nčlíd) bystačilii [ejleh náznaková a zkultivovaná podoba \* českách pánů na Staroměstském rynku by taky asi potéSily |tti Mi.ilokoln> Kapitola sedmá OCHRANA ZVÍŘAT Důvody k šetrnosti - ochrana lidí a ochrana zvířat Vztahy mezi různými druhy bývají obecné nesymetrické a výzva rybáře k žížale: „Pojď, vyrazíme si na ryby!" naplňuje v typickém případe' nadšen i ni jen jednoho z nich. Proč vlastně zvířata tli rán U před utrpením, které jim záměrně ěi mimovo] ně přivozujeme, je zajisté nesamozřejmč, podobně jako důvod, proč lak éiiiii u jiných lidi. „Chlapci házejí kameny po Babách /e žertu, žáby umírají doopravdy." napsal kdysi Plútarchos, l ti archaických etnik existuje vídy skupina osob, v typickém případě dospělých příslušníků vlastního kmene, které nelze bez rizika zahit či nějak fyzicky poškodil, ič/ i ura/ii . a príslušníka tccli ji nu li j;iku lidi v plném smyslu nevnímá, Archaická etnika vždy rozlišuji ..lidi blízké" a „lidi vzdálené", přičemž pfiltClskost, s<> lidarltti a odpovědnost je třeba projevovat jen prvním t meh Ač po rozšířeni univerzalistických náboženství (buddhismus, křesťanství, islám) tato zjevně vrozená tendence siahne, k příslušníkům vlastní rodiny se podnes předpokládá radikálně jiný vztah než k „Ostatním" lidem, což se projevuje i v právním rádu, ať uz povinnostmi, neho praveni například proti nim nemuset vypovídat u soudu. V momentech opadnuti ..civilizační stup k) /;i \ alek či podohnych situaci může tribální povědomí vždy /.novu získat vrch a vyhánět sve podivné květy (zvlasté, je-li naveliko podporováno, například v německé Třeti říši, již také 210 / Ochlupení bližrtí Ochrana zvítal / 211 mezi prvními padala /,i oběť etnika s po\ tdomíni kmenoví: vy-lut nosu posléze mělo do)íl i aa ostatní>. Kdo sc chce přímou a tlcpřclHtiovMiioii formou poučil o vztahovaní se archaii kyeli etnik k lidem i zvířatům, nechť si pívete unikátní svědectví již /tiiiin)v,mč Heleny Valerovc. Zcela podobně jako existují ..lidi.1 blízcí" a ..lide vzdálení", existují ve všech kulturách od nejsiar-šíeh po J nes .zvířata blízka" a „z víra la vzdálená". „Zvířata blízká" versus „zvířata vzdálená" Už lovecko-sbéračské kultury mají volmi vyvinutou výše naznačenou dichotomii: zvířata blízká jsou ta, která patří mezi oblíbené do-mestlkanty čl protodomestlkanty - pes, ochorený papoušek, opička otd. Jejich traktováni se valně neliší od vztahu k příslušníkům vlastní rodiny, Jsou milována, krmena, stávají se ob|oklem nežností, jako mládata někdy i ko|ení ze strany žen, po smrti jsou oplakávána a nezřídka i pohřbívána tóméŕ s podobným ceremoniálem jako lidé. Toto nijak nebráni v tom, že zvířata vzdálená, la, která (sou předmětem lovu a exploatace či prostě jen nenáleží k okruhu těch blízkých, už třeba cizí pes či divoce žijící bratři ochočených ptáků a savců, se nedočkají sebemenšího ohledu, podobné jako příslušníkovi jiného kmene lze lhát. lze jej oloupit, zabít, a padne-ll do rukou nepřátel živý, čeká jej často děsivý konec. O zacházení se zvířaty vzdálenými u „přírodních národů", žijících údajné v harmonii e přírodním prostředím, si nalřeba dělal Iluze - Eskymák těžko projtle kolem cizího psa, aby jej nekopl čl rovnou nezastrelil, nedostatek ledniček v pralesích vede k uchovávání čerstvého masa dlouhodobou imobllizací svázáním čl zlomením končetin. To nijak nevylučuje skutečnost, že část zvířat je posvátná, jiná je nutno rituálně „přemlouvat", aby se dala ulovit, a poté složitými obřady prosit jejich duše za odpuštěni, ňečená dvojkolejnost se udržuje v nemenší intenzitě ve všech kulturách až po prítomnou dobu. I středověký šlechtic či sedlák devatenáctého stoleti měl své oblíbené koně a psy: zatímco oblíbený koni k byl hřebelcován, pentlen a zpívaly se o něm písně a oblíbený holoubek byl ozdobou střechy a zvířetem na hranici posvätnosti, dočkal se tažný vůl tak nejspíš rány bičem o místo netopýra čl sýčka bylo na vratech (kdo byl přibit). Přítomná doba, vyostřující na doraz všechny polární dichotomie rozevírá i mezi zvířaty blízkými a vzdálenými pomyslné nůžky v obludné 212 / Ochlupení bližní míře - jako protipól klinik a psychoanalytiků pro domácí miláčky či mediálních kampaní za záchranu oblíbeného zvířete v rezervaci se otvírá Inferno velkochovů a jatek dříve neznámého rozsahu. Jako by se propastné nerovnosti Šanci mezi lidmi dřívějších ér, dnes v dalekosáhlé míře odstraněné, jen přestěhovaly mezi zvířata či tam byly vyvezeny Jako hnůj na cizí pozemek, Poslavení zvířat v tradiční společnosti bylo jisté mnohdy neveselé, ale postavení lidí nebylo o mnoho lepší: chalupník mlátil dobytek i vlastní děti zhruba stejnou měrou, fyziológ raného 18. stoleti se pokoušet na vivisektovaném psu vymámit tajemství přírody se stejnou urputnosti jako o několik ulic dál policejní úřednici na lupiči napnutém na skřipec jméno jeho spolupachatele. Postaveni jednoho zvířete v určité kategorií nemusí být pochopitelně trvalé - když so kocourek Macík zaběhne a |e dodán do kosmeticko laboratoře, zažije na vlastním kožiše oba typy údělů, která by se daly popsat výpověďmi „zvířata jsou naši menší bratři* a .zvířata Jsou materiál, daný nám v plen". Tato podvojnost vší lidské percopco I konáni (radostné Je peníze hromadit i vydával, dostávat dary i obdarovával, tvořil i ničit ald., ovšem „jak kdy") je kamenem úrazu pro různé výpovědi o lidech na úrovni ideologizované védy a pokloslého žurnalismu - výpovědi typu „člověk je bytostné egoistický" ... „svou podstatou šelma" ... „tendující k volnému obchodu, křesťanství, nomadismu" (a kdoví k čemu ještě) jsou žvásty zcela zanedbávající polární protipól. Je s podivem, jak malá část evropské intelektuality tuto prostinkou pravdu nahlédla. Tento zdánlivé paradoxní stav vychází z lidské polárni percepce světa (blíže Komůrek, 2008b), která se promítá do vztahu ko všem důležitým Jeho aspektům - u archetypů a jejich vnímání o lom už byla řeč. Koneckonců i vztah k lidem je konligurován podobně, podle zásad „lidský život Je posvátný" - aplikuje se při posuzováni vražd a zabití a léčení nemocných, včetně těch, kterým se „nedovoluje" umřít, záchrano předčasné narozených děti atd., a „lidský žřvot jo zcela bezcenný" - aplikuje se při potratech či při vyhlášení války, kdy se mladíci vypiplaní v inkubátorech pobiji hlava nehlava (Orient, který mnohem spise podrží obé polarity současně v mysli a zachová se „jak kdy", se evropské tradici jevi „lstivý" a „nevypočitateľný", ví ale něco, co nám samým uchází). Naznačený způsob uvažování, nazývaný například Arlhurom Koesllerem (1978) nevýstižně „schizotrenlí", nelze z našeho myšlení a konání odstranit (jak si například Koestlor sliboval), nebot „překlapáváním" mezi oběma polaritami vlastné vybírá vždy tu prakticky schůdnější variantu (nejsme schopni panoramaticky myslet obě eventuality zároveň), ale Ochrana svírat / 213 už uvědomění si této skutečnosti nás I jiné, v tomto připadá zvířata, chrání proti nejhorším excesům, které se vždy odehrávají tam, kam vědomá zóna nesahá. Všechny jen trochu sofistikovanější kuli Liry časem nějak dospěly k závoru, že násilí ve společnosti je třeba nějakým, způsobem tlumit, mimo jiné í proto, aby nejevilo tendenci se rozrůs* Ut. Z krevní msty, kdy je vyvražděna věišina příslušníků obou rodů, které byly účastny n;t nějakém zločinu, ať už z té či oné strany, se postupné stává soudní proces, končící řekneme .pouze" popravou viníka, kleni se později mění v jeho pobyt ve „lešackem" kriminále. Právo římského paterfamiUarís kterékoli 2 děti bez udání důvodu usmrtil postupně cvoluujc v právo dětí sice trestat, ale vážně fyzicky nepoškodit, až po dnešní zákaz jakéhokoli trestu na fyzické rovině. Paralelné jde i požadavek laskavého a zdvořilého jednání v mezilidských vztazích obecně, cosi, co přináší „dobré vychování", byť s jistými rysy přetvářky - í tento vývoj je zcela všeobecný, „dobrá manýra11 se nezřídka vyvíjí dříve než solisiikovsinějši ochrana lidí. Tibetský loupežník oslovuje pocestné: „Můj starší bratře! Ty jedeš na koni, já šlapu pěšky, ly máš krásný kabát, já... obdaruj mne!" (když obdaruje vším, co má, lupič zdvořile poděkuje). Proč vlastně vzniká přesvědčeni, že co sami nemáme rádi, nemáme činit jiným? Kromě relativné pozdní a nesamozřejmé schopnosti empatic tu jistě hraje roli i to, že ..mírné" způsoby jednáni jsou energeticky měně náročné a nevyvolávají žádné nebo jen nepatrné reakce - ten, koho jsme zabili, in zul to val i ěi urazili, má jistě příbuzné a přátele, ten, koho jsme zpohlávkovali, jednou doroste a my zestárneme (to u zvířat pochopitelně odpadá, pokud zrovna neodchytime sele divoké bachyni). Ač vcelku nezávisle vznikla ve starém Egyptě, Indii i u antických epikurejců teze o univerzální laskavosti ke všem bytostem, pochopitelně co neznamenalo něco jako všeobecnou rovnost lidí v praxi. Příslušníci nedotknutelných kast se v Indií pližili při zdi mezi toulavými psy a antika znala celé široké vrstvy obyvatel na lidství ukrácené či jej zcela zbavené. Člověk v plném smyslu byl dospělý muž, hlava rodiny a zároveň plnoprávný občan města či později římského státu. V antickém Řecku nebylo možno ani „kouzlit" s udílením občanství barbarům - barbari či otroci byli méněcenní ze své podstaty, protože mají i barbarské či rabské duše. Vztah antickí1 éry k otrokům byl jistě velmi diferencovaný a postavení těch špičkových mezi nimi bylo utěšeně jsi než mnohého ze svobodných občanů, ale nej spodnější kategorie z dolii a ualer byly zcela na úrovni la/.nvch /.Mra: alexandrijská lékařská škola dokonce kupovala svým studentům bezcenné „vyřazené- otroky na vivisekčni praktika. I výslech otroků před soudem se dál v antice většinou podle útrpného práva: od bytosti druhého řádu se nedalo očekávat, že pravdu „čestně přiznají" tak jako svobodný občan, ale vyzradí ji jen po pohrůžce či přivození strádání. Inventář hospodářství se rozpadal z hlediska římského práva na „nástroje mluvící" (otroky), „nástroje bučící" (dobytek) a nástroje němé (neživý inventář). Toto pochopeni zvířete jako „věci" (res) se táhne celými dějinami evropského práva a při konsekventním znovuiiplatnéni římsko práv meh principů od renesance či baroka dále se stává nepřekonatelnou právní překážkou pro něco, co je později chápáno jako „práva zvířat" - věci nemají pochopitelně práva žádná, ale také žádnou odpovědnost (ještě v nyní platném občanském zákoníku je zvíře jako „věc" označováno, v jeho připravované nové verzi už. ne, nebude ovšem samozřejmě ani „osobou"). Germánské pravo v zaalpské Fvropě bylo v tomto směru vůči zvířatům jako právním subjektům velkorysejší a později jako středověký obskurantismus chápané středověké procesy se zvířaty vycházejí právě z teto premisy, totiž že zvířata právními subjekty jsou či být mohou. Až do striktního zavedeni j^ráva římského, cely středověk a sporadicky ještě v raném novověku se jak známo objevovaly soudní procesy proti zvířatům, ať už jednotlivé proti těm, která se nějak trestně prohřešila, třeba zabitím člověka, čí se nějak 214 / Ochlupení bližní Ochrana zvířat / 215 „vymkla z božského rádu" - kohout, který údajně snesl vejce -či kolektivně proti myším, kobylkám atd. To se dílo se zachováním všech formálních zvyklostí včetně takových detailů, jako bylo například souzení myší v nepřítomnosti a Oznámení jim rozsudku jakožto osobám nepřítomným jeho vyvěšením na „černém prkně" soudní budovy rozsudek vyzývající k opuštěni polí do 14 dnů byl ostatně mírný, neboť jedince nedospělé, přestárlé a gravidní od teto povi unosí i dispenzoval ■ blíže třeba Lacassagne (1H82). Na konci renesance „zvířecích" procesu prudce ubylo a zřejmě poslední z nich se konal počátkem 18. století ve Španělsku, tehdy ncjkonzervíiitvnejší zemi (jednalo se o mezalianci venkovského mladíka s oslicí - mládenec byl popraven, zatímco oslice, jejíž dobrou pověsí potvrdila řada svědků, doslala pouze přísné napomenutí a několik ran holi). Po karteziánském obratu a jiřevazc mechanistického nazíráni se takovéto poéinani začíná jevil absurdním - je těrko soudit mixér za to, že neini\tije. Zmíněné procesy s kobylkami či mysmi nejsou ani tak ukázkou středověkého obskurantismu. jako spíše posledním pokusem Evropy vžit niimolidské živé tvory vážné a korektně s nimi i jednat. Svatý František z Assisi (1181-1226), který chápal paralelně k bnddliisliekě tradici zvířata jako bratry (takto ostatně chápal i stromy či ahioiieké jevy - slunce, vítr atd_), neváhal kázat ptákům a rybám, zpupná a zlomyslná zvířata naopak trestal. Je ovšem dobře vědět, Ěc zäjmu o zvířata předcházel v nové době zájem o zrovnoprávněni lidi, vlastně lze r práva zvířat" chápal jako extenzi lidského liberálního emancipaěniho procesu dále za hranici druhu. Pro zajímavost některá daia ilustrující emancipaci a ochranu lidi v našich zemích: zrušeni útrpného práva - 1776, zrušení nevolnictví a „bezectných" povolání (biřici, kati, lazebníci, hrobníci), povolení nekatolických konfesí - 1781,zrušení poddanství, šlechtických výsad, zrovnoprávnění Židu - 1848. úplná rovnost všech občanů před zákonem - 1867, všeobecné volební právo pro muže - 1907, zrušení šlechtických titulů -1918, volební právo žen - 1919, zrušení trestu smrti - [990. 216 / Ochlupení bližní I za ncjtužštho nevolnictví bylo ostatně ..bezdůvodné" týráni pod daných trestné - známá Alžběta Háthoryová (PS 60-1640) se sice nedočkala popravy, ale internace přece jen ano. V některých mimoevropských regionech se emancipace některých etnik velmi pozdržela. Otrokárska reminiscence amerického Jihu nechávala ještě koleni poloviny 19. století probíhat disku se typu. zda je povoleno „vzpurného negra" zabil éi jen zbičovat (dnešní diskuse o právech lidoopů se nesou v podobné tónině) - v 'ľwainovč Dobrodružství' Hucktebcrryho ľhtnu se dobrosrdečná a nepříliš inteligentní „teta Sally" opravdově raduje, žc údajný výbuch na lodi pouze zabil černocha, když mohli k úrazu přijít i „lidé", Problém nebyl ostatně v tom, že by většina majitelů plantáží byli zvrhlíci, nýbrž v tom. že zákonné normy musejí zohledňovat možné chováni nejhorších, nikoli tiejlepšieh členu společnosti. Podobně konzervativní burské kruhy V jižní Africe nereagovaly na zrušeni apartheidu S „rasistickou nenávistí"; ale spíš s podivem ve styíu „10 budou teď i kočky volit starostu?" - tamní tradiční společnost chápala ji-norasovc služebnictvo podobně jako my domácí zvířata, která se krmí, sem tam i pohladí (nebo i kopnou, nechovají-li se, „tak jak mají"), ale rozhodně nemohou mít rozhodovací pravomoci, Zatímco dříve mohlo být postavení člověka, který nepatřil k privilegovaným kruhům, dosti podobné statutu tažného dobytčete, v přítomné době jsou vlastně jen čtyři důvody pro „zkrácení" na právech - ctzl státní občanství, příliš nízký věk. soudně diagnostikovaná vážná duševní choroba nebo status trestance. Děti platí za iz\. .osoby zabráněné", o jejichž práva se starají, popřípadě zodpovědnost za jejich činy nesou, jejich rodiče či poruěnici. Práva kohokoli jsou obecně té povahy, čim jsou nám povinováni jiní. lépe řečeno jaké ohledy jsou nám ochotni přiznat (Sokol, 2007), a se zvířaty je to podobně: čím jsou jim povinováni chovatelé, lovci, řezníci atd. (novy trestní zákoník zná krom paragrafu o týrání zvířat i zanedbání péče o zvířata z nedbalosti), Psané právo je ostatně jen čímsi jako k vélem nad tradicí už zažitou a bez ní mnoho neznamená Ochrana zvířat / 217 - Leges sine morihus vanae. Jé ostatně obecné složitá otázka, odkud se bere „právo" jiné trestat, zavíral, mučit, poóravovat, potracen rů/nč kategorizoval, odnímal |im jednorázové ti ply nule majetek, posílal je do v;ilky ani , /< inu'ii.1 pokud lir zde není přímé odvolám 11,1 božskou mor, ;il<- 11.1 kolektivní vůli „všeho lidu" (nc že by se lept- viselo, věší II nás královsky rychlá r j;iko přímý článek mocenské posloupnosti vedoucí až k VSe-mohoucímu, ale je to jaksi přehlednější - jak eraerguje moc „z lidusi většina smrtelníku jaksi neumí představit), Intuitivní! je podivne, i když v člověku .spatřínic korunu všeho otvorem a přiznáme mu práva největši. že by st* těsně za nim práva lámala a už u šimpanze hunoba byla nulová. Je zřejmé, že práva psí či kravská budou mens i riLišieh, ale stále ještě ne nulová, práva mšic už by se k mile ale jaksi liinimé blížila. ,|c ovsem otázka jak tento náhled vtěsnili do houštiny juristických koncepci, adjustovaných primárné na lidi a vzešlých Často z primánu inspirace rimskj mi právními představami (z nepřeliledně obsáhlé lliera-lury k tématu ochrany lívířal a jejich pr;iv například Badtira, 1999; hallueh, 2005) CavalleriovJi, 2001; Dahl, 2000; Morris, 1990; Rcgnn, 1983; Woli, 200-5), Ochrana zviř;ii je chtě" nechtě vz.tb spopena s mírou jejich podoby ;i ánaJoglčnostl s člověkem, jeho pociťováním a emo-eeini. je leily antropocentrická, a je-li vykonávána lidmi, stěží rn úze byi jiná, podobně, jako i ne j bc nevol c n měj ší panství plžů by bylo limakoeentrické. Představa, že všechny živočišné i rostlinně formy jsou si „rovny", by skončila smrtí hladem :i v zásadě i nemožností pohybu. V podstatě se u dnešních norem vždy jeduj ii šetrnost vůči teplokrcvným obratlovcům, kieři mají k človeku lujhlížc. Možná důležitějším momentem analofučnosii než sama leplokrevnosi je existence jakési byť rudimentární tradice, potlminéne péčí o mláďata, ^ nástupem teplokrcvnostl všeobecnou - tento rys, n člověka zcela hypertrofovaný, mnu vlastní lato zvířata nejvíc přibližuje (někteří anglosaští autoři hovoř! o „finimnts trtt/i nttnu"). bolestivé experimenty na li-tloopech dnes pohorši prakticky každého, pokusy na myších či 218 / Octilupeni bližní po i k iinech už se přijímají vstřícněji a utrpení mši e zasažených insekticidem pohne věru malokym - hc/nhralli do dnešních zákonných norem, na rozdíl třeba otl naei.siickebo Německa, ncp.ili i. ochranu stiidcnokrcvnyi h obratlovců [<- take jen zcela rudimentární. Rostliny jsou pro svou radikálni nepodobnost s člověkem z lohoto uvažovaní dalekosáhle vyňaly - praženi Livovych zrn nekritizuje zajisté nikdo, ale skáceni Starého stromu většinou z nás opět velmi pohne, Dalo by se pochopitelně doložit mnoho pripadů, kdy je ochrana zvířat důslednější než ochrana lidí, popřípadě' kdy smrt zvířete vyvoláva větší žalosi než úmrtí člověka - pro chudého chalupníka mohla byt smn jedině krávy věiším neštěstím než smrt některého z. četných tlěii, v Indii má život krávy podnes fakticky vét-ši cenu nežli človeka z ka.siy nedotknutelných, V evropských zen uch je dovoleno člověka ^ raných stadiích usmrcoval, tj. pol racci íiniaiuicida v nižných podobách byla a je v různých společnostech hojná, za antické ery bylo odkládáni kojenců i.ik b£žne, ře fe specialisované lirmy sbíraly a dochovůvaly / nich otroky pra trh), zatímco chráočná zvířata, třeba orli. jsou neméně chráněna už |ako vejce - pozoruhodný je i našzákon < hranici stromy, které přesáhnou určitou tloušťku kmenu - ani majitel pozemku, i pokud je vlastnoručně zasadil, je nesmi porazil, podobně jako nesmi ubil \ ktstm dítě. přesáh-lo-li určitou velikost (Tenométi je dosti podobný třeba postupu diktatur: známého umělce ěi učence nechají k reprezentačním účelům dožit, vzpurné studentíky bez milosti zavřou). Většina společnosti ostatné znala nějakou formu povoleného a insíitu cionalizovauého zabijem „vlastních" lidí i mimo trestné úkony či riiuali/.ovane souboje - jednalo se ovšem v drtivé většině o po trácem. zabijem, postupné umoření či pohazováni nežádoucích ci nadpočetných dčti, jen u nejbédnějšieh ekonomik sc i}' ťlruefty la Artitnttís, která získala roku IH-iO patronál královny Viktorie, v téíc době vychází lake slavná kniha britského duchovního ihnmniontla < 18.Í81 ()tl konce 20. lei I U. slolei í vznikaly oehľanáŕskc zákony a spóľ fcj iv nčkierycii amerických st a l ech 220 S Ochlupení bližní Ochrana w.řal / 221