Pedagogická psychologie
Styly učeni zaku a studentu
Co říkáme na otázku „Jak se učíš?"
Co říkáme na otázku: jak se učit?
1. Zák je vyzýván k učení, je mu předepisován obsah a
rozsah učiva, ale postup je necháván na něm (učení metodou pokusu a omylu)
2. Zák musí dostat od učitele nebo od rodiče určitý návod,
jak postupovat
□ (učení podle instrukcí, učení nápodobou vzoru)
3. Zák je vyzýván, aby změnil svůj způsob učení na
středoškolský, vysokoškolský atd.
□ (učení nápodobou neexistujícího typického žáka na určitém stupni školy podle pokynů učitele)
4. Zák je vyzýván, # aby respektoval velmi obecná
doporučeni, zásady „univerzálního" učeni
□ (řízené samoučení pomocí příruček)
5. Zák je vyzýván, aby^ respektoval poznatky získané
psychologickým výzkumem lidského učení; množství psychologických teorií a psychologických „skol" (učení vysvětlováním, výcvikem, přeučováním)
Dosavadní prístupy - problémy a ň%ika
Problémy ve školní praxi
nepočítají s individuálními zvláštnostmi žáka
n
n
n
n
m
individuální diagnostika
nepočítají s těmi postupy učení, k nimž se on sám zatím dopracoval
m
subj. „funkční" postupy
chtějí tyto postupy předělat, aniž je hlouběji poznaly
někdy je dokonce chtějí zlikvidovat ve prospěch hromadně doporučovaných postupů
Rizika pro celý systém
n
n
školský systém ignoruje o individuální styly učení žáků
■ jak se učí „průměrný" žák
školský systém nepřeje individuálním vyučovacím stylům učitelů
m
„správný postup" (kriteria?)
□ trvá-li tento tlak dlouho a je-li systematický, ztrácíme výrazné individuality, originální myslitele, nekonvenčně uvažující jedince
Hledání východisek
Romantické predstavy:
□ dejme žákovi volnost
□ odstraňme zkoušení a známkování
■ u nás debata v polovině 90. let
□ učení je a musí být vždy radostnou záležitostí
□ odstraňme školu jako přežilou instituci, mrzačí děti a je prostředkem indoktrinace (např. Illyich)
■ pozice levicové i konzervativní
Obtíže současné školy 1
□ žákovský odpor k učení
■ (negativní zkušenosti se školou - převaha deklarativních poznatků, neužitečnost učiva)
□ žák se nemůže učit „po svém", ani nemůže spolupracovat se spolužáky
■ V hromadném vyučování tzv. nelegální komunikace
□ omezenost žákovských představ o učení
■ (učení = učení nazpaměť; ve skutečnosti jde o konstruování a rekonstruování poznatků, hledání objektivního významu a subjektivního smyslu vědění)
Obtíže současné školy 2
□ těsná vázanost žákovského učení na školu a školní vyučování; versus učení mimo školu, celoživotní učení
□ přeceňování úlohy vyučovacích metod a vnějšího řízení; versus autoregulace učení
□ přeceňování úlohy vzdělávacích technologií, počítačů, internetu; versus podceňování psychologie řízeného učení
Pojem učení
K uvedeným zmenám dochází především na základě zkušeností, tj. výsledku předcházejících činností, které se transformují na systémy znalostí - na vědění. Jde přitom o zkušenosti individuální nebo o přejímání a osvojování zkušenosti společenské.
(Kulic, 1992, s.32)
Styly učení 1
□ jemne projevy individuality človeka v mnoha situacích učení
(transsituační)
□ přestavují metakognitivní potenciál
člověka
□ svébytné postupy při učení, které jedinec v daném období preferuje
Styly učení 2
□ jsou svébytné svou:
■ motivovaností (vnější, vnitřní)
■ strukturou (strategie, taktiky)
■ posloupností (pořadí činností)
■ hloubkou (povrchový versus hloubkový styl)
■ propracovaností
■ pružností aplikace
Styly učení 3
□ vyvíjejí se z vrozeného zakladu (tj. z kognitivních stylů), ale proměňují se během života jak záměrně, tak bezděčně
□ jedinec je užívá ve většině situací pedagogického typu
□ jsou relativně nezávislé na učivu
(obsahu)
Styly učení 4
□ mají charakter metastrategie ucení (sdružují učební strategie - učební taktiky - učební operace)
□ vedou k výsledkům určitého typu, ale komplikují nebo zabraňují dosažení výsledků jiných
□ jedinec si je zpravidla neuvědomuje, neanalyzuje, nezlepšuje; jsou „samozřejmé"
□ jeví se mu jako postupy samozřejmé, jemu vyhovující, „optimální"
□ dají se diagnostikovat a do jisté míry měnit
Struktura stylu učení
Model „cibule": £Ĺ
□ bazálni charakteristiky osobnosti
□   Např. Eysenck - EOD
■    http://82.208.50.196/infoQlueDeliverWorkinQ/ViewPaQe.action?siteNodeId = 167&lanQuaQeId = 1&contentId=524
□ tendence ve způsobu zpracování informací
□ sociální interakce žáka
□ učební preference, výuková motivace
(Curryová, 1983;Claxton, Murrellová, 1987)
Žákovská pojetí učení (Säljô, 1979)
„CO tO znamená UCit Se?" (řazeno dle četnosti):
□ získávat stále více znalostí (kvantitativně)
□ učit se nazpaměť
□ získávat fakta, metody, které člověk může použít, až je bude potřebovat
□ objevovat (abstraktní) smysl
□ interpretovat naučené, aby člověk porozuměl světu
Studentské pojetí učení a učitelova
vyučování (van Rossum, 1985)
Pojetí učení	1.	2.	3.	4.	5.
	rozšiřovat	pamětní	aplikovat	vhled,	rozvoj
	si znalostí	učení	znalosti	vztahy	osobnosti
Pojetí	vyhovuje	vyhovuje	detailně	potřeba	samost.
vyučování	závislost	technol.	organiz.	nezávis-	činnost,
	na učiteli	postup	výuka,	losti, kon-	dialog s
			plné	struktiv.	učitelem
			zaměst.	aktivity	
Vnější determinanty stylů učení
□ učitel sám (jeho osobnostní zvláštnosti, vyučovací styl, styl učení, pojetí výuky)
□ podmínky pro žákovo učení (místo, čas, pomůcky)
□ sociální situace (sám-společně, spolupráce-souperení)
□ koncepce výuky (tradiční, alternativní)
□ učivo (volitelnost, relevantnost, operační struktura úloh)
□ způsob zkoušení a hodnocení
Diagnostika stylů učení
Metody přímé
■ učení pomocí počítače (procesuální diagnostika - Pask, 1976; Kulič,1992)
■ pozorování průběhu žákova učení
■ etnografické pozorování, analýza in situ, tj. v přirozené situaci (Fleming, 1987; PSŠE) Metody nepřímé - kvalitativní
■ analýza dílčích žákovských produktů (koncept, osnova, náčrtek, poznámky)
■ analýza žákovského portfolia
■ polostandardizovaný rozhovor se žákem a/nebo jeho učitelem
■ fenomenografický rozhovor (Marton, Säljó)
■ volné písemné odpovědi
■ projektivní grafické techniky, např. dynamická, akční kresba Metody nepřímé - kvantitativní
■ dotazníky a posuzovací škály
funkce: diagnostika a/nebo autodiagnostika
způsob provedení: tužka-papír; počítačová diagnostika
České verze zahraničních metod
□ IASLP (Entwistle, Ramsden, 1984) - 45 položek, čeští vysokoškoláci: 2 072 osob
□ ILP (Schmeck et al., 1983) - 58 položek, čeští vysokoškoláci: 2 016 osob
□ ILS (Vermunt at el., 1987) - 120 položek, čeští vysokoškoláci: 126 osob
□ LSI IIa (Kolb, 1984)
Dotazník stylů učení - LSI
(Dunnová, Dunn, Price, 1989)
□ určen pro zaky 3.-12. ročníku
□ jazykové verze: francouzska, španělská, arabská, hindská, hebrejská, česká
□ původně 104 poloZek
□ česká verze ověřena u 891 Záka ZŠ a 402 Záků středních škol (gymnázií, středních odborných škol a SOU)
Struktura dotazníku LSI —l.část
□ Preferované prostředí při učení
■ zvuky (ticho, hluk)
■ teplota (chladno, teplo)
■ osvětlení (málo, hodně)
■ pracovní nábytek (stůl + židle, kreslo, gauč, postel)
Struktura dotazníku LSI — 2.část
□ Preferované emocionální potřeby
■ vnitřně motivován/nemotivován
■ vnější motivace - rodiče
■ vnější motivace - učitel
■ vytrvalost v učení
■ odpovědnost za výsledky učení
■ struktura/flexibilita postupu při učení
Struktura dotazníku LSI — 3.část
□ Sociální potřeby při učení
■ učit se sám - učit se s kamarády
■ variovat sociální podmínky podle situace
■ dosažitelnost autority při učení
Struktura dotazníku LSI — 4.část
□ Preferované kognitivní potřeby při učení
■ auditivní učení
■ vizuální učení
■ taktilní, kinestetické učení
■ zážitkové učení
Struktura dotazníku LSI — 5.část
□ Preferované tělesné potřeby při učení
■ konzumování něčeho při učení
■ potřeba pohybu při učení
■ preferování ranního/večerního učení
■ („sova" / „skřivánek")
■ preferování dopoledního/odpoledního učení
Literatura
□ MAREŠ, J. Styly učení žáku a studentu. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-246-7
Ukázka
Free learning styles inventory, including graphical results
□ http://www.learning-styles-online.com/inventory/
eBrary Education - vyber:
Sadler-Smith, E. Learning Styles in Education and Training. (2006)
■ http://site.ebrary.com/lib/masaryk/Top?channelName=masaryk&cpage=1&f00=text&frm=smp.x&hitsPer Page=10&id = 10132662&layout=document&p00=learninq+styles&sortBy=score&sortOrder=desc
Crozier, R.W. Individual Learners : Personality Differences in Education. (1996)
■ http://site.ebrary.com/lib/masaryk/Top?channelName=masaryk&cpage=1&f00=text&frm=smp.x&hitsPer Page=10&id=5003745&layout=document&p00=learning+styles&sortBy=score&sortOrder=desc
n
n
Jako podklad přednášky použity materiály prof. PhDr. J. Mareše, CSc. s jeho souhlasem.