Kategoriální vražda, aneb jak si pamatovat holocaust
Předmluva k českému vydání
Holocaust byl velkou lidskou tragédií. Byl ale také poučením, ktere^nenl radno zapomínat nebo překrucovat. Takový Byl vy: znám holocaustu před patnácti lety, kdy jsem knihu promýšlel a psal. Takový je jeho význam i dnes, kdy se připravuje její překlad pro české čtenáře.
V minulém století postříleli, otrávili a spálili budovatelé Nového světového řádu, který naplánovali nacisté, přibližně Šest milionů Židů a podle některých údajů téměř milion Romů a mnoho tisíc homosexuálů a mentálně postižených, protože tito lidé se do zamýšleného řádu nehodili.
Nebyli to zdaleka jediní mrtví na nespočetných staveništích podobných řádů po celeni, světě, i když právě tyto oběti budovatelského nadšení byly nej viditelnější a nejvíce se o nich mluvilo. Před nimi bylo povražděn o ^uT~dr'^ Arménů, kteří
se najednou stali špatnými lidmi na špatném místě, a k smrti bylo vyhladověno deset milionů skutečných či údajných ukrajinských „kulaků", protože byli lidmi Špatného druhu, pro které nebylo v báječném novém světě beztřídní konformity vůbec žádné místo. Po nich byly vyhlazeny miliony muslimů, kteří narušovali jednotný ráz hinduistické země, a miliony hinduistu přišly o život, protože znečišťovaly zemi muslimů. Miliony lidí byly zničeny za to, že stály v cestě velkému čínskému skoku, další pak za to, že narušovaly pokojnou, jednoduchou a prostou hřbitovní harmonii, jíž se Rudí Khmerové rozhodli nahradit neuspořádaný, hlučný a nečistý svět syrového lidství. Ve všech světadílech masakrovali nějací místní Hutuové své tutsijské sousedy a domácí Tutsiové opláceli svým pronásledovatelům stejnou mincí.
Všechny světadíly měly své Súdány, Sierra Leoně, Východní Ti-mory a Bosny.
Všechna tato i další jim podobná krveprolití se vydělují z nesčetných výbuchů lidské krutosti v minulosti nejenom (a nikoli nittně}' počtem obětí. Vydělují se především tím, že jsou to kategoriální vraždy. Muži, ženy a d$ti js^ľv^^azpván^proto, že byli zařazeni do kategorieiyorů určené k. likvidaci.
Kategoriální vraždy- činí ze všech těchto a mnoha jiných případů za prvé skutečnost, že osud obětí zpečetilo už samo jejich zařazení do kategorie^ a odsouzení, které jednostranně provedli vrahové. Žádný jiný důkaT o" vine "obětí se nepožadoval. Při zařazováni do kategorie se nedbalo na rozmanitost osobních vlastností ani na velikost nebezpečí, které mohli jednotliví příslušníci dané kategorie případně představovat. ZJilediska vražedné kategoriální logiky proto vůbec nezáleželo na tom, zda šlo o lidi sta^čTniladéVsilné či slabé, dpbréji zlé. Buäoucí oběti nenm~-~ seTy spáchat žádný trestuhodný zločin, aby byl vynesen rozsudek a vykonána poprava. Pro tento rozsudek nebylo důležité ani to, aby se jejich zločin prokázal, a už vůbec nebylo třeba stanovit míru zavinění, aby se trest mohl odstupňovat podle jeho závažnosti. Nic, co oběti udělaly či neudělaly, je nemohlo zachránit -nic je nemohlo vydělit ze společného osudu kategorie, do níž náležely. Jak ve svém proslulém výroku říká Raul Hilberg, o osudu Židů bylo rozhodnuto v okamžiku, kdy nacističtí úředníci vyhotovili zvláštní židovské registry, oddělené od seznamů „radových" německých občanů, a kdy jim na cestovní průkazy natiskli písmeno „J".
Za druhé je toto hromadění mrtvol případem „kategoriální vraždy_" svou jednosmerností. Kategoriální vraždění je pravým opakem boje,_stfetu dvou sil, z nichž každá chce zničit protivníka, byť by ji k tomu poháněla pouze nutnost sebeobrany a i kdyby jí dó"konfliktu vtáhly provokace a útoky druhé strany. Kategoriáíní vraždění je od začátku do konce jednostrannou záležitostí. Provádějí se opatření,Tčterá mají zajistit, aby oběti v celé operaci, již do detailu navrhují a říBí pachatelé, byly a zůstaly pasivní. Při ka-tegoriálním vraždění jsou jasně vytyčené, přísně střežené a zcela zneprůchodněné hranice mezi subjekty a objekty jednání, mezi
právem na iniciativu a nutností nést její následky, mezi „konáním" a „trpěním". KategOTiální^-aj^^
zbavit žjvota - ale také i qjmorije^má připrayj^ojejm^lidství, v němž je právo na subjektivitu, na samostatné jednání, nepostradatelnou, ba přímo konstitutivní složkou.
Tím, že byl spáchán v srdci Evropy, která se v té době pokládala za vrchol historického...pokríiku a za naváděcí světlo pro méně civilizovanými k civilizaci^méně tíhnoucí zbytek.Hď&ty^ že se prováděl s neobyčejným qdhpdláním,.._m^ a dů-
sledně po dlouhý,čas; že získal pomoc „toho nejlepšího" z vědy" a techniky, oné koruny a pýchy mTJderní^clvilTž'acera že měl po celou dobu k dispozici jejich spolupráci; že vyprodukoval děsivé množství mrtvol a Široko daleko rozséval nebývalou morální zkázu, neboť většinu Evropanů proměnil v tiché svědky hrůz, které měly pronásledovat jejich svědomí po řadu příštích let; že nechal daleko vzadu neobyčejně rozsáhlý seznam krutostí, zkaženosti, ponížení a pokoření, o nichž máme písemné či jiné zprávy; Že si získal větší celosvětovou publicitu a Že se do světového povědomí vetřel hlouběji než kterýkoli jiný případ kategoriální vraždy - tím vším a pravděpodobně^     dalších důvodů si holocaust Židů vysloužil ve vědomí doby zcela specifické místo. Dalo'by se'říci, že"výniká"jako vzor, archetyp či zkratka kategoriální vraždy jako takové. MohíTbychom teHyjtvrdit, že_se stal druhovým označenímpro vražedné tendence, které jsou v průběhu moderní historie všudypřítomné a propukají s děsivou pravidelností. Pak bychom snad mohli (ve shodě se svým přáním) také říci, že v důsledku nevyslovitelné hrůzy a odporu, které provázely jeho odhalení, odstartoval holocaust Židů_c:iyilizova-nější a humánnější éru že byl předehrou k bez-
pečnějšímu„a eticky^uxědpmělejšímu světu, a že i když vražedná^ tendence zcela nevymizela, roznětky potřebné k jejímu výbuchu jsou od té doby k dostání stále méně a jejich výroba bude možná zcela zastavena. Právě to však říci nemůžeme - odkaz holocaustu je, jak se ukazuje, příliš složitý na to, aby se něco takového dalo alespoň trochu oprávněně tvrdit. Logika lidského soužití se ne-) držízásad logiky mravního svědomí. Tyto dv^g£^4)ISÍHí-ve3JKÍ-- [ odlišné racionality. ^ j
Holocaust stav světa nepochybně změnil. Značně rozSířilnaSe společné poznání světa, který společně obýváme, a toJonpvéBO^ znání ~^^a'j^můíe^ej^aěnil .to, jakv něm_ žijeme a jak p mýíífmeT^v^rávíme o zkušenosti a vyhlídkách společného ži-^ v^5rNelT¥oíocau'studošlo, byl nepředstavitelný. Pro většinu lidí zůstal nepředstavitelný, i když už naplno probíhal. Dnes je těžké představit si svět, který by v sobě možnost nějakého holocaustu neobsahoval, a i svět, který by byl proti uskutečnění takové možnosti bezpečně chráněn, natož aby ji mohl s jistotou vyloučit. Všichni jsme byli uvedeni do stavu pohotovosti a tento ; stav nebyl nikdy odvolán.
Co ale znamená žít ve světě navždy těhotném hrůzami, které začal představovat holocaust? Dělá vzpomínka na holocaust svět lepším a bezpečnějším, nebo horším a nebezpečnějším místem?
Martin Heidegger vysvětloval, že Bytí [Sein] je proces neustálé Wiederholung - rekapitulace - minulosti. Žádným jiným způsobem Bytí být nemůže a to platí stejně tak pro lidské skupiny jako pro jednotlivce. Dvě stránky (individuální či kolektivní) identity, které rozlišil Paul Ricoeur jako ľipséité (rozdílnost vyplývající z jedinečnosti) a la mémeté (kontinuita Já, totožnost se sebou v čase), jsou navzájem tak propleteny, že jsou neoddělitelné, žádná z nich není schopna přetrvat sama. Jakmile se Heidegge-rovy a Ricoeurovy postřehy spojí, vyjde najevo základní role, již má schopnost zapamatovat si minulost v utváření individuální (či kolektivní) přítomnosti. Dnes už je otřepanou frází tvrdit, že skupiny,^ které ztrácejí paměť,.ztrácejí spolu s ní i svou identitu, že ztráta minulostí nevyhnutelně vede ke ztrátě přítomnosti, a že je-lľv sázce zachování skupiny a _stává-li se hodnotou, již je třeba hájiť," protože jinak o. ni přijdeme, pak úspěch Či neúspěch tohoto zápasu závisí najjsilí,..s..nímž,,se ..udržuje, živá .vzpomínka. To je snad pravda, rozhodně.^ celá.
Paměť je pochybnéjožehnání. Přesněji řečeno, je to .požehnání i prokletí zároveň. Může „udržovat při životě" řadu věcí, které mají pro skupinu a její sousedy zcela různou hodnotu. Minulost je plná událostí, které paměť nikdy neuchovává všechny, a to, co uchová či vytáhne ze zapomnění, nereprodukuje nikdy v „původní" podobě (ať už to znamená cokoli). „Ce^oujnimilosť'
a minulost „wie es ist eigentlich gewesen" (jak by ji podle Ran-ke-ho měli vypravovat historikové) pam^nikdy^znpjvu^ Kdyby toho byla schopna, byla by těžkým břemenem, nikoli přínosem. Paměť vybírá b ijaterprefuje - a co bude vybránojya&je.to třeba ^interpretovat, je ošemetná věc,^rHměl" neustálých sporů. Vzkřísit minulost, udržet" minulostnä'živu,lze pouze proštřednic-ívím aktivní, selektivní, přetvářecí a obnovující práce paměti.
Pamatovat si znamená (nrerrjreřgra^ minulost, správněji řečeno," vyprávět příběh znamená přiklánět se k určitému průběhu minulých událostí. Postavení „příběhu minulosti" je nejednoznačné a musí takovým zůstat. Příběhy se na jedné straně vyprávějí- Nejsj^ua nemohou být bez^yypmvěčů_a yjmĚŠ^í^qu jako všichni lidé bezesporu^ chybující,a^mají^^ipn .ppp,ouštět uzcíu syé fantazii. Ňá druhé straně je „minulost" v našich představách tvrdou, jednou provždy danou, nezměnitelnou, nezvratnou a pevnou „věcí", samým ztělesněním „reality", již nelze ani zrušit, ani si ji odepřát. Vypravěči příběhů skrývají svou lidskou slabost za majestátní velkolepostí minulosti, již lze na rozdíl od vrtkavé přítomnosti a beztvaré budoucnosti velebit jako něco, co nepřipouští spory. Minulost je (jaksi v rozporu s fakty) zpravidla prezentována jako tvrdá skála ve smršti jiných - křehkých, přechodných, proměnlivých a prchavých - názorů vydávaných za pravdivé. Když se vypravěči příběhů minulosti dovolávají autority toho, o čem vyprávějí, mohou tím odvracet pozornost od přetváření, bez něhož by se minulost nikdy v příběh nezměnila. ^Odkaz na autoritu minulosti zaštiťuje interpretaci před nežádoucími otázkami, které se odmítají jako všetečné a vlezlé.
Mrtví nemohou řídit, natož sledovat a opravovat chování živých. V surovém stavu, „wie es ist eigentlich gewesen", by nás jejich životy sotva mohly učit. Aby se z nich stalo poučení, musí } se nejdříve stát příběhy...(toho si byl na rozdíl od mnoha jiných vypravěčů a ještě většího množství jejich posluchačů dobře vědom Shakespeare, když nechal Hamleta před smrtí přikázat jeho příteli Horaciovi: „vyprávěj můj příběh"). Mmulost^nezasahuje do přítomnosti přímo - veškeré zásahy zprostředkovává příběh.?! O tom, jaký nakonec bude směr těchto zásänurse rozHoduje na bojišti paměti, na němž příběhy představují vojáky a vypravěči
chytré či bezmocné velitele. Hlavními trofejemi bitvy jsou poučení, která se z minulosti vyvodí.
Tento zápas interpretací, v něm^se minu^ učení'pro'přitom       a v piany do budoucnosti, probíhá, jak nedávno* upozornilJTzvetan Todorov? v úzkém prostoru mezí dyěmajDastrni - pastí sakralizace a banalizace.
jak to vyjádřil ŤoHbrovľ „sakralizace bránf vyvodit z konkrétních případů obecně platná poučení, a brání tedy Lkomunikaci mezi minulostí^a^tonmostí". Na první pohled se zdá, že sakralizace je sobeckým aktem ze strany těch, kdo ji provádějí, protože jiným skupinám odpírá užitek, který by mohly mít, kdyby se dozvěděly o zkušenosti jiných a kdyby si tuto zkušenost zapamatovaly. Zdání však klamou: sakralizace je aktem špatně chápaného sobectví, který je pro vlastní zájem dané skupiny y konečném důsledku kontraproduktivní. Jestliže se obecná poučení, která jsou obsažena ve zkušeností skupiny a která lze odkrýt pouze ve vzájemné komunikaci, ignorují nebo se jich dostatečně nedbá, ohrožuje to vlastní zájmy skupiny. PrincipxJkteréyláänou (či nevládnou, což se také může stát) v síU závislostí, do níž J^kupina zasazena, jsou pro její přežití ajplaho důležitější než to, co může skupina se sebou či se zbytkem této sítě udělat sama.
Banalizace je pravým opakem sakralizace, přesto ale vede kté^ měťsTéJňyin"yýsleo^mnTvyvrací, byť pouze nej5římo, veškerou originalitu zkušenosti skupiny, a tak její poselství a priori zbavuje jedinečné .„hodnoty, která by mohla oprávnit jdoJt^ skupinového dialogu. Stejně jako v případě sakralizace, i když se argumentuje zdánlivě jinak, je tu jen málo důvodů - jsou-li vůbec nějaké - začít rozhovor nebo se do něho zapojit. Jestliže se jev, který zná jedna skupina ze své zkušenosti, s tupou monotónností neustále opakuje, pak se jedna skupina od druhé nemůže mnoho naučit. Případy ztrácejí schopnost přinášet poselství, která spočívá v jejich zvláštnosti. Jsou to teď pouze jedny z mnoha stejných či podobných případů a v této domnělé univerzálnosti se ztrácí zvláštnost faktorů, z níž by se dalo naučit něco skutečně
i Viz „Ni banalisation ni sacralisation: du bon et du mauvais usage de la mSmoire", ie Monde diplomatique, duben 2001, s. 10-11.
obecného a univerzálně důležitého. Ještě horší je, že neexistuje nic, co by se skupiny mohly naučit ze sdílených zkušeností svého soužití, protože na základě všudypřítorrmosti a opakování zkušeností se - mylně - zdá. Že příčiny, [dostatečné příčiny, příčiny, které stačí na vysvětlení) osudu každé skupiny lze zkoumat a odkrývat, i když se jejich hledání zaměří výhradně na vlastní činy či nedbalost skupiny. Banalizace paradoxně hraje do ruky těm, kdo minulost sakralizují. Podporuje sakralizaci, potvrzuje její moudrost a logiku a ponouká k ještě větší sakralizační horlivosti. "Sakralizace i banalizace skupiny oddělují. Obě je obracejí dovnitř, protože obě snižují či popírají hodnotu, již má pro přežití meziskupinový dialog a sdílení různých zkušenos kleré jsou sice "obvykle prožíványzvlášť, jsou ale nerozpletitelně provázány. Obě způsobují, že cesta k takovému společenství, které by bezpečně zajistilo přežití skupin, a v němž by tedy bylo „kategóriami vraždění" ve všech svých podobách zbytečné, je namáhavější, hrozivější a snad zcela neschůdná.
Sakralizace jde s banalizací ruku v ruce. Todorov rozebírá případ Richarda HólBrooka, reprezentujícího Ministerstvo zahraničí USA v Jugoslávii, který souhlasil s tím, že bude mluvit s bělehradskými představiteli v té době již obviněnými z provádění „dalšího holocaustu", přičemž se jako na precedent odvolal na Raula Wal-lenberga, který za nacistické vlády potlačil svůj morální odpor, aby mohl zachránit lidské životy. Jak uvádí Todorov, Wallenberg riskoval svůj život, když se rozhodl pomáhat obětem a postavit se - aby dosáhl svého - všemocným pachatelům zločinu. Holbrooke Šel na rozdíl od něho ve jménu a na příkaz nejohromnější světové supervelmocí poroučet lidem, na které denně dopadaly její naváděné střely a bomby. Když Clinton obhajoval vojenskou intervenci v Bosně, citoval Churchilla, který varoval před politikou ústupků Hitlerovi. Jakou cenu má takové srovnání? - ptá se Todorov. Představoval snad Miloševič pro Evropu srovnatelnou hrozbu jako Hitler? Banalizace minulosti se hodí vždy, když se uvažuje o nátlaku na slabšího protivníka a když je třeba tento nátlak veřejnosti prodat spíše jako šlechetné sebeobětování než jako akt mocenské politiky. Šíření hrůzy z takového protivníka a odporu k němu je však při ztrátě zvláštnosti v banalizaci zločinu chabou obranou před
zastřením principů spravedlnosti, etických pravidel a politických ideálů, které by tato zvláštnost v hojné míře poskytovala, kdybychom na ni nezapomínali a dobře ji využili. Šance na něco takového byla například pravděpodobně promrhána, když Moše Lan-dau, který v roce 1961 předsedal soudu s Eichmannem, o dvacet šest let později předsedal komisi, která legalizovala užívání mučení proti „podobným" lidem s nenávistí vůči Židům - proti Palestincům na okupovaných územích.
Banalizace nahrazuje iluzorní podobností věrolomnosti nepřítele (či prostě podobností nepřátelství - všechna nepřátelství budou „jedno jako druhé", jsou-li za nepřátelství označena) podobnost, která je skutečně důležitá, hledá-li se poučení z minulé zkušenosti: podobnost mocenských vztahů a morálnosti (či nemorálnosti) jednání. Kdykoli a kdekoli.umlčí .všemocná síla hlas slabých a bezmocných, místo aby jim naslouchala, stojí na špatné straně etického předělu mezi dobrem a zlem. Banalizace je zoufalým(nicméně úspěšným - dokud silný zůstává silnějším a slabý slabším) pokusem. pop.řít Juta..akute.čS.ost. Jedině na tomto základě je možno odsoudit francouzského generála Paula Aussares-sese za zvěrstva spáchaná na alžírských povstalcích, která zaštítil a'podnítil, či Boba Kerreyho (dříve amerického senátora, dnes prezidenta univerzity) za podíl na ohavných masových popravách ve Vietnamu, z něhož ho po letech obvinil jeden jeho bývalý spolubojovník z americké expediční armády.2 Jakmile ale odsoudíme je, těžko můžeme odmítnout odsoudit Ehuda Baraka nebo Ariela Šarona, kteří nedovolují nahlédnout do toho, co způsobují izraelské tanky, helikoptéry a buldozery v utečeneckých táborech v Gaze a na Západním břehu. „Spravedlnost, která není stejná pro všechny, si toto jméno nezasluhuje," připomíná nám Tzvetan Todorov.3 A dokud není šance na potrestání pachatelů masakrů v Čečensku nebo amerických iniciátorů, sponzorů a patronů pošlapávání lidských práv v Salvadoru, Guatemale, na Haiti
2 Viz Jim Hoagiand, „Viewing Vietnam and Algeria with the Luxury of Hindsight", New York Herald Tribune, 5.-6. kveten 2001, s. 6.
3 Tzvetan Todorov, „Les illusions d'une justice universelle", Le Monde de debats, kveten 2001, s. 27.
a v Chile nebo těch, kdo se proviňují na Palestincích, platí (a má se za to, že zdůvodněně) právo Státu perzekvovat své vlastní občany a obyvatele závislých území, jimž Stát nejdříve bez nároku na odvolání přisoudí zlé úmysly, které pak opravňují a dovolují trestat za zlé skutky, jež byly spáchány, nejčastěji ale za takové, které by s jistou pravděpodobností spáchány být mohly. Když toto právo vyhnali do extrému a do poslední kapky vyždímali nacističtí vládci, vyústilo v v katastrofu holocaustu.
O právu silnějších dělat slabším, cokoli se jim.zlíbí,. má holocaust také co říci... Je to zajisté poučení děsivé a hrůzné, proto se ale~nepřijímá a neuplatňuje o nic méně dychtivě. Předtím však musí být důsledně zbaveno všech etických konotací, až na dřeň hry o přežití s nulovým součtem. „Silnější^přežije.'' „Kdo uhodí jako první, přežije." „Dokud jsi silný, všechno, co uděláš slabšímu, ti beztrestně projde." Je-li skutečnost, že dehumanizace ^phětLde.-hmnanizuje - morálně_clevastnje - jejich pronásledovatele, vůbec rozpoznána, pomíjí se jako něco relativně bezvýznamného. Důle-žitě~jě dostat se nahoru a udržet se tam. Přežít - zůstat naživu -, to je hodnota neposkvrnitelná nelidskostí, hodnota, o niž stojí za to usilovat jen pro ni samu, bez ohledu na to, jak vysoká je cena, již platí poražení, a jak hluboce to vítěze mravně kazí a degraduje.
Takto vykládaná poučení z holocaustu - Qylivně^.á^sal^alizací a báhalizací - podněcují a prodlužují další separování, podezírání, nenávist a nepřátelství, a pravděpodobnost nové katastrofy je'fíŕn větší. Nijak nesnižují celkový úhrn násilí. Ó nic nepřibližují ani okamžik etické reflexe nedostatků lidského soužití a té jeho podoby, jíž dáváme přednost. Ještě horší je, že odvádějí pozornost od všeho, copřekračuje bezprostřední běžné obavy o přežiti skupiny, zejména od hlubokých příčin kategoriálního vraždení, které mohou být odhaleny, pochopeny a neutralizovány, pouze když se vyjde za úzké obzory omezené skupinou.
Holocaust byl nesmírně důležitou událostí pro budoucí podobu světa - jeho význam ale spočívá v jeho roli jakési laboratoře, \ v níž kondenzovaly, vyplynuly na povrch a zviditelnily se jinak /   rozředěné a rozptýlené tendence moderních obecně sdílených fo-[   rem lidského soužití. Nebude-li tento význam holocaustu doceněn, ta nejdůležitější pouč-ení-změho"- o genocídním potenciálu.
který je bytostně spjat s naším způsobem života, a o podmínkách, zalnchž může tento potenciál přiriešfsvé smrtící plody - zůstanou Ynebezpečí nás všech nepbjSi^ či bana-lizóväné výklady'poseístvrholocaustu jsou mylné a škodlivé ze ■; dvojího důvodu - naše snahy zaměřují ke strategii, která jen zvy-i suje nebezpečí, a přitom zároveň způsobují, že tato strategie je, ' pokud jde o účel, jemuž má údajně a jak se doufá sloužit, kontra-Nproduktivní. Prodlužuje se „schizmogenetický" řetězec (na sílu je třeba reagovat silou), jenž zvětšuje a umocňuje riziko genocidy, které jej původně spustilo.
Ryszard Kapuscinski, který neúnavně propátrává nejzná-mější, méně známá i zcela opomíjená místa krvavých masakrů a lidského utrpení a s až neskutečnou vnímavostí zkoumá konflikty, které rozdělují rodící se lidstvo našeho rychle se globalizu-jícího světa, shrnul výzvu, před níž společně stojíme, a strašlivé následky, které bude mít, jestliže ji oslyšíme: „Není snad reduk-cionismus, který spočívá v tom, že každý případ genocidy popisujeme odděleně, jako by byl odtržen od naší kruté historie, a zejména od mocenských deviací v jiných částech naší zeměkoule, způsobem, jak se vyhnout otázkám, které jsou pro náš svět zcela rozhodující a zásadní, a jak zavírat oči před nebezpečím, jež mu hrozí? Když jsou případy genocidy takový popisem zaneseny na okraj sdílené historie a paměti, nejsou prožívány jako společná zkušenost, jako společná zkouška, která by nás mohla spojit."4 Když se postupné výbuchy šílenství „kategoriálního vraždění" sakralizují jako soukromá tragédie obětí a jejich potomků a jako jejich výlučné dědictví a zbytkem lidstva banalizují jako politováníhodné, nicméně všudypřítomné lidské iracionální bláznovství, společná reflexe příčin tohoto šílenství a společné úsilí, které by je odstranilo, se stávají téměř nemožnými. Dbát na Ka-pušciňského radu či varování je naléhavým úkolem, imperativem, který je možno odmítnout jedině k naší společné škodě.
Můžeme začít pokusem vidět v četných a rozmanitých případech kategoriálních vražd projevy dvou rozhodně" né idiosynkra-
« Ryszard Kapuscinski, „Un siecle de barbarie: De la nature des genocides", Le Monde diplomatique, brezen 2001, s. 3.
tických, ale naopak běžných .a obecně ro/.šířených, vskutku typických podob instrumCTtáM racionality - oné kvality myšlení a jellň1anT7]iž se náš moderní^svět vůbec nevzpírá, ale naopak ji aktivně prosazuje a poskytuje jí hojné prostředky k mobilizaci lid^ých^moci do jejích služeb. V^chnyjsc^ča^^ kate-goriální vraždy lze_nehledě na jejich zvláš.tnos.ti,nazírat.íak! že se l\ dřžž'"ďyouHrurÍů logiky,, které bychom pro absenci lepšího pojme-lí\ nování mohli s využitím rozlišení, které zavedl Ferdinand Tönnies mezi Gesellschaft {smluvní, neosobní celek) a Gemeinschaft (primordiální jednota), označit jako „sn^ečenský" a „komu-nitní". Ani jeden ze dvou typů celků, které Tönnies postavil do juxtapozice téměř před jedním a půl stoletím, není dnes „přirozený" či jednoduše „daný" (i když „danost" byla podle Tönniese rozlišující charakteristikou Gemeinschaft). V našem světě tekuté modernity, rychlého rozpadu sociálních vazeb a jejich tradičních rámců jsou oba celky nejdříve postulovány, potom je třeba je budovat a toto budování je úkolem, jemuž je třeba se postavit, vědomě ho přijmout a odhodlaně plnit, protože samy o sobě by takové celky ani nevznikly, ani se neudržely. V současném světě mohou být komunity a společnosti jen výsledkem, výtvorem nějakého produktivního snažení. Kategoriální vražda je dnes vedlejším produktem, průvodním jevem či odpadem jejich vytváření. \     Společenská logika kategoriální vraždy je logikou budování / řádu (tuto logiku jsem se pokusil podrobně .popsat v Modernitě a holocaustu a y několika pozdějších studiích). Při navrhování „vetší společnosti", jež má nahradit souhrn lokálních řádů, které se už samy prakticky nereprodukují, jsou určité části populace nutně klasifikovány jako „zbytky", pro něž nelze najít v budoucím racionálně konstruovaném řádu prostor - stejně jako je při navrhování harmonického uspořádání zahrady třeba zanést určité rostliny do kategorie „plevel" a určit je k likvidaci. Kategoriální vraždění je stejně jako plení (či obecněji jako veškeré „čisticí" činnosti) tvořivá destrukce. Eliminací všeho nemístného a nevhodného se vytváří či reprodukuje řád. Beztřídní řád komunistické společnosti vyžadoval destrukci nositelů třídní nerovnosti, rasově čistý řád Tisícileté říše potřeboval odklidit ze staveniště všechen rasově nečistý a rasu Špinící materiál. Slovník sloužící
genocidě se mohl místo od místa různit, základní vzorec se už ale v moderní historii zopakoval mnohokrát - vždy když se urychleného budování „nového a lepšího" řádu shodou_okplností ujala drtivá moc. modorníha státu disponující ohromnými prostředky a vždy když měl takový stát plnou., nerozdělenou, ničím neomezovanou'moc nad .obyvatelstvem na svém suverénním území (jak tomu bylo například" v Pol Potově Kambodži, Maově Číně nebo Suhartově Indonésii). ■,   Také komunitní_ logika je v podstatě stejnějako ]ogi kajpole -,/čenská zcela".legitimním .potomkem, moderní. situace, přestože rodinnou podobu může být z počátku těžké postřehnout. Když všechny zavedené a známé rámce, o něž se dříve opírala sebedůvěra v jednání^ jistota sociálního postavení a bezpečí těla a jeho extenzí, rychle rpztávají .a.načínají. se„.pj)JxyMv^ ukotvení, jednou z možných a velmi pravděpodobných reakcí je horečnaté hledání pevného bodu -- záštity před úzkostí živenou nespolehlivým, nevypočitatelným uspořádáním .života.. Uprostřed kakofonie signálů a kaíeidoskopické proměnlivosti perspektiv, kdy se všechno kolem přesunuje, převrací a mění tvář hned po ohlášení nebo i bez ohlášení, bude takovou záštitu nejspíše poskytovat uniformita stejnosti. Když chybí ostře řezaná hierarchie hodnot a na jejím místě se objevuje hrdlořezná konkurence krátkodobých záměrů, zdá se, že záštitou bude nerozdělená loajalita zneplatimjící všechny ostatní zatěžující a ve své početnosti nepřehledné odpovědnosti. Jestliže je všechno ostatní najednou _la.iklayě umělé,, viditeM čloyěkem'' (a tedy bezesporu také „člověkem zrušitelné"), záštita se bude podle všeho hledat ve. společenství, které „nemůže žádný člověk rozbít", protože je ,>přirozené'l,.primpřďialhí,Imunní vůči lidským rozhodnutím,.která přetrvává. Moderní éra, a zejména éra tekuté modernity, je dobou intenzivního, i když nikam nevedoucího budování komunity (které je intenzivní právě proto, že nikam nevede, a o to je také zoufalejší a odhodlanější). To podněcuje sobě vlastní kategoriální vraždy. Jejich případy se množí narůstajícím tempem - od Bosny a Kosova po Rwandu a Srí Lanku.
Solva^e2ci^tuj.e.něcp^XQ...hy..čerstvě ..slepenou „komunitu" spojovalo a stmelovalo pevněji než .spoluvina na zločinu, a katego-
rální vražda ,,komunitního".typuje.,proto oproti „společenskému" typu v několika nápadných charakteristikách jiná. V ostrém protikladu ke „společenskému" typu kategoriální vraždy, jehož příkladem je holocaust, se v genocidních aktedi^yyyolaných.budováním komunity Há3Í^3uraz. rm^osobní" povahu zločinu, na zabíjení za denního světla, kdy oběti znají vrahy od vidění i podle jména, kdy jsou pronásledováni přátelé a blízcí, známí a sousedé odvedle. Když dojde na kategoriální vraždění ve jménu budování komunity, žádné „odkládání emocí" se ani nevyžaduje, ani neschvaluje. Nelze se tedy vymlouvat na „plnění příkazu". Každému musí být jasné, že mezi pachateli a tribunálem soudícím válečné zločiny bude stát pouze postulovaná komunita, která se má vytvořit, že pachatele může před obviněním ze zločinu zachránit jedině vytrvalá solidarita a oddanost společné věci. Stanovené oběti jsou pouze nástrojem budování komunity. Skutečnými, nejhorlivěji špehovanými a nejnemilosrdněji pronásledovanými nepřáteli jsou udavači, převraceči kabátů či zkrátka ti, kteří byli (se svým vědomím a souhlasem či bez nich) vyvoleni za příslušníky komunity, jsou ale příliš vlažní.
„Společenská" a „komunitní" podoba kategoriální vraždy jsou zde podány jako (Ize-Ii to tak říci) „čisté typy". V praxi se ve většině případů katěgdrialhího 'vraždění oba tyto typy v různých poměrech kombinují _a je třeba je zanést někam mezi^„ideálnětypické" extrémy. Ideální typy zde byly využity jako analytické nástroje, které nám mají pomoci pochopit hlavní příčiny hrozby genocidy v naší „tekuté moderní" společnosti. Tato^stať tedy jako svou hlavní\ tezi obhajuje tvrzení, že zcela nej důležitějším poučením, kterě si je \ třeba vzít z odkazu holocaustu, je vědomí nutnosti věnovat těmto 5 příčinám pečlivou pozornost a učinit společné kroky k jejich zablo-kdyánf'Je to naléhavý úkol a samo jadro tohoto odkazu - etického závazku, který předal}' oběti holocaustu nám všem. kdo žijeme.
Vskutku nám všem. RM^oyáníj^separování a vylučování jsou nej důležitějšími nástroji kategorického vraždění a ani. s vynaloženímveškeré fantazie je neíze_nayrhp.Yat,Jako prostředky k jeho prevenci. Mají-li se podetnout kořeny genocidní tendence, nesmí se" připustit dvojí metr, diferencované zacházení a separace, které vytvářejí půdu pro bitvu o přežití vedenou jako hra s nulovým souč-
28
29
tem. Ať už z dlouhé historie kategoriálních vražd vyvodíme ja-kékoli principy lidského soužití, mohou to být jedině principy univerzální. Nemohou platit selektivně, protože jinak by se přeměnily v další obhajobu práva silnějšího [bez ohledu na to, kdo je v době, kdy se tato obhajoba předkládá, shodou okolností silnější).
Takový je podle všeho imperativ - a nepřináší uklidnění. Ve světě procházejícím rychlou, avšak nekoordinovanou globali-zací už dosáhla vzájemná závislost globálních rozměrů, nemá však a v brzké době pravděpodobně ani mít nebude srovnatelný protějšek ve světové společnosti, institucích politické kontroly, právu ani závazném etickém kodexu. Podobnost osudu zatím nevytvořila solidaritu v cítění a jednání a zdaleka není jasné, co je možno a co je třeba udělat pro to, aby se tak stalo. Imperativ tedy přichází bez návodu, jak mu vyhovět, a bez nástrojů, které by to umožnily. V důsledku této smutné okolnosti však není o nic méně zásadní či naléhavý. Morální člověk nemůže omlouvat svou nečinnost tím, že si nenr^TstFěalnýmTlTópaay svého jednání, a stahovat se do role přihlížejícího. Můžeme pouze (nebo bychom spíše měli?) opakovat po Kapušciňském: „Protože nee- . xistují mechanismy, právní, institucionální či technické zábrany, ~| které by byly schopny účinně odvrátit nové akty genocidy, jedi- I nou naší obranou před nimi je morální pozvednutí jednotlivců { a společností. Je jí duchovně pronikavé svědomí, pevné odhod- | láni konat dobro, neustálé a pečlivé dodržování přikázání: ,Miluj | bližního svého jako sebe sama."' I
Skeptickému čtenáři, který bude pochybovat o účinnosti to- f hoto přikázání tváří v tvář moderním tankům a helikoptérám, a zejména tváří v tvář opojnému pokušení, které tanky a naváděné střely vzbuzují ve svých pyšných majitelích, můžeme říci, že jednou z věcí, které nás historie kategoriálních vražd mimo vši rozumnou pochybnost naučila, je, že milovat svého bližního a dosáhnout toho, aby tento cit opětoval, je (nádavkem k tomu, jaké * jiné to má hodnoty) jediným rozumným, účinným a trvalým způsobem, jak mohou jednotlivci i skupiny posloužit své sebelásce.
Zygmunt Bauman, 2001 '*
Mezi materiální a duchovní produkty civilizace dnes patří také tábory smrti a Muselmänner.
Richard Rubenstein a John Roth, Approaches to Auschwitz
Existují dva způsoby, jak bagatelizovat, dezinterpretovat či odbývat význam/holocaustu pro sociologii jakožto teorii civilizace, modernity^ moderní civilizace.
Jedním^ nich je prezentovat holocaust jako něco, co se stalo Židům, jako událost v židovské Historii. V takovém podání je holocaust čímsi jedinečným, konejšivě netypickým a sociologicky ned_ůležitým^,Nejčastějším příkladem takového způsobu je prezentace holocaustu jako_kulrninačního_bodu evropsko-křesťanského antisemitismu- který je sám jedinečným jevem, jenž nemá co do šíře inventáře a vypjatosti etnickýcn^á^áhožehských předsudků a výpadů obdoby. Ze všech ostatních případů kolektivního antagonismu se antisemiti^ bezprecedentní systematičností, ideologickou.silou, nadnárodním a hranice.překračujícím rozpětím .a, jedinečnou směsicí lokálních a světových zdrojů, a. proudů..Protože riolocaust4e..d.erlaQyán jako - lze-li to tak říci - pokračování antisemitismu jinýrru^rp.stfeplky_,: zg^se být „jednot osamocenou epizodou, která snad
vrhá jisté světlo.napatologii společnosti-, v níž k ní došlo, sotva ale nějak obohacuje naše chápání normálního stavu této společnosti. Ještě méně vyžaduje nějakou významnější revizi tradičního chápání historické tendence modernity a civilizačního procesu -základních témat sociologického zkoumání.
Druhým způsobem, který vede zdánlivě opačným směrem, v praxi alěTtónči stejně, je podání holocaustu jako krajního případu široké a známé kategorie sociálních jevů, kategorie nepp-chybně..ol3judné^adpudÍKér š nížJvšak 'jhMejffleJ(a,musíme)._.zít. Musíme s ní žít, protože; ..jejDdplná.^^všudypřítomná, především
30
31
však proto, že moderní společnost vždy byla, je a bude organizací určenou k jejímu^qtTa^^ Holocaust se tak charakterizuje jako. pouze...jedna (byť sebenápadnější) z_po-_ lozek.široké,.třídy pojímající řadu „podobných'- případů konfliktu, předsudku a agrese. V té nejhorší variantě se holocaust uvádí do souvislosti s prastarým, kulturně ne>7kořenirelnýrn „přirozeným" sklonem lidského druhu - s Lorenzovou instinktivní agresivitou či s neloriopností neokortexu ovládat starou, emocemi zmítanou -část mozku, o níž pojednává Arthur Koestler.1 Faktory odpovědné za holocaust jsou jakožto něco presociálního, co se vzpírá kulturní manipulaci, prakticky vyloučeny z oblasti sociologického zájmu. Přinejlepším spadá holocaust dg. té nejhrpziyější a nejzhoubnější -přesto však teoreticky uchopitelné - kategorie, do genocidy, nebo se zkrátka rozpustí v obecné, dávno známé třídě etnického, kulturního či rasového útlaku a pronásledování.2
Aťužje zvolen kterýkoli z těchto dvou způsobů, výsledky jsou v podstatě stejné. Holocaust je odsunut do běžného proudu historie:
1 Srov. Konrád Lorenz, On Aggression, Harcourt, Brače and World, New York, 1977 (český překlad Takzvané z\o, přei. Alena Veseiovská, Mladá fronta, Praha, 1992); Arthur Koestler, Janus: a Summing Up, Hutchinson, London, 1978. V řadě prací, které se k vysvětlení holocaustu pokoušejí rozvinout teorie imanentní nedokonalosti lidské přirozenosti, zaujímá význačné místo kniha Israeie W. Charnyho, How Can we Committhe Unthinkable? (Westview Press, Boulder, 1982). Autor v ní uvádí obsáhlý přehled teorií lidské přirozenosti a zvažuje mj. následující hypotézy: „Člověk je od přírody zlý", „sklon opíjet se mocí", „projektování toho, co sami na sobě umíme nejméně snést, do obětního beránka" nebo „zabíjení lidství v jiném v zájmu zachování našeho". Wendy Stellar Flory v článku „The Psychology of Antisemitism" ve sborníku Antisemitism in tne Contemporary World (red. Michael Curtis, Westview Press, Boulder, 1986) vysvětluje skutečnost holocaustu úporností antisemitismu, antisemitismus všudypřítomným předsudkem, předsudek „nejzákladnější a nejmtuitivnější ze všech lidských pohnutek - sobectvím", které je zase vysvětleno jako „výsledek jiné lidské charakteristiky... - pýchy, kvůli níž jsme ochotni zajít jakkoli daleko, jen abychom nemuseli připustit, Že jsme se mýlili" (s. 240). Dále tvrdí, že má-li se předejít destruktivním účinkům předsudku-, společnost musí trvat na tom, „aby byi přísně sledován a omezován (jak to dělá s jinými druhy sobectví)" (s. 249).
2 Například „Angela Davisová se proměňuje v židovskou hospodyni na cestě do Da-chau; z omezení přídělů na potravinové lístky se dělá projev genocidy; z vietnamských uprchlíků na člunech se stávají nešťastní židovští uprchlíci z třicátých let". Víz Henry L. Feingold, „How Uníque isthe Holocaust?" v Genocíde: Criiica! Issues ofthe Holocaust, red. Alex Grobman a Daniel Landes, The Simon Wiesenthal Centre, Los Angeles, 1983, s. 398.
32
V tomto pohledu a s doprovodem odpovídajícího výčtu jiných historických hrůz {náboženské křížové výpravy, povraždění albigenských heretiků, turecké masakry Arménů a třeba i britský vynález koncentračních táborů za burské války) je až příliš snadné chápat holocaust jako „jedinečný", ale konec konců normální.3
Nebo se holocaust zasazuje do až příliš známé, stovky let staré historie ghett, právní diskriminace, pogromů a pronásledování Židů v křesťanské Evropě a odhaluje se jako neobyčejně děsivý, nicméně plně logický důsledek etnické a náboženské nenávisti. Bomba je v obou případech zneškodněna. Sociální teorii není ve skutečnosti třeba významněji revidovat. Naše představy modernity, jejího neodkrytého, avšak až příliš přítomného potenciálu a jejího historického směřování nevyžadují nový realistický pohled, neboť metody a koncepty, které sociologie nashromáždila, jsou pro daný úkol - „vysvětlit ji", „pochopit její smysl", poro-■ zumět jí - plně dostatečné. Celkově to vede k samolibosti teorie. Vlastně se nestalo nic, co by ospravedlňovalo další kritiku modelu moderní společnosti, který tak dobře slouží jako teoretický rámec a pragmatické oprávnění sociologické praxe.
Významnější nesouhlas s tímto samolibým, sebeuspokojivým pohledem dosud vyjadřují většinou pouze historikové a teologové. Sociologové Jěmto hlasům nevěnují velkou pozornost. Ve srovnání s ohromnou spoustou práce, již" odvedli historikové, a s rozsáhlou sebeanalýzou křesťanských a židovských teologů působí to, čím ke zkoumání holocaustu přispěli profesionální
i sociologové, okrajově a zanedbatelné. Sociologické studie, které byly zatím provedeny, mimo jakoukoli zdůvodněnou pochybnost vypovídají o tom, že holocaust má více co říci o stavu sociologie, než je sociologie ve své dnešní podobě schopna dodat k našim poznatkům o holocaustu. Sociologové tento znepokojivý fakt zatím ani nezaznamenali (natož aby naň reagovali).
t "Snad nejtrefněji vyjadřuje to, jak sociologická profese vnímá svůj úkol, jde-li o událost zvanou „holocaust", je-
3 George M. Kren a Leon Rappoport, The Holocaust and tne Crisis of Human Behavi-our, Holmes & Meier, New York, 1980, s. 2.
; 33
r
den z jejích nejvýznačnějších představitelů, Everett C. Hughes: ■ Národně socialistická vláda Německa odvedla vzhledem k Ži- J dům nejkolosálnějsí kus „špinavé práce" v historii. Zásadní f otázky ohledně toho, jak k něčemu takovému mohlo dojít, | jsou: 1. Kdo jsou lidé, kteří ve skutečnosti takovou práci vy"- V konávají? 2. Za jakých okolností jim to jiní, „dobří" lidé umož- $ ňují? Potřebujeme lepší poznatky o příznacích jejich nástupu \ k moci a lepší způsoby, jak je k moci nepřipustit.' % V souladu s ustálenými principy sociologické praxe definuje Hu- \ ghes tento problém jako problém odkrytí zvláštní kombinace psy- j chosociálních faktorů, jež by se daly rozumně spojit (jako deter- j minanta) se zvláštními tendencemi chování těch, kdo odváděli f „Špinavou práci"; jako problém zjištění dalšího souboru faktorů, I které snižují (očekávaný, nicméně nepřicházející) odpor vůči ta- \ kovým tendencím ze strany jiných lidí; jako problém následného získání jistého rozsahu explanačních a prediktivních poznatků, ; které těm, kdo je mají, v našem racionálně organizovaném světě, -\ jemuž vládnou kauzální zákony a statistické pravděpodobnosti, \ umožní předcházet tomu, aby „špinavé" tendence vznikaly, aby našly výraz v praktickém chování a dosáhly svých zhoubných, { „špinavých" účinků. Tento poslední úkol má být podle všeho spi- 1 něn aplikací téhož modelu jednání, který dodal našemu světu racionální organizaci a učinil ho manipulovatelným a „kontrolova- I telným". Potřebujeme pouze lepší technologii starého - a nijak I nediskreditovaného - sociálního inženýrství. | Helen Feinová5 se v knize, která je až dosud tím nejpozoruhod- f nějším z čistě sociologických příspěvků ke studiu, holocaustu, 1 věrně drží Hughesoyy rady. Svůj úkol si definovala jako vysvětlení několika psychologických, ideologických a strukturálních proměnných,, které nejsilněji korelují s podílem židovských obětí nebo.těch, kteří přežili, uvnitř různých státně-národních entit v na- & cisjy^pvládané.Kyrpp.ě, Podle všech tradičních kritérií vykonala í
" Everett C. Hughes, „Good people and Dirty Work", Social Problems, leto 1962, s. 3-10. 5 Srov. Helen Fein, Accounting for Genocide: National Response and Jewish Victimization during the Holocaust, Free Press, New York, 1979.
Feinová zcela impozantní výzkumnou práci. Vlastnosti národních společenství, intenzita lokálního antisemitismu, stupeň židovské akulturace a asimilace, výsledná solidarita napříč společenstvími
- to vše bylo pečlivě a správně zaznamenáno, takže lze adekvátně stanovit korelace a ověřit jejich význam. U některých hypotetických spojení se zjišťuje, že buď vůbec neexistují, nebo jsou alespoň statisticky nevýznamná. Jiné pravidelnosti jsou statisticky potvrzeny (například korelace mezi absencí solidarity a pravděpodobností, že „lidé ztratí morální zábrany"). Právě na pozadí bezvadných sociologických schopností autorky a kompetence, s níž je využívá, se však y knize Feinové mimoděk odkrývají slabiny tradijč^^qciglpgie. Ňereviduje4i člověk některé zě zamlčených, avšak základních předpokladů sociologického diskursu, nemůže udělat nic jiného než Feinová.^ Hc^ocäustmusjj^jímat jakojeäi-nečný, nicméně plně determinovaný výsledek určitého zřetězení sociálních a psychologických faktorů., které vedlo k dočasnému odložení civilizačních okovů normálně omezujících lidské chování. Jednou věcí,, která v takovém pohledu vychází (implicitně, ne-li explicitně) ze zkušeností.holocaustu nedotčena a neotřesena, je humanizující či racionalizující (oba pojmy se užívají jako synonyma) vliv sociální organizace na až nelidské pudy, které ovládají chování předsociáíních či antisocálních jedinců. Existuje-li v lidském chování nějaký morální instinkt, vždy je utvářen sociálně. Jakmile společnost funguje špatně, vytrácí se. „V anomické situaci
- bez sociální regulace - mohou lidé reagovat bez ohledu na možnost, že ublíží jiným."6 To znamená, že v podmínkách účinné sociální regulace je taková bezohlednost nepravděpodobná. Snahou sociální regulace - a tedy moderní civilizace, jež se vyznačuje tím, že regulativní ambice dovádí k nebývalým krajnostem - je uvalit na jinak nespoutané sobectví a vrozenou krutost zvířete v člověku morální zábrany. Tradiční sociologie, kterájsernílá fakty holocaustu v mlýně této metodologie, jež ji vymezuje jako vědeckou disciplínu, může! přinášet^poselstyí stvrzované^více jejími předno-klady než „odpovídajícími fakty" - poselství, že holocaust nebyl produktem modernity, ale jejím selháním.
6 Fein, Accounting for Genocide, s. 34.
34
35
V jiné pozoruhodné sociologické studii oJ^lo_causiu se_Ne-chama Tecová pokusila prozkoumat opačnou stranu sociálního spektra, zachránce, tj. lidi r ktgřLfle.dovolilL^pyádSt „gpjnavou práci", kteří věnovali svůj život jiným^,irpícím ve světě všeobecného, egoismu, krátce řečeno lidi, kteřj. jzůstali v nemorálních podmínkách. m.Qxální.. Tecová, věrna zásadám sociologické moudrosti, vyvinula velké úsilí, aby našla sociální determinanty chování, které bylo podle všech kritérií té doby aberantní. Postupně ověřila všechny hypotézy, které by do výzkumného projektu jistě zahrnul každý seriózní a erudovaný sociolog. Vypočítala korelace mezi ochotou pomáhat na jedné straně a různými faktory třídní, vzdelanostní, denominační a politické vázanosti na straně druhé - jen aby zjistila, Že mezi nimi žádná korelace není. Proti svému očekávání — a očekávání jejích sociologicky poučených čtenářů - byla Tecová nucena vyslovit jediný možný^zá-yěr; „Tito zachráncyednalij_ajs;t jak jim to bylo_přirazené - uměli se spontánně postavy.hrůzám své.doby."7Jinými slovy, zachránci byli ochotní pomáhat,, protože lakov^.bylaJAJich^přirpzenost.''Pocházeli ze_yšech_yr_stey_a_Částí „sociální struktury", což boří předpoklad, že existují „sociální determinanty" morálního chování. Jestliže se přispění takových determinant nějak projevilo, pak v tom, že v zachráncích neuhasily potřebu pomáhat jiným v neštěstí. Tecová se více než většina ostatních sociologů přiblížila zjištění, že otázkou, o niž zde skutečně jde, není „co můžeme my, sociologové, říci o holocaustu?", ale spíše „co může holocaust vypovědět a nás sociolozích a o naší práci?".
Přestože potřeba klást tuto otázku je nanejvýš naléhavá a zároveň představuje zcela nespravedlivě pomíjenou součást odkazu holocaustu, je třeba pečlivě zvážit, jaké to může mít důsledky. Je příliš snadné přehnaně reagovat na zjevnou pomýlenost zavedených sociologických vizí. Jakmile byla zmařena naděje na to, že zkušenost holocaustu lze obsáhnout v teoretickém rámci mal-funkce (modernita neschopná potlačit bytostně cizí iracionální faktory, civilizační řlaky nestačící usměrnit emocionální a ná-
1 Nechama Tec, When Light Pierced the Darkness, Oxford University Press, Oxford, 1986, s. 193.
siinické pudy, zhacená socializace neschopná vytvořit potřebné množství morálních motivací), člověka to lehce svádí k „samozřejmému" východisku z této teoretické slepé uličky, k tomu, aby holocaust prohlásil za „paradigma" moderní civilizace, za její „přirozený", „normální" (kdo ví, snad i běžný) produkt, za její „historickou tendenci". V tomto pojetí by byl holocaust povýšen do pozice_££^y^iQJS^.ĚÍnirě (spíše než uznán za možnost, již v šoHě modernita obsahuje) - pravdy, kterou ideolpgická formule, již vnucují ti, kdo,mají prospěchy „velké lži", jen povrchně zahaluje. Tento pohled (podrobněji se jím budeme zabývat ve čtvrté kapitole), který údajně vyzvedá historický a teoretický význam holocaustu, jeho důležitost naopak pouze zvráceným způsobem snižuje, neboť hrůzy genocidy jsou pak v podstatě neodlišitelné od jiných podob utrpení, které moderní společnost nepochybně každodenne a v hojné míře přináší.
Holocaust jako zkouška modernity
Před několika lety vedl jistý novinář z listu Le Monde rozhovory se vzorkem někdejších obětí únosu. Jednou z nejzajímavějších věcí, které zjistil, byl nezvykle vysoký výskyt rozvodů u párů, které společně prožily agónii rukojmích. Protože ho to zarazilo, zkoumal, co je vedlo k rozhodnutí se rozvést. Většina dotazovaných mu řekla, že před únosem o rozvodu vůbec neuvažovali. Ta děsivá příhoda jim však „otevřela oči" a oni „uviděli svého partnera v novém světle". „Vyšlo najevo", že normální dobří manželé jsou sobečtí tvorové starající se pouze o svůj žaludek; energičtí podnikatelé projevili nechutnou zbabělost; duchaprítomní „světaznalí muži" se sesypali a nebylí schopni ničeho jiného než naříkat nad hrozící záhubou. Novinář si položil otázku, která z těchto dvou inkarnací, jež byly každému z těchto Janusů bezpochyby vlastní, byla pravou tváří a která pouze maskou. Dospěl k závěru, Že otázka je špatně položena. Žádná nebyla „pravdivější" než ta druhá. Obě představovaly možnosti, jež byly v povaze obětí obsaženy po celou dobu - vyplývaly zkrátka na povrch každá v jiné době a za jiných okolností. „Dobrá" tvář se zdála být normální
36
37
pouze díky tomu, že jí oproti té druhé přály normální podmínky. Ona druhá tvář však byla vždy přítomna, i když normálně nebyla J vidět. Zcela fascinujícím aspektem tohoto zjištění však bylo, že J kdyby k únosu nedošlo, „druhá tvář" by pravděpodobně zůstala f navždy skryta. Partneři by i nadále spokojeně žili v manželství '\ a nevěděli by o nevábných vlastnostech, které mohou neočeká- | vané a nenormální okolnosti odhalit v lidech, jež, jak si mysleli, ;;í znali a kteří jim, tak jak je znali, vyhovovali. j Odstavec ze studie Nechamy Tecové, z něhož jsme citovali § výše, končí následujícím postřehem: „Kdyby nebylo holocaustu, | většina z těch, kdo pomáhali, by zřejmě kráčela svou nezávislou \ cestou, někteří by se věnovali charitativní činnosti, někteří by ? vedli prostý, nenápadný život. Byli to dřímající hrdinové, často > nerozlišitelní od lidí kolem." Jedním z nejsilněji (a nejpřesvěd- f ČivějiJ podepřených závěrů studie byla nemožnost „předem za- | znamenat" znaky, symptomy či indikátory individuální připra- { venosti k oběti - nebo individuální zbabělosti - v nepříznivé • situaci, tedy nemožnost mimo kontext, který je plodí či je pouze „probouzí", rozhodnout, s jakou pravděpodobností se později projeví. :l John K. Roth uvádí stejnou .otázku potenciality_„a jeality (kdy % ta první je dosud neodkrytou modalitou druhé a druhá již realizovanou - a tedy empiricky dostupnou - modalitou první) do l přímé souvislosti s naším problémem:
Kdyby nacistická moc převládla, autorita určující, co by mělo í být, by zjistila, že v holocaustu nejsou porušovány žádné při- 1 rozené zákony ani páchány zločiny proti Bohu a lidskosti. ;| Otázkou by však bylo, zda se má otrocká práce i nadále využívat, rozšiřovat nebo ukončit. Tato rozhodnutí by se opírala | o racionální důvody.8 J Neyýsjoyná M                         kolektivní vzpomínkou na ho- 1 locaust (a více než nahodile se spojující s nezměrnou touhou vůbec si tuto vzpomínku nevybavit) spočívá v hlodajícím podezření, že holocaust by nemusel býtpouhou deyiací^ppuhou odchylkou r-z jinak přímé cesty pokroku, pouhým rakovinným nádorem na ji- ŕ
s John K. Roth, „Holocaust Business", Annals of AAPSS, č. 450 (červenec 1980), s. 70. f
38
nak zdravém těle civilizované společnosti. Krátce řečeno, že ho-^ locaust nebyl popřením moderní civilizace a všeho, co tato civi-ližäcelják si alespoň rádi myslíme) znamená. Mámejpqdezření (i když si to nechceme připustit), že holocaustrrw^ druhou tvář téže moderní společnosti, jejíž jinou, známější tvář toliF^bdiyujeme, Ä že tyto dvě tváře zcela pohodlně nese jedno tělo. A snad nejvíce_SŘ.kojíme toho, že_žádn^mcb,&9BXUŽe-exis-toyat bez Hruhé^.tak j.ako^bez sebe nemohou^existoyat_dyě strany jedné mince.
Často se zastavíme na samém prahu této strašlivé pravdy. Henry Feingpld tak například tvrdí, že epizoda holocaustu byla ve skutečnosti novou vývojovou odchýlkou v dlouhé a vcelku né-vinnéjiistorii 'moderní společnosti, odchylkou, jijysme nemohli předpokládat a předvídat, stejně jako nemůžeme předvídat nový záludný nápor údajně zneškodněného viru:
Konečné řešení znamenalo kritický okamžik, v němž evropský průmyslový systém vykolejil. Místo aby zkvalitňoval Život, jak původně doufalo osvícenství, začal stravovat sám sebe. Evropa mohla ovládnout svět právě pomocí tohoto průmyslového systému a s ním spojeného étosu. Jako by byly dovednosti potřebné a rozvíjené v zájmu ovládnutí světa kvalitativně jiné od těch, které zajišťovaly efektivnost konečného řešení. A přesto hledí Feingold pravdě přímo do tváře:
[Osvětim] byla také obyčejným přesahem moderního továrního systému. Místo produkce zboží zpracovávala jako surovinu lidi, konečným produktem byla smrt a vedoucí pracovníci do výkazů produkce pečlivě zaznamenávali množství jednotek za den. Komíny - sám symbol moderního továrního systému - chrlily štiplavý dým ze spálených lidských těl. Novou surovinu do továren dopravovala skvěle organizovaná železniční síť moderní Evropy. Fungovala úplně stejně jako u jiného nákladu. V plynových komorách vdechovaly oběti smrtící plyn uvolňující se z kyanovodíkových tablet, které vyráběl vyspělý německý chemický průmysl. Inženýři vyprojektovali krematoria. Manažeři vyvinuli byrokratický systém, který pracoval s elánem a vyznačoval se efektivitou, již mu
39
mohly zaostalejší národy závidět. I sám celkový plán byl odrazem vyšinutého moderního vědeckého ducha. Nebyli jsme svědky ničeho jiného než masivního uplatnění sociálního inženýrství...9
Pravda je, že každá „ingredience" holocaustu - každá z té spousty věcí, které ho umožnily - byla normální. „Normální" nikoli v tom smyslu, že by byla obvyklá, že by šlo o další z případů v široké třídě dávno dopodrobna popsaných, vysvětlených a vstřebaných jevů (zkušenost holocaustu byla naopak nová a neobvyklá], nýbrž v tom, že byla plně v souladu s tím, co víme o naší civilizaci, o duchu, jímž se řídí, o jejích prioritách, o její imanentní vizi světa - a o náležitých způsobech naplňování lidského štěstí a budování dokonalé společnosti. Jak řekli Stillman a Pfaff,
mezi použitou technologií masové pásové výroby s vizí univerzální materiální hojnosti a použitou technologií koncentračního tábora s vizí hromadné smrti je více než nahodilá souvislost. Přestože bychom tuto souvislost rádi popřeli, Buchenwald patřil k našemu Západu stejně jako River Rouge v Detroitu - nemůžeme ho pominout jako náhodnou úchylku jinak v podstatě zdravého západního světa.10 Připomeňme si také, k jakému závěru dospěl na konci své dosud nepřekonané, směrodatné studie o provádění holocaustu Raul Hilberg: „Mašinérie zkázy se tedy strukturálně nelišila od organizované německé společností jako celku. Mašinérií zkázy bylo organizované společenství v jedné ze svých speciálních rolí."11
Hlavní ^poučení podle mne z holocaustu vyvodil Richard L. Rubenstein: „Svědčí o pokroku civilizace." íTddějmé, žeJ16_ o pokrok v dvojiB'Isirlysíu. Průmyslový potenciál jQechnolo-gické know-how, na které je naše civlirzacě tak pyšná, dosáhly v kbňečhěrii'řešení nové úrovně, když úspěšně zdolaly úkol_ne-býýalé velikosti..V temže konečném řešení nám však naše_spo-
s Feingold, „How Unique isthe Holocaust?", s. 399-400.
10 Edmund Stillman a William Pfaff, The Politics of Hystéria, Harper & Row, New York, 1964, s. 30-31.
n Raul Hilberg, The Destruction of the European Jews, Hoimes & Meier, New York, 1987, sv. III, s. 994.
lečnost odkryla syou_doi.té^dpljy.neznámou schopnost. Jelikož jsme naučeni ctít a obdivovat technickou efektivitu a dobrý plán, jsme nuceni připustit, že jsme při chvále materiálního pokroku, který přinesla naše civilizace, žalostně podcenili její skutečný potenciál.
Svět táborů smrti a společnost, již tento svět plodí, odhalují stále výraznější odvrácenou stranu židovsko-křesťanské civilizace. Civilizace, to je otroctví, války, vykořisťování a tábory smrti. Je to také zdravotní hygiena, vznešené náboženské ideje, krásné umění a vynikající hudba. Je chyba si myslet, že civilizace a surová krutost jsou v rozporu... V naší době se krutost tak jako většina jiných aspektů našeho světa uplatňuje mnohem účinněji než kdy předtím. Nepřestala a nepřestane existovat. Tvoření a ničení jsou neoddělitelnými stránkami toho, čemu říkáme civilizace," Hilberg je historik, Rubenstein teolog. Dychtivě jsem pročítal práce sociologů v naději, že i u nich najdu vyjádření podobného vědomí naléhavosti problému, který nastolil holocaust, nějaký doklad toho, že holocaust představuje mimo jiné i výzvu pro sociologii jakožto profesi a jakožto soubor akademických poznatků. Ve srovnání s prací historiků a teologů však působí podstatná část akademické sociologie spíše jako kolektivní cvičení v zapomínání a zavírání očí. Poučení, jež přináší holocaust, vcelku vzato nezanechala větší stopu na běžném sociologickém uvažování, "které zahrnuje mm  řadu jiných věcí takové články víry jako výhody vlády rozumu nad emocemi, nadřazenost racionality nad (čím také jiným?) iracionálním jednáním či endemický konflikt mezi požadavky efektivnosti a morálními sklony, jimiž jsou tak beznadějně prostoupeny „osobní vztahy". Ať byly hlasy protestující proti této víře jakkoli silné a důrazné, za zdi sociologického establishmentu zatím nepronikly.
Nevím o mnoha příležitostech, kdy by se sociologové jakožto sociologové veřejně postavili faktu holocaustu čelem. Jednu takovou příležitost (i když menšího měřítka) poskytlo sympozium Západní společnost po holocaustu, které roku^l978 svolalln-
13 Richard L Rubenstein, The Cunning ofHistory, Harper, New York, 1978, s. 91, 195.
40
41
stituí pro studium současných sociálních problémů."Richard L. f Rubenstein se na něm pokusil ve světle zkušenosti holocaustu f nastínit podnětnou, i když někdy snad příliš emocionální re- * interpretaci některých nej známějších Weberových diagnóz ten- !: dehcí moderní společnosti. Chtěl zjistit, zda by se nedály veci, 1 o nichž víme, které však Weber přirozeně znát nemohl, na zá- J kládě toho, co Weber znal. vnímal a o čem teoretizoval, při- f nejmenším jako možnost předvídat (zda je mohl předvídat on j sám a jeho čtenáři). Měl za to, že na tuto otázku našel kladnou J odpověď - alespoň to tak naznačoval: ve Weberově výkladu mo- j děrní byrokracie, racionálního ducha, principu výkonnosti, ve- f decke mentality, vykázání hodnot do sféry subjektivity aíd. prý l není patrný žádný mechanismus, který by mohl vyloučit mož- '% nost nacistických excesů, a co víc, ve Weberových ideálních ty- í pech není nic, co by vedlo k nutnosti charakterizovat aktivity | nacistického státu jako excesy. Například „žádná z hrůz, které i napáchal německý lékařský stav či němečtí technokraté, nebyla = neslučitelná s názorem, že hodnoty jsou neodmyslitelně sub- \ jektivní a že věda je ve své podstatě instrumentální a hodno- \ tově nezatížená". Günther Roth, význačný weberovský badatel T a sociolog s vynikající a zaslouženou reputací, se nesnažil skrýt svou nelibost: „Naprosto s profesorem Rubensteinem nesouhlasím. V jeho výkladu není jediná věta, kterou bych mohl akcep- i tovat." Pravděpodobně popuzen možností újmy na Weberově památce (újmy, jež jako by číhala v samotné představě „před- ? vídání") připomněl shromážděným, že Weber byl liberál, ctil ústavu a schvaloval volební právo dělnické třídy (takže o něm podle všeho není možno hovořit v souvislosti s tak ohavnou věcí, jako byl holocaust). Na podstatu Rubensteinovy domněnky ^. však nezaútočil. Připravil se tím o možnost seriózně posoudit \ „nepředvídané důsle^dky/^^.rpstpucí vlády rozumu, již Weber ? označil za ústřední vlastnost modernity a k jejíž analýze zcela -originálně přispěl. Günther Roth nevyužil příležitost postavit se j. Čelem „druhé straně" pronikavých vizí, jež nám klasik sociolo- f
i3 Srov. Lyman H. Legters (red.), Western Society after the Holocaust, Westview Press, Boulder, 1983.
gické tradice odkázal, ani příležitost zamyslet se nad tím, zda by nám naše smutné poznání, které bylo klasikům nedostupné, nemohlo pomoci najít v jejich postřezích věci, jejichž plných důsledků si oni sami nemohli být vědomi jinak než pouze vágně.
Gúnther Roth nejspíše nebude mezi sociology jediným, kdo je ochoten svolávat do zbraně na obranu posvěcených pravd naší společné tradice a nehledět při tom na nepříznivé fakty. Většina ostatních sociologů zatím k tak otevřenému projevu pouze nebyla nucena. V naší každodenní odborné praxi si s problémem holocaustu nakonec nemusíme dělat starosti. Vezmeme-li svůj obor jako celek, téměř se nám na holocaust podařilo zapomenout, případně jej odsunujeme do oblasti „speciálních zájmů", odkud nemá Šanci proniknout do hlavního proudu. Píše-li se vůbec o holocaustu v^o^iolo^ických^Jextech, pak je v tom nejlepším případě uváděn jakp.sjmutný_ příldadjpho,. čeho je schopna potlačená vrozená lidská agresivita, a potom využíván jako záminka k z^urážňóvani'hútnosti krotit ji pomocí zvyšujícího se civilizačního tlaku ä dalšíno horečnatého přívalu odborných řešení problémů. V horším případě je připomínán jako soukromá zkušenost" Židů, jako věc, která se týká pouze Židů a těch, kdo je nenávidí (této privatizaci" nemalou měrau napomáhají i mnozí mluvčí státu Izrael, které vedou jiné než eschatologické zájmy).14
Taková situace vyvolává, starosti nejenom a zdaleka.ne .především z důvodů odbornosti - bez ohledu na to, jak škodlivě se může podepsat na kognitivních schopnostech a společenském významu sociologie. Mnohem znepokojivější ji činí vědomí, že jestliže „se to mohlo v takovém velkém měřítku někde stát, pak se to může stát kdekoli, Všechno je to v rámci lidských možností,
Jak řekl Abba Eban, někdejší ministr zahraničí Izraele, „pro pana Begina a jeho stoupence je kařdý nepřítel .nacista', z každého úderu se stává ,0světim"'. Eban dále pokračuje: „Nastává čas, abychom se postavili na vlastni nohy a nestáli už na nohou šesti milionů mrtvých." Citováno podie stati Michaela R. Marruse „Is there a NewAn-tisemitism?" v Curtis, Antisemríísm in the Contemporary World, s. 177-178. Výroky v Beginově stylu jsou opláceny stejnou mincí; Los Angeles Times tak Beginovi připisuje „jazyk Hitlera" a jistý americký novinář piše o tom, jak na něho z pozadí fotografií židovských děti odváděných do plynových komor hledí oči palestinských Arabů; srov. Edward Alexander v Antisemitism in the Modem World.
42
43
a ať se nám to líbí, nebo ne, Osvětim rozšiřuje univerzum vědomí stejnou měrou jako přistání na Měsíci".'5 Úzkost se sotva může zmenšit vzhledem k tomu, že žádná ze sociálních podmínek, které umožnily Osvětim, ve skutečnosti nezmizela a že nebyla provedena žádná účinná opatření, která by zabránila tomu, aby takové možnosti a principy vyvolávaly katastrofy osvětimského typu. Jak nedávno zjistil Leo Kuper, „suverénní teritoriální stát si jako integrální součást své suverenity nárokuje právo páchat genocidu - či se podílet na genocidních masakrech - na lidech pod svou vládou... a OSN toto právo prakticky vzato hájí".15
Holocaust nám může i po svém konci posloužit tím, že nabízí ^léd'dójinak/piebMen^ch „jiných aspektů" společenských principů, jezy sobě nese moderní hislqrie. Navrhuji, aby se na zkušenost holocaustu, již dnes zevrubně prozkoumávají historikové, nahlíželo jako na jakousi sociologickou „laboratoř".^Holocaust odkryl a prověřil ty atributy naší společnosti, které jsou skryté, a tudíž nejsou v jiných než „laboratorních" podmínkách empiricky dostupné. Jinými slovy," návrhuji přistupovat k holocaustu jako k mimořádné, nicméně příznačné a spolehlivé zkoušce skrytých možností moderní.společnosti.
Význam civilizačního procesu
Etiologický mýtus hluboce usazený _v^ebeuyědpm$ní..jiaSi zá-padnLspolečnasti. předkládá mravně^povznášející _příběh.lidstva vymaňujícího se z. prfi§O0ÍáTního_barbarsíyí. Tento mýtus podnítil a zpopularizoval nemálo vlivných sociologických teorií a historických vyprávění, které mu zase dodaly poučenou a propracovanou oporu. Spojení mezi nimi bylo zcela nedávno doloženo tím, jak velkou důležitost najednou získalo a s jakým úspěchem se takřka přes noc setkalo Eliášovo pojetí,„ciyi]4zaí^P.PrPQft5u". Opačné názory,..dnešních sociálních teoretiků (viz například pečlivé ana-
is Kren a Rappoport, The Holocaust and the Crisis, s. 126,143.
16 Leo Kuper, Genocide: Its Political Use in the Twentieth Century, Yale University Press, New Haven, 1981, s. 161.
lýzy rozmanitých civilizačních procesů: historickou a komparativní od Michaela Mánna a syntetickou a teoretickou od Antho-nyho Giddense), v nichž se_ jako nejzásj^ějštjtóbuty vzniku a stabilizace yeikýoTi3v-iH násilí a neomezené užívání;donucovacích proslř_edků,_rnajíjpřed sebou ješiějdbuiauxeslii/než se jim podaří vytlačit etiologický "mýtus z veřejného povědomí či alespoň z všeobecného folklóru sociologické profese. Laické mínění vcelku veškerému zpochybňování tohoto mýtu odolává. Pomáhá mu v tom navíc široká koalice respektovaných poučených názorů, zahrnující takové vlivné autority, jako je „whigovské vidění" historie jako vítězného zápasu rozumu s pověrou; Weberova představa racionalizace jakožto postupu k dosahování většího efektu při menší námaze; psychoanalytičky příslib odhalení, vyhnání a zkrocení zvířete v člověku; Marxovo velké proroctví, že se život a historie dostanou pod plnou kontrolu lidstva, jakmile se lidé osvobodí od provinčnosti a malosti, které je dnes oslabují; Eliášovo zobrazení nedávné historie jako odstraňování násilí z každodenního života; a především onen sborový hlas odborníků, kteří nás ujišťují, že lidské problémy jsou dány špatnou politikou a že správná politika problémy vyřeší. Za touto aliancí pevně stojí moderní „pěstitelský" stát, pojímající společnost, jíž vládne, jako předmět plánu, kultivace a proplavání.
Z hlediska tohoto mýtu, který už dávno zkostnatěl ve zdravém rozumu naší doby, je možno holocaust chápat pouze.jako selhání civilizace (tj. lidské cílevědomé, rozumné činnosti) ve snaze ovládnout morbidní přirozené sklony toho, co v člověku zbylo z.jeho přirozenosti, ať už je to cokoli. Je zjevné, že hobbe-sovský svět se nepodařilo úplně spoutatTze'hobbesovský problém nebyl zcela vyřešen. Jinými slovy, nemáme zatím dost civilizace. Nedokončený civilizační proces je teprve třeba završitľPrináší-li nám masové vraždění vůbec nějaké poučení, pak to, že prevence podobných barbarských záchvatů evidentně vyžaduje ještě větší civilizační úsilí. Nic z tohoto poučení nezpochybňuje budoucí účinnost takového úsilí a jeho konečný výsledek. Určitě jdeme správným směrem, jen snad nejdeme dost rychle.
Jak sě z historického zkoumání vynořuje celistvější obraz holocaustu, vynořuje se i jeho jiná,^ snad věrohodnější interpretace
44
45
jakožto události, která vyjevila slabiny a křehkost lidské přirozenost (hrůzy z vraždění, odporu k násilí, obav ze špatného svědomí a odpovědnosti za nemorální chování) tváří v tvář strohé efektivnosti těch nejuctívunôjších produktů civilizace - její technologie, jejích racionálních kritérií volby, její tendence podřizovat myšlení a jednání pragmatice ekonomiky a efektivnosti. Hobbesovský svět holocaustu nepovstal z příliš mělkého hrobu, nevzkřísil ho nával iracionálních emocí. Přivezlo ho (ve strašlivé podobě, s níž by Hobbes určitě nechtěl mít nic společného) továrně vyráběné vozidlo vybavené zbraněmi, které mohla dodat jedině ta nejvyspělejší věda, a držící se itineráře, který navrhla vědecky řízená organizace. Moderní civihzace nebyla dostatečnou podmínkou holocaustu, s největší pravděpodobností však byla podmínkou nutnou. Bez ní by byl nepředstavitelný. Umožnil ho až racionální svět moderní civilizace...„Nacistické masové vraž-děřírevropskério ¥i"äovsívä bylo nejen technickým výkonem průmyslové společnosti, ale také organizačním výkonem společnosti byrokratické."" Posuďme jen, čeho bylo třeba k tomu, aby se holocaust stal unikátem mezi masovým vražděním, které provázelo historický pokrok lidstva.
Státní služba vnesla do ostatních hierarchií spolehlivé plánování a byrokratickou důkladnost. Od armády převzala mašinérie zkázy vojenskou preciznost, kázeň a nečitelnost. Vliv průmyslu se projevil ve velkém důrazu na účtování, šetření každého haléře a další zpracování odpadu a také v tovární výkonnosti středisek zabíjení. Svým „idealismem", pocitem „poslání" a představou vytváření historie konečně celému aparátu přispěla strana...
Šlo skutečně o organizovanou společnost v jedné ze speci-d^oýanjchjrolí. Přestože tento ohromný byrokratický aparát prováděl masové vraždění v gigantickém měřítku"; venoval péči náležité byrokratické proceduře, jemnostem přesné definice, nuancím byrokratického řízení a dodržování zákona.18
" Christopher R. Browing, „The German Bureaucracy and the Holocaust", v Grobman
a Landes, Genocide, s. 148. ib Kuper, Genocide, s. 121.
Oddělení na velitelství SS, které bylo pověřeno zničením evropských Židů, se oficiálně jmenovalo Sekce správy a hospodářství. Lež to byla pouze částečná. Tento název lze jen zčásti vysvětlit odkazem k notoricky známým „pravidlům řeči", která měla mást jak nahodilé pozorovatele, tak ty méně odhodlané z řad vykonavatelů. V příliš velké míře na to, abychom mohli zůstat klidní, věrně odrážel organizační smysl činnosti. Odhlédneme-li od morální odpornosti cíle (nebo abychom byli přesnější, od gigantického rozměru této morální ohavnosti), tato činnost se v žádném formálním smyslu (což je jediný smysl, který lze v jazyce byrokracie vyjádřit) nelišila od všech ostatních organizovaných činností, které navrhovaly, sledovaly a kontrolovaly „běžné" správní a hospodářské sekce. Tak jako na všechny ostatní činnosti, které je možno byrokraticky racionalizovat, se i na"ni dobře hodí střízlivý popis moderní správy, který nabídl Max Weber:
Přesnost, rychlost, jednoznačnost, zběhlost v jednání, návaznost, diskrece, striktní podřízenost, méně třenic, úspora věcných a osobních nákladů, to vše je optimální při administrativě důsledně byrokratické... Byrokratizace především skýtá optimální možnost zavést v administrativě dělbu práce podle čistě věcných kritérií... Vyřizovat věci „věcně" pak především znamená vyřizovat je „bez ohledu na osobu", dle vypočitatel-ných pravidel.™
Nic z tohoto popisu neopravňuje ke zpochybnění definice holocaustu jako_ byrofaratickékSL^^ zkrátka jed-
H. H. Gerth a C. Wright Mills (red.), From Max Weber, Routlerjge & Kegan Paul, London, 1970, s. 214, 215; český překlad (v Max Weber, Autorita, etika a společnost, přel. Jan Skoda, Mladá fronta, Praha, 1997}, s. 77. Lucy S. Dawidowiczová ve svém vyčerpávajícím přehledu a zaujatém hodnocení toho, jak k holocaustu přistupují historikové {The Holocaust and the Historians, Harvard University Press, Cambridge, Mass., 1981), vyjadřuje námitky proti tomu, aby se holocaust stavěl naroveň s jinými případy masového vraždění, jako bylo například vymazání Hirošimy a Nagasaki z povrchu zemského: „Účelem bombardování bylo demonstrovat nadřazenost vojenské síly Ameriky"; bombardování „nebylo motivováno přáním zklikvidovat Japonce" (s. 17-18). Navzdory tomuto nepochybně pravdivému konstatování Dawidowiczové nicméně uniká jedna důležitá věc: zabití dvou set tisíc Japonců bylo pojímáno (a také provedeno) jako potřebný prostředek k uskutečnění stanoveného cíle; ve skutečnosti bylo produktem mentality založené na racionálním řešení problémů.
46
47
nalo o travestii skutečnosti nebo o projev obzvlášť zrůdné formy cynismu. i A přesto je holocaust zcela zásadní pro naše chápání moder- í ního byrokratického způsobu racionalizace nikoli pouze a nikoli t; především proto, že nám připomíná (jako bychom takovou při- 'j pomínku potřebovali), jak formální a eticky slepé je byrokratické f sledování efektivnosti. Jeho význam plně nezachytíme, ani když I si uvědomíme, do jaké míry záviselo masové vraždění bezprece- J dentního rozsahu na dostupnosti rozvinutých a pevně zažitých | dovedností a návyků úzkostlivě pečlivé a přesné dělby práce, f udržování hladkého toku nařízení a instrukcí a neosobní, dobře ;= synchronizované koordinace samostatných, a přesto se navzá- :~ jem doplňujících úkonů - zkrátka a dobře na těch dovednostech % a návycích, které se nejlépe rozvíjejí v atmosféře úřadu. Světlo, i jež holocaust vnáší do našeho poznání byrokratické racionality, f je nejjasnější, když si uvědomíme, do jaké míry byla sama myš- í ienka Endlosung výsledkem byrokratické kultury. I Karl Schleuneť0.nám nabídl, koncept klikaté..jce_sty_k Jyzic- i kému vyhlazení evropského židovstva - cesty, která nebyla ani S vymyšlena v nějaké vizi šíleného monstra, ani nebyla uváženým \ rozhodnutím, které na začátku „procesu řešení prohlemu" uči- \ nili ideologicky motivovaní vůdci. Spise se vynořovala kousek \ po kousku, v každé jednotlivé fázi ukazovala novým směrem, měnila se v závislosti na stále nových kritických okamžicích a prosazovala se pomocí filosofie vyjádřené ve rčení „boty si vyzujeme, až přijdeme k brodu". Schleunerova představa nejlépe i shrnuje zjištění „funkcionalistické" školy historiografie holo- | caustu (která v posledních letech rychle získává převahu nad f „intencionalisty", pro něž je naopak stále těžší hájit kdysi převlá- i dající jednopřícinové vysvětlení holocaustu ~ tj. představu, jež (-této genocidě připisuje motivační logiku a konzistenci, které ni- i kdy neměla). | PqaUe_tohq, co zjistili funkcionalisté, „Hitler stanovil cíl na- & cismu: ,zbavit se Židů a především zajistit, aby bylo judenfrei, tj. J
w Srov. Karl A. Schleuner, The Twisted Road to Auschwitz, University of Illinois Press, Urbana-Champaign, 1970.
očištěno od Židů, území Říše'. Jak se toho má.dosáhnout, ale nespecifikoval,"31 Jakmile byl cíj. _sjanpj/e,&
přesně tak, jak to se svou obvyklou ja.snpstí.^yyjád.řil Weber: .„Politický pán' se nachází v postavení ,diletanta', který má před sebou .odborníka', stojí tváří v tvář školenému úředníkovi z výkonu správy".:z Cíl bylo třeba realizovat. Jak_se to mělo provést, záviselo najíkcjjioslacji, které z hlediska schůdnosti a nákladů jiných možností jednání vždy_r^uz.pv^j^pjiboxPÍci". Nejdříve byla jako praktické řešení Hitlerova zadání zvolena emigrace německých Židu. Kdyby byl y jiné země k židovským utečencům vstřícnější, jejím výsledkem by bylo judenfrei Německo. Když bylo anektováno Rakousko, Eichmann si vysloužil první vyznamenání za urychlené provedení a zjednodušení masové emigrace rakouských Židů. Území pod nacistickou vládou se však rozrůstalo. V dobývání a zabírání kvazikoloniálních území nacistická byrokracie zpočátku viděla kýženou příležitost k důslednému splnění Fůhrerova příkazu: zdálo se, že Generalgouvernment bude tím hledaným odkladištěm Židů, kteří dosud pobývali na území vlastního Německa, jemuž byla určena rasová čistota. Zvláštní rezervace pro budoucí „židovské knížectví" se plánovala kolem Niska, v kraji, který byl před obsazením ve středním Polsku. Proti tomu se však postavila německá byrokracie pověřená správou někdejších polských území - už tak měla dost práce s dozorem nad místní židovskou populací. A tak Eichmann věnoval celý rok práci na madagaskarském projektu - po porážce Francie bylo možno přeměnit v židovské knížectví, které se nepodařila vytvořit v Evropě, její odlehlou kolonii. Na madagaskarský projekt však nakonec čekal vzhledem k velké vzdálenosti, velikosti nezbytného lodního prostoru a přítomnosti britského námořnictva na volném moři podobný osud. Mezitím velikost dobytého území a s ní i počet Židů pod německou jurisdikcí dále rostly. Vyhlídka na Evropu ovládanou nacisty (ne už jen na „znovusjednocenou Ríši") získávala stále hmatatelnější obrysy. Tisíciletá Říše dostá-
Michael R. Marrus, Holocaust in History, University Press of New Enqland London 1987, s. 41.
Gerth a Mills, From Max Weber, s. 232.
48
49
vala postupně, nicméně vytrvale a stále jasněji podobu Evropy J
pod německou vládou. Za těchto okolností se tomuto procesu |
musel nutně přizpůsobit i plán na judenfrei Německo. Téměř ne- f
postřehnutelně, krok za krokem se rozšiřoval v plán na judenfrei J
Evropu. Ambice takového měřítka už nemohl uspokojit žádný J
Madagaskar, byť by byl sebedostupnější (i když podle Eberharda J
Jäckela existují doklady o tom, že ještě v červenci roku 1941, kdy J
si Hitler myslel, že poiážka SSSR je otázkou několika týdnů, se ]
jako s definitivním odkladištěm všech Židů žijících v Evropě |
sjednocené pod německou vládou počítalo s ohromnými prosto- |
rami Ruska za linií mezi městy Archangelsk a Astrachaň). Rusko I
však nechtělo padnout a alternativní řešení na rychle rostoucí ži- §
dovský problém nestačila, a tak Himmler 1. října 1941 nařídil de- f
finitivní zákaz veškeré další Židovské emigrace. Ke splnění úkolu J
„zbavit se Židů" byl nalezen jiný, účinnější prostředek: jako nej- J
schůdnější a nejúčinnější prostředek k uskutečnění původního |
a hově rozšířeného, cíle byla zvolena fyzická likvidace. Ostatní už |
bylo věcí spolupráce mezi různými odděleními státní byrokracie, |
pečlivého plánování, vyvíjení náležité technologie a technického |
vybavení, přípravy rozpočtu, kalkulace a mobilizace nezbytných ]
prostředků - vlastně to bylo věcí tupé byrokratické rutiny. í!
Nej otřesnějším zjištěním vyplývajícím, z.,„analýzy „klikaté f cesty k Osvětimi" je, že v konečném důsledku byla volba fyzické i likvidace jakožto správného prostředku ke splnění úkolu Entfer- ! nung výsledkem rutinních byrokratických procedur: kalkulace *\ cílů a prostředků, bilancování rozpočtu, aplikace univerzálního ] pravidla. Abych tuto věc vyjádřil ještě ostřeji - tato volba byla výsledkem soustředěné snahy najít racionální řešení sledu „problémů", jak vyvstávaly v měnících se okolnostecn. Byla" také po- \ znamenána často popisovanou byrokratickou tendencí k posunu cíle - neduhem, který je ve všech byrokraciích stejně normální z jako jejich rutinní postupy. Sama přítomnost funkcionářů po- f věřených konkrétními úkoly vedla k dalším iniciativám a k prů- e běžnému rozšiřování původních záměrů. Odbornost tu zase l jednou předvedla svou schopnost samopohybu, svůj sklon roz- \ šiřovat a obohacovat cíl, který představoval původně její raison f ďétre.
Určitý byrokratický podnět v pozadí nacistické židovské politiky vytvářela už sama.čxistence sboru expertů na židovskou otázku..Přestože už probíhaly deportace a masové vyvražďovaní, ještě v roce 1942 vycházely dekrety zakazující německým Židům chovat domácí zvířata, nechat si stříhat vlasy u árijských holičů Či získat říšský sportovní odznak! K tomu, aby odborníci na židovskou otázku neustále udržovali tok diskriminačních opatření, nebylo třeba příkazů shora, stačila na to sama existence této profese.23 ) Holocaust se v žádném okamžiku svého dlouhodobého a složi-j tého provádění nedostal do konfliktu se zásadami racionality. j„Konečné řešení" nešlo v žádné své fázi proti racionální snaze {! o efektivní a optimální plnění cíle. Právě naopak, vyrostlo z ryze í racionální starosti a vypracovávala je byrokracie věrná své forme
• a účelu. Víme o mnoha masakrech, pogromech, masových vraž-
* dách, tedy případech, jež nemají daleko ke genocidě, které byly spáchány bez moderní byrokracie, bez dovedností a technologií, jež má k dispozici, a bez vědeckých zásad jejího vnitřního řízení. Holocaust by ale byl bez „takové byrokracie určitě nemyslitelný. Holocaust.nebyl iracionálním výtryskem ještě zcela nevykořeně-ných reziduí předmoderního barbarství. Byl bgitimním nájerrir níkem v domě modernity a v žádném jiném domě by vlastně ani doma být nemohl.
To nemá znamenat, že existence holocaustu byla determinována moderní byrokracií Či kulturou instrumentální racionality, kterou tato byrokracie představuje. Ještě méně to znamená, že moderní byrokracie musí vést k jevům, jako je holocaust. Tvrdím však, že pravidla instrumentální racionality jsou mimořádně neschopná takovým jevům zabránit, že v nich neexistuje nic, co by diskvalifikovalo metody „sociálního inženýrství", jimiž se prováděl holocaust, jako nepatřičné nebo jednání, jemuž sloužily, jako iracionální. Tvrdím dále, že právě byrokratická kultura, která nás má k tomu, abychom se na společnost dívali jako na předmět správy, jako na široký soubor „problémů", které je třeba vyřešit, jako na „přirozenost", kterou je třeba „kontrolovat", „zvládnout"
3 Browning, „The German Bureaucracy", s. 147.
50
51
a „zdokonalit" či „předělat", jako na legitimní objekt „sociálního inženýrství" a obecně jako na zahradu, kterou je třeba rozvrhnout a s uplatněním síly udržovat v plánovaném tvaru (pěstitel rozděluje vegetaci na „kulturní rostliny", o něž je třeba pečovat, a „plevel", který musí být vyhuben), poskytovala atmosféru, y níž bylo myšlenku na holocaust možno koncipovat, pomalu, leč důsledně rozvíjet a nakonec realizovat. Kromě toho také tvrdím, že právě duch instrumentální racionality a jeho moderní byrokratická řbTrna"irištiťucToííálizaci řešení v. podobě holocaustu nejenom umožnily,..ale že„jim také dodávaly výsostnou „rozumnost" - čímž zvyšovaly pravděpodobnost jejich zvolení. Tento nárůst pravděpodobnosti více než nahodile souvisí se schopností moderní byrokracie koordinovat jednání velkého počtu morálních jednotlivců v uskutečňování jakéhokoliv, třeba i nemorálního cíle.
Sociální produkce morální netečnosti
Dr. Servatius, Eichmannův advokát v Jeruzalémě, výstižně shrnul linii jeho obhajoby: Eichmann spáchal skutky, za které je člověk vyznamenán, pokud zvítězí, a jde na šibenici, jestliže prohraje. Zjevný smysl tohoto výroku - jistě jednoho z nejkousa-vějších ve století, které si na nedostatek vyostrených výroků vůbec nemohlo stěžovat - je triviální. Kdo má moc, je v právu. Je tu ale ještě jiné, ne tak zřejmé, avšak o nic míň cynické a mnohem víc alarmující poselství. Eichmann nedělal nic, co by se nějak zásadně lišilo od věcí, které dělali ti, kdo stáli na straně vítězů. Jejich skutky nemají vnitřní morální hodnotu. Nejsou ani bytostně nemorální. Morální hodnocení představuje vzhledem k jednání samému necovnějšího, něco, o čem rozhodují jiná kritéria než ta,_ která řídí a utvářejí jednání jako takové.
Na poselství Dr. Servatia je tak alarmující právě to, že se - jakmile je odděleno od okolností, v nichž bylo proneseno, a posouzeno z neosobního všeobecného hlediska - významně neliší od toho, co celou dobu tvrdí sociologie a vlastně ani od zřídkakdy zpochybňovaného a ještě vzácněji napadaného zdravého rozumu
naší moderní, racionální společnosti. Výrok Dr. Servatia je šokující právě z tohoto důvodu. Jasně vyjadřuje skutečnost, o níž vcelku raději nemluvíme: že pokud je dotyčná pravda zdravého rozumu přijímána jako evidentní, neexistuje žádný sociologicky legitimní důvod, proč vylučovat Eichmannův případ z její aplikace.
Dnes už je obecně známo, že počáteční pokusy interpretovat holocaust jako ukrutnosti, které páchali rození zločinci, sadisté, blázni, sociální stvůry a jinak morálně defektní jedinci, nenašly oporu ve faktech. Historické zkoumání je už dnes téměř definitivně vyvrátilo. Současný trend historického myšlení příhodně shrnuli Křen a Rappoport:
Podle běžných klinických kritérií lze za „nenormální" poklá-1        dat maximálně 10 procent příslušníků SS. Toto zjištění odpovídá obecným výsledkům svědectví těch, kdo přežili, z nichž vyplývá, že ve většině táborů byl obvykle pouze jeden příslušník SS proslulý silnými výbuchy sadistické krutosti - nanejvýš r        jich bylo jen několik. Ostatní sice nebyli ve všech případech ■i        slušní lidé, jejich chování však vězni pokládali za pochopi-[ telné...
Podle našeho soudu by drtivá většina příslušníků SS, ať ve l       vedoucím či řadovém postavení, snadno prošla všemi psychi-I        africkými testy, které se běžně zadávají odvedencům do ame-|       rické armády či policistům v Kansas City." |    To, že většina vykonavatelů genocidy byli normální lidé, kteří by j    bez problémů propadli kterýmkoli známým, psychiatrickým sí-I    tem, ať by bylo sebehustší, je morálne znepokojivé. Je to také te-I    oreticky záhadné, zejména nahlížíme-li to ve spojitosti s „nor-1    málností" organizačních struktur, které koordinovaly jednání I    takových normálních jedinců v rámci celého podniku genocidy. I    Už víme, že instituce odpovědné za holocaust nebyly - i když I    bylý shledány zločineckými - v_žádném legitimním sociologic-I    kérn smyslu patologické či ^riQrjorj^IíoirTTnéš už chápeme, že I    amjidé, jejichž jednání institucionaUzpyaly, nevybočovali z vži-I    tých měřítek normálnosti. Nezbývá nám tedy mnoho jiného než
§   M Křen a Rappoport, The Holocaust and the Crisis, s. 70.
52
53
se znovu podívat - zrakem zostřeným touto naší novou znalostí - ; na údajně plně pochopené, normální vzorce moderního racionálního jednání. Můžeme doufat, že právě v nich odhalíme možnost,
která se tak dramaticky vyjevila v době holocaustu. j
Podle proslulého vyjádření Hannah Arendtové nejtěžším pro- |
blémem/s nimž se iniciátoři Ěndlosung setkah (a který se jim po- f
dařilo, Izě-li ťó tak říci, veleúspěšně vyřešit), bylo^ahy se_fopros- f
tilť od živočišné lítosti, kterou pociťují všichni normální lidé pri i
poKrěHu na tělesné utrpení".25 Víme, že lidé verbovaní ďo organi- \
zací zcela^nřímo s£ojených_s^masovým vražděním nebyli ani ab- j
normální sadisté, ani abnormální fanatici. Můžeme předpokládat, f
že i jim byl vlastní téměř instinktivní lidský odpor k působení fy- ^
zického utrpení i ještě univerzálnější zábrany vůči zabíjení. Víme |
dokonce, že když se získávali například členové Einsatzgrup- f
pen a jiných jednotek, které měly k vlastnímu zabíjení podobně f
blízko, zvláštní péče se věnovala tomu, aby byli vyřazeni - ne- |
připuštěním či propuštěním - všichni zvlášť dychtiví, eraocio- |
nálně nabití a ideologicky příliš zanícení jedinci. Víme, že se ne- t podporovaly individuální iniciativy a že se velké úsilí věnovalo
tomu, aby se celý úkol udržel v jakoby podnikatelském a přísně \
neosobním rámci. Osobní zisky a osobní motivy se obecně kriti- [i
zovaly a penalizovaly. Zabíjení z touhy či pro potěšení mohlo na t.
rozdíl od toho, které se drželo příkazů a probíhalo organizovane, §
skončit (přinejmenším v principu) soudem a odsouzením jako I
běžná vražda či krveproiití. Himmler při nejedné příležitosti vy- 1
jádřil hlubokou a s nejvěrší pravděpodobností i opravdovou sia- |
rost o to, aby si jeho četní podřízení každodenně se zabývající ne- |
lidskou Činností uchovali duševní zdraví a dodržovali morální i
kritéria. Vyjádřil také svou hrdost na to, že jak duševní zdraví, I tak morálka vyšly z této zkoušky - jak byl přesvědčen — bez újmy.
Ocitujeme-li znovu Arendtovou, „díky této ,věcnosti' {Sachlich- -keiť) se SS mohly distancovat od tak .emotivních' typů, jakým
byl Streicher, onen .nerealistický blázen', nebo také od ,pohla- I
25 Hannah Arendt, Eichmann in Jerusalem: A Report on the Banality of Evil, Viking , Press, New York, 1964, s. 106; český překlad {Eichmann v Jeruzalémě. Zpráva i o banalitě zla, přel. Martin Palouš, Mladá fronta, Praha, 1995), s. 143. í
várů teutonsko-gerrnánské strany, kteří se chovali, jako by ještě chodili v kůži a honosili se teutonskými rohy"'.26 Vůdcové SS se spoléhali (zdá se, že oprávněně) na organizační rutinu,, nikoli na osobní zanícení; na disciplínu, nikoli na ideologickou oddanost. Oddanost krvavému úkolu se mela odvozovat - a také tomu tak bylo'-'oďóddáhosiroŕgánizaci.
' CéštoíTK ''^překonání_Živo^i|né.lítosti"jaemohlo být-uvolnění jiných nízkých živočisných^^dů. To by bylo pro akceschopnost organizace se vší pravděpodobností^ dysTímlččm. Spousta pomstychtivých a krvelačných jedinců by se v efektivnosti malé, avšak ukázněné a přísně koordinované byrokracii nevyrovnala. Navíc nebylo vůbec jasné, zda by se dalo počítat s tím, že vražedné sklony vyplynou na povrch u všech těch tisíců řadových úředníků a odborníků, kterých bylo zapotřebí v různých stadiích tohoto procesu už jen kvůli velikosti celého podniku. Jak řekl Hilberg,
německý vykonavatel nebyl Němcem zvláštního druhu... Víme, že administrativní plánování, struktura úředních pravomocí a rozpočtový systém samou svou povahou vylučovaly zvláštní výběr a zvláštní výcvik personálu. Strážcem v ghettu či ve vlaku mohl být kterýkoli příslušník pořádkové policie. Předpokládalo se, že do vedení mobilních zabijáckých jednotek se hodí každý právník z Hlavního úřadu říšské bezpečnosti. Mělo se za přirozené, byl-li pro službu v táborech smrti vybrán některý z finančních odborníků z Hlavního hospodář-sko-správního úřadu. Jinými slovy, všechny nezbytné operace byly vykonávány personálem, který byl právě po ruce.27 Jak se tedy tito řadoví Němci proměňovali v Němce pachatele masového zločinu? Podle názoru Iierbcrta C. Kelmana28 mají morální zábrany yůčí násilným, zvěrstvům tendenci ..ustupovat, jsou-li splněny - ať už jednotlivě. Či v celku - tři podmínky^ ná-silíje schváleno autoritou (oficiálními nařízeními z míst oprávněných k tomu zákonem), jednání je rutinizováno (praktikami,
Arendt, Eichmann in Jerusalem, s. 69; český překlad s. 95. 17 Hilberg, The Destruction ofthe European Jews, s. 1011.
2* Srov. Herbert C. Kelman, „Violence without Moral Restraint", Journal of Sociál Is-st/es, roč. 29 (1973), s. 29-61.
54
55
jež mají svá pravidla, a přesnou specifikací rolí) a oběti násilí jsou dehumanizovány (ideologickými definicemi a indoktrinacemi), f rotí podmínkou se budeme zabývat zvlášť. První dvě však zní nápadně povědomě.. Opakovaně jsou vyjadřovány v zásadách racionálního chování, které univerzálně aplikuji" ty nejgjgičtěiší instituce moderní společnosti.^
První zásadou, jež má zcela zjevný vztah k naší otázce, je zásada organizační disciplínyrpřeshějT řečeno požadavek plnit příkazy nadřízených i za cenu vyloučení všech ostatních podnětů jednání, postavit oddanost blahu organizace, jak .je definováno v nařízeních nadřízených, nad všechny jiné vztahy a závazky. Mezi těmito jinými, „vnějšími" vlivy, které narušují ducha oddanosti, a jež je proto třeba potlačit a odstranit, jsou nej důležitější osobní názory a preference. Ideál disciplíny směřuje k naprostému ztotožnění s organizací - které pak'nemůže než znamenal ochotu vymazat svou vlastní samostatnou identitu a obětovat své vlastní zájmy (z definice jde o takové zájmy, které se nekryjí s úkolem organizace). V ideologii organizace se ochota k takové krajní podobě sebeoběti vyjadřuje jako morální přednost, v konečné důsledku jako morální přednost, která nakonec přebíjí všechny ostatní morální požadavky. Sebezapíra|ýy.__^ žoyání této mQriinlatnDsti.se..Dakprez,entuje - Weberovými slavnými slovy - jako čest úředníka ve.státní službě: „Čest úředníka ve státní službě spočívá v jeho schopnosti svědomitě vykonat příkaz nadřízených autorit tak, jako by byl v souladu s jeho vlastním přesvědčením. To platí, i když je příkaz podle něho špatný, ale nadřízený na něm navzdory výhradám úředníka trvá." Takové chování pro úředníka ve státních službách znamená „morální kázeň a sebepopření v tom nejvyšším smyslu".'0 Skrze čests^.na místo morální odpovědnosti dostává disciplína. Nejyyšší morální ctňoštíse tak' "stavTzneplatnění všech pravidel jako zdroje a zá-
=9 Gerth a Mills, From Max Weber, s. 95. Eichmann při procesu prohlašoval, že dodržoval nejenom příkazy, ale také zákon. Arendtová k tomu uvádí, že Eichmann (a nikoli nutně pouze on) parodoval Kantův kategorický imperativ tak, aby místo individuálni autonomie prosazoval byrokratické podřízení: „jednej tak, jako by princip tvého konání byl totožný s principem, jímž se řídí zákonodárce a z něhož vycházejí zákony tvé země"; Arendt, Eichmann in Jerusalem, s. 136; Český překlad s. 183-184.
56
ruky správnosti, s výjimkou. viiU^
popření avrtorjtj; osobního svědomí. Vnitřní neklid, který může uplatňování takových ctností příležitostně vyvolávat, neutralizuje nadřízený trvající na tom, že odpovědnost za jednání podřízených (samozřejmě pokud je toto jednání v souladu s jeho příkazy) nese on a nikdo jiný. Weber završil svůj popis cti úředníka silným důrazem na „výlučnou osobní odpověa^ost" Vedoucího, „odpovědnost, již nemůže a nesmí odmítnout či přenést". Když na Ohlenďorfa při norimberském procesu Val éhaíi, ať vysvětlí, proč nerezignoval na velení Einsatzgruppe, jejíž skutky osobně neschvaloval, odvolal se právě na tento smysl odpovědnosti: kdyby odhalil skutky své jednotky, aby byl zproštěn služby, k níž údajně cítil odpor, vystavil by své muže „nespravedlivému obvinění". Ohlendorf podle všeho očekával, že tutéž paternalistickou odpovědnost, již měl ve vztahu ke „svým mužům", ponesou také jeho nadřízení vůči němu. To ho zbavovalo starostí s morálním hodnocením svých činů - starostí, které mohl klidně ponechat na těch, kdo mu přikazovali jednat. „Nemyslím, že jsem oprávněn soudit, zda jeho opatření... byla morální či nemorální... Své mravní svědomí podřizuji skutečnosti, že jsem byl voják, tedy relativně málo významné kolečko ve velkém stroji."30
Jestliže Midas měnil všechno, čeho se dotkl, ve zlato, pak správa SS měnila všechno, j?o se dostalo do sféry její působnosti - včetně obětí v integrální součást řetězce příkazů, v oblast podřízenou pravidlům přísné disciplíny a' vyňatou z rho-" rálmho^hpjincjcení,i,.Genocida byla složený proces".' Jak si všiml Hilberg, zahrnovala věci, které dělali Němci, a věci, které - na příkaz Němců, často však s nasazením hraničícím se sebeobětováním - dělaly jejich židovské oběti. V tom spočívá technická nadřazenost cílevědomě rozvrženého, racionálně organizovaného masového vraždění nad divokými výbuchy zubijáckých orgií- Spolupráce obětí s pachateli pogromu je nemyslitelná". Spolupráce, obětí s byrokraty SS byla součástí záměru - vlastně byla nezbytnou podmínkou úspěchu. „Velká část celého procesu zá-
30 Citováno podle Robert Wolfe, „Putative Threat to National Security at a Nurenberg Defence for Genocide", Annals ofAAPSS, Č. 450 (červenec 1980), s. 64.
visela na účasti Židů - na prostých činech jednotlivců i organizo- J vané aktivitě rad... Němečtí dohližitelé se na židovské rady ob- f raceli s žádostmi o informace, peníze, pracovní sílu a policejní | službu a rady jim tyto prostředky každodenně poskytoval)'." To^ | hoto ohromujícího účinku úspěšného rozšíření pravidel byrokra- | tického chování, jež dovršovalo zneplatnění veškeré jiné loajality I a morálních motivů obecně a které zahrnovalo ij3ředpokÍádané J oběti byrokracie, takže se jejich dovednosti a práce využívaly | k uskutečnění úkolu jejich likvidace, .se dosahovalo (zcela v du- f chu všední Činnosti každé jiné zhoubné či prospěšné byrokra- f cie) dvojím způsobem. Za prvé, vnější rozvržení života v ghettu j bylo vymyšleno tak, aby veškerému počínání jeho vůdců a oby- | vatel nezbylo, než mít svou objektivní „funkci" v německých zá- } měrech. „Všechno, co bylo navrženo k udržení jeho [ghetta] živo- j taschopnosti, zároveň napomáhalo německému cíli... Židovská j schopnost efektivně rozdělovat prostor či distribuovat příděly f rozšiřovala německou efektivnost. Židovská preciznost ve vybí- ) rání daní a využívání pracovní síly jen dále podporovala němec- f kou důkladnost a jako svůj nástroj mohla německá správa využít dokonce i židovskou nezkorumpovatelnost." Za druhé, zvláštní 1 péče se věnovala tomu, aby byly oběti na každém úseku cesty postaveny do situace volby, pro niž platí kritéria racionálního jed- " nání a v níž racionální rozhodnutí bez výjimky zapadá do „manažerského záměru". „Němci byli neobyčejně úspěšní, když Židy _ deportovali po fázích, protože ti, kteří zatím zůstali, si mysleli, že v zájmu mnoha jich bylo nezbytné menší množství obětovat."31 Ve skutečnosti byla příležitost ponechána i lidem už deportovaným, a to do samého konce. Plynové komory . nabízely pod lákavým názvem „umývárny" po dnech strávených y v přeplněných špinavých dobytčácích vítanou úlevu. Ti, kteří už věděli, jaká je pravda, a nechovali už žádné iluze, měli na vý- ^ běr mezi „rychlou a bezbolestnou" smrtí a smrtí, jíž předcházelo f nelidské utrpení, jež bylo vyhrazeno pro neposlušné. Za účelem | přeměny ghetta jako celku v pobočku vražedné mašinérie se tedy | manipulovalo nejenom s vnějšími podobami uspořádání ghetta, \
31 Hilberg, The Destruction of the European Jews, s. 1036-1038, 1042.
na které neměly oběti žádný vliv. Aby se vyvolalo chování motivované loajalitou a dosáhlo se spolupráce na byrokraticky definovaných úkolech, využívaly se také racionální schopnosti „funkcionářů" této pobočky.
[Sociální produkce morální neviditelnosti
Zatím jsme se snažili rekonstruovat sociální mechanismus „překonávání živočišné lítosti", sociální produkci chování překračujícího vnitřní morální zábrany, schopnou přeměnit lidi^kteří.nejsou v žá^néjxi^n^rmá^ „morálně zkažení", vevrahy_ Či vědomé spolupracpynj^y y^ Zkušenost holocaustu však jasně osvětluje také jiný sociální mechanismus, který má mnohem zhoubnější schopnost vtáhnout do páchání genocidy daleTovětší pČ^TTíaT,"Hěří si v tomto procesu nikdy neuvědomí ani nějakou obtížnou morální volbu, ani potřebu umlčet vnitřní odpor svědomí. Zápas kvůli morálním otázkám nikdy nenastane, protože morálníjrtrá^^
zřejmá, nebo je jí zabráněno vyplynout na povrch, aby se mohla stát předměj:em7[^^ buď neviditeljrm^
Abychom znovu citovali Hilberga, „je třeba mít na paměti, že většina účastníků [genocidy] nestřílela z pušek na židovské děti a nepouštěla plyn do plynových komor... Většina byrokratů psala zprávy, rýsovala plány, vyřizovala telefonáty a účastnila se porad. Mohli zničit celý národ jen tím, že seděli za stolem."32 Kdyby si byli vědomi konečného výsledku svého zjevně nevinného počínání, taková vědomost by v tom nejlepším případě zůstala kdesi v odlehlých zákrutech jejich mysli. Příčinné vazby mezi jejich jednáním a masovým vražděním nebylo snadné rozpoznat. S přirozeným lidským sklonem nestarat se vTčTiíeŽ jě nutné - tedy nezkoumat celý kauzální řetězec až k jeho nejzazším článkům -, se nespojovala velká morální hanba. Pochopit, jak byla taková ohromující morální slepota vůbec možná, nám pomůže, když si před-
Hilberg, The Destruction ofthe European Jews, s. 1024.
58
59
stavíme dělníky zbrojního závodu, kteří se radují, že díky velkým novým zakázkám došlo k „zastavení exekuce" jejich továrny, a přitom upřímně naříkají nad masakry, které si navzájem způsobují Etiopci a Eritrejci. Nebo se zamysleme nad tím, jak je možné, že se „pokles cen komodit" obecně vítá jako dobrá zpráva, a přitom se stejně univerzálně a upřímně běduje nad „hladověním afrických dětí".
John Lachs před několika lety vyčlenil jako .jeden z nejyý-značnějšíchTá nejejementamějších rysů moderní společnosti zprostředkování jednání (situaci, kdy jednání za člověka vykonává někdp.jiný,.nějaká ^próstreôTČupSľ^ „stojí mezi mnou a mým. je4_náním.,.„takža.-ja„jie^ žít"). Mezi záměry ajpj^ktickými výsledky je velká vzdálenost a mezilehTý prast^rj/yrjlňují^nesčetné drobné úkony a bezvýznamní aktéři. „Prostředník" zakrývá výsíedký^jeoSlni^pFed pohieHém^áktéra.
Výsledkem je, Že k řadě skutků j>e nikdo vědomě nehlásí. Pro člověka, v jehož zastoupení se dějí, existují pouze verbálně nebo v představách. Nikdy je nebude mít za své, protože je nikdy neprožil. Na druhé straně Člověk, který je opravdu vykonal, v nich vždy bude vidět činy někoho jiného a na sebe se bude dívat jako na pouhý nevinný nástroj cizí vůle...
Nezná-li třeba i ten nejlepší z lidí své činy z první ruky, pohybuje se v morálním vakuu: abstraktní rozpoznání zla není ani spolehlivým vodítkem, ani dostatečným motivem... Nepřekvapí nás ohromná a do velké míry nezáměrná krutost lidí dobré vůle...
Pozoruhodné na tom je, že nejsme neschopni rozpoznat zlé skutkyinirabWlíěs^^ je vidíme. Nemůžeme •
paZEo^CJák s~e moh^ z nás nedělal nic než
nešjcpjiné_yěd... Je těžké akceptovat, že často neexistuje ani člověk, ani skupina lidi, TZteříby to., všechno naplánovali či způsobili. Ještě těžší je pak pochopit, jak mohlo naše jednání skrze své vzdálené důsledky působit utrpení.33
33 John Lachs, Responsibility of the Individual in Modern Society, Harvester, Brighton, 1981, s. 12-13, 58.
Nárůst fyzické nebo psychické vzdálenosti mezi jednáním a jeliojíůsj^^^ k útlumu morálních zábran, ale
ruší ijnorájní význam jednání, takže zabraňuje' jäWmu^ôlľWefu' osobního kritéria morální smsnosti s nemoráÍností"^socíalních důsledků jednání. U většiny"sôHalne'významných skutlcul^o-síředkovahýcn dlouhým řetězcem složitých kauzálních a funkcionálních závislostí se morální dilemata vytrácejí z dohledu, přičemž příležitosti k hlubšímu zkoumání a vědomé morální volbě jsou stále vzácnější.
Podobnéjioúčinku (a to ještě mohutnějších rozměrů) se dosahuje, když se zajistí, aby byly psychologicky neviditelné samy oběti. To bylro^hoaně j eHeh z nej záša d n ě j ší cfi la^torů' odp o v ě d-ných za eskaj.aci, lidských ztrát v mc^dernmh^yáľkách. Jak uvedl Philip Caputo, válečný étos „je, jak se zdá, záležitostí vzdálenosti a technologie. Člověk nikdy neudělal nic špatného, pokud lidi zabíjel sofistikovanými zbraněmi na dálku."34 Ujsajbíjení^na dálku"_zůstane_spojení mezi kryeprojitím a.naprosto nevinnými, úkony - jako je stisknutí spouště, zapnutí elektrického proudu Či zmáčknutí tlačítka na klávesnici - pravděpodobněj^tilieoretic-k^.upředsj=aypju,Xtéto tendenci n es mí noe napomáhá už sám rozdíl mezi měřítkem výsledku a měřítkem jeho bezprostřední příčiny - tato nesouměřitelnost se vzpírá chápání vycházejícímu ze zkušenosti zdravého rozumu). A tak je možné být pilotem dopravujícím bombu nad Hirošimu či nad Drážďany, vynikat v úkolech zadaných na základně řízených střel, vymýšlet stále ničivější typy nukleárních hlavic - to vše bez újmy na mravní integritě a bez toho, že by se člověk dostal na pokraj morálního zhroucení (neviditelnost obětí byla nejspíše důležitým faktorem také v Milgra-mových neblaze proslulých experimentech). Uv^doniíine4i_si_í tento.úgjnek^neviditelnosti obětí, bude pro nás snad snazší porozumět postupnému* zdokonalováni technologie íiolqcaustu. Ve stadiu Ěinsatzgruppen "byly oběti houfně hnány před kulomety a zabíjeny přímo před očima. Přestože tu byla snaha udržet zbraně v co možná největsí vzdálenosti od jam, do kterých měli zavraždění padat, pro střelce bylo stále obtížnější přehlížet sou-
34 Philip Caputo, A Humour ofWar, Holt, Rinehart & Winston, New York, 1977, s. 229.
60
61
vislost mezi střílením a zabíjením. Právě proto měli plánovači J
genocidy tuto metodu za primitivní a neúčinnou a také za ne-' j
bezpečnou pro morálku vykonavatelů. Hledaly se tedy jiné těch- §
niky zajfepX- takové, které by zabíjející od obětí opticky oddě- |
lily. Hledání bylo úspěšnéa vedlo k vynálezu nejprve mobilních |
a později stabilních ^plynových komor; ty druhé - nej dokonalejší, |
jaké stihli nacisté vymyslet - redukovaly roli zabijáka na roli „sa- |
niterního důstojníka", který měl otvorem ve střeše vyprázdnit do |
budovy pytel „dezinfekčních chemikálií", ale chodit dovnitř už §
nemusel. §
Technicko-administrativní úspěch holocjmsj^byl zčásti dán §
obratnýn^                                                  které poskyto- |
vaja^jnodern4-byro^^acle__a moderní technologie. K nejdůležitěj- |
ším z těcjit9_„pr,4šků" patřila přirozená neviditelnosTkäuzáTinch §
vazeb ve složitém systému interakce a „oddálěn^jieJb^zj^ch |
a"morálny                            jednání do té míry, že...se^staly f
pro aktéry neviditelnými. Nacisté všaj^joJb^yláŠtVym .f
metoděj^ ktero.u_sice take nevynalezli, ale dovedli k bezprece- |
dentní dokonalosti. Slo_ o metodu zneviditeínění samého, lid- |
ství obětí. Osvětlení sociálně-psychologíckých faktorů stojících %
za strašlivou účinností této metody může hodně napomoci kon- I
cept Heleny Feinové univerzum závazku (jde o „okruh lidí, kteří \
mají navzájem povinnost chránit jeden druhého, přičemž jejich ]
vazby vycházejí z jejich vztahu k nějakému božství či posvát- f
nému zdroji autority").35 „Univerzum závazku" vyznačují vnější «
hranice sociálního tentoria,. uvnitř-něhož, lzoľviibb.c .smysluplně jj
klást morální otázky. Na druhé straně hranic už morální příkazy ';
nezavazují a morální hodnocení nemá význam. K tomu, aby se j zňe^^elSitô'lidství obetí, stačí vykázat je z univerza závazku.
V nacistické představě světa poměřovaného jeäinou nejvyšší ý
a nezpochybňovanou hodnotou němectví a jeho práv bylo k vy- -£
loučení Židů z univerza závazku zapotřebí jen zbavit je přísluš- f
nosti k německému národu a státnímu společenství. Jak říká Hil- I
berg v jiném svém výstižném výroku, „jakmile na začátku roku f
1933 zanesl první státní úředník do státního nařízení první defi- fc
35 Fein, Accounting for Genocide, s. 4.
nici ,neárijce', osud evropského židovstva byl zpečetěn".3GPřimět ke spolupráci (nebo alespoň k nečinnosti či netečnosti) příslušníky jiných evropských národů bylo o něco složitější. Národům, které - i když se jim mohly myšlenky propagované novými vládci Evropy líbit - měly důvod se obávat monopolu na lidskou ctnost, který si Němci nárokovali, a cítit k němu odpor, evidentně nestačilo to, s čím se spokojili příslušníci SS, tedy zbavit Židy němectví. Jakmile se cílem místo judenfrei Německa stala judenfrei Evropa, vypuzení Židů z německého národa musela nahradit jejich naprostá dehumanizace. V tom spočívá důvod Frankova oblíbeného spojování „Židů a vší", změny v rétorice, již charakterizuje přesunutí „židovské otázky" z kontextu rasové sebeobrany do oblasti proslovů o „sebeočistě" a „politické hygieně", plakátů na zdech ghett varujících před tyfem a konečně i objednávek chemikálií pro poslední dějství u Deutsche Gesellschaft für Schädlingsbekämpfung - Německé deratizační a dezinsekční společnosti.
Morální důsledky civilizačního procesu
Přestože existují i jiné sociologické předsj:ayy_civiUzaČm procesu, nejběžnější (a obecně sdílená) je ta, která jako dvajástřední hody zchh^iaijj^^ v p odstát ěantisociál-
ních pudů a postupné, nicméně vytrvalé odstraňování násilí ze života společnosti (přesněji řečeno, koncentraci násilí pod kontrolu státu, kde je ho užíváno k ochraně hranic národního společenství a k zachování podmínek sociálního řádu). Tyto dva ústřední body spojuje v jeden vize civilizované společnosti — aíe-spčm'vnasrzápádhí, moderní podobě - především jakožto morální síly, jako systému institucí, které navzájem spolupracují a jedna druhou doplňují při prosazování normativního řádu a vlády zákona, které pak zaručují podmínky sociálního smíru a osobního bezpečí, jež byly v době před civilizací zajištěný rié: dostatečně.
JS Hilberg, The Destruction of the European Jews, s. 1044.
62
63
Tato vize nemusí být zavádějící. Ve světle holocaus.tu_jvšak J
rozhodně rjůsobí jedrwsteanně. Přestože pro zkoumání zpřistup- |
ňuje důležité trendy nedávné historie, diskusi o jiných, neméně f
zásadních tendencích předem vylučuje. Jelikož se zaměřuje na |
jednu fasetu historického procesu, zavádí svévolnou dělicí čáru |
mezi normou a nenormalitou. Tím, že delegitimizuje určité nou- |
ževnaté aspekty civilizace,.,, vyvolává falešný dojem jejich naho- I
dilosťi a přeahodnosti a zároveň zakrývá nápadné souznění mezi |
jejich nejvýznačněji^n^ |
modernity. Jinými slovy, odvrací pozornost od trvalosti alterna- j
ttvnTrm"ä''äestruktivního..D            xivilimčiiího..procesu a prak- f
tickV'umlčuje a marginalizuje kritiky, kteříJrvají na tom, že mo- I
děrní sociální uspořádání má dvě stránky, |
Tvrdím, že jako hlavní poučeníjyyplývá z holocaustu nut- I
nost brát tuto kritiku vážně a teoretický model civilizačního pro- i
cesu rozšířit tak,^abyTzalirjriipyal i jeho.tendenci degradovat, vy- |
lugpyjt;.a.ďeiegitirrúzpvatjetické motivace sociálního jednání. Je |
třeba, abychom vzali v úvahu skutečnost, že civilizační proces :|
je mimo jiné také procesem, v němž se použití a nasazení násilí 1
vyděluje z morálního uvažování a požadavky racionality se vy- if
i maňují z vlivu etických norem a morálních zábran. Jelikož pro- |
sazování racionality i za cenu vyloučení alternativních kritérií |
jednání - a zejména tendence podřizovat užívání násilí racio- I
nální kalkulaci - se už dlouho považuje za konstitutivní cha- í
rakteristiku moderní civilizace, v jevech, jako byl holocaust, je l
třeba vidět legitimní výsledky civilizačního procesu a jeho stálý ;j
potenciál. é
Tyto důležité, dosud však podceňované souvislosti se odhalí,
čteme-li znovu s výhodou časového odstupu Weberovo objas- í)
není mechanismu a podmínek racionalizace. Jasněji vidíme, že J
podmínky racionálního provádění činnosti - například obecně Ý
známé oddělení domácnosti a podniku nebo soukromého pří- b.
jmu a veřejných důchodů - fungují zároveň jako vlivné fak- i
tory izolace cílevědomého, racionálního jednání, zabraňující £
jeho propojení s procesy, které jsou ovládány jinými [z defi- á
nice iracionálními] normami, takže toto jednání je pak imunní |
vůči omezujícímu vlivu požadavků vzájemné pomoci, solida- |
rity, vzájemné úcty atd., které přetrvávají v postupech nepodnikatelských subjektů. Tento obecný výsledek racionalizační tendence_se_- jak se dalo očekávat - kodifikoval a instituciona_-Ifzbvaljv^moderníbyrokracii. Podíváme-li se také na ni ze stejného zpětného pohledu, ukáže se, že jedním z jejích hlavních zájmů - neboť jde o vskutku základní podmínku jejího úspěchu jaEožto nástroje racionální koordinace jednání - je umlčovatjno-rálku. Odhalí se také, Že ve své každodenní jcinnosti, v níž bez-cTiyBně racionálně řeší problémy, může generovat taková řešení, jako byl Holocaust.
—Každý- přepis teorie civilizačního procesu v naznačeném směru by nutně vyžadoval změnu v_ samotné spciplogii. Povaria a styl sociologie byly přizpůsobeny téže moderní společnosti, již se snaží prozkoumat a teoreticky uchopit. Sociologie je od svého vzniku v mimetickém vztahu se svým předmětem — či spíše s představou tohoto předmětu, kterou vytvořila a přijala jako rámec svého diskursu. Sociologie tak coby svá kritéria správnosti prosazovala tytéž principy racionálního jednám, ve kterých videl a "konstitutivní součást svého předmětu. Jako zavázne pra-vídIo"~socToÍogického diskursu také prosazovala nepřípustnost etické problematiky v jakékoli jiné formě, než je forma obecně přetrvávající ideologie, která je ve vztahu k tomuto (vědeckému, racionálnímu) diskursu heterogenní. Slovní spojení jako „posváť nost lidského života" nebo „morální povinnost" zní na sociologickém semináři stejně cize jako v klimatizovaných, sterilně čistých místnostech byrokratického úřadu.
Dodržováním takových principů v odborné praxi nedělá sociologie nic jiného, než že se podílí na vědecké kultuře. Tato kultura se jakožto neodmyslitelná součást racionalizačního procesu nemůže vyhnout novému pohledu. Mlčení ve věcech morálky, které si věda uložila, konec konců odhalilo některé z jejích méně propagovaných stránek, když se otázka produkce a likvidace mrtvol v Osvětimi artikulovala jako „medicínský problém". Je těžké přejít varování Franklina M. Littella upozorňujícího na krizi věrohodnosti moderní univerzity: „Která lékařská Škola vzdělávala Mengeleho a jeho spolupracovníky? Která katedra antropologie připravila pracovníky .Institutu pro rodovou dědičnost' na
64
65
Štrasburské univerzitě?"37 Aby se člověk nemusel ptát, komu tady zvoní hrana, a vyhnul se pokušení mávnout nad těmito otázkami rukou jako nad věcmi pouze historického významu, stačí mu pouze projít analýzu, v níž Colin Gray zkoumá podněty k současným závodům v nukleárním zbrojení: „Vědci a technici na každé straně nutně ,závodí* ve snižování vlastní nevědomosti (nepřítelem tu není sovětská technika; vědeckou pozornost přitahují fyzikální neznámé)... Vysoce motivované, technicky kompetentní a náležitě financované výzkumné týmy budou nevyhnutelně vytvářet nekonečnou řadu zbrusu nových (či vylepšených) návrhů zbraní."38
První verze této kapitoly vyšla v prosinci 1988 v The British Journal of Sociology.
37 Franklin M. LiUell, fundamentals in Holocaust Studies", Annals of AAPSS, fi. 450 | (červenec 1980}, s. 213.
sb
icervenec i»ouj,   i. to.
Colin Gray, The Soviet-American Arms Race, Saxon House, Lexington, 1976, s. 39,40.
Naj^ryníjiiojile^ je tak
zjevných jako souvislost mezi antisemitismem a holocaustem. Evropští Židé byli vražděni, protože Němci, kteří je vražHiTiTa'le-jich místní pomáhači Židy nenáviděli. Holocaust byl gigantickým vyvrcholením staletí dlouhé historie náboženské, ekonomické, kulturní a národnostní zášti. Takové vysvětlení holocaustu člověka napadá nejdříve. Je „logické" (může-li si člověk dovolit hrát si s paradoxy). A přesto očividná přesvědčivost tohoto kauzál-ního spojem jDnJriiJ^
DLký~pečlivému historickému zkoumání, které se provádělo v posledních desetiletích, už dnes víme, že před nástupem nacistů k moci a i dlouho poté, co upevnili svou vládu nad Německem, byl lidjDvý_amlsenútm
s nenávistí vůči Žixlůrn_v nejedné^evrqpské zemi pouhým ne-dochůdčetem. Dlouho před tím, než Výmarská republika dokončila posledními opatřeními dlouhý proces židovské emancipace, pokládalo mezinárodní židovstvo Německo obecně za přístav náboženské a národnostní rovnosti a tolerance. JJajiva-cátého století ysj^pjh^Něm
akademiků ^ jči Británie. .Li-
dová zášť k Židům nebyla ani hluboká, ani obecně rozšířená. Zřídka se projevila v^^väTec^'verejného násilí, v jiných končinách Evropy tak běžných. Pokusy nacistů probudit v lidech antisemitismus umělým inscenováním veřejných projevů protižidovského násilí byly kontraproduktivní a nemohly uspět. Jeden z nejvýznačnějších historiků holocaustu Henry L. Feingold dospěl k závěru, že kdybychom měli průzkumy veřejného mínění,
66
67