Hodnocení: 3 body – je to skoro výborné, váhal jsem mezi 3 a 4 body, bez podstatných nedorozumění;
jen je to celé až příliš abstraktní, z ničeho není vlastně patrné, že nejde o nějakou intelektuální
rozvahu, ale o vykazatelné a pozorovatelné vědecké praktiky (a o terénní studii vědecké práce), na
nichž Latour svůj argument předvádí.

                                                                                    Iveta Plavinová


Literatura:

LATOUR, Bruno (1999): Pandora's hope: Essays on the reality of science studies. Cambridge: Harvard
University Press, kapitola 2: The pedofil of Boa Vista (str. 24-79).


a) Kognitivní antropologie terénního výzkumu[ZK1]


b) Vědecké poznatky nelze vytěžit z přímého střetnutí mentálních kategorií s realitou[ZK2] . Proto
věda nereprezentuje zkoumané jevy ve smyslu mimésis. Bipolární schéma, na jehož pólech stojí jazyk
a skutečnost odděleny propastí a čekající na překlenutí jakýmsi zrcadlením v rovině abstrakce, je
zpochybněna. Reprezentace [ZK3] je tvorbou řetězce operací, v jejichž průběhu dochází ke specifické
proměně objektů, kterou ztrácejí svoji situovanost v čase a prostoru, komplexitu, spojitost a
materialitu a postupně nabývají charakteru diskrétních, standardizovaných znaků podvolujících se
matematickým operacím a oplývajících  větší univerzalitou. Přeměny je dosahováno uplatňováním
vědeckých nástrojů (fyzických pomůcek i zavedených kognitivních schémat).

Latourův model je sledem postupných redukcí (postupujeme-li v prvotní posloupnosti od věci ke
znaku) a současně amplifikací hledané odpovědi. Osamocený stupeň v řetězci je bez vazby na sérii
znehodnocen. V jeho rámci je však součástí procesu reprezentace a jedním ze „zastavení“ na
trajektorii vědeckého postupu (i naplněnou nutností zachovat dohledatelnost kódování[ZK4] ), kterou
lze procházet oběma směry, jež nejsou uzavřeny jako v kritizovaném modelu. Konstanta přítomná v
každém bodu série přeměn je hledaným závěrem či zákonitostí nabývající v popsaném postupu stále
větší zjevnosti. Řetězec  tak převádí od konkrétních závěrů při jejich maximálním zviditelnění (a
zastření bohatství informací původního vzorku) k rekonstrukci původních objektů v jejich
materiálnosti (za cenu „rozmlžení“ vzorce v záplavě dat).[ZK5]



________________________________

 [ZK1]Samo o sobě to úplně nestačí, nenaznačuje to dostatečně, o čem text je. Kognitivní
antropologie je navíc poměrně zavedená disciplína (Kanovský), se kterou ta Latourovská vědní studia
moc jednoduše slučitelná nejsou, takže je to dokonce poněkud zavádějící.

 [ZK2]Možná to tam Latour takhle nějak podobně má, nevím; ale v češtině to zní dost divně, vlastně
nevím, co si pod tím mám představit.

 [ZK3]Těžko tohle tvrdit o každé representaci, o representaci obecně. Latour zdůrazňuje, že tímhle
je právě specifická representace VĚDECKÁ.

 [ZK4]Ono nemusí jít vždy zrovna o KÓDOVÁNÍ.

 [ZK5]Tahle možnost typicky bývá zachována, nebo aspoň její iluze (a je zárukou toho, čemu Latour
říká referenčnost vědeckého textu). Ale on vlastně podrobně dokumentuje ten pohyb opačný, tj. od
„záplavy dat“  a materiální komplexity k vědeckým tvrzením… A tohle je, mimochodem, dost zatěžkaná
a čtenářsky obtížná věta.