Musil, R. 1930. Der Mann ohne Eigenschaften. Berlin: Rowohlt. Česky 1980. Mul bez vlastností. prel. A. Siebenscheinová. Praha: Odeon. Parsons, T., R. Bales. 1956. Family: Socialization and Interaction Process. .london: Routledge & Kegan Paul. Pateman, C. 1988. The Sexual Contract. Stanford: Stanford University Press. Slovensky 2000. Sexuálna zmluva. prel. t. Hábová. Bratislava: Aspekt. Platt, S. 1995. "Feministische Rechtswissenschaft zwischen Gleichheit vor dem Gesetz und Differenz der Geschlechter:' Geschlechterverhältnis und Kriminologie, Krimin%gisches Journal, 5. Beiheft: 42-57. Rice, M. 1990. "Challenging Orthodoxies in FeministTheory." In L Geisthorpe, A. Morris (eds.). Feminist Perspectives in Criminology. Buckingham: Open University Press. SChnock, B. 1999. Die Gewa/t der Verachtung: Sexuelle Be/ästigung von Frauen am Arbeitsplatz. St. lngbert: Rôhrig Universitätsverlag. Smaus, G. 1983. "Frauen als Täter und Opfer einer strafrechtlichen Regelung:' In H. Jung, H. MOller-Dietz (Hrsg.). §218StGB: Dimensionen einer Reform. Heidelberg; R. v. Decker. Smaus, G. 1993. "Physische Gewalt und die Macht des Patriarchats:' In J. GaJtung, D. KinkEiJbuhr, M. Nieder (Hrsg.). Gewalt im Alltag und in der Weltpolitik. Muenster: agenda Verlag. Smaus, G. 1995. "Feministische Erkenntnistheorie und Kriminologievon Frauen:' Geschlechterverhältnis und Kriminologie, Kriminologisches Journal, 5. Beiheft: 9-27. Česky v tomto svazku jako "Feministická epistemologie a kriminologie z ženské perspektivy~ s. 135-154. Smaus, G. 1999. "Geschlechteridentität als kontextabhängige Variable dargestelIt am Beispiel der ,eingeschlechtlichen' Institution des Gefängnisses:' In G. Lôschper, G. Smaus (Hrsg.). Das Patriarchat und die Krimin%gie, Kriminologisches Journal, 7. Beiheft: 29-48. Thadden von, E. 2000. "NatiirIich gleich freL" Die Zeit, No. 5 (27. Januar): 48. West, C., D. H. Zimmermann. 1987. "Doing Gender:' Gender andSociety 1, 2: 125-151. Česky 2008. "Delat gender." SOciáinfstudia 5, 1: 99-120. Wetterer, A. 1992. "Hierarchie und Differenz im Geschlechterverhältnis:' In A. Wetterer (Hrsg.). Profession und Geschlecht: Ober Marginalität von Frauen in hochqualifizierten Berufen. Frankfurt am Main: Suhrkamp. Young, I. M. 1994. "Geschlecht als serieIle Kol/ektivität: Frauen als soziales Kol/ektiv:' In Institut fur Sozialforschung (Hrsg.). Geschlechterverhältnisse und Politik. Frankfurt am Main: Suhrkamp. Česky 2008. "Serialita genderu; nad ženami jak9 sociálním kolektivem." Sociálnístudia 5,1: 121-142. Emancipace, socialismus a feminismus142 Gerlínda Šmausová EMANCIPACE Myšlenka emancipace, která pilvodne znamenala propuštení z otroctví, se stala hybnou silou vývoje společností v dobe osvícenství. Citujme Immanuela Kanta: Osvícenství je vykročení človeka z jeho jím samým zavinené nesvéprávnosti. Nesvéprávnost je neschopnost používat svilj vlastní rozum bez cizího vedení. Tato nesvéprávnost je zavinena námi samými, když její príčinou není nedostatek rozumu, ale nedostatek rozhodnosti a odvahy používat ho bez cizího vedení. Sapere aude! Mej odvahu používat svilj vlastní je tedy heslem osvícenství. (Kant 1784; citováno z Kant 1993: 381) Na prelomu 17. a 18. století vznikla hnutí za osvobození sebe sama ze stavovské nebo tľídní nerovnosti, z etnické, kulturní, náboženské a konec koncil (nebo od samého začátku) i z genderové nerovnosti. Emancipace konkrétne spočívá ve zbavení se cizího určení v právnické, politické, ekonomické, sociální a psychosociáIní rovine.143 Osvobození 142 Pľetišteno z: Kontext: časopis pro gender a vedení [online], 2006, č. 1-2, ISSN 1214-1909. ©Sociologický ústav AV CR I Národní kontaktní centrum - ženy a veda. Vydáno se SVQ­ lením. Textvychází s drobnými jazykovými úpravami. 143 Podle T. H. Marshalia má občanství tfi součásti: civilní, politickou a sociální. Civilní součást (získaná v 18. století) znamená právo individuální svobody osobnosti, projevu, myšlenek a víry, právo na osobní vlastnictví a právo uzavírat platné smlouvy, právo na 194 195 človeka je spojeno s predstavou konce vlády človeka nad človekem, tj. s ideálem rovnosti a všestranným rozvojem osobnosti. Z historie emancipačního ženského hnutí si pripomeňme, že existovaly dva ttídne rozdelené proudy: rané snahy žen nOve vznikající stiední mešťanské vrstvy a pozdejší hnutí za práva proletátských žen. V posametové revoluční situaci v České republice se oba proudy v podobe seľÍálního kolektívu českých žen144 a tzv. západního feminismu setkávají a reší možnosti vzájemné spolupráce. Emancipace žen v socialistické ideologii Již francouzský socialista Charles Fourier označil stupeň emancipace merítko všeobecné emancipace společností. Praotec socialisllt.;.tI.t:rlU prístupu August Bebel chápal emancipaci žen jako jednu ze stránek všeobecné sociální otázky, jejíž konečné rešení muže spočívat jen ve zmene společenského rádu (BebeI1922). Hlavní charakteristikou socialistické ideologie je vyrovnání sociálních rozdílu mezi lidmi, a proto se i v tomto príspevku musíme zabývat tľídní nebo vertikálni strukturou společnosti. Podle marxistické teorie jsou nerovnosti mezi ttídami, ale i mezi muži a ženami, generovány kapitalistickými výrobními pomery, kde logika reprodukce kapitálu predpokládá vykorisťování pracovní síly. Závislost ženy se navíc vysvetluje i z "puvodní" delby práce a vzniku soukromého vlastnictví, ke kterému v predhistorických dobách patiily i ženy.145 Vkapitalismu jsou ženy vyloučeny ze společenské produkce právo a na prístup k soudOm. Politická součást \vydobytek 19. století) znamená právo participovat na výkonu politické moci budjako člen orgánu s politickou mocí, nebo jako volič takových orgánO. Sociální součást (nárok 20. století) znamená právo na podi! na stávajícím ekonomickém rozvoji a bezpečnosti, dále na plný podíf na sociálním dšdictví a právo žít civilizovane podle standardO společnosti (srov. Marshall 1950). Psychosociáiní rovina se pak týká kvality života v soukromé sfére. 144 Pojmem seriální kolektív Irís Marion Young popisuje skutečnost, že sice neexistuje uvedomelé ženské hnutí, ale agregát žsn, z nichž mnohé mají "objektívne" shodné genderové zájmy, které mohou ke vzniku hnutí pfispet (srov. Young. 1994). Ceské ženy, na které se západní feministky po revoluci obrátily, nemeJy mandát jednat za neexistujíci ženské hnutí, projevovaJy ale o nastolené otázky zájem. Schopnost vYjadfování zájmťl seriáJního kolektivu se vytvoi'ila na základe společné historie a vývoje v pi'edchozí společností. 145 lena je majetkem muže, disponuje jí nejen jako pracovní silou, ale i jako sexuálním stvorenim. lena je prvním tvorern, který byl zotročen drive, než vznikl stava pojem otroctví. Carole Paternan označuje patriarchát jako bratrskou strukturu, jejímž historickým predpokladem byla porážka otce. Muži jsou ale rovnocennými, stejnými 196 materiálních statku a odkázány do nove vzniklé privátni sféry, kde se uskutečňuje smena výdelku ze strany námezdne pracujících mužu za tzv. reproduktívní služby ze strany žen. Žena v domácnosti je tudíž závislá na muži živiteli, což lze podle Karla Marxe prekonat jen vlastní námezdní prací. Tím se žena sice stává stejným predmetem vykorisťováni jako muž proletát, ale současne se muži a ženy stávají rovnými mezi sebou a společne stejne nerovnými ve vztahu ke kapitalistum. Toto postavení v kapitalistické produkci predurčuje proletátské ženy k tomu, aby vedly s muži společný boj, který by je oba vymanil z nesamostatné existence. Emancipace žen je součástí všeobecné lidské emancipace.146 Reálná politika socialistického režimu vuči genderové nerovnosti Reálná politika socialistického režimu vuči genderové nerovnosti si kladla za cíl uskutečnit rovnoprávnost mužu a žen zapojením žen do produkce, vytvorením společenských a institucionálních podmínek v pracovním právu a na pracovištích, prevzetím starosti o deti prakticky od narození až do vstupu do povolání, dále kompenzačními opatieními, napr. podporou prístupu žen ke vzdelávání, uzákonením ukončení tehotenství atd. cil a opatrení byly pragmaticky podporeny naléhavou potiebou pracovní síly, zvlášte v plánovaném hospodárství s velmi zdráhavým procesem "fordizace" produkce. Mzdy byly vymerovány politicky na tak nízké úrovni (zdá se, že z hlediska produktivity práce ješte nadhodnocene), že se výdelek žen stal nezbytnou součástí rodinného príjmu. Rétorika emancipace pro ženy získala príchuť ideologické manipulace, tím spíše, že oficiáiní politika od samého počátku zdurazňovala i význam materstvf, dokonce v takové míre, že fakticky paralyzovala plné využívání liberalizace zákona o ukončení tehotenství.147 Ochrana matek (placené materské dovolené) byla, ve srovnání napr. se SRN, vskutku velkorysá. Tím oficiální politika "bratry" jen v jejich vztahu k ženám, ve svém vzájemném vztahu zdurazňují nerovnost (srov. Paternan 1988). 146 Ať se tato historickomaterialistická rétorika zdá planým fečnením, solidarita a stejnost žen a mužO v nerovnosti vOči tretím, skutečným oponentOm se historicky potvrzuje za podmínek politického útlaku v totalitním režimu. • 147 V CR je dosud rozšíreno pl'esvedčení, že prerušení prvního tehotenství v mnoha pl'ípadech vede k následující neplodnosti žen. Jiste existuje výzkum,který zjistil, do jaké miry je nízkývek prvorodičekv pl'edcházejícím režimu poplatnýtomuto spornému 197 oproti puvodnímu revolučnímu duchu normativne potvrdila model tradiční rodiny, bežnou pi'edstavu o funkci otce, nepodporovala experimenty s novými formami soužití abydIení. Souhrnne i'ečeno: v socialismu panoval patriarchální, či podle Foucaulta - pastoráIní pi'ístup . k ženské otázce.148 Faktická emancipace bez expresivního zduraznení Nicméne normativní síla praxe vykonala své: zapojení žen do pracovního trhu pi'ineslo vztahovou nezávislost na partnerovi jako pi'edpoklad rovnocenného partnerství.149 Ženy nasazovaly své schopnosti a možnosti a nabyly tím určitého rovnoprávného habitu. vývoj se samozi'ejme dotkl i mužu. Pi'i celkem nezmenené "tradiční" genderové rétorice se začal menit obsah "mužství", a to jak na pracovištích, tak v privátní sféi'e, hlavním míste psychosociální pohody. První zmena se týkala hierarchické struktury mezi muži, která je podle teorií mužství duležitejší než jim společná nadi'azenost nad ženami (ceteris paribus). Ani socialistická společnost se sice nemuže obejít bez mocenských struktur pi'íkazu a jejich vykonávání (ve výrobe, v administrative), "nemeritní" politické panství ale vertikáIní strukturu značne zploštilo. 150 Již tím bylo panství mužu v privátní sféi'e značne oslabeno. Druhá zmena se týká funkce živitele domácnosti. Sice se často zdurazňuje, že emancipace žen zpravidla znamenala znormalizování jejich dvojí záteže. Pro nízké mzdy a nedostatek "konzumního zboží dlouhodobé spoti'eby" ale byli mimopracovní záteži vystavováni i muži. Výzkumy domácí práce by mely dukladneji zaznamenat význam "pi'idružené" domácí výroby ze strany mužu. Dosud jim uniká jinak tak pi'íslovečné kutilství českých mužu, včetne tech akademicky vzdelaných, ktei'í napi'íklad svépomocne staveli obydlí a rekreační objekty, opravovali auta, nakupovali, vodili deti do školek atd. Nutnost dvojí záteže pati'í ke kritice socialistického pojetí rovnosti a egalizace mezd. Zhlediska emancipace žen se ale tato okolnost muže jevit jako podpora rovnosti z genderového hlediska, obdobne názoru. Úsilí o legalizaci ukončení tehotenství bylo jedním ze sjednocujících momentu nemeckého ženského hnutí. 148 Srov. Dreyfus, Rabinow (1987), dále Foucault (2004). 149 Nízké mzdy ovšem nadále podrniňovaly pragmatická spojenectví I)1Užu a žen. 150 "Nemeritní" znamená, že se hierarchické struktury nerovného rozdelení moci a odmen v socialismu nefídily v první rade výkonem (jako v liberálním systému), ale príslušností ke komunistické strane. jako relativní nouze di'ívejších dob pomáhala stmelovat rodiny. Aspektem této solidarity politicky a ekonomicky stejne deprivovaných žen a mužu se zabývá i Ivo Možný, který uvádí, že česká rodina v zájmu "dobrého" pi'ežití mela své zástupce ve všech protikladných legálních i ilegálních, soukromých a vei'ejných strukturách (Možný 1990). Je pravdepodobné, že se delba práce podi'izovala spíše rodinné strategii než individuálním touhám po rovnoprávnosti genderu. Delba soukromé práce sice podporovala tradiční rolová pojetí, tj. rozdílnost mužu a žen. Podle teorie párového soužití se ale pocit rovnocennosti (a ne rovnosti) partneru nezakládá na stejnosti mužských a ženských pracovních schopností a výkonu, ale na spravedlnosti jejich smeny (Willi 1975). Domnívám se, že v Čechách pi'evládal z hlediska smeny vyrovnanejší či spravedlivejší vztah než v západních rodinách s mužem živitelem a ženou v domácnosti. Spojenectví mužu a žen, paradoxne indukované jak oficiáIní, emancipační socialistickou politikou, tak jejími hospodái'skými nedostatky a pozdeji i politickým útlakem v dobe normalizace, je jedním z duvodu pro odmítání feminismu jako ideologie genderového konfliktu. Do rozporu s feminismem se ale dostaly i posametové revoluční pokusy o znovuuplatnení nostalgického modelu muže živitele a ženy v domácnosti. vývoj v západních zemích mezitím totiž vyloučil možnost, že by se rovnost mohla uskutečnit mezi fakticky nerovnými. I feministky došly k poznání, že podmínkou emancipace je vlastní pi'íjem žen! K problému se vrátíme po diskusi o feminismu. V dosavadním popisu jsem nepoužila slova emancipační uvedomení, podle nekterých teorií je témei' duležitejší než faktická rovnost a svoboda. Ceské ženy by1y emancipované, aniž by si to v techto slovech uvedomovaly. Jde o známý psychický mechanismus, že nepojmenováváme samozi'ejmé. Zygmunt Bauman na tento jev nedávno upozornil ve spojitosti se spravedlností. Pokud spravedlnost funguje, neuvedomujeme si ji, a proto se první zmínka o ní bude týkat toho, že byla porušena. Stejne tak se problém emancipace zjevuje di'íve a jasneji tam, kde se jí nedostává.l5l A v tom se odhaluje zvláštnost feminismuvznikl ze situace žen sti'edních vrstev, o které bylo v patriarchátu materiálne dobi'e postaráno, za tu nemalou cenu, že zustaly ve srovnání se 151 S Alenou Wagnerovou jsme si stupeň své pfedchozí povýtce socialistické emancipace uvedomily v okamžiku, kdy nás nemečtí úfedníci žádali, abychom laskave prenechaly jednání manželum. (Viz k tomu také Wagnerová "Laudatio" v tomto svazku. pozn. ed.) 198 199 svými muži jak nerovné, tak nesvobodné. Není divu, že se tento nedostatek ideálních statku musel ideove/symbolicky vyjaďtovat. FEMINISMUS Feminismus je historickým následníkem hnutí žen stiedních, mešťanských žen. Toto hnutí se v rámci marxismu vyznačuje odlišným pojetím významu genderu: socialistická ideologie považuje za hlavní problém kapitalismu rozpor mezi kapitálem a prací, zatímco se genderový rozpor jeví "jen" jako vedlejší, odvozený rozpor. Feministická teorie význam prevrací: vykorisťování žen ze strany mužu predchází vykorisťování všech ze strany kapitalistu a má tendenci kapitalismus pretrvat. Feministou je ten, kdo považuje genderový rozpor za zásadní a tiídní za vedlejší.152 Tento diskurs inspirovaný marxismem se v SRN odehrával na konci 70. let. Jeho účastnicemi' samozrejme nebyly delnické ženy, ale intelektuálky, vedkyne ze stiedních vrstev, a už jejich diskuse o nutných cílech emancipačního hnutí začala opomíjet tiídní rozdíly. Zrejme proto se tato levicová, povýtce socialistická orientace postupne témer beze zbytku rozpustila v hnutí žen stredních vrstev. Feminismus byl do Cech importován jako myšlenkový smer vyvinutý prevážne v USA.153 Americký feminismus se zpočátku ve všech svých podobách zabýval výhradne zájmy žen: ve feminismu diference, v radikálním feminismu stejnosti mužu a žen, v dekonstruktivistickém či psychoanalyticky orientovaném feminismu atd.154 Feminismus v Cechách Prínos feminismu spočíval v tom, že zásadním zpusobem prekonal dosavadní biologické chápání pohlaví a na jeho místo dosaiUl společenskovední koncept genderu.155 Feminismus podnítil vznikgenderových 152 Srov. Schenk (1977). 153 Tak se import jeví zhlediska sociologie. Srov. Smejkalová '(2004). Anglistky by zrejmé zduraznily význam anglické literární teorie atd. (Viz k tomu také Oates­ -Indruchová v tomto svazku: 77 - pozn. ed.) 154 V Cechách se "v praxi" nejvíce ujal tzv. kulturní feminismus, který pi'edpokládá zá­ sadní rozdíly mezi muži a ženami, zprostredkované odvozené z biologických rozdíIO. Napríklad že ženy jsou citovéjší a méné agresivni než muži, mírumilovnéjší, starostU­ véjší atd. Proto by mély být znovu uznány ženské hodnoty i ve verejné sfére. Kulturní feminismus se snaží prekonat sexismus uznánim ženské zkušenosti a pi'ístupu. 155 Srov. Smausová (2002). studií a fakticky "zdvojil" dosavadní vedení v mnoha disciplínách. Feminismus poskytuje jazykovou hru, ve které je možné formulovat emancipační nárok žen v nove vzniklé soustave volného trhu a liberálního státu. Feminismus ale také narazil na žitou zkušenost českých žen, které se v mnoha ohledech cítily kompetentnejšími členkami společnosti než západní emancipované ženy, které jim bylyimplicitne kladeny za vzor. Jejich nároky se musely ve srovnání scoping strategiemi českých žen jevU jako idealistické pfedpojatosti.156 Feminismus ale také upozornil na reziduálnÍ momenty socialistické emancipace žen a podnítil kampane za jejich odstraňování. K nim patrí práve i ono skryté curiculum pfedchozí socialistické emancipace, podle kterého sice ženy uplatňují svoje vedení a moc, ale tak, aby se nedotkly mužského sebevedomí.157 Feminismus vyzval české ženy, aby prestaly hrát roli raba ve vztahu k pánťtm 158 a začaly považovat za samozrejmé, že se jejich faktická, ale nevyslovená emancipace zmení v uvedomovanou pfedevším ve vefejné, ale i v privátní sfére. Ve vede jde napríklad o proražení tzv. sklenených stropu, které pfetrvaly soc~alismus, nebo dokonce nove vznikly. Zde se u žen ukazují značné bariéry, které nespecificky chápu jako obavu ze ztráty duležité součásti dosavadní identity. Ta umožňovala dalekosáhlou emancipaci pfi zachování tradičního obrazu za mlada atraktivní, pozdeji starostlivé, rozumející, tolerantní, ale i žensky lstivé, manipulující české ženy.159 Pripustit si již uskutečnený rozchod stradičním 156 Ve stati se zabývám hlavné jevy, které zustaly stranou pozornosti západních feministek Susan Gál a Gail Kligman (2000) i Aleny Heitlingerové (1996), české emigrantky žijící v Kanadé. V hierarchicky pojatém dichotomickém rámování "západ - východ" se okolnosti pro nepfijetí feminismu v Cechách téméf jeví jako definice v kruhu onoho neprijetí, ne jako jeho vysvétlení. Jen mimochodem uvádím, že i účast na mirovém hnutí byla v CR součástí oficiálni politiky. Ekologické hnuti v CR podlehlo biologickému esencialismu, což vyloučilo identifikaci s feminismem. 157 Srov. i celkem laxní postoj k sexuálnímu obtéžování na pracovištich a k týráni žen. 158 Na hegelovskou metaforu "pána a raba" se odvolává Sandra Harding pfi popisu stand point- feministického pi'ístupu k védeckému výzkumu (teorie stanoviskapozn. ed.). Rabové, tedy ženy, zpravidla o svých pánech, tedy mužích, ze svého pohledu "zdola" vMívíce než páni/muži o svých podi'izených/ženách pi'i svém "povrchnim" pohledu "svrchu" (srov. Harding 1990). 159 Projevem naznačeného problému je minení, že hezké žeQY nemají feminísmus zapoti'ebí. SmMovat atraktivní vzezi'ení ženy za atraktivní sociální status muže je sice možné, ale nejen nedustojné, ale s pi'ibývajícím vekem také pro ženy velmi nevýhodné. Potvrzuje se, že ona nepsaná sexuální smlouva, podle které ženy smMují sexuálni služby za část živobytí, dosud existuje (Pateman 1988). Neni treba dodávat, že manipulace muži a používání ženské Isti ke zrovnoprávnení žen nepi'ispívá, protože v nejlep­ 200 201 chápáním mužských a ženských rolí není lehké, protože nelzepredem odhadnout, jaké dusledky by priznání vlastní vysoké prestíže a moci, tedy mužských atributu, mohlo mít na vlastní identitu a vztahy k muMm, ať ve verejné nebo Ca to hlavne) v privátní sfére! Zvlášť velkou zdráhavost pozorujeme u žen, které se vzdálily nejdále - u českých badatelek. Českým ženám se stále ješte jeví jako pľijatelnejší strategie ponechání skutečne hrané role a statusu v neoznačeném stavu. Common sense hlavne ze strany mužu totiž správne odhaduje, že feminismus znamená konfliktní postoj vuči mužum. Nutným záverem logiky konečných zdroju je, že to, co bude ženám na moci a zdrojích pľidáno, musí být mužum odebráno. Že se jedná o oprávnený požadavek žen, stojí na jiném liste. Feminismus proto není oblíbený aní tam, odkud pochází - ve vyspelých západních zemích. Protože nám v Čechách jde o to, vyrovnávat se se správnými a spravedlivými feministickými teoriemi a cťli, málo si všímáme toho, s jakým konzervativním odporem se musejí vyrovnávat západní feministky samy. Snadno a rychle upadáme do sebeobviňování z nedostatečné recepce pokrokových idejí a genderove citlivé, mladé české vedkyne nejvíce zaráží, že ani ženy, které by mely mít prehled, se k feminismu nehlásí. Ale práve vynikající badatelky si zrejme osvojily habitus rovnoprávných a vysoce kompetentních členek společností, a nebudou se proto chápat jako obeť a zasazovat za niko, co již mají. Onen príznačný výrok: "nejsem feministka, ale ..." podle mého názoru zrejme pochází z predchozí vyrovnanosti genderových vztahu. Sociální aspekt feminismu Uvedli jsme již, že feminismus je produktem bílých, vzdelaných, vetšinou amerických žen vyšších stľedních vrstev. Jejich pojem rovnosti má samozrejme na mysli rovnost mezi mužským a ženským genderem. Jen pfetrvávající senzibilita pro sociální nerovnost umožňuje rozeznat, že se tato rovnost vždy vztahuje jen na muže a ženy ze stejné společenské vrstvy. Ženy a muži mají mít rovnépostavení ceteris paribus, tedy pri jinak stejných podmínkách. Ješte konkrétneji, ženy stľedních vrstev bojují o úplné vyrovnání statusu s muži stľedních vrstev. O rovnoprávnost delnických žen s delnickými muži se príliš nezajímajL Ve Spojených státech na sociálníbias feministického snažení upozornily ším pi'ípade dosáhne jen indíviduálního prerozdelení určitých výhod, které ale plne zOstávají v mužove dispozíci. predevším ženy jiné barvy kuže nebo neamerického puvodu. Feministická teorie není úplná, dokud nevysvetlí i pozice černých, chudých žen. Odmftnutí hegemonie bílých žen ale vedia k diverzifikaci hnutí takovým zpusobem, že se "jiné" ženy octly mimo hlavní proud privilegovaného feminismu. V Čechách se diverzifikace hnutí zatím zameruje hlavne na kulturní rozdílnosti,160 které nechávajf stranou sociální problémy. V podmínkách liberálního státu se ideologie zásadní rovnosti všech lidí redukuje na ideologii rovnosti pfístupu či šancí, za kterými se skrývá akceptace faktu, že kdo nemá šanci danou puvodem, má velmi ztfžený i prístup k šancím. Prosazování vlastních skupinových zájmu sociálne a kulturne privilegovaných žen je v liberalismu sice legitimním cílem, ale pokud by se prerozdiHování meto dít na úkor nejen mužu z vlastní vrstvy, alena úkor jiných sociálních skupin, jednalo by se o perpetuování celkové nerovnosti. Rovnost je, stejne jako svoboda, nedelitelná, i nárok žen stľedních vrstev na rovnost se ve skutečnosti dovolává univerzálních hodnot. Pripomeňme si, že socialismus byl jen jednou z ideologií sociální rovnosti. Již uvedený T. H. Marshall v rozporu se současným trendem považuje evoluci občanství k sociální rovnosti za vrchol vývoje, a ne za slabost režimu nebo lidí. Místo kolektivistické ideologie socialismu se snahy o vyrovnání rozdílu mezi lidmi dnes formulují v myšlenkových proudech, které navazují na humanismus ve vztahu ke každému človeku ať máme na mysli deklaraci o lidských právech, správneji právech každého človeka, Honnethovo zduraznení uznání, Baumanuv odkaz k Levinasovi ad.161 Jen české feministky samy mohou rozhodnout, k jakému proudu se pripojí, zda k tomu, ktery tendenčne exkluduje, nebo k tomu, jehož cílem zustává univerzáiní inkluze lidstva. Svmbolické zdôraznení emancipace Poslední bod venujeme zamyšlení nad vztahem teorie a praxe ve feminismu. Feministky v teorii vyvracejí ontické pi'esvedčení o univerzáIní roli žen jako manželek a matek a vyžadují rovnost prístupu ke všem sférám společenské struktury. Již jsme uvedH, že se jedná o rovnost z právnického, politického, ekonomického, sociálního a psychosociálního hlediska. Všechny analýzy současných západnfch společností 160 Srov. Hašková, Ki'ížková, Linková (2006). 161Srov. Bauman (2006) a Honneth (1992). ·1'>'" 202 203 se shodují v tom, že pracovní trh, čili ekonomická sféra, nabyl ústredního významu jak ve vztahu ke všem ostatním sférám, tak ve vztahu k individuálním identitám, pozicím arolím, prestiži atd. Pokud je plnohodnotná identita člena společnosti spojována s jeho pozicí na pracovním trhu, pak je logické, že se i feministické emancipační úsilí orientuje na prístup k ženám a na postavení žen na pracovním trhu. Týká se zakotvení antidiskriminace v pracovním právu, slučitelnosti rodiny a povolání, vytvofeníinstitucionálních podmínekpro zapojenímatek, kompenzačních opatrení, napi. prístupu žen ke vzdelávání, delby práce v domácnosti atd. Shoda se shora jmenovaným "socialistickým" katalogem není náhodná! Rozdílná je jen provázejicí rétorika: V socialismu skutečná potreba práce umožnila reálnou emancipaci vetšiny pracujících žen. Ta ale nebyla chápána jako výdobytek, spíše jako zátež, a proto se dočkávala uznání jen pfi príslovečném MDŽ. 162 České ženy necítily potrebu svoji skutečnou rovnost s muži expresivne vyjadrovat. Naproti tomu v současné liberálni společnosti, kde se pracovní trh systematicky srnršťuje, se práce stává predmetem "nárokování". Feministické hnutí nutne musí ženské právo na práci expresivne formulovat a dovolávat se ideálních predpokladu emancipace. Tento rozpor mezi pragmatickým rešením emancipace v ideologicky zatíženém socialismu a mezi nutnou ideologickou prací feminismu v pragmatickém liberalismu patrí k dalším paradoxUm vztahu mezi ohema smery. KONVERGENCE SOCIALISTICKÉ A FEMINISTICKÉ EMANCIPACE 2EN Proudy socialistické a feministické emancipace se kríží: zatímco v socialismu šlo reálne o práci a "žitá emancipace" se objevila jako její produkt, feminismu jde predevším o emancipaci, a té je možno dosáhnout jedine zapojením do placené práce. Vlastní výdiHečná činnost žen se bez ohledu na ideologie projevuje jako nutný predpoklad rovnosti a svobody, která je jim slibována právern, v kulture i v psychosociální rovine. Materiálne dobre zajištené západní ženy stredních vrstev zustávaly zcela závislé na mužské benevolenci. Proto Se jejich snaha o vyrovnání zamerovala na ideální momenty - od rétoriky rovných partnerských vztahu pres zdurazňování kulturního životního stvlu až 162 Mezinárodní den žen. k verejným symbolickým demonstracím.163 Dnešní strední vrstva je ale fakticky zcela odloučena od vlastních výrobních prostredku, čímž zanikla i podstata bývalého patriarchátu164 s modelem ženy v'domácnosti. V porevolučních Čechách si tzv. hegemonní muži p'fipomneli výhody patriarchátu a významným zpusobem ho začali v politice a na pracovním trhu prosazovat. Nedostatek práce sice jejich snahy místy podporuje, ale natrvalo nemají šanci. Trh se v globalizované ekonomii vyvíjí živelne, takže si ani oni nemohou být jisti, že si zachovají svuj privilegovaný prístup. Príspevek žen - obdobne jako za socialisrnu opet tvorí součást stability rodinného rozpočtu. Patriarchální moc je bez ekonomické podstaty nemysliteIná, takže současné nejisté pozice mužu (i žen) na pracovním trhu samy o sohe podporují rovnost v oné zrnínené psychosociální úrovni. Ve skutečnosti se na obzoru objevuje nová společenská potreba práce žen, která znovu podporí faktickou, tentokrát snad i uvedomovanou emancipaci žen. Za zády hegemonního demografického diskursu se teoretikové sociálního státu p'fipravují na dusledek klesající porodnosti. Jedine možnou rezervní armádu príštích pracovníku i platiču sociálního pojištení vidí v ženách. Stejne jako dnes již ve skandinávských zemích, bude již v blízká budoucnosti i v Čechách treba žen současne jako pracovních sil a jako producentek príštich pokolení. Mužeme si být jisty tím, že pastoráiní vládnutí znovu objeví zpusob, jak nám laskave darovanou emancipaci zduvodnit. Kruh se uzavírá: nejsme náhodou zpátky u socialismu, ktery naši rovnost uznával, jenom když ji potreboval? Na druhou stranu nebyla naše predstava o emancipaci idealistická v tom, že ji nastolíme bez jakéhokoliv pragmatického užitku pro společnost? LITERATURA Bauman, Z. 2006. Humanitnívedec v postmoderním svete. Knihovna Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, sv. 8. Bfeclav: Moravia Press. 163 Ceské ženy steží mely čas na reflexivní sebeuvedomování se v terapeutických a te­ oretických skupinách, na čtení alternativních feministických časopisÍl apod. 164 Bývalí patriarchové již nevládnou soukromým vlastnictvím, čímzfakticky zanikla I jejich schopnost pl'ebírat zodpovednost za celou rodinu. Používání zavedeného pojmu 1 patriarchát je v dnešních pomi§rech zkreslující, správnejší by byl výraz mužská vláda -I nebo hegemonie, které vyjadfují, že muži si dosud osobují právo na panství, aniž by byli schopni poskytovat ochranu. 205 I 204 / Bebel, A. 1922 (1879). Die Frau und der Sozialismus.Berlin, Stuttgart: J. H. W. Dietz Nachf. Česky 1909. tena a socialismus. Praha: Tiskový výbor českoslovanské sociálne demokratické strany delnické. Noveji 1962. Praha: SNPL. Dreyfus, H. L., P. Rabinow. 1987 (1982). Michel Foucault: Jenseits von Strukturalisri1us und Hermeneutik. Frankfurt am Main: Suhrkamp Verlag. Česky 2002. Michel Foucault: za hranicemi strukturalismu a hermeneutiky. Prel. J. Hasala et al. Praha: Herrmann & synové. Foucault, M. 2004 (1979). Geschichte der Gouvernementalität II: Die Geburt der Biopo/itik. Vorlesung am College de France 1978-1979. Frankfurt am Main: Suhrkamp Verlag. Česky 2009. Zrození biopolitiky: kurz na College de France (1978-1979). Prel. P. Horák. Brno: Centrum pro studium demokracie akultury. Gál, S., G. Kligman. 2000. The Politics ofGender after Socialism: A Comparative-Historical Essay. Princeton: Princeton University Press. Harding, S. 1990 (1986). Feministische Wissenschaftstheorie: Zum Verhältnis von Wissenschaft und sozialem Geschlecht. Hamburg: Argument Verlag. Hašková, H., A. Kfížková, M. Linková (eds.). 2006. Mnohoh/asem: Vyjednávání ženských prostoru po roce 1989. Praha: SOÚ. Heitlinger, A. 1996. "Framing Feminism in Post-Communist Czech Republic:' Communist and Post-Communist Studies 29, 1: 77-93. Honneth, A. 1992. Kampf um Anerkennung: Zur moralischen Grammatik sozialer Konflikte. Frankurt am Main: Suhrkamp Verlag. Kant, I. 1784. "Beantwortung der Frage: Was ist Aufklärung?" Berlinische Monatsschrift 2: 481-494. Česky 1993. "Odpoveď na otázku: co je to osvícenství." Filosofický časopis 41,3: 381-390. Marshall, T. H. 1950. Citizenship and Social Class and Other Essays. Cambridge: Cambridge University Press. Pateman, C. 1988. The Sexual Contract. Stanford: Stanford University Press. Slovensky 2000. Sexuálna zmluva. Prel. L Hábová. Bratislava: Aspekt. Schenk, H. 1977. Die feministische Herausforderung. Mí.inchen: C. H. Beck. $mausová, G. 2002. "Proti tvrdošijné predstave o ontické povaze gender a pohlaví:' Sociálnístudia 7: 15-27. Pi'etišteno v tomto svazku. $mejkalová, J. 2004. "Feminist Sociology in the Czech Republic after 1989: A Brief Report:' European Societies 6,2: 169-180. Willi, J. 1975. Die Zweierbeziehung: Spannungsursachen, StOrungsmuster, Klärungsprozesse, Losungsmodelle. Reinbek bei Hamburg: Rowohlt. Young, I. M. 1994. "Geschlecht als serielle Kollektivität: Frauen als soziales Kollektiv:' In Institut fí.ir Sozialforschung (Hrsg.). Geschlechterverhältnisse und Politik. Frankfurt am Main: Suhrkamp. Česky 2008. "Serialita genderu: úvahy nad ženami jako sociálním kolektivem:' Sociálnístudia 5, 1: 121-142. Dovetek Gerlinda Smaus/Šmausová Teorií se nazývá dokonce i souhrn praktických pravideI, a to tehdy, jsou-li tato pravidla myšlena v jisté obecnosti jako principy, takže se abstrahuje od určitého množství podmínek, které ovšem na realizaci nutne majl vliv. Na druhé strane ne každá činnost (Hantierung) se označuje jako praxe, nýbrž je jí pouze takové dosahování účelu, které lze myslet jako zachování jistých obecne predstavených principu konání. (...) Avšak prece je ješte časteji nutné snášet to, že nevedomý vydává ve své domnelé praxi teorii za nepotrebnou a postradatelnou, než že nejaký mudrlant (Kliigling) ji a její hodnotu omezuje pouze na školu (jako neco, co se hodí jen k tríbení mysli), pritom ovšem zároveňtvrdí. že to v praxi je zcela jinak; že když se človek vydá ze školy do sveta, uvedomí si, že sledoval prázdné ideály a filosofické sny; zkrátka, že to, co se v teorii dobre poslouchá, nemá pro praxi žádnou platnost. [...]165 Tato maxima, která se v našich dobách prekypujících slovy a postrádajících činy 165 Kant pokračuje: "Avšak v teorii. která je založena na pojmu povinnosti, zcela odpadá obava z prázdné ideality tohoto pojmu. Nebof by nebylo povinnosti smefovat k jistému účinku naší vule, kdyby takový účinek nebyl možný také ve zkušenosti (muže pak být myšlen jakožto dokončený anebo jakožto neustále se k dokončení pfibližujicí); a pouz o tomto druhu teorie je v následujícim pojednání reč. O té se totiž nezrídka epfedstírá, že to, co by v ní mohlo být správné, je prece v praxi neplatné, což by bylo skandálem filosofie. A pritom se mluví vznešenym, odmítavým tónem plným domýšIivosti, která chce rozum reformovat skrze zkušenost dokonca i v tom, v čem spočívá jeho nejvyšší dôstojnost; [...]" (Kant 1999: 56; zvýraznení v originále). 206 207