nich: moc „vylučuje", „puLlnčuje", „zadržuje", „cenzuruje", ,.abslr«ihu)c"/„masknje", „skrývá". Moc ve skutečnosti produkuje; produkuje realitu; produkuje oblasti objektu a rituálů pravdy. Individuum a poznatky, které o něm lze získat, patří k této produkci. Nepriznávame však těmto často drobným uskokům disciplíny, když jim připisujeme takovou moc, příliš mnoho? Odkud mohou čerpat tak rozsáhlou účinnost? , KAPITOLA III PANOPTISMUS - í 1 ' Podívejme se nyní na měřítka, která je Iřeba, podle nařízení ze 17. století, brát v úvahu, bylo-li město prohlášeno za nakažené morem.11 Nejprve přísné prostorové rozčlenění: dokonalé uzavření - j města a okolní půdy, zákaz opustit město pod trestem smrti, vyhubení všech volně pobíhajících zvířat; rozdělení města na I oddělené čtvrti, jmenování správce v každé z nich. Každá ulice je zařazena pod pravomoc syndika, klerý nad ní dohlíží; kdyby ji opustil, bude odsouzen k smrti. Od určeného dne je nařízeno, aby každý zůstal ve svém uzavřeném domě; pod trestem smrti je zakázáno dům opustit. Sám syndik přichází, aby zvnějšku uzavřel všechny domy; bere si s sebou klíče, , které odevzdá správci čtvrti; ten je drží u sebe až do konce j karantény. Každá rodina se musí postarat o zásoby; pouze _ j v případě chleba a vína budou z ulice do interiéru domů zří-í zeny úzké dřevěné kanály, umožňující každému dostat svou ; dávku, aniž by přitom došlo ke styku mezi zásobovateli i a obyvateli domů; pro maso, ryby a zeleninu byly používány kladky a koše. je-li naprosto nezbytné opustit dům, je to j možné jen podíe stanoveného pořadí a s vyloučením jakého-i koli styku. Volně se mohou pohybovat jen správci, syndicí 1) /W'ťfiiľľs miíifífjtTs i/ľ VtfkviniĽs, A 1 516 L>1 sc. Toto nařízení je v podstato stejné jíifco celá r.idn jiných, jež pocházejí z téže doby Či z duby dřívější. 274 275 a vujáci na stráži, a mezi nakaženými domy od jedné mrtvo- ly k druhé také „krkavčí", kteří jsou lhostejně ponecháni smr- li ti: jsou io „háé, kteří evidují nemocné, pohřbívají mrtvé, uklí- ^ zejí a vykonávají mnoho dalších sprostých a odporných í2 služeb". Je io rozčleněný, nehybný, strnulý prostor. Každý je zarovnán na svém místě. A pokud se hne, jde mu o život; buď se nakazí, nebo je potrestán. J Inspekce pracuje bez ustání. Dohled je všude ve stavu ff bdělostí: „značné velký útvar občanské milice, jemuž velí - vf; dobří důstojníci a slušní lidé", příslušníci stráže u městských S bran, na radnici a ve všech čtvrtích, aby se dosáhlo co 4 nejbystřeji poslušnosti obyvatel a co nejabsolutnější autority f městských úředníků, „jakož i dohlížení nad vším nepořád- ?= kem, zlodějstvím a rabováním". V městských branách jsou ¥ stanoviště dohledu, na konci každé ulice vojenské hlídky. 3 Každý den navštěvuje správce Čtvrť, která mu byla svěřena, J aby se přesvědčil, zda syndikové plní své úkoly, zda si oby- | vatelé na něco nestěžují; „dohlížejí nad jejich jednáním". Kaž- v= dý den prochází rovněž syndik ulici, za kterou je odpovědný; | zastaví se před každým domem, nechá si všechny obyvatele nastoupit k oknům {těm, kteří mají svá obydli obrácena smě- I rem na dvůr, bude přiděleno jedno okno vedoucí na ulici, kde " ■ se nesmí kromě nich ukázat nikdo jiný); každého vyvolá jmé- I nem a zajímá se, v jakém jsou stavu, všichni, jeden po dru- ; hém - „v kterémžto případě jsou obyvatelé povinni mluvit ! pravdu pod hrozbou trestu smrti"; jestliže se kdokoli neuká- '■ ^ že u okna, syndik se musí ptát po důvodech: „snadno tak od- * halí, zda skrývají mrtvé či nemocné". Každý uzavřený ve své ; ;-3 klecí, každý u svého okna, odpovídající na vyvolání jménem ~ a ukazující se, když je vyzván - je to velkolepá přehlídka ži-vých a mrtvých. Tento dohled se opírá o systém permanentní registrace: hlášeni jsou předávána od syndiků ke správcům, od správců ke konšelům či k starostovi. Na počátku tohoto „uzamčení" se postupně stanovují role všech obyvatel přítomných ve městě; do seznamu se zanáší „jméno, věk a pohlaví bez ohledu na postavení": jeden exemplář je pro správce čtvrti, druhý pro kancelář radnice, další slouží jako základ k tomu, aby syndik mohl provádět každodenní kontrolu. Vše, co je během návštěv zjištěno - úmrtí, onemocnění, stížnosti, porušení řádu - je zaznamenáno a předáno dále správcům a úředníkům radnice. Ti mají veškerou pravomoc nad lékařskou péčí; je jim přidělen odpovědný lékař; žádný jiný lékař nemůže vykonávat svou praxi, žádný jiný lékárník nemůže připravovat léky, žádný zpovědník nemůž.e navštěvovat nemocné, aniž by měl písemné povolení, „aby se zabránilo tomu, že by někdo skrýval či léčil nakaženého nemocného bez vědomí úředníků radnice". Registrace patologického musí být konstantní a centralizovaná. Vztah každého jedince k jeho nemoci a k jeho smrti vede skrz zástupce moci, skrz registraci, kterou provádějí, a skrz rozhodnutí, která vynášejí. Pět nebo šest dní po začátku karantény dochází k vyčištění domů, jednoho po druhém. Všichni obyvatelé jsou přinuceni odejít; v každé místnosti jsou „nábytek a zboží" vyzdviženy či zavěšeny nad zemí; po místnosti se rozlije pačule; po pečlivém utěsnění všech okem, dveří, a dokonce i klíčových dírek, které se zalijí voskem, se pačule zapálí. Nakonec se celý dům otevře dokořán, zatímco se pačule spotřebovává hořením; ti, co čištění prováděli, jsou tak jako při vstupu prohledáni „v přítomnosti obyvatel domu, aby bylo vidět, že si při odchodu neodnášejí nic, co s sebou nepřinesli". Čtyři hodiny poté mohou obyvatelé vstoupit do svého domu. Tento uzavřený, rozkouskovaný, ve všech svých bodech kontrolovaný prostor, kde jsou jednotlivci vsazeni na vymezené místo, kde jsou kontrolovány i ty nejmenší pohyby, kde jsou všechny události zaznamenávány, kde centrum a periferii propojuje nepřetržitá činnost zapisování, kde moc působí 276 277 nerozdělenč podle souvislého hierarchického schématu, kde je každý jednotlivec neustále vyhledáván, zkoušen a distribuován v prostředí živých, nemocných a mrtvých - to vše utváří kompaktní mode) disciplinárního dispoziíivu. Na mor odpovídá řád; jeho funkcí je rozplésí všechny zmatky: zmatek nemoci, klerá se přenáší, když dojde ke smísení těl; zmatek zla, které vzrůstá, když strach a smrt stírají hranice zakázaného. Předepisuje každému jeho místo, jeho tělo, jeho nemoc a smrt, jeho prospěch, prostřednictvím všudypřítomné a vševědoucí moci, kíerá sama sebe pravidelným způsobem neustále rozděluje, až nakonec určuje jednotlivce, to, co jej charakterizuje, (o, co mu náleží, to, co se mu přihodí. Proti moru, který je směsí, prosazuje disciplína svou moc, která je analytická. Okolo moru vznikla celá literární fikce svátku: suspendované zákony, uvolnění zákazů, frenetiěno času, který míjí, těla mísící se bez jakéhokoli ohledu, jedinci, kteří sťr-; bávají své masky, kteří ztrácejí svou statutární totožnost a figuru, pod kterou jsou známí, kteří nechávají vyjít na světlo zcela jinou pravdu. Byl tu ale také politický sen o moru, který byl pravým opakem literární fikce svátku: nikoli kolektivní slavnost, nýbrž přísné oddělení; nikoli přestupované záko--ny, nýbrž pronikání nařizování až do nejjemnějších detailů existence a prostřednictvím dokonalé hierarchie, která zajišťuje kapilární fungování moci; nikoli masky, kieré se n a vleka-í ji a strhávají, nýbrž přisouzení každému jeho „pravého" jména, jeho „pravého" místa, jeho „pravého" těla a jeho „pravé", nemoci. Mor jako současné reálná a imaginární forma ztráty řádu má za svůj medicínský a politický korelát disciplinu. Za disciplinárními dispozitivy můžeme číst utkvělou hrůzu? z „nakažení", z moru, z povstání, ze zločinu, z tuláctví, z de-, zeree, z lidí, kteří se objevují a mizejí, žijí a umírají bez řádu. leslliže lepra podněcovala vznik rituálů vyloučení, které; vedív v určité míře až ke vzniku modelu a sloužilv jako obecná forma velkého Uzavření, mor podněcuje schémata discip- Í linární. Spíš než masivní a binární rozdělení na jedny a dru- :i hé vyžaduje mor množství separací, individualizující roz- místění, do hloubky organizovaný dohled a kontrolu, intenci zifikaci a rozvětvení moci. Malomocný je zachycen v praktikách odmítnutí, v exilu-klauzuře; je tam ponechán, i aby zanikl v masovém měřítku, kde není důležité rozlišovat; ;j nakažení morem jsou zachyceni v detailním taktickém roz- členění města na čtvrti, kde existují individuální diferenciace ■t omezujícími účinky moci, která se posiluje, artikuluje a dále rozděluje, Na jedné straně je velké uzavření, na straně druhé správný výcvik. Lepra a její oddělení; mor a jeho rozčlenění. H Jedno je poznamenáním, druhé analýzou a rozdělením. Exil . malomocného a uvěznění morem nakažených v sobě nene- > sou stejný politický sen. Ten první je snem o čistém společen- siví, ten druhý snem o disciplinární společnosti. Dva způsoby, jak vykonávat moc nad lidmi, jak kontrolovat vztahy mezi nimi, jak rozplétat jejich .nebezpečné svazky. Město na- •i kažené morem, celé prostoupené hierarchií, dohlížením, po- hledem, psaním, město znehvbnělé extenzivním fungová- h ním moci, jež dopadá odděleným způsobem na všechna individuální těla - to je utopie dokonale ovládaného města. Mor (přinejmenším zůstává-H ve stadiu předpokladu) je i zkouška, na jejímž základě lze ideálně definovat působení disciplinární moci. Když se snaží nechat práva a zákony fun- Í govat podle čisté teorie, uchylují se právníci ve své předsta- vivosti do přirozeného stavu; aby vládcové zahlédli fungováni dokonalých disciplín, snili o situaci morové nákazy. i V pozadí disciplinárních schémat stojí obraz moru jako řeše- ní všech zmatků a nepořádku; tak jako slojí obraz lepry od- 1 říznuté od jakéhokoli kontaktu v pozadí schémat vyloučení. j Jsou to schémata rozdílná, nikoli však neslučitelná. .Mů- žeme sledovat, jak se pomalu přibližují, a právě devatenácté- \j mu století bylo vlastni, že na prostor vyloučení, jehož sym- bolickým obvvatelem bvl malomocný (a žebráci, tuláci. blázni a násilníci tvorili jeho skutečnou populaci), aplikoval techniku moci patřící k disciplinárnímu rozčleněni. Zacházt s „malomocnými" jako s „nakaženými morem", promítnou i detailní rozdělení disciplíny na neuspořádaný prostor internace, pracovat s metodami analytického rozmístění vlastními moci, individualizovat vyloučené, ale i užil procedur individualizace pro označení vyloučených - to vše bylo přesně pr vaděno disciplinární mocí od počátku 19. století; psychiatri ký útulek, systém vězeňství, pulepšovna, nově zavedená zvláštní výchovná péče pro mladistvé a do jisté míry nemc nice, v obecném smyslu pak všechny instance individua] kontroly pracovaly ve dvojitém režimu: v režimu binámil oddělení a označení (blázen - duševně zdravý, nebezpečny neškodný-, normální - nenormální); a v režimu donucujícího vykázání, rozlišujícího rozdělení (kdo kým je; kde má bvl; čím má být charakterizován, jak jej rozeznat; jak nad ním i dividuálním způsobem vykonávat dohled atd.). Na jedné straně jsou malomocní „předěláváni podle vzoru moru"; vyloučeným je vnucována taktika individualizujících disciplín; a na druhé straně univerzalita disciplinárních kontrol dov luje vyznačit, kdo je „malomocný", a zapojit do hry proti němu dualistické mechanismy vyloučení. Konstantní dělení na normální a nenormální, jemuž je každý jedinec podřízen, vede až k nám samým, přičemž aplikuje binární vyznačení a exil malomocných i na všechny ostatní objekty; existence celého tohoto souboru technik a institucí, které mají za ukul poměřovat, kontrolovat a napravoval nenormální, vede k fungováni disciplinárních dispozitivů, které si vvžádal strach z moru. Všechny mocenské mechanismy, které se d dnes rozprostírají okolo nenormálního, aby je označily jako rw>í/s. Ír. preklad, 1S31, s. IH). 5) J. ISenlham, „ľnnoplicon", ve IVerA-, ed. líowring, 1K-ĽÍ, dil IV, s. -15. 283 člověka, škodolibost dítěte, touha po vědění filozofii, který chce projít tímto muzeem lidské přirozenosti nebo zlovolnost lěch, kdo nacházejí zálibu ve špehování a trestání. Čím větší je počet těchto anonymních a průchozích pozorovatelů, tím větší je pro vězněného riziko, že bude překvapen, a o to více roste jeho zneklidňující vědomí, že je pozorován. Panoptikon je nádherný stroj, který, ať jsou tužby, na jejichž základě pracuje, jakkoli různorodé, produkuje zcela homogenní účinky moci. Skutečné podřízení se rudí mechanicky z fiktivního vztahu. Tak není nutné použít násilné prostředky pro donucení odsouzeného k dobrému chování, blázna ke klidu, dělníka k práci, školáka k píli při učení, nemocného k poslušnosti ■ :. kazů. Benthnm byl nadšen tím, že panoptikální instituce mohou fungovat tak snadno: žádné mříže, žádné řetězy, žádné těžké zámky; stačí, aby tu byla jasná separace a dobře rozr -těné otvory. Těžkopádnost starých „maison de súrelé" s. jejich architekturou pevnosti je možné nahradit jednoduchou geometrií a ekonomií „innison de certitmfc". Účinnost moci, jľ-jí donucovací síla přešla v jistém smyslu na opačnou stranu -na stranu svého povrchu při aplikaci. Ten, kdo je podroben polem viditelnosti a je si toho vědom, na sebe přebírá stará . o mocenská donucování; nechává je spontánně dopadat-na sebe samotného; vpisuje do sebe mocenský vztah, v němž hraje simultánně obé role; stává se principem svého vlastního podřízení. Z tohoto důvodu se může externí moc odlehčit od své fyzické tíže; směřuje k netělesnosti; a Čím více se pi bližuje k této hranici, tím jsou její účinky konstantnější,:dů-V kladnější a trvalejší: je to nepřetržité vítězství, které se vyhýbá jakékoli fyzické konfrontaci a kterého je vždy již předem dosaženo. Bentham nikde neříká, zda se ve svém projektu nechal inspirovat zvěřincem, který zkonstruoval Le Vaux ve Versailles. Byl to první zvěřinec, kde nejsou různé prvky, jak bylo trac cf, rozptýleny v parku:''1 uprostřed osmistěnného pavilonu, který v prvním podlaží sestává pouze z jediné části, je královský salon; ve všech stěnách se rozvírají velká okna, jež ústí do sedmi klecí (osmá strana je vyhrazena pro vstup), ve kterých jsou uzavřeny různé druhy zvířat. V Benthamově době tento typ zvěřince vymizel. Avšak v programu Panopti-konu můžeme nalézt podobnou péči o individualizující pozorování, o charakterizaci a klasifikaci, o analytické uspořádání prostoru. Panoptikon je královský zvěřinec; zvíře je nahrazeno Člověkem, seskupení podle druhů individuální distribucí a král mašinérií skryté moci. Kromě těchto maličkostí však Panoptikon vykonává také práci přírodovědce. Umožňuje stanovovat diference: u nemocných pozorovat symptomy u každého jednotlivě, aniž by blízkost lůžek, cirkulace výparů či důsledky nákazy mátly klinické tabulky; u dětí zaznamenávat jejich projev (aniž by přitom mohly napodobovat či opisoval), odhalovat jejich schopnosti, oceňovat jejich charaktery, stanovovat přísné klasifikace a vzhledem k normálnímu rozvoji odlišovat „líné a svéhlavé" od těch, které jsou „nevyléčitelné imbecilní"; u dělníků zaznamenávat schopnosti každého jednotlivce, porovnávat dobu, kterou potřebuje na vykonání určité práce, a jsou-li placeni ode dne, tak následně vypočítat jejich mzdu.71 Tolik tedy, pokud jde o zoologickou zahradu. Pokud jde o laboratoř, Panoptikon mohl být rovněž využit jako stroj na získávání zkušeností, na modifikaci chování, na výcvik či převýchovu jedinců. Na experimentování s léky a ověřování jejich účinků. Na zkoušení různých druhů trestů na vězních podle závažnosti jejich zločinu a podle jejich povahy a hledání těch nejúčinnějších. Na učení dělníků současně různým technikám a stanovení té nejlepší. Na zkoušeni pedagogických ex- 6) G- Loisel, Histoirc den ničnngeries, 1912, sv. II, s. 104-1(17. Víz nbr. č. 14. :7) Tamtéž, s, 60-64. 284 285 perimentů - a zejména obnovení slavného problému vzdělá-^ vání v uzavřeném prostředí, jež bylo zkoušeno na nalezených. --dětech; pozorovalo by se, co se stane, když by byli ve svých šestnácti či osmnácti letech uvedeni mezi jiné chlapce Či dívkv mohlo by se ověřit, zda, jak se domníval Helvétius, kdokoli může vyučovat cokoli; bylo by možné sledovat „genealogii každé pozorovatelné myšlenky"; bylo by možné různé dě uvést do rozličných systémů myšlení, přimět je věřit, že d\ a dvě nejsou čtyři nebo že měsíc je kolo sýra, a později, až.by jim bylo dvacet nebo dvacet pět let, je dát dohromady; vedlo by to tedy k diskusím, jež by byly mnohem cennější než kázá-= ní a konference, za něž se již utratilo tolik peněz; přinejmenším by se objevila příležitost učinit objevy v oblasti metafyziky. IV noptikon je privilegované místo, které dovoluje provádět ex-" í-ř^' perimenty na lidech a s naprostou jistotou analyzovat transfoŕ", i mace, jakých lze u lidí dosáhnout. Panoptikon může dokonce vytvořit aparát pro kontrolu svých vlastních mechanismi V centrální věži může ředitel špehovat všechny zaměstnance; kteří jsou mu podřízeni: ošetřovatele, lékaře, mistry, učitel dozorce; bude je moci nepřetržitě posuzovat, modifikovat ji jich chování, ukládat jim metody, které považuje za nejlepší; navíc bude moci i on sám být snadno pozorován, inspektor, objevující se neočekávaně v centru Panoptikonu, bude moi. jedním mrknutím oka, a aniž by se před ním mohlo cokoli skrýt, posoudit, jnk celé zařízení funguje. A nestal se navíc takový ředitel, byl-li takto uzavřen v středu architektonického dispozitivu, jeho nedílnou součástí? Nezpůsobilý lékař, který. dovolí, aby se rozšířila nákaza, neschopný ředitel věznice Či továrny budou prvními oběťmi epidemie či vzpoury. „Můj osud, prohlásil velitel Panoptikonu, je spjat s jejich osudy (tedy s osudy vězňů) všemi svazky, které jsem si dokázal představít"m 8) J. Benth.-im, „ťímoptitxm versus New South Wales", ve Works, ed. -Brnvring, 1843, díl IV, s. 177. 286 Panoptikon pracuje jako určitá laboratoř moci. Díky svým mechanismům pozorování přitom dokáže s účinností a ve velkém rozsahu pronikat do chování lidí; přírůstek vědění se připojuje ke všem výdobytkům moci a odkrývá nové objekty poznání na všech površích, na nichž moc hodlá působit. Město nakažené morem, panoptické zařízení - rozdíly mezí nimi jsou důležité. Na vzdálenost jednoho a půl století vyznačují transformace disciplinárního programu. V prvním případě je situace výjimečná: moc se mobilizuje proti mimořádnému zlu; stává se všude přítomnou a viditelnou; vymýšlí nové mechanismy; odděluje, znehybňuje, rozčleňuje; na určitou dobu konstruuje něco, co je antiměstem a dokonalou společností zároveň; vynucuje si ideální fungování, které se však v konečném zúčtování redukuje, stejně jako zlo, proti kterému bojuje, na prostý dualismus života a smrti: ten, kdo se hýbe, s sebou nese smrt, a zabit je ten, kdo se pohne. Panoptikon je naopak třeba chápat jako zobecněný model fungování, jako způsob definování vztahů moci a každodenního života lidí. Bentham jej bezpochyby prezentoval jako jedinečnou instituci, jež je uzavřená sama v sobě. Podobné bv-vají utopie často pokládány za dokonale uzavřené. Oproti zpustošeným věznicím, hemžení se a přelidnění při veřejných popravách, jak je vylíčil na rytinách Piranese, představuje Panoptikon krutou a rozumnou klec. Skutečnost, že až do naší doby dal vzniknout takovému množství ať projektovaných či uskutečněných variací, ukazuje, jaká byla po dobu téměř dvou století jeho imaginární intenzita. Ale Panoptikon nesmí být chápán jako snová budova: je to diagram mechanismu moci redukovaný na jeho ideální formu; jeho fungování, abstrahované od všech překážek, od všeho odporu či tření, sí lze jasné představit jako Čistý architektonický a op- 287 lický systém; je to v podstnté figura politické technologii kterou je možné, a dokonce nutné oddělit od každého specifického užití, Ve svých aplikacích je polyvalentni; slouží k napravování vězňů, ale také k léčení nemocných, k vyučování školáků, k hlídání bláznů, k dohlížení nad dělníky, k donucováni žebráků a lenochů k práci. Je to způsob zavedení těla do prostoru, rozmístění jedinců jednoho ve vztahu k druhým, hierarchické organizace, rozprostření center a kanálů moci, deí novám jejích nástrojů a způsobů intervence, které mohou být uvedeny v činnost v nemocnicích, v dílnách, ve školách, ve věznicích. Pokaždé, když je třeba pracovat s množstvím jednotlivců, jimž je nutné uložit nějaký úkol nebo určitou formu chování, je možné použít panoptické schéma. Je aplikova- _--vi telné - odhlédneme-li od nezbytných modifikací - „ve všech institucích, kde je třeba v mezích jistého prostoru, jenž není příliš rozlehlý, držet pod dohledem určitý počet osob".1*) Při každé ze svých aplikaci dovoluje zdokonalovat výkon moci, a to rozličnými způsoby: tím, že umožňuje redukovat počet těch, kteří moc vykonávají, a přitom znásobit počet těch, nad nimiž je vykonávána. Tím, že dovoluje intervenovat v každém okamžiku a že konstantní tlak působí dokonce předtím, než jsou spáchány přestupky, omyly, zločiny. Tím, že za těchto podmínek nevede nikdy jeho síla k intervenci, nýbrž počívá ve spontánním a bezhlučném působení, v ustavení mechanismu, jehož účinky se řetězí jedny za druhé. Tím, -že bez jakéhokoli jiného fyzického nástroje kromě architekti ry a geometrie působí přímo na jednotlivce; „přenáší duševní moc na duši". Panoptické schéma je zesilovačem pro jakýV koli mocenský aparát: zajišťuje jeho ekonomii (v oblasti 9) Tamtéž, s. 40. Zvolil-li Benlhnm přednostně za příklad trestaneckou. kulami, tedy proto, že sl* v ní uplatňuje množství funkcí (dohled, automatická kontrola, uzavření, snmotka, nucená práce, výuka). materiálu, v personální oblasti, v čase); zajišťuje jeho účinnost svým preventivním charakterem, svým nepřetržitým fungováním a svými automatickými mechanismy. Je to způsob získávání moci „v míře dosud nevídané", „významný a nový nástroj vládnutí...; jeho výtečnost spočívá ve velké síle, kterou je schopen dodat každé instituci, v níž bv byl využit". In> Je to jistý druh „Kolumbova vejce" v řádu politiky. Ve • skutečnosti je s to integrovat se do jakékoli funkce (vzdělávací, terapeutické, výrobní, trestní}; zintenzívnit výkon této funkce tím, že se k ní těsné přimkne; konstituovat smíšený mechanismus, v němž se vztahy moci (a vědění) mohou přesně a do nejmenšího detailu přizpůsobit procesům, které f je třeba kontrolovat; stanovit přesný poměr mezi „přebytkem moci" a „přebytkem výroby". Způsobuje zkrátka v jis--j .. tém smyslu to, že se vykonávání moci nepřipojuje zvnějšku j jako jakési přísné omezení Či přívažek k funkcím, které obsadil, nýbrž že je v nich přítomen dostatečně subtilně proto, [ aby zvětšil jejich efektivitu posilováním svých vlastních obsazení. Panoptický mechanismus není jednoduše přenoso-1 vou osou, výměníkem mezi mechanismem moci a nějakou funkcí; je způsobem, jak nechat fungovat mocenské vztahy , v nějaké funkci a nějakou funkci prostřednictvím těchto mocenských vztahů. Panoptismus je schopen „reformovat mo-t rálku, chránit zdraví, znovuoživit průmysl, šířit vzdělání, A snížit veřejné výdaje, postavit ekonomii jako dříve na ne-•i. ochvějný základ, rozplést, a nikoli přetnout gordický uzel zákonů o chudých, a to vše pomocí zcela jednoduché architektonické myšlenky".1" Uspořádání tohoto stroje je nadto takového druhu, že jeho uzavřenost přesto nevylučuje permanentní přítomnost vněj- 10) Tamtéž, s. 65. 11) Tamtéž, s. 39. šku: viděli jsme, že nnprosto kdokoli může přijít do centrální-; věže vykonávat funkce dohlíženi, a je-li to třeba, může i snad-:; no uhodnout způsob, jakým se dohled vykonává. Ve skuteč-í nos ti všechny panopíické instituce, i jsou-li lak pečlivě uzavře- '. ně jako instituce vězeňství, mohou být bez obtíží podřízeny-? oněm současně nahodilým a ustavičným inspekcím: a to nejen í ze strany jmenovaných inspektorů, ale i ze strany veřejnosti;: kterýkoli člen společnosti bude mít právo přijít se na vlastní očil přesvědčit, jak pracují školy, nemocnice, továrny, věznice. Ne-'; ní tu žádné riziko, že by vzrůst moci vytvořený panoptickýmé strojem mohl degenerovat v tyranii; disciplinární djspozitiy^ bude demokraticky kontrolován, poněvadž bude bez ustání" přístupný „velikému výboru tvořícímu tribunál světa".1:1 Pa4 noptikon, subtilně uspořádaný lak, aby dozorce mohl jedním.'* mžiknutím oka pozorovat lolik oddělených jedinců, dovoluje* rovněž celému světu přijít a dohlížet i nad nejmenším dozor-4 cem. Kdysi byla strojem na vidění lemná komora, kde špeha-; vnli jednotlivci; nyní se stala průhlednou budovou, kde je vy-;; konávání moci kontrolovatelné celou společností. Panoptické schéma bylo určeno k tomu, aby se, aniž byk mizelo či ztrácelo některou ze svých vlastností, rozptýlilo doi sociálního těla; jeho posláním bylo stát se zobecněnou funk-; cí. Město nakažené morem dodalo výjimečný disciplinární-model: dokonalý, avšak zcela násilný; proti nemoci, která" roznášela smrt, postavila moc nepřetržitou hrozbu smrti; ži4 vol zde byl redukován na své nejjednodušší vyjádření; to; spočívalo v úzkostlivém vykonávání práva meče proti moci; 12) Pri predstave* tohoto nepřetržitého proudu návštěvníků vstupujících do centrální věže podzemní chodbou a zde pozorujících kruhovou krajinu Panoptikonu Birntham myslel na panoramata, která toudo-bou právě zkonstruoval Baker (první pochází patrné z roku 1787) a v nich? návštěvníci, soustředění uprostřed, sledují dokola je obkružující krajinu, měslo, bitvu. Tito diváci přesné zaujímají místo svrchovaného pohledu. smrti. Panoptikon má naopak roli v zesilování; jestliže uspořádává moc, jestliže směřuje k tomu, aby ji učinil ekonomičtější a účinnější, nedělá to pro moc samu, ani pro bezprostřední záchranu ohrožené společnosti: jde o to posílit společenské síly - zvýšit produkci, rozvinout ekonomii, rozšířit vzdělání, pozdvihnout úroveň veřejné morálky; přimět k růstu a rozmnožení. Jak lze ale posílit moc způsobem, aby panoptikon, aniž by bránil takovému pokroku, aniž by jej zatěžoval svými požadavky a přívažky, tento pokrok naopak usnadňoval? Jaké zesílení moci dokáže být současné znásobením produkce? Jak by moc při zvyšování svých sil mohla i zvětšovat síly společnosti namísto toho, aby se jich zmocňovala nebo je držela na uzdě? Řešení tohoto problému, které podává Panoptikon, spočívá v tom, že produktivní narůstáni moci je zajišťováno pouze tehdy, může-li na jedné straně vykonávat moc nepřetržitě až do nejjemnějších základů společnosti, na straně druhé funguje vně jeho okamžitých, násilných, nesouvislých forem, které jsou spjaty s výkonem suverénní moci. Tělo krále s jeho zvláštní materiální a mytickou přítomností, se silou, kterou on sám rozvíjí nebo ji přenáší na několik dalších osob, je krajním protikladem íéto nové fyziky moci, kterou definuje panoptismus; jeho doménou je naopak celá ta oblast dole, oblast nepravidelných těl s jejich detailv, s jejich množstvím pohybů, s jejich různorodými silami, s jejich prostorovými vztahy; jde o mechanismy, které analyzují rozmístění, odchylky, série, kombinace a které užívají různé nástroje, aby je zviditelnily, zaregistrovaly, oddělily a porovnaly: je to fyzika relační a multiplíkované moci, která dosahuje své maximální intenzity nikoli v osobě krále, nýbrž v tělech, v jejich vztazích, které je právě umožňují individualizovat. Bentham definuje na teoretické rovině jiný způsob analyzování sociálního tělesa a vztahů moci, které jím procházejí; v praktických ohledech definuje proceduru podřízení těl 290 291 a sil, jež musejí zvyšovat využitelnost moci, a přitom odpoví-dat ekonomii Vladaře. Panoptismus je obecný princip nové „politické anatomie", jejímž předmětem a cílem není vztah k suverénnímu vládci, nýbrž vztahy disciplíny. V léto famózní, průhledné a kruhové kleci, s její vysokou, mocnou .1 vědoucí věží, spočívá patrně pro Benthama otázka po projektu dokonalé disciplinární instituce; jde ovšem také o to ukázat, jak je možné „odemknout" disciplíny a nechat je pracovat difuzné, inultiplikované, polyvalentně po celém sociálním tělese. U těchio disciplín, které klasická doba vypracovala na přesně daných a relativně uzavřených místech -kasárna, koleje, velké dílny - a jejichž globální zapojení bylo možné si představit pouze v omezeném a provizorním měřítku města nakaženého morem, snil Bentham o tom, že z nich; vytvoří síť dispozitivů, které budou vždy a všude ve střehu, prostupujíce celou společnost bez jakékoli mezery či přerušení. Pauopíické uspořádání znamená formulaci tohoto zevšeobecnění. Na úrovni elementárních a snadno přenosných mechanismů programuje fungování základny společnosti zcela prostoupené a proniknuté disciplinárními mechanismy. Máme zde tedy dva obrazy disciplíny. Na jednom konci je; disciplína jako blokáda, uzavřená instituce ustavená na okra-ľ jích a vždy směřující k negativním funkcím: zadržet zlo, za-/ bránit komunikaci, zastavit čas. Na druhém konci je, spnlu-s panoptismem, disciplína jako mechanismus: funkcionální; dispoziíiv, který musí vylepšovat vykonávání moci tím, žľ je: učiní rychlejším, snadnějším, účinnějším jako náčrt subtilních donucovacích metod pro společnost budoucnosti. Pohyb,; který vede od jednoho projektu ke druhému, od disciplíny jako výjimky k disciplíně všeobecného dohlížení, spt v historické transformaci: jde o postupné rozšíření disi " ' ■ nárních dispozitivů v průběhu 17. a 1S. století, jejich znásobení napřič celým společenským tělesem, o zformování toho, co bychom mohli obecně nazvat disciplinární společnost. Celé disciplinární zobecnění, jehož uznání reprezentuje benthamovská fyzika moci, se odehrálo v průběhu klasické doby. Svědčí o tom rozmnožení disciplinárních institucí spolu se síti, která začíná pokrývat čím dál tím rozsáhlejší povrch a zaujímat čím dál tím méně okrajovou pozici." to, co bylo ostrůvkem, privilegovaným místem či jedinečným modelem, se stalo obecnou formulí; nařízení charakteristická pro zbožné a protestantské armády Viléma Oranžského nebo Gustava Adolfa se transformovala do nařízeni všech armád celé Evropy; modelové jezuitské koleje nebo Baiencou-rova a Demiova škola či později škola de Slurmova načrtly obecné formy školní disciplíny; uspořádání námořních a vojenských nemocnic posloužilo jako schéma pro celkovou reorganizaci sítě nemocnic v 18. století. Toto rozšíření disciplinárních inslitucí bylo však nepochybně jen tím nejviditelnějšfm aspektem různých, hlubších procesů. I. Funkcionální inverze disciplín. Od počátku se od nich požadovalo především to, aby neutralizovaly nebezpečí, aby se soustředily na neužitečnou Či rozbouřenou populaci, aby vyloučily nepříjemnosti, k nimž by vedla příliš početná shromáždění; od nynějška je od nich požadováno - neboť se toho staly schopnými -, aby hrály pozitivní roli, aby zvětšovaly možnou užitečnost jednotlivců. Vojenská disciplína již není pouhým prostředkem k zabránění drancování, dezerce Či neposlušnosti vojska; stává se základní technikou potřebnou k tomu, aby armáda mohla existovat již ne jako shromážděný dav, nýbrž jako jednota, která z této jednoty těží dokonce nárůst svých sil; disciplína vede ke zvýšení zručnosti každého jednotlivce, ke koordinaci těchto zručností, k akceleraci pohybů, znásobení mohutnosti palby, k rozšířeni front útoku, aniž