kH.MIntn 1 Srpen 2005 Ročník VII. Informační bulletin Sociologického datového archivu ZDARMA Mezinárodní program sociálního výzkumu ISSP Jindřich Krejčí Sociologický ústav AV ČR ISSP (International Social Survey Programmejye kontinuální program výběrových dotazovacích šetření, který probíhá od 80. let v řadě zemí celého světa, kombinuje mezinárodní a časovou perspektivu srovnání, zaměřuje se na rozsáhlý okruh témat, a jeho data jsou dostupná nejširší odborné veřejnosti pro účely sekundární analýzy. O výzkumech ISSP referovala Klára Plecitá v prvním čísle prvního ročníku SDA Info [Plecitá 1999]. Následující text opakuje základní fakta a doplňuje je o aktuální informace a další kontext. Podrobný přehled o programu a jeho jednotlivých šetřeních je na internetových stránkách ISSP (www.issp.org). Obsah šetření Dotazovací výběrová šetření programu ISSP probíhají každoročně nepřetržitě od roku 1985. Počet členských zemí v roce 2005 je 39 a o přistoupení dalších států se dále jedná. Vzhledem k délce trvání programu a počtu zúčastněných zemí tak ISSP poskytuje vůbec nejrozsáhlejší mezinárodně srovnatelnou databázi z postojových výzkumů. Pro každý rokje určeno jedno hlavní výzkumné téma a k němu připraven modul otázek, který je následně aplikován v dotazovacích šetřeních v jednotlivých členských zemích ISSP Témata se po určité době opakují, zároveň jsou připravovány zcela nové moduly. Každý modul obsahuje několik oblastí, které zachycují různé dimenze studované problematiky. Tato dílčí témata se v opakovaných výzkumech obměňují, takže obsah modulu je vždy revidován a je replikována pouze část otázek. Vedle modulových otázek je šetřena také sada standardizovaných socio-demografických ukazatelů. Některé informace jsou pochopitelně zachovány i v původním, národně specifickém tvaru (např. politická orientace a úrovně vzdělání). Přehled již realizovaných modulů je uveden na následující straně v poznámce pod tabulkou 1. Ta také přináší přehled, ve kterých zemích šetření probíhala. Pro nejbližší léta jsou připravovány následující moduly: 2005 Pracovní orientace III (Work Orientation III) 2006 Role vlády IV (Role of Government IV) 2007 Volný čas a sport I (Leisure and Sport I) 2008 Náboženství III (Religion III) Metodika Otázky tematických modulů jsou připravovány v britské angličtině. Za přípravu je zodpovědný tým odborníků speciálně zvolený pro každé téma. Návrhy ke koncepci výzkumu podávají všichni členové programu. Jazykovou úroveň a vhodnost formulací pro účely překladu do mnoha jazyků kontroluje skupina Translation Group. Její členové jsou vybíráni z různých členských zemí programu s ohledem na odlišnost jazykových prostředí. Obsah Mezinárodní program sociálního výzkumu ISSP Jindřich Krejčí Měření sociálního kapitálu. Koncepty, výzkumné projekty a zdroje dat Markéta Sedláčková a Jiří Šafr Nové a alternativní přístupy k měření vertikální sociální struktury Jiří Šafr NESSTAR a DDI pro uživatele datových služeb František Kalvas Jazykově a významově ekvivalentní překlady modulu zajišťují výzkumné týmy v jednotlivých zemích. Překlady mohou připravovat jak profesionální překladatelé, tak sami výzkumníci. Předpokládá se určitá úroveň kontroly, zpětné překlady nicméně nejsou podmínkou. O způsobu překladu a kontrolách a případných problémech je podávána zpráva. Součástí dokumentace distribuované spolu s daty jsou kopie dotazníků v původní jazykové verzi. Tematický modul musí být šetřen vždy jako celek a otázky musí být v předepsaném pořadí. Jeho rozsah odpovídá cca 20 - 30 minutám rozhovoru. Jednotlivé národní týmy často připojují své vlastní otázky, ty však následují až za modulem ISSP Povinné identifikační ukazatele nemají jednotné znění ani umístění. Vyžadován je však poměrně rozsáhlý modul proměnných ve standardní, většinou mezinárodně srovnatelné podobě. V několika případech je šetření ISSP součástí širšího obecného sociálního výzkumu (např. výzkum British Social Attitudes we Velké Británii), kde má naopak modul ISSP charakter doplňku. Podoba modulů je však dodržována i zde. Pro ISSP má být šetřena vždy celá dospělá populace dané země ve věku 18 a více let. Horní věkové ohraničení není dovoleno, nicméně některé národní týmy v minulosti taková omezení aplikovaly. Jednotlivé země se liší v tom, zda populaci vymezují na principu trvalého pobytu nebo občanství a zda do výběru zahrnují institucionální populaci a některé další skupiny. Metody výběru respondentů se v jednotlivých zemích liší, což je pochopitelné s ohledem na dostupnost vhodných opor a další podmínky. ISSP ovšem vyžaduje, aby výběr byl pravděpodobnostní ve všech krocích. Dále jsou definovány další dílčí podmínky, jako např. zákaz substituce vybraných jednotek atp. Jako metoda sběru dat je určen standardizovaný osobní rozhovor tazatele s respondentem. Podrobně je sledována návratnost dotazníků a průběh šetření v souladu se standardy AAPOR/WAPOR1. sod SDA Info vydává Sociologický ústav AV ČR s podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v rámci programu Informační infrastruktura výzkumu (reg. č. projektu 1N04192). Sociologický datový archiv (SDA) Sociologického ústavu AV ČR uchovává a zpřístupňuje elektronické datové soubory z projektů sociálního výzkumu pro účely jejich sekundární analýzy a poskytuje technickou podporu pro speciální výzkumné projekty, http://archiv.soc.cas.cz Tabulka 1. Zúčastněné země a počty rozhovorů v datových souborech v jednotlivých vlnách šetření programu ISSP. Šetření ISSP 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 20031 20041' Austrálie 1528 1250 1663 - - 2398 2203 2203 1779 1779 2438 2151 1310 1672 - 1352 1352 ano ano Bangladéš - - - - - - - - - - - - 2000 - - - - - - - Belgie - Flandry - - - - - - - - - - - - - - - - - 1360 - ano Brazílie - - - - - - - - - - - - - - - - 2000 2000 - ano Bulharsko - - - - - - - 1198 1183 1126 1105 1012 1004 1102 1102 1013 - 1003 ano ano Chile ČR2) - - - - - - - ^^B 1005 1024 1111 1100 1080 1503 1224 1503 1834 1503 1244 1504 1200 1505 1289 ano ano ano ano ČSFR2' - - - - - - - 1101 Dánsko - - - - 1034 1114 1069 1293 1379 ano ano Filipíny - - - - - - 1200 1200 1200 1200 1200 1200 1200 1200 1200 1200 1200 1200 ano ano Finsko - - - - - - - - - - - - - - - 1528 1439 1353 ano ano Francie - - - - - - - - - - - 1312 1011 1133 1889 - 1398 1903 ano ano Irsko - - - 1005 972 1005 1005 - 957 938 994 994 - 1010 - 1232 - 1240 ano ano Itálie 1580 1027 1027 1028 1028 983 983 996 1000 1018 1094 1104 1017 1008 - - 999 - - - Izrael - - - - 1133 991 991 - 1198 1287 - 1543 1526 1208 1208 1205 1207 1209 ano ano Japonsko - - - - - - - - 1305 1307 1256 1249 1226 1368 1325 1180 1321 1132 ano ano Jižní Afrika - - - - - - - - - - - - - - - - 2563 - ano ano Jižní Korea - - - - - - - - - - - - - - - - - - ano ano Kanada - - - - - - - 1004 1467 1440 1543 1182 949 974 974 1115 1115 - ano ano Kypr - - - - - - - - - - - 1000 1002 1000 1000 - 1006 1004 - ano Lotyšsko - - - - - - - - - - - 1505 - 1200 1100 1000 1000 1000 ano ano Maďarsko - 1747 2606 1737 1000 977 1000 1250 1167 1500 1000 1500 1496 1000 1208 - 1524 1023 ano ano Mexiko - - - - - - - - - - - - - - - 1262 - 1495 - ano Německo - záp. Německo - vých. 1048 2809 1397 2994 1575 2812 1028 1346 1486 2297 1094 1014 1092 2324 1097 1282 612 2361 1109 1215 531 1000 1006 921 511 1501 936 433 1367 ano ano Nizozemí - - 1638 1737 1690 - 1635 - 1852 1968 1044 - 2267 2020 - 1609 - 1249 - ano Norsko - - - - 1848 1517 1506 1538 1414 2087 1527 1344 2199 1532 1268 1452 1560 1475 ano ano Nový Zéland - - - - - - 1070 1239 1271 1047 2089 1198 1198 998 1108 1112 1146 1025 ano ano Polsko - - 3943 - - - 1063 1636 1641 1597 1598 1183 1200 1147 1135 - 1221 1252 ano ano Portugalsko - - - - - - - - - - - - 1637 1201 1144 1000 - 1092 ano ano Rakousko 987 1027 972 972 1997 - 984 1027 - 977 1007 - 1002 1016 1011 1011 2047 ano ano Rusko - - - - - - 2964 1983 1931 1998 1585 1691 1698 1703 1705 1705 2000 1798 ano ano Severní Irsko - - - - 780 772 838 - 767 1032 647 1032 1043 1036 1004 1005 812 1284 1006 830 1082 1006 745 1077 1407 1077 987 1133 1093 ano ano - Slovensko2' ano Slovinsko - - - - - - 2080 1049 ano Španělsko - - - - - - - - 1208 2494 1221 2494 1211 2488 1211 958 1214 2471 ano ano Švédsko - - - - - - - 749 - 1272 1296 1238 1353 1189 1150 1067 - 1080 ano ano Švýcarsko - - 987 - - - - - - - - - 2518 1204 - 1006 1001 1008 ano ano Taiwan - - - - - - - - - - - - - - - - - 1983 ano ano Uruguay - - - - - - - - - - - - - - - - - - ano ano USA 677 1470 1564 1414 1453 1217 1359 1273 1557 1447 1367 1332 1228 1284 1272 1276 1149 1171 ano ano Velká Británie 1530 1416 1212 1307 1297 1197 1257 1066 1261 984 1058 989 1088 804 804 972 912 1960 ano ano Venezuela - - - - - - - - - - - - - - - - - - ano ano 1985 Role vlády I (Role of Government I) 1992 Sociální nerovnosti II (Social Inequality II) 1999 Sociální nerovnosti III (Social Inequality III) 1986 Sociální sítě I (Social Networks I) 1993 Životní prostředí I (Environment I) 2000 Životní prostředí II (Environment II) 1987 Sociální nerovnosti I (Social Inequality I) 1994 Rodina a měnící se role gender II (Family and Changing Gender Roles II) 2001 Sociální vztahy a podpůrné systémy - Sociální sítě II 1988 Rodina a měnící se role gender I (Family and Changing Gender Roles I) 1995 Národní identita I (National Identity I) (Social Relations and Support Systems - Social Networks II) 1989 Pracovní orientace I (Work Orientations I) 1996 Role vlády III (Role of Government III) 2002 Rodina a měnící se role gender III (Farn. & Chang. Gend. Rol. Ill) 1990 Role vlády II (Role of Government II) 1997 Pracovní orientace II (Work Orientations II) 2003 Národní identita II (National Identity II) 1991 Náboženství I (Religion I) 1998 Náboženství II (Religion II) 2004 Občanství I (Citizenship I) Zdroj: ISSP. Poznámky: 1) Oficiální verze spojených mezinárodních souborů pro roky 2003 a 2004 nebyly v době přípravy článku ještě vydány. V tabulce jsou uvedeny údaje o zemích, které odevzdaly data do archivu ISSP v řádném termínu. 2) Od roku 1993 bylo ISSP šetřeno samostatně v ČR a SR. M ■TU! nf n 1/2005 Šetření má být provedeno v roce určeném pro dané téma. Tolerován je sběr dat na podzim roku předcházejícího nebo do konce jara roku následujícího. Datové soubory odevzdávají jednotlivé země v předepsané podobě do archivu ISSP, který je zřízen v Centrálním archivu (ZA) v Kolíně nad Rýnem. Při nedodržování předepsaných prvků metodiky mohou být uplatněny sankce. K dispozici je několik trestů od zamezení přednostního přístupu k datům, omezení hlasovacích práv a tedy vlivu na přípravu modulů a organizaci programu, po nezařazení dat národního modulu do mezinárodního souboru nebo i zrušení členství. Požadavky na metodiku se v posledních letech zpřísnily a současně je kladen větší důraz na jejich dodržování. Vzhledem k reálným podmínkám pro výzkum v různých částech světa mají některé země s dodržováním pravidel pochopitelně problémy. V odůvodněných případech jsou zatím uplatňovány výjimky. Ty však mají jen dočasný charakter a lze předpokládat, že problematická data nebudou v budoucnu zařazována do společného datového souboru. Odlišnosti od předepsaného formátu i další akceptované rozdíly a podrobnosti o průběhu sběru data dalším kontextu výzkumu jsou sledovány pomocí metodologického dotazníku, který národní týmy odevzdávají spolu s daty. Tyto údaje slouží jednak pro přesnější dokumentaci datového souboru a jednak pro analýzy metodiky a kvality dat, které připravuje a pravidelně zveřejňuje metodologické centrum ZUMA2 v Mannheimu. Organizace ISSP Program ISSP je organizován v oblasti vědeckého výzkumu a primárně slouží jeho potřebám. Členy jsou vědecké instituce, které zastupují jednotlivé země při organizaci programu a kontinuálně v nich zajišťují realizaci šetření. Výzkum nemá žádné společné centrální financování. Šetření a navazující výzkumy jsou prováděny v rámci samostatných projektů členských institucí. Některé mezinárodní aktivity jsou sponzorovány z rozpočtu významných členů ISSP, jako je např. německá infrastrukturní organizace GESIS (archiv ZA, metodologické centrum ZUMA a informační centrum IZ). Rozsáhlá nadnárodní organizace zahrnuje strukturu volených výborů a expertních skupin založenou na demokratických principech. Každý rok je organizována pracovní konference, na které vedle prezentací výzkumných výsledků probíhají především jednání výborů a expertních skupin a jednání a hlasování v plénu o připravovaných šetřeních a organizačních otázkách. Účast je omezena na členy ISSP, respektive jejich zástupce, pro které je ale povinná a má přesně stanovenou podobu. Volba tématu i obsah modulu až po formulace otázek jsou schvalovány hlasováním pléna na konferenci. Příprava modulu začíná návrhem a schválením tématu. Následně je zvolena tzv. Drafting Group, tj. skupina, která odpovídá za přípravu modulu. Návrhy dílčích témat a pojetí modulu mohou podávat všichni členové ISSP Drafting Group je jednotícím prvkem procesu, pracuje kontinuálně, schází se několikrát do roka a obvykle připravuje a k diskusi předkládá vlastní koncepci výzkumu doplněnou o relevantní návrhy ostatních členů. Výsledkem je hrubý náčrt pojetí výzkumu obsahující návrhy dílčích témat a jejich koncepce, různé alternativní návrhy, komentáře k návrhům, rozvahu nad dříve použitými otázkami a samozřejmě limity rozsahu. Ten je předložen plénu na následující konferenci. O celkové koncepci i dílčích návrzích se hlasuje. Diskuse v plénu je nezbytná pro demokratické fungování mezinárodního společenství a bezesporu přínosná také po odborné stránce. Drafting Group, která jednání řídí, ovšem musí projevit značnou obratnost a disponovat přesvědčivou argumentací, aby udržela jednotnost koncepce šetření. Hlasování vymezí mantinely pro přípravu dotazníku během následujícího roku. Práci Drafting Group a návrhy jednotlivých členů tentokrát doplňují též vyjádření Translation Group a další expertní porady. Předběžný návrh dotazníku je předložen na další konferenci, kde opět proběhne diskuse v plénu a hlasování. Obvykle je důkladně probrána formulace téměř každé otázky a některé otázky i dílčí témata jsou při hlasování vyřazena, resp. nahrazena. Výsledek ještě projde finálními úpravami a je distribuován pro aplikaci v terénních šetřeních, která jsou plánována ve čtvrtém roce po zahájení jednání nad modulem. Příprava modulu je poměrně náročná. Každý koncept, každá otázka je podložená odbornými argumenty a při hlasování rozsáhlé společnosti sociálních vědců obstála v konkurenci řady jiných konceptů a otázek. Zároveň je však modul výsledkem kompromisů -je kompromisem vzhledem k možnostem formulace srovnatelných otázek pro takové množství zemí a kompromisem mezi množstvím různorodých zájmů. Složitý proces rozhodování navíc také někdy přispěje k různým chybám. Tomu se však v tak rozsáhlém projektu nelze vyhnout. Solidní organizace, jednoznačná definice zadání a důslednost pomáhají tyto problémy zmenšit. ISSP v tomto ohledu dává docela dobrý výsledek, jenž se v průběhu času zlepšuje. Pro korektní komparativní analýzu je ovšem naprosto nezbytný také odpovědný přístup výzkumníka, který data ISSP používá - jeho důsledné studium dokumentace šetření, znalost poměrů v zemích, které srovnává, a propracovaná vhodná koncepce analýzy. Dostupnost dat Spojené mezinárodní datové soubory z šetření ISSP připravuje archiv ZA ve spolupráci s výzkumným centrem ASEP v Madridu3. Španělský ústav zpracovává datové soubory ISSP z modulů šetřených v lichých letech počínaje rokem 1997. Finální verze datového souboru určená pro distribuci bývá v případě archivu ZA hotova na jaře druhého roku po hlavní vlně šetření, španělský archiv bývá při zveřejnění dat pomalejší4. Data ve formátu pro software SPSS nebo v textovém formátu ASCII (*.dat) jsou určena pro statistickou analýzu. Nejedná se tedy o frekvenční tabulky, ale o soubory primárních dat. Po vydání konečné verze mezinárodního souboru jsou data volně dostupná veřejnosti pro účely sekundární analýzy. Datové služby (viz rámeček 1) zajišťuje na mezinárodní úrovni ZA a americké centrum ICPSR. Národní archivy sdružené v organizaci CESSDA zprostředkovávají distribuci dat ISSP pro svou lokální klientelu. Tedy např. zájemce z české výzkumné instituce má možnost požádat o data jak v českém archivu SDA, tak přímo v archivu ZA nebo případně ICPSR. Data jsou mu poskytnuta podle místních podmínek platných v daném archivu. Český archiv SDA poskytuje datové služby pro účely nekomerčního výzkumu a výuky. Požadován je písemný souhlas s podmínkami používání dat, který ale lze poslat i faxem a celý proces je možné vyřídit na dálku a poměrně rychle. Pokud se jedná o produkt vydaný na CD ROM, je nutná úhrada ceny této publikace. To se týká dat ISSP ze španělského archivu a souhrnných publikací dat ISSP Jednotlivé datové soubory připravené v ZA jsou v SDA distribuovány zdarma přes internet. Datový soubor doprovází podrobná dokumentace, která je zároveň volně přístupná na internetu. Vedle mezinárodních souborů český archiv poskytuje též soubory z národních šetření. Ty obsahují proměnné pro všechny otázky šetření včetně národně specifických otázek a socio-demografické ukazatele v původním tvaru. Soubory z let 1992 až 1999jsou volně dostupné ke stažení na internetu. Vtomto roce byl navíc v testovacím režimu zprovozněn systém NESSTAR, který umožňuje analýzu těchto dat přímo přes internet (viz zde článek od Kalvase [2005]). Ostatní data ISSP jsou dostupná na základě písemného souhlasu s podmínkami jejich používání. ISSP a Česká republika Československo se stalo členem ISSP v roce 1991 a v roce 1992 bylo provedeno první šetření společné pro celou federaci. Od roku 1993 jsou česká šetření prováděna samostatně. Zatím se povedlo zorganizovat všechna šetření od uvedeného data. Dvě vynechání za sebou jsou podle pravidel ISSP důvodem pro ukončení členství dané země. -3- M.MInfo 1 /2005 Rámeček 1. Informace a data z ISSP na internetu. Stránky programu ISSP: http://www.issp.org Dokumentace šetření, metodologické analýzy, data: http://www.gesis.org/en/data_service/issp (GESIS: ZA, ZUMA, IZ) Datové služby: Hlavní archiv Zentralarchiv für Empirische Sozialforschung (ZA): http://www.gesis.org/za Česká republika Sociologický datový archiv (SDA) SOÚ AV ČR: http://archiv.soc.cas.cz (česká data a mezinárodní data pro klienty z ČR) Další archivy Inter-university Consortium for Political and Social Research (ICPSR): http://www.icpsr.umich.edu Evropa - Council of European Social Science Data Archives (CESSDA): http://www.cessda.org Česká republika reprezentovaná Sociologickým ústavem Akademie věd (SOÚ) patří k aktivním členům ISSP. Naše země je v současnosti členem vedení programu (Steering Comitee) a podílí se na práci Drafting Group pro šetření Role vlády 2006 a významně přispěla k obsahu tohoto a některých dalších modulů. V roce 2006 bude v Praze uspořádána pravidelná konference ISSP V průběhu času byla v SOÚ vytvořena speciální struktura, která se zaměřuje na kontinuální práce v programu (organizace mezinárodní spolupráce, zpracování dat pro mezinárodní archiv atp.). Jejím vedením je pověřen prof. Petr Matějů. Významná část aktivit je hrazena z rozpočtu ústavu. Jednotlivá šetření ovšem v rámci samostatných projektů připravují odborné týmy speciálně ustavené vzhledem k tématu modulu. Šetření ISSP jsou tak obvykle organizovány v rámci širších projektů, které plní jak samostatné výzkumné úkoly, tak umožní účast v programu a připraví data pro jejich další používání. Národní data jsou s předstihem, ještě před skončením příslušného projektu, zpřístupněna v SDA pro další badatele a samostatně i jako součást mezinárodního souboru se mnohonásobně uplatňují v dalších výzkumech. Datové soubory z ISSP patří v archivu SDA k nejvíce žádaným. Závěr Pokud se týká počtu účastníků a počtu provedených šetření, je ISSP v současnosti nejrozsáhlejším programem v oblasti výběrových dotazovacích šetření postojů. Výzkum vzniká v oblasti akademické vědy a je připravován s ohledem na její potřeby. Jeho data jsou široce dostupná a tvoří jeden z nejvýznamnějších zdrojů pro mezinárodní komparaci, který je vyhledávaný a je podkladem pro velkou část z odborných publikací v sociálních vědách. Skutečně kontinuálních projektů mezinárodních šetření není mnoho. Další podobné projekty přitom ISSP nemohou konkurovat počtem šetření a účastníků nebo jsou specificky zaměřeny pouze na některou tematickou oblast a přístup k jejich datům je často omezený. ISSP tak vytváří ojedinělou výzkumnou infrastrukturu skrývající rozsáhlý potenciál pro další analýzy, který by neměl být v žádném z relevantních případů opomíjen. Literatura: AAPOR 2004. Standard Definitions. Final Dispositions of Case Codes and Outcome Rates for Surveys. The American Association for Public Opinion Research. Kalvas, F. 2005. "NESSTAR a DDI pro uživatele datových služeb". SDA Info 7 (2005/1): 14-16. Plecitá, K. 1999. „Výzkumný program ISSP (International Social Survey Programme)". SDA Info I. (1999/1-2): 2-3. Poznámky: Tento text byl připraven s přispěním Grantové agentury České republiky v rámci projektu Participace, demokracie a občanství v České republice a mezinárodní komparace (reg. č. 403/04/1007). 1 Vychází z definice standardů publikované Americkou asociací pro výzkum veřejného mínění (AAPOR) [AAPOR 2004], který je doporučen též Světovou asociací pro výzkum veřejného mínění (WAPOR). 2 Zentrum für Umfragen, Methoden und Analysen (ZUMA): http://www.gesis.org/ZUMA 3 Análisis Sociológicos, Económicosy Políticos (ASEP): http://www.asep-sa.com/ 4 Termín pro odevzdání dat do archivu je v září roku následujícího po hlavní vlně šetření. Ne každá země odevzdá data včas a je třeba ve spolupráci s národními týmy opravit chyby. Příprava mezinárodního souboru je přitom financována z vlastních zdrojů obou archivů. Měření sociálního kapitálu. Koncepty, výzkumné projekty a zdroje dat1 Markéta Sedláčková, Jiří Šafr Sociologický ústav AV ČR Tento článek nabízí podrobný přehled výchozích konceptů a způsobů měření sociálního kapitálu. Představeny jsou různé typy indikátorů, výzkumných projektů a zdrojů dat. Žádné jiné téma nezažilo v sociálněvědním výzkumu takovou enormní expanzi jako v posledním desetiletí koncept sociálního kapitálu. Jak uvádějí Wall a kol. [1998], mezi lety 1981 a 1995 se v sociologii počet odborných statí s touto problematikou více jak zpětinásobil. A to lze o tomto období ještě hovořit jako o prvopočátečním. Skutečná lavina studia sociálního kapitálu se objevuje až od poloviny 90. let,2 mj. v návaznosti na popularitu díla Roberta Putnama [1993; 2000]. Nejen to, sociální kapitál se stal opravdovým exportním zbožím sociálních věd směrem do veřejného diskursu i v praktické politice. Teoretické koncepty Samotný termín sociální kapitál je poměrně nový, poprvé ho v sociálních vědách použili na přelomu 70. a 80. let ekonom Glenn Loury a sociolog Pierre Bourdieu. Později jej upřesnil James Coleman. Rozdílné pojetí sociálního kapitálu zavedl politolog Robert Putnam, který zároveň významně přispěl k rozvoji jeho měření a analytickému uplatnění v současné vědě. V sociologii první definice sociálního kapitálu pochází od P. Bourdieu, jenž jej vymezuje jako „množinu aktuálních nebo potenciálních zdrojů, která vychází z vlastnictví trvalé sítě více či méně institucionalizovaných vztahů a známostí, jinými slovy z členství ve skupině, které vybavuje každého člena kolektivně vlastněným kapitálem, tedy různými oprávněními" [Bourdieu 1986]. Je třeba zdůraznit, že Bourdieu vytvořil koncept sociálního kapitálu za účelem studia reprodukce sociálních tříd, zajímal ho přitom proces vzájemné konverze různých forem kapitálu (ekonomický, kulturní a symbolický). Podle J. Colemana [1988] sociální kapitál představuje jak aspekt sociální struktury, tak výbavu aktérů v této struktuře, slouží tedy jako spojující článek mezi mikro a makro strukturou. Základní funkcí sociálního kapitálu je usnadnit jednání aktéra (kolektivních aktérů) v rámci struktury. Colemanův koncept rozlišuje tři základní formy sociálního kapitálu: závazky a očekávání, které závisí na důvěryhodnosti sociálního prostředí (struktury); kapacitu sociální -4- M.MInfo struktury z hlediska toku informací (informační kanály) a normy doprovázené účinnými sankcemi. Odlišnou konceptualizaci používá Robert Putnam. Vydání jeho stati Bowling Alone [1995], později knižně [2000], způsobilo vstup tematiky sociálního kapitálu do veřejného diskursu. Zároveň se dá říci, že odstartovalo vznik samostatného výzkumného odvětví studujícího pozitivní účinky sociálního kapitálu na nejrozmanitější oblasti společenského i individuálního života. Sociální kapitál podle něj „odkazuje k vlastnostem sociální organizace, jako je důvěra, normy a sítě, které usnadňují koordinované jednání, a tak přispívají k výkonnosti společnosti" [Putnam 1993: 167]. Jak upozorňuje A. Portes [1998], teoretická východiska Loury-ho, Bourdieu i Colemana si jsou značně blízká. V pojetí Bourdieu představuje sociální kapitál základ nerovností, naproti tomu Putnam chápe sociální kapitál jako základ koheze celé společnosti, resp. komunity. Zorný úhel Bourdieu je v tomto smyslu individualistický - aktér něco vlastní, což je založeno v sociálních vztazích, jeho znalostech atd. Tedy něco, co si může vybudovat, akumulovat svou prací. Teprve R. Putnam rozšířil Colemanův přístup vztažený k rodině a užší komunitě (normy, sítě, důvěra, reciprocita) na celý národ, resp. širší regiony. Zaměřuje svou pozornost na pozitivní externality privátních sociálních sítí pro celou společnost. Jeho pojetí ovlivněné komunitarismem v sobě obsahuje jak aspekty strukturální (vazby, sítě), tak kulturní (závazky, normy a hodnoty). Putnamovu koncepci lze označit jako funkcionální [van Deth 2003]. Sociální kapitál v ní snižuje transakční náklady (tření ve společnosti), vytváří blaho pro všechny a přispívá k celospolečenské soudržnosti. Je tedy možno hovořit o třech rozdílných teoretických tradicích zkoumání sociálního kapitálu spojených se jmény Bourdieu, Coleman a Putnam [Wall et al. 1998]. Vývoj měření sociálního kapitálu: dekáda výzkumného programu Problematika sociálního kapitálu se v empirickém výzkumu objevila před necelými patnácti lety. Díky enormnímu nárůstu zájmu došlo od té doby k tak prudkému vývoji v metodologii měření, že již dnes můžeme vysledovat čtyři rozdílné etapy studia. První etapu, spadající do konce osmdesátých let, je možno označit za jakési „pre-empirické období". Sociální kapitál byl pojat individuálně a sloužil zejména k vysvětlení mezigenerační transmise, především přístupu ke vzdělání (Bourdieu, Loury, Coleman). Pravděpodobně první, kdo analyzoval sociální kapitál (při explicitním použití tohoto pojmu)3 na datech z reprezentativního sociologického výzkumu, byl J. Coleman [1988]. Vzhledem k omezené dostupnosti dat byl jeho způsob operacionalizace značně intuitivní (např. pomocí typu školy) a ne zcela konzistentní s teoretickou definicí. Na Colemanem řešenou úlohu vlivu sociálního kapitálu rodiny resp. komunity na individuální školní úspěch navázalo na začátku devadesátých let několik studií v oblasti sociologie vzdělávání, které využívaly především sekundární analýzu existujících souborů dat. S využitím konceptu individuálního sociálního kapitálu se rovněž rozvíjel výzkum sociální stratifikace (získávání pracovních míst, sociální mobilita, vstup do podnikání). Ke zvratu dochází od počátku devadesátých let, kdy lze vysledovat nástup druhého období. Na scénu přichází Robert Putnam [1993; 1995] se svým kolektivním pojetím a široce pojatou sekundární analýzou především tzv. tvrdých dat (statistické údaje počtu organizací apod.). Sociální kapitál v kolektivně pozitivní konceptualizaci se postupně dostává do středu zájmu nejen v sociálních vědách, ale i ve veřejném diskursu. Další zlomový bod představuje rok 1995, od kterého výrazně vzrůstá počet publikací s touto tematikou. Od druhé poloviny devadesátých let můžeme tedy mluvit o počátku třetího období, které je charakteristické jednak snahou o ucelenou konceptualizaci, dále pak rozvojem primárních výzkumů zkoumajících sociální kapitál a jeho efekty. Vznikají také výzkumné projekty, které se přímo orientují na definování a dolaďování metodologie měření. V současnosti na prahu 21. století lze hovořit již o zrodu další fáze, kterou je možno označit jako revizi třetí etapy. Ukazuje se 1 /2005 totiž, že přes počáteční nadšení a úsilí o precizaci konceptu se situace v měření sociálního kapitálu stala díky enormní explozi jeho studia značně nepřehlednou. Existuje proto snaha o nalezení nového jednotného výzkumného konceptu, který by byl použitelný v mezinárodním srovnání (např. konference OECD v roce 2002). Dnes je tedy pro sociálněvědní diskurs typické další hledání a precizování indikátorů, především snaha o standardizaci měření v nově koncipovaných výzkumech (vedle v podstatě globálního modulu SC-IQ a multidisciplinárního nástroje SOCAT Světové banky, např. americký SCCBS, australský FSCCP a evropský CONSCISE projekt; viz dále). Probíhá debata o podobě a využití komprehensivních indexů a pokračuje hledání nových témat studia efektů sociálního kapitálu (veřejné zdraví, omezení kriminality a mnoho dalších). Díky projektům OECD a Světové banky (WB) se výzkum dostává i mimo anglosaský svět. Typická je rovněž snaha o revizi stávajících a tedy již vžitých konceptualizaci právě s ohledem na kulturní specifika různých zemí a regionů [např. Rose et al. 1997; Matějů, Vitásková 2005]. Znovu se obnovuje i zájem o individuální perspektivu sociálního kapitálu jako sociálních zdrojů zakořeněných v sítích i o nerovnosti různých skupin v přístupu k nim [Lin 2001; Morrow 2001 ]. Pozornost české sociologie se na problematiku sociálního kapitálu zaměřila ještě v době před nástupem boomu výzkumu jeho kolektivního typu4, tedy v rámci Bourdieu tradice individuálních dispozic. V tomto období použil pojem sociálního kapitálu Ivo Možný [1991] při analýze rozpadu státně socialistického systému. Dále k empirickému studiu sociálního kapitálu významně přispěl Petr Matějů, který analyzoval konverzi sociálního kapitálu nabytého za socialismu na jiné formy specifických kapitálů a jeho vliv na vzestupnou sociální mobilitu [Matějů 1993; Matějů, Lim 1995]. Sociální kapitál operacionalizoval jako schopnost respondenta mobilizovat v případě nutnosti síť neformálních kontaktů, tj. účast v neformálních sociálních sítích vzájemně výhodných kontaktů a známostí (viz tabulku 3). Prokázán byl vliv individuálního sociálního kapitálu akumulovaného za socialismu na vzestupnou mobilitu, jak do řídících funkcí, tak při vstupu do podnikání po roce 1989. Pomocí konverze sociálního kapitálu na ekonomický docházelo během transformace ke zvyšování životních šancí u těch, kteří byli vybaveni sociálními sítěmi a byli schopni je aktivizovat. Základní typologie a formy Individuální a kolektivní sociální kapitál Základním rozlišovacím kritériem je otázka, přináší-li sociální kapitál zisk jednotlivci, uzavřené skupině (rodině, komunitě) či celé společnosti, tedy představuje-li sociální kapitál soukromý či veřejný statek [Grootaert et al. 2004; Matějů, Vitásková 2005]. Můžeme tedy hovořit o dvou základních, na sobě do značné míry nezávislých, podobách sociálního kapitálu: individuální (individuální zdroj) a kolektivní (komunitní či veřejný). Za představitele prvního pojetí bývá považován P. Bourdieu a částečně i J. Coleman5, za proponents druhého pojetí R. Putnam [Wall etal. 1998]. Koncept individuálního sociálního kapitálu se uplatňuje především ve výzkumech přístupu ke vzdělání a mobilizace zdrojů v rámci sociálních sítí (např. při hledání zaměstnání) [cf. Lin 2000; 2001]. V extrémní podobě může mít individuální sociální kapitál i negativní důsledky pro kolektivní formu. Neopomenutelnou se tak stává stinná stránka sociálního kapitálu, tedy takové jeho formy, které potlačují individuální a kolektivní rozvoj. Jedná se především o uzavřené sítě (korupce, mafie, nepotismus) a rigidní normy (předsudky jako např. odrazování dívek od studia v tradičních kulturách) [Rose et al. 1997; Portes 1998; WooIcock 1998]. Strukturální a kognitivní sociální kapitál N. Uphoff [1999] upozorňuje, že je třeba rozlišovat dvě navzájem propojené základní formy sociálního kapitálu - strukturální a kognitivní. První je spojena s různými formami sociální organizace, kterými jsou role, pravidla, precedenty, procedury a různé sociální sítě. Druhá, kognitivní kategorie, je odvozena z mentálních procesů a idejí udržovaných kulturou, především pak internalizovanými -5- M'Mlnfa normami, hodnotami, postoji a přesvědčeními. Obě tyto dimenze sociálního kapitálu přispívají ke kooperativnímu kolektivnímu jednání. Metodologie měření a indikátory Výzkum sociálního kapitálu je nyní natolik dynamický, že lze jen stěží postihnout všechny způsoby jeho měření. Proto zde předkládáme informace pouze o několika vybraných výzkumných projektech a jejich přístupech k problematice6. Již z uvedeného přehledu teoretických přistupuje patrné, že i metodologie měření bude značně různorodá a nepřehledná. Indikátorů sociálního kapitálu existuje velké množství, a to i v rámci totožných konceptualizací. Bez ohledu na to, jakou formu sociálního kapitálu měříme, je třeba si uvědomit, že indikátory existují ve dvou základních podobách vzhledem k tomu, zda se jedná o postoje (důvěra, hodnocení kvality sociálního života atd.) nebo jednání (např. členství v organizaci). Většinou se ovšem používají oba typy znaků neodděleně, čímž se měří kognitivní a strukturní aspekty společně. Nutno vzít v úvahu, že indikátory jsou omezeny způsobem vzniku dat, z nichž jsou konstruovány. Dnes jsou již k dispozici soubory dat, které vznikly přímo za účelem měření některé z dimenzí sociálního kapitálu (tzv. primary data collection). Především tam, kde je ale třeba rekonstruovat míru sociálního kapitálu do minulosti (např. [Putnam 1995; 2000]), se lze setkat i s indikátory pocházejícími z již existujících databází původně určených k jiným účelům. To mohou být vedle sociálněvědních výzkumů také různé oficiální i neoficiální statistické a archivní údaje (např. počty organizací a jejich členů apod.). Jak jsme naznačili, při studiu účinků sociálního kapitálu je nezbytné rozlišit jeho dvě odlišné úrovně: kolektivní (community social capital) a individuální (individual social capital). Tomu odpovídají dvě formy analýz. První má blíže ke konceptu lidského kapitálu, ve smyslu aktivace či mobilizace sociální sítě za účelem zisku [např. Matějů 1993; Lin 2000]. Druhá je založena spíše na intenzitě společenské interakce jedince s jeho okolím, u které se předpokládá, že má pozitivní integrační efekt [např. Brown, Scheffler 2003]. Při měření kolektivní formy se uplatňují jednak statistické údaje (nejčastěji z oficiálních souhrnných statistik) nebo agregované individuální výpovědi ze sociologických výzkumů. Přehled typologií a příklady indikátorů znázorňuje tabulka 1. Nezávislost individuální (mobilizační) a kolektivní dimenze sociálního kapitálu byla prokázána na datech (ISSP 2001) z postkomunistické ČR [Matějů, Vitásková 2005]. Sociální kapitál tak na jedné straně tvoří obecná důvěra mezi členy společnosti a na straně druhé účast na vzájemně výhodných sociálních sítích (viz tabulka 2). Takováto operacionalizace však měří pouze postoje, tj. kognitivní sociální kapitál, nikoliv tedy strukturní dimenzi ve smyslu jednání aktérů, např. členství v dobrovolných skupinách a organizacích, jako je tomu u R. Putnama. Indikátory a měření individuálního sociálního kapitálu Ukázkou operacionalizace individuálního interakčního sociálního kapitálu je jednoduchý sumační index ISC [Brown, Scheffler 2003], který se skládá ze sedmi položek: • společenské návštěvy přátel nebo sousedů, • telefonování s přáteli nebo sousedy, • společenské návštěvy příbuzných, • telefonování s příbuznými nežijícími ve společné domácnosti, • účasti na církevních obřadech, • návštěvy společenských událostí, • návštěvy restaurací. Zjišťování individuálního mobilizačního sociálního kapitálu pomocí standardizovaného dotazníkového šetření je pochopitelně obtížné. Příkladem pokusu změřit kapacitu aktivace sociální sítě ________________________1 /2005 Tabulka 1. Základní typologie a příklady indikátorů sociálního kapitálu. Typy sociálního kapitálu Příklady indikátorů Kolektivní (komunitní) souhrnné statistické údaje počet občanských / profesních sdružení (v lokalitě) počet členů v občanských sdruženích podíl dárcovství k součtu osobních příjmů odpracované hodiny při dobrav, práci individuální výpovědi dotaz na členství v občanských / profesních sdruženích důvěra v druhé lidi Individuální interakční frekvence společenských aktivit mobilizační schopnost mobilizovat sociální síť ve svůj prospěch, např. obstarat nedostatkové statky (viz tabulka 3) Zdroj: Autoři článku. v období reálného socialismu představuje baterie otázek z výzkumu Rodina 1989 [Matějů 1993; Matějů, Lim 1995] (viz tabulku 3). Jinou metodu měření individuálního mobilizačního sociálního kapitálu uplatňovanou ve studiích sociálních sítí představují tzv. generátory jmen a pozic [Lin 2001: 87-88]. V prvním případě je respondent (ego) požádán, aby jmenoval své osobní kontakty ve třech sférách: rolových vztahů (bydliště, práce), obsahových oblastech (pracovní a domácí záležitosti) a soukromí (důvěra, intimita). Vznikne tak seznam osob, ze kterých se sestaví mapa vztahů mezi egem a jeho kontakty i mezi kontakty navzájem. Míra sociálního kapitálu je pak odvozena z diverzity kontaktů a rozsahu jejich zdrojů (vzdělání, profese) i jiných vlastností (gender, rasa, věk). V případě metody pozičních generátorů je respondent požádán, aby uvedl, zda má úzké kontakty na významných strukturálních pozicích ve společnosti (profese, autority, pracovní jednotky, třída a sektor). Dále lze zjišťovat, jakého druhu a jak intenzívní tyto vztahy jsou. Tato metoda má výhodu vtom, že měří přímo hierarchické postavení a přístup k těmto strukturálním pozicím zjišťuje neutrálně bez konkrétních jmen, pouze na základě obecných pozic. Tabulka 2. kapitálu. Indikátory individuálního a kolektivního sociálního Dimenze Indikátory Důvěra Souhlas s výroky: „Existuje pouze málo lidí, kterým mohu zcela důvěřovat." „Většinou si můžete být jist/a, že ostatní lidé pro Vás chtějí to nejlepší." „Pokud si nebudete dávat pozor, ostatní lidé Vás budou využívat." Sociální jak často je respondent žádán druhými o pomoc nebo sítě uplatnění jeho vlivu existence lidí, kteří dokáží pomoci v obtížné situaci důležitost užitečných kontaktů v životě respondenta Zdroj: ISSP 2001 (Sociologický ústav AV ČR), Matějů a Vitásková [2005], Tabulka 3. Index individuálního „mobilizačního" sociálního kapitálu „za socialismu". Podle výzkumu Rodina 1989*). „Kdybyste to potřebovali, dokázali byste si zajistit následující věci?" získání kontaktu na dobrého doktora - specialistu obstarání nedostatkového zboží (mrazničky, barevného TV apod.) sehnání tuzexových poukázek, deviz rychlé obstarání větší hotovosti (50 tis. Kč) sehnání bytu Zdroje: Rodina 1989 (Sociologický ústav AV ČR), Matějů [1993: 352], Matějů, Lim [1995:135], Poznámka: *) Proměnná „sociální kapitál" byla zkonstruována pomocí faktorové analýzy jako první nerotovaný faktor, rekódovaný na dichotomický znak, kde horních 20 % případů mělo vysoký sociální kapitál, zbytek nízký [Matějů 1993: 352; Matějů, Lim 1995:135], M'Mlnfa 1 /2005 Dimenze Putnamův souhrnný index kolektivního sociálního kapitálu I přes zmíněnou kritiku zůstává Putnamův kolektivní pozitivní sociální kapitál nejrozšířenější konceptualizací v empirických výzkumech. Putnam [1995; 2000; 2001] ve svých analýzách, které sledují dlouhodobé trendy, používá většinou sekundární data a tedy i různé způsoby měření. Jako indikátory uplatňuje rozmanité agregované statistické údaje, které představují tzv. vysoce formální sociální kapitál, jako např. počet členů v občanských a profesních sdruženích, čtenost novin, navštěvování bohoslužeb, ale i relativní podíl právníků v americké společnosti. Jednoduché měření pomocí počtu institucí bylo zpochybněno, neboť různé typy organizací ovlivňují sociální kapitál odlišným způsobem [Edwards, Foley 1998]. Putnam také z dílčích údajů sestavil komplexní index, který zahrnuje 14 resp. 13 indikátorů7 získaných pomocí sekundární analýzy existujících dat z mnoha amerických výzkumů, hlavně z General Social Survey, National Election Studies, Roper Social and Political Trends a komerčního DDB Needham Life style surveys3. Indikátory občanské angažovanosti a společenských aktivit rozčleňuje do pěti základních skupin: komunitně organizovaný život, angažovanost ve věcech veřejných, komunitní dobrovolnictví, neformální sociabilita a sociální důvěra. Na jiném místě ale Putnam [2001] důvěru nepovažuje za integrální součást sociálního kapitálu, ale spíše za fundamentální důsledek jeho působení. Indikátory pro jednotlivé dimenze (viz tabulku 4) sumarizuje pomocí faktorové analýzy do jedné latentní proměnné nazvané Social Capital Index. Získaný index mu slouží k porovnání úrovně sociálního kapitálu mezi jednotlivými státy USA a jejich odlišnosti z hlediska příjmové distribuce, tolerance k genderovým a rasovým odlišnostem, sledování TV, daňových úniků a další. Tento „Putnam social capital index" bývá využíván i jinými autory jako charakteristika regionů např. při analýze adaptace na technologické změny. O určitou reflexi vlastního přístupu se pokusil i sám R. Putnam [Putnam 2001; Hudson, Chapman 2002]. Jeho původní konceptualizace byla kritizována jako značně zjednodušující, s poukazem na to, že samotný způsob, jak Putnam měří sociální kapitál, může vést k závěrům o jeho poklesu a úpadku společenského života ve Spojených státech. Prvotní standardní způsob měření pomocí údajů o členství v cca 30 formálních celostátně působících dob-rovolnických organizacích [Putnam 1995] totiž není schopen postihnout změny v podobě nových forem občanské participace, mj. nezahrnuje tzv. nová sociální hnutí. Za tímto účelem Saguaro Seminar při Harvardské univerzitě, kde Putnam působí, uspořádal v roce 1999 „Workshop on Social Capital Measurement". Cílem tohoto projektu, původně sponzorovaného konsorciem komunitních a soukromých nadací, je vyvinout a postupně aplikovat nový validní benchmarkový nástroj tzv. Social Capital Community Benchmark Survey (SCCBS) ke sledování vývoje úrovně sociálního kapitálu v čase, mj. pro účely vládních statistik. K vytvoření sady otázek aplikovatelné v jakémkoli výzkumu byl proveden výzkum v dospělé americké populaci zahrnující přes 100 položek9. Následovala ještě dvě kola menších opakovaných výzkumů k ověření reliability. Bylo identifikováno 11 klíčových dimenzí sociálního kapitálu s 5 hlavními doménami (viz tabulku 5). Výsledkem je sada přibližně 20 položek, jejichž dotazování trvá cca 5 minut. Australský multidimenzionální přístup k měření kolektivního sociálního kapitálu Metod měření sociálního kapitálu odvozených z Putna-mova modelu se v posledním desetiletí objevilo velké množství. Hluboce rozpracovanou operacionalizaci lze například nalézt v australském projektu Families, Social Capital and Citizenship project™. Snahou konceptualizace Stoneové a Hugesové [Stone 2001; Stone, Huges 2002a;b], která pojímá sociální kapitál jako multidimenzionální jev, bylo zohlednit jak kvalitu, tak strukturu sociálních vztahů. Za tímto účelem navrhly tři rozdílné metody měření sociálního kapitálu [Stone, Huges 2002a;b]. První nejpodrobnější přístup vychází z komplexní analýzy sociálních sítí. Východiskem této metodyje zjišťování sociálního kapitálu odděleně ve třech sférách: neformální, obecné a institucionální - pomocí klíčových indikátorů, které mají v daných sférách specifickou podobu. Těmi jsou vlastnosti sítí: velikost, hustota, diverzita a kvalita (normy důvěry a reciprocity, viz tabulku 6). Tento přístup je vhodný tehdy, zajímá-li nás rozsah sociálního kapitálu a detailně jeho fungování pouze uvnitř jedné z výše zmiňovaných sfér. Autorky se rovněž pokusily zkonstruovat celkový index sociálního kapitálu, který by umožnil jednoduché měření celkového objemu „akcií sociálního kapitálu" jednotlivce či komunity. Došly k závěru, že měřit sociální kapitál pomocí jednodimenzionálního indexu vytvořeného faktorovou analýzou není možné, neboť existují dvě nezávislé dimenze: „normy důvěry a reciprocity" a „velikost sociální sítě nebo úroveň propojení". Tento přístup je vhodný pro zjišťování souhrnné míry sociálního kapitálu ve všech třech sférách zároveň. Třetí navrhovanou metodu představuje typologický přístup, který využívá klastrovou analýzu, jejímž cílem je identifikovat konkrétní podskupiny respondentů na základě jejich charakteristického Tabulka 4. Putnamův index sociálního kapitálu (jednotlivé státy USA). Indikátory Komunitně organizovaný život podíl lidí ve výboru lokálních organizací za poslední rok podíl lidí v manažerské pozici v klubech za poslední rok počet občanských a sociálních organizací na 1000 obyvatel průměrný počet klubových setkání za poslední rok průměrný počet členů klubů a organizací Angažovanost volební účast v prezidentských volbách ve věcech počet uskutečněných veřej, setkání týkajících se města veřejných či školy Komunitní dobrovolnictví Neformální sociabilita počet neziskových organizací na 1000 obyvatel průměrný počet účastí na komunitních projektech v posl. roce průměrný počet účastí na dobrovolnické práci v posledním roce souhlas s výrokem: „Trávím hodně času návštěvami přátel." průměrný počet uspořádaných domácích párty v posledním roce Sociální důvěra souhlas s výrokem: „Většině lidí lze věřit." souhlas s výrokem: „Většina lidí je čestná." Zdroj: Putnam [2000:291]. Tabulka 5. Domény a klíčové dimenze sociálního kapitálu v Social Capital Community Benchmark Survey (USA). Domény Klíčové dimenze Důvěra sociální důvěra („silná" vs. „slabá" důvěra, rádius důvěry) ("thick" versus "thin" trust, radius of trust) mezi-rasová/etnická důvěra (forma „přemosťování") Neformální sítě diverzita přátelských sítí (forma „přemosťování") neformální společenský život s rodinou, přáteli, spolupracovníky Formální sítě vedoucí postavení v komunální/městské správě účast v občanských sdruženích a spolcích dárcovství a dobrovolnictví angažovanost vycházející z náboženské víry Politická konvenční politická participace (účast ve volbách) angažovanost protestní politická participace (demonstrace, pochody, bojkoty, atd.) Vyrovnanost občanské angažovanosti uvnitř komunity (konstruovaná míra napříč kategoriemi rasy, příjmu a vzdělání) Zdroj: Hudson, Chapman [2002]. 55 M.MInfo Tabulka 6. Indikátory dimenzí sociálního kapitálu v neformální, obecné a institucionální oblasti. Sféry Indikátory Neformální neformální normy (důvěra a reciprocita mezi sféra rodinnými příslušníky) velikost sítě (počet neformálních vazeb) různorodost sítě (vzdělání a etnicita) hustota sítě Obecná obecné normy (důvěra a reciprocita mezi lidmi sféra v lokální komunitě, důvěra k lidem obecně) členství ve skupinách různorodost (hodnoty v lokální oblasti) Institucio- důvěra v instituce (10 institucí) nální sféra vazby na instituce (počet typů institucional. vazeb) Zdroj: Stone, Huges [2002b]. profilu v odlišných dimenzích sociálního kapitálu. Podle autorek lze nalézt čtyři základní podskupiny: 1. „silné normy, občanské kontakty" (vysoká důvěra a reciprocita v lokální komunitě i obecně, občanská participace, ale nevelká síť rodinných a přátelských vazeb); 2. „bohatý sociální kapitál" (vysoká důvěra k lidem obecně, v komu- nitě, i v rodině, husté sítě formálních i neformálních kontaktů); 3. „omezený sociální kapitál" (pouze neformální vazby, uzavření ve vlastní komunitě, nízká důvěra ke zbytku společnosti); 4. „slabý sociální kapitál" (izolace od širší společnosti, bez opory rodiny či přátel). Tento přístup je vhodný zejména ve výzkumech, které berou v úvahu různé dimenze sociálního kapitálu současně ve všech třech sférách a kde lze zároveň očekávat, že distribuce těchto charakteristik bude v odlišných skupinách rozdílná. Výhoda metody spočívá v tom, že přestože se jedná o jednoduchý způsob měření, zohledňuje současně multidimenzionalitu sociálního kapitálu. Nástroje měření sociálního kapitálu iniciované Světovou bankou (SC-IQ a SOCAT) Významným iniciátorem výzkumu i praktických aplikací v oblasti měření sociálního kapitálu v afrických, latinskoameric-kých a východoevropských zemích je vedle OECD11 také Světová banka (WB). Ta za tímto účelem založila celou sérii projektů pod názvem Social Capital Initiative. Experti WB sociální kapitál definují v Putnamově duchu jako normy a sítě usnadňující kolektivní jednání. Světová banka spatřuje v sociálním kapitálu resp. sociální soudržnosti stimul udržitelného sociálního a ekonomického rozvoje a prostředek ke snižování chudoby. Snaží se podporovat studium jeho vlivu na sociální stabilitu, ekonomický rozvoj a efektivitu rozvojových programů. Rozvíjí také interdisciplinární dialog k objasnění konceptuálního rámce a inovaci metodologie měření a operacionalizace12. Přehled jak teoretických, tak empirických přístupů, především pak nástin metodologie zkoumání sociálního kapitálu, lze nalézt v monumentálním sborníku Světové banky [Dasgupta, Serageldin et al. 1999]. Zatím nejnovější velmi propracovaný dotazníkový nástroj k měření sociálního kapitálu, především pro použití v rozvojových zemích, vyvinuli odborníci Světové banky pod názvem Integrated Questionnaire for the Measurement of Social Capital (SC-IQ) [Grootaert et al. 2004]. Jejich snahou bylo odladit dotazníkový modul aplikovatelný v kvantitativních výzkumech13 domácností (např. příjmů nebo výdajů) jak akademického, tak praktického rázu. Dotazník zjišťuje šest dimenzí sociálního kapitálu na individuální úrovni14: 1. skupiny a sítě (podoba a rozsah zapojení členů domácnosti do různých typů sociální organizace a neformálních sítí); 2. důvěra a solidarita (důvěra k druhým lidem obecně, k sousedům, poskytovatelům základních služeb, cizincům i její proměna v čase); 1 /2005 3. kolektivní jednání a kooperace (zda a jak členové domácnosti spolupracují s ostatními v komunitě na společných projektech, především pak v případě krizí); 4. informace a komunikace (způsoby a prostředky, jak chudé domácnosti získávají informace o veřejných službách a záležitostech trhu, např. pracovních příležitostech, cenách zboží apod.); 5. sociální soudržnost a inkluze (podstata a rozsah rozdílů vedoucích ke konfliktům, identifikace skupin vyloučených z přístupu k veřejným službám a formy každodenní interakce); 6. zplnomocnění a politické jednání (pocit dotázaného, zda je v životě šťastný, osobní schopnost ovlivnit lokální záležitosti a participace na řešení problémů, např. petice, protesty atd.). Navržený výzkumný nástroj odráží jak skupinové členství, tj. strukturální dimenzi, tak i subjektivní vnímání důvěry a norem, tj. kognitivní dimenzi sociálního kapitálu (sekce 1 a 2). Dále hlavní způsoby, jak sociální kapitál působí (sekce 3 a 4), i jeho nejdůležitější efekty a výsledky (sekce 5 a 6). Vedle samotného dotazníku, jehož validita byla testována v Albánii a Nigérii, je k dispozici návod k jeho použití a analýze získaných dat. Druhým, již dříve vyvinutým nástrojem určeným ke studiu sociálního kapitálu na úrovni komunit, je Social Capital Assessment Tool (SOCAT) [Grootaert, van Bastelaer 2002]. Ten se skládá z pěti metodologicky odlišných nástrojů kombinujících kvalitativní a kvantitativní techniky: profilu komunity (skupinové rozhovory, mapování komunity, institucionální diagram), dotazníku zjišťujícího charakteristiky komunity a dostupnost služeb (skupinové rozhovory s klíčovými členy společenství), kvantitativního dotazníkového šetření v domácnostech (participace v lokálních organizacích, kooperace, důvěra), profilu vybraných organizací v komunitě (skupinové rozhovory svůdci, členy i nečleny organizace), doplněného o záznamový arch mapující jejich uspořádání. Sociální kapitál a jeho vliv na zdraví Vedle studia pozitivních účinků sociálního kapitálu na hospodářský rozvoj, začleňování marginalizovaných sociálních skupin do společnosti, prevenci kriminality a mnoho dalších oblastí, se od konce devadesátých let masivně rozvíjí také výzkum jeho vlivu na veřejné zdraví resp. individuální zdravotní stav15 [např. Morgan, Swann et al. 2004]. Prokázán byl mj. efekt sociálního kapitálu na prevenci kardiovaskulárních a duševních onemocnění [např. Brown, Scheffler 2003] i kouření a alkoholismu. Kritický pohled na poměrně rozšířené nostalgické volání po účincích sociální integrace nabízí Kushner a Sterk [2005], kteří upozorňují na to, že pro veřejné zdraví je vedle kvantity sociálních vztahů důležitá také jejich kvalita. Rozdílné úrovně zdravotního stavu navíc stále silněji než sociální kapitál predikuje statusové resp. třídní postavení jedince. Projekty využívající kvalitativní metodologii Vzhledem k tomu, že sociální kapitál se vyznačuje multidimenzio-nalitou a kontextuální podmíněností, stále více autorů zdůrazňuje potřebu jeho hloubkového zkoumání pomocí kvalitativních metod, např. [Devine, Roberts 2003]. Vedle v jistém smyslu dominujícího agregovaného Putnamova přístupu se tak uplatňují i rozmanité kvalitativní techniky sběru a analýzy dat používané ve výzkumech zabývajících se fungováním sociálního kapitálu v menších komunitách, např. v oblasti zdraví [Swann, Morgan 2002]. Příkladem mohou být následující výzkumy a projekty. Výzkum, který sledoval sociální exkluzi u dospívajících mladistvých v jednom anglickém městě postiženém značnou sociální a ekonomickou deprivací [Morrow 2001 ], kombinoval při zjišťování sociálního kapitálu kvalitativní výzkumné techniky (skupinové rozhovory) a strukturované aktivity / metody (psané záznamy studentů a vizualizační metody). Mladí lidé byli požádáni, aby napsali odpovědi na otázky pokrývající následující témata: sociální sítě, místní identita, postoje k institucím a komunitním zařízením, participace na životě komunity. Dále vybraní respondenti fotografovali pro ně důležitá místa ve městě a následně popisovali, proč jim připisují význam. Analýza takto získaných dat ukázala, že pro pochopení vlivu sociálního -8- M'Mlnfa 1 /2005 Zdroje dat a informací Social Capital Question Bank (Velká Británie) Jeden z nejkomplexnějších přístupů k operacionalizaci v sekundární analýze nabízí Social Capital Question BanW1 britského statistického úřadu, který vybudoval obsáhlou metodologii, jak měřit sociální kapitál v depozitovaných datech [Ruston, Akinrodoye 2002]. Projekt má rovněž za cíl standardizovat měření sociálního kapitálu v nových šetřeních. Zájemci mají možnost využít soubory dat ze stávajících 15 výzkumů, např. British Crime Survey (BCS), British Election Study (BES), British Household Panel Survey (BHPS), General Household Survey (GHS), Health and Lifestyles Survey (HALS). Problematika výzkumu sociálního kapitálu je rozdělena do pěti témat, které spolu se soubory dat tvoří matici jejich dostupnosti. Hlavní témata a z nich utvořené indexy představují: participace, sociální Téma kapitálu na začlenění mladistvých z nižších sociálních vrstev do společnosti a na jejich individuální úspěch, je vhodnější Bourdieův koncept individuálního sociálního kapitálu. V obdobném prostředí malého města postiženého nezaměstnaností, ale vyznačujícího se rozvinutým komunitním životem, byla provedena pilotní sonda australského projektu Social Capital as the Product of Local Intractive Learning Process [Falk, Harrison 1998]. Výzkum si kladl za cíl pomocí etnometodologického přístupu odvodit základní indikátory sociálního kapitálu. Výběr vzorku byl proveden nabalováním (princip sněhové koule) na základě mapy sociálních sítí pocházející z adresáře místních služeb. Při sběru dat se nejprve uplatnily semistrukturované individuální a kolektivní rozhovory, posléze vybraní respondenti nahrávali během běžného dne situace s komunikativními interakcemi. Byli také požádáni o zapisování reflektivních deníků z těchto situací za účelem identifikace informačních směn a sítí informačních toků. Výzkumníci zaznamenávali formální schůzky a skupinové aktivity a konstruovali matici sociálních sítí za účelem rozkrytí participačních sítí. Nashromážděná data pak zkoumali pomocí tematické obsahové analýzy, lingvistických principů a budování zakotvené teorie. Identifikovali tři základní zdroje sociálního kapitálu: znalostní zdroje, zdroje identita konsolidované zdroje. Zajímavý příklad kombinované a inovativní metodologie představuje projekt nazvaný CONSCISE16 - Contribution of Social Capital in the Social Economy to Local Economic Development in Western Europe. V osmi lokalitách čtyř západoevropských zemí (UK, Německo, Španělsko a Švédsko) zkoumal, jaktzv. „sociální podnikání v sociální ekonomii" (neziskový sektor) přispívá k produkci a reprodukci sociálního kapitálu, a jak tím napomáhá lokálnímu ekonomickému rozvoji, sociální kohezi a začleňování. Použita byla rozmanitá metodologie sběru dat: anketní dotazníkové šetření obyvatel lokalit, nestrukturované, skupinové rozhovory a dotazníkové šetření v neziskových organizacích (způsob řízení, poslání, historie, propojenost s ostatními organizacemi atd.), kontrolní seznam jejich aktivit tzv. „akcie sociálního kapitálu" a sociální audit (workshopy, kontaktní mapy, záznamy denních aktivit, frekvence emailů a telefonování). Projekt využívá šesti indikátorů definujících sociální kapitál: důvěra, reciprocita/vzájemnost, sdílené normy chování, věrnost a sounáležitost, sociální sítě a informační kanály. Na základě zkušeností z terénu lze redefinovat sociální kapitál do dvou hlavních kategorií: vztahy mezi lidmi a/nebo entitami a postoje zastávané lidmi a/nebo entitami. Zkonstruovaný souhrnný index lokálního sociálního kapitálu sledující jeho vliv na místní rozvoj ovšem mnoho nenapověděl. Daleko přínosnější se ukázalo zkoumání jeho fungování v lokálním kontextu [Kay et al. 2004]. závazky a věrnost; kontrola a účinnost; smysl pro komunitu a hodnocení jejích vlastností; sociální interakce, sítě a podpora; důvěra, reciprocita, sociální koheze (podrobné členění na subtémata viz Tabulka 7). Subtémata se někdy překrývají nebojsou zastoupena vícekrát v rozdílných tématech, protože data pocházejí z různých výzkumů a okruhy otázek nemusí být vždy stejného znění. Výzkumy ISSP, ESS, WVS, EVSS 18 Problematiku sociálního kapitálu, jak kolektivního, tak individuálního, lze nalézt v některých modulech mezinárodního výzkumného projektu International Social Survey Programme (ISSP) - např. v roce 2001 modul Social Network II. (sociální sítě, známosti, důvěra atd.) a v roce 2004 Citizenship (občanská společnost, politická participace, důvěra a dal.). Dále v mezinárodním projektu Tabulka 7. Témata Social Capital Question Bank. Subtéma Participace, sociální závazky Kontrola a účinnost Smysl pro komunitu a hodnocení jejích vlastností Sociální interakce, sítě a podpora participace v lokálních skupinách vnímané překážky členství v lokálních skupinách míra zapojení do lokálních skupin účast na projektech dobrovolnické práce politická aktivita nebo volební účast členství v klubech (např. organizace ochránců zvířat) zapojení se do řešení lokálních problémů účast na náboženských činnostech poskytnutí nebo obdržení praktické pomoci poskytování pravidelné služby, pomoci nebo péče ostatním sounáležitost se čtvrtí, kde bydlí vnímaný vliv na záležitosti obce/komunity vnímaná kontrola nad vlastním zdravím spokojenost s mírou kontroly nad vlastním životem vnímaný vliv na politická rozhodnutí životní spokojenost psychický stav (schopnost zvládání problémů) spokojenost s bydlením v lokalitě vnímání problémů jako ohrožujících zdraví (kriminalita, emise) hodnocení problémů s hlukem v místě bydliště hodnocení čistoty, poškození grafity a vandalismu hodnocení dostupnosti zdrojů a služeb v místě bydliště (volnočasové aktivity, svoz odpadků) hodnocení zdravotních služeb hodnocení socioekonomických nerovností hodnocení vzdělávacích služeb vnímaná úroveň kriminality, bezpečnosti a viktimizace dostupnost místní dopravy pocit bezpečí ve čtvrti hodnocení zařízení pro děti (hřiště, jesle, atd.) vzdálenost přátel a příbuzných kontakt s přáteli, rodinou, sousedy: kvalita, frekvence vnímání překážek kontaktu s přáteli, příbuznými má někoho mimo vlastní domácnost, na koho se může spolehnout obdržel praktickou pomoc / radu při výchově dětí hloubka socializačních sítí, především volnočasové vnímané normy sociální pomoci sociální vztahy na pracovišti Důvěra, reciprocita, sociální koheze spokojenost s úrovní informací o lokálních záležitostech doba bydlení v oblasti, čtvrti důvěra v instituce a veřejné služby důvěra v ostatní lidi vnímaná spravedlnost života, vč. diskriminace důvěra v politické struktury sociální důvěra vnímání sdílených hodnot, spolehnutí se na druhé Zdroj: Ruston, Akinrodoye [2002]. kWiMntn 1 /20Ö5 European Social Survey (ESS), především v sekcích občanská participace a média / důvěra. Dalším často využívaným datovým zdrojem, zejména ve studiích Světové banky, je World Values Survey (VWS) [např. Raiser et al. 2002] a European Value Study Surveys (EVSS). V datech z EVSS lze nalézt čtyři dimenze sociálního kapitálu: interpersonální důvěra, institucionální důvěra, občanská participace (formální i neformální) a důvěryhodnost (např. podvádění na daních, přijímání úplatků), podrobněji viz [van Schaik 2002]. Informace o sociálním kapitálu na internetu V důsledku nárůstu zájmu o problematiku sociálního kapitálu nejen ve vědeckém diskursu je informací dostupných na internetu neuvěřitelné množství. Kromě zmíněných stránek Světové banky, OECD a Social Capital Question Sank je užitečnou bránou informací Social Capital Gateway™, kde lze nalézt přehled aktualit (konference, publikace, apod.). Za zmínku také stojí nezisková organizace Social Capital Foundation (TSCF)20 se sídlem v Belgii, která každoročně pořádá konferenci o sociálním kapitálu a vydává elektronický časopis International Scope Review. Jaký výzkumný koncept pro sociální kapitál? Jak uvádí A. Portes [1998], sociální kapitál se stal v současnosti nejúspěšnějším exportem sociologického pojmu do každodenního jazyka. Z problematiky sociálního kapitálu se během několika posledních let stalo samostatné výzkumné i teoretické odvětví a to jak v sociologii a ekonomii, jejichž vzdálenost se díky tomu podstatně zmenšila, tak v mnoha dalších oblastech veřejných politik, např. veřejného zdraví či kriminológie. Někdy se dokonce hovoří o módní vlně zkoumání sociálního kapitálu. V podstatě se dá říci, že v sociálních vědách neexistuje oblast či téma, kde by se perspektiva tohoto konceptu neuplatnila. Lze vysledovat tři základní funkce, ve kterých je sociální kapitál zkoumán jako zdroj: sociální kontroly, rodinné podpory a výhod skrze mimorodinné sociální sítě [ibid]. Při používání pojmu sociální kapitál je třeba mít na paměti, že existuje ve dvou takřka nesouměřitelných konceptech. Jednou sociální kapitál představuje pozitivní tmel společnosti, přispívá k obecnému blahu (kolektivní statek), zatímco v druhém případě jde o individuální dispozice převoditelné na jiné formy kapitálu anebo vlastnost určité sociální skupiny (individuální statek)21. Toto rozdělení se promítá i do odlišného způsobu jeho měření, které provádíme buď na individuální úrovni (jedinci/ domácnosti) nebo agregované (region, národní země). Dále je třeba vést v patrnosti, že sociální kapitál se vyskytuje na různých úrovních sociálních systémů, v odlišných historických kontextech, jakož i ve formálních a neformálních sférách. Zkrátka, podoba sociálního kapitálu je výrazně kontextuálně podmíněna [Portes 1998; van Deth 2003]. Proto se pokusy o jeho přímé měření prostřednictvím opakovaných reprezentativních výzkumů jeví jako značně problematické a reliabilitu různých agregovaných indexů za delší časová období lze považovat za omezenou. Každý badatel, který chce zkoumat sociální kapitál a jeho efekty, ať už primárním výzkumem nebo pomocí sekundární analýzy, stojí před několika zásadními dilematy. Nejdůležitější je volba sledované dimenze sociálního kapitálu - individuální vs. kolektivní. Většina soudobých studií sleduje spíše druhou z nich. Zvolená operacionalizace by měla zohledňovat, že kolektivní sociální kapitál má zcela rozdílné implikace podle toho, jak se pohybujeme na škále velikosti sociálního systému (sousedská komunita - region - národní společnost). Dále se musí výzkumník rozhodnout, zda bude měření provádět pomocí individuálně získaných dat v sociologickém šetření (např. dotaz na členství v organizaci) nebo využije agregovaných dat (např. počet existujících občanských organizací). Je také třeba určit, zda chceme zkoumat kognitivní či strukturální formu sociálního kapitálu. Indikátory pak mají buď podobu postojů a názorů, např. hodnocení kvality života komunity, důvěra22, nebo reálného chování (např. dobrovolnická práce, volební účast). Zvažujeme také, užijeme-li kompozitní index nebo zda míru sociálního kapitálu budeme odvozovat z dílčích indikátorů (např. důvěry). Jak jsme naznačili, indexy existují v mnoha rozdílných podobách a navíc se jako problematické jeví i jejich teoretické ukotvení. Podstatný je i vztah zvolené konceptualizace k teorii, neboť badatel musí odlišit samotný sociální kapitál od jeho efektů. Kladení rovnítka mezi sociální kapitál a zdroje získané jeho prostřednictvím může snadno vést k tautologickým závěrům [Portes 1998; \Na\\ et. al. 1998; van Deth 2003]. Jak jsme ukázali, způsobů měření sociálního kapitálu existuje nepřeberné množství. To je vedle omezené dostupnosti indikátorů i samotné obtížnosti měřit něco tak neuchopitelného jako sociabili-ta způsobeno i určitým teoretickým deficitem a existencí odlišných přístupů a definic. Proto někteří autoři dokonce zastávají názor, že pojem sociální kapitál by se vzhledem k jeho konceptuálni roztříštěnosti vůbec neměl používat [cf. Arrow 1999: 4] a že je třeba pracovat jen s jeho dílčími dimenzemi. Doposud neexistuje a pravděpodobně nikdy nebude k dispozici jednoduché „správné" měřítko sociálního kapitálu. I přes odlišnost přístupů lze v podstatě ve všech výzkumných projektech vycházejících z podobné konceptualizace vysledovat společné klíčové dimenze a indikátory (viz tabulku 1). Poznámky 1 Článek byl připraven v rámci výzkumného záměru Sociologického ústavu AV ČR Sociologická analýza dlouhodobých sociálních procesů v české společnosti v kontextu evropských integračních politik, rozvoje znalostní společnosti, lidského, sociálního a kulturního kapitálu (reg. č. AVO Z70280505) a s přispěním projektu „Sociální a kulturní soudržnost v diferencované společnosti" (reg. č. 1J028/04-DP2) podpořeného Národním programem výzkumu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. 2 Růst počtu publikací s tímto tématem lze označit téměř za exponenciální, zatímco za období 1991-1995 autoři uvádějí počet článků vsociálně-vědních časopisech, které mají v názvu sousloví „social capital", 109, tak dnes (červenec 2005) databáze ISI Web of Knowledge jich vyhledá 123 pouze za období posledních dvanácti měsíců a internetový vyhledavač Google.com k pojmu „social capital" nalezne přibližně 1,1 mil. odkazů. 3 Sociální kapitál individuálního typu byl pochopitelně zkoumán dávno před zavedením tohoto pojmu, především v ekonomické sociologii jako zdroje v sociálních sítích. Za pionýrskou práci v této oblasti bývá považována studie Granovettera [1973], podrobný přehled takovýchto výzkumů uvádí [Portes 1998; Woolcock 1998; Lin 2000; 2001]. 4 Studiu kolektivního typu sociálního kapitálu se v české sociologii v poslední době věnuje Centrum pro sociální a ekonomické strategie (CESES UK FSV), především jako potenciálu vzdělanostního a ekonomického rozvoje [Veselý 2003]. 5 Výzkumem i teorií působení individuálního sociálního kapitálu a nerovnosti v přístupu k němu se zabývá N. Lin [2000; 2001]. 6 Přehled výzkumů a přístupů k sociálnímu kapitálu v současné německé sociologii přináší Bayer [2005]. 7 Ve svém novějším článku zmiňuje Putnam [2001] navíc ještě jako jeden z indikátorů míru filantropie, kterou měří podílem dárcovství na národním příjmu. 8 Data použitá v knize Bowling Alone lze získat na webové stránce Roberta Putnama http://www.bowlingalone.com v sekci Research data. 9 Zpráva o přístupech k měření sociálního kapitálu [Hudson, Chapman 2002] obsahuje redukovanou sadu otázek „Proposed Questions For CPS (Census Bureau's Current Population Survey) Supplement On Social Capital" navržených Robertem Putnamem. 10 Více informací lze získat na stránkách Australian Institute of Family Studies http://www.aifs.org.au 11 Z adresy http://www.oecd.org/department/0,2688,en_2649_34543_1_1_ 1_1_1,00.html je přístup k publikacím, konferencím a aktualitám OECD o lidském a sociálním kapitálu. 12 K tomu slouží na internetu stránka http://www1.worldbank.org/prem/ poverty/scapital/home.htm s rozsáhlou knihovnou dokumentů. 13 Jak uvádějí autoři, Světová banka vyvíjí podobný standardizovaný nástroj i v oblasti kvalitativního výzkumu tak, aby byl k dispozici jeden balík různých výzkumných technik, který by umožnil týmům zkoumajícím sociální kapitál kombinovat různé metodologie. 14 Do některých aplikací tohoto nástroje je možno zařadit i modul otázek zjišťující data o sociálním kapitálu na komunitní/kolektivní úrovni (např. hustota společenského života, četnost kolektivního jednání v komunitě). K tomuto účelu lze použít otázky z dotazníku pro komunitu, který je součástí měřícího nástroje SOCAT. -10- M.MInJn 15 Zdravotní stav je nejčastěji zjišťován v rámci dotazníkových šetření, nejjednodušeji obecnou otázkou „Jak jste spokojen/a se svým celkovým zdravotním stavem?" s desetibodovou škálou jako tzv. Self-reported health status. Dotazovány také bývají denní aktivity (schopnost vykonávat určitou činnost), pocit únavy a bolesti. Další často sledovanou oblastí je mentální zdravotní stav, který je kompozitem odpovědí na otázky, zda respondent pociťuje smutek, úzkost, nespavost a vznětlivost. Podrobné informace o standardním nástroji k měření zdravotního stavu, tzv. Health Survey Instrument - short form 36 health survey questionnaire (SF-36), lze nalézt na stránkách organizace RAND (research and development) http://www.rand.org/health/surveys/sf36item 16 Internetovou prezentaci projektu naleznete na http://www.malcolmread.co.uk/conscise 17 http://www.statistics.gov.uk/socialcapital 18 Soubory dat pocházející z těchto výzkumů lze získat prostřednictvím Datového archivu SOÚ AV ČR. V případě ESS jsou data a kompletní dokumentace, přehledně zpracovaná systémem NESSTAR (viz článek F. Kalvase v tomto čísle SDA Info), k dispozici ve veřejné doméně na adrese http://www.europeansocialsurvey.org 19 http://www.socialcapitalgateway.org 20 http://www.socialcapital-foundation.org 21 Je třeba upozornit na to, že v zahraniční, především anglosaské literatuře, se pojem sociální kapitál v současnosti používá mnohem čas-těji v kolektivním pojetí ve smyslu pozitivních účinků na celou společnost, zatímco v české sociologii je stále zakořeněná spíše individualistická konceptualizace (jako zisk aktéra). 22 Otázka, zda důvěra je konstitutivní dimenzí sociálního kapitálu, se zdá dosud nevyřešena. Většina zmiňovaných autorů a projektů s ní pracuje jako s jednou ze základních dimenzí, ale, jak poukazuje R. Putnam [2001], je sociální důvěra spíše produktem sociálního kapitálu. Dodejme, že důvěra se ve výzkumech zjišťuje ve dvou základních dimenzích jako důvěra v druhé lidi a důvěra v instituce [podrobně viz Sedláčková 2005]. Literatura Arrow, K. J. 1999. "Observations on Social Capital". Pp. 3-5 in Dasgupta, P., Serageldin, I. (eds.) Social Capital: A multiperspective approach. Washington D.C.: The World Bank. Bayer, I. 2005. „Sociální soudržnost z pohledu německé sociologie". Pp. 36-49 in kol. autorů: Pojetí sociální soudržnosti v soudobé sociologii a politologii. Studie CESES-Teoretik 9/2004. Praha: CESES. Bourdieu, P. (1986). „The forms of capital". Pp. 241 -58, in Handbook of Theory and Research for the Sociology ofEducation, ed. JG Richardson. New York: Greenwood. Brown, T, R. M. Scheffler 2003. The Hazards of Being Unconnected: Community Social Capital, Individual Social Capital and Mental Health in the United States. 5th International Conference on the Scientific Basis of Health Services. Global Evidence for Local Decisions. September 20-23, 2003. Washington D.C. USA. Coleman, J. 1988. „Social Capital in the Creation of Human Capital". American Journal of Sociology, Vol. 94. Supplement S95-S120. Dasgupta, P., Serageldin, I. (eds.) 1999. Social Capital: A multiperspective approach. Washington D.C: The World Bank. Devine, D., Roberts, J. M. 2003. "Alternative approaches to researching social capital: a comment on van Deth's measuring social capital". International Journal of Social Research Methodology, Vol. 6, Iss. 1: 93-100. Edwards, B., Foley, M. W. 1998. "Civil Society and the Social Capital Beyond Putnam". American Behavioral Scientist, Vol. 42, No. 1: 124-139. Falk, I., Harrison, L. 1998. Indicators of social capital: Social capital as the product of local Interactive learning processes. CRLRA Discussion Paper Series D4/1998. Launceston: Centre for Research and Learning in Regional Australia. http://www.crlra.utas.edu.au/files/discussion/1998/D04-1998.pdf Grootaert, Ch., van Bastelaer, T (eds.) 2002. Understanding and Measuring Social Capital: A Multidisciplinary Tool for Practitioners. Washington D.C: World Bank. Grootaert, Ch., Narayan, D., Nyhan Jones, V, Woolcock, M. 2004. Measuring social capital: an integrated questionnaire. World Bank working paper, No. 18. Washington, D.C: World Bank. Hudson, L., Chapman, Ch. 2002. The Measurement of Social Capital in the United States. Conference paper. Social Capital: the Challenge of International Measurement. An international conference convened by the Organisation for Economic Co-operation and Development and the United Kingdom Office for National Statistics London, UK. 25-27 September 2002. Kay, A., Pearce, J., Evans M. 2004. The Contribution of Social Capital in the Social Economy to Local Economic Development in Western Europe. Summary. Middlesex: Institute of Social Science Research (ISSR), School of Social Science, Middlesex University, http://www.malcolmread.co.uk/conscise Kushner, H. I., C E. Sterk 2005. "The Limits of Social Capital: Durkheim, Sui- 1 /2005 cide, and Social Cohesion". American Journal of Public Health, Vol. 95, No. 7: 1139-1143. Lin, N. 2000. "Inequality in Social Capital". Contemporary Sociology, Vol. 29, No. 6: 785-795. Lin, N. 2001. Social Capital. A Theory of Social Structure and Action. Cambridge: Cambridge University Press. Matějů, P. 1993. „Determinanty ekonomického úspěchu v první fázi postkomunistické transformace. Česká republika 1989-1992". Sociologický časopis, Vol. 29, No. 3: 341-366. Matějů, P, Lim, N. 1995. „Who Has Gotten Ahead After the Fall of Communism? The Case of the Czech Republic". Czech Sociological Review, Vol. 3, No. 2: 117-136. Matějů, P., Vitásková A. (under review, 2005). "Trust and Mutually Beneficial Exchanges: Two Distinct Dimensionsof Social Capital in Post-Communist Societies". International JournalofContemporarySociology.ManuscúptavaHabie at: http://www.stratif.cz Morgan, A., Swann, C (eds.) 2004. Social capital for health: issues of definition, measurement and links to health. London: Health Development Agency. Available at URL: http://www.hda.nhs.uk Morrow, V 2001. "Young people's explanations and experiences of social exclusion: Retrieving Bourdieu's concept of social capital". The International Journal of Sociology and Social Policy 21 (4-6): 37- 63. Možný, 1.1991. Proč tak snadno ... Některé důvody sametové revoluce. Praha: SLON. Portes, A. 1998. „Social capital: Its origins and applications in modern sociology". Annual Review of Sociology. Vol. 24: 1-24. Putnam, R. D. 1993. Making Democracy Work: civic tradition in modern Italy. Princeton: Princeton University Press. Putnam, R. D. 1995. „Bowling alone: America's declining social cupital". Journal of Democracy, Vol. 6, No. 1: 65-78. Putnam, R. D. 2000. Bowling Alone. The Collapse and Revival of American Community. New York: Simon&Schuster, Inc. Putnam, R. D. 2001. „Social Capital Measurement and Consequences". ISUMA - Canadian Journal of Policy Research, Vol. 2, No. 1, pp. 41-51. Raiser, M., Haerpfer, Ch., Nowotny, T, Wallace, C 2002. "Social Capital in Transition: A First Look at the Evidence". Sociologický časopis/ Czech Sociological Review. Vol. 38, No. 6: 693-720. Rose, R., Haerpfer, Ch., Mishler, W. 1997. Getting real: social capital in post-communist societies. Studies in Public Policy 278. Glasgow: University of Strathclyde. Ruston, D., Akinrodoye, L. 2002. Social Capital Question Bank June 2002. Questions from Social Capital surveys included in the Social Capital Survey Matrix 2002. Social Analysis and Reporting Division. National Statistics. http://www.statistics.gov.uk/about_ns/social_capital Sedláčková, M. 2005. „Důvěra v demokratické společnosti", in Kabele, J. et al. (ed.) Rozvoj české společnosti v Evropské unii I. Sociologie-prognostika a správa, (příspěvky z konference pořádané UK FSV, UK FF a COŽP UK v Praze ve dnech 21. - 23. října 2004. Praha: MATFYZ Press. Stone, W. 2001. Measuring Social Capital. Australian Institute of Family Studies Research Paper No. 24. Stone, W., Huges, J. 2002a. Social Capital. Empirical meaning and measurement validity. Australian Institute of Family Studies Research Paper No. 27. Stone, W., Huges, J. 2002b. "Measuring Social Capital: Towards a standardised approach". Paper presented at the 2002 Australasian Evaluation Society International Conference October/November 2002 - Wollongong Australia. http://www.aes.asn.au Swann, C, Morgan, A. (eds.) 2002. Social capital for health Insights from qualitative research. London: Health Development Agency, http://www.hda.nhs.uk Uphoff, N. 1999. "Understanding Social Capital: Learning from the Analysis and Experience of Participation", pp. 215-249, in Dasgupta, P., Serageldin, I. (eds.) Social Capital: A multiperspective approach. Washington D.C: The World Bank. van Deth, J. W. 2003. „Measuring Social Capital: Orthodoxies and Continuing Controversies". International Journal of Social Research Methodology, Vol. 6, lss.1: 79-92. van Schaik, T 2002. Social Capital in the European Values Study Surveys. Conference paper. Social Capital: the Challenge of International Measurement. An international conference convened by OECD and the United Kingdom Office for National Statistics, London, UK. 25-27 September 2002. Veselý, A. 2003. Knowledge-Driven Development. Conceptual Framework and Its Application to the Czech Republic. Studies CESES, Praha: UK FSV CESES. Wall, E., Ferrazzi, G., Schryer, F. 1998. "Getting the goods on social capital". Rural Sociology, Vol. 63, Iss. 2: 300-322. Woolcock, M. 1998. „Social Capital and Economic Development: Toward a Theoretical Synthesis and Policy Framework". Theory and Society, Vol. 27, No. 2:151-208. -11 - M.MInJn Nové a alternativní přístupy k měření vertikální sociální struktury1 Jiří Šafr Institut sociologických studií Fakulty sociálních studií UK, Sociologický ústav AV ČR Tento text navazuje na článek Standardní klasifikace sociálních tříd a statusu z SDA info 99/3 [Krejčí a Matějů 1999]. Nejprve uvádí stručný konceptuálni rámec stratifikačních indikátorů, poté se zaměřuje na některé nové a alternativní přístupy k měření vertikálního sociálního postavení, přitom věnuje pozornost těm, které se používají v české sociologii. Způsoby měření vertikálního sociálního postavení Indikátory vertikálního sociálního postavení existují ve třech základních konceptech jako profesní škály, třídní kategorie a individuální statusové indexy. Vedle nejrozšířenější metody odvozující postavení člověka z pozice jeho povolání se při jejich konstrukci mohou také uplatnit interakční kritéria, reputace v komunitě, či v případě multidimenzionálních přístupů dílčí statusové indikátory. Výzkum sociální stratifikace bývá nejčastěji realizován pomocí standardních indikátorů (ISEI, EGP, SIOPS)2 odvozených z mezinárodní klasifikace povolání ISCO3 [Krejčí, Matějů 2000; Ganzeboom, Treiman 2003], které jsou v teoretické perspektivě členěny na kontinuální a kategoriální přístupy, tedy hierarchické klasifikace (sociální vrstvy), nebo uzavřené sociální třídy (ne však nutně hierarchické). Při použití a interpretaci stratifikačních indikátorů je třeba vzít v úvahu, co představuje předmět měření. Může to být na jedné straně profesní pozice nebo na druhé individuum; jde tedy o to, zda jejich operacionalizace odvozujeme z kolektivní nebo čistě individuální identity / pozice. Hranice ale není ostrá, nejčastěji se uplatňují v kombinaci obě dimenze, jedna však většinou převládá. V prvním případě je základem operacionalizace profesní pozice v obecné rovině (např. prestiž vykonávaného povolání, shodná pro všechny se stejnou profesí), v druhém znaky uvádějící hodnoty pro každého konkrétního jedince (např. kombinace vzdělání a příjmu). V důsledku toho lze statusové indexy a třídy rozdělit na ty, které klasifikují (nejčastěji profese) na základě existujících kategorií - apriorní klasifikace, a na ty, které vytvářejí v každém souboru dat vždy unikátní kategorie - empirické aposteriorní agregáty. V mezinárodním komparativním výzkumu se uplatňují výhradně apriorní klasifikace, které jsou mezinárodně standardizovány do jedné společné verze, tzv. standardní typologie statusu či třídy (ISEI, SIOPS, EGP). Jistou výjimku představuje profesní škála CAMSIS (viz dále), která existuje v různých národních, přesto však komparovatelných variantách. Vertikální sociální postavení jedince je skoro vždy nějakým způsobem odvozeno z pracovního zařazení. Orientace pouze na profesní zařazení však s sebou přináší některé problémy a omezení. Lidé mimo pracovní trh nejsou předmětem další sociologické analýzy (a to v době, kdy představují polovinu populace). Opomenout nelze ani otázku, které z případných více zaměstnání jedince je pro určení statusu klíčové. Ignorovány bývají další významné složky sociálního postavení zdůrazňované v postmoderní teorii stratifikace (např. individuální prestiž, životní styl), genderová specifika struktury profesí a dal. O překonání některých z těchto problémů spojených s proměnou profesních struktur a podmínek pracovního trhu (především klasifikace lidí mimo pracovní trh) se snaží některé nové přístupy k měření statusu / sociálních tříd (např. UK NS-SEC / E-SEC, CAMSIS, IES). Socio-economic Classification (UK NS-SEC a E-SEC) Na začátku devadesátých let se ve Velké Británii rozpoutala diskuse o revizi resp. vytvoření nové oficiální socioekonomické klasifikace. Důvodem byla existence dvou rozdílných klasifikací (třídní 1 /2005 Rámeček 1. Návrh tříd E-SEC (úroveň 1). 1. Velcí zaměstnavatelé, vyšší vrstva odborníků, manažerů a podnikatelů 2. Nižší manažerské a odborné profese 3. Střední profese 4. Malí zaměstnavatelé a samostatně činní 5. Zaměstnanci a samostatně činní v zemědělství 6. Nižší řídící a technické profese (mistři) 7. Polo-kvalifikované profese 8. Rutinní profese 9. Nikdy nepracující a dlouhodobě nezaměstnaní Zdroj: Rose et al. [2001:29]. SC4 a SEG5) a snaha reflektovat proměny pracovního trhu (větší flexibilita pracujících a post-fordistická forma organizace práce). Diskuse se orientovala na problém validity nového schématu, i samotné opodstatněnosti použití třídního konceptu. Výsledkem je zavedení klasifikace NS-SEC - UK National Statistics Socio-economic Classification [Rose, O'Reily 1998], která vychází z Gold-thorpova třídního schématu EGP zohledňujícího zaměstnanecké vztahy, tj. měří aspekty tržní a pracovní situace. U zaměstnanců tak rozlišuje profese podle tří forem regulace pracovního poměru typických pro daná povolání: servisní vztah, pracovní smlouva a smíšená podoba pracovněprávní ochrany. Tato klasifikace se oficiálně používá ve Velké Británii od roku 2001 jak pro statistické účely různých institucí, tak v akademickém výzkumu. Základní schéma UK NS-SEC představuje 17 hlavních skupin (Socio-economic Classification), které lze postupně redukovat na 14 (plná verze), 9, 8, 5, 3 socioekonomických tříd (Socio-economic Classes). Na tuto britskou klasifikaci navazuje i snaha o vytvoření velmi podobné evropské E-SEC - European Socio-economic Classification [Roset et al. 2001]. V současnosti se na vývoji E-SEC podílí konsorcium evropských výzkumných institucí6. Cílem je vytvořit konceptuálne jasnou, validní a jednoduše operacionalizovatelnou kategoriální (nominální) socioekonomickou klasifikaci, kterou by bylo možno používat při komparativním výzkumu změn sociální struktury v evropských společnostech vědeckého i sociálněpolitic-kého charakteru. V současnosti existuje první navrhovaná varianta, jejíž redukovaná 9-ti třídní verze (obdoba NS-SEC) je v rámečku 1. V budoucnu by měly převzít tuto klasifikaci národní statistické úřady, konečný manuál E-SEC bude k dispozici v roce 2006. Přestože obě klasifikace měří pozici jedince na základě postavení jím vykonávané profese na trhu práce (zohledňuje tak především kolektivní identitu, korigovanou individuálním zaměstnaneckým statusem), snaží se i o zahrnutí ekonomicky neaktivních. Za tímto účelem byla vytvořena analytická třída „nepracujících a dlouhodobě nezaměstnaných". Ta v sobě zahrnuje tyto podtřídy: dlouhodobě nezaměstnané a ty, kdo nikdy nepracovali; ostatní aktivní skupiny (neplacení rodinní pracovníci, vojenská služba); neaktivní skupiny (důchodci, studenti, děti) [Rose et al. 2001]. Social Interaction and Stratification Scale (CAMSIS) O prosazení alternativního indexu sociálního postavení profesí usiluje v posledním desetiletí projekt sociálněinterakční a stratifikační škály CAMSIS - Social Interaction and Stratification Scale [Prandy, Lambert 2003], původně známé jako CS - Cambridge Scale of Occupations [Prandy 1990]. Základním rozdílem interakčního přístupu oproti standardním statusovým či třídním koncepcím je to, že vychází z neaprior-ního mapování socioprofesního prostoru. Při operacionalizaci tedy nejsou dopředu dány dimenze nerovností, ale statistickými metodami je stratifikační prostor, reprezentovaný pouze frekvencí výskytu vazeb profesí partnerů (nebo přátel), redukován do jedné hlavní dimenze následně standardizované na škálu. CAMSIS tak v sobě odráží „obecnou strukturu zvýhodnění / znevýhodnění ve společnosti" [Prandy 1990]. Jediný výchozí teoretický předpoklad tvoří skutečnost, že členové skupin, kteří jsou si sociálně podobnější, mají pravděpodobnostně mnohem vyšší tendenci vzájemně -12- M.MInfo sociálně interagovat. Statistickou metodou konstrukce původní CS bylo multidimenzionální škálování, u současné CAMSIS se používá korespondenční analýza nebo log-bilineární modely asociace. CAMSIS mapuje celý stratifikační prostor, neboť nevychází z omezeného počtu předem stanovených kritérií. Jedná se o intervalový znak, proto lze určit relativní vzdálenosti jednotlivých profesí. Její významnou předností v porovnání s nejrozšířenějšími klasifikacemi (ISEI, EGP) je, že zohledňuje genderové rozdíly v profesní struktuře. Mezi klasifikacemi odvozenými z kolektivní identity je totiž jedinou, která nabízí oddělenou škálu pro muže a ženy. Také existuje v národních variantách, které berou v potaz různá specifika profesní struktury dané země. Neexistuje tedy jedna umělá „zprůměrňovaná" škála pro celou skupinu zemí. Nicméně díky tomu, že princip sociální interakce, ze kterého vychází, je přítomný ve všech společnostech, a tomu, že škála je standardizována, lze jí využívat i při mezinárodní komparaci [Prandy, Lambert 2003]. Nezanedbatelnou výhodu CAMSIS představuje možnost zkonstruovat jí na základě běžně dostupných sekundárních dat původně sebraných pro jiné účely. Stačí, aby byl k dispozici údaj o povolání partnerů (např. cenzové šetření, matriční údaje). To nejenže může ušetřit náklady, ale také umožňuje vytváření stratifikační škály do minulosti pro různá historická období. V současnosti je k dispozici česká verze CAMSIS zkonstruovaná z dat mezinárodního projektu LES (Luxemburg Employment Study) z r. 1994. Odvozena je z třímístného kódování profesí ISCO-88 doplněného o zaměstnanecký status (zaměstnanec/ samostatně činný). Essex Score (lES) Další indikátor operacionalizující sociální postavení na základě individuální identity, nejedná se tedy o profesní škálu, představuje Interim Essex score - I ES [Gershuny 2000]. Tento index osobních zdrojů uplatnitelných na pracovním trhuje inspirován ekonomickým konceptem lidského kapitálu. Sociální postavení jedince odvozuje z jeho akumulovaných pozičních vlastností a zahrnuje i ekonomicky neaktivní část populace. I ES odhaduje výdělečný potenciál člověka (či domácnosti) a tedy i vlastnictví sociálních zdrojů vázaných na pracovní pozici, které ovlivňují individuální životní šance. Princip IES je založen na evaluaci specifických kapitálů jedince. Teoretická východiska tohoto konceptu odkazují k P. Bourdieu, podle něhož lze sociální pozice umístit do dvojdimenzionálního prostoru produkčních a spotřebních schopností, a k teorii alokace času G. Beckera, kde koncové uspokojení je výsledkem kombinace času investovaného do tržních komodit a spotřeby (nebo neplacené práce). Mezi teoretické předpoklady ovlivňující zaměstnanecké příležitosti můžeme zahrnout: sociální a kulturní kapitál rodiny (ekonomickou socializaci), dosaženou vzdelanostní a profesní úroveň, záznamy o průběhu zaměstnání a nezaměstnanosti. „Rozdílná úroveň těchto vlastností u každého jedince ovlivňuje dostupnost jím preferovaných aktivit a příležitostí v budoucnosti" [Gershuny 2000: 48]. J. Gershuny zkonstruoval IES na longitudinálních datech (použito bylo výzkumu BHPS - British Households Panel Study). Tento přístup umožňuje ocenit příjmovou kapacitu i u lidí v produktivním věku mimo pracovní trh ať už krátkodobě (např. ženy na mateřské dovolené), tak dlouhodobě a to na základě jejich kvalifikace, délky nezaměstnanosti a předchozích profesních statusů. Použité proměnné by bylo možno získat i z dat používajících retrospektivní dotazování (především jde o historii zaměstnaneckých statusů). Vzniklý index lidského kapitálu je odhadem logaritmu podílu jedincova potenciálního příjmu na hodinové mzdě (ve Velké Británii v polovině 90. let), kterou by mohl disponovat, pomocí tzv. Heck-manovy regresní rovnice, do které vstupují tyto znaky: pohlaví, věk, současný profesní status dle Hope-Goldthorpe Scale (HGS), profesní statusy za poslední 4 roky, nejvyšší dosažené vzdělání, počet a věk dětí, profese rodičů a dále některé jejich vzájemné interakce a kvadráty [Gershuny 2000: 50]. ________________________1 /2005 Tabulka 1. Charakteristiky typologických statusovych seskupení. Česká republika 1999, ekonomicky aktivní populace v procentech. 1. Vyšší vrstva odborníků, manažerů a podnikatelů 8,5 2. Malá inkonzistentní skupina nematurantů s vysokými příjmy 2,3 3. Inkonzistentní seskupení vyšších odborníků s pouze středními 5,6 příjmy 4. Statusové konzistentní střední vrstva (samostatně činní i 24,3 odborní zaměstnanci) 5. Inkonzistentní seskupení středních odborných zaměstnanců a 16,1 řadových úředníků (převážně žen, s nízkými platy, které se však v domácnostech vyrovnávají na střední materiální úroveň) 6. Nižší, spíše kvalifikovaná dělnická vrstva se středními příjmy 17,8 7. Nižší, převážně nekvalifikovaná a polokvalifikovaná dělnicko- 25,4 zemědělská a také hůře placená zaměstnanecká a z malé části i (neúspěšná) živnostenská vrstva 100% Zdroj: Data 10 let transformace (Sociologický ústav AV CR, 1999), Tuček et al. [2003:236]. IES jako index individuálních zdrojů uplatnitelných na pracovním trhu lze použít k odhadu budoucích životních šancí, např. predikce příjmu nebo zdravotního stavu, i pro komplexní mobilitní analýzu. Multidimenzionální sociální status (MDSS) a jeho typologické vzorce V české sociologii se lze vedle mezinárodně standardizovaných indikátorů postavených na kolektivní identitě setkat s tradicí měření vertikální sociální pozice pomocí Multidimenzionélního sociélně-ekonomického statusu (MDSS) [Machonin, Tuček et al. 1996; Tuček et al. 2003; Machonin 2005]. Ten tvoří pět dimenzí: složitost práce profese (definována experty, rekódována z ISCO-88), vzdělání respondenta, jeho pozice v řízení, osobní příjem a kulturní aktivity (trávení volného času). Pouze první komponenta je odvozena z kolektivní identity (profese), zbylé čtyři zohledňují individuální pozici jedince. Obvykle jsou pomocí faktorové analýzy extrahovány tři složky syntetického statusu: obecný (první faktor před rotací), kulturní (převládají vzdělání, složitost práce a kulturní úroveň životního stylu) a materiální (převládá postavení v řízení a příjem). Multidimenzionalita tak umožňuje měřit i statusovou inkonsistenci u každého jedince. Získané indexy lze dále kategorizovat (obvykle ekvidistantně na 6 kategorií). V současnosti se objevil pokus vytvořit novou Typologu vzorců multidimenzionálního statusu [Tuček et al. 2003: 220-236; Machonin 2005:163-164], nikoliv jako pouhé zprůměrňování hodnot MDSS pro specifické skupiny, ale na základě kombinací kategorií beroucích v úvahu i dosaženou statusovou konzistenci / inkonsistenci. Využity jsou pouze tři dimenze (redukované kategorie): vzdělání, postavení v řízení a příjmu. Pomocí analýzy vnitřní statusové struktury (vztahy mezi jednotlivými dimenzemi statusu) lze českou společnost popsat pomocí 27 kategorií, které byly redukovány na 7 základních statusovych klastrů. Jejich popis uvádí tabulka 1. Jak ukazuje Machonin [2005: 166-167], tato typologie odpovídá mnohem lépe diferenciacím objektivních charakteristik, které ovlivňují či jsou ovlivněny statusem (subjektivní status, spotřební úroveň domácnosti a dal.), i subjektivních postojů (např. politické názory, náboženské přesvědčení) než standardní měřítka statusu (ISEI, EGP). Socioekonomické skupiny (ABCDE) Ve sféře komerčního výzkumu trhu se nejčastěji používají tzv. Socioekonomické skupiny, známé také pod názvem Sociální skupiny ABCDE, resp. ESOMAR Social Grades (A, B, C1, C2, D, E1, E2, E3). Tato komplexní klasifikace vycházející především z individuální identity používá jako jednotku klasifikace domácnost. Zahrnuje i ekonomicky neaktivní část populace. Postup konstrukce mezinárodního standardu Sociálních skupin ESOMAR je následující. Nejprve se odvodí z kombinace zaměstnaneckého statusu hlavy domácnosti (zaměstnanec, podnikatel, důchodce, student atd.) a druhu práce (12 kategorií podobných hl. třídám ISCO) pomocná klasifikace ABCD0, která má 16 kategorií -13- 98 M'MlnJn 1 /2005 Rámeček 2. Pomocná klasifikace ABCO - skupiny postavení v zaměstnání. 1. Vyšší management, ředitelé nebo top manažeři z firem s 6 a více pracovníky 2. Profesionálové na IČO, OSVČ (poradci, právníci atd.) 3. Profesionálové - zaměstnanci 4. Vyšší management, ředitelé nebo top manažeři z firem s méně než 6 pracovníky 5. Střední a nižší management z firem s 6 a více pracovníky 6. Střední a nižší management z firem s méně než 6 pracovníky 7. Vlastníci, nebo partneři firem, vlastníci obchodů, řemeslníci atd. s 6 a více zaměstnanci 8. Zaměstnanci v kanceláři, administrativa 9. Vlastníci, nebo partneři firem, vlastníci obchodů, řemeslníci atd. s méně než 6 zaměstnanci 10. Studenti 11. Zaměstnanci v nemanuálních profesích v obchodu a službách 12. Farmáři, zemědělci, rybáři 13. V domácnosti 14. Kvalifikovaní manuální pracovníci, mistři 15. Nekvalifikovaní manuální pracovníci, pomocní dělníci 16. Důchodci, nezaměstnaní Zdroj: Staněk [2004], MEDIARESEARCH [2004]. (viz Rámeček 2). V dalším kroku se tyto kategorie rekódují na výslednou socioekonomickou kategorizaci ABCDE (8 nebo 5 kategorií) u ekonomicky aktivních podle vzdělání přednosty domácnosti. U ekonomicky neaktivních (důchodci, nezaměstnaní) se výsledná klasifikace spočítá jako kombinace ABCD0, vzdělání a součtu předmětů domácího vybavení (10 položek) [Staněk 2004]. V minulém roce byla zřízena, pod záštitou Asociace komunikačních agentur ATO, speciální komise a proveden audit k revizi ABCDE klasifikace pro specifika české populace tak, aby byla zajištěna její jednotnost na mediálním trhu [MEDIARESEARCH 2004]. Audit měl za cíl zohlednit rozdílnost příjmů a majetkové poměry u některých profesí vzhledem k situaci ve vyspělých zemích bývalé EU patnáctky a o příjmy u důchodců, kde diferencuje spíše majetek. Vedle přijetí konstrukce mezinárodního standardu ESO-MAR byla rovněž uvedena jeho jednotná česká modifikace, která koriguje zařazování do jednotlivých stupňů na základě tzv. Indexu minimálních životních nákladů domácnosti. Tato úprava kategorie homogenizuje z hlediska příjmové úrovně, tj. ekonomické síly. U stejných profesí tak může dojít k zařazení do různých skupin podle příjmu a velikosti domácnosti. Poznámky 1 Text vznikl s institucionální podporou výzkumnému záměru Univerzity Karlovy „Rozvoj české společnosti v EU: rizika a výzvy" (id. kód MSM0021620841). 2 ISEI - International Socioeconomic index, EGP - třídní klasifikace J. H. Goldthorpa, SIOPS - Standard International Occupational Prestige Scale. 3 ISCO - International Standard Classification of Occupations. 4 SC - Social Class based on Occupation (dříve pod názvem RGSC - Registrar General's Social Classes). 5 SEG - Socio-economic Groups. 6 Projektu podporovaného 6. rámcovým programem EU se účastní devět institucí, mj. UK Office for National Statistics (ONS); Institute for Social & Economic Research, University of Essex (ISER) a Mannheim Centre for European Social Research (MZES), University of Mannheim. Literatura Ganzeboom, H. B. G., D. J. Treiman 2003. „Three Internationally Standardised Measures for Comparative Research on Occupational Status". Pp. 159-193 in Hoffmeyer-Zlotnik J. H. P., Wolf, Ch. (eds.), Advances in Cross-National Comparison. A European Working Book for Demographic and Socio-Economic Variables. New York: Kluwer. Gershuny, J. 2000. "Social position from narrative data". Pp. 43-65 in Crompton, R., Devine, F., Sabate, M., Scott, J. (eds.), Renewing Class Analysis. Oxford: Blackwell Publishers / The Sociological Review. Krejčí J., Matějů, P. 1999. "Standardní klasifikace sociálních tříd a statusu". SDAInfo\/o\. 1, No. 3: 1-4. Krejčí J., Matějů, P. 2000. Klasifikace sociálních tříd a statusu". Pp. 374-382 in Matějů, P., Vlachová, K. (eds.), Nerovnost, spravedlnost, politika. Praha: Slon. Prandy, K. 1990. "The revised Cambridge scale of occupations". Sociology Vol. 24: 629-655. Prandy, K., Lambert, P. S. 2003. "Marriage, social distance and the social space: an alternative derivation and validation of the Cambridge Scale". Sociology Vol. 37: 397-411. Rose, D., O'Reilly, K. 1998. The ESRC Review of Government Social Classifications. ESRC Research Centre on Micro-social Change. Swindon: Economic and Social Research Council and London: Office for National Statistics. Rose, D., Pevalin, D., Elias, P., Martin, J. 2001. Towards A European Socio-economic Classification. Final Report to Eurostat of the Expert Group. London and Colchester: ONS and ISER, University of Essex. MEDIARESEARCH 2004. Porovnání ABCDE klasifikací používaných v Media Projektu a ve společnosti Mediaresearch. Elektronické měření sledovanosti televize metodou TV metrů v České republice. Praha: Mediaresearch. Staněk, M. 2004. Postup ESOMAR: ABCD. Interní dokument společnosti Mediaresearch. Machonin, P. 2005. Česká společnost a sociologické poznání. Praha: ISV. Machonin P, Tuček M. (eds.) 1996. Česká společnost v transformaci. Praha: Slon. Tuček M. (ed.) 2003. Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí. Praha: Slon. Ilnternetové zdroje UK NS-SEC http://www.statistics.gov.uk/methods_quality/ns_sec http://www.iser.essex.ac.uk/nssec E-SEC http://www.iser.essex.ac.uk/esec CAMS IS http://www.cf.ac.uk/socsi/CAMSIS NESSTAR a DDI pro uživatele datových služeb1 František Kalvas Sociologický ústav AV ČR Sociologický datový archiv SOÚ AV ČR (SDA) v současné době připravuje zavedení nového systému pro správu, distribuci a analýzu sociálních dat s názvem NESSTAR2. Tento systém již používá několik organizací (např. výzkumný program European Social Survey a některé archivy sdružení CESSDA). Následující článek přináší informace o NESSTA-Ru určené pro uživatele datových služeb, navazuje přitom na text Jiřího Lacha [2002] publikovaný v SDA Info 1-2/2002. Co je NESSTAR? Na tuto jednoduchou otázku mohou být čtyři různé odpovědi. Předně je to softwarový balík složený z několika modulů, které umožňují provoz internetového serveru poskytujícího data, publikování dat na tomto serveru a prohlížení, kopírování a analýzu dat z jiných počítačů. Dále je NESSTAR komerční společnost, která tento softwarový balík vyvíjí a distribuuje. Za třetí je NESSTAR také systém distribuce datových souborů. A konečně, NESSTAR představuje síť datových archivů, které tento systém implementovaly, a klientů, kteří služeb archivů pomocí systému a softwaru NESSTAR využívají. NESSTAR je zdrojem nové kvality datových služeb. V tomto smyslu je možné vidět paralelu mezi tímto systémem a interne-tem. V jeho případě se ukázalo, že „pouhé" propojení počítačů a jejich uživatelů vede k novým možnostem využití počítačů a k novému chování uživatelů. NESSTAR analogicky vede k novým způsobům používání data především k novému chování uživatelů datových služeb. Podobně jako bylo v počátcích zavádění -14- kWillntn 1/20Ö5 internetu obtížné si představit některé jeho dnes již běžné způsoby využití, otevře zřejmě i NESSTAR v budoucnu cestu k novým postupům. Zatím způsob využívání tohoto systému představuje pouze analogii ke klasické cestě získávání souborů z datových archivů. Ke vzniku nové kvality dojde ve chvíli, kdy NESSTAR implementuje většina datových archivů, dojde tak k plnohodnotnému propojení jejich datových služeb a povědomí o nové technologii získá dostatečně velký počet klientů. Některé důsledky je ale možné odhadnout již dnes. NESSTAR a budoucnost využívání dat a datové dokumentace Pravděpodobným důsledkem rozšíření NESSTARu bude nový rozvoj v oblasti komparativního výzkumu. Klienti získají lepší přehled o provedených výzkumech na zvolené téma a zároveň se zjednodušel přístup k datovým souborům. Vedle dat primárně komparativních výzkumů z projektů jako je ISSP, European and World Values Surveys, European Social Survey apod, bude snazší použít pro mezinárodní srovnávání i data z výzkumů, které jako komparativní zamýšleny nebyly. Propojení datových služeb umožní prohledávat datové knihovny více archivů zároveň. Způsob zpracování datové dokumentace pro systém NESSTAR a způsob, kterým klienti mohou data vyhledávat, přináší možnost najít v různých výzkumech shodnou nebo podobnou otázku resp. proměnnou. Takový postup s sebou nese riziko problematického srovnávání výsledků z různě koncipovaných projektů. Nicméně i zde NESSTAR podává pomocnou ruku, a to v podobě nároků, které klade na technickou dokumentaci datových souborů zpracovávané distributory dat. Její úroveň přispěje k snazšímu posouzení použitelnosti nalezených dat. NESSTAR totiž přijal za svůj standard zpracování datové dokumentace DDI3, který umožňuje zaznamenat každou myslitelnou okolnost týkající se výzkumu či zpracování datového souboru a zároveň striktně vyžaduje, aby určité položky byly vždy uváděny. Bez uvedení povinných položek v dokumentaci není možné datové soubory v NESSTARu publikovat. NESSTAR slibuje též přispět k rozvoji metodologie kvantitativního výzkumu. Umožňuje totiž zjišťovat, jakým způsobem bylo téma zkoumáno v různých výzkumech, porovnávat různá znění otázek, různé formy škál atp. Kromě toho také umožňuje vkládat poznámky a komentáře, což bude zřejmě stimulovat diskusi uvnitř komunity uživatelů. Samozřejmě, že je dnes možné provádět většinu zmíněných činností i bez NESSTARu (což se analogicky o internetu vjeho počátečních fázích dalo tvrdit také), tento systém však i v současné vývojové fázi usnadňuje distribuci dat a proces získávání dat přenáší mnohem blíže k uživateli, což není málo. Na rozšířené možnosti jeho aplikace budeme muset vyčkat, až se komunita uživatelů a archivů, které systém používají, rozšíří a jeho používání se stane běžnou a samozřejmou záležitostí. Co je DDI a XML? Také na otázku, co je DDI, neexistuje jediná odpověď. Jednak je to standard pro zpracování datové dokumentace a pakje to také sdružení odborníků, kteří tento standard vytvářejí. Funkčnost softwarového balíku NESSTAR je plně závislá na tom, že dokumentace datových souborů bude zpracovaná ve formátu XML v souladu se standardem DDI. Sdružení DDI vypracovalo velmi podrobný a precizně strukturovaný seznam položek uváděných v datové dokumentaci, pouhý výčet položek je osmistránkový dokument. Strukturu lze dělit na 5 základních oblastí: (1) popis a specifikace samotné datové dokumentace, (2) popis výzkumného projektu, vjehož rámci data vznikla, (3) popis datových souborů, (4) popis jednotlivých proměnných a (5) popis ostatních jinde neuvedených materiálů. XML (extensible Markup Language)4 je formát elektronických dokumentů. Každý XML dokument se skládá ze tří částí - souboru, ve kterém je uložen vlastní obsah, jehož části jsou označeny tágy5 (soubor *.xml); souboru, který specifikuje význam jednotlivých tagů, jejich hierarchii a jejich možné vlastnosti (soubor *.dtd); a souboru, který specifikuje, jakým způsobem se obsah bude zobrazovat v počítači (soubor *.xsl). Přičemž platí, že více XML dokumentů může sdílet jeden *.dtd i jeden *.xsl soubor. Obrazně se dá XML dokument přirovnat k lidskému tělu, přičemž *.dtd soubor představuje kostru, *.xml soubor svaly a měkké tkáně a *.xsl soubor pokožku, která dává tělu finální vzhled. Hlavní výhoda XML formátu tkví vtom, že si uživatel může v*.dtd souboru definovat tágy tak, aby co nejlépe odpovídaly potřebám strukturace a označení samotného obsahu. Z této výhody těží DDI, která definovala strukturu datové dokumentace. Tato definice má praktickou podobu v *.dtd souboru, který sdružení nabízí zdarma ke stažení6 všem zájemcům, kteří chtějí dokumentaci v souladu se standardem DDI vytvářet. Kromě souboru je k dispozici i podrobný 114 stránkový manuál, který vysvětluje význam a přesné použití jednotlivých tagů, které slouží ke strukturaci a bližší charakteristice datové dokumentace. Pokud chce uživatel standard DDI dodržet, nesmí samozřejmě *.dtd soubor měnit, zdánlivě se tak ztrácí výše zmíněná výhoda vysoké flexibility formátu XML. Ale struktura standardu DDI je natolik podrobná a propracovaná, že pro každou informaci obsaženou v datové dokumentaci existuje ve standardu DDI tag, kterým je tuto informaci možné označit. Díky flexibilitě formátu XML tak standard DDI dostává ničím neomezenou praktickou podobu. Precizní strukturace obsahu pomocí tagů pak umožňuje dát jednotlivým částem vlastního obsahu přesný význam (např. přesně specifikuje role množství jedinců a institucí, kteří se na vzniku datového souboru podíleli), je také mnohem snazší v množství informací najít jednu konkrétní (např. údaj o věku zkoumané populace lze najít jen na jediném přesně specifikovaném místě struktury) a usnadňuje prohledávání množství souborů datové dokumentace (můžeme např. specifikovat, že dané slovo hledáme pouze v abstraktech). Formát XML ale vyžaduje, aby položky vlastního obsahu nebyly jen označeny tágy, ale také aby tyto položky za sebou následovaly ve stanoveném pořadí (položky je možné vynechat, ale není možné měnit jejich pořadí). Na druhou stranu: ač je struktura obsahu (soubor *.xml) pevně stanovena, v souboru *.xsl může být specifikovaný libovolný způsob zobrazení obsahu v počítači, takže to umožňuje datovým archivům udržovat shodný vzhled datové dokumentace i po aplikaci standardu DDI a použití formátu XML. Co NESSTAR v praxi znamená pro uživatele? Nynější praxe se vyznačuje dvěma typy spolupráce mezi klienty a datovým archivem. V prvém případě archiv kontaktuje klient, který velmi dobře ví, který soubor chce zkoumat, pouze si jej z archivu vyžádá. Často si takový informovaný klient vyhledá výzkum podle katalogu archivovaných dat (tento katalog však neobsahuje výzkumy IWM a CWM). V druhém případě kontaktuje archiv bezradný klient, který jeho pracovníky úpěnlivě žádá o data k určitému tématu. Pokud se ukáže, že takový klient není schopen v katalogu hledaná data vyhledat (často proto, že tam žádná data, která by se jeho tématu týkala, nejsou, např. chování fotbalových fanoušků), nezbývá než podat bezradnému pomocnou ruku a některý pracovník archivu mu vyhledá vhodné výzkumy. Tím to ovšem nekončí, bezradnému klientovi je třeba poslat dotazníky, aby se rozhodl, zda nalezené výzkumy jsou skutečně těmi, které si představoval, že v archivu najde. Postup u obou typů klientů je pak již shodný - následuje příprava formuláře o podmínkách nakládání s daty, jeho podpis a zaslání klientem do archivu a předání dat. NESSTAR tuto praxi radikálně mění. Klient má díky němu přímo na webu k dispozici standardizovanou dokumentaci. Systém tak usnadní samotný proces vyhledávání a tím, že vyhledávání bude provádět sám klient, urychlí se rozhodovací proces, zda určitý výzkum je právě tím, který klient hledá. V případě, že mu to stupeň autorizace umožní, bude si moci klient také rovnou vybraná data zkopírovat na svůj počítač, to bude však minimálně z počátku spíše výjimkou než pravidlem. Načrtnutý modelový scénář bude spíše pokračovat tím, že si klient zažádá o autorizaci (případně její změnu), ve chvíli, kdy mu bude udělena, bude si moci datový soubor nebo jeho část zkopírovat na svůj počítač, případně bude moci na souboru provádět analýzy přímo na serveru pomocí systému NESSTAR. Praktická rada pro seznámení se systémem NESSTAR Na všech serverech, kde je možné nalézt datové katalogy zpracované systémem NESSTAR, je také ke stažení krátká a stručná příručka pro uživatele, kterou doporučuji prostudovat. Alespoň -15- M'Mlnfa 1 /2005 Obrázek 1. r Obrázek 2. »j r #4J »J )ESDS Obrázek 3. 04 » UííSDS Description ■ ESDS El British General Election Study Data El British Social Attitudes Survey Data El E-Living Survey Data El Expenditure and Food Survey Data El General Household Survey Data El Health Survey for England Data El Millennium Cohort Study Data El National Child Development Study Data/1970 British Cohort Study (BCS70) Data El Northern Irish Data El ONS Omnibus Survey Data El Quarterly Labour Force Survey Data El Quarterly Labour Force Survey Household Data El Scottish Data El Survey of English Housing Data El Teaching Datasets El Welsh Data El Workplace Employee Relations Survey Data Obrázek 4. "■»""m ESDS Nesstar Catalogue ¥Veicun>e To Lhe tcupitmit *-id ioci*l EMa 5enŕltd (E5D5^ Hnflll CllrtliJiiur. an entrance la a- vlNuai dala library ..llpwiiLij ftju ie «+i