Hodnocení: 3 body – v některých ohledech ještě nedotažené (proč vlastně Lynchovi vadí ti radikální reflexivisté, etnometodologie); nicméně ve zbytku poměrně přesné Věda, technologie a politika Zuzana Lenhartová Příprava k textu č. 2: LYNCH, Michael (2000): Agaist Reflexivity as an Academic Virtue and Source of Privileged Knowledge. Theory, Culture & Society, 17 (3): 26 – 54. Alternativní název: Reflexivita – všeobecná lidská schopnost nebo odborná dovednost vědců[ZK1] ? Autor se v textu věnuje otázce reflexivity a jejích různých pojetí[ZK2] . Kritizuje v sociálních vědách často přijímanou představu reflexivity jako akademické ctnosti či speciální schopnosti, která vědci umožňuje výjimečný přístup k (sebe)poznání. Koncept reflexivity je přitom velmi nejednoznačný, jak Lynch dokazuje popisem různých výrazně rozdílných přístupů k reflexivitě. Neexistuje žádná přesná definice reflexivity ani toho, co reflexivita způsobuje a co dokáže odhalit, vždy záleží na aktérovi, který jí využívá a jakým způsobem tak činí. Hlouběji se pak Lynch věnuje otázce radikální reflexivity. Ta se narozdíl od přístupů spojených s určitým myšlenkovým směrem, které se pokoušejí dekonstruovat ustavené způsoby objektivity ve snaze nastolit alternativní, demokratičtější a silnější objektivitu vycházející z daného směru, neváže na žádný z těchto přístupů.[ZK3] Nejde jí tedy o podporu určitého sociálně-vědního programu, naopak se snaží problematizovat jakýkoli objektivizující výrok. Autor tento přístup považuje za sporný – nevytváří totiž kvalitnější poznání v oblasti, kterou kritizuje, pouze poukazuje na konstruovanost a neobjektivnost výroku. Reference mezi objekty a jejich vědeckým popisem je sice starou filosofickou otázkou, podle Lynche by ale neměla být důvodem, proč veškeré vědecké snahy o poznání odmítnout jako neobjektivní.[ZK4] Abychom se vyhnuli výše uvedeným nejasnostem kolem otázky [DEL: refexivity :DEL] [INS: reflexivity :INS] , navrhuje autor využití etnometodologického pojetí. To nevnímá reflexivitu jako metodologický akt, kognitivní stav nebo [DEL: či :DEL] schopnost jedince, nýbrž [DEL: za :DEL] [INS: jako :INS] něco, co se odehrává v rámci komunikace[ZK5] . Reflexivita je považována za automatickou součást lidského myšlení, propojenou s jazykem a společensky sdíleným věděním, které společně vytváří přijímaný sociální řád. ________________________________ [ZK1]To ale trochu posouvá tu Lynchovu pointu: on neřeší, co reflexivita je, ale spíš naléhá, abychom ji jako sociologové přestali tak velebit coby výlučné a samospásné metodologické řešení [ZK2]Tuhle první větu bych klidně vypustil. Je vlastně zavádějící – Lynch se v textu nevěnuje reflexivitě a jejím různým chápáním obecně; celá ta poměrně dlouhá úvodní pasáž je v textu především kvůli tomu, aby připravil svou kritiku – a tu už správně vystihujete ve druhé větě, zejména té se autor v textu věnuje. [ZK3]Tohle je strašná věta. Není jí rozumět. [ZK4]Ale Lynch té radikální reflexivitě vytýká ještě něco jiného, a to hlavně: on vlastně ukazuje, že ač se radikální reflexivisté tak ostře vymezují proti reflexivitě metodologické, objektivistické, dělají něco dost podobného: nárokují si zvláštní postupy poznávání, mají pocit, že skrze vybujelou reflexivitu oni vědí jinak, než ostatní. [ZK5]To se ale nevylučuje. A s etnometodologií to nijak zvlášť nesouvisí.