Hodnocení: 2 body (nepřesnosti a formulační neobratnosti, které místy zakládají zásadnější
nedorozumění; příště prosím odevzdat během pondělního dopoledne)

                                                                                       Robert Osman

                                                                                        24. 9. 2012


LATOUR, Bruno (1999): Circulating reference: Sampling the soil in the Amazon forest. In: Pandora's

hope: Essays on the reality of science studies[ZK1] . Cambridge: Harvard University Press. Str.
24-79



Cesta k půdě: 10YR3/2[ZK2]


[DEL: Text kapitoly rozhodně nelze jednoznačně přiřadit k jedinému žánru. Chvílemi se zdá, že jde o
cestopis, následně se vynoří zápisky z terénního pozorování, metodický text, filosofická esej či
návod na použití. :DEL] [ZK3] Na pozadí [INS: líčení(??) :INS] čtrnáctidenní expedice k hranici
brazilské savany s lesem, kde multidisciplinární skupina výzkumníků komparuje poznatky různých
disciplín [ZK4] na rozšiřování/ústup hranice lesa[INS: , :INS] Latour ukazuje, jak v běžné praxi
[ZK5] postupně přetváříme věc na znak. Tento substanciální překlad nejzřetelněji ukazuje na
příkladu půdy. Nejprve upozorňuje na přenášení laboratorních praktik do terénu expedice. První
překlad nastává[ZK6]  při odběru vzorku z půdní sondy zapsání jeho charakteristik a umístění do
„pedocomparatoru[DEL: “, :DEL] [INS: “; :INS] další pak[INS: , :INS] když je dle tohoto již
geometrického „pedocomparatoru“[ZK7]  vytvářen graf na milimetrovém papíře, čímž se už transformuje
v něco nehmotného, znak, odkaz, referenci[ZK8] , reprezentaci původního vzorku půdy, původní sondy,
původního půdního profilu okraje lesa. Následně už nic nebrání tomu použít tento odkaz přímo
v závěrečné zprávě, vytisknout na papír, uložit na nosič a rozeslat po celém světě. V další části
textu Latour pak tento postup zobecňuje na vztah věci a slova. Oproti Kantovu pojetí dvou
oddělených sfér jazyka a světa nabízí řetězec transformací, přičemž každá z těchto transformací
(jako je odebrání půdního vzorku) obsahuje [INS: pouze :INS] drobnou mezeru [ZK9] mezi látkou a
její formou. V takovémto pojetí malých postupných transformací [ZK10] je reference chápána jako
kvalita tohoto řetězce a kvalita jako možnost obousměrného pohybu mezi jednotlivými stavy tohoto
řetězce. Každý krok tohoto řetězce reference lze zařadit na jakousi osu empirické redukce a
analytického posílení. Zatímco při transformaci od věci směrem ke slovu dochází k redukci empirie
spojené s konkrétní lokalitou, materiali[DEL: s :DEL] tou, multiplicitou či kontinuitou[INS: ,
:INS] zároveň dochází i k rozšíření [DEL: abstraktnějších :DEL] [ZK11] možností jako je
standardizace, kalkulace či relativní univerzalizace. Název kapitoly je tak možné pochopit až
v jejím samotném závěru, kdy Latour vyslovuje tezi, že fenomén se nevyskytuje na nějakém mýtickém
místě mezi věcí a slovem ale cirkuluje v neustálém řetězci transformací, podobně jako elektřina
v rozvodové síti.
________________________________

 [ZK1]Je vhodné název knihy dávat v bibliografickém údaji kurzívou – drtivá většina konvencí a
vzorů to tak má.

 [ZK2]Chápu, kam tím míříte. Ale slabinou takového názvu je, že to nebudou chápat ti, kteří text
neznají.

 [ZK3]Beze škody pro vysvětlení hlavní pointy lze vynechat.

 [ZK4]To skoro vypadá, jako by tam jeli dělat nějakou teoretickou práci, a ne empirický výzkum.

 [ZK5]On ani tak nepíše o běžné praxi, jako o praxi vědecké práce (a dokonce v závěru naznačuje, že
v tom JE rozdíl).

 [ZK6]Jak spolu souvisí to „Nejprve…“ a „První…“? (Ta věta „Nejprve…“ je sem vložená trochu
neorganicky – a vlastně se jí ani nijak nevěnujete. Vypustil bych ji.) A když už jsme u toho,
nejsem si vůbec jist, zda teprve tím odběrem začíná ten řetězec překladů, o kterém Latour
v souvislosti s půdou píše.

 [ZK7]„již geometrický“ byl už ten terén rozčleněný pravidelnými souřadnicemi

 [ZK8]Milimetrový papír snad není nehmotný, dokonce ani když ho velice počáráme. Lepší by bylo
mluvit o tom, že je mnohem méně (a jinak) hmotný než ty půdní vzorky; a mnohem významuplnější… Není
to tak, že se střihem hmotné objekty změní v nehmotné znaky. Právě proti takové představě se Latour
ohrazuje (zatímco Vy ji tu evokujete).

 [ZK9]Bez toho „pouze“ je to zavádějící. Vypadá to totiž potom, jako by šlo o tu mezeru jako
takovou – že tam nějaká je. Ale Latour spíš filosofy koriguje v tom, že tam není propast,
nepřekonatelně velká/hluboká mezera, ale vlastně jen docela malá mezírka, kterou jsme schopni
překonat (jako René svýma dvěma rukama) a empiricky studovat.

 [ZK10]Ano, o to jde

 [ZK11]V čem jsou tyhle MOŽNOSTI abstraktnější než možnosti jiné?