GENDER , ROV NÉ PŘ ÍLEŽI TOST I, V Ý ZK UM ROČNÍK 6, ČÍSLO 2/20 05 | 25
Mechanismy inkluze a exkluze žen v politice
v České republice
/ Petra Rakušanová
Příspěvek zkoumá důvody nižšího zastoupení žen v politických
funkcích v České republice. Zaměřuje se na následující
bariéry vstupu žen do politických funkcí – institucionální
pravidla, fungování politických stran, hodnoty české veřejnosti
či veřejný diskurs na téma zastoupení žen v politice.
Faktory ovlivňující zastoupení žen v politice
K vysvětlení interakce jednotlivých faktorů, které ovlivňují
zastoupení žen v politice, využijeme model Pippy Norris,
která jej vytvořila pro vysvětlení podílu žen v politických
funkcích v západoevropských státech (viz schéma 1) (Norris
2004). Její model zahrnuje analýzu jak společenských,
tak i institucionálních faktorů ovlivňujících podíl žen v politice.
Jako vnější proměnné, které rámují celý proces výběru
a volby kandidátů do politických funkcí v demokratických
režimech, jsou brány charakteristiky politické kultury
a modernizace dané společnosti.
Míra modernizace společnosti poukazuje na roli hodnot
daných společností. Ronald Inglehart a Pippa Norris ukazují,
že kulturní hodnoty ve společnosti nejsou náhodné a že
jsou systematicky spojené se stupněm rozvoje společnosti
(Inglehart, Norris 2004). V otázce politické participace žen
tak hrají důležitou roli např. společenský status žen (postavení
ženy ve společnosti) a jeho vnímání společností obecně
i ženami samotnými, dále genderové role, které ovlivňují
práva, zdroje a moc mužů a žen. V tomto smyslu je důležité
především rozdělení rolí v rodině a postavení žen na pracovním
trhu a ve veřejném životě obecně. Dále působí například
rozdílná očekávání spojovaná s muži a ženami a požadavky
kladené na obě pohlaví. Především je však klíčové,
do jaké míry muži a ženy sdílejí, či naopak rozdílně vnímají
hodnoty i vzorce chování a jednání (Norris 2004).
Uvedený model představuje nejen jednotlivé faktory, které
ovlivňují proces výběru zastupitelů, respektive podíl žen
v politických funkcích, ale naznačuje také vzájemné vztahy
mezi jednotlivými aktéry výběru. Vedle makrostrukturních
prvků, jako je stupeň modernizace společnosti, společenské
podmínky či politická kultura, hrají klíčovou roli politické
strany, jež lze charakterizovat jako tzv. držitele klíčů. Politické
strany totiž nejen rozhodují o tom, jaký vyberou postup
při výběru kandidátů, ale také to, kdo budou tzv. volitelé
(tedy ti, kteří rozhodují o výběru kandidátů/kandidátek),
komu bude otevřený proces výběru kandidátů či jaké budou
požadavky na jejich výběr. V neposlední řadě hrají důležitou
roli také požadavky voličů – tedy veřejné mínění.
Zatímco Norris se ve své globální analýze zaměřila především
na vliv stupně sekularizace společnosti, využijeme
v naší analýze obecnější zkoumání postojů z výzkumu veřejného
mínění. Kromě politické kultury a stupně vývoje vstupují
do modelu vnitřní proměnné, které jsou specifické pro
každou zemi. Jsou jimi volební systém, existence kvót pro
zastoupení žen, ať již na kandidátkách či ve stranických orgánech,
a sociálně politický režim dané země, tedy to, zda
ženám umožňuje snazší skloubení kariéry a rodiny například
podporou nediskriminace na pracovním trhu či jinými
podpůrnými rodinnými a vzdělanostními politikami.
Postoje žen k participaci a jejich zájem o politiku
Postoje žen k participaci mohou být jednou z prvních bariér
jejich větší účasti a zastoupení ve veřejných funkcích. V dotazníkovém
šetření jsme zjišťovali rozdílnost mužů a žen
v postojích k participaci. Podle šetření Centra pro výzkum
veřejného mínění při Sociologickém ústavu AV ČR (dále
CVVM)2
se o politiku vůbec nezajímá pětina žen, z mužů
nemá vůbec zájem o politiku jen asi desetina. Více než polovina
(52%) oslovených žen se o politiku zajímá jen málo
(stejnou odpověď zvolilo 47% oslovených mužů), docela politika
zajímá 25% žen (ale 35% mužů) a velmi jen 3% žen (a
dokonce 8% respondentů-mužů). Jednou z příčin nižšího
zastoupení žen ve veřejném životě by mohla být také jejich
malá průbojnost. S tímto tvrzením však většina respondentů
(54%) nesouhlasí. Příčiny nízkého podílu žen v politice je
tedy třeba hledat spíše jinde. Můžeme si klást otázku, zda
nezájem žen o politiku a jejich nízká míra zastoupení v politice
je obecným jevem, nebo reprezentuje nesouhlas se současnou
politikou a s tím, jakou formou je realizována.
Zatímco deklarovaná volební účast mužů a žen se nijak
významně neliší (na otázku, zda se zúčastnil/a voleb do EP,
odpovědělo souhlasně 50,5% respondentů – 51,5% mužů
a 49,5% žen), hodnotí muži a ženy odlišným způsobem důležitost
událostí poslední doby. Obecně se v červnu 2004
na prvním místě umístily volby do Evropského parlamentu
(52% respondentů), na druhém s jistým odstupem vstup
České republiky do Evropské unie a referendum o vstupu do
EU (33%) a demise vlády (14%). Pokud analyzujeme pouze
odpověď, jakou událost považují respondenti za nejdůležitější
(řadí ji na první místo z možných tří odpovědí), nacházíme
v této odpovědi zajímavé rozdíly mezi muži a ženami:
u mužů byl nejdůležitější událostí poslední doby vstup
České republiky do Evropské unie (22,1 %) následovaný
sportem (20,2%). Volby do EP se umístily na třetím místě
(19,4%). Ženy považovaly volby do EP za nejdůležitější událost
(24,9%), následoval vstup ČR do EU (17,8%) a kulturní
a společenské události (5,2%).
Na základě analýz dat z dotazníkového šetření můžeme
konstatovat, že archaický argument o podobnosti postojů
mužů a žen k volbám nelze verifikovat. Samozřejmě je
možné namítnout, že ve výzkumu se jedná o projekci výrazně
se odchylující od reality (to potvrzuje například deklarovaná
a reálná volební účast), a tedy, že zjištěné rozdíly
jsou rozdíly v postojích a nemají dopad na reálné jednání.
Způsobem, jak toto tvrzení vyvrátit, je srovnání reálné voV
Ý ZK UM
GENDER , ROV NÉ PŘ ÍLEŽI TOST I, V Ý ZK UM ROČNÍK 6, ČÍSLO 2/20 05 | 26
lební účasti mužů a žen. Pro volby do Evropského parlamentu,
které se uskutečnily v červnu 2004, se nám podařilo
takové údaje získat. Ve volebních obvodech, které
označíme A a B, bylo umožněno prosté sečtení mužů a žen,
kteří/které mají v daném obvodě hlasovací právo, a těch,
kteří/které se voleb zúčastnili/y.
Naše zjištění nejen potvrzují nalezené rozdíly v postojích
k volební účasti mezi muži a ženami, ale naopak ještě
zdůrazňují jejich naléhavost. Celková volební účast ve
volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 byla
28,32%. V okrsku A činila volební účast 31,85% a v okrsku
B 31,82%. Vzhledem k tomu, že se jedná o městské okrsky,
můžeme konstatovat, že jsou průměrné. V obou okrscích
byla vyšší volební účast žen – v okrsku A šlo o 47,18%
a v okrsku B o 46,94%.
Můžeme tedy konstatovat, že přesto, že ženy jsou v politice
v České republice značně podreprezentovány, a to na
všech úrovních, tvoří významnou voličskou skupinu, která
však není současnou politickou reprezentací vnímána
a oslovována.
Postoje občanů k participaci žen
Názory a postoje českých občanů k účasti žen v politických
a rozhodovacích funkcích mohou oslabovat zájem politických
stran nominovat na veřejné funkce ženy (či naopak jej
podporovat). Proto jsme v dotazníkovém šetření zjišťovali,
zda se v tomto směru odlišují jak postoje mužů a žen, tak
i voličů jednotlivých stran. Ve výzkumu jsme se rovněž zaměřili
na zkoumání názorů a postojů české populace k účasti
žen v politických a rozhodovacích funkcích. Zde jsme vycházeli
především ze sekundární analýzy existujících dat
a z výsledků vlastní sondy, která byla součástí červnového
pravidelného šetření CVVM.
Většina obyvatel ČR starších 18 let pokládá působení žen
ve veřejném životě za užitečné a zároveň považuje míru
současného zastoupení žen ve veřejném životě za nedostatečnou.
Prospěšnost působení žen v politice hodnotí nejpozitivněji
respondenti z nižších věkových skupin, lidé v produktivním
věku s vyšším vzděláním, převážně z urbánních
oblastí a ve stále vyšší míře rovněž ženy. Mezi českými občany
ale také existuje menšina, která s veřejnými aktivitami
žen nesouhlasí – jedná se přibližně o desetinu dotázaných
občanů, častěji sem patří muži, respondentky a respondenti
starší 60 let, lidé se základním vzděláním a voliči KSČM.
Většina české veřejnosti se domnívá, že ženám ztěžují
vstup do politiky rodinné povinnosti, tradice i společenské
podmínky. Další příčiny nízkého zastoupení žen v politice
spatřují Češi v nezájmu žen o politiku, ale i v tom, že muži-politici
mezi sebe ženy nepustí. Naopak příčiny současného
stavu podle většiny dotázaných nelze hledat v malé průbojnosti
žen nebo v tom, že politika je pro ženy příliš složitá
a ony se jí musí teprve naučit. Jako nerelevantní se ukázal
argument, že by ženy v politice ztrácely svoji ženskost a přejímaly
mužské vzory chování.
Větší zapojení žen do politiky by podle více než poloviny
žen přineslo její zlepšení, stejný názor zastává ale jen
třetina oslovených mužů. Pouze necelá polovina občanů se
ale domnívá, že by se počet žen v politice zvýšil po zavedení
kvót pro obě pohlaví do volených funkcí, ještě nižší
podíl občanů je pak přesvědčen o účinnosti proměny mechanismů
sestavování volebních kandidátek uvnitř politických
stran. Ženy častěji věří, že zavedení kvót pro obě
Schéma 1: Model procesu výběru kandidátů - tzv. trychtýř.
Zdroj: (Norris 2004).
V Ý ZK UM
GENDER , ROV NÉ PŘ ÍLEŽI TOST I, V Ý ZK UM ROČNÍK 6, ČÍSLO 2/20 05 | 27
pohlaví do volených funkcí a vytvoření vhodných společenských
podmínek povede ke zvýšení počtu žen v politice,
zatímco muži se více klonili k názoru, že tato opatření
nebudou mít na počet žen ve veřejných funkcích žádný
vliv. Za nejúčinnější mechanismy zvýšení počtu žen v politice
považují respondenti vytvoření vhodných společenských
podmínek – v tomto ohledu byly názory mužů a žen
ve shodě.
Důležitým zjištěním je, že si česká veřejnost s muži a se
ženami působícími v politice spojuje značně odlišné charakteristiky
– zatímco muži jsou považováni za rozhodné, razantní
a neústupné a jejich velkou předností je větší nezávislost
na rodině a možnost věnovat se politice naplno, jsou
ženy-političky vnímány jako citlivé, schopné empatie a pochopení,
rozvážné a pragmatické. V porovnání s muži jsou
ženy častěji považovány za pečlivé, spolehlivé a zodpovědné,
na rozdíl od mužů je u nich však kromě schopností hodnocen
také vzhled, elegance a příjemné vystupování. Většina
českých občanů si se ženami ve veřejném životě spojuje
především práci v sociální oblasti, a to zejména pomoc skupinám
obyvatel, které jsou nějakým způsobem znevýhod-
něny.
Ženy méně než muži diskutují ve svém volném čase o politice
a obecně deklarují menší zájem o politiku. Na jedné
straně lze tento menší zájem chápat jako další bariéru pro
větší počet žen v politice, zároveň však lze rozdílnosti mužů
a žen ohledně zájmu o politiku spatřovat v tom, že současné
komunikační kanály ženy-voličky zcela neoslovují a je
jen otázkou flexibility politických stran, zda a jakým způsobem
se pokusí ženy-voličky získat. Nelze proto jednoznačně
tvrdit, že ženy nemají zájem politiku aktivně ovlivnit.
Volební systém a jeho vliv na výběr kandidátů
ve stranách
Velká část odborné literatury zdůrazňuje roli volebního systému
na zastoupení žen v parlamentu, respektive jiných zastupitelských
orgánech. Základní tvrzení spočívá v tom, že
v parlamentech, které jsou voleny na základě poměrného
volebního systému, je více žen než v těch, které jsou voleny
většinovým systémem, což ukazují komparativní mezinárodní
analýzy, které srovnávají vliv volebního systému
na podíl zvolených žen (Lakeman 1976; Rule 1981; Norris
1985; Matland 1998).
Pippa Norris při srovnání volebních systémů 182 zemí
nalézá více než sedmiprocentní rozdíl mezi průměrnou mírou
zastoupení žen v parlamentech v zemích se systémem
poměrného zastoupení (15,6%) a mezi systémy většinovými
(8,5%) (Norris 2004: 187–190). Působení volebního sytému
na podíl žen v parlamentu ale není přímé a jeho vliv
je zprostředkován mechanismem výběru kandidátů uvnitř
politických stran a mechanismem fragmentace stranického
systému. Teprve interakce volebního systému, výběru kandidátů
a počtu stran, které získávají mandáty, ovlivňuje počet
žen v zastupitelských orgánech, které jsou předstupněm
(a předpokladem) pro zastoupení v exekutivních funkcích či
vedoucích stranických funkcích.
Zjistit vliv volebního systému na zastoupení žen v politických
funkcích v jedné zemi není jednoduchý úkol, neboť
všechna zdůvodnění vlivu volebního systému na zastoupení
žen vycházejí z mezinárodní komparace. V Česku je situace
ulehčena existencí dvou komor parlamentu na centrální
úrovni. V Poslanecké sněmovně, která je volena podle poměrného
volební systému, vzrostlo zastoupení žen z 10,5%
v roce 1992 na 17,0% v roce 2002. V Senátu podíl žen od
roku 1996 osciluje mezi 11–12%. Poměrný volební systém
tedy při tomto hrubém srovnání vede k většímu zastoupení
žen v politických funkcích.
Výsledky korelační a regresní analýzy naznačují, že současný
volební systém je pro vyšší podíl žen ve volených
funkcích relativně vhodný – jeho zvětšení na celou republiku
by nepochybně přispělo k většímu počtu žen v Poslanecké
sněmovně a současně jakékoli zmenšení volebních
obvodů (například podle volební reformy ODS a ČSSD z roku
2000) by vedlo ke snížení počtu žen. Zároveň výsledky
ukazují na vliv hodnot při výběru a nominování žen na volitelná
místa – moravské regiony s vyšším počtem nábožensky
založených občanů a s preferencí tradičního modelu rodiny
a rozdělení rolí mezi muže a ženu mají signifikantně
nižší zastoupení žen na kandidátkách. Zároveň existují zřetelné
rozdíly mezi jednotlivými stranami – KSČM a ČSSD
mají mezi zvolenými poslanci mnohem větší podíl žen, což
lze vysvětlit mimo jiné i tím, že se obě strany k většímu zastoupení
žen v politických funkcích hlásí.
Důsledky výběru kandidátů v parlamentních
politických stranách
V předchozí části jsme ukázali, že v Česku sice existuje vliv
poměrného volebního systému na vyšší zastoupení žen ve
volených politických funkcích, jeho vliv je ale zprostředkován
tím, jaký počet mandátů získá každá strana v jednotlivém
volebním obvodu. Důvodem je minimální zájem politických
stran nominovat na první místa kandidátek ženy.
Proto se v této části zaměříme na výběr kandidátů při volbách
do Poslanecké sněmovny v roce 2002 a do Evropského
parlamentu v roce 2004 a poukážeme na základní důsledky
výběru kandidátů uvnitř stran, které se projevují v první
řadě v nabídce politických stran, tedy na kandidátkách.
Celkově ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002
kandidovalo celkem 6079 osob, z toho 1590 žen (26,16%)
a 4489 mužů (73,84%). Mezi českými parlamentními stranami
jsou však výrazné rozdíly ohledně podílu žen na kandidátkách.
Zatímco v letech 1996–2002 vzrostl jak podíl
žen mezi kandidáty do dolní komory českého parlamentu
(celkově o 6%), tak i podíl žen mezi zvolenými zákonodárci
(o 2,5%), dochází k trvalému poklesu v poměru mezi kandidátkami
a zvolenými. Ženy jsou totiž na kandidátkách politických
stran zařazovány na horší místa než muži. Zároveň
je nárůst podílu žen na kandidátkách politických stran větší
u politických stran, které se nedostanou do parlamentu než
u parlamentních stran – v devíti z celkového počtu čtrnácti
volebních obvodů je počet žen na kandidátkách neparlamentních
subjektů vyšší než u parlamentních stran. Avšak
V Ý ZK UM
GENDER , ROV NÉ PŘ ÍLEŽI TOST I, V Ý ZK UM ROČNÍK 6, ČÍSLO 2/20 05 | 28
i u parlamentních, a to především pravicových politických
stran je pokles patrný: například u Unie svobody a Občanské
demokratické strany klesl mezi volbami 1998 a 2002
podíl žen o 3% a 0,9% (viz tabulku 1).
Závěry
Na základě modelu Pippy Norris jsme provedli analýzu jak
společenských, tak i institucionálních faktorů na podíl žen
v politice. Z hlediska institucionálních faktorů hraje v České
republice důležitou roli volební systém, a především volební
mechanismy uvnitř jednotlivých politických stran.
Mezi institucionální faktory můžeme dále zařadit rovněž
velikost volebního obvodu a počet mandátů, které má určitá
politická strana v daném volebním obvodě možnost získat.
Velikost volebního obvodu z hlediska strany v případě
všech voleb působila stejným směrem s výjimkou voleb
v roce 1998 a zvyšovala pravděpodobnost, že žen v daném
obvodu bude zvoleno více. Vliv velikosti volebního obvodu
byl ale redukován dalšími faktory, a to zvláště levicovostí
strany a lokací volebního obvodu na Moravu. Zmíněná
levicovost politické strany a lokace volebního obvodu na
Moravě již patří mezi politicko-kulturní faktory. Levicové
politické strany nejen v Česku více než pravicové subjekty
podporují participaci žen, což souvisí s rovnostářštější ideologií
těchto stran.
Z hlediska rozdělení politicko-geografické mapy na Čechy
a Moravu, s ohledem na politicko-kulturní rozdíly, je třeba
připomenout vliv míry religiozity nebo naopak sekularizace,
který hraje velkou roli při hodnotové orientaci společnosti,
a ovlivňuje tak nejen převažující chápání role ženy ve
společnosti, ale v důsledku také účast žen v politickém a veřejném
životě (míru sekularizace používá jako důležitý aspekt
politicko-kulturního faktoru rovněž Norris).
Vliv jednotlivých faktorů můžeme shrnout následujícím
způsobem: a) institucionální faktor –zatímco současné
nastavení volebního systému v ČR je pro ženy příznivé,
bylo by možné jeho vliv zvýšit nebo naopak zmenšit zvětšením/zmenšením
volebních obvodů; b) socio-ekonomický
faktor – ekonomické rozdíly v rámci ČR nejsou tak výrazné,
aby bylo možné sledovat jejich vliv na účast žen v politice –
tento faktor sehrává svou úlohu spíše v širší mezinárodní
komparaci. V této oblasti však hraje roli na participaci žen
relativně dobrý přístup žen ke vzdělání (např. vysokoškolské
vzdělání žen má v ČR více než stoletou tradici) a vysoké
procento účasti žen na pracovním trhu; c) politicko-kulturní
faktor je v České republice rovněž patrný, a to jak aspekt
sekularizace, tak politická orientace.
Literatura
Inglehart, R., Norris, P. 2004. Raising Tide. Gender Equality
and Cultural Change around the World. Cambridge: Cambridge
University Press.
Lakeman, E. 1976. „Electoral Systems and Women in Parliament”.
Parliamentarian, Vol. 56, pp. 159–162.
Matland, R. 1998. „Women’s Representation in National Legislatures:
Developed and Developing Countries”. Legislative
Studies Quartely, Vol. 23, No. 1, pp. 109–125.
Norris, P. 1985. „Women’s Legislative Participation in Western
Europe”. Western European Politics, Vol. 8, No. 4, pp.
90–101.
Norris, P. 2004. Electoral Engineering: Voting Rules and Political
Behaviour. Cambridge: Cambridge University
Press.
Rule, W. 1981. „Why Women Don’t Run: The Critical Contextual
Factors in Women’s Legislative Recruitment”.
Western Political Quartely, Vol. 34, No. 1, pp. 60–77.
Poznámky
1 Příspěvek vychází ze závěrečné zprávy projektu Analýza
nízkého počtu žen v politických rozhodovacích funkcích,
Tabulka 1: Podíl kandidátek do Poslanecké sněmovny podle politických stran v letech 1996–2002 (v%).
Strana/rok voleb Kandidátky Změna
ČSSD 1996 14,9
ČSSD 1998 17,2 +2,3
ČSSD 2002 24,5 +7,29
KSČM 1998 20,1
KSČM 2002 19,2 -0,86
KDU-ČSL 1998 14,4
US 1998 18,2
KDU-ČSL a US-DEU 2002 15,2 +0,8/-3
ODS 1996 15,1
ODS 1998 17,8 +2,7
ODS 2002 16,9 -0,9
Zdroj: Sociologický ústav AV ČR
V Ý ZK UM
GENDER , ROV NÉ PŘ ÍLEŽI TOST I, V Ý ZK UM ROČNÍK 6, ČÍSLO 2/20 05 | 29
připravené pro MPSV (číslo smlouvy HS119/04) a editované
Petrou Rakušanovou a Lukášem Linkem. Praha: Sociologický
ústav AV ČR, 2004 a z projektu GA ČR 403/04/
1007 Participace, demokracie a občanství v České republice
a v evropském kontextu.
2 Terénní část šetření se uskutečnila v době od 18. do 28.
června 2004 a otázky týkající se zvoleného tématu byly položeny
889 respondentům ve věku 18 let a starším. Respondenti
byli vybráni metodou kvótního výběru, přičemž kvótní
znaky byly: pohlaví, věk, vzdělání, velikost místa bydliště
a region.
Petra Rakušanová pracuje v oddělení Sociologie politiky
Sociologického ústavu AV ČR. Zabývá se fungováním
moderní demokracie a jejích institucí, občanskou
společností, participací a otázkami občanství.
Tabulka I. Genderová struktura členů vlády v letech 1981–2004.
Štrougal
1981–1986
Štrougal
1986–1989
Pithart
1990–1992
Klaus I
1992–1996
Klaus II
1996–1998
Počet mužů 30 32 24 25 22
% mužů 100 100 96 100 95,6
Počet žen 0 0 1 0 1
% žen 0 0 4 0 4,4
Celkem 30 32 25 25 23
Tošovský
1998*
Zeman
1998–2002
Špidla
2002–2004
Gross
2004–
Počet mužů 15 19 15 16
% mužů 88,3 100 88,3 88,9
Počet žen 2 0 2 2
% žen 11,7 0 11,7 11,1
Celkem 17 19 17 18
* úřednická vláda (trvání pouze 5 měsíců)
Zdroj: Sociologický ústav AV ČR
Tabulka II. Ženy v politických stranách.
1990 1994
poslankyně (N) poslankyně (%) poslankyně (N) poslankyně (%)
OF 19 15,1% - ODS
- – 6 9,2%
ČSSD – – 3 15,0%
KSČM 6 18,8% 1 10,0%
KDU-ČSL 1 5,0% 1 6,3%
ODA – – 3 17,6%
US – – – –
apendix
V Ý ZK UM
GENDER , ROV NÉ PŘ ÍLEŽI TOST I, V Ý ZK UM ROČNÍK 6, ČÍSLO 2/20 05 | 30
1996 1998
poslankyně (N) poslankyně (%) poslankyně (N) poslankyně (%)
OF – – – –
ODS 5 7,3% 6 9,5%
ČSSD 11 18,0% 11 14,9%
KSČM 5 22,7% 6 25,0%
KDU-ČSL 2 11,1% 3 15,0%
ODA 0 0,0% – –
US – – 3 15,8%
2002
poslankyně (N) poslankyně (%)
OF – –
ODS 8 13,8%
ČSSD 10 14,3%
KSČM 12 29,3%
KDU-ČSL 2 9,5%
ODA – –
US 1 10,0%
Zdroj: Sociologický ústav AV ČR
Tabulka III. Přehled o podílu žen na členské základně jednotlivých politických stran.
ODS KDU-ČSL KSČM ČSSD US
1997 I/1998 XII/1998 I/1999 I/1999 1999 1999
členů
celkem
22 000 19 400 19 730 60 464 136 516 14 000 4 000
ženy
celkem
7 400 6 100 6 900 31 597 51 360 3 780 chybí
ženy
v%
33,63% 31,44% 34,97% 52,25% 42,8% 27,0 chybí
Zdroj: Informace tiskových odborů jednotlivých stran. Tabulka A. Honsová
V Ý ZK UM