Katedra sociologie Fakulta sociálních studií MASARYKOVA UNIVERSITA Brno, Joštova 10, 602 00, Česká republika telefon: 549 493 750 “Zhodnocení a srovnání přístupu M. Harnera, J. Frazera, V. Turnera a E. Evanse-Pritcharda ke studiu náboženství.” Seminář k Úvodu do sociální antropologie (SAN301) Denisa Králová (414 975) 28. 12. 2012 Náboženství je již dlouhou dobu nezbytnou součástí lidské kultury. Rovněž je předmětem vědeckých výzkumů a úvah, proto často zajímá a provokuje právě ty, kteří sami žádnou víru nevyznávají. Existuje mnoho názorů a dohadů o jeho počátku, o vysvětlení jádra náboženství, obřadů, rituálů, modliteb atd., ve kterých se antropologové snažili objevit co nejmenšího společného jmenovatele náboženské zkušenosti. U hledání univerzálních znaků náboženství hrají významnou roli také dějiny lidstva. (Murphy, 1998) V této eseji se budu zabývat srovnáním přístupu Jamese George Frazera, Edwarda Evanse-Pritcharda, Victora Turnera a Michaela Harnera ke studiu náboženství a následným zhodnocením jejich pohledu na danou problematiku. Sir James George Frazer (1854-1941) byl skotský antropolog, původem z Glasgow, jeho učitelem byl, rovněž evolucionista, E. Tylor. Frazer je jedním z nejznámějších vědců zabývajících se náboženstvím. Jeho kniha Zlatá ratolest (1890) vycházela z příběhů misionářů a objevitelů, na kterých Frazer stavěl svoji práci a pokusil se vytvořit univerzální teorii magie, náboženství a společnosti. Jde v ní především o srovnání povahy archaického náboženství. V knize nashromáždil spoustu údajů o magických úkonech, mýtech a rituálech kultur ze všech kontinentů. Zabýval se fenoménem tabu napříč primitivními náboženstvími. Tvrdil, že tabu sehrálo klíčovou roli ve vývoji společnosti a civilizované národy jsou prý již na něm nezávislé. Důležitou součástí díla je také popis principu instituce posvátného krále, objevený v záznamech jednoho cestovatele, kdy byl král každoročně obětován a nahrazen novým kandidátem.[1] Frazer věřil, že magie předchází náboženství. Pokud je na magii pohlíženo jako na něco falešného či mylného, lidé hledají další prostředky psychologické podpory a podléhají iluzi, že spiritualismus jim může pomoci. Když vidí, že náboženství nefunguje, obrací se k vědě. Věda i magie jsou založeny na víře v manipulaci s přírodními zákony, zatímco náboženství je založeno na víře v duchovno. (Bowie, 2006) „Vidíme, že mezi magickou a vědeckou koncepcí světa je těsná analogie. V obou případech se vychází z naprosto pravidelné a spolehlivé následnosti jevů, určené neměnnými zákony, jejichž působení lze předpovídat a přesně odhadnout; v přírodě není místo pro prvky rozmaru, osudu a náhody.” (Frazer, 1994, str. 49) Frazer obecně hodnotil náboženství jako primitivní filozofický systém, jehož omyly se dají lehce vysvětlit ve světle moderní vědy. Zlatá ratolest byla přijata se smíšenými pocity, spíše než za vědecké, byla nejprve pokládána za umělecké dílo a také inspirovala mnoho umělců. ^1 Sir Edward Evan Evans-Pritchard (1902-1973) byl profesorem sociální antropologie na Oxfordu a je spojen se strukturalisticko-funkcionalistickou školou britské sociální antropologie. Většina jeho práce byla prováděna v koloniální Africe. V jeho studii Witchcraft, Magic and Oracles among the Azande (1937) popisuje nejen funkci čarodějnictví, ale hlavně jeho logiku. (Bowie, 2006) Mezi jeho další díla patří Theories of Primitive Religion, vydané v roce 1965. Funkcionalistická antropologie vytýkala evolucionisticky založeným badatelům, což byl i Frazer, že jsou jejich práce v zásadě spekulacemi, jelikož nezahrnují terénní výzkum. Podstatou funkcionalistického přístupu tedy bylo získávání dat z první ruky. Ve svých výzkumech se zaměřil ještě na Súdán a především tamější kulturu Nuerů, o kterých rovněž napsal knihu. Právě kmen Nuerů nezná spojení přeložitelné jako “Já věřím” a na tom poukazuje na fakt, že západní civilizace jsou touto skutečností vyvedeny z míry. Koncept víry jako vnitřní osobní zkušenosti je jednou z velice kulturně relativních věcí, typickou pro západní společnost a to, že není dohádatelná v jiných civilizacích, ukazuje, že náboženství lze zkoumat i jinak a skrz odlišné projevy. Obecně se domníval, že je potřeba získávat informace a data přímou účastí v životě pozorované skupiny a až pak je možné vyvodit obecné zákonitosti o fungování daných kultur. Avšak jeho závěry bývají někdy považovány za ahistorické. [2] Říkal také, že je třeba k otázkám víry přistupovat jako k sociologickým, ne teologickým faktům. (Bowie, 2006) Za chybu rovněž považuje soustředění se na jeden aspekt náboženství, protože je třeba vnímat ho jako celek, jedině tak se dá pochopit. Victor Witter Turner (1920-1983) byl britský kulturní antropolog, spolupracovník Maxe Gluckmana, který se zabýval hlavně studiem symbolů a přechodových rituálů. Byl vyučen ve strukturalisticko-funkcionalistické tradici stejně jako E.-Pritchard. Byl katolík, kvůli čemuž byla později některá jeho díla kritizována jako ovlivněná jeho pohledem na svět. Spolu s manželkou Edith pracovali v 50. a 60. letech v kmeni Ndembu na území dnešní Zambie a Turner o nich napsal mnoho prací. (Bowie, 2006) Rozpracoval komplexní analýzu iniciačních rituálů kmene Ndembu a poukázal na jejich funkčně sjednocující aspekty, na aspekty užitečné pro účastníky rituálů a na jejich hlubší symbolický význam. (Eriksen, 2008) Ve svém díle Průběh rituálu zdůrazňuje fakt, že neexistují jednodušší národy, ale pouze některé národy mají jednodušší technologie. Navazuje na Arnolda van Gennepa (ten rozčlenil každý rituál do 3 fází - odloučení, pomezí, přijetí) a rozšiřuje jeho teorii přechodových rituálů. Porovnává konflikt struktury a liminarity, rozpracovává termín liminarita neboli pomezí a zavádí nový termín communitas, jímž označuje skupinu osob nacházejících se v liminaritě.[3] Liminární bytosti nejsou ani tady ani tam, nacházejí se mezi postaveními určenými a uspořádanými zákony, zvyklostmi, konvencemi a obřady. „Liminarita znamená, že vyšší postavení neexistuje bez nižšího a ten kdo zastává vyšší pozici, musí rovněž zažít stav poníženého, proto např. princ Philip poslal svého syna, následníka britského trůnu do školy v australské buši, aby poznal “obyčejný život”. “ „V životě každého člověka se střídají prožitky struktury a communitas, stavy a přechody.“ (Turner, 2004, str. 97, 98)^ Naprosto odlišný přístup ke studiu náboženství zaujal Michael Harner (narozen 1929), akademický antropolog, který se zabýval šamanismem. Na rozdíl od výše zmíněných antropologů, kteří k výzkumu náboženství přistupovali čistě jako k objektu vědeckého zkoumání, on se do své práce opravdu ponořil a stal se její součástí. Strávil mnoho let výzkumem šamanských technik v Americe a severní Evropě. Sám dokonce absolvoval trénink šamanských dovedností od kmene Jivaro Indiánů na Horní Amazonce během jeho práce v šedesátých letech a nabyl přesvědčení, že přehled a porozumění, které získal, je aplikovatelné na všechny lidi a že předkové Američanů a Evropanů kdysi měli stejné schopnosti. Tvrdil, že práce šamana je stejná, stejně jako lidská mysl, srdce a tělo, jen kultury jsou odlišné. (Bowie, 2006) Sám se tedy stal tzv. going nativ, jedním z nich, a chtěl znovu přiblížit šamanské praktiky a kouzla západnímu světu. Ve své knize The Way of Shaman podrobně popisuje vlastní zážitky a osobní zkušenosti se šamanskými praktikami. Upozorňuje, že nedílnou součástí šamanské schopnosti je užívání drog, ovšem tím způsobem, že šaman ovládá drogu, ne ona jeho. Zmiňuje problém západní společnosti, a sice její dohady, že šaman musí být fyzická osoba a nabízí řešení v podobě představení si šamanství jako vlastnosti, kterou tvor nabude poté, co překoná sám sebe. Díky úplně odlišnému metodologickému přístupu pak Harner kritizuje vědecké zkoumání a tvrdí, že za všemi teoriemi se vytrácí skutečná realita, když věda odmítá celou řadu fenoménů, které se nehodí jejím předpokladům, jaký svět může být. Zdůrazňuje, že šamanismus není náboženství, ale určitá metoda: „Šamanismus koexistuje s ustavenými náboženstvími mnoha kultur. Na Sibiři najdete šamanismus žijící s buddhismem a lamaismem a v Japonsku zase s buddhismem. Je pravda, že šamani se často vyskytují v animistických kulturách. Animismus znamená, že lidé tam věří v duchy. Takže v šamanských kulturách, kde se šamani stýkají s duchy, aby dosáhli třeba vyléčení, není nic překvapivého, že lidé v duchy věří. Ale šamani v duchy nevěří. Šamani s nimi mluví a stýkají se. Nevěří v duchy o nic víc, než nevěří v dům, v němž žijí, nebo v rodinu, kterou mají. To je velmi důležitý bod, protože šamanismus není systémem víry.” [4] Na výše zmíněných příkladech je vidět, jak moc se může lišit zkoumání jedné problematiky z více pohledů a v odlišném časovém úseku. Zatímco Frazer, evolucionista, narozený ještě v 19. století se zabýval magií, tabu a upřednostňoval pouhé zpracování údajů, které objevili jiní, E.-Pritchard tento přístup kompletně odmítal a prosazoval důležitost terénního výzkumu a osobního podílení se na zkoumání problematiky v dané společnosti. Stejně tak Turner postavil svou práci na zúčastněném pozorování a zavítal zase do jiné oblasti náboženství, když zkoumal symboly a rituály. S úplně převratným přístupem přišel Harner, který zasvětil svou práci šamanismu, přímo se stal součástí svého výzkumu a osobně vyzkoušel šamanské praktiky. Je tedy znát, že čas hraje významnou roli ve změně přístupu ke zkoumání, k čemuž se přidávají i další faktory jako celkový vývoj společnosti a názorů. Problematika náboženství je bohatou studnicí informací a myslím, že vždy se najdou další různorodé aspekty hodné prozkoumání. Použité zdroje MURPHY, Robert F., 1998. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: Sociologické nakladatelství SLON ERIKSEN, Thomas Hylland, 2008. Sociální a kulturní antropologie. Praha: Portál FRAZER, James George, 1994. Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta TURNER, Victor, 2004. Průběh rituálu. Brno: Computer Press http://antropologie.zcu.cz/james-george-frazer http://www.david-zbiral.cz/Socialni-antropologie.htm http://is.muni.cz/th/74821/ff_m/Magisterska_diplomova_prace.pdf ________________________________ [1] http://antropologie.zcu.cz/james-george-frazer [2] http://www.david-zbiral.cz/Socialni-antropologie.htm [3] http://is.muni.cz/th/74821/ff_m/Magisterska_diplomova_prace.pdf [4] Rozhovor Bonnie Horrigan s M. Harnerem in Shamanism, Vol. 10, No. 1 (Spring-Summer) 1997