CAUSA
TEXT MICHAL KOMÁREK
MARSHALL McLUHAN
CAUSA
MARSHALL McLUHAN (21. 7.1911 -31.12.1980) se proslavil především knihou Jak rozumět médiím. V ní a dalších dílech rozvinul originální vizi propojení moderních technologií a budoucí podoby lidské kultury. Je předchůdcem současných futurologů, autorem populárního termínu „globální vesnice", i dnes patří k nej diskutovanějším teoretikům moderní společnosti.
Navíc, což neru zcela typické ani pro moderní intelektuály, je jeho styl zábavný. V jeho nejslavnější knize Jak rozumět médiím se dozvíte prakticky vše, co potřebujete k životu -jak vznikla matematika na bázi hmatu, proč Eskymáci stavějí iglů, jaký význam měl třmen pro rozvoj feudálni společnosti, jak metafyzicky uchopit „oblečeni", jak Shakespeare předjímal éru elektronických médii a samozřejmě také, kam směřuje naše moderní společnost.
Jg to fascinující směs aforismů, metafor, vizí a originálních nápadů, literárních sond a až schizofrenní sebejistoty. Je mimořádná mozaikovitým esejistickým stylem i přemírou původních hypotéz. A pokud k ní chcete přistupovat jako k tradiční teoretické knize, pokud jste náhodou odkojeni středoevropským - rozuměj německým urúverzitním -stylem, pak ve vás zřejmě vzbudí spíše nepříjemné podráždění s přiměsi pohrdáni. A neporozumíte ničemu. Jen pokud se otevřete bizarní kombinaci moderního anglosaského myšleni a náboženského mýtu o návratu, máte šanci pochopit alespoň něco málo. Sám McLuhan se o svém díle vyjádřil takto: „Nepředstírám, že mu rozumím. Jsou to ostatně velmi složité věci."
NEMĚL JSEM MATKU
TJMcLuhana lze vystopovat dva faktory, které ovlivnily jeho způsob myšlení a chování. Marodil se v roce 1911 vEdmontonu, rodiče byli přísní protestanti, ale rodina to byla na svou dobu výjimečná. Už v roce 1913 se navíc přestěhovala do horské venkovské oblasti nedaleko města. Venkov a volná prérijní krajina až mysticky ovlivnily McLuhanovo myšleni.
„O západním nebi přemýšlím jako o jedné z nejkrásnějšich věcí... Zápaďan nemá úhel pohledu. Má široké panoráma, má na všechny věci neomezené pole náhledu, a protože má toto neomezeně pole v jakémkoliv okamžiku, nemusí mít obavy o cíl," vzpomínal McLuhan.
Jeho otec neměl vysokoškolské vzděláni, živil se vcelku úspěšně jako realitní či pojišťovací agent, měl přirozený zájem o mystiku a vědu. Matka byla na svou dobu neobvyklým příkladem emancipované ženy, své děti učila rétorice a pořádala rétorická turné po farnostech, starost d domácnost přenechávala většinou svému muži. Komplikovaný vztah k matce vyjádřil McLuhan tímto deníkovým zápisem: „Nikdy jsem neměl matku, někoho, kdo by zmirňoval spíše, než rozvíjel, moje vrozené a vnitřní slabosti a těžkosti."
Kombinace mystických zážitků z přírody, fixace na matku a lehce pohrdavý vztah k intelektuálně slabšímu otci nepochybně působily na utváření mimořádné osobnosti. Marshall McLuhan byl neuvěřitelně ambiciózní, arogantní, pronikavý duch, který byl. nesmlouvavý k jednotlivým lidem, ale snil o kolektivní lidské harmonii, která překoná
B2 ► REFLEX 50/04
Mladého McLuhana nadchl suverenitou svých myšlenek a svého stylu G. K. Chestorton
í1 mechanickou industriálni dobu spacializova-< né dělby práce a vrátí lidské společností souznění s původní čistotou smyslň a přírodou
;   Byla to nezvyklá kombinace z venkova ■ vzešlého, přisni nábožensky orientovaného člověka a velkosvětského, ambiciózního intelektuála. V mládí měl velký morální problém s prvním polibkem a váhal, zda po něm může ještě zůstat dobrým křesťanem. Na druhou stranu ho zjevně těšilo zavádět s hosty svých radičů intelektuální diskuse a dávat jim sarkasticky najevo svou převahu ve vzděláni i v úsudku. Pokora rozhodně nebyla jeho silnou stránkou. Nebyl právě vynikající student, ale měl pro to jasné zdůvodněni. Při studiu na univerzitě v Manitobě si do deníku zapsal: „Nikdy jsem neměl učitele, který by mě přivedl byt k nepatrnému zájmu a to, co jsem studoval."
Novou etapu v jeho životě zahájila prázdninová cesta do Anglie v roce 1932. Jednak si Anglii zamiloval, jednak tu „objevil" Chester-tona. Setkáni s myšlením G. K. Chestertona bylo opět typické - McLuhana totiž okouzlil spisek What is Wrong with the World. Autor mu byl blízký originálním stylem, a především všeobsáhlou odvahou myšlenek. McLu-lianDvi životopisci zdůrazňují, že tato Ches-tertonova kniha není právě veledílem, které by někoho mělo zásadně ovlivnit. Jenže to zásadní pro McLuhana bylo poznání, že je možné se vymanit z rámce školometských literárních rozborů a rozmáchnout se k myšlenkám, které si budou klást ty najvyšší nároky. Nic menšího pro něj nemělo cenu.
Anglická zkušenost byla rozhodujici - mladý McLuhan se rozhodl studovat v Cambridgi a tady se setkal s mnohem modernějším
Revoluci elektronických médií hlásal v době, kterou ovládal jesle tisk
a uvolněnějším myšlením než na provinční kanadské univerzitě. Ne že by to znamenalo , proměnu jeho povahy: typické je jeho setkání s proslulou Gertrudou Steinovou, která přijela na přednášku do Cambridge. Vážená mys-Htelka si musela v diskusi vyslechnout McLuhanův útok, že její myšlenky jsou povrchní. Rozvášnilo ji to tak, že se proti studentovi rozeběhla s napřaženým deštníkem v ruce. I v Anglii zůstal McLuhan svůj.
Ještě jedna věc z anglického pobytu ho charakterizuje. Nejprve dal své dívce - té, kterou poprvé políbil — ultimátum, že za nim musí přijet Ta uposlechla, nalodila se na první zaoceánskou loď a dorazila. McLuhan byl ale její přítomností zklamán. Krátce poté, co se vrátila do Kanady, dostala dívka dopis, v němž MarshaU vztah ukončil. (Později, po návratu 2 Anglie, se oženil s dívkou, s niž zůstal až do konce života.)
Po návratu z Cambridge začal učit na univerzitě ve Wisconsinu. Na tu dobu vzpomíná jeho kolega, který s nim trávil dlouhé hodiny intelelclniáloimi rozhovory: „Žádné zobecněni nebylo méně než kosmické ..." McLuhan se od teorie literatury postupně orientoval na teorii komunikace a médii, působil na dalších kanadských univerzitách i v New Yorku a v šedesátých letech se stal zjevením pro celou generaci studentů i teoretiků. Projevil se jako intelektuálni kometa, která vtrhla do akademických kruhů s převratně novými myšlenkami. Stal se skutečnou hvězdou a užíval si to - poskytoval rozhovory společenským časopisům včetně Playhoye, zahrál si i ve filmu Woodyho Allena Annie Hallová, oslňoval svými rétorickými schopnostmi. Obdivovanou celebritou zůstal až do své smrti.
McLUHANACY
Kniha Jak rozumět médiím se stala inte-lelrtuálnim bitem šedesátých let minulého ; století. A po opadnuti zájmu v osmdesátých letech se hitem stává znovu. Dnes je pro některé následovníky kanonickou literaturou, v níž mcluhanisté hledají klič k pochopeni doby, kterou už jejich učitel nezažil. K McLu-hanovi se jako ke svému guruovi hlásí například časopis Wíred, na torontské univerzitě;.■; je specializovaný mcluhanovský kabinet, : jenž vydal sérii CJJ-KOM Jak rozumět McLu-hanovi, webových stránek je bezpočet, filozofové a médiologové zkoumají jeho vztah ke konceptu virtuální reality či k postmoderni filozofii.
„Návod, jak se vypořádat s digitálním světem, je napsán na stránkách McLuhanových knih,"napsal Paul LevinsDn. Naproti tomu Guy Debord označil McLuhana za „nejpře-svědčivějšího hlupáka století" a Benjamin de Mott v knize Against McLuhan zavádí pojem „mcluhanacy" jako slovní hříčku odkazující na slovo „lunacy" čili bláznovství či šílenství.
Zájem o McLuhana je podobně bizarní jako jehD dilo, McLuhan měl totiž za to, že provádí zkoumáni především sám pro sebe, že ne- ' bude mít žádné následovníky a že není futu?-: rologem. Sláva by ho nicméně těšila, jako ho těšila už za jeho života.
Média zkoumá McLuhan v širokém pojetí; v němž je v podstatě ztotožňuje s technologii - média jsou prostředky komunikace mezi lidmi a přiradou a zároveň vytvářejí novou přírodu. Neredukuje je tedy na masmédia v dnešním pojetí, na komunikační média typu tisku, rozhlasu, televize či Internetu. Médium v McLuhanově pojetí je stejně kolo, že-
REFLEX 50/044 63
leznice nebo oblečení či město - vše, čím člověk rozšiřuje svoji přirozenou smyslovou výbavu, aby měl větší šanci přežit a adaptovat se ve světě. Dějiny lidské kultury jsou dejinami „extenzí" lidských smyslů a orgánů - nástroj rozšiřuje a umocňuje výkonnost lidské ruky, kolo zrychluje lidskou nohu, písmo mění využiti a charakter řeči... Člověk vytváří druhou technologickou přírodu, která je projektem jeho vlastni přirozená výbavy.
Až do nástupu elektronických médii v polovině minulého století vedl podle McLuhana tento proces k mechanickému rozdrobo-vání původní smyslové jednoty člověka, k jeho redukci na oddělené specializované funkce.
McLuhan svoje pojetí vysvětluje originálni interpretaci mýtu o Narcisoví. Odmítá jako povrchni běžnou představu, že Narcis se zamiloval do svého vlastního obrazu. Právě naopak: Narcis nepoznával sám sebe v obraze od něho odděleném a to ho uvedla do otupě-losti, do narkotického stavu. Tak je to se všemi extenzemi člověka - člověk reaguje na zvýšený tlak a stres vyvinutím nové technologie, ta mu umožní získat novou rovnováhu. Například - vyšší požadavky na přepravu objemných materiálů na delší vzdálenosti vedly k vynálezu kola. Jenže každá taková extenze je zároveň autDamputaci přirozeného lidského orgánu, v tomto připadě nohy. Člověk prožívá šok, který mu pomůže vyrovnat se se sehezraněním a celkovým zrychlením životního rytmu. Reaguje otupělosti. Ztrátou schopnosti rozeznat, že technologie a médium jsou jeho vlastním projektem. „Au-toamputace znemožňuje sebepoznáni."
Navíc - každá jednotlivá technologie je extenzí jen určitého odděleného smyslu či orgánu, b mění tak původně harmonický poměr mezi smysly. Originálnimi slovy-samotného autora; „Kolo je ablačnim absolutnem no-
hou, stejně jako je židle ablačnim absolutnem zadku, Když takové ablace vtrhnou do společnosti, změní její syntax."
NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI
ZáMadnim vynálezem západního člověka je fonetická abeceda. Oddělila znaky, z nichž se skládá slovo, od jeho zvuku. Zavedla typický prvek pro celou západní kulturu: opakovatelné oddělené jednotky, jejichž pomoci se skládá celek. A založila dominantní rolí zraku. Původní orální kultura, jež slovo vnímala jako mluvenou řeč, se proměnila vkul-turu vizuální, která vnímá slovo jako zapsané pomocí fonetických znaků. Tuto tendenci završil a umocnil Gutenbergův vynález knih-
tisku - ten dal příklad veškeré dalši mechanizované industriálni výrobě, založené na mechanickém opakovaném pohybu oddělených části, jež samy o sobě nemají význam, Západní civilizovaný člověk je tak podle McLuhana člověkem vizuálním a hteráxním. Necivilizovaný kmenový člověk je vtažen do bezprostřední komunikace, a to všemi smysly-poslouchá řeč, vnímá tón hlasu, gesta. Nemá možnost poodstoupit a nereagovat. Žije v přirozeném univerzu lidské společnosti a přírody. Civilizovaný literární člověk naopak získává čas pro promyšlení své akce, jelikož informaci dostává v podobě psané zprávy a vymaňuje se z nutnosti okamžité reakce. Fismo a knihtisk navic umocňuji jeho schopnost vytvářet a distribuovat informace a tak kontrolovat vzdálená území, umocňuji ■možnost mocenské expanze. Civilizace je charakterizována dominancí vizuality, principem mechanické opakovatelnosti, vymaněním individuality člověka z kmenové pospolitosti, a je tak i kulturou oddělenosti a osobního názoru. Fonetická abeceda dala vzniknout Římské říši, knihtisk pak průmyslové revoluci,
Nástup elektronických médii tuto civilizaci mění. Je návratem k budoucností. Elektronická média totiž přinášejí možnost okamžitého přenosu informaci, ruši tak literárni distanci mezi akci a reakcí, obnovují na novém základě všeobecnou vtaženost člověka do životů ostatních lidí. Hodnotou přestává být osobni oddělený názor, stává se jí participace, účast. Elektronická média navíc Dhnovují smyslovou harmonii, protože nejsou autoam-putaci jednotlivého lidského orgánu, nýbrž nervové soustavy, která jednotlivé smysly řidl. Civilizovaný mechanický specializovaný rozdrobený literární člověk tak s elektronickými médii, dominovanými televizi a počítačem, dostává novou šanci na nabyli celíst-£ vosti, kterou ztratil s rozpadem kmenového £ společenství. Mechanický industriálni svět 3 se mění na globální vesnici... S    Skličující obraz narkotické narcistní kulit tury, y níž člověk ze sebe vytrhává své orgá-jjj ny a smysly a hází je do okolního světa, aniž S by v něm poznával sám sebe, je nahrazen S kulturou sebepoznáni, která do okolního svě-jjj ta rozprostírá svůj mozek.
(E O.
|FUTUROLOG
Přestože žil Marshall McLuhan přEd komerčním rozšiřerúm počitačů a nic netušil o Internetu či mobilních telefonech, předznamenal mnohé z myšlenek, které od osmdesátých let minulého století rozvíjí futuro-logie. Už u něj se setkáváme s populárním pojmem „globálni vesnice", dočteme se o společnosti informaci, o tom, že informace se stává hlavním druhem zhoží, že elektronická média promění klasickou zastupitelskou demokracii směrem k demokracii přímé. To vše rámuje romantickým mýtem o návratu harmonie lidských smyslů a nezmechanizovanébo lidského společenství. Jeho kritici mu vyčítají přílišný optimismus ve vztahu k novým médiím, jeho obdivovatelé upozorňují na to, že nic v jeho díle není tak jednoduché a že si rizika elektronických komunikačních médii uvědomoval. Jaka rizika7 Že elektronická média nepřinášejí romantický mytický návrat do budoucnosti, ale spiše nástup primitivní relativistické společnosti dominované obrazem a manipulované vlastníky médií, ztrátu racionálních hodnot civilizace.
Ať tak, či tak, čerpají z McLuhana koncepce postindustriálni společnosti či slavná vize Třetí vlny Alvina a Heidl Tofflerových. Je- : ho styl psaní a způsob myšleni maji hlizko k postaodernírnu způsobu uvažováni, Jeho analýzy daly zkoumání médií nový rozměr, neboť zdůrazňoval, že chápat musíme média samotná, nikoliv pouze jejich obsah, že média jsdu extenzemi lidského společenství, které je zpětně utvářejí k svému obrazu. Český psycholog Ivo Pondělíček vnímal dílo
McLuhana jako.....matoucí, hromově tichý
hlas myslitele a vizionáře, proroka a objevitele, který sugeruje protismyslný smysl: Nová média nejsou mosty mezi člověkem a pň-rodou. Jsou přírodou." ' 0
Woody Allen a Dianě Keatonová ve slavném filmu Annie Hallová. Zahrál si v něm i Marshall McLuhan.
G4► REFLEX 50/04