gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um ročník 8, číslo 2/20 08 | 1
gender
Na křižovatkách nerovností: gender, třída
a rasa/etnicita1
/ marta kolářová
Where Inequalities Intersect: Gender, Class and Race/Ethnicity
Abstract: This article focuses on the intersection of gender, class and racial/ethnic inequalities. The intersection theory
draws on the feminist critique of traditional class theory and on the challenge to feminism posed by ethnic women. The article
develops thinking about various configurations of the intersection of inequalities and addresses mainly the case of marginalized
women. However, the argument goes that the intersection of gender, class and racial/ethnic inequalities is not just
a matter for disadvantaged groups because it has an impact on all groups in various relations. Class, gender and race/ethnicity
should be understood as interlocked systems of both disadvantage and privilege. The intersection of inequalities is an
approach intertwined with the development of social movements (women’s, labour and civil rights movements) in the USA
and Western Europe. The article looks at why the intersection theory elaborated in the West mainly in the 1990s has not been
reflected in Czech gender studies. Is it possible to connect the study of gender in a post­communist East European country
with the predominantly American intersection theory?
Keywords: intersection, inequalities, gender, class, race, ethnicity
Úvod
Ke konceptu prolínání nerovností mě přivedla zkušenost
z amerických ulic měst na východním pobřeží, kde jsem
se běžně stávala terčem sexistických urážek spojených s obráceným
rasismem a odporem k bílým, ačkoli jsem se nepovažovala
za příslušnici americké dominantní skupiny,
naopak oproti místním černochům jsem například místní
jazyk ovládala chabě. Byly to ale i pozitivnější zážitky z výzkumných
seminářů v rámci ženských studií, kde se scházely
ženy všech možných barev, odstínů a tvarů obličeje,
diskutovaly tu Asiatky, Afroameričanky, Latinoameričanky
a já jsem si se svou zářivou bělostí připadala jako exotická
bílá vrána. Pohyb v takovém prostředí automaticky vedl
mou pozornost k hlubšímu zkoumání prolínajících se vztahů
genderu s rasou, etnicitou a třídními nerovnostmi. Při
návratu zpět do české kotliny jsem hledala možnosti, jak
uplatnit tento přístup na odlišnou postkomunistickou realitu,
a příčiny toho, proč se zde „intersekce“ netematizovala,
ačkoli v poslední době na její potřebu upozorňují zejména
ti badatelé a badatelky, kteří se věnují zkoumání
procesů migrace.
V tomto textu představuji (především americké) pojetí
a teorii prolínání nerovností2
, sleduji její vznik a vývoj spojený
zejména s orientací na marginalizované skupiny žen,
prezentuji její hlavní teze s rozlišením kumulativního pojetí
a přístupu prolínání a věnuji se úzkému sepětí teorie
s jednáním a aktivismem. Celkově chci upozornit na to,
že prolínání třídních, genderových a rasověetnických vztahů
se týká nejen znevýhodněných skupin, u kterých se přidávají
podřízené statusy (chudé ženy etnických menšin), ale
prolínání má vliv na všechny skupiny v různých konfiguracích.
Třídu, gender a rasu/etnicitu je nezbytné chápat jako
propojené systémy jak znevýhodnění, tak i privilegií.
Specificky se snažím poukázat na omezení tohoto přístupu
na americkou realitu a najít možnosti převodu do postkomunistické
země. Zabývám se otázkou, proč intersekcionalita
rozvíjená v USA v třetí vlně feminismu zejména
v 90. letech nebyla v ČR v rámci nastupujících genderových
studií, které tu „zvěstovaly“ zejména americké feministky,
reflektována. Co zamezilo jejímu rozvoji? Ukazuji, že to
mohl způsobit na jedné straně odpor k třídní rétorice a levicovému
feminismu a za druhé nevšímavost českého feminismu
k rasovým a etnickým rozdílům.
Vznik a vývoj přístupu prolínání nerovností
Přístup prolínání, křížení, kombinace či průsečík nerovností
(intersection) byl rozvíjen ve feministické teorii především
v rámci amerických ženských studií od 80. let a postupně
je akceptován i v teorii stratifikační (zejména v USA). Feministická
teorie nejprve reflektovala nerovnosti založené
na genderu a třídě, postupně se ale s vlnou hnutí „barev­
ných“3
žen a spolu se snahou o uznání různorodých ženských
zkušeností začaly do teorie promítat i další nerovnosti
utvářené rasou a etnicitou4
. Antropoložka Karen Brodkin
Sacks již v roce 1989 navrhovala vytvoření jednotné teorie
třídy, rasy a genderu (nepoužívá ještě slovo intersekce) tím,
že sledovala hlavní proudy myšlení a snažila se je propojit.
První představovala feministická kritika marxistického
chápání třídy, která za aktéry považuje bílé, mužské dělníky.
Druhým proudem je zkoumání rasových a etnických rozdílů
mezi ženami, jenž prosazují především „černé“ (afroamerické)
feministky a upozorňují, že feminismus zatím
tematizoval problémy bílých ženy střední třídy. Třetí vliv
na intersekcionální přístup mají genderové a rasové aspekty
celosvětové dělby práce, která se vyznačuje tím, že dělnickou
práci v rozvojových zemích vykonávají především ženy
různých etnických skupin (dnes se toto téma rozvíjí ve směru
uvažování o genderových aspektech globalizace5
). Sacks
načrtává historii propojování těchto témat, která jsou nerozlučně
spjata s emancipačními snahami a vývojem sociálních
hnutí (dělnického, ženského a hnutí etnických menšin
za občanská práva) v USA a Evropě.
gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um ročník 8, číslo 2/20 08 | 2
1. Původní marxistické pojetí třídy vychází z reality práce
v továrnách v době, kdy ani ženy ani lidé jiných etnik
nepředstavovali hlavní aktéry dělnického hnutí. Situace
se proměňovala v souvislosti s bojem za občanská práva,
kdy se mobilizovaly afroamerické, latinoamerické i indiánské
komunity, a v druhé vlně feminismu v 60. a 70. letech
20. století. Socialistické feministky se zaměřovaly především
na začlenění genderových aspektů do konceptualizace
třídy a poukazovaly na to, že je potřeba uvažovat také
o neplacené domácí práci jako o útlaku žen. Diskuse se vedla
o tom, jestli se za hlavní útlak má považovat kapitalismus
nebo patriarchát a zda je důležitější třída nebo gender.
Marxistické feministky (jako Shulamit Firestone nebo
Christine Delphy) také uvažovaly o tom, zda je možné označit
ženy (jako kategorii) za specifickou třídu, neboť se jich
všech dotýká útlak na základě nerovností způsobených reprodukcí.
Postupně, jak sílily hlasy marginalizovaných žen
a rozrůstala se diverzita žen v rámci feminismu, se vztah
třídy a genderu začal pojímat jinak. Ženy, ačkoli je spojuje
zkušenost s genderovým znevýhodněním, jsou odlišné,
některé se nadřazují jiným ženám. Proto se kategorie ženy
dnes nepojímá jako třídní kategorie, namísto toho se analyzuje,
jak třída ovlivňuje a je ovlivňována ženskou zkušeností
(Sacks 1989).
2. Ne­bílé feministky se specificky orientovaly na postavení
marginalizovaných žen. Podle Browne a  Misra
(2003) se rozvoj intersekcionální perspektivy projevil nejvíce
v práci o minoritních ženách. Kritiku začal černý feminismus
s významnými autorkami jako bell hooks a Patricia
Hill Collins, poté se přidávaly se svou kritikou další
skupiny marginalizovaných žen, například Hispánky (Gloria
Anzaldúa) a Asiatky (Chandra T. Mohanty, G. C. Spivak).
Dnešní proudy rozvíjející tuto perspektivu v rámci
feminismu označují Browne a Misra za multirasový feminismus,
multikulturní feminismus nebo postkoloniální fe­
minismus.
Multirasové feministky tvrdí, že ženy etnických menšin
(jak Afroameričanky narozené v americké společnosti
a později také migrantky z Latinské Ameriky a Asie) mají
na rozdíl od bílých žen střední třídy odlišnou zkušenost
s domácí prací, která pro ně znamená jak placené zaměstnání
(když jsou najímány jako služky a chůvy), tak i neplacenou
práci. Prolínáním rasy a genderu v sociálním kontaktu
bílých a ne­bílých žen buď v soukromé domácnosti (služka
a její zaměstnavatelka), nebo na veřejnosti (uklízečky a jejich
nadřízené) se zabývala například Brenner (2000), podle
které ženy odlišné barvy pleti často vykonávají podřadnou,
těžkou a špinavou práci. Na druhé straně nelze tvrdit,
že všechny bílé ženy patří do vyšší třídy.
V oblasti práce dochází ke snižování prestiže určitých
profesí její feminizací a „etnizací“. Sacks (1989), která zkoumala
manuálně pracující v továrnách, tvrdí, že jejich zkušenosti
a pojetí identity se odlišují u žen a mužů, u etnické
majority a minoritních skupin. Poukazuje na to, že když
ženy nebo minority proniknou do určitého zaměstnání,
nedá se to jednoznačně chápat jako úspěch, protože tu funguje
princip „nahoru po eskalátoru, co jede dolů“ (tamtéž:
542), tzn. že profese se začne chápat jako méně kvalifikovaná,
což doprovází nižší platy a menší autonomie, a označí
se za feminizovanou nebo minoritní. Kimmel (2007) si všímá
toho, že se vstupem žen do dříve mužských zaměstnání
muži pociťují ohrožení, zejména muži (bílé) majority se cítí
být oběťmi diskriminace v zaměstnání, což vyjadřují slovy
„černoška mi vzala práci“.
3. Třetí vliv na utváření přístupu intersekce na začátku
90. let v USA měly globalizační procesy a jejich genderové
a etnické aspekty související se situací celosvětově marginalizovaných
žen. S rostoucími migračními toky a v důsledku
přesunů globalizovaného kapitálu z dřívějších průmyslových
oblastí se proměňuje celosvětově dělba práce a skupina
manuálních, zejména nekvalifikovaných profesí je stále více
feminizovaná a etnicky různorodá. Obraz manuální profese
už podle Rose (1997) nepředstavuje bílý muž, jak byl tradičně
chápán v rozvinutých zemích. V exportních výrobních
zónách převážně v rozvojových zemích jsou v posledních
desetiletích zaměstnávány především ženy (Rai 2002). Nicméně
výroba se také vrátila nazpět do center západní civilizace.
Mnohé studie (Louie 2001; Sassen 2002; Wichterich
2000) zdokumentovaly, že pracující ve službách a výrobnách
v neformálním sektoru v globálních městech mají často
nevyhovující pracovní podmínky a velmi nízké mzdy. Je
to proto, že na tuto práci jsou najímáni především migranti
a migrantky, často ilegálně.
Utvářen těmito třemi vlivy se intersekcionální přístup
nadále rozvíjí od 90. let, posouvá se od zaměření na marginalizované
skupiny žen k prolínání nerovností i u dalších
skupin, současnější studie zkoumají i privilegia, buď
bělost/bílou nadřazenost a rasová zvýhodnění (whiteness;
Frankenberg 1993), nebo hegemonní maskulinitu (např.
Connell 1995). Od 90. let se vede debata o konceptualizaci
a vztahu jednotlivých kategorií. Bádání v této oblasti
charakterizuje podle L. Weber (1998) rychlý rozvoj a publikování
velkého množství sborníků s širokou paletou témat
spíše než konkurující si interpretace. Intersekcionální
přístup se podle ní zatím vyhýbal skrytým předpokladům
o povaze různých hierarchií a neexistuje jednotná teorie
spojující dynamiku těchto procesů. O to se v současné době
snaží feministická i  sociálně konstruktivistická sociologie.
Ačkoli přístup prolínání nerovností vznikl v rámci ženských
studií, a ne ve studiích etnických menšin, ani v rámci
zkoumání stratifikace, tak dnes je intersekcionalita součástí
zahraničních (především amerických) učebnic sociologie.
Feministická analýza multidimenzionálních nerovností
proniká i do jiných disciplín, například do ekonomie (viz
např. Brewer a kol. 2002). Feministické antropoložky, socioložky
a ekonomky začínají intersekcionální analýzu genderem
a přidávají k němu dále třídu a rasu (případně další
nerovnosti jako sexualitu), zkoumají, jaké jsou rozdíly mezi
ženami, jak ovlivňuje rasa a třída utváření maskulinity a femininity.
Intersekcionalita je perspektiva, ze které lze nahlížet
na různé problémy, jako je násilí, válka či vzdělávání,
práce a migrace.
gender
gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um ročník 8, číslo 2/20 08 | 3
Třída, gender a rasa/etnicita: definování, podobnos‑
ti a rozdíly
K jednotlivým kategoriím (genderu, třídě a rase/etnicitě) lze
přistupovat odděleně (ve stratifikaci viz např. Grusky, Szelényi
2006; Bottero, Irwin 2003) a zkoumat je jako systémy
nerovností, které jsou si v něčem podobné a v něčem rozdílné.
Jednu odlišnost mezi těmito kategoriemi představuje
vztah k biologickým charakteristikám. Ačkoli se v mnoha
teoriích zdůrazňuje, že rasa/etnicita i gender jsou sociální
konstrukty, proměňují se v čase i prostoru a záleží na interpretaci,
tak se nemohou úplně oprostit od biologických souvislostí.
V konceptu odlišení rozdílů a nerovností mezi muži
a ženami se používají dva pojmy: pohlaví odkazující spíše
k  biologii, zatímco gender je novým termínem feministické
teorie, který naznačuje spíše rozdíly kulturní a sociální.
Nic takového však nenajdeme u třídy, kde neexistuje dvojitost
termínů. Jisté podobnosti můžeme vysledovat u odlišení
rasy a etnicity.
Rasa je podle mnoha autorů dynamickým sociálním
konstruktem, rasové kategorie a hranice nejsou přirozené
a esenciální, ale neustálé utvářené a přetvářené lidmi
(Chancer a Watkins 2006; Newman 2007). Podle Kendall
(1997) je rasa klasifikací lidí jako podřízených nebo nadřazených
na základě subjektivně vybraných fyzických charakteristik,
jako je barva kůže, typ vlasů a tvar očí. Kritéria pro
rasové rozdíly se mohou lišit v různých společnostech, proto
je rasa považována za sociální a historický konstrukt. Například
v Severní Americe byli černoši v minulosti automaticky
považováni za otroky a museli dokazovat, že mezi ně
nepatří. V současné české společnosti nejsou tyto konotace
tolik významné a černoši se konstruují spíše jako exotičtí
než jako chudí. To je důkazem toho, že spojení v rasově definované
skupině není založeno pouze na určitých fyzických
charakteristikách, ale na sdílených zkušenostech být identifikován
jako člen takové skupiny zvnějšku (Newman 2007).
Zatímco rasa je spíše definovaná jako kategorie lidí, kteří
sdílejí vrozené biologické znaky (barva kůže), tak etnicita
se váže více s nebiologickými znaky (Newman 2007). Etnicitu
lze definovat jako kategorii lidí na základě odlišných
kulturních nebo národnostních charakteristik (jazyk, historie,
zvyky, oblečení, náboženství, teritorium) a pojí se s pocity
etnocentrismu. Koncepty rasy a etnicity se však překrývají.
Kromě fyzických znaků se předpokládá, že rasové
skupiny se vyznačují určitými kulturními aspekty, podobně
některé etnické skupiny fyzickými charakteristikami (Kendall
1997). Etnické skupiny mohou být rasově heterogenní
(například brazilské etnikum tvoří jedinci různých ras
a odstínů barvy kůže) a naopak jedna rasa může obsahovat
mnoho etnických skupin (černoši mohou být Jamajčané,
Etiopané, Afroameričané v USA atd.).
Vzhledem k heterogenitě etnických skupin v rámci jedné
„rasové“ kategorie bych ve východní Evropě a v ČR uvažovala
spíše o etnicitě nebo o rase/etnicitě. Některé americké
autorky však upozorňují na nebezpečí nahrazení konceptu
rasy etnicitou (ke kterému dochází často ve snaze o oddělení
od biologických charakteristik). Podle Andersen (2001)
a Bryson (1999) je rasa sice sociálně konstruovaná, její důsledky
na životy lidí jsou však reálné. Chápání rasy jen jako
etnicity nebo kultury opomíjí strukturální nerovnosti a dominanci.
Perspektiva etnicity a multikulturalismu představuje
pouhé uznání odlišností, ale nezpochybňuje mocenské
nerovnosti. Podle Andersen a Bryson je nutné nezaměřovat
se jen na diverzitu, ale i na útlak a sociální spravedlnost.6
Rasa/etnicita i  gender souvisí se  vzhledem člověka
a skrývají se obtížněji než příslušnost ke třídě či společenské
vrstvě, která je obecně považována spíše za získaný status
(oproti připsanému). Při srovnání těchto systémů nerovností
se třída podle Newmana (2007) nejméně spojuje
s biologickými charakteristikami (neexistuje něco jako třídní
geny). V kastovním systému například Indie je zařazení
do třídy (varny/kasty) dáno narozením a postavení jedince
ve společnosti se považuje za nezměnitelné, třídní určení
je zde však silně provázané s rasovými rozdíly. Americký
přístup intersection chápe třídu poměrně zjednodušeně jako
rozdělitelnou nejčastěji na čtyři konkrétní skupiny: vyšší
třídu, střední třídu, dělnickou třídu a nižší třídu (nebo podtřídu,
deklasované – underclass). Například Newman (2007)
je definuje podle příjmu, typu profese, moci a prestiže, ale
také upozorňuje na odlišnosti v kulturní spotřebě a životním
stylu.
V Česku je pojem třída problematický kvůli zatížení marxistickou
ideologií, která rozdělovala třídy na vykořisťovatele
a vykořisťované. Oficiální ideologie reálného socialismu
založená na antimeritokratické netržní distribuci
statků se silnými rysy rovnostářství rozdělovala společnost
do neantagonistických tříd dělníků, rolníků a inteligence,
tím však zamlžovala skutečnou sociální strukturu. Režim
ve jménu dělníků nebo většiny řídila úzká vrstva, vládnoucí
nomenklatura patřící ke komunistické straně, kterou lze
považovat za privilegovanou třídu oproti širokým vrstvám
společnosti. V průběhu postkomunistické transformace dochází
k proměně sociální struktury, vznikají nové elity, jak
vlastnické, tak manažerské, včetně politické, a s přechodem
k tržní ekonomice narůstají nerovnosti (Machonin, Tuček
1996). Debaty se vedou o tom, jestli má česká společnost
strukturu třídní, méně prostupnou a více polarizovanou či
spíše graduálně rozčleněnou do vrstev, relativně otevřenou.
Třída se dá chápat ve smyslu vertikální sociální diferenciace
a rozdělení společnosti podle sociálního statusu, který
určuje dosažené vzdělání, zaměstnanecký status, mocenské
postavení, příjem a životní styl (tamtéž: 26). Pohlaví a národnostní
a rasovou příslušnost považují autoři za horizontální
statusové diferenciace. Já bych navrhovala uvažovat
o tom, co americké teorie nazývají třídou, šířeji, to znamená
ve smyslu vertikální společenské diferenciace (ať již má
podobu tříd či vrstev), kterou je možné empiricky vymezit
výše zmíněnými charakteristikami.
Prolínání nerovností
Intersekcionalitu lze pojímat jako analytický nástroj k zaměření
se na mnohorozměrné, prolínající se mocenské vztahy
určené rasou, třídou a genderem, pomocí kterého se zkou­
gender
gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um ročník 8, číslo 2/20 08 | 4
má, jak nerovnosti ovlivňují zkušenost a identitu, zájmy
a názory jedinců (Brenner 2000). Nerovnosti v kombinaci
se dotýkají různých skupin odlišně. Podle Kendall (1997)
mají být třída, gender a rasa/etnicita zkoumány jako propojené
systémy útlaku či znevýhodnění, které vytvářejí statusy
definované prolínáním (kombinací). Bryson (1999) mluví
o genderu, třídě a rase jako o systémech, Ken (2007) a Ferree
a Hall (1996) jako o procesech. Anderson (1996) chápe
gender, třídu a rasu jako „procesy nerovností, které utvářejí,
udržují a mění systémy sociální organizace. Jako takové
jsou zakotvené v našich strukturách.“ (tamtéž: 733; kurzíva
MK) Vidí je také jako sociální vztahy a klade důraz na dynamickou
povahu sociálních konstrukcí (nejen zařazování lidí
do kategorií), neboť jedinci utvářejí a mění své charakteristiky.
Lidé nezažívají třídu, gender a rasu/etnicitu jako statické
kategorie. Proto zdůrazňuje vliv akcí a interakcí jedinců
v sociálních vztazích.
Vnesením genderu a rasy/etnicity se nemá nahradit třída
jako primární dimenze nerovnosti, ale měla by se věnovat
pozornost tomu, jak tyto tři procesy interagují a stratifikují
přístup ke zdrojům a moci ve společnosti. Neznamená to,
že třída, gender a rasa/etnicita jsou stejné ve svých důsledcích,
ale je potřeba je analyzovat jako spoluurčující faktory
s variujícím významem pro určité jedince, skupiny a společnosti.
Třída, gender a rasa/etnicita se manifestují různě,
v závislosti na vzájemné konfiguraci (Ferree a Hall 1996).
Podle Newmana (2007) tyto tři nerovnosti fungují souběžně
v každé sociální situaci a jsou začleněny v každé společenské
instituci a ovlivňují identity, očekávání a příležitosti.
V pojetí intersekcionality je užitečné odlišit kumulaci nerovností
(tzv. aditivní model), prolínání a interlocking (zapadání,
propletení) třídy, genderu a rasy/etnicity.
1. Běžně se kombinace chápe nejčastěji právě v aditivním
smyslu jako dvojí či trojí útlak, kdy se ke znevýhodnění
na  základě genderu přidává útlak rasový/etnický
a třídní (typickým příkladem může být kategorie chudých
romských žen). Aditivní přístup tak často zkoumá dopady
jednotlivých nerovností na zkušenostech jejich obětí (Andersen,
Collins 1995). V kombinaci tří nerovností lze rozlišit
sedm skupin podle různých typů znevýhodnění. Jsou
to marginalizovaní na základě genderu (ženy), třídy či socioekonomického
postavení (dělníci, chudí obojího pohlaví)
a podle rasy/etnicity (menšiny, migranti obojího pohlaví)
a v dalších prolínáních. Z této kombinace pak vychází
nejvíce marginalizovaná skupina chudých dělnic menšinové
etnické skupiny či migrantek (West, Fenstermaker
1995).
Jedna ze zakladatelek intersekcionality  – Andersen
(2001) – upozorňuje na problematičnost toho, jak daleko
jít při rozkládání skupin a utváření identit. Reakce na sebrané
sborníky obsahující studie o různých marginalizovaných
skupinách směřují k tomu, že je potřeba začlenit ještě
jiné minoritní skupiny, jako například homosexuální handicapované
Asiaty, a doplnit analýzy o další rozměry, ale to
se míjí s původními záměry jejich teorie. Andersen s Collinsovou
(1995) nenavrhovaly vypočítávat každou minoritu,
ale analyzovat institucionální uspořádání, podle kterých
se vytvářejí systémy útlaku a znevýhodnění.
Aditivní, kumulativní přístup také svádí k tomu vyzdvihovat
určitá znevýhodnění. Dlouhé debaty se vedly o tom,
která nerovnost je významnější. Bryson (1999) upozorňuje
na to, že nemá smysl porovnávat ženy s dělníky nebo
menšinami, protože lidé jsou členy více skupin (neboli ženy
se vyznačují také třídní a etnickou charakteristikou). Podobně
Chancer a Watkins (2006) argumentují přímo proti
redukcionismu, tzn. vysvětlení vztahů nadřízenosti a podřízenosti
pouze jednou rovinou nerovnosti. Upozorňují,
že jednotlivé nerovnosti nemohou být redukovány jen jako
funkce ostatních.
2. Ve studiu kombinace nerovností nejde jen o zviditelňování
„obětí“, znevýhodněných skupin, u nichž se přidávají
podřízené statusy, ale prolínání má vliv na všechny skupiny
v různých konfiguracích. Tyto tři nerovnosti je třeba vidět
jako součást struktur a interakcí, které ovlivňují zkušenost
a vnímání všech skupin. Třídu, gender a rasu/etnicitu je nezbytné
chápat jako propojené systémy jak útlaku, tak i privilegií
(Andersen, Collins 1995).
V rámci přístupu prolínání se někteří autoři snaží nalézt
společné rysy, jednotná témata a předpoklady zkoumání.
Weber (1998) uvažuje o rase, třídě, genderu a sexualitě jako
o „historicky a globálně specifických, sociálně konstruovaných
mocenských vztazích, které působí současně jak na makroúrovni
(společenské), tak i mikroúrovni (individuální) společnosti“
(tamtéž: 13). Prezentuje šest společných motivů:
a) gender, třída, rasa a sexualita mají kontextuální charakter,
nikdy nejsou statické, ale procházejí neustálou změnou,
odlišují se v různých zemích a dobách;
b) jsou sociálně konstruované, i když jejich ideologické
propojování s biologií se snaží dokázat, že tato kategorizace
je neměnná a zakotvená přirozeně;
c) jsou systémy mocenských vztahů, netýkají se jen odlišných
hodnot nebo životních stylů, ale do hry vstupují mocenské
vztahy a potenciální konflikty mezi skupinami;
d) se projevují na úrovni sociálně strukturní (makro)
i sociálně psychologické (mikro). Podle Anderson (1996)
se společenské instituce (jako právo, náboženství atd.) organizují
podle genderových, třídních a rasových linií, které
zvýhodňují dominantní skupiny. Strukturální pohled však
nestačí, neboť tyto kategorie nejsou pouhými statickými
strukturami, nýbrž je nutné zkoumat individuální zkušenosti
s mechanismy, které reprodukují nerovnosti;
e) propojují vědění a aktivismus. Intersekcionální analýzy
se rozvinuly pro porozumění útlaku určitých společenských
skupin a ve snaze o sociální změnu a spravedlnost;
f) vzájemně fungují v každé sociální situaci, tyto systémy
hierarchií jsou vzájemně propojené a zakotvené ve všech sociálních
institucích. Na individuální úrovni se jedinci umísťují
podle všech dimenzí (ať už v dominantní, nebo podřízené
skupině). U všech lidí se různě kombinují, proto
nenajdeme skupinu čistě utlačujících a čistě utlačovaných.
„Rasa, třída, gender a sexualita nejsou redukovatelné na neměnné
rysy osobnosti, nebo jiné zdánlivě stálé charakte­
gender
gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um ročník 8, číslo 2/20 08 | 5
ristiky. Místo toho jsou sociálními konstrukcemi, které
nám často dávají moc a možnosti v určitých oblastech, zatímco
omezují naše příležitosti v jiných.“ (Weber 1998: 24)
Proto není možné tvrdit, že všichni jsou utlačenými nebo
že se útlak kumuluje.
Gender, třída a rasa se v interakcích projevují i u skupin
zvýhodněných, které je využívají, ačkoli se předpokládá,
že bílí, muži a výše postavení si tolik neuvědomují své
postavení jako ti negativně privilegovaní. Bílé privilegované
skupiny a obecně ti, kteří se nesetkali se strukturálními
překážkami, obtížně vidí dopad takových podmínek (Andersen
2001).
Teoretičky multirasového feminismu (hooks, Collins) ze
začátku tvrdily, že utlačované ženy mají z marginální pozice
jasnější perspektivu na nahlížení nerovností ve společnosti.
Podle Ken (2007) by to znamenalo, že k dosažení lepšího
náhledu by bylo výhodnější, čím více útlaku se přidá. Marginalizovaní
však nemusí mít nutně jasnější vyhlídku (což ilustruje
na příkladu levných sedadel v divadle – „na bidýlku“).
Na druhé straně privilegovaní si dobře uvědomují svou nadřazenost
a dokážou ji svou aktivitou znásobovat.
Gender se totiž týká také mužů, třída i „těch nahoře“
a rasa/etnicita necharakterizuje pouze menšiny (Andersen,
Collins 1995). Každý jedinec má rasověetnickou (a genderovou,
třídní) příslušnost, jen je jí různě ovlivněn v každodenním
životě a přisuzuje jí různou důležitost. Záleží to na historickém
vývoji pozice určitých skupin ve stratifikačním
systému dané společnosti. Pro zvýhodněné skupiny je možná
méně významná nebo vyjadřovaná jejich rasová/etnická
(či genderová) identita, záleží ale i na situaci – lidé se mohou
někdy cítit v pozici moci, jindy pociťují znevýhodnění
(Newman 2007).
Chancer a Watkins (2006) navrhují pro uchopování různorodých
vztahů nadřazenosti a  podřízenosti speciální
„A/B/C analytický rámec“. Například manuálně pracující
muž (B) se nachází níže než jeho nadřízený (A), avšak doma
v tradičně organizované domácnosti je vůči své manželce
(C) nadřazen. Skupiny A, B a C nejsou fixní, ale relativní,
mohou se proměňovat podle jednotlivých os genderu, třídy,
rasy. Vztahy nadřízenosti a podřízenosti se mohou projevovat
jak v rámci genderových, rasových, třídních vztahů, tak
i mezi nimi. Jiným příkladem může být vztah bílého muže
z vyšší třídy (A), jeho manželky (B) a jejich služky z etnické
minority a nižší třídy (C). Ve vztahu B a C gender zůstává
stejný a variuje třída a rasa, zatímco u relace bělošky podřízené
svému muži je fixní rasa a třída, ale odlišnost tu funguje
genderová.
3. Ze začátku rozvoje přístupu kombinace nerovností
se používaly různé termíny: interconnected (Lorde), interlocking
(Collins), interrelated (Sacks), později se ustálil na intersection.
V jednom z nejaktuálnějších zpracování se snaží
Ken (2007) posunout představy spojené s tímto přístupem
dál. V pojetí intersection (v češtině prolínání, křížení) se oddělené
entity spojují a prolínají v určitých strukturálních
bodech, ale to podle ní zavádí na scestí, neboť to ukazuje
na kategorie individuí, a nikoliv na procesy nebo strukturální
uspořádání, které vytvářejí znevýhodnění, což zároveň
utvrzuje biologické a identitní kategorie genderu, třídy
a rasy. Proto navrhuje znovu obnovit představu „interlocking“
(propletení, zapadání). Nepředstavujme si, že existují
odděleně a někdy se prolnou, ale že jsou již od začátku spolu
svázány a nemohou se oddělit. Zapadají do sebe jako v dětské
skládačce v různých kombinacích a vytvářejí institucionalizované
formy znevýhodnění a privilegií. Nemohou být
redukovány na identity (jako například v dotaznících kolonky
s dvěma pohlavími, několika etnicitami apod.), protože
volba toho, kam se lidé zařazují, není často svobodná
a nepřipouští jiné možnosti. Gender, třída a rasa nejsou ani
biologickými aspekty, nelze s nimi pracovat jen jako s demografickými
proměnnými, neboť se neustále mění a jsou
sociálně konstruovány v interakcích. Gender, třída a rasa
neutvářejí pouze identitu, tedy to, „čím lidé jsou“, ale spíše
znamenají aktivity, v rámci nichž se znevýhodňování a marginalizace
děje a opakuje.
Teoretický přístup intersekce a koaliční aktivismus
Intersekcionální přístup je již od svého počátku silně propojen
s aktivismem a úsilím o změnu nerovných vztahů
ve společnosti. Teoretický přístup k prolínání nerovností
se snaží změnit nespravedlivé praktiky a dosáhnout pozitivní
změny. U prolínání nerovností najdeme úzké spojení
vědění a aktivismu, teorie a agency (aktivity, jednání). Tyto
analýzy se rozvinuly pro pochopení útlaku a ve snaze o sociální
spravedlnost (Weber 1998) a poskytují nástroj pro sociální
akci (Anderson 1996). Akční přístup je patrný nejen
ve feministické teorii, ale i ve stratifikační sociologii, která
se zabývá prolínáním nerovností. Například podle Paynea
(2000) má zkoumání sociálních členění (division) přispět
k  vytváření spravedlivější společnosti. Andersen (2001)
chápe odhalování a poukazování na skrytou diskriminaci
v institucích a zvyšování veřejného povědomí o ní jako úkol
pro sociologii, která má odmaskovávat nerovnosti a podporovat
sociální spravedlnost. Schwalbe (2000) přímo říká,
že nechce pomocí této teorie pouze dokumentovat nerovnosti,
nýbrž usilovat o změnu světa.
Současnou snahu o sociální změnu a spravedlnost charakterizuje
„konceptualizace jednoty v diverzitě“ (Sacks
1989). Namísto politiky identity se vytvářejí různobarevné
koalice mnoha aktérů, současná (zejména transnacionální)
hnutí se vyznačují pestrým zaměřením na širokou paletu
témat, od dřívějších protestů zaměřených na jedno téma
(single issue: gender, etnicitu atd.) se posunují k „multi­issue“
(multitematické) orientaci.
Jednotlivé identity založené na příslušnosti třídní, genderové,
sexuální, etnické atd., na  kterých stavěla hnutí
Nové levice v 60. a 70. letech, se transformují a v současných
sociálních hnutích formují pluralitní identitu. Dřívější
politika identity neboli usilování o politickou a mediální
reprezentaci menšin (žen, rasových, etnických a sexuálních)
a protest proti jejich neviditelnosti byly typické pro jednotlivá
hnutí menšin, ale i pro studentské hnutí v USA ještě
v 80. letech (Kleinová 2005). Tehdejší aktivisté však nevě­
gender
gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um ročník 8, číslo 2/20 08 | 6
novali pozornost třídě, chudobě a materiálním a ekonomickým
nerovnostem.
Fraser (2007) chápe fázi hnutí ve formě politiky identity
jako problematickou vzhledem k tomu, že podporuje
zvěcňování kolektivní identity skupin definovaných zneuznanou
identitou a přiživuje separatismus. Posun hnutí
od třídních bojů k boji za identitu a odlišnost chápe jako
změnu „od přerozdělování k uznání“. Argumentuje, že dnes
je nezbytné propojit oba směry k vytváření skutečné radikální
demokracie.
Intersekcionální orientace je vlastní mnoha dnešním lokálním
hnutím po světě. Rozšiřují dřívější aktivismus soustřeďující
se především na práci a zaměstnání o další aspekty
života. Neangažují se pouze za lepší pracovní podmínky,
ale propojují oblast zaměstnání s komunitní činností, prací
v neformálním sektoru či domácnosti a zaměřením na životní
prostředí (např. Rowbotham a Linkogle 2001).
Teorie intersekce poukazují na propojenost útlaku, proto
i kolektivní akce propojující orientaci na třídu, rasu a gender
budou podle Bryson (1999) potřebovat solidaritu, spíše
než trvat na jednotě založené na identitě. Různosti mají
poskytovat základ pro dialog a vytváření spojenectví. Konkrétně
ve feminismu je sesterství spíše cílem než podmínkou
spolupráce.
Přístup intersekcionality v českém prostředí
Rozšířený a institucionalizovaný americký přístup prolínání
tří os nerovností vytvářený na americké realitě a produkovaný
v angličtině má také svoje omezení, jak na to upozorňuje
například Ken (2007). Dokáže totiž kontrolovat
jen tři pravděpodobně nejvýznamnější proměnné, jejichž
výběr však také záleží na kulturním a společenském okruhu
a kontextu, ale opomíjí ostatní charakteristiky jako věk,
náboženství, sexuální orientaci, fyzické handicapy či region.
Ačkoli intersekcionalita překonává redukcionismus analýz
zaměřených jen na jeden hlavní rozměr nerovnosti a přináší
nové poznatky, které vznikají studiem prolínání nerovností,
tak uvažovat jen o genderu, třídě a rase/etnicitě znamená
zjednodušení a je nutné ukazovat také na další nerovnosti.
Brewer a kol. (2002) se ptají, jestli je možné západní koncepty
jako gender (rasa, třída) internacionalizovat neboli
převést do jiných kulturních kontextů a srovnávat vzájemně
mezi různými společnostmi. Ukazují to na příkladu kultury
Yorubů v Africe, kde neexistoval pojem žena, než přišli
Evropané; v Zimbabwe představuje hlavní osu rozdílnosti
rasa, ne gender. Třída může mít odlišný význam v kapitalistických
a postkoloniálních kontextech. Podobně upozorňuje
i Ken (2007), že významy spojené s genderem, třídou a rasou
jsou lokalizované, záleží na místních podmínkách a kontextech,
jak se kde jednotlivé nerovnosti utvářejí. Problém
s intersekcionálním přístupem představuje i to, že hlavní
teoretické texty se produkují v angličtině, neboť intersekcionální
studia se v USA již pevně institucionalizovala.
Přístup intersection je však nutné reinterpretovat v českém
prostoru, kde je problematické používat jeho základní
termíny – rasu, etnicitu, třídu7
, ale i gender. Americký přístup
klade silný důraz na rasu (mnohem větší než na třídu),
což já už u nás formuluji jako rasu/etnicitu, dále je v českém
prostředí možná silnější faktor věku či generační příslušnosti
nebo regionu.
Nerovnosti na základě intersections zatím nebyly v ČR
zkoumány ani v rámci genderových ani stratifikačních analýz
a teoretický koncept nebyl dosud podrobněji rozpracován.
V českém prostředí stratifikační teorie a výzkumy
vycházely především z ekonomických a strukturálních nerovností.
Výzkum sociální stratifikace byl veden zejména
konvenčním úhlem pohledu, ve kterém se sledovaly rozdíly
mužů a žen z hlediska např. příjmů či profesního postavení
nebo genderové odlišnosti vnímání sociálního postavení
(Tuček a kol. 2003); stratifikaci v kontextu etnického
či rasového původu bylo věnováno v podstatě minimum
pozornosti. Ač v českém prostředí existuje tradice výzkumu
vícedimenzionality statusu (Tuček a kol. 2003), sledované
dimenze nezahrnují ani gender, ani etnicitu. Etnické
a rasové nerovnosti jsou zkoumány v rovině percepce minorit
majoritní společností (např. Katrňák, Rabušic 2002).
Ani teoreticky není koncept prolínání nerovností v českém
prostředí dosud zakotven. Určitá pozornost byla věnována
diskusi o specifikách postavení žen v třídní analýze, zejména
šlo o určení jednotky třídní analýzy (Katrňák 2005;
Šanderová 1998), nejednalo se však o vztah genderových
a třídních nerovností a jejich interakci. Katrňák považuje
třídu za hlavní východisko a o genderu (spíše o ženách)
a etnicitě uvažuje pouze jako o přidaných rozměrech ke třídě.
V obecné rovině Šanderová (2008) rozlišuje dva hlavní
typy nerovností, jednak socio­ekonomické – spojené se zaměstnáním,
bohatstvím a mocí (vrstvy, třídy) – a dále nerovnosti
symbolické neboli sociokulturní, kam by spadaly
rozdíly genderové, rasové/etnické atd. Interpretuje je podle
teorie N. Fraser jako problémy přerozdělování a uznání.
Šanderová (2007) navrhuje uchopit různé typy v návaznosti
na C. Tillyho konceptem „kategoriálních nerovností“,
který představuje párové kategorie (např. muži/ženy, černí/bílí
apod.). Výzkum by se měl soustředit na způsoby, jak
se tyto nerovnosti reprodukují v konkrétních sociálních interakcích.
Nicméně autorka o jednotlivých kategoriích uvažuje
samostatně, nikoliv v kombinacích a prolínání.
Z hlediska genderu bylo v  ČR analyzováno postavení
žen ve stratifikačním systému (Šanderová 1998; Čermáková
1995), nicméně bez specifického zaměření na marginalizované
skupiny. V rámci genderových studií byly zkoumány
ženy v různých profesích, zejména výše postavené ženy
jako například podnikatelky a manažerky (Křížková 2002)
nebo vědkyně (Čermáková, Havelková 2001). V rámci genderových
výzkumů představuje včlenění etnického aspektu
do genderové analýzy text zaměřující se na rodičovství
migrujících žen z Ukrajiny (Víznerová 2007) a vyprávění
vzdělaných žen romského etnika orientovaný na genderovou
zkušenost (Gulová, Němec, Štěpařová 2006). Tyto studie
představují náznaky analýzy prolínajících se nerovností,
ale nejsou příliš rozvedeny a obě explicitně nereflektují
třídní či ekonomický rozměr. Genderovými aspekty migrace
gender
gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um ročník 8, číslo 2/20 08 | 7
se zabývá Szczepaniková (2006), která ukazuje, že migrující
ženy a muži mají odlišné strategie a jinak migraci prožívají
a zvládají. Ženy­cizinky zkoumá Klvačová (2007), její zaměření
je však ovlivněno metodologickým problémem výběru
skupiny a ne přímou orientací na genderovou analýzu. Někteří
výzkumníci zabývající se migranty upozorňují na nutnost
začlenění „intersekcionální“ analýzy, ale nepropracovávají
ji teoreticky (Grygar a kol. 2006; Szczepaniková 2006).
Proč se intersekcionální přístup, rozvíjený v západním
světě zejména v 90. letech, neprojevil v postkomunistickém
feminismu? Proč přichází zájem o zkoumání prolínání
nerovností do ČR až s takovým posunem? Domnívám se,
že to způsobil na jedné straně odpor k třídní rétorice a levicovému
feminismu a za druhé slepota k rasovým a etnickým
rozdílům v rámci českého feminismu.
1. V  90. letech česká společnost negativně reagovala
na import západního feminismu, který byl v postkomunistickém
kontextu chápán jako další levicová ideologie
(Heitlinger 1993; Funk 1993). Příčiny toho hledají české
feministky v komunistickém režimu a ideologii, kde třída
představuje centrální pojem a podle které mělo osvobození
žen přijít s nastolením beztřídní společnosti (Šiklová
1995; 1997). Havelková (1998) uvádí, že genderová rovnost
byla utvářena komunisty shora, nikoli vybojovaná nezávislým
ženským hnutím. Druhá vlna feminismu projevující
se na Západě v 60. a 70. letech k nám dorazila až po sametové
revoluci. V post­komunistickém kontextu levicová
orientace západního feminismu a jeho obraty typu „ženy
jsou utlačované muži“ nebo „ženy jsou třída“ zněly absurdně
a nápadně se podobaly rétorice minulého režimu. Třídní
doktrína ztratila skutečný význam a byla chápána jako fráze.
Třídní slovník tu byl odmítán a averze k levicovému diskursu
zabraňovala přijetí feminismu.
V důsledku toho vznikala neporozumění mezi západními
feministkami a postkomunistickými ženami (Funk 1993).
České feministky ze začátku 90. let pracovaly s nálepkami
Východ vs. Západ a importovaný feminismus chápaly jako
jednotný monolit a nereflektovaly například černý feminismus
orientující se na diverzitu ženské zkušenosti. Ze západního
pohledu Američanky v ČR viděla Busheikin (1997) spor
postkomunistických žen a západního feminismu v kontextu
tehdejšího vývoje americké feministické teorie, v rámci které
se bílé feministky střední třídy staly terčem kritiky jiných
žen (ne­bílých a marginalizovaných) a byly nuceny přestat
přemýšlet v jednoduchých opozicích muž vs. žena. Do této
diskuse podle ní podobně přispívají východoevropské ženy
a tuto výzvu považuje pro feminismus za důležitou z důvodu
uznání odlišnosti. Nicméně koncept gender – třída – rasa,
rozvíjený tehdy v 90. letech v USA, se jí nezdál vhodný pro
uchopení situace postkomunistických žen.
Diskuse o různých typech feminismu a zkoumání různých
skupin žen má v českém prostředí ještě jeden aspekt,
a to generační. Generace feministek ze začátku 90. let, které
se vymezovaly vůči západnímu feminismu druhé vlny,
je odlišná z hlediska věku a zkušenosti s bývalým režimem
od skupiny feministek, které studovaly gender na univerzitě
a účastnily se zahraničních studijních pobytů, v rámci
kterých absorbovaly feministické teorie třetí vlny. Zatímco
na Západě se spíše projevuje trend, že mladé ženy (generace
dcer feministek druhé vlny) se nehlásí k feminismu, případně
k němu mají až odpor (např. Aapola a kol. 2004; Griffin
2001; Jowett 2004), tak v ČR bych tvrdila, že feminismus
mladé ženy (ale i muže) zajímá, například přibývá studujících
genderových oborů. Mladé aktivistky se hlásí k feminismu,
některé se dokonce otevřeně identifikují i s jeho levicovým
proudem (Kolářová 2006b).
2. Debaty o rozdílech Východ – Západ z pozice marginalizovaných,
podřízených postkomunistických žen na začátku 90.
let zcela zastínily feministickou orientaci jak na ženy znevýhodněné
na základě kombinace genderu a třídy (dělnice, chudé
ženy), tak i na etnické a rasové nerovnosti žen (a mužů).
Odmítání marxistické rétoriky a liberální diskurs pouze zamaskovaly,
že dělnice nezmizely, ale proměnily se v korejské
šičky, ukrajinské služky a z dřívějších českých textilních dělnic
se staly například pokladní v hypermarketech nadnárodních
firem (viz True 2003; Jelínková 2006). Tyto marginalizované
ženy představují typický příklad, který lze interpretovat intersekcionálním
přístupem. Nicméně tradiční způsob zkoumání
ne­bílých žen zejména ve Spojených státech by měl
být uzpůsoben zdejším podmínkám. V ČR je nutno pracovat
s jiným modelem vztahu různých skupin žen, například
situaci Romek nelze jednoznačně uchopit skze optiku vztahu
černošek a bílých žen (vzhledem ke vzdělání, pracovním
kontaktům těchto skupin žen, prostorové segregaci apod).
Kodíčková (2002), která analyzovala české akademické
texty o genderu, chápe zdejší feminismus v 90. letech jako
nekriticky přijímající liberální západní diskurs. Do českého
prostředí byla importována a zde reflektována jediná verze
(i na Západě dávno překonaného) amerického liberálního
feminismu 70. let, který vytvářely bílé středostavovské
ženy. Postkoloniální kritika Západu české feministky nezajímala,
neboť se bály být spojovány s něčím, co nedosahuje
„rozvinutého“ světa. České feministky oproti postkoloniálním
autorkám vyzdvihují Západ a věří v jeho myšlenky.
V rámci postkomunistického feminismu se netematizoval
vztah žen majority a různých minorit. Výjimku tvoří krátká
poznámka Šiklové (1995), která uvažuje o etnických menšinách
v porovnání se západním feminismem, kde jsou minoritní
ženy velmi aktivní. U nás se Romky podle ní o feminismus
nezajímají a veřejně činné romské ženy zdůrazňují
tradiční roli žen v romské rodině. Romské ženy také stály
na okraji zájmu feministek (výjimku tvoří publikace Mnohohlasem,
která se záměrně snaží o diverzitu ženských hlasů)
a například sterilizaci Romek více tematizovaly lidskoprávní
organizace než ženské aktivistky a teoretičky. Dlouhodobá
nevšímavost k otázkám rasy/etnicity není v rámci
feminismu ničím novým, zajímavé ovšem je, že se v ČR reprodukuje
i v době, kdy jinde (v Evropě a USA) se již o diverzitě
a multikulturalismu ve vztahu k feminismu hojně dis­
kutuje8
. Feminismus orientovaný na problémy minoritních
žen nevychází ani v současnosti od těchto žen samotných,
ale od (bílých) akademiček (viz Víznerová 2007 apod.).
gender
gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um ročník 8, číslo 2/20 08 | 8
Závěrem
Přístup intersekce neboli prolínání nerovností se historicky
rozvinul pro zkoumání a zlepšení situace marginalizovaných
žen, znevýhodněných na základě třídy a rasy/etnicity.
V rámci feministické teorie sleduje křížení nerovností z pohledu
rozdílů mezi ženami, ale má potenciál jít dál a obohatit
různé disciplíny, nejen feminismus. Významný aspekt
teoretizování intersekcionality představuje posun od zaměření
na kumulované nerovnosti a znevýhodnění k relačnímu
zkoumání různých vztahů nadřazenosti a podřízenosti.
I privilegovaní (muži, bílí, vyšší vrstvy) se vyznačují charakteristikami
genderu, rasy/etnicity a třídy a v rámci těchto
systémů nerovností jednají.
V českých genderových studiích ani při zkoumání stratifikace
nebyl přístup prolínání nerovností zatím rozpracován.
Příčiny můžeme hledat v orientaci stratifikačních teorií
zejména na ekonomické a vertikální zdroje nerovnosti
související s opomíjením genderu a etnicity. Česká genderová
studia byla zejména v 90. letech v zajetí diskusí, které
odmítaly západní levicový feminismus a třídní termíny
a zároveň zapomínaly na etnické či rasové dimenze genderových
nerovností. V ČR může být dnes intersekcionální
přístup využit pro zkoumání marginalizovaných žen, neboť
i takové analýzy jsou zde jen kapkou v moři. Pomocí něho
může být interpretován i podněcován ženský a feministický
aktivismus, ale měl by také posloužit k reflexi vlastní,
dominantní pozice. V tom se nechme inspirovat například
skandinávskými feministkami. Berg (2008) nabízí možnou
cestu, jak uchopit rasové a etnické otázky ve feminismu.
Ve svém výzkumu žen etnických minorit v Norsku se dostala
ke zkoumání vlastních vzpomínek týkajících se rasy
metodou memory work (práce s pamětí) a tematizování bělosti
(whiteness) jako majoritní kategorie a utváření rasy
ve feminismu. Na základě vzpomínek svých a několika dalších
výzkumnic si všímala zamlčování rasy v mainstreamovém
feminismu, které se pojí s tichým přehlížením, pocity
viny, pasivitou a vyhýbáním se diskusi o problémech spojených
s rasovými rozdíly. Bělost je podle ní vytvářena mlčením
v každodenních situacích. Na základě uvědomění si
vlastních předsudků a procítění rasových nerovností i přes
vlastní privilegovanou pozici skrze vlastní vzpomínky nabízí
možnost, jak zvýšit teoretickou citlivost k těmto otázkám
při dalším výzkumu.
Pro feministickou teorii a ženské hnutí je důležité uznat,
že genderové nerovnosti a identity nelze analyticky oddělit
od rasových/etnických, třídních a dalších rozdílů. Další bádání
by měla doprovázet snaha rozvinout feministickou teorii,
která bere v úvahu nejen genderové, ale i ostatní ne­
rovnosti.
Literatura
Aapola, S., Gonick, M., Hartus, A. 2004. Young Femininity:
Girlhood, Power and Social Change. New York: Palgrave,
Macmillan.
Andersen, M. L., Collins, P. H. 1995. Race, Class, and Gender:
An Anthology. Belmont, CA: Wadsworth.
Andersen, M. L. 2001. „Restructuring for Whom? Race,
Class, Gender, and the Ideology of Invisibility“, Sociological
Forum, (2): 181–201.
Anderson, C. D. 1996. „Understanding the Inequality Problematic:
From Scholarly Rhetoric to Theoretical Reconstruction.“
Gender & Society, 10 (6): 729–746.
Berg, A. 2008. „Categories and Hard Work – Whiteness, Racialisation
and Feminist Memory Work“. NORA – Nordic
Journal of Feminist and Gender Research (forthcoming.)
Bottero W., Irwin, S. 2003. „Locating Difference: Class,
‚Race‘ and Gender, and the Shaping of Social Inequalities“.
The Sociological Review, 51 (4): 463–483.
Brenner, J. 2000. „Conclusion – Intersections, Locations,
and Capitalist Class Relations“. Pp. 293–324 in Bren­
ner, J. Women and the Politics of Class. New York: Monthly
Review Press.
Brewer, R. M., Conrad, C. A., King, M. C. 2002. „The Complexities
and Potential of Theorizing Gender, Caste, Race,
and Class.“ Feminist Economics, 8 (2): 3–18.
Browne, I., Misra, J. 2003. „The Intersection of Gender and
Race in the Labor Market“ Annual Review of Sociology, 29:
487–513.
Bryson, V. 1999. „Gender, Race and Class.“ Pp. 45–71 in
Brusin, V. Feminist Debates Issues of Theory and Political
Practice. Houndmills, Basingstoke: Macmillan.
Busheikin, L. 1997. „Is Sisterhood Really Global? Western
Feminism in Europe“. Pp. 12–20 in Renne, T. (ed.). Anna’s
Land.SisterhoodinEasternEurope.Oxford:WestviewPress.
Connell, R. W. 1995. „The History of Masculinity,“
Pp. 245–261 in Masculinities. Berkeley: University of California
Press.
Čermáková, M. 1995. „Gender, společnost, pracovní trh“.
Sociologický časopis, 31 (1): 7–24.
Čermáková, M., Havelková, H. 2001. National Report on the
Situation of Women and Science in the Czech Republic. Praha:
Sociologický ústav AV ČR.
Ferree, M., M., Hall, E. J. 1996. „Rethingking Stratification
from a Feminist Perspective: Gender, Race, and Class
in Mainstream Textbooks“. American Sociological Review,
61: 929–950.
Frankenberg, R. 1993. White Women, Race Matters. The Social
Construction of Whiteness. Minneapolis and London:
Routledge.
Fraser, N. 2007. „Multikulturalismus, antiesencialismus
a radikální demokracie: Genealogie současné slepé uličky
feministické teorie“ in Fraser, N. Rozvíjení radikální imaginace:
Globální přerozdělování, uznání a reprezentace. Praha:
Filosofia.
Funk, N. 1993. „Introduction: Women and Post­Communism“.
Pp. 1–14 in Funk, N., Mueller, M. (eds.). Gender Politics
and Post­Communism. New York: Routledge.
Griffin, C. 2001. „The Young Women are Having a Great
Time: Representations of Young Women and Feminism“.
Feminism and Psychology, 11 (2): 182–186.
Grusky, D. B., Szelényi, S. 2006. Inequality: Classic Readings
in Race, Class, and Gender. Boulder: Westview Press.
gender
gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um ročník 8, číslo 2/20 08 | 9
Grygar, J., Čaněk, M., Černík, J. 2006. Vliv kvalifikace
na uplatnění a mobilitu na českém trhu a práce u migrantů ze
třetích zemí. Praha: Multikulturní centrum Praha.
Gulová, L., Němec, J., Štěpařová, E. 2006. „Buďte rádi,
že máte chytré ženy, aneb romská žena v zrcadle vyprávění“
in Hašková, H., Křížková, A., Linková, M. (eds.). Mnohohlasem:
Vyjednávání ženských prostorů po roce 1989. Praha:
Sociologický ústav.
Havelková, H. 1998. „Women in and after a ‚Classless‘ Society“.
Pp. 69–82 in Zmroczek, C., Mahony, P. (eds.). Women
and Social Class – International Feminist Perspectives.
London: Taylor and Francis/UCL.
Heitlinger, A. 1993. „The Impact of the Transition from Communism
on the Status of Women in the Czech and Slovak
Republics“. Pp. 95–108 in Funk, N., Mueller, M. (eds.).
Gender Politics and Post­Communism. New York: Routledge.
Chancer, L. S., Watkins, B. X. 2006. Gender, Race, and Class:
An Overview. Oxford: Blackwell Publishing.
Jelínková, M. 2006. „Severokorejky v Česku: pracují, nemluví
a neutíkají“. Migraceonline.cz. Dostupné na: http://
www.migraceonline.cz/e­knihovna/?x=1955122. (Naposledy
navštíveno: 25. 10. 2008).
Jowett, M. 2004. „“I Don‘t See Feminists as You See Feminists”:
Young Women Negotiating Feminism in Contemporary
Britain“. in Harris, A. (ed.). All About the Girl. London,
New York: Routledge.
Katrňák, T. 2005. Třídní analýza a sociální mobilita. Brno:
Centrum pro studium demokracie a kultury.
Katrňák, T., Rabušic L. 2002. „Anomie a vztah k minoritám
v České společnosti“. Pp. 95–107 in Syrovátka, T. (ed.).
Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. Brno:
Masarykova univerzita a Nakladatelství Georgetown.
Ken, I. 2007. „Race­Class­Gender Theory: An Image(ry)
Problem“. Gender Issues, 24: 1–20.
Kendall, D. 1997. Race, Class, and Gender in a Diverse Society.
Boston: Allyn and Bacon.
Kimmel, M. 2007. „A Black Woman Took My Job“. Pp.
103–106 in Arrighi, B. A. Understanding Inequality: The Intersection
of Race/ethnicity, Class, and Gender. New York:
Rowman & Littlefield.
Kleinová, N. 2005. Bez loga. Praha: Argo.
Klvačová, P. 2007. „‚Když sem jdeš, tak to musíš vydržet‘:
Vyrovnávání se s nerovností ve výpovědích cizinek žijících
v České republice“. Pp. 56–71 in Šanderová, J. (ed.).
Sociální nerovnosti v kvalitativním výzkumu. Praha: ISS
FSV UK.
Knotková­Čapková, B. 2007. „Marginalizace, reprezentace
a identita podrobených v kontextu současné indické společnosti“.
Gender rovné příležitosti, výzkum, 8 (1): 16–25.
Knotková­Čapková, B. 2008. „Multikulturalismus a  feminismus“.
Dostupné na: http://www.padesatprocent.cz/?c_id=248.
(Naposledy navštíveno: online 9. 9.
2008).
Kodíčková, T. 2002. „Co je nám do třetího světa aneb zpráva
o analýze českých akademických genderových textů“.
Sociální studia, 7: 69–87.
Kolářová, M. 2006a. „Gender and Globalisation: Labour
Changes in the Global Economy“. Czech Sociological Review,
42 (6): 1241–1257.
Kolářová, M. 2006b. „The Activist Stream within the Feminist
Movement in the Czech Republic at the Beginning
of 21st
Centrury“ in Saurer, E., Lanzinger, M., Frysak, E.,
L’Homme (eds.). Women’s Movement: Networks and Debates
in Post­communist countries in the 19th
and 20th
Centuries.
Köln, Wien: Böhlau Verlag.
Kolářová, M. 2008. „Co evokuje pojem třída?“ Socioweb,
6/2008: 9–11.
Křížková, A. 2002. Životní strategie manažerek: Případová
studie. Sociologické texty, 02:8. Praha: Sociologický ústav
AV ČR.
Louie, M. C. Y. 2001. Sweatshop Warriors: Immigrant Women
Workers Take on the Global Factory. Cambridge, MA: South
End Press.
Machonin, P., Tuček, M. (eds.). 1996. Česká společnost v transformaci.
K proměnám sociální struktury. Praha: SLON.
Newman, D. M. 2007. Identities and Inequalities: Exploring
the Intersections of Race, Class, Gender and Sexuality. New
York: McGraw Hill.
Nussbaum, M. C. 2000. Women and Human Development.
Cambridge: Cambridge University Press.
Okin, S. M., Cohen, J., Howard, M., Nussbaum, M. C. (eds.).
1999. Is Multiculturalism Bad for Women? Princeton, N.J.:
Princeton University Press.
Payne, G. 2000. „Social Divisions and Social Cohesion“ in
Payne, G. (ed.). Social Divisions. New York: Palgrave.
Phillips, A. 2007. Multiculturalism without Culture. Princeton,
N.J: Princeton University Press.
Rai, S. M. 2002. Gender and the Political Economy of Development.
Cambridge: Polity Press.
Rose, S. O. 1997. „Class Formation and the Quintessential
Worker“. Pp. 133–155 in Hall, J. (ed.). Reworking Class.
Ithaca: Cornell University Press.
Rowbotham, S., Linkogle, S. 2001. Women Resist Globalization.
Mobilizing for Livelihood and Rights. New York: Zed
Books.
Sacks, K. B. 1989. „Toward a Unified Theory of Class, Race
and Gender“. American Anthropologist, 16 (3): 534–550.
Sassen, S. 2002. „Global Cities and Survival Circuits.“
Pp. 254–274 in Ehreinreich, B., Hochschild, A. (eds.).
Global Woman. New York: Metropolitan Books.
Schwalbe, M. 2000. „Charting Futures for Sociology: Inequality
Mechanisms, Intersections, and Global Change:
The Elements of Inequality“. Contemporary Sociology, 29
(6): 775–781.
Sokolová, V. 2006. „Koncepční pohled na „sexuální menšiny“
aneb vše je jen otázka správné orientace…“ in Hašková,
H., Křížková, A., Linková, M. (eds.). Mnohohlasem.
Praha: Sociologický ústav.
Spencerová, T. 2006. „Pohlavně­identitní ilegalita: (ne)spolupráce
transgenderové komunity s ženskými organizacemi“.
in Hašková, H., Křížková, A., Linková, M. (eds.).
Mnohohlasem. Praha: Sociologický ústav.
gender
gender , rov né př íleži tost i, v ý zk um ročník 8, číslo 2/20 08 | 10
Szczepaniková, A. 2006. „Studium mezinárodní migrace –
co nabízí gender perspektiva?“ Socioweb, 11/2006: 2–3.
Šanderová, J. 1998. „Co určuje postavení žen v stratifikačním
systému?“ Tuček, M. a kol. Česká rodina v transforma­
ci – Stratifikace, dělba rolí a hodnotové orientace. Praha: Sociologický
ústav AV ČR.
Šanderová, J. 2007. „Teoretický rámec a první krok k zobecnění
(Společný jmenovatel zkoumaných nerovností)“.
Pp. 11–24 in Šanderová, J. (ed.). Sociální nerovnosti v kvalitativním
výzkumu. Praha: ISS FSV UK.
Šanderová, J. 2008. „Hlavní proudy teorie a výzkumu sociální
stratifikace“. Pp. 277–308 in Šubrt, J. a kol. Soudobá
sociologie II: Teorie sociálního jednání a struktury. Praha:
Karolinum.
Šiklová, J. 1995. „Inhibition Factors of Feminism in the
Czech Republic after the 1989 Revolution.“ Pp. 33–43 in
Čermáková, M. (ed.). Women, Work and Society. Prague:
Institute of Sociology.
Šiklová, J. 1997. „McDonald’s, Terminators, Coca Cola
Ads – and Feminism? Imports from the West“. Pp. 76–81
in Renne, T. (ed.). Anna’s Land. Sisterhood in Eastern Europe.
Oxford: Westview Press.
True, J. 2003. Gender, Globalization, and Postsocialism: The
Czech Republic after Communism. New York: Columbia
University Press.
Tuček, M. a kol. 2003. Dynamika české společnosti a osudy lidí
na přelomu tisíciletí. Praha: Sociologické nakladatelství.
Víznerová, H. 2007. Rodičovství v  životě migrujících žen.
Zpráva z projektu „Souvislosti proměn pracovního trhu a forem
soukromého, rodinného a partnerského života v české
společnosti“.Dostupné na: http://www.soc.cas.cz/promeny/download/584/Rodicovstvi_migrace.pdf.
(Naposledy
navštíveno: 25. 10. 2008).
Weber, L. 1998. „A Conceptual Framework for Understanding
Race, Class, Gender, and Sexuality.“ Psychology of
Women Quarterly, 22: 13–32.
West, C., Fenstermaker, S. 1995. „Doing Difference“. Gender
Society, 9 (1): 8–37.
Wichterich, C. 2000. Globalizovaná žena. Praha: proFem.
Winter, B. 2006. „Religion, Culture and Women’s Human
Rights: Some General Political and Theoretical Considerations“.
Women’s Studies International Forum, 29: 381–393.
Poznámky:
1 Článek vznikl s  podporou GA AV ČR (reg. n. KJB
700280603). Chci poděkovat za podnětné komentáře oběma
osobám recenzujícím tento text a dále kolegům K. Vojtíškové
a J. Šafrovi.
2 Ponechávám stranou diskurs postkoloniálního feminismu
a multikulturního feminismu, které byly již do českého prostředí
uvedeny (viz Knotková­Čapková 2007, 2008).
3 Pro výraz „women of color“ by se v češtině dalo používat
„ženy jiné barvy pleti než bílé“. Podobně černý feminismus
může být problematickým pojmem, ale užívám ho zde, neboť
se k němu Afroameričanky hlásí.
4 O vývoji teorie česky také z odlišného úhlu pohledu viz
Fraser (2007).
5 Česky více viz Kolářová (2006a).
6 Tematizování intersekce je v Evropě spojeno s uvažováním
o diverzitě a multikulturalismu. V rámci feminismu
se vedou diskuse, zda je multikulturalismus špatný pro ženy
(Nussbaum 2000; Okin a kol. 1999; Phillips 2007; Winter
2006 apod.).
7 Ačkoli v sociologické teorii se používá, tak lidé, jak jsme
zjišťovali ve výzkumu vnímání distancí v české společnosti,
tento pojem odmítají vzhledem k negativním konotacím
ve spojení s minulým režimem, případně pojem neznají
a nepoužívají, rozhodně se s termínem pozitivně neidentifikují
(více Kolářová 2008).
8 V otázce prolínání genderu a dalších nerovností ve vztahu
k feminismu byla v ČR reflektována otázka sexuality (viz
Sokolová 2006; Spencerová 2006 a další).
PhDr. Marta Kolářová, Ph.D., pracuje v Sociologickém ústavu
AV ČR, zabývá se nerovnostmi v souvislosti genderu, třídy
a etnicity a dále genderovými aspekty globalizace a sociálních
hnutí.
Gender a rozvoj: co nás rozděluje,
co nás spojuje / ondřej Horký
Gender and Development: What Keeps Us Apart, What Keeps Us Together
Abstract: While gender has gained serious credit on the international development research and policy agenda, it is not
reflected in Czech development studies. Likewise, the situation of women living in the developing world has been tackled
by Czech gender studies only occasionally. This lack of attention from both the Czech academia and Czech civil society
is owing to the slow reconstruction of both interdisciplines during the transition and to the prevailing liberalism of
Czech society. Even though links between gender and poverty are reflected in the mainstream discourse of international
organizations, the autor criticizes their underlying liberal assumptions from the viewpoint of feminist economics without
acknowledging the capacity of postmodern feminists to tackle lived poverty. While the grassroots women’s movements
in the South reveal diverse theoretical backgrounds, in Czech development cooperation gender is only formally
gender