Sociální produkce umění

1) Umění jako součást kultury je produkcí (distribucí a reprodukcí) symbolických obsahů.  Pozornost sociální teorie tak platí významům přidělovaným v procesech produkce a nikoliv materiálním nosičům těchto významů (uměleckým artefaktům) a jejich "sestrojování" (či jejich sestrojovatelům). Význam není dán "inherentně" (strukturálními kvalitami artefaktu), nýbrž je připojován sociálním jednáním (procesy vyjednávání, soupeření, prosazování - v poli produkce umění). Toto připsání významu není fixní - významy podléhají stálým proměnám . Proměnlivost se týká také (sociální) klasifikace vysoké/nízké. V estetické kultuře ústředním významem je ocenění artefaktu.  Pojem signifikance produktu (u Bourdieu) tak spojuje významy (dominantní, preferované čtení) díla s jeho významností. Ta není "objektivní realitou", nýbrž sociálně (a historicky) podmíněným rozuměním.  Ústředními termíny v tomto přístupu jsou "hodnoty" "normy", "víry".

2) Perspektiva "produkce kultury" od 70.let 20.stol převážila nad "socio-gnoseologickým přístupem" (přesvědčení o "přímém zrcadlení" soc.struktur v symbolické sféře, jako je např. marxistická "teorie odrazu"). Kultura a sociální struktura jsou ovšem ve stálém pohybu a jejich vztahy jsou nesnadno identifikovatelné. Produktivní perspektiva nahlíží na umění stejně jako na náboženství, právo či vědu (tedy jako na projevy kultury). Jde o výrazně komparativní perspektivu. Jeden z protagonistů tohoto přístupu R. A. Peterson poukazuje na možnosti komparace" a) srovnání říší produkujících symboly; b) elitní a populární produkce symbolů; c) srovnání výsledů různých analytických přístupů (sociální, institucionální, mikro-analýzy).  Dalšími představiteli přístupu jsou (podle Peterson, 1994) Janet Wolff, Vera Zoberg, Diana Crane, White and White