Tato přednáška je zaměřena na některé možné důvody pro omezení svobody projevu. Konkrétně se  proto věnuje omezením z důvodu ochrany mravnosti a ochrany soudního řízením. Specifickým pojmem spojovaným s omezením svobody projevu je cenzura.

 

Prezentace přednášky

 

Omezení svobody projevu z důvodu ochrany mravností bývá obvykle spojováno s relativností. Toto omezení je těsně spojeno s konkrétním názorovým přesvědčením ve společnosti, či vůbec s obecným pojetím mravnosti ve společnosti. Příkladem této relativnosti je například spor vedený v případe knihy Jamese Joyce "Odysseus" [United States v. One Book Called "Ulysses" 5 F.Supp. 182, (S.D.N.Y. 1933)]. V rozhodnutí o odvolání proti uvedenému rozhodnutí nacházíme základy posuzování obscénních rozhodnutí. Základem posouzení by tak v prvé řadě mělo být dílo jako celek a nikoli konkrétní, z kontextu vytržený kus díla. Dále by jako měřítko měl použít cit "průměrného" člověka, než cit někoho citlivého a také by měly být vzaty v úvahu stávající společenské standardy.

 

Podobné relativní posuzování vyplývající ovlivněné konkrétní situací nalezneme například také v případech spojovaných s níže uvedenými příklady. Tato reklamní sdělení bývala považována za vysoce nemravná a proto bylo jejich šíření vyloučeno.

 

                      

reklamní plakát Calvin Klein Jeans - považovaný za nemravný	reklama Calvin Klein Jeans - považována za nemravnou

                                                 

Problémem ochrany mravnosti, svobody projevu a svobody umělecké tvorby se zabývá např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci IV. ÚS 606/03. S tímto rozhodnutím souvisí i rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 3 Tdo 806/2003.

Evropský soud pro lidská práva problematiku ochrany mravnosti a její střet se svobodou projevu řešil i v těchto případech:

Open Door Counselling Ltd. and Dublin Well Woman proti Irsku (1994),
Handyside proti Velké Británii (1976) a
Otto - Preminger Institut proti Rakousku (1994).

V USA mezi řešenými významnými případy nalezneme např. tyto:

Joseph Burstyn, Inc. V. Wilson, 3432 U.S. 495 (1952),
Jacobellis v. Ohio, 378 U.S. 184 (1964) a
Miller v. California, 413 U.S. 15 (1973).

 

Ochrana soudních rozhodnutí se dotýká zejména nezávislosti soudů a obav, které vyrůstají z toho, že masová média mohou ovlivňovat výsledky soudního rozhodnutí. Na tomto poli se můžeme setkat s případem, který spíše spadá pod rozhodnutí o ochraně osobnosti, přesto však zmiňuje i některé otázky vztahu médií a soudů - rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci IV. ÚS 23/05. V souvislosti se vztahem masových médií a soudů (orgánů soudní moci) se zmiňuje i reportáž TV NOVA z pořadu NATVRDO "Úplatný soudce a mlčící ministerstvo".

Jako cenzura bývají označovány různé praktiky či postupy. Jedním z nich je i případ Campbell v Mirror Group Newspapers [2005] UKHL 61. Krátce řečeno, bylo zobrazení fotografie ze soukromí obecně známé osobnosti, označeno jako zásah do soukromí. Vydavatel by povinen zaplatit přiměřené zadostiučinění ve výšce 3.500 £. Soudní náklady sporuvšak dosáhly výše cca 1 mil. £. Vzhledem k takto vysoké částce vydavatel deklaroval, že se jedná o zvláštní způsob cenzury. [Podobný spor viz Tolstoy Miloslavsky proti Velké Británii (1995).]

S cenzurou souvisí rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, čj. 3 Co 16/94, které nastoluje vztah mezi cenzurou a tzv. předběžným opatřením a opatrně formuluje nebezpečí použití tzv. předběžného opatření.
Evropský soud pro lidská práva otázku cenzury řešil např. rozhodnutí Observer a Guardian proti Velké Británii (1991).