Úvod do sociologie práva FSS MU v Brně podzim 2010 shrnutí hlavních myšlenek (H. Baňouch) Role práva z pohledu společnosti ¢Právo má naplňovat většinově sdílenou představu o spravedlnosti ¢Právo je regulativní systém upravující chování jednotlivců ¢Právo snižuje entropii, neurčitost zvýšením pravděpodobnosti, že jednotlivci mohou spoléhat, že ostatní budou jednat právními pravidly předvídaným způsobem Spravedlnost a její definice ¢Spravedlnost je velmi obtížné definovat: nejobecnější definice hovoří o spravedlnosti jako o příkazu posuzovat (rozhodovat, přistupovat, upravovat) stejné případy stejně a různé rozdílně ¢Přiléhavější je aristotelské rozdělení na dvě poněkud rozdílné spravedlnosti: spravedlnost jako ochranu pokojného stavu a spravedlnost rozdělovací (distribuční) rovnosti. Z hlediska sociologie je právo ¢Formálním nástrojem sociální kontroly ¢Sociální kontrola zajišťuje ve společnosti řád ¢Právo disponuje: ¢sankcemi (jasnými a předem danými) ¢vynucením ¢ ¢ Tím se výrazně liší od jiných normativních systémů (jako je sekulární či náboženská morálka) Právo a morálka ¢Neplatí teze, že právo je minimem morálky (pokud kdy tato teze platila) ¢S postupem modernizace se právo odpoutává od jasného morálního obsahu. Důraz se přesouvá k procedurám a k pojmu zákonnost a výkonu moci dle zákona a na jeho základě ¢Mezi právem a morálkou vždy bude mezera, trhlina („gap“). ¢Jde o jedno z nebezpečí práva: co je po právu, nemusí automaticky být spravedlivé či morální Typická témata sociologie práva ¢Integrita a diferenciace společnosti (Durkheim) ¢socializace (mnoho autorů , výrazně ale Berger a Luckmann) ¢sociální anomie (Durkheim„bezzákonní“, obecná normativní dezorientace nezaměňovat s psychologizujícím pojetí) ¢vnitřní a vnější nástroje zajištění konformity (diskurs deviace a mocenských vztahů) ¢sociální konflikt (Marx) a jeho regulace a institucionalizace („usplavňovač“ (kanalizátor) škodlivých střetů) ¢legitimizace Svých cílů právo dosahuje ¢ Pomocí formálních pravidel chování –právních norem, které jsou vtěleny do právních předpisů ¢Tyto pravidla musí být ¢všeobecně známá ¢vynucovaná ¢srozumitelná ¢stabilní (napjetí s dynamikou společnosti) ¢uznávaná (legitimní) Poznámka: ¢ Jedním ze základních přínosů sociologie práva k výzkumům chování práva spočívá v neustálém upozorňování a sledování rozdílu mezi tím, co právní systém deklaruje jako cíl svého usilování a mezi tím k čemu v právní každodennosti skutečně dochází (právo v akci a právo na papíře). ¢ Z hlediska sociologie vědění je zřejmý sklon k jisté deformaci právního myšlení, které je blízké k zaměnění před--pisu (pre--skripci) toho co „má být“, s po--pisem (de--skripcí) toho co skutečně „je“. Mezi napsaným a žitým však je rozdíl. Na tuto banalitu se zapomíná. Aktéři práva ¢ Jde jednak o právní profesionály (advokáti, soudci, notáři, státní zástupci), kteří před vstupem do profese prochází povinnou praxí, jež slouží k získání dovedností a zkušeností a k profesní socializaci. (Což je dokladem faktu, že právo je ovlivňováno faktory, které knižní právo nemůže znát.) ¢ Právníci pracující v zaměstnaneckém poměru v soukromém a veřejném sektoru, zákonem předepsanou právní praxi nemají. Nastupují hned po VŠ. Zvláštní kategorií jsou policisté. „Účastníci“ ¢Strany soudních sporů (obžaloba a obhajoba v trestních věcech, žalobce a žalovaný v ostatních soudních sporech; zástupci státu (OPD např.) ¢Účastníci správních řízení (daně, přestupky, stavební řízení, vodoprávní řízení, získávání veřejnoprávních oprávnění atd.) ¢Osoby právním řízením v nějakém ohledu dotčené (experti, oběti trestných činů atd.) ¢ Představují laický prvek mezi právními aktéry, právo ale předpokládá, že mají právní dovednosti Tvůrci pravidel zákonů, ústavních zákonů, podzákonných vyhlášek a nařízení, a principů užitých k řešení sporů ¢byrokratický aparát držitelů zákonodárné iniciativy (typicky vládní a ministerští úředníci) ¢členové zastupitelských sborů (poslanci a senátoři) ¢soudci vyšších soudů ¢vědečtí experti (nejčastěji sociálněvědní: sociologové, ekonomové, psychologové; viz např. hranice odpovědnosti, určení jak počítat škodu, zda osoba byla schopna ovládat své jednání atd.; toto vědění tvoří normy pomocí společného mínění expertů – právo zde nemá co říci) Na chod a směřování práva mají významný vliv i „nesystémoví“ aktéři: ¢Tvůrci a ovlivňovatelé veřejného mínění (Public relations agentury, tvůrci mínění – viz dvoustup. model komunikace, intelektuálové – viz z historie angažmá např. v Dreyfussově aféře nebo v Hilsneriádě; novináři) ¢Zájmové skupiny (kapitálově silní hráči, odbory, organizace ochránců lidských práv) ¢ Všichni aktéři právo směrují, tematizují, využívají ze svého úhlu pohledu na sociální realitu. ¢ ¢ Těmito skupinami sdílený přístup k aplikaci (užívání) práva nazýváme ideologie aplikace práva. ¢ ¢ V ideologii aplikace práva se odrážejí hodnotové, zkušenostní, kulturní či tradicí ovlivněné prvky, jež jsou mimoprávní, a jsou obtížně uchopitelné tradičním jazykem racionality. Právo ¢je jedním z normativních systémů ¢snižuje entropii a uchovává rovnovážný stav společnosti (homeostázi) ¢ ¢Nezbytné (tj. fungování umožňující) fikce legislativně vznikajícího práva: ¢bezrozpornost ¢bezmezerovitost Formální systém práva ¢právo hmotné a procesní ¢právní odvětví (občanské, trestní, správní, finanční…) ¢Právní systémy (rodiny) ¢kontinentální (římsko-německý) ¢anglosaský (USA a VB) ¢socialistický ¢islámský ¢ostatní právní systémy ¢ Právo je formální normativní systém, neboť: ¢předepisuje závazná pravidla (normativita) chování a ¢tato pravidla jsou (relativně) přesně vymezena a jsou uspořádána do systému a dílčích systémů (formálnost) Funkční určení práva: ¢efektivní výkon sociální kontroly ¢ ¢řešení sporů ¢ ¢technický nástroj k provedení společenské změny Právo je nástrojem formální sociální kontroly. Sociální kontrola: ¢uspořádává vztahy ve společnosti, čímž se chování členů společnosti stává předvídatelným, neboť každý člen společenství může očekávat, že ostatní členové společenství se chovají a budou chovat dle pravidel ¢zpřehledňuje sociální situace, neboť ustavuje řád společnosti a řády usnadňují orientaci a činí očekávání určitějšími Sociální kontrola vyžaduje ¢srozumitelná a jasná (explicitní) pravidla chování ¢sankce za porušení pravidel - jde o sankce dopředu stanovené ¢vynucení dodržování pravidel a vynucení podrobení se sankcím Integrující funkce práva ¢Je tmelícím médiem, založeným na vztazích anonymní vzájemné závislosti (kontakt vytváří zvyklosti a zvyklosti s nejvyšším vlivem se mění v pravidla chování) ¢V rozrůzněné moderní společnosti plní právo koordinující funkci ¢Vyplňuje prázdnotu vzniklou díky rozpadu, či zpochybnění platnosti, normativních systémů tradiční společnosti (vodítka morální povahy zmizela) ¢Hodnoty aktérů liberální společnosti jsou často protistojné, všichni se ale shodnou na proceduře vzniku pravidel Strukturní funkcionalismus ¢(Zamlčeně) bere právo jako mocný a přesný nástroj umožňující pružně a účinně řídit společnost ¢Věda funguje jako dodavatelka poznatků o chování jednotlivců. ¢Objeví-li se odchylka od předepsaného chování, stačí jen stanovit pravidlo a sankci, a ¢Právo zafunguje a deviace zmizí Faktory působící proti „řádnému fungování“ práva ¢dysfunkce (přeregulování, vázanost na určitou stratifikační pozici, rigidita, sklon ke konservatismu), Nezamýšlené důsledky, manifestní a latentní funkce ¢Merton (stať sociální struktura a anomie) formuluje názor, který je stejně „kacířský“ jako paradoxní: nedodržení normy nemusí být vždy znakem nenormálního chování; deviace tedy není projevem „nemoci“. ¢Dalším inovativním poznatkem je konstatování o omezených funkčních možnostech sociální kontroly. Právo je však stále viděno jako nástroj k řešení společenských problémů Dodržování práva bere právní teorie jako samozřejmost, ale závisí na: ¢znalosti práva (a právním vědomí) ¢hodnotovém konsensu ¢normativní komplexitě ¢přísnosti sankcí ¢neodvratnosti sankcí ¢vynucovacích kapacitách ¢důvěře, že právo je jednotně vynucováno Autopoiesis práva ¢Znamená samostatnost, nezávislost a jistou netečnost práva na společnosti ¢Pojem přichází z biologie (a v tomto smyslu je stejně „naivní“ jako první teorie společnosti, které se pro výchozí rámec ohlížely k fyzice, biologii či medicíně) ¢autos = sám; poitein= činit (řecky); v biologii myšlenka sebe-organizace systémů, které pak mohou operovat jen za podmínek, které si samy vytvořily Charakter autopoietického systému ¢Sám si určuje své zákonitosti a formu, svá pravidla fungování, sám se organizuje a určuje svou změnu ¢je sebe-referenční (sebe-vztažný), sebe-popisující a sebe-produkující ¢komunikuje se svým okolím, ale nečerpá z něj svůj normativní a legitimující základ Rizika a naděje autopoiesis ¢porozumět právu lze opět jen jazykem práva ¢právo se auto-legitimizuje (pouhým) faktem své existence, ¢legitimita práva je údajně připravenost akceptovat v rámci určitých mezí tolerance rozhodnutí, která ještě nemají obsah ¢právo ale má autonomii i k politické moci a systémům donucení ¢právo nelze řídit z jednoho centra Poučení z pojednání o autopoietických rysech práva ¢Právo není jednoduchou převodovou pákou sociálních sil ¢Má vlastní logiku, jazyk a způsob fungování. Vhled na základě „zdravého rozumu je často nemožný ¢Chová se tedy jako expertní systém a nerespektování vnitřní logiky může vést k tomu, že zavedená právní norma se chová zcela jinak, než mysleli její (neprávní) autoři Hodnoty, ideologie a důvěra ¢Hodnotový základ práva nemůže být z pohledu sociologie práva přehlížen, protože má významný podíl na tom, jak právo skutečně funguje ¢Chápání práva jeho jednotlivými aktéry (nehodnotící pojem ideologie) významně ovlivňuje skutečné fungování práva ¢Důvěra je zpětnovazebním pojítkem mezi do sebe uzavřeným světem práva a lidskou každodenností. ¢ Sociální konstrukcionismus resp. celá fenomenologická sociologie ¢zvolily za východisko zkoumání, jak je svět lidmi zažíván, jak se jeví. ¢přesunuly pozornost od zkoumání toho, co o sobě systémy (třeba právo) říkají, k tomu jakými se lidem jeví dle každodenní zkušenosti. ¢Konflikt je jen přirozeným důsledkem rozdílných (časově a prostorově) podmíněných pozic a často je zdrojem redefinice významu; je tedy produktivní, což musí reflektovat i právo Právo a racionalita ¢Právo je ve srovnání s konkurujícími normativními systémy chápáno jako nástroj racionální ¢Právo jako regulátor lidského chování však musí kalkulovat s tím, že vedle (účelově) racionálních forem jednání se lidé běžně chovají hodnotově racionálně, ale i mimo-racionálně (tradiční chování a afektivně řízené, či zdůvodněné chování) ¢Jakkoli (si) právo umí „vnitřně“ zdůvodnit svou spravedlnost a korektnost, neobejde se bez důvěry osob stojících mimo právo, že takový skutečně je. ¢Nejsou-li život práva srozumitelnými, lidé jim (přesto) dávají významy na základě své zkušenosti s podobnými institucemi (např. byrokracií) ¢Pokud právu lidé nedůvěřují, pak právo nefunguje, lidé je nevnímají jako systém jež je součástí jejich světa a problémy, jež má řešit právo řeší jinak a právo interpretují jako nefunkční systém, jemuž proto není třeba se ve všem podřizovat, Předpoklady fungování práva ¢Právo je v nejširším smyslu slova jednotným systémem, ¢systémem univerzálně platným, ¢s jednotnými pravidly výkladu bez ohledu na pozici interpreta (vykladače), ¢systémem hodnotově neutrálním. Vztah práva a vědy ¢Právo jako nástroj vědy, jako prostředek k prosazení cílů, jež byly shledány na základě vědeckého poznání jako žádoucí ¢Právo jako předmět vědeckého zkoumání, kdy jsou prověřovány a ověřovány teze na nichž právo stojí a je zkoumána tvrzená funkčnost (sociologie práva, etnologie práva, resp. právní antropologie, law&economics, atd.). Právo pracuje mj. s těmito předpoklady: ¢všeobecného dodržování ¢všeobecného vynucení ¢všeobecné znalosti (neznalost neomlouvá) ¢propojení práva a spravedlnosti ¢potlačení otázky legitimity legalitou ¢schopnosti řešit všechny situace ¢ Tyto předpoklady však nejsou vždy a samozřejmě splnitelné, což uvidíme, podíváme-li se na společenské fungování práva z vnějšku Globalizace a vývoj práva ¢Globální procesy, zejména rozpad bipolárního světa a ekonomický vzestup států založených na islámu přinesly změny v oblasti práva ¢Autoritářské a totalitní režimy přešly k demokracii, a znova je proto ustavován význam demokracie, právního státu, svobody ¢Ekonomická síla islámu atakuje euro-americký kompromis ve vztahu stát-náboženství ¢Přibáň: Konsensus je minulostí realitou dneška je pluralita a polyarchie. Pluralita sama je regulativním principem ¢Tamanaha: právo podléhá ztržnění, instzrmentalizaci, formalizaci a proceduralizaci, odpojuje se od zvyků a morálky, žije vlastním životem. Ke skutečnému pochopení práva není třeba pouštět se do legitimizačních úvah ¢Dahrendorf: globální nejistoty znovu atakují hranici kompromisu mezi svobodou a bezpečím.