Veřejná správa Úvod do předmětu 10.10.2009 Výstupy předmětu Na konci tohoto předmětu student: zná základní koncepty a instituty veřejné správy; uvědomuje si charakter právní úpravy veřejné správy v kontextu jejího vývoje; uvědomuje si význam veřejné správy pro tvorbu a implementaci politických rozhodnutí; umí analyzovat konkrétní správní proces nebo akt; je schopen navrhnout administrativní postup křešení určitého problému veřejné politiky. Organizace předmětu • Další informace: Studijní materiály předmětu v IS MU Předmět je ukončen zkouškou – multiple choice test administrovaný v IS MU + esej • Konzultace: e-mailem na adresu nantl@rect.muni.cz Základní pojmy veřejné správy Definiční teorie veřejné správy • Zájmová teorie Veřejný zájem x soukromý zájem (problém: ne každý kolektivní zájem je veřejným zájmem) • Mocenská teorie Donucení jako znak výkonu veřejné správy (problém: moderní veřejná správa v mnoha případech obsahuje prvky kontraktace) • Organická teorie Dle příslušnosti k veřejnoprávní korporaci (problém: některé vztahy veřejné korporace a jejího člena mají čistě soukromou povahu) Veřejná správa – projev veřejné moci • Veřejná moc = státní moc + „zbytková veřejná moc“ • Veřejná/státní moc je nedílná, je-li jejím zdrojem jediný subjekt (srov. čl. 2 odst. 1 Ústavy ČR) → • Dělba státní moci je spíš dělbou státních funkcí: - Zákonodárná moc - Výkonná moc - Soudní moc Některé státní funkce (např. kontrola, centrální bankovnictví) jsou organizovány mimo tradiční dělbu „mocí“. Veřejná správa = výkonná moc Veřejná správa je výkonnou mocí v širším smyslu: x zákonodárství (=stanovení obecných normativních pravidel) x soudnictví (= rozhodování sporů podle obecných normativních pravidel na základě rovnosti účastníků sporu) Pojetí veřejné správy • Funkční pojetí Soubor výkonných činností státu a dalších veřejnoprávních korporací. • Organizační pojetí Soustava orgánů státu a jiných veřejnoprávních korporací, které vykonávají výkonnou moc. Teorie vládnutí (governance) – soudobé politicko-administrativní systémy se vyznačují rozšiřováním vládnutí v sítích aktérů na principu vyjednávání x tradiční hierarchicky organizované vlády aplikující donucující moc. Členění veřejné správy Centralizace x decentralizace • Státní správa - Přímá - Nepřímá: Přenesená (delegovaná) Propůjčená Samospráva - Územní - Zájmová Koncentrace x dekoncentrace • Jediný orgán x více orgánů veřejné správy v hierarchicky organizovaném systému Instituty veřejné správy Státní správa • Hierarchická organizace (vztahy nadřízenosti a podřízenosti → závaznost vnitřních pokynů: usnesení vlády, organizační řády, směrnice…) • Vláda → správní úřady: - Správní úřady ústřední - Správní úřady s celostátní působností (podřízenost ústřednímu správnímu úřadu) - Ostatní správní úřady s jinou než ceslostátní působností Vláda a její funkce v systému veřejné správy • Vrcholný orgán výkonné moci = nadřízenost všem orgánům státní správy (nikoli však samosprávě v rozsahu její samosprávné působnosti) • Funkce vlády: - Tvorba státní politiky - Řízení státní správy - Jmenovací pravomoc - Nařizovací pravomoc (normotvorba, legislativní pravomoc v širším smyslu) - Vnitřní organizační pravomoc (oprávnění vydávat interní předpisy státní správy formou usnesení vlády) • Výkonu funkcí vlády napomáhají nejen podřízení správní úřady, ale také poradní orgány vlády Správní úřady • Soustava správních úřadů: - Ministerstva = ústřední správní úřady, v jejichž čele stojí členové vlády - Ostatní ústřední správní úřady = správní úřady přímo podřízené vládě - správní úřady s celostátní působností - Místní správní úřady (s územně omezenou působností Druhy působnosti správních úřadů • Věcná - dle okruhu problémů, na něž se působnost úřadu vztahuje, • Územní dle rozsahu území, na němž úřad svoji věcnou působnost vykonává, • Funkční - v závislosti na tom, zda úřad ve správním řízení rozhoduje v prvním stupni, nebo až o opravných prostředcích • Funkční působnost úřadu x funkční příslušnost úřední osoby (v rámci úřadu dle jeho interního předpisu) ve správním procesu Státní správa v přenesené působnosti • Výkon státní správy může být delegován orgánu samosprávy = státní správa v přenesené působnosti • Dominantní koncept organizace místní státní správy v ČR (tradice od dob rakouské monarchie x francouzská tradice) • Při výkonu státní správy v přenesené působnosti je orgán samosprávy funkčně (nikoli organizačně) podřízen vládě. „Nezávislé správní úřady“ • Správní úřad funkčně nepodřízený vládě (není vázán pokyny vlády při výkonu zákonem stanovené působnosti) • Koncept rozvíjející se od konce 19. století nejdříve v USA – independent regulatory authority • Koncept problematický z hlediska ústavního práva, pokud ústava existenci takových úřadů přímo neupravuje (např. mediální rada v Polsku nebo Francii x právní postavení mediálních rady nebo Úřadu na ochranu osobních údajů v ČR). Samospráva – definice a znaky • Výkon veřejné správy jinou právnickou osobou (veřejnoprávní korporací) než státem • Osobní, ekonomický a územní základ samosprávy = členové + vlastní majetek + územní obvod • Osobní + ekonomický základ = zájmová samospráva • Osobní + ekonomický + územní základ = územní samospráva Územní samospráva • Vyšší územní samosprávné celky - Kraje (zákon č. 130/2000 Sb.) - Hlavní město Praha (zákon č. 131/2000 Sb.) • Obce (zákon č. 128/2000 Sb.) - Obce (venkovského typu) - Městysty - Města: dále též – statutární města (mohou si upravit vnitřní poměry vyhláškou-statutem), územně členěná statutární města (pokud se dle statutu dále člení na městské části, kterým je delegována část samostatné působnosti města) • Problém: Vojenské újezdy (stojí mimo územní samosprávné celky x čl. 99 Ústavy) Zájmová samospráva • Profesní komory – přenesení výkonu veřejné správy ve věcech regulovaného povolání (advokáti, notáři, auditoři, lékaři, zubní lékaři, farmaceuti, veterinární lékaři, autorizovaní inženýři, architekti, patentoví zástupci, daňoví poradci..) • Akademická samospráva – institucionální záruka svobodného vědeckého bádání a výuky Literatura • V. Sládeček. Obecné správní právo. Kapitola 1, s. 15-37. • J. Blahož., V.Balaš, K. Klíma. Srovnávací ústavní právo. Část první, s. 19-53. • Viz studijní materiály předmětu v IS MU