Paul Virilio je současný francouzský filosof, urbanista, poukazující na důsledky medializace společnosti, ale také historik vojenství a architektury. Pozornost upoutal zejména svou teorií dromologie či “estetikou mizení” (vzhledem k stále rostoucí rychlosti vnímání, která již dosáhla mezí, při nichž pojmy prostoru a času ztrácí pro člověka smysl, dochází k mizení věcí v toku obrazů). Následující výtah z rozhovoru byl převzat z čas. Le Monde prostřednictvím anglického překladu dostupného na Internetu:
Jaký je váš názor na budování informačních dálnic ?
Pokud je vůbec něco
imperiální, tak jsou to určitě komunikační dálnice. Uvědomuji si totiž, že
dálnice vznikly společně s fašismem. Nejprve Mussoliniho autostrády a potom
Hitlerovy říšské Autobahnen byly použity jako strategické cesty při obsazení
zemí východního bloku. Tehdy ještě samozřejmě nebyly dálnice určeny jen pro
zábavu, jak je tomu nyní. Ale přesto se divím, že se reklamní agentury odvážily
použít právě tento výraz.
Uvědomuji si také, že předchůdcem Internetu byl
Arpanet, síť sítí pro ty, kteří se zabývali vojenským výzkumem. Proč to skrývat?
Dálnice a utajený původ Internetu si jsou až příliš podobné a to je jeden ze
znaků totalitní dimenze reklamy, dimenze, jež byla vyjádřena zavedením
multimédií. Jsem jejich absolutním odpůrcem, i když samozřejmě neodmítám
celosvětovou komunikaci.
Jaké budou následky zavedení multimedií do
rodinného života ?
Zvyšující se počet rodin s multimediálními počítači
povede k vzniku toho, čemu říkám virtuální město. Multimédia vytvoří něco jako
město měst, městské hypercentrum. To způsobí revoluci ve vztazích k našemu
bezprostřednímu okolí i k ostatním lidem. Bude to začátek urbanizace skutečného
času. Jinak řečeno, vzniknou tak celosvětová hypercentra, kde skutečná města
nebudou nic než předměstí, periferie. Virtuální města vyvstanou z časového
stlačení, které způsobily telekomunikace.
Zapříčiní vznik tohoto města měst
nějaká konkrétní nebezpečí ?
Každou novou technologii provází její konkrétní
nehody. Vlak byl vyvinut s vědomím možného vykolejení, loď s možností
ztroskotání. Ale všechny tyto nehody měly jen lokální charakter. Multimédia a
okamžité komunikace s sebou přinášejí nepředvídatelné události. Rodiny budou
vystaveny možnosti integrální katastrofy, která by měla na celý svět dopad
srovnatelný s jaderným zamořením.
Jaké by byly následky takové integrální
katastrofy ?
Elita bude žít ve skutečném čase v hypercentrech, zatímco
vyhnanci ve “zpožděném čase” na předměstích. Železniční neštěstí měla vždy
velice konkrétní následky: oběti na životech a raněné. Proto byla předpokládána
již od začátku vývoje železnice. Oběti komunikačních superdálnic budou nehmotné.
Tito lidé budou nezaměstnaní, budou se cítit ohroženi, budou trpět důsledky
narušených sociálních vztahů.
A jak budou žít členové elity ?
Ve
virtuální bublině. Nereálnost změní zákon blízkosti. Nyní známe bezprostřední
blízkost. Takové jsou vztahy k rodičům nebo k přátelům. Vztahy z trhu a z fóra.
A potom ještě mechanickou blízkost dopravy, jež vede k opuštění venkova a
stěhování do měst. Komunikačními dálnicemi jsme dosáhli elektromagnetické
blízkosti, která již existovala díky telefonu a rádiu. Ale už brzy se tato
blízkost bude dotýkat našich smyslů: zraku, sluchu, hmatu, čichu, dokonce
sexuality. Budeme ostatní milovat jako bychom milovali na dálku. Jsme již nuděni
a obtěžováni těmi na blízku. Moderátora televizních zpráv známe lépe než souseda
z vedlejších dveří. Brzy se stane, že jediní milující se lidé budou žít ve
virtualitě.
Jaký bude dopad na společenský život ?
Přechod od vesnice
přes trhové město k velkoměstu vytvořil nukleární rodinu. Megalopolis vytvořilo
rodinu s jen jedním rodičem. Virtuální hyperměsto bude centrem potenciálního
sociálního rozkladu.
Jaký nový fenomén by mohl vést k takovému rozkladu ?
Rychlost ! Bahníme se v rychlosti. Ve své poslední knize jsem toto
téma rozvinul v teorii, kterou jsem pojmenoval “dromologie”, podle řeckého slova
“dromos” označujícího dráhu*. V průběhu času se lidé snažili zvýšit svou
rychlost. Využili k tomu koně, loď, vlak, letadlo... . Ale všechny tyto
rychlosti byly relativní, což znamená, že neovládly celý prostor. Dnes jsme
dosáhli meze, kterou nelze překročit - mez rychlosti světla. To s sebou přináší
globalizaci času. Světový čas předbíhá čas místní. Ovšem s rizikem integrálních
katastrof.
Ve své nejnovější knize mluvíte o šedé ekologii, která by měla
doplnit zelenou ekologii. Co je to vlastně zač ?
Je to ekologie vzdálenosti.
Potřebujeme vzdálenost. A zatím je její velikost zmenšována časovým stlačením
světa až do nicoty. Absolutní rychlost umožňuje uvěznění ve světě, jenž se stal
příliš malým. A tak se naše děti narodí do těsného světa. Opravdu existují
ergonomické rozměry. Ve světo-městech ztratíme právě ty rozměry, které se dnes
podílejí na kvalitě života ve skutečných městech.
* v angl. „course or track“; obvyklý český překlad řeckého slova „dromos“ je
však „závod“
(Pozn. překl.)
z angl. přeložil Filip Tvrdý
© Texty