Hodnocení: 2 body (ujíždíte trochu stranou, za Lynchův hlavní argument vydáváte, co říká vlastně na okraj, podstata jeho argumentů vám uniká; různá ne docela neškodná nedorozumění – např. s tou etnometodologií) Against Reflexivity as an Academic Virtue and Source of Priviledged Knowledge Alternativní název: Reflexivitou k vyššímu vědění? Ne nutně! Michael Lynch se ve svém článku kritický zabývá různými pojetími reflexivity, jejími přínosy i zápory. Hned v úvodu kritizuje myšlenku, podle které je reflexivita sama o sobě epistemologickým úspěchem (ctností) a že dodává sílu nebo vyšší pravdivostní status pronášeným výrokům (jak vzápětí vytýká radikálnímu pojetí reflexivity).[ZK1] Lynchovým hlavním argumentem (hned po inventárním popisu jednotlivých pojetí reflexivity – mechanická, substantivní, metodologická, meta-teoretická, interpretativní, etnometodologická) tedy je, že koncept reflexivity je různorodý (a relativní) v závislosti na přístupu a myšlenkové tradici a záleží vždy na konkrétním kontextu, v němž je použit[ZK2] . Lynch poté v článku překládá vlastní preferovanou koncepci reflexivity v etnometodologické tradici. V tomto pojetí reflexivity v zásadě není možné být nereflexivní, jelikož každé lidské jednání je zasazeno do určitého prostředí, kontextu, ve kterém se generují významy[INS: , :INS] a lidé jsou si tak navzájem srozumitelní bez toho, aby explicitně museli reflektovat veškeré své intelektuální pozadí[INS: , :INS] a tím [ZK3] se stali v určitém prostředí (např. části akademické obce) a určitém myšlenkovém směru (radikální reflexivita/konstruktivismus) nositeli privilegovaného vědění. LYNCH, Michael (2000): Against reflexivity as an academic virtue and source of privileged knowledge. Theory, Culture & Society, 17 (3): 26-54 ________________________________ [ZK1]Ale proč? Tomu radikálnímu pojetí reflexivity mimochodem vytýká vlastně pravý opak – totiž že mají sklon oslabovat a rozmělňovat, co se říká. Bylo by pěkné, kdybyste uměl postihnout, co Lynchovi na těch radikálních přístupech vlastně vadí, když řadu z jejich východisek vlastně sdílí a když – stejně jako tihle „radikální reflexivisté“ – má pochyby o objektivistické metodologii. [ZK2]Tohle myslím hlavní argument není. Lynch nekritizuje pojem reflexivity za různorodost, ale kritizuje to, že ve většině přístupů se reflexivita (někdy dokonce navzdory proklamacím) bere jako něco výlučného, co vyděluje svého nositele z okruhu ostatních jako někoho, „kdo ví líp“ [ZK3]Ne, tohle s etnometodologickým chápáním reflexivity nesouvisí. Lynch navíc tu etnometodologii nijak nevnucuje jako náhradu za ostatní přístupy; jemu by asi stačilo, kdyby se kolem těch všelijakých „reflexivních metodologií“ přestalo tak bláznit a kdyby se z nich nedělaly nějaké samospasitelné postupy.