Psychologie výchovy a vzdělávání Autoregulace učení Učení pJako produkt pJako proces pOtázka efektivity i výsledků Vstupní úroveň Učení Výstupní úroveň Terminologie pučení se vs. řízení vlastního učení p (Kulič, 1992) přízení učení: nvnější p(více rozpracováno – pedagogika, psychologie), nvnitřní pautoregulace n n„Jsme odpovědní za své vlastní učení, ale je otázkou, jestli všichni mohou být odpovědni za řízení svého učení“ p(Candy, 1987, Garrison, 1992) Autoregulace pautoregulace (sebepojetí, sebehodnocení) pzdroje nvnější (rodiče, učitelé, kamarádi) nvnitřní (vč. tzv. osobnostní autoregulace) n pautoregulace učení – aktivita v procesu učení po stránce činnostní, motivační i metakognitivní; stanovuje si cíle, iniciuje a řídí své úsilí a používá specifických strategií s ohledem na kontext učení p(Zimmerman, 1998) Autoregulace - předpoklady ppotencialita každého žáka pvýuka musí umožnit získat dovednost „jak se učit“ pvnější řízení má stimulovat autoregulaci pv prepubertě rozvoj metakognitivních strategií ppostupným zdokonalování se žák stává nezávislým na vnějším řízení pmůže postupně lépe zvládat své emoce při učení ppostupně aktivní přístup k prostředí pro učení prozvoj vázán na rozvoj „já“ (self) pnení ryze individuální proces; utváří se ve spolupráci s druhými (párové, skupinové, vrstevnické učení...) pje to aktivní proces; nelze „předat návod“ prozvíjí se více při souladu s vnějším řízením pceloživotní proces (vývojové změny a jejich integrace) p(Mareš, 1998) Teorie ppřehled vlivných teorií – Čáp, Mareš, s. 508 (...) npř. teorie cyklických fází (Zimmerman, 1998) Provádění a volní kontrola Uvažování cíle, strategie Sebereflexe bilancování Autoregulace v praxi - uvažování (Zimmerman, Schunk) pZačátečníci p pcíle chaotické, nespecifické p porientace na výkon, výsledek pnízké self-efficacy p pnezájem pPokročilí p pcíle hirarchické, spcifické i perspektivní p porientace na proces učení pdostatečně vysoké self-efficacy pvnitřní motivace Autoregulace v praxi - provádění a volní kontrola (Zimmerman, Schunk) pZačátečníci pmají nejasný plán p pnedůvěřují si, používají sebesnižování p pkontrolují jen výsledky pPokročilí pmají jasný plán p pvěří si p pkontrolují průběh i výsledky Autoregulace v praxi - sebereflexe (Zimmerman, Schunk) pZačátečníci pvyhýbají se sebehodnocení p ppříčiny úspěchu a neúspěchu hledají ve svých schopnostech (neovl.) p preagují na sebe negativně p pv měnících se podmínkách zmatení pPokročilí psnaží se o sebehodnocení p p ppříčiny úspěchu a neúspěchu hledají v použité strategii (ovlivnitelné) p preagují na sebe pozitivně p pdobrá adaptace i měnícím se prostředí Výkon a jeho souvislosti pcíle, které si žák stanovuje pautoregulace pvýkon (průběh) pmotivace p povlivněny i kontextem Vedení k autoregulaci pnení možný pouhý „nácvik“; nutný rozvoj „já“ pzdroje nsociální nosobnostní nsituační pcílený nácvik: nvyučování strategiím, praktické provádění a. strategií, zpětná vazba o účinnosti a. strategie, monitorování sebe samého, sociální opora, sebereflexe Metody pPod vedení učitele pverbální instruování ppředvedení vzoru (nápodoba) psupervize preciproční vyučování ppodpůrné vyučování ptransakční vyučování pS vrstevníky pvrstevnické učení pkooperativní učení pskupinové učení pVyužití techniky pCAL systémy p pPod vedením sebe samého psebemonitorovací protokoly pžákovský deník pdomácí příprava psamostatná praxe Možnosti při diagnostice – můžeme sledovat: pKognitivní učební strategie pMetakognitivní strategie pStrategie vedoucí k poznání sebe samého pMotivační strategie p pnejlepším empirickým postupem je kombinace kvantitativního a kvalitativního přístupu Záznamový arch (Lan, 1998) >