Vedení rozhovoru - fáze
Mgr. Michaela Širůčková, Ph.D.
Rozhovor a pozorování v psychologii – PSY253
11. 10. 2010

Plánování
nDomluva na termínu, místu, o čem to bude, délce rozhovoru.
nV případě, že rozhovor iniciuete vy - ujasněte cíl, co se bude řešit a jaký výsledek očekáváte.
nUrčete, kdo bude rozhovoru přítomen a proč, jaká bude jeho funkce (kdo to bude řídit, kdo bude
zapisovat, kdo bude vařit kafe, půjde otevřít dveře atd.)
nSjednané údaje dodržet – zajistit informaci o změně.
nPřijďte před začátkem a připravte prostředí:
qZajistit si technicky vhodnou a volnou místnost.
qBezpečné prostředí – pití, kapesníčky, dostatek místa pro všechny, vhodné prostorové uspořádání.
qCedulka nerušit.
nZákladem k úspěšnému průběhu rozhovoru je jeho důkladná příprava!

Naladění schůzky a vymezení vnějších podmínek
nZačněte včas
nLehká konverzační výměna (dáte si něco na pití, našla jste to dobře, počasí, jaký byl den ve škole
...)
nPředstavte sebe a svou roli
nDomluvte, jak budete respondenta oslovovat
nVideo
nSeznamte respondenta s tématem (nestrašit!!!), cílem a délkou setkání – stačí stručně
nOkomentujte schéma rozhovoru, pokud ho budete používat (mít ho na stole), poznámky
nMožnost doptání se … forma já-sdělení, legitimizace

Orientace v situaci: zjišťování a zpřesňování informací
nZjistěte co nejvíce o chování nebo o situaci, které jsou předmětem rozhovoru.
nLidé odlišně vnímají to, co se stalo, co je pravda a co pravda není, co je podstatné a co ne.
nÚčelem tohoto kroku tedy není hledat pravdu, ale vzájemně si sdělit svoje vnímání situace, tzn.
jak situaci vidí učitel, jak situaci vidí žák (já-sdělení).
nCílem tohoto kroku je získat maximum informací důležitých pro porozumění situaci.
nJe třeba důsledně rozlišovat mezi fakty a interpretacemi či nálepkami.
nNa závěr této fáze je třeba formulovat, co konkrétně budeme řešit - zakázka.
nV tomto kroku užíváme neutrálního jazyka.

Příklady otázek
nJaká máte očekávání od naší schůzky? O čem bychom měli mluvit?
nKdo si ještě všimnul, že něco není v pořádku?
nKdy se to projevuje, kdy ne?
nKdo na problémové chování reaguje nejvíce, kdo nejméně? Komu vadí, komu ne?
nJak si vysvětluješ, že k tomu došlo?
nCo se změnilo, když to začalo?
nJaké důsledky to pro tebe má?
nKdo si toho poprvé všimnul?
nJak tu situaci vidíš ty?
nCo pro vyřešení dané situace můžeme společně udělat?
nCo už jste vyzkoušeli? Co už jsi udělala pro to, aby se to změnilo?

Není úplně šťastné:
„Tak povídej“ – může vyvolat úzkost
„Víš, proč jsem si tě pozvala?“ lépe „já jsem si Tě zavolala, protože bych s tebou chtěla mluvit o
tom, co je důvodem tvých častých absencí“ – Jak to vidíš ty, co si o tom myslíš?

Jak formulovat zakázku?
nMůžeme použít otázku: „Možná, žes přišel s nějakým konkrétním očekáváním. Teď bychom o něm mohli
mluvit. Co bys potřeboval, aby se během našeho rozhovoru vyřešilo?“
nNabízet možnosti na základě toho, co už z rozhovoru víme a co se domníváme, že by mohla být
zakázka - formulujeme hypotetické zakázky a necháme si je potvrdit nebo vyvrátit.
nMůžeme využít přeznačkování.
nPojmenovat zakázku i tehdy, když máme pocit, že ji klient v průběhu rozhovoru vyslovil (vždy
zopakovat).
nShrnující formulace – zopakujeme, shrneme, necháme si potvrdit.

Používáme přeznačkování - např

Stanovení cílů spolupráce
nV čem bude změna pro klienta výhodná?
nPorozumění potřebám často změní pohled na problém a posílí ochotu hledat řešení.
nPostupně odhalujte zájmy, motivy, hodnoty, potřeby.
nV tomto kroku přesouváme pozornost z minulosti do budoucnosti.
nKlient bude více motivovaný spolupracovat, když bude vědět, v čem je pro něho změna výhodná: např.
neztratit své renomé v kolektivu, nechce zklamat babičku, ...
nPozor na vnější motivaci!

Jak formulovat cíl?
Při formulování cílů dodržujte pět pravidel tzv. SMART cílů, které mají být:
n1. specifické, tj. cíl by měl být jasně, konkrétně a srozumitelně formulován
n2. měřitelné, tj. mělo by být specifikováno, podle čeho poznáme, že se cíl daří realizovat a jasně
stanoveno, jak budeme kontrolovat průběh plnění dohodnutého plánu
n3. ambiciózní, tj. cíl představuje výzvu, přinese změnu, ale zároveň je
ndosažitelný
n4. realistické, tj. máme prostředky a zdroje cíl realizovat a dosáhnout
npožadované výsledky
n5. termínované, tj. je stanoveno od kdy do kdy bude cíl plněn

Hledání řešení
nCílem tohoto kroku je hledat vhodná řešení.
nPodněcujte klienta k tvůrčímu, kooperativnímu přístupu a udržujte proces zaměřený na budoucnost.
nMetodou brainstormingu předložte co nejvíce možných řešení.
nKlady a zápory každého návrhu zhodnoťte až po skončení brainstormingu. Hodnocení návrhů v průběhu
brainstormingu vede k zastavení tvůrčí atmosféry.
nVýsledkem této fáze je soupis řešení.

Konstruování možností
nJak často se problém neobjevil? Jak se to podařilo?
nCo byste chtěli ponechat a co změnit?
nOtázky na zázrak:
qCo by se stalo, kdyby se to změnilo? Kdo by byl nejvíc překvapen?
qKdyby se to změnilo, co by příští den bylo jinak?
nJak by vás ostatní mohli podpořit?
nJak ostatní poznají, že problém už je pryč? Jak to poznám já? Jak to poznáš ty?

Dohoda řešení
nV této fázi stanovujeme kriteria pro hodnocení.
nK vytvoření plánu použijte ten návrh, který měl nejvíce plusů.
nPlán musí být specifický a konkrétní, tzn. kdy přesně začne, kdy bude hodnocena jeho efektivita.
nŘešení musí být jednoznačné a srozumitelné, konkrétní, měřitelné, časově omezené a prakticky
uskutečnitelné.

Krok 7 - Shrnutí a ukončení rozhovoru
nRekapitulace setkání:
qNa čem jsme se domluvili?
qKteré řešení jsme zvolili?
qS čím se pro teď rozcházíme a nad čím se příště setkáme?
qOcenění
nJasné instrukce do příště:
qKonkrétní domluva kde a kdy se potkáme.
qKdo koho bude kontaktovat a za jak dlouho, způsob, jak se budeme kontaktovat.

Následné setkání
nCo se změnilo od posledního setkání?
nPokud plán nefungoval, nalezněte nové řešení opakováním výše uvedených kroků.
nI to, že se plán nedařilo plnit, má svou pozitivní stránku - víte, jak to nejde a čeho se příště
vyvarovat.
nMáte novou možnost pokusit se společně hledat důvody selhání plánu a začít společně znovu.

Technika vedení rozhovoru
nVedení rozhovoru určitým směrem.
nPoužívat techniky aktivního naslouchání.
nPozitivní přeznačkování.
nMinulé copingové strategie – Jak jste to řešil? Co vám pomohlo? Jak se vám to podařilo vyřešit?
nUjištění – není vaší vinou, že jste se dostal do této situace, někdy se stává …
nPomlky – chvíle ticha jako důležitá součást rozhovoru, nebýt netrpělivý.
nLegitimizace
nKdyž klient pláče čekat a dávat klientovi prostor (tady se může plakat, později nabídnout
kapesníky, dětský pláč je voláním o pomoc).
nStrach a úzkost – poradce by měl sedět vstřícně, stabilně a otevřeně. Nabízet bezpečí, dát najevo,
že se klient může vzdálit z místnosti.
nHněv – nefixovat pohledem, mohlo by ho to vyprovokovat.
nPři práci s emocemi používáme zrcadlení, uzemnění – vlastní tělesná stabilita a obnova ohniska
klientovy pozornosti.

Průběžný úkol
nZpracujte anotaci rozhovoru, který plánujete realizovat v rámci závěrečného úkolu. Anotace bude
zahrnovat:
qtyp rozhovoru
qcíl rozhovoru
qrámcová struktura rozhovoru
qRozsah půl až jedna normostrana
nVložte do pátku do odevzdávárny