Environmentální etika biocentrismus & zlo Biocentrismus I. nCo je to biocentrismus? nA. Velký zlom v našem vidění světa. n(před vznikem biocentrických postojů je svět morálního jednání omezen na lidské bytosti /mýtus totiž morální jednání nezná a západní svět chápe jako hodnotu o sobě pouze člověka a duchovní bytosti/) n nB. Zlom ignorující faktický pokrok vědy a jeho přínos našemu poznání světa. n(biocentrici svoji revoluční změnu staví výhradně na změně hodnotového postoje a biologicky jsou velmi nepoučení – alespoň zpočátku – v nahlížení etického jsou to zároveň kantovci (pouze dobrá vůle je určující, ne výsledek i anti-kantovci – i živé bytosti jsou morálním bytím) Biocentrismus II. nC. Směr, který po relativně dlouhou dobu zůstal mimo zájem hlavních vývojových proudů etiky. n(Právě proto, že byl revoluční hodnotově a zároveň ignorantní vůči pokroku našeho biologického poznání světa.) n nD. Směr, který je v jistém smyslu přímo protikladem ekocentrismu. n(Ten ignoroval podrobnější zkoumání hodnotového světa a navazoval na objevy biologie a ekologie.) n/Teolog a filosof versus lesní inženýr – přesný popis začátků biocentrismu a ekocentrismu./ Biocentrismus III. nA teď již doopravdy – co je to biocentrismus? I. n nAž na pár výjimek byli jak lidé, tak společnosti po pádu mýtického světa většinou nevědomě a většinou též přirozeně antropocentričtí. nDogmatický výklad světa založený na křesťanské věrouce dával antropocentrickému vidění světa základ (jak také jinak – v zemědělsko-pastýřské společnosti se ohledy k přírodě tolik nenosí). nZpůsob existence většiny lidí po většinu času odkazoval k antropocentrismu jako k nástroji přežití. (jako zemědělci si prostě nemůžete dovolit být příliš biocentričtí). Biocentrismus IV. nA teď již doopravdy – co je to biocentrismus? II. n nJenže: nA. Dogmatická verze výkladu světa byla narušena (zejména v osvícenství). To by samo o sobě by nestačilo (první racionalisté byli svým poměrem k přírodě horší než poslední představitelé dogmatického katolicismu - většinou). nB. Významně se proměnil způsob života velké části společnosti – zemědělství přestalo být hlavním zdrojem obživy a městský člověk už přírodu nemusí vnímat utilitárně a může mít smysl pro přírodu divokou. nC. Evropské myšlení přejalo prvky myšlenek východních filosofií a mezi nimi i myšlenku primátu vůle, které po několika transformacích dává vznik konceptu, který jako základ pro vstup do etického světa nedává rozumnost či rozumovost, ale vůli žít. Biocentrismus V. nAlbert Schweitzer I. n n nPotvrzuje co jsme si říkali J – je teologem, který ale odmítá brát jistá dogmata jako platná a snaží se nový výklad křesťanského morálního poselství. (Je v tom oboje – odmítnutí stávajícího pohledu na hodnotový svět i snaha hledání lepšího výkladu!) nZákladem jeho postoje je nemožnost přijmout utrpení – proto přes protesty svých přátel začíná studovat lékařství: „Připadalo mi nepochopitelné, že bych mohl žít šťastně, když jsem kolem sebe viděl tolik lidí zápasit s utrpením a starostmi ... až do svých třiceti let budu považovat své právo žít pro vědu a umění, ale potom zasvětím svůj život nějaké bezprostřední službě lidem ...“ nOdjíždí tedy do Afriky (1913-1917), kde zakládá misijní stanici (Lambaréné). nZde dochází k dalšímu posunu jeho nového výkladu křesťanského světonázoru. n n Biocentrismus VI. nAlbert Schweitzer II. n n n„Při západu slunce třetího dne, u vesnice Igendia, jsme pluli podél ostrova ve středu široké řeky. Na písčitém břehu po levé straně se čtyři hroši s mláďaty kolébali naším směrem. V tu chvíli, v únavě a depresi, mě jako blesk osvítila slova „úcta k životu“. Pokud vím, ta slova jsem nikdy neslyšel ani nečetl. Byl jsem si okamžitě vědom, že v sobě nesla řešení problému, který mě trápil. Došlo mi, že hodnotový systém, který by se zabýval jen našimi vztahy k ostatním lidem, by byl neúplný, a tak by postrádal sílu dobroty. Jen úctou k životu můžeme ustavit dušení a humánní vztah jak k lidem, tak ke všem živým tvorům na dosah. Jen tak se vyhneme ubližování druhým a v mezích svých schopností jim půjdeme na pomoc, kdykoliv nás potřebují.“ Biocentrismus VII. nAlbert Schweitzer III. nZ předešlého A. Schweitzer vyvozuje: nChceme-li být morální, musíme znovu a jinak vytyčit hranice morálního. nVytyčení musí jít ve stopách předchozích rozšíření (barevní lidé) směrem k postoji, ve kterém bude etické určeno pouhou vůlí žít – a tu mají všechny živé bytosti. nDescartovo – Myslím, tedy jsem – je „nicotným, nahodile zvoleným počátečním principem ..., který vás od etického postoje k životu odvádí“. nZákladní postoj: Jsem život chtějící žít, uprostřed života chtějícího žít. Biocentrismus VIII. nAlbert Schweitzer IV. nZe základní myšlenky – Jsem život chtějící žít, uprostřed života chtějícího žít. Podle A. Schweitzera vyplývá: nDobré je život uchovávat a podporovat, a zlé je život ničit. nSchweitzer to ovšem chápe jako záměr, nikoliv jako dopad na svět. Naší vůlí má být život uchovávat a nikoliv ničit, ale za to co se děje v reálném světě, nemáme možnost být plně odpovědni: nA. Musíme ničit. B. Nemůžeme dohlédnout důsledky svých činů. Zejména v případě B. byl Albert Schweitzer absolutista – i když naše biofilní aktivita zapřičiní pozdější katastrofu je nutné ji uskutečnit. Biocentrismus IX. nBiocentrická nauka Alberta Schweitzera se záhy dostává do konfliktu s konceptem ekocentrickým, který kritizuje absolutizování hodnoty živého organizmu a dává důraz na hodnotu biotických celků (ekosystémů). nChováme-li se podle A. Schweizera, často zapřičiníme více škody než užitku! nJakoby nedostatečná znalost přírodních procesů omezovala dobrý dopad dobré vůle. nNa to museli další biocentrikové reagovat – aneb vývoj biocentrismu po střetu se slabým antropocentrismem a ekocentrismem. n n Biocentrismus X. nLuis G. Lombardi & Paul Taylor & Baird J. Callicott n n n Co přináší Luis G. Lombardi (pokus o zapracování poznání ekologických věd) nVše živé má hodnotu o sobě – principielně bychom vždy měli brát živý organizmus jako cíl sám o sobě. nPřesto je nutné poměřovat hodnotu živých organizmů mezi sebou a to na základě dvou kritérií. nA. Kritérium „přidané hodnoty“ (počet funkcí – vegetativní a další). V tomto smyslu jsou savci nadřazení hmyzu a člověk savcům. nB. Kritérium „přínosu pro nadřazený celek – ekosystém“. nKritéria A. a B. jsou na sebe nepřevoditelná a musíme mezi nimi vždy volit. n n Co přináší Baird J. Callicott (pokus o totéž v trochu jiné podobě) nZákladem environmentální etiky je misantropismus (člověk je jediný přírodě přirozeně nepřátelský druh). nPočet lidí by neměl být větší než dvojnásobek počtu medvědů. n Biocentrismus XI. nPaul Taylor I. nNavazuje na Aristotela a kritiku eko-centrismu nKaždý organizmus je teleologickým centrem (sleduje své vlastní cíle, má svá vlastní dobra). nTento unikátní cíl, příslušející ke každé živé bytosti, jí dává hodnotu o sobě. (Kámen nemá hodnotu o sobě, protože pro sebe nic nechce, ale každý živý tvor pro sebe cosi chce.) nTeleologické cíle jednotlivých organizmů jsou navzájem nepoměřitelné (vztahují se k sobě jako různice /co je to různice/), a proto nelze vytvořit hodnotový žebříček vyšších a nižších organizmů – to zakládá symetrickou mezidruhovou spravedlnost, resp. nárok na ni. n n n Biocentrismus XII. nPaul Taylor II. nZ výše uvedeného podle P. Taylora vyplývají čtyři základní povinnosti vůči nelidskému světu přírody: nNepoškozování, nezasahování, podpora tam, kde to je nutné, odškodňující spravedlnost. nKteré, protože mohou jít proti sobě musíme doplnit pěti principy priority: sebeobrana, proporcionalita, minimalizace zla, distributivní spravedlnost a odškodňující spravedlnost. nS těmito povinnostmi a principy můžeme vyřešit jakýkoliv konflikt mezi světem člověka a světem přírody. n(Pozor na morální teologii pana Josina!) – snaha mít univerzální nástroje řešení etických problémů a její meze. n Problém zla I. n10 zlých činů nnezastavit u nehody nvražda nošidit stát na daních nnepomoci napadenému člověku v nouzi nopustit rodinu n- nvysmívat se člověku v neštěstí ndopustit se nevěry nzískat výhodu značným finančním úplatkem nnepomoci kamarádovi v nouzi nzáměrně špatně poradit spolužákovi při písemné práci n Problém zla II. nSeřaďte všechny výše uvedené činy podle míry zla v nich obsažené od nejhoršího k nejméně špatnému. nVýslovně uveďte, která kritéria Vám sloužila jako nástroj při rozhodování. nS uvedených kritérií vyberte to nejvýznamnější.