Arne Naess ve sborníku „Myslet jako hora“
To co chci nyní říci víceméně svým vlastním způsobem, by se dalo zhruba shrnout do
následujících šesti bodů:
1. Podceňujeme se. Zdůrazňuji „já“. Máme tendenci si ho plést z úzkým ego.
2. Lidská přirozenost je taková, že budeme-li dostatečně a všestranně vyzrálí, nemůžeme se
vyhnout „identifikování“ se všemi žijícími bytostmi, krásnými či ošklivými, velkými či
malými, vnímavými či nevnímavými. Svůj pojem „identifikování“ objasním později.
3. V tradičním pojetí cesta ke zralosti „já“ vede třemi stadii – od ega k sociálnímu „já“ a od
sociálního „já“ k metafyzickému „já“. V tomto pojetí je však velice přehlížena příroda –
náš domov, naše bezprostřední okolí, k němuž náležíme jako děti – a naše ztotožnění
s žijícími lidmi. Proto pokusně zavádím pojem „ekologické já“. Od samotného počátku
můžeme být v přírodě, z přírody a pro přírodu. Společnost a lidské vztahy jsou důležité,
ale naše „já“ je ve vztazích, které ho vytvářejí, mnohem bohatší. Mezi tyto kontakty
nepatří jen vztahy k lidem a k lidskému společenství, ale i vztahy, které máme k mnohem
většímu společenství – k společenství všech bytostí.
4. Protože s rostoucí vyzrálostí se nevyhnutelně ztotožňujeme s ostatními, „já“ se rozšiřuje a
prohlubuje, „vidíme sebe v ostatních“. Sebeuskutečnění je znemožňováno, je-li
znemožňováno sebeuskutečnění těch, s nimiž se ztotožňujeme. Láska k sobě usiluje o
překonání této překážky tím, že pomáhá v sebeuskutečnění ostatním podle pravidla „žij a
nechej žít“. A tak vše co může být dosaženo altruismem – svědomitým morálním
ohledem k ostatním – může být dosaženo – a ještě umocněno – rozšířením a
prohloubením nás samých...
Z hlediska ekofilosofie je hlavní toto: potřebujeme ekologickou etiku, jestliže však budou lidé
pociťovat, že nesobecky omezují, nebo dokonce obětují své zájmy proto, aby ukázali svou
lásku k přírodě, bude to z dlouhodobého hlediska pravděpodobně nespolehlivý základ pro
ekologii. Avšak skrze širší identifikaci, skrze opravdovou sebelásku, skrze lásku k svému
rozšířenému a hlubšímu Já mohou začít chápat, že ochrana přírody je jejich vlastním zájmem
…
Arne Naess v dalším textu: 1
Dospěl jsem k názoru, že je někdy žádoucí jednoduše vypsat tendence a přístupy
charakteristické pro příslušníky a příznivce hlubinně ekologického hnutí ...
1. Využívání skromných prostředků. Vyhýbání se nadbytečných prostředků k tomu, abychom
dosáhli cíle.
2. Tendence preferovat aktivity přímo sloužící hodnotám o sobě a mající vnitřní hodnotu.
Vyhýbání se aktivitám, které jsou spíše prostředkem, nemajícím žádnou hodnotu o sobě
nebo jsou příliš daleko od podstatných cílů.
3. Anti-konzumní styl a minimalizace osobního vlastnictví. Tento negativní přístup plyne
z bodu 1. a 2.
4. Snaha udržovat a zvyšovat citlivost a ocenění věcí, kterých je dostatek pro všechny.
5. Absence nebo velmi nízká úroveň „neofilie“ – lásky ke všemu novému, protože je to nové.
Oceňování starých, již používaných věcí.
6. Snaha o život bohatý na situace hodnotné samy o sobě a též snaha o činnost raději než
pouhou zaneprázdněnost.
7. Uznání etnické a kulturní jinakosti lidí, odpor vůči chápání cizího jako ohrožení.
8. Zájem o situaci ve třetím a čtvrtém světě a snaha vyhnout se hmotnému životnímu
standardu, který se příliš liší a převyšuje životní standard chudých. (Globální solidarita
v životním stylu)
9. Ocenění životního stylu, který je možné univerzálně sdílet, a který není očividně
neudržitelný bez (páchání) křivd (bezpráví) na ostatních lidech a formách života.
10. Snaha získat hloubku a bohatou zkušenost spíše než intenzitu.
11. Ocenění a snaha – vždy, když je to možné – získat smysluplnou práci spíše než práci
pouze pro naplnění životních potřeb.
12. Žít plným (nikoliv komplikovaným) životem, snaha zažít tolik pozitivních zážitků, kolik jen
je to v daném čase možné.
13. Rozvoj vztahů v komunitě (Gemainschaft) spíše než ve společnosti (Gesellschaft).
14. Podpora, nebo participace v primární produktivní sféře – v drobném zemědělství, malých
lesnických firmách, v rybářství.
1
Jedná se o text Deep Ecology and Lifestile, který je souborem pravidel pro chování hlubinných ekologů. Je
příznačný z hlediska dalšího vlivu na hnutí a myslitele hlubinné ekologie a vhodně tak doplňuje předcházející
text. Viz Naess, A. Deep Ecology and Livestyle. In Deep Ecology for the 21st Century: Reading on the
Philosophy and the Practice of New Environmentalism. Boston 1995, s. 259-261.
15. Snaha o uspokojování životních potřeb spíše než tužeb. Odpor vůči tendenci „jít na
nákupy“ jako rozptýlení nebo terapie. Zmenšení celkového počtu vlastněných věcí,
upřednostňování starých, použitých, ale dobře udržovaných věcí.
16. Snaha o život v přírodě spíše než jen její „navštěvování“ – vyhýbání se turismu
(s občasným využitím turistického zařízení).
17. Snaha o to pohybovat se v nechráněné přírodě „lehce a bez následků“.
18. Tendence ocenit všechny životní formy spíše než vybírat pouze ty, které považujeme za
krásné, pozoruhodné či úzce chápáno užitečné.
19. Nikdy nepoužívat živé bytosti pouze jako prostředky. Stálé uznání jejich vnitřní hodnoty a
důstojnosti – i když je použijeme jako zdroje.
20. Jestliže nastane konflikt v obhajobě zájmů psů a koček (a dalších domácích zvířat) a
divokých zvířat – tendence postavit se na stranu těch divokých
21. Snaha bránit místní ekosystémy, ne jen jednotlivé formy života. Chápání místních komunit
jako součástí ekosystému.
22. Odsuzování nepřiměřeného zneužívání přírody nejen jako zbytečné, nesmyslné
a odsouzeníhodné, ale také jako drzé, kruté, odporné a zločinné – ovšem bez odsuzování
lidí zodpovědných za toto zneužívání.
23. Snaha jednat rezolutně a bez zbabělosti v konfliktech, ale důsledné dodržování principů
nenásilí ve slovech i skutcích.
24. Podíl na a podpora přímých, nenásilných akcí, jestliže ostatní možnosti selhávají.
25. Vegetariánství, úplné nebo částečné.