Vybrané problémy právní regulace médií

Svoboda projevu

Tato přednáška bude zaměřena především na obecné vymezení pojmu svoboda projevu. V jejím rámci se dotkneme obecně pojmu "projev" a omezení, kerá můžeme na sovobodu projevu aplikovat. Zaměříme se nejen na české prostředí, dotkneme se také obecnějšího evropského pojetí a určitým rozdílům, které můžeme identifikovat v doktríně svobody projevu ve Spojených státech amerických.

Témata a sdělení k domácímu přemýšlení jsou přítomny na konci této podosnovy.

S prezentací přednášky se můžete seznámit zde.

Koncepce přednášky se orientuje především na normy regulující "svobodu projevu", které pochází jak z vnitrostátního právního řádu České republiky, (čl. 17 Listiny základních práv a svobod) tak z mezinárodních právních dokumentů (čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; čl. 19 Mezinárodního paktu o občanských a lidských právech; čl. 19 Všeobecné deklarace lidských práv).

Klíčovým pojmem je v souvislosti se svobodou projevu samotný pojem projev. V souladu s obvyklou doktrínou jsou možné způsoby vyjádření formy projevu chápány jako (demonstrativní výčet):

Všechny verbální a neverbální formy komunikace, kterými je sdělována nějaká myšlenka nebo názor.
Symbolické projevy [Texas v. Johnson, 491 U.S. 397 (1989)]
Právo neprojevit se vůbec [West Virginia State Board of Education v. Barnette, 319 U.S. 624 (1943)]
Komerční projevy („free commercial speech“) [Casado Coca v. Španělsko; slovensky zde]
Skutková tvrzení
Nepravdivá tvrzení

Lze konstatovat, že projev, je chráněný i v případě, že se jedná o "nevhodné sdělení", ačkoli i zde je nutné respektovat určitou míru. „Svoboda projevu je chráněna nezávisle na tom, zda je vyjádření racionální nebo emotivní, odůvodněné nebo bezdůvodné, či zda je ostatními přijímáno jako užitečné nebo škodlivé, hodnotné nebo bezcenné.“ Spolkový Ústavní soud SRN 1 BvR 1762/95 (zkráceně česky zde).

Evropský soud pro lidská práva pod pojem projev demonstrativním výčtem podřazuje tyto formy:

psané a mluvené slovo (zvláštní význam je zde přikládán novinám)
televizní a rozhlasové programy
kinematografie
videonahrávky
obrazy
oblečení
jiné symboly, např. symbol míru
neverbální akty protestu, např. formou demonstrace fyzické vyjádření vlastních pocitů, například formou tělesných aktů sexuální povahy

Dalším relevantní součástsí svobody projevu jsou možnosti jejího omezení. Evropský soud pro lidská práva formuloval tyto základní principy pro omezení svobody projevu:

Omezení svobody projevu musí být učiněno zákonem (prescribed by law)

Předvídatelnost: zákonné omezení musí být formulováno s takovou přesností, aby umožnilo občanům […] předvídat v míře odpovídající daným okolnostem důsledky, k nimž může vést jejich činnost.

Dostatečná přístupnost: Sunday Times v. Velká Británie (1978)

Obsahové principy:

Svoboda projevu je pilířem demokratické společnosti. Vztahuje se nejen na informace nebo myšlenky, které jsou přijímány příznivě nebo jsou pokládány za neškodné či hodnocené lhostejně, ale i takové, které šokují nebo zneklidňují. Výjimky podle čl. 10 musí být vykládány restriktivně a nezbytnost omezení musí být přesvědčivě dokázána.

Ochrana je důležitá zejména pro tisk; tisk hraje důležitou roli veřejného strážce a i přes určitá omezení (státní bezpečnost nebo nezávislost soudu) šíří informace, které má veřejnost právo přijmout.

„Nezbytné“ znamená naléhavou potřebu. Státy jsou v tomto volné, avšak podléhají kontrole soudu, která zahrnuje kontrolu zákonů i aktů aplikace práva.

ESLP neplní roli vnitrostátních orgánů – i přesto posuzuje zásah z pohledu přiměřenosti vzhledem ke sledovanému účelu a zda důvody, jimiž byl vnitrostátními orgány ospravedlněn, byly relevantní a dostačující.