ne zcela kontinuální, trend poklesu počtu výpadků, a
to jak v případě odmítnutí, tak u nekontaktovaných.
Můžeme tedy uzavřít, že data, která máme k dispozici, nepotvrzují
očekávání č. 2), že v České republice nadále dochází ke
kontinuálnímu poklesu návratnosti výběrových šetření.
European Social Survey
Specifickým příkladem je česká část mezinárodního šetření
European Social Survey (ESS)4
, kdy v první a druhé vlně bylo
dosaženo naprosto rozdílných výsledků návratnosti (viz tabulka
2). Řádek O. tabulky uvádí údaje o celkové návratnosti spočtené
podle standardu AAPOR [2000]. Rozdíl 12,2 % mezi ESS I.
a ESS II. hovoří hlavně o velmi nízké návratnosti v první vlně.
Výsledek ESS II. je sice podstatně lepší, 55,5 % však odpovídá
i výsledkům jiných akademických šetření z posledních let (např.
ISSP 2000 až 2003, viz graf 1.).
Tento obrázek se změní, podíváme-li se na kompozici výpadků.
V ESS II. nebyly na téměř 1200 z vybraných adres vůbec distribuovány
dotazníky (řádek D.). Pokud zohledníme tento fakt, návratnost
dotazníků, které se skutečně dostaly do terénu, je 71 %, což
zde zachycuje ukazatel nazvaný návratnost z terénu (řádek N.)5
.








               
   









 
   
    
    
    
    
    
    
    
    
     
    
    
    
    
    
    


- 6 SDAInfo
2 / 2006
Na základě zkušenosti z ESS I. byla při
přípravě druhé vlny předpokládána opět
nízká návratnost a velikost výběru tomu
byla přizpůsobena. Lepší výsledek pak
způsobil, že část adres nebylo možné
použít, protože rozpočet by nepokryl
dotazování tak rozsáhlého souboru
respondentů. Největší podíl z výpadků
v roce 2004 tak způsobila tato chyba
při přípravě šetření a nikoliv selhání
dotazování.
Jestliže se jedná o několikastupňový
stratifikovaný výběr, je problematické
dodatečně z vybraného vzorku vyřadit
část vybraných jednotek, a to i kdybychom
předpokládali, že rozhodnutí,
kterou adresu použít a kterou ne, bylo
náhodné (bylo však učiněno až v průběhu
sběru dat). Analýza kvality dat ESS
II. [Pleyser and Billiet 2006] proto v celkovém
hodnocení neuvádí Česko mezi
zeměmi s návratností 70 % a více a při
výpočtu tohoto ukazatele nepoužité adresy
řadí mezi nekontaktované. Zároveň
je ale zavádějící hodnotit podíl kontaktovaných,
jestliže na části adres žádný
pokus o kontakt učiněn nebyl. V hlubší
analýze proto, podobně jako Pleyser
and Billiet [ibid.], vycházím z toho, jaké
odezvy dosáhlo šetření v terénu a z dalších
chyb mimo nepoužité adresy.
Výsledek návratnosti z terénu 71 %
v ESS II. vysoce převyšuje hodnoty
dosahované v českých akademických
výzkumech v posledních letech (graf 1.)
a blíží se výsledkům statistického šetření
VŠPS (graf 3.). V kontextu podmínek
pro realizaci šetření v Česku je pak
potěšující informací velikost tzv. míry
spolupráce (co-operation rate). Jedná
se o míru ochoty veřejnosti podílet se
na šetření spočtenou jako podíl produktivních
rozhovorů a vydaných dotazníků
bez nekontaktovaných a ostatních
výpadků. V ESS II. dosáhl 83,4 % (tabulka
2., řádek L.). Oproti ESS I. vzrostl
o celých 15 % a významně převyšuje
všechna šetření ISSP od roku 1997.
Ve srovnání s první vlnou bylo v ESS
II. dosaženo též vyššího podílu kontaktovaných
(řádek N.), který ukazuje na úspěšnost zastihnout
vybrané respondenty a zobrazuje podíl produktivních rozhovorů
a vydaných dotazníků bez odmítnutí a ostatních výpadků. V ESS
II. se také zcela podařilo eliminovat jiné druhy výpadků v průběhu
terénního sběru dat (tabulka 2., řádek J.).
Grafy 4. a 5. pro ilustraci ukazují rozdílné umístění výsledků
návratnosti českých šetření ESS I. a ESS II. v mezinárodním
srovnání. Výsledek Česka v první vlně byl třetí nejhorší. Celková
návratnost v roce 2004 umístila ČR též do spodní části tabulky
(ČR 1 v grafu 5.), ale posunula ji na vyšší příčky před země, jako
je Velká Británie, Německo a Španělsko. Jestliže ale vyjdeme z
návratnosti dosažené při terénním sběru dat (ČR 2), který lépe
odráží odezvu české populace, Česko se posune naopak mezi
země s nejlepšími výsledky.
K vysvětlení výsledků českého šetření ESS II. může přispět
fakt, že v tomto případě byla aplikována specifická strategie pro
dosažení vyšší návratnosti. Podrobnějším rozborem rozdílů mezi
ESS I. a ESS II. se zabývá připravovaný článek pro Sociologický
časopis/Czech Sociological Review.
Závěr
Výstupy českých pravděpodobnostních šetření realizovaných
pro účely akademického výzkumu po roce 1995 ukazují na vážný
problém s návratností. Jedná se o důvod k pochybnostem o
spolehlivosti dat o české společnosti a na nich založených analýz.
Rozdíly v návratnosti v první polovině 90. let a u pozdějších
šetření ukazují na zhoršení podmínek pro realizaci výzkumů
v tomto období. Počty odmítnutí a nekontaktovaných jsou relativně
vysoké. Otázkou na samostatný článek by byl rozbor, co
vlastně v polovině 90. let způsobilo tak náhlý propad. Pokračující
trend snižování návratnosti, který je v diskusích často zmiňován,
ovšem naše data nepotvrzují.
Velkou část výpadků u řady akademických šetření tvoří jiné
druhy než nekontaktovaní a odmítnutí a trend u nekontaktovaných
silně kolísá. Můžeme proto předpokládat, že vedle nepříznivých
vnějších podmínek pro výzkum jsou nízké návratnosti z
velké části důsledkem i jiných faktorů spojenými s úrovní použité
metodiky, kvalitou práce agentury a dalšími okolnostmi sběru dat.
Ty ale lze při organizaci šetření často ovlivnit. Ukázalo se také, že
























         




















































         





























- 7 SDAInfo
2 / 2006
je možné realizovat šetření s podstatně lepšími výsledky, jako je
tomu u Výběrového šetření pracovních sil Českého statistického
úřadu a ve druhé vlně European Social Survey.
Jak ukazuje např. Groves [2004], kvalita výběrových šetření je
dána vztahem mezi přesností a náklady na její dosažení. Čeští
výzkumníci v tomto kontextu řeší dilema, zda organizovat levnější
kvótní výběrová šetření nebo drahá pravděpodobnostní, která
jsou považována za přesnější. Vědci upřednostňují pravděpodobnostní
výběry. Důsledkem jsou vyšší investice, ne vždy však
větší přesnost. Např. při posouzení volebních odhadů některá
akademická pravděpodobnostní šetření ve srovnání s kvótními
propadla [Krejčí 2004: 149-151].
Výběrová chyba totiž není jediným zdrojem chyby. Celková
chyba šetření je komplexní problém a abychom opravdu dosáhli
přesnějších výsledků, je třeba se zaměřit i na ostatní chyby:
chybu pokrytí cílové populace, chyby měření a chybu plynoucí z
výpadků návratnosti. V Česku jsou výpadky návratnosti vážnou
překážkou spolehlivosti a při organizaci šetření je důvodné zvažovat,
kolik prostředků a úsilí investovat do jejich redukce. Pokud
se to neděje, dochází mimojiné i ke znehodnocení prostředků
vynaložených na snížení jiných druhů chyb. Toto dilema není
tématem pouze pro agentury sbírající data, ale také pro autory
výzkumných projektů v akademickém sektoru, kteří v zadáních
šetření formulují požadavky na metodiku, musí být ochotni do
vyšší kvality investovat a výsledek kontrolovat.
Poznámky
1 Článek vznikl v rámci projektu podpořeného Ministerstvem školství,
mládeže a tělovýchovy v rámci programu Informační infrastruktura
výzkumu pod reg. č. 1N04192.
2 Česko - slovenské sociologické dny, Praha 10. - 12. 5. 2005. Prezentace
a diskuse proběhly v blocích: Jakou metodologii pro současnou
sociologii? a Infrastruktura výzkumu. http://web.soc.cas.cz/cssd/
3 ISSP (International Social Survey Programme) je dlouhodobý výzkumný
projekt, v jehož rámci je každoročně v zúčastněných zemích šetřen
shodný modul otázek. V roce 2006 je členy 41 zemí. ČR provádí výzkumy
ISSP od roku 1992, všechna šetření jsou pravděpodobnostní.
4 Evropský sociální výzkum (European Social Survey, ESS) je mezinárodní
akademický program pravidelných šetření hodnot a politických a
ekonomických struktur v Evropě. Dotazníková šetření se opakují každé
dva roky. Prvních dvou vln se účastnilo celkem 26 zemí. Koordinaci
financuje Evrpská komise a Evropská nadace pro vědu (ESF), šetření
v jednotlivých zemích jsou sponzorována z národních zdrojů. Podrobné
informace o projektu, data a dokumentace jsou na internetu:
http://www.europeansocialsurvey.org.
5 Ukazatel "návratnost z terénu" byl definován pro potřeby této analýzy
jako podíl provedených rozhovorů a platných adres výběru použitých
při sběru dat. Ostatní míry návratnosti v tabulce 2, tj. celková návratnost
(response rate), míra spolupráce (co-operation rate) a míra kontaktování
(contact rate) vycházejí ze standardně používaných ukazatelů
[Groves 2004: 140-145, AAPOR 2000].
Literatura
AAPOR 2000. Standard Definitions. Final Dispositions of Case Codes and
Outcome Rates for Surveys. TheAmericanAssociation for Public Opinion
Research. http://www.aapor.org/pdfs/newstandarddefinitions.pdf
ESS 2003. Final Report: Sampling for the European Social Survey.
European Social Survey Web, http://www.europeansocialsurvey.org
ESS 2005. ESS2 2004 Documentation Report. The ESS Data Archive.
Edition 2.0. Bergen: NSD. European Social Survey Web, http://www.eur
opeansocialsurvey.org
Groves, Robert M. 2004 (1989). Survey Errors and Survey Costs. Second
edition. Hoboken: John Wiley & Sons.
Krejčí, Jindřich 2004. ,,Standardy kvality výběrových šetření a české
průzkumy volebních preferencí", pp. 139-166 in Kvalita výzkumů
volebních preferencí, ed. by J. Krejčí. Praha: Sociologický ústav AV ČR.
Krejčí, Jindřich (ed.), Oľga Gyarfášová, Dominique Joye, František Kalvas,
Martin Kreidl, Vladimír Krivý, Daniel Kunštát, Tomáš Lebeda, Yana
Leontiyeva, Klára Plecitá-Vlachová 2004. Kvalita výzkumů volebních
preferencí. Praha: Sociologický ústav AV ČR.
Krejčí, Jindřich 2006. " Problém nízké návratnosti u výběrových dotazovacích
šetření". SDA Info VIII. (2006/2): 1-3.
Pleyser, Stefaan and Jaak Billiet 2006. Data Quality Assessment in ESS
Round 2. Between wishes and reality: closing the gap?. European Social
Survey Web, http://www.europeansocialsurvey.org
Smith, Tom W. 2002. "Developing Nonresponse Standards", pp. 27-40 in
Survey Nonresponse, ed. by Robert M. Groves, Don A. Dillman, John L.
Eltinge, and Roderick J.A. Little. New York: John Wiley & Sons.
STEM 1996. Technická zpráva - Role vlády (ISSP 1996) [Technical Report Role
of the Government (ISSP 1996)]. Středisko empirických výzkumů.
Zdroje dat o cizincích v ČR
Yana Leontiyeva, Michaela Vojtková
Sociologický ústav AV ČR
V ČR existují tři hlavní zdroje informací o cizincích: oficiální
statistiky a evidence, odhady a prognózy odborníků
a sociologické výzkumy. Článek podává stručný přehled
o jejich obsahu a povaze.
Oficiální statistiky o migrantech v ČR
Prozatím nejspolehlivějším zdrojem dat o cizincích v ČR jsou oficiální
statistiky, jejichž zpracování upravuje ,,Koncepce výběru a
zpracování statistických údajů spojených s migrací a integrací cizinců
na území ČR", vypracovaná vládou v roce 20021
. Hlavním
důvodem přípravy koncepce bylo zdokonalení údajů spočívající
v odstranění tří základních nedostatků předchozích statistik:
nekonzistentnost, nedostupnost a neúplnost. Kromě toho šlo o
snahu harmonizovat data s mezinárodními požadavky a doporučeními
formulovanými např. OSN a Eurostatem (Koncepce
výběru 2006).
V současné době cizince eviduje 6 vládních resortů: Ministerstvo
vnitra (MV), Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV),
Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), Ministerstvo školství,
mládeže a tělovýchovy (MŠMT), Ministerstvo zdravotnictví
(MZdr) a Ministerstvo spravedlnosti (MSp). Nejdůležitějším zdrojem
pravidelných informací o počtech cizinců2
v ČR je MV ČR,
zejména Cizinecká a pohraniční policie ČR (CPP). Ostatní ministerstva
poskytují údaje týkající se cizinců zaměstnaných, podnikajících,
studujících, využívajících služeb českého zdravotnictví
a také těch, kteří se dostávají do střetu se zákonem.
Orgánem, který pravidelně sbírá, zpracovává a také zveřejňuje
oficiální statistiky o cizincích, je Český statistický úřad (ČSÚ).
Webové stránky ČSÚ3
nabízejí aktuální informace o počtech cizinců
podle pohlaví, věku, kategorie pobytu, státního občanství,
kraje a okresu pobytu. Kromě grafů a tabulek ČSÚ poskytuje i
základní informace týkající se pobytu cizinců v ČR a také různé
analytické zprávy, například časové řady o dynamice růstu počtu
cizích státních příslušníků v ČR. Od roku 2001 tyto souhrnné a
podrobné statistiky vychází tiskem v ročence Cizinci v ČR.
Zpracování oficiálních statistik týkajících se ekonomické aktivity
migrantů v ČR se věnuje Výzkumný ústav práce a sociálních
věcí (VUPSV)4
. Ten publikoval řadu výzkumných zpráv pravidelně
zveřejňovaných na internetových stránkách a v interních
bulletinech ústavu5
.
I přes veškerou snahu zmíněných úřadů jsou oficiální statistiky
o migrantech v ČR nedostačující. Například evidence Cizinecké
a pohraniční policie (CPP) umožňuje průřezové (okamžikové)
zjištění přesného počtu udělených povolení k pobytu cizincům
v ČR, avšak někteří cizinci mají více účelů pobytu, což využití
údajů z databáze CPP6
komplikuje. Problematické též je, že v
ČR neexistuje žádný základní registr, z něhož by bylo možné
získávat většinu informací o cizincích v ČR [Horáková, Krause,
Polívka 2002]. Údaje jsou získávány z mnoha oddělených registrů,
které jsou budovány specificky pro potřeby příslušných resortů.
Zpravidla není možné jednotlivé druhy statistických informací
propojit a roztříštěnost zdrojů dat s sebou nese mnoho dalších
problémů. Vzájemná nesourodost vede k tomu, že údaje vypovídají
pouze o některých skupinách cizinců. Spolehlivost informací
zpochybňuje fakt, že počty stejně definovaných cizinců získané
- 8 SDAInfo
2 / 2006
z různých zdrojů dat se často liší. Některé zásadní informace z
oblasti migrace nejsou vůbec k dispozici. Též chybí např. určení
skupiny osob, která bude do budoucna řazena mezi tzv. ,,obvykle
bydlící obyvatelstvo", což je údaj postrádaný pro splnění požadavků
Eurostatu, respektive nařízení ke komunitární statistice
migrace a mezinárodní ochrany (Koncepce výběru 2006).
Všechny tyto charakteristiky údajů o imigrantech musí mít jejich
analytik na paměti. Spolehlivost a úplnost dat je ovlivněna okolnostmi
svého vzniku vedoucími k inkonzistencím a v některých
případech též celkovou nedostupností. Pro konkrétnější představu
okomentujeme příklad posledních údajů o cizincích v ČR7
.
K 30. 6. 2006 evidovalo Ředitelství služby cizinecké a pohraniční
policie MV ČR 295 955 cizinců. Nemůžeme ovšem říci,
že tento počet odpovídá počtu cizinců, kteří v ČR opravdu žijí.
V oficiálních statistikách není zahrnuta ilegální migrace. Držitelé
azylu a žadatelé o azyl jsou uváděni zvlášť a i přes relativně nízké
počty (4 021 žadatelů za rok 2005) je na ně často zapomínáno
a nebývají započteni mezi cizince na území ČR.
Trvalý pobyt mělo k 30. 6. 2006 125 849 cizinců, ostatní typy
pobytu8
pak 170 106 cizinců. Vývoj počtu cizinců podle typu pobytu
zachycuje graf 1. Z oficiálních čísel se opět nedozvíme, kolik
tzv. neregulérních migrantů je usazeno v ČR. Příkladem může
být ,,dlouhý pobyt" cizince na turistická víza (do 90 dní), která
se vycestováním z ČR a opětovným návratem do ČR obnoví na
90 dní. Pro doplnění uvádíme složení cizinců z hlediska státního
občanství. To se od roku 1996 na prvních pěti místech nemění,
pouze se střídají na prvních dvou pozicích
Slovensko a Ukrajina a na pozici třetí
a čtvrté Vietnam a Polsko.9
Jak již bylo výše zmíněno, oficiální
statistiky skoro vůbec nepodchycují nelegální
migraci. CPP eviduje pouze cizince,
kteří byli zadrženi při pokusu o nelegální
překročení české státní hranice, a také ty,
kteří z různých důvodů porušili pobytový
režim v ČR (většinou měli propadlá víza) a
byli při tom odhalení (např. při kontrolních
bezpečnostních akcích a při pohraničních
kontrolách při výjezdu z ČR). Boj s nelegální
migrací je v současné době jednou
z priorit migrační politiky ČR. Jeho cílem
je jednak redukce přílivů nelegálních migrantů
a zároveň obrana proti nelegálnímu
usidlování cizinců v zemi. Odborníci nemají
jednotný názor na to, zda jsou restriktivní
opatření na vstup cizinců do země účinná,
shodují se však na tom, že reálné počty
nedokumentovaných cizinců jsou několikrát
vyšší, než ukazují oficiální zdroje [viz
např. Drbohlav 1997: 20; Šulha 2002: 296;
Horáková, Polívka, Pfeifer 2001].
Problematičnost údajů o cizincích v ČR
by měli mít na paměti nejen vědci, ale i
politici. Důsledkem neúplnosti úředních
evidencí je například absence spolehlivých
údajů o důležitých aspektech života
migrantů v ČR, jako jsou například podmínky
bydlení, vzdělanostně kvalifikační
předpoklady nebo integrační potenciál a
aspirace do budoucna. Tyto nedostatky
se pokoušejí řešit různé druhy empirických
výzkumů.
Demografické prognózy a projekce
Vymezení pojmů populační prognóza a
projekce je většinou závislé na autorovi,
který si sám určí tuto hranici. V demografické
či prognostické literatuře lze
v podstatě každou takovou definici přiřadit
k jedné ze dvou základních skupin. Do první skupiny patří
pojetí nevytyčující prakticky žádné ostřejší hranice mezi prognózou
a projekcí. Obvykle se hovoří o různých typech prognóz či
projekcí: realistických, hypotetických, analytických či varovných.
Pro druhou skupinu je charakteristické zásadní rozlišení těchto
termínů. Za prognózu je považován výsledek snah o postižení
očekávaného budoucího vývoje, projekce je oproti tomu pouhým
analytickým nástrojem.
Prognózu pro naše účely definujeme jako nepodmíněnou, na
vědeckém poznání založenou výpověď o očekávaném a v době
jejího vzniku nejpravděpodobnějším budoucím vývoji sledovaného
jevu. Projekci budeme chápat jako produkt určité činnosti,
představující výpověď o perspektivním vývoji, který je důsledkem
naplnění libovolných předpokladů bez explicitního nároku na její
reálnost [viz též Vojtková 2005].
Jednou z vlastností prognózy je přesnost, která klesá s narůstajícím
časovým horizontem od jejího vzniku, neboť rostoucí
časová vzdálenost směrem do budoucnosti poskytuje větší prostor
pro vznik nepředvídaných událostí a faktorů, jež odchylují
populační růst od predikovaného trendu.
To, co nám prognóza poskytuje, je popis budoucího možného
vývoje. Nesmíme ovšem podlehnout iluzi, že tento vývoj je neměnný
a přesný. Z toho plyne další důležitá vlastnost - neurčitost,
na kterou si prognostici vyhrazují právo.
Prognózy se většinou publikují ve třech možných variantách
či scénářích: nízké (pesimistické), střední (realistické) a vysoké
Graf 1. Poet cizinc v R podle typu pobytu v období 1985 - 2005.
0
25
50
75
100
125
150
175
200
225
250
275
1985
1986
1987
1988
1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Poet(vtis.)
trvalý pobyt
vízum nad 90 dní a dlouhodobý pobyt
Zdroj: SÚ.
Graf 2. Vývoj migraního salda za období 1985 - 2005.
-9
-4
1
6
11
16
21
26
31
36
1985
1986
1987
1988
1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Saldo(vtis.)
migraní saldo
Zdroj: SÚ.
- 9 SDAInfo
2 / 2006
(optimistické), kde autoři sami stanovují různé hodnoty níže
zmíněných parametrů. Tento krok je nejslabším místem populačních
prognóz, neboť autor musí odhadnout, kolik se bude
v prognózovaném období rodit dětí (stanovit budoucí vývoje specifických
měr plodnosti podle věku a úhrnné plodnosti), kolik lidí
bude umírat (předpoklad střední délky života a koeficientů přežití
v jednotlivých věkových skupinách) a jak silná bude imigrace a
emigrace (migrační saldo, viz graf 2.) [Rabušic 1997]. Odhad
pravděpodobného budoucího vývoje migrace však patří všeobecně
mezi nejsložitější problémy populačního prognózování.
Stanovení těchto parametrů je vždy výsledkem hlubokého studia
minulých trendů domácích i zahraničních [Kučera 1998].
Tyto a další kroky prognózování se opět liší podle autora. Ten
si určí a pojmenuje každý z dílčích kroků a výsledkem prognózy
je vždy publikace a její hodnocení.
Jednotlivé kroky prognózování bychom mohli obecně strukturovat
do etap: identifikace problému, jeho analýza a následná
realizace. Jedná se o princip abstrakce, což znamená odhlédnutí
od nepodstatných nebo méně podstatných vlastností a souvislostí
vývoje systému. Musíme tedy přejít od reálného systému
k modelu. Přidáním přechodu od modelu k realitě vzniká metoda
modelování, která reprezentuje základní metodu studia a vývoje
reálných systémů [Kučera 1998].
Podrobněji lze tedy rozdělit prognózování na několik dílčích
kroků, jako je vymezení reprodukčního systému a identifikace
problému, shromáždění potřebných dat, analýza a popis minulého
vývoje, volba a konstrukce modelu, provedení prognózy, publikace
a monitorování a hodnocení prognózy. Graf
3. např. zachycuje věkovou strukturu obyvatelstva
a teoretický práh prognózy.
Oficiální populační prognózy obyvatelstva České
republiky vypracovává v pravidelném cyklu
Český statistický úřad a Katedra demografie a
geodemografie Přírodovědecké fakulty Univerzity
Karlovy v Praze. Naposledy vydané populační
prognózy vydal Český statistický úřad na období
2003 ­ 2050. Autoři Burcin s Kučerou z Katedry
demografie a geodemografie zpracovali poslední
prognózu obyvatelstva České republiky na období
2003 ­ 2065 [Burcin, Kučera 2004], viz graf 4. Obě
instituce vycházely z definitivních výsledků Sčítání
lidu, domů a bytů 2001 a obě publikované prognózy
jsou provedeny obvyklou kohortně komponentní
metodou. Existují samozřejmě i další autorské prognózy,
například profesora Rabušice z roku 1994,
ty ovšem zpravidla nejsou publikovány v pravidelných
cyklech. Autoři Burcin s Kučerou také publikují
projekce obyvatelstva ČR a zabývají se konceptem
Replacement Migration. Metodologicky se jedná
o výpočty migračních toků nutných k zachování
stávajícího početního stavu populace ČR, zachování
průměrného věku ČR, zachování stávající
ekonomicky aktivní populace a zachování poměru
3:1 ekonomicky aktivních obyvatel10
vs. obyvatel
v postproduktivním11
věku. V podstatě jde o to, jak
moc může imigrace zmírnit stárnutí obyvatel ČR.
Čím více prognóz bude v České republice publikováno,
tím lépe může uživatel porovnat úvahy
autorů, jak dospěli k odhadům budoucího vývoje
plodnosti, úmrtnosti a migrace (třem základním parametrům
každé prognózy a projekce). Zároveň je
to také určité potvrzení korektnosti těchto úvah.
Výzkumy migrantů v ČR
Výzkum migrantů má interdisciplinární charakter,
zabývají se jím zejména demografie, sociologie,
psychologie, ekonomie a politologie. V českém
kontextu je mezinárodní migrace prozatím více
doménou demografů, právníků a politologů než
sociologů. Sociologické výzkumy migrantů v ČR se teprve začínají
rozvíjet a akademická sféra je v tomto směru trochu pozadu.
V této časti se pokusíme přiblížit práci několika institucí, které
rozvíjejí téma mezinárodní migrace v ČR. Stručný výčet aktivit se
přitom nesnaží o poskytnutí kompletního přehledu všech současných
a v minulosti realizovaných projektů. K sepsání této části
nás vedla spíše snaha o kritické zamyšlení se nad problematikou
sociologických výzkumů cizinců v ČR.
Mezi nejdůležitější centra, která rozvíjí téma mezinárodní migrace
v ČR, patří především Výzkumný ústav práce a sociálních
věci VUPSV12
, (výzkumný tým pod vedením M. Horákové) a
Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké
fakulty Univerzity Karlovy13
(tým studentů a doktorandů pod
vedením doc. D. Drbohlava).
Dalším významným pracovištěm je Akademie věd ČR. V Sociologickém
ústavu AV ČR vědci zkoumají různé aspekty života migrantů
(migrace v pohraničních regionech, reemigrace, reprezentace
zájmů menšin a migrantů, pracovní migrace cizinců ze třetích
zemí), v Etnologickém ústavu AV ČR zkoumají například repatriaci
volyňských Čechů a geografické rozmístění cizinců v ČR.
Větší pozornost tomuto tématu začínají věnovat i další české
univerzity. Prozatím neexistuje žádná obdoba studijního programu
tzv. migration studies, nicméně některé sociálněvědní obory
rozvíjejí výzkum migrantů a menšin, často v rámci studia marginalizovaných
vrstev společnosti. Mezi ně patří například Fakulta
humanitních studií14
(FHS UK), Fakulta sociálních věd15
(FSV
UK), Filozofická fakulta16
(FF UK) a Centrum pro studium migraGraf
3. Vková struktura populace R k 31. 12. 2005.
4
3
2
1
1
2
3
4
0 5 10 15 20 25 30 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95
vk
podíl%
eny - cizinky Mui - cizinci Mui - R eny - R
MUI
ENY
Zdroj: SÚ.
Graf 4. Oekávaný vývoj celkového potu obyvatel v letech 2002 - 2065 podle
Burcina - Kuery (B - K) a SÚ.
7,4
7,9
8,4
8,9
9,4
9,9
10,4
10,9
11,4
2002 2005 2010 2020 2030 2040 2050 2065
Poetobyvatel(vmil.)
Nízká varianta B - K Stední varianta B - K
Vysoká varianta B - K Nízká variantaSÚ
Stední varianta SÚ Vysoká varianta SÚ
Zdroj: SÚ, Burcin a Kuera [2004].
- 10 SDAInfo
2 / 2006
ce17
Katolické teologické fakulty (CMS KTF UK) Univerzity Karlovy
v Praze nebo také například Institut pro výzkum reprodukce
a integrace společnosti18
Fakulty sociálních studií Masarykovy
univerzity v Brně (IVRIS MU).
Kromě akademických a resortních center hraje důležitou roli
v rozvoji výzkumů migrantů v ČR i třetí sektor19
, např. Mezinárodní
organizace pro migraci20
, Liga lidských práv21
, Poradna
pro občanství22
, Člověk v tísni23
a jiné neziskové organizace. Za
samostatnou zmínku stojí aktivity Multikulturního Centra Praha24
(MKC Praha), které se nejen podílelo na organizaci několika výzkumů,
ale v srpnu 2005 zorganizovalo mezinárodní Workshop o
migraci ve střední a východní Evropě25
ve spolupráci s Fakultou
humanitních studií Univerzity Karlovy. Této akce se zúčastnilo
více než sto odborníků a představitelů nevládních organizací z
Běloruska, České republiky, Německa, Polska, Maďarska, Rumunska,
Slovenska, Ukrajiny a dalších zemí. MKC Praha také
zajišťuje existenci prozatím jediného tematického internetového
portálu ­ www.migraceonline.cz. Na těchto stránkách jsou pravidelně
zveřejňované přehledy legislativních změn, full-textové
odborné články, vědecké publikace, studentské práce, zprávy
z výzkumu, upoutávky na přednášky, semináře a konference
věnované problematice mezinárodní migrace.
Objektem zájmů dosavadních výzkumů se stávají buď různé
cizinecké komunity podle země původu (Ukrajinci, Vietnamci,
Rusové apod.) nebo pak specifické skupiny migrantů bez ohledu
na zemi původu, ale podle statusu nebo typu pobytu v ČR (například
azylanti, nedokumentovaní migranti, ekonomicky aktivní,
zaměstnaní, živnostníci apod.). Zvláštní skupinu tvoří reemigranti,
jejichž návrat a následná integrace byla do různé míry podpořena
státem. Předmětem většiny dosavadních výzkumů jsou: demografické
charakteristiky migrantů, příčiny a mechanismy jejich
příchodu do ČR, vazby v ČR a v zemi původu, podmínky života
a práce v ČR, informovanost o vlastních právech a povinnostech
spojených s pobytem v ČR, problematické aspekty života, teritoriální
rozmístění, míra integrace do majoritní společnosti, krajanské
vazby a reprezentace zájmů, mezigenerační problémy mezi různými
pokoleními přistěhovalců a aspirace migrantů do budoucna.
Přestože je téma mezinárodní migrace pro českou sociologii
poměrně nové, různé výzkumy v rámci jednotlivých projektů a
studentských prací vznikají jako ,,houby po dešti". Odlišné jsou
nejen cílové skupiny a předměty výzkumů, ale také metodologické
postupy (občas i jejich absence). Výzkumník zabývající se
migrační problematikou je vystavený nemalému riziku poddat
se pokušení postavení vlivného odborníka a následně i rizikům,
která se skrývají v zobecnění výsledků empirického šetření domněnkami
a odbornými úsudky. Avšak šetření natolik specifické
skupiny obyvatel ČR, jako jsou cizinci, vyžaduje pečlivou přípravu,
promyšlenou metodologii a, co je nejvíc důležité, uvědomění
si skromných možností zobecnění výsledků.
Většina kvantitativních výzkumů cizinců v ČR uplatňuje metodu
výběrového dotazníkového šetření. Pravě tato metoda se většinou
používá i v zahraničních výzkumech pro zjišťování informací
o uprchlících, pracovních migrantech, zahraničních studentech
atd. [Fawcet, Arnold 1987]. Největším omezením kvantitativních
výběrových šetření migrantů v ČR (podobně jako i v jiných zemích)
je jejich nereprezentativnost a specifičnost způsobená
především absencí opory výběru a praktickou nemožností zajistit
náhodnost výběru jednotlivých respondentů.
Prozatím jediným výzkumem, který může s určitou nadsázkou
aspirovat na reprezentativní popis určité časti migrační
komunity, je šetření Zaměstnávání cizinců v České republice
[Horáková 2001] realizované VÚPSV v roce 2001 pod vedením
M. Horákové. Jedná se zároveň o jediný z mála výzkumů, který
nabízí veřejně dostupná primární data26
. Objektem výzkumu byli
cizinci, občané z vybraných zemí střední a východní Evropy, kteří
měli platné povolení k zaměstnání v ČR a pracovali na českém
území déle než jeden rok. Šetření proběhlo metodou standardizovaných
osobních rozhovorů na osnově dotazníku a samotní
respondenti byli vybíráni kvótním výběrem ze základní databáze
zaměstnanců vybraných národností, stanovených na základě
údajů Cizinecké policie ČR.
Většina ostatních dosavadních výzkumů migrantů v ČR při
sběru kvantitativních dat používá metodu, která je v anglosaské
literatuře označovaná termínem ,,snowball" (tzv. metoda sněhové
koule). V podstatě se jedná o využití sociálních sítí při náboru
respondentů. Tato metoda výběru respondentů spočívá v tom, že
výzkumník identifikuje několik představitelů cílové skupiny, kteří
jsou po ukončení rozhovoru vyzváni, aby poskytli tazateli kontakty
na osobu odpovídající stanoveným kritériím. Získané kontakty
jsou pak dále využívány pro účely výzkumu.
V sociálních vědách existují dva základní způsoby praktického
využití této metody ve výzkumu. První způsob je běžný pro šetření
malých nebo nepříliš dostupných populací, používá se pro získání
co největšího počtu kontaktů, které jsou pak použity buď pro
provedení dalších rozhovorů anebo jako opora výběru pro širší
výzkum. Druhým způsobem použití metody ,,snowball" je mapování
vzájemných vztahů uvnitř komunity a je založen na tom, že
počet kontaktů vyžadovaných od každého informátora je fixovaný
a daný určitým teoretickým předpokladem o struktuře sociálních
vazeb ve zkoumané populaci [Thompson 2000, Disman 1993].
Kromě absence spolehlivé opory výběru pro kvantitativní výzkum
může způsobit potíže i konstrukce kvótních znaků, jejichž
kvalita samozřejmě záleží na úplnosti, kvalitě a dostupnosti údajů
o zkoumaném vzorku (viz oficiální statistiky). U dotazníkového
šetření vystupují další problematické otázky, jako například klasické
interview nebo samovyplnění či odměňování respondentů
za uskutečněný rozhovor.
Významnou roli při výzkumech mezinárodní migrace hrají
etnografická komunitní studia. Tento typ výzkumu se používá
především pro hlubší pochopení motivace jednotlivců, jejich strategie
imigrace a způsobu adaptace do většinové společnosti v
cílové zemi. Data získaná pomoci kvalitativních šetření mají sice
nízkou reliabilitu (kvůli slabé standardizaci), avšak vysokou validitu.
Výsledky mohou být jen stěží zobecněny, ovšem výzkumníci
v tomto případě o reprezentativitu neusilují.
Praktická aplikace kvalitativního výzkumu má však také svá
úskalí. Kritické analýze spolehlivosti výsledků vybraných kvalitativních
výzkumů migračních komunit v ČR se věnovala například
Klvačová [2006]. Podle autorky absence standardizovaných metodologických
postupů v kvalitativním výzkumu může být nejen
jeho výhodou, ale také problémem. Při studiu deseti vybraných
zpráv z různých etnografických výzkumů se ukázalo, že autoři
často zamlžují metodologický postup při výběru respondentů,
nezmiňují se o zdroji a způsobu získávání použitých informací a
nepoužívají citace informátorů. Tudíž důvěryhodnost výsledků podobných
šetření může být rovněž zpochybněna [Klvačová 2006].
Nezávisle na tom, zda se jedná o kvalitativní nebo kvantitativní
přistup, poměrně velkým problémem pro výzkum, především u
první generace migrantů, bývá jazyková bariéra. Respondent,
jehož jazykové znalosti jsou omezené, nemusí rozumět složitým
formulacím v dotazníku a jen těžko dokáže celou hodinu plynule
hovořit o vybraném tématu v cizím jazyce. To, že respondent je
třeba schopen domluvit se v jednoduchých každodenních situacích,
neznamená, že bude dobře chápat výzkumníkovu otázku a,
co je víc důležité, že bude umět vyjádřit svůj názor. Proto je potřeba
dobře zvážit, zda interakce s respondentem nemá probíhat
spíše v jeho rodném jazyce.
Kromě toho citlivost některých témat může do značné míry
ovlivnit ochotu oslovených cizinců odpovídat. Obzvlášť, pokud
se ptáme obětí nelegálního obchodu s lidmi, uprchlíků, ale také
klasických pracovních migrantů na nedůstojné podmínky práce,
napůl legální systém zprostředkovatelských sítí a korupci na
úřadech apod. Důležitým faktorem, který stěžuje komunikaci
respondenta a tazatele, může být i odlišný kulturní kontext nebo
uzavřenost migrační komunity. V případě úzce vymezené nebo
málopočetné skupiny může výzkumník také narazit na problém
,,vyčerpání kontaktu".
- 11 SDAInfo
2 / 2006
Poznámky
Článek byl vytvořen v rámci projektu podpořeném Ministerstvem práce a
sociálních věcí pod reg. č. GK MPSV-01-144/06.
1 Na základě usnesení vlády ČR č. 1360 z 11. 12. 2002.
2 Dokumentovaných, ale také specificky podchycených nedokumentovaných
cizinců (např. ti, kteří jsou zadrženi bez platného povolení k pobytu
na území v ČR, nebo při nelegálním přechodu hranic ČR).
3 http://www.czso.cz
4 http://www.vupsv.cz
5 Viz např. poslední Bulletin č. 16/2006 věnovaný mezinárodní migraci,
nebo č. 14/2005, č. 18/2006
6 U některých cizinců, kteří mají dva účely pobytu (například tu studují i
pracují), se zobrazí jen jeden z účelů, což v podstatě způsobí zkreslené
zařazení těchto cizinců v další analýze dat.
7 http://www.czso.cz/ciz/cizinci.nsf/i/popis_aktualniho_vyvoje_pocet_cizincu_v_cr
8 Pobyt dlouhodobý či přechodný (občané EU a jejich rodin. příslušníků).
9 32 % evidovaných cizinců představovali občané Ukrajiny (93.466 osob),
18 % občané Slovenska (54.201 osob) a 13 % občané Vietnamu (38.566
osob). Za nimi s odstupem následovalo státní občanství Polska (18.386
cizinců, 6 %) a státní občanství Ruska (16.910 osob, 6 %).
10 Obyvatelstvo ve věku 15-64 let.
11 Obyvatelstvo ve věku 65 +.
12 http://www.vupsv.cz
13 http://geografie.natur.cuni.cz/socgeo
14 http://www.fhs.cuni.cz/
15 http://www.fsv.cuni.cz/
16 http://www.ff.cuni.cz/
17 http://migration.cuni.cz/
18 http://ivris.fss.muni.cz/
19 Pojem třetí sektor formuloval politolog Amitai Etzioni v sedmdesátých
letech jako označení pro soukromé organizace poskytující služby ve
veřejném zájmu dotované státem.
20 http://www.iom.cz/
21 http://www.llp.cz/cz/index.php?art=show&id=1116592362
22 http://www.poradna-prava.cz/
23 http://www.clovekvtisni.cz/
24 http://www.migraceonline.cz
25 Workshop on Developments and Patterns of Migration Processes in Central
and Eastern Europe.
26 http://www.vupsv.cz/
Literatura
Burcin, Boris, Tomáš Kučera 2004. Perspektivy populačního vývoje české
republiky na období 2003 ­ 2065. Praha: PřF UK.
ČSÚ. 2006. Koncepce výběru a zpracování statistických údajů spojených
s migrací a integrací cizinců na území České republiky. Poslední revize
30.3.2006 [cit. 1. 9. 2006]. http://www.czso.cz/ciz/cizinci.nsf/i/68069AA06
BA19621C1256DAA002EA6D1/$File/ci2main2.doc
Disman, M. 1993. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum.
Drbohlav, Dušan. 1997. ,,Imigranti v České republice (S důrazem na ukrajinské
pracovníky a ,,západní" firmy operující v Praze)". Výzkumná zpráva
projektu RSS/HESP č. 622/1995. Central European University.
Fawcett, T. James, Fred Arnold 1987 ,,The Role of Surveys in the Study
of International Migration: An Appraisal". International Migration Review
21(4, Special Issue): 1523-1540.
Horáková, Milada 2001. Zaměstnávání cizinců v České republice. Část I.
Integrace cizinců na trhu práce v České republice. Praha: Výzkumný
ústav práce a sociálních věcí.
Horáková, Milada, Danica Čerňanská. 2001. Zaměstnávání cizinců v České
republice. Část II. Závěrečná zpráva z empirického šetření. Praha: Výzkumný
ústav práce a sociálních věcí.
Horáková, Milada, Milan Polívka, Patrik Pfeifer 2001. ,,Nelegální zaměstnávání
cizinců jako překážka v jejich integraci na trhu práce. Metodické
postupy užívané ke zkoumání fenoménu nelegální práce ve vybraných
zemích". Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí.
Horáková, Milada, Danica Krause, Milan Polívka 2002. Zjištění možností
kontinuálního sledování ukazatelů (znaků) míry integrace cizinců prostřednictvím
trhu práce České republiky. Praha: VÚPSV.
Klvačová, Petra 2006 ,,Foreigners in the Light of Research: Analysis of Research
Reports". In: Szczpeniková A., Čaněk M., J. Grill (eds.) Migration
Processes in Central and Eastern Europe: Unpacking the Diversity, Prague:
Multicutural Centre Prague
Koschin, Felix 2001. Ekonomická demografie. Praha: VŠE.
Kučera, Tomáš 1998. Regionální populační prognózy: teorie a praxe prognózování
vývoje lidských zdrojů v území. Praha: Katedra demografie a
geodemografie PřF UK.
Massey, S. Douglas 1987. ,,The Ethnosurvey in Theory and Practice". International
Migration Review 21(4):1498-1522.
MVČR 2005. Zpráva o situaci v oblasti migrace na území České republiky
za rok 2004. Poslední revize 16.12.2006 [cit. 1.9.2006].
http://www.mvcr.cz/dokument/2005/migrace04/zpravacs.pdf
Pavlík, Zdenek, Jitka Rychtaříková, Alena Šubrtová 1986. Základy demografie.
Praha: Academia.
Rabušic, Ladislav 1997. ,,Jak rozumět populačním projekcím", Sociologický
časopis 33 (3): 289-308.
Thompson, K. Steve 2002. Sampling, Second Edition. New York: Wiley.
Vojtková, Michaela 2005. ,,Populační projekce a prognózy cizinců a obyvatelstva
České republiky." Socioweb 2005 (5). http://www.socioweb.cz/
index.php3?disp=aktuality&shw=195&lst=106
Qualidata, QUADS a archivace
kvalitativní dat ve Velké Británii
Tomáš Čížek
Sociologický ústav AV ČR
Tento článek si klade za cíl seznámit čtenáře se situací,
v níž se nachází oblast archivace kvalitativních dat ve
Velké Británii. Tato země není vybrána náhodou, protože
se o ní bez nadsázky dá říci, že je v oblasti kvalitativní
archivace vzorem a za tento vzor slouží i při konstituování
kvalitativních archivů po celém světě1
.
Datový archiv ESDS Qualidata
Archiv kvalitativních dat Qualidata vznikl v roce 1994 na katedře
sociologie Univerzity v Essexu a podobně jako další britské
archivy pracující s různými typy sociálních dat2
je financován
organizací Economic and Social Research Council (ESRC) a stal
se součástí sdružení Economic and Social Data Service (ESDS).
Datová knihovna ESDS čítá více než pět tisíc datových souborů
z oblasti kvantitativního i kvalitativního výzkumu z mnoha různých
vědních disciplín. Celá instituce přijímá asi dvě stě nových datových
souborů ročně.
Zásadní změnu v oblasti archivace kvalitativních dat představovalo
rozhodnutí ESRC, aby výzkumné projekty, které tato instituce
financuje a podporuje, byly nabídnuty k budoucímu využití
vědecké komunitě. Výzkumníci žádající o grant tak jsou nuceni
počítat s tím, že jejich data budou archivována a s příslušnými
institucemi konzultují přípravu svých dat k archivaci. Také díky
této skutečnosti se archiv Qualidata může chlubit vskutku velkou
datovou knihovnou. Ta zahrnuje téměř pět set současných i starších
výzkumů včetně klasických prací poválečné britské sociální
vědy3
. Mnohé z nich, i když se jedná pouze o zlomek z celkového
množství uložených dat, jsou přístupny i v on-line formě.
Iniciativa QUADS
Jedním z posledních počinů ESDS v oblasti kvalitativního výzkumu
je iniciativa QUADS. Tento projekt má následující cíle4
:
* vytvořit nové modely archivace a sdílení kvalitativních dat, které
by se inovativní cestou pokusily řešit epistemologické, etické,
metodologické a praktické výzvy vyplývající ze sekundárního
využití a analýzy kvalitativních dat
* zjistit cesty, jak zvýšit kvalitu kontextuálních informací k datům
* podpořit výzkumníky ve využívání vizuálních, video i audio sou-
borů
* zkoumat a posílit vazbu mezi těmi, kdo kvalitativní data vytváří,
a těmi, kdo je využívají, a ukázat efektivní praxi v této oblasti
Realizace cílů probíhá pomocí pěti demonstračních projektů.
Jedná se jak o konkrétní výzkumy, tak o metodologickou nebo
technickou podporu kvalitativního výzkumu. Tabulka 1. zahrnuje
základní charakteristiky každého projektu5
. Zhodnotit celou iniciativu
by bylo zatím předčasné, už dnes ale lze říci, že nastartovala
množství zajímavých projektů, které budou představovat významný
vklad do problematiky managementu a archivace kvalitativních
2 / 2006SDAInfo
- 12 dat.
Vyvíjené nástroje a postupy mohou podstatným způsobem
ulehčit práci výzkumníkům. Základní směry rozvoje sdílení a archivace
dat se dají shrnout následovně:
* zavedení standardů pro popis datových souborů, vycházejících
z iniciativy DDI (Data Documentation Initiative6
)
* zavedení formátu XML (eXtensible Markup Language) jako
univerzální platformy prezentace datových souborů (popis dat
i samotné datové soubory) a vývoj softwarových nástrojů pro
práci s touto platformou
* vývoj takových postupů práce s kvalitativními daty, které zohlední
vysoké nároky na metodologickou a etickou stránku sdílení
dat, ochranu respondentů a s tím souvisejících problémů
* archivace nejen rozhovorů, ale celé široké palety kvalitativních
dat, jako jsou audio a video nahrávky, fotografie, mediální
výstupy apod. s cílem zpřístupnit celý kontext zkoumaného
problému v co možná nejširších souvislostech.
Další pravidelně aktualizované informace o aktivitách, které
přibližuje tento článek, a odkazy na vyvíjené softwarové nástroje
včetně stručných návodů pro práci s nimi jsou k dispozici na
webových stránkách českého archivu kvalitativních dat MEDARD
(medard.soc.cas.cz). Pro příští číslo SDA Info připravuji článek
o situaci v oblasti archivace kvalitativních dat v dalších zemích
světa.


             
                 

                 
                 

              





                  
                  
             






                    



                






                
                  

             


                  



 
 

 





                  




- 13 -
2 / 2006SDAInfo
Poznámky
Článek vznikl jako součást projektu podpořeného Ministerstvem školství,
mládeže a tělovýchovy v rámci programu Informační infrastruktura výzkumu
pod reg. č. 1N04192.
1 Toto tvrzení má i svou druhou stranu, protože Velká Británie představuje
prozatím i jedinou zemi, v níž se kvalitativní archivace začíná stávat přirozenou
součástí výzkumného procesu.
2 Kromě archivu Qualidata se jedná například o projekt ESDS Longitudal, zahrnující
dlouhodobá šetření, ESDS Goverment, zahrnující rozsáhlá vládní
šetření (censy), a také ESDS International, poskytující data z mezinárodních
výzkumů.
3 Jedná se například o studie Petera Townsenda Family Life of Old People
(1955), The Last Refuge (1959) a Poverty in the UK (1979), kolekce interview
Paula Thompsona The Edwardians (1975), studie Stana Cohena Folk
Devils and Moral Panics (1967) zabývající se fenoménem "morální paniky"
a jiná další důležitá i průkopnická díla.
4 Webová prezentace celého projektu je k dispozici na:
http://quads.esds.ac.uk/
5 Informace pocházejí z prezentací, které byly uvedeny na konferenci
QUADS Showcase Day, konající se 28. září letošního roku v Londýně, charakteristiky
jednotlivých projektů jsou volnými překlady z těchto oficiálních
prezentací.
6 http://www.icpsr.umich.edu/DDI/
Informační zdroje
Corti, L., Backhouse, G. 2000. ,,Qualitative Data Archival Resource Centre,
University of Essex, UK". Forum Qualitative Sozialforschung / Forum: Qualitative
Social Research 1 (3). http://qualitative-research.net/fqs/fqs-eng.htm/
Representing Context in a Research Archive of Educational Evaluation Studies.
http://www.caret.cam.ac.uk/quads/
Smart Qualitative Data: Methods and Community Tools for Data Mark-Up
(SQUAD). http://www.data-archive.ac.uk/randd/squad.asp
Methodological issues in qualitative data sharing a archiving
http://www.cardiff.ac.uk/socsi/hyper/QUADS/
Negotiang the Long View: Archiving, Representing and Sharing a Qualitative
Longitudinal Ressource. http://www.lsbu.ac.uk/inventingadulthoods/
Collating and Preserving Primary Material on the Northern Ireland Conflict.
http://www.ark.ac.uk/qual/conflict
Okázalá spotřeba a sociální třídy
v České republice v roce 20041
Jiří Šafr
Sociologický ústav
Článek se zabývá otázkou, zda se okázalost spotřeby, resp.
její protipól tvořený kulturou materiální nezbytnosti liší mezi
sociálními třídami. Nejprve pojednává o významu spotřeby
jako diferenciačním mechanismu napomáhajícím vzniku
kolektivní identity. V druhé části je analýza rozdílů v ne/
okázalosti spotřeby (preference značkové vs. neznačkové
zboží) mezi sociálními třídami s použitím dat MML TGI 2004.
Individualizace a homologie spotřeby
V postransformačním období můžeme být svědky dvou protichůdných
procesů. Prvním je trend směřující k pluralizaci a emancipaci
spotřebního vkusu a chování doprovázený kulturní individualizací.
Přispívají k němu změny spojené s postindustrializací, evropskou
integrací a zejména globalizací. Na počátku 90. let tzv. postmoderní
teorie stratifikace postulovala pro vyspělé společnosti postupné
rozostřování hierarchií, některými sociology popisované jako zánik
tříd ve smyslu sociálních entit [např. Pakulski, Waters 1996]. Ve
druhém procesu je sociální a kulturní pluralita v souvislosti se
stejnými společenskými změnami narušována nejen v důsledku
rozevírajících se nůžek sociálních nerovností vzniklých v postsocialistické
transformaci, ale i díky zrychleným globalizačním tlakům
vytvářejícím rizika, která jsou v populaci nerovnoměrným způsobem
rozložena. Životní styly, spotřebitelské preference, kulturní
orientace a vkus se tak od sebe pozvolna vzdalují v závislosti na
sociálním postavení a původu jedinců. Dochází k jejich usazování
a třídní homologii. Sociální nerovnosti nepochybně i nadále porostou.
Vkus a kulturní spotřeba horních tříd (elity) se tak postupně
může stát dominantní tzv. legitimní kulturou, která bude fungovat
jako nástroj symbolické sociální exkluze napomáhající utváření
symbolických hranic mezi různými sociálními třídami.
Význam okázalé spotřeby a soutěživý instinkt
T. Veblen analyzoval formy okázalé spotřeby zejména mezi novou
,,třídou zahálky" na konci 19. stol., nicméně jeho postřehy mají univerzální
platnost jak v odlišných kulturách, tak i různých patrech
jedné společnosti. Formuloval obecný zákon ,,pracovního instinktu",
který říká, že ,,všude tam, kde okolnosti nebo společenské tradice
vedou ke zvyku porovnávat výkony a schopnosti lidí, pracovní
instinkt vyústí v soutěživé, závistivé prestižní srovnávání" [Veblen
1999 (1899): 19-20]. Tento soutěživý instinkt nás nutí neustále
se poměřovat s ostatními, což se vedle např. ,,společenské nutnosti
sekat trávník na své předzahrádce" projevuje v našem spotřebitelském
chování. Svůj sociální status totiž od pradávna poměřujeme
nahromaděným majetkem.
Pro Veblena bylo důležité, jak člověk majetku nabyl. Pokud pasivním
způsobem, bez prolitého potu, pak si to zasloužilo obdiv a
probudilo soutěživost ostatních. Průlomový význam Veblenovy teze
spočívá v tom, že rozvíjí evoluční rámec, ve kterém jsou spotřebitelské
preference determinovány sociálně v závislosti na jedincově
postavení ve společenské hierarchii. Jeho výklad je tak kritikou
neoklasické teorie spotřeby, která tvrdí, že jedinec staticky maximalizuje
užitek na základě exogenních preferencí [Trigg 2001].
Bez ohledu na stratifikaci nám skutečnost, že jedna komodita
(značka) vyžaduje nákup další nějak s ní spojené (prostě k hodinkám
Rolex si musíte koupit auto BMW), vysvětluje model kulturní
spotřeby G. McCrackena [1988] nazvaný ,,Diderotův soulad" (Diderot
unities). Tento efekt je ,,nadvládou konzistence" nad naším spotřebitelským
chováním, která má jednak konvenční konzervativní
mód, který nás brání před vpádem neočekávaných destabilizujících
objektů do našeho života, ale i radikální inovativní, který nás naopak
pohlcuje při neplánovaných impulzivních nákupech.
Specifickou oblast kulturní spotřeby a životního stylu pro svůj
význam jako statusově vymezujícího symbolu představuje móda.
,,Móda je produktem třídního rozdělení, a chová se tedy stejně jako
řada dalších výtvorů, a především tak, jako se chová čest, jejíž dvojí
funkcí je uzavírat určitý společenský okruh v sobě samém a zároveň
jej odlišit od okruhů ostatních." [Simmel 1997: 103] Simmelova
teorie změny módy jako nápodoby shora (trickle-down) vysvětluje
módní změny jako proces imitace elit. Inovace se šíří od nejvyšších
tříd směrem dolů. V momentě, kdy se móda dostane k nejnižší třídě,
nejvyšší třída má již vyvinutý nový styl, který je opět originální
a utvrzuje její vysoké postavení. V postmoderní společnosti sice
módě zůstává symbolická sociálně diferenciační funkce, jsou zde
však ,,rafinovanější a skrytější prostředky pro odlišení ­ materiál,
provedení, značka a odstíny vkusu" [Vlachová 1995].
Na Veblenův teoretický model ostentativní spotřeby navázal, byť
ne explicitně, P. Bourdieu [1984]. Zaměřil se na význam kulturní
spotřeby a vkusu v procesu reprodukce sociálních nerovností zejména
u frakcí nové střední třídy. Právě jejich kulturní a spotřební
orientace postupně neutralizují tradiční kulturní kódy. Každý aktér
v daném sociální prostředí sdílí soustavu základních schémat,
Bourdieu používá pojem habitus, jak vnímat okolní svět. Ty jsou postaveny
na univerzálních opozicích ,,antagonistických přídavných
jménech běžně používaných ke klasifikování osob nebo objektů"
[ibid: 468]. Podle Bourdieu stojí proti sobě ,,vyšší" (vznešené, čisté,
vytříbené) a ,,nízké" (nevkusné, nízké, skromné). První reprezentuje
kulturu elity tj. dominantní třídy či jejích frakcí, druhé pak masy
ovládaných, zejména dělnické třídy. Tento klasifikační systém nám
pomáhá definovat, ,,kdo jsme my a kdo jsou oni" a vytvářet si prostřednictvím
sociálních distancí od druhých vlastní identitu. Podle
Bourdieu vkus dělnické třídy je ,,kulturou materiální nezbytnosti",
tedy např. oblečení musí být praktické, funkční, musí vydržet, přičemž
není důležité, zda je stylové či módní.
Jedno ze slabých míst Bourdieuho modelu lze spatřovat v tom, že
nevysvětluje, jak lidé reagují během období rychlé sociální změny
- 14 SDAInfo
2 / 2006
[Crane 2000], což je v našich podmínkách post/transformace dosti
podstatný explanační nedostatek. Jeho teorii lze označit za tezi o
sociální reprodukci v tzv. silné formě, to protože zdůrazňuje konstitutivní
vliv vkusu na utváření sociálních vztahů v každodenním
životě [Holt 1997]. Novější teoretický model, který lze označit za
dynamický a za jeho proponenty např. A. Giddense či M. Featherstonea
[1991], zdůrazňuje, že sociální podmínky nejsou pouze mechanicky
reprodukovány životním stylem. Lidé mají významný vliv
na své spotřební chování, protože musí interpretovat a uplatňovat
svoje preference v rozdílných neustále se měnících situacích a tím
mohou měnit své životní styly a v důsledku toho i transformovat širší
sociální vztahy. Navíc vkus je v postindustriálních společnostech
vyznačujících se hyperkomodifikací silně proměnlivý. Na úrovni
jednotlivců tak musí být neustále reinterpretován, vyjednáván a
kombinován. Individuální spotřební preference jsou více než třídní
příslušností utvářeny značkami či populárními módními styly. Tento
model má blízko ke zmíněné tzv. postmoderní teorii stratifikace,
podle které klíčovým mechanismem utvářejícím hlavní sociální
entity již není třídní příslušnost, ale identity mající neekonomickou
povahu. Jde zejména o etnicitu, gender i životní styl a spotřebu.
I kdybychom však nepřijali Bourdieuho tvrzení v jeho silné třídně
konstitutivní formě, tak spotřeba bude stejně ,,sociálně strukturována,
protože ti lidé, kteří sdílejí podobné sociální podmínky, si osvojují
podobný vkus a preference, který organizuje jejich spotřební
jednání." [Holt 1997: 343]
Dávají Češi rádi na odiv své bohatství?
Marketingové výzkumy životního stylu ukazují, že zlepšující se ekonomická
situace v novém desetiletí se postupně promítá do postojů
k penězům, nakupování a spotřebě. U značné části populace se
snižuje citlivost na výši ceny, díky tomu nadále narůstá důležitost
značek a kvalita produktů [TNS AISA 2005]. Lidé kladou stále více
důraz na značkové, kvalitní a exkluzivní
oblečení, které považují za jeden ze způsobů
vyjádření úspěchu ve společnosti.
Sociologicky zajímavé není ani tak
to, zda luxusní zboží spotřebovávají bohatí
(jde o pouhou funkci majetku), ale
to, jak jej spotřebovávají ti, kdo na něj
bezprostředně nemají. Tedy zda účelově
demonstrují schopnost spotřebovávat
luxusní statky, aby zvýšili mínění o svém
statusovém postavení. Proto v analýze
nezkoumám, kteří lidé si v ČR kupují Rolls
Royce, ale zda různé sociální třídy dávají
ve stejné míře přednost značkovému, kvalitnímu
zboží při obvyklých nákupech.
Který z v úvodu uvedených procesů,
postupné posilování třídní homologie
vs. postmoderní individualizace, lépe
vysvětluje spotřební chování a preference
sociálních tříd u nás? Je ostentativní
spotřeba funkcí třídní příslušnosti, tedy
třídního habitu a kulturního kapitálu (životního
stylu, preferencí, vkusu)? Odpovědět
se pokusím alespoň zčásti v následující
jednoduché sekundární analýze dat spotřebního
chování a preferencí.
Použitá data a indikátory okázalé
spotřeby
V analýze používám data z výzkumu
životního stylu, kultury a spotřeby Market
& Media & Lifestyle TGI2
[viz Tuček,
Friedlanderová a MEDIAN 2000]. Datový
soubor, který vznikl na základě průběžného
dotazníkového šetření během jednoho
roku, poskytuje neobvyklou bázi informací
o spotřebních preferencích, volnočasových
aktivitách, kulturním vkusu a hodnotových
orientacích. Výběr dotazované
osoby je kvótní. Výsledky analýz tak nemohou mít povahu odhadu
zastoupení jevu v celé populaci, ale spíše ověření vzájemných
vztahů mezi jednotlivými indikátory. Velikost souboru, dotázáno
bylo v roce 2004 patnáct tisíc respondentů, ovšem přispívá k tomu,
že všechny relevantní typy odpovědí jsou zastoupeny. Soubor jsem
omezil pouze na dospělou populaci starší 21 let, do analýzy tak
vstupuje 13900 případů.
Bourdieuho přístup je kritizován za to, že ve svých indikátorech
přecenil roli dominantní intelektuální kultury [Lamont 1992]. Ve
snaze vyhnout se tomuto problému analyzuji otázky týkající se
nejen ostentativní spotřeby, ale i protipólu, který Bourdieu nazývá
kulturou nezbytnosti a která je typická naopak pro dělnickou třídu.
Proto dále používám označení ,,ne/okázalost spotřeby". Sleduji tak
mj. dichotomii ,,značkové zboží" vs. ,,levné zboží" [Tuček, Friedlanderová,
MEDIAN 2000: 116].
Pro analýzu jsem vybral patnáct proměnných měřících ne/
okázalost spotřeby či názory na ní v pěti dimenzích: ne/značkové
(luxusní) zboží a spotřeba obecně, oblečení a odívání, jídlo, místo
trávení dovolené a svépomoc při domácích opravách. Dále sleduji
rozdíly v hodnotě úspěchu, tedy zájem dosáhnout vysokého společenského
postavení. Osm znaků je spjato s vysokým statusem
(značkovost, luxus) a sedm s kulturou nezbytnosti (skromnost,
obyčejnost). Striktně vzato se nejedná o behaviorální indikátory,
to bychom museli zjišťovat reálné nákupy konkrétních značek, ale
spíše o spotřebitelské preference vyjádřené jako postoje k luxusu,
nakupování, odívání a trávení volného času.
Dopředu jsem vyloučil ty otázky, které jsou bezprostředně vázány
na gender, jako např. výroky ,,svým vzhledem chci vyniknout,
být krásný/á", či ,,sleduji módní trendy". Nicméně jak uvidíme, vliv
pohlaví zůstává i tak přítomný.
Výzkum MML TGI používá pro operacionalizaci sociálních tříd
koncept vyvinutý v reklamním a marketingovém průmyslu známý
          

  










      
      
      
       
      
       
      
       
      
       
      
       
      
      
      
      
      
       
      
      
      
      
      
       
      
       
      
       
      
       
      


      

              

- 15 SDAInfo
2 / 2006
jako Sociální skupiny ABCDE ­ ESOMAR Social Grades [Šafr
2005]. Tato klasifikace určuje respondentovu pozici na základě postavení
hlavy domácnosti (postavení v zaměstnání, počet zaměstnanců
ve firmě, vzdělání), což umožňuje zařadit do tříd každého
včetně ekonomicky neaktivních.
Rozsah datového souboru nám umožní odlišit populaci 21 až
60letých a starobní důchodce (nad 56 let). Spotřební zvyky a
preference sociálních tříd tak budeme sledovat u důchodců zvlášť.
Důvody jsou dva. To, že sociální třída přímo souvisí s věkem, důchodci
mají největší zastoupení v nejnižší třídě E, a to, že většina
sledovaných položek spotřebních preferencí je logicky ovlivněna
životní fází. Starší lidé jsou obecně konzervativnější, kupují méně
často nové oděvy, jezdí méně do zahraničí atd. První subpopulace
ve věku 21 - 60 let není tradičně omezena jen na ekonomicky aktivní,
ale zahrnuje i ty, kteří jsou momentálně studenty, na rodičovské
dovolené či v domácnosti.
Výsledky
Jak ukazují rozdíly průměrů v odpovědích mezi starobními důchodci
a populací ve věku 21 - 60 let v tabulce 1, s výjimkou provádění
oprav a dovolené v tuzemsku, mají vždy důchodci blíže ke kultuře
nezbytnosti (např. nosím věci do roztrhání, stačí mi málo oděvů,
oblékám se nenápadně, nezáleží mi na značce, nakupuji co nejlevněji),
naproti tomu 21 - 60letí inklinují spíše k okázalé spotřebě
(luxusní a značkové zboží, ochota platit za kvalitu, dražší kvalitnější
oblečení, exkluzivní oblečení, cizokrajná jídla a kvalitní víno, snaha
měnit místo dovolené)3
. Rozdíly v průměrech mezi sociálními
třídami ABCDE uvnitř obou podskupin naznačují, že spotřební
preference jsou v ČR stratifikovány, a to jak u 21 - 60letých, tak u
důchodců. Výjimku tvoří svépomocné opravy a dovolená v ČR, kde
jsou rozdíly zanedbatelné. Podobně tomu je v případě postoje, zda
by dotázaný chtěl dosáhnout vysokého společenského postavení.
Čím výše ve společenském žebříčku člověk je, tím více souhlasí
tímto výrokem.
Spotřební chování je vedle věku ovlivněno také pohlavím.
Muži jsou oproti ženám spíše zastánci značkovosti zboží, pro
ženy je naopak typická radost z nakupování a vyhledávání
levných nákupů [Tuček, Friedlanderová, MEDIAN 2000: kap.
4]. Abychom mohli posoudit vliv sociální třídy na ne/ostentativní
spotřební chování bez ohledu na pohlaví, jsou korelace v
tabulce 2 rozděleny pro muže a ženy zvlášť. První dva sloupce
ukazují, že efekt sociální třídy se z hlediska pohlaví neliší,
se dvěma výjimkami u typicky genderových odlišností. Zatímco
u mužů je vliv třídy na to, zda se oblékají exkluzivně, v podstatě
nulový, v případě žen s pohybem po společenském žebříčku
roste. Naopak strategie dělat si sám doma opravy je o to častější,
čím nižšího třídního postavení muž dosáhl, zatímco u žen
jsou třídní rozdíly minimální.
Na významný vliv věku na spotřební preference, třetí a čtvrtý
sloupec v tabulce 2, ukazuje fakt, že skoro všechny korelační
koeficienty jsou minimálně stejně vysoké jako v případě sociální
třídy (s výjimkou domácích oprav u mužů). Naším cílem není
sledovat efekt věku, nýbrž stratifikace na spotřební chování, a
proto v posledních dvou sloupcích tabulky 2 uvádím korelační
koeficienty pro třídu a jednotlivé položky spotřebitelských preferencí
při kontrole vlivu věku. Ve všech dimenzích efekt třídního
zázemí domácnosti s omezením vlivu věku poklesl, nicméně zůstává
stále ve většině případů významný (výjimku představuje
značkové zboží a opravy i nenápadnost oblékání u žen).
Struktura korelací v tabulce 2 naznačuje, že jak třída, tak věk
mají určitý vliv na ne/okázalou spotřebu. S výjimkou svépomocných
oprav je působení věku vždy alespoň stejně tak velké jako
v případě třídy.
Sociální prostor okázalé spotřeby
a kultury materiální nezbytnosti
Doposud jsme sledovali jednotlivé položky ne/okázalé spotřeby
odděleně. Na závěr nám poslouží k exploračnímu zmapování
prostoru spotřebních preferencí lineárně dekompoziční analýza
(LINDA). Vedle tříd ABCDE do sociálního prostoru spotřeby
vstoupí ještě pohlaví, věk a vzdělání, které nám reprezentuje
institucionalizovanou formu kulturního kapitálu. Vstupní matice představuje
průměry pro jednotlivé kategorie vysvětlujících znaků (není
uvedena, jedná se o obdobu tabulky 1, ale pro celou populaci společně).
Analyzován je soubor všech respondentů (starších 21 let).
V grafu 1 je zobrazeno dvourozměrné řešení za pomocí prvních
dvou faktorů, které ukazuje, jak jsou spotřební chování a preference
vázány na sociodemografické znaky. První faktor (osa X) je silně
vázán na interakční složku svázanou s třídami ABCDE. Druhý faktor
je méně vyprofilován (vysvětluje jen necelá tři procenta variability),
projevuje se v něm zejména rozdílný vliv nejmladší a nejstarší věkové
skupiny a vysokoškolského vzdělání. Na spíše horizontální
povahu této dimenze spotřebních preferencí ukazuje i to, že se k ní
přimyká pohlaví. Zatímco v levé polovině grafu se koncentrovala ostentativní
spotřeba, která je typická pro nejvyšší třídu A (domácnosti
manažerů, vysokých odborníků a podnikatelů) a vyšší střední třídu,
ale také pro mladší generace a lidi s minimálně středoškolským
vzděláním, tak na pravé straně nacházíme mezi kulturou materiální
nezbytnosti nižší třídy D a E. Překvapivé určitě není postavení důchodců,
které je dáno jejich potřebami a fyzickými možnostmi. Dokumentuje
to odloučená pozice věkové kategorie 61-79 let, nejblíže
jsou k ní preference odkazující ke skromnosti životního stylu.
Zajímavé je postavení střední třídy C, kterou tvoří zejména
domácnosti živnostníků, úředníků a nižších odborníků s průměrným
životním standardem. Jejich pozice z hlediska spotřeby má
mnohem blíže k vyšší střední třídě B s typickými zástupci z řad
domácností nižších manažerů, pedagogů, vědeckých a kulturních
pracovníků. Její postavení v mezilehlé oblasti sociálního prostoru
by tak mohlo dokumentovat Bourdieuho tezi, že usiluje o to, osvojit
si užívání legitimních symbolických statků, v našem případě statusových
symbolů získaných okázalou spotřebou. Otázkou ovšem je,
zda k tomu má i odpovídající kulturní kapitál ve významu vytříbenosti
vkusu s citem pro jemné odlišnosti. Nicméně střídání místa
dovolené, exotické jídlo či preference kvality zboží jistě nepředstavují
demonstrativní spotřebu v krajní podobě.
       

   

      


     


     
      


     


     
      


     


     


     
      


     
      


     


     


     



     

 



SDAInfo 2 / 2006
SDAInfo - Informační bulletin Sociologického datového archivu vydává Sociologický
ústavAkademie věd České republiky s podporou Ministerstva školství,
mládeže a tělovýchovy ČR v rámci programu Informační infrastruktura výzkumu
(reg. č. projektu 1N04192). Bulletin vychází dvakrát ročně a je distribuován
zdarma. Číslo 2 osmého ročníku vyšlo v listopadu 2006. Vydání bulletinu připravil
tým Sociologického datového archivu: Jindřich Krejčí, Yana Leontiyeva,
Tomáš Čížek a František Kalvas. Korespondenci, prosím, posílejte na adresu:
Sociologický ústav AV ČR, Sociologický datový archiv, Jilská 1, Praha 1,
110 00, nebo na e-mail: archiv@soc.cas.cz.
SOCIOLOGICKÝ
DATOVÝ ARCHIV
SOÚ AV ČRSDA
Tel.: 221 183 231
Fax/tel.: 222 221 658
E-mail: archiv@soc.cas.cz
http://archiv.soc.cas.cz/
ISSN 1212-995X
Tento celkový portrét spotřebních
postojů a praktik
dokumentuje předešlé zjištění,
že linie oddělující okázalost od
neokázalosti či kultury nezbytnosti
vede mezi třídami A, B,
C na jedné straně a třídami D,
E se zastoupením dělnických
profesí na druhé (podrobnější
analýzu včetně oblasti kulturního
vkusu lze nalézt v [Šafr
forthcoming]).
Závěry a diskuse
Uvedená zjištění ukazují
na dvě skutečnosti. Zaprvé,
rozdělení populace na věkovou
skupinu 21 - 60 (včetně
ekonomicky neaktivních) a
starobní důchodce ukázalo,
že o důchodcích nelze z hlediska
stratifikace hovořit jako
o homogenní skupině. Třídní
rozvrstvení jejich spotřebních
preferencí, zejména díky inklinaci
ke kultuře nezbytnosti,
je v mnoha ohledech vyhraněnější
než u zbytku populace.
Ač jsou vztahy mezi okázalou spotřebou, resp. jejím protipólem
představovaným kulturou materiální nezbytnosti a sociálními třídami
spíše slabší (korelace málokde překračují hodnotu 0,2), tak i
při kontrole vlivu omezeného počtu zprostředkujících proměnných
v naší jednoduché analýze (věk a pohlaví) jejich vzájemná vazba
zůstává zřetelná. Jistě lze namítnout, že materiální spotřebu podmiňují
i jiné faktory (vedle příjmu např. velikost místa bydliště či
region), některé z nich jsme uplatnili v mapě sociálního prostoru,
žádoucí by ale bylo úlohu v dalším kroku ověřit vztahy pomocí
vícerozměrných metod4
.
To, že lidé dávají stále více na odiv svoje postavení prostřednictvím
luxusní spotřeby, ukazuje nepřímo na zvyšující se legitimitu
nerovností u nás, tedy alespoň u té části populace, která se nebojí
svůj majetek vystavit na odiv. To se pak projevuje v jejich neskrývané
okázalé spotřebě. Na tento trend reagují i nově vzniklá média.
Zobrazováním luxusního životního stylu tak dále legitimizují dominantní
kulturu.
Poznámky:
1 Děkuji agentuře MEDIAN s.r.o. za poskytnutí dat z výzkumu MML TGI.
Text vznikl za podpory juniorského badatelského grantu GAAV ČR ,,Sociální
distance ve stratifikačním prostoru ČR" (reg. č. B700280603).
2 Informace o výzkumu MML TGI na stránkách společnosti MEDIAN:
http://www.median.cz/index.php?lang=cs&page=1&sub=1
3 V této jednoduché dvojrozměrné analýze jde o celkovou strukturu
vztahů třídy a spotřebních preferencí. Nejedná se o testování odhadů
parametrů pro populaci, statistická signifikace není uvažována i
s ohledem na velikost výběrového souboru.
4 Regresní model indexu luxusní spotřeby ukazuje, že ostentativní
spotřeba je nejvíce ovlivněna snižujícím se věkem, pohlavím, příjmem
domácnosti a vzděláním. Zanedbatelný není ani vliv místa bydliště
v hlavním městě. I při kontrole vlivu těchto proměnných však efekt
sociální třídy zůstává významný [Šafr forthcomming].
Reference
Bourdieu P. 1984. Distinction: a social critique of the judgement of taste.
London: Routledge & Kegan Paul.
Crane, D. 2000. Fashion and its social agendas: class, gender, and
identity in clothing. Chicago and London: The University of Chicago
press.
Featherstone M. 1991. Consumer Culture & Postmodernism. London,
Newbury Park, New Delhi: SAGE Publications.
Holt, D. B. 1997. "Poststructuralist Lifestyle Analysis: Conceptualizing
the Social Patterning of Consumption in Postmodernity". Journal of
Consumer Research. Vol. 23, No. 4.: 326-350.
Lamont, M. 1992. Money, Morals, and Manners: The Culture of the French
and American Upper-Middle Class. Chicago: University of Chicago
Press.
Pakulski J.; Waters M. 1996. "The Reshaping and Dissolution of Social
Class in Advanced Society". Theory and Society, Vol. 25, No. 5.:
667­691.
Šafr, J. 2005. "Nové a alternativní přístupy k měření vertikální sociální
struktury". SDA Info 7 (1/2005): 12 - 14.
Šafr, J. (forthcoming). Social Standing and Lifestyle in Czech Society.
Sociological Studies. Praha: Sociologický ústav AV ČR.
Simmel, G. (1997, orig. 1911). ,,Móda". Pp. 100 ­ 131 in Peníze v moderní
kultuře a jiné eseje. Praha: SLON.
TNS AISA 2005. Studie životního stylu 2005. Prezentace, srpen 2005.
Praha: TNS AISA.
Trigg, A. B. 2001. "Veblen, Bourdieu and Conspicuous Consumption".
Journal of Economic Issues. Vol. 35. Issue: 1.
Tuček, M.; Friedlanderová, H. a MEDIAN 2000. Češi na prahu nového
tisíciletí. Praha: Slon.
Veblen, T. 1999 (orig. 1899). Teorie zahálčivé třídy. Praha: SLON.
Vlachová, K. 1995. "Oděv a móda jako sociální fenomény". Sociologický
časopis 31 (2): 267­277.
Graf 1. Sociální prostor: okázalá spoteba a vkus nutnosti. Lineárn dekompoziní analýza LINDA.
A
B
C
D
E
eny
mui
21-34 let
35-48 let
49-60 let
61-79 let
Z
VYU
S
V
mít postavení
opravy sám
dovol. rzná m. dovolená R
nenáp.oble.
min.atexkl.oble.
ne nové atykval.obleení
kval.víno
cizokraj.jídlo
slevykval.zboí
lux.zboí
neznak.z.
znak.zboí
-0,30
-0,15
0,00
0,15
0,30
-0,35 -0,15 0,05 0,25 0,45
Zdroj: MML 2004, vk 21+. N = 12246.
Poznámka: Nerotované eení, první dva faktory vysvtlují 96,5% variability.