Hodnocení:  4 body - dobré

                                                                                       Robert Osman

                                                                                        1. 10. 2012


LYNCH, Michael (2000): Against reflexivity as an academic virtue and source of privileged
knowledge. Theory, Culture & Society, 17 (3): 26-54.


Relační reflexivita jako překročení duality[DEL: : :DEL] reflexivní[DEL: :DEL] -[DEL: :DEL]
nereflexivní


Ústředním tématem textu je reflexivita a její role v objektivizaci vědeckého poznání, ustavování
vědecké výlučnosti[ZK1] , ve vědě jako takové. V první části textu Lynch popisuje šest obecnějších
typů reflexivit, které ještě dále dělí do 14 podkategorií. Tento výčet následně využívá
k demonstraci jejich vzájemných odlišností a dokonce až rozporuplností. Nesourodost nejrůznějších
pojetí reflexivit Lynch vykresluje na odlišné roli reflexivity ve vztahu k objektivitě. Zatímco na
jedné straně představuje nástroj pro dosahování objektivity (objektivizaci), na druhé má za cíl
naopak tuto objektivitu relativizovat. Šířeji se zabývá kritikou radikální reflexivity především
z důvodu jejího širšího uplatnění v sociálních vědách. Její pojetí kritizuje z několika poloh.
Obecně se dívá na radikální reflexivitu jako na určitou chiméru, ideál, nedosažitelný cíl, který ve
svém důsledku nečiní poznání objektivnější, ale daleko spíše podporuje jeho výsadnost,
exkluzivnost, nenahraditelnost. Nekonečný kruh neustálého se navracení zpět (reflexivita)
připodobňuje k situaci v zrcadlovém bludišti, ve kterém se poznání pouze relativizuje a ve kterém
není již možné rozeznat objekt od jeho obrazu. A zároveň upozorňuje na utváření kategorie
„nereflexivních praktik“, které podle něj pojetí radikální reflexivity podporuje[ZK2] . Lynch
pokládá reflexivitu za všudypřítomnou a zcela nevyhnutelnou a z toho důvodu jako nemožné hovořit o
jejím opaku „nereflexivitě“. Pro konstruktivní příklad [ZK3] odlišného pojetí reflexivity, které
pokládá za přínosnější, vychází z etnometodologického pojetí reflexivity, které není založeno
v individuálních schopnostech či v určitém kroku metodologického postupu, ale v běžné všudypřítomné
a nevyhnutelné praxi, v aktivitách, v činnostech, v dané lokalitě, v daném čase a kontextu[ZK4] .
Uvažuje tak určitou relačně založenou reflexivitu, která nepředpokládá možnost „nereflexivnosti“ a
která není vzdálená způsobům, kterým v ANT Latour pomocí sítě překračuje subjekt-objektové
rozdělení.
________________________________

 [ZK1]Hlavně tohle je podstatné. Protože například stoupenci radikální reflexivity neusilují o
větší objektivizaci, nicméně – ukazuje Lynch – spolu s objektivisty sdílejí snahu o tu výlučnost,
zvláštní poznávací perspektivu, která je vyděluje od těch, které poznávají.

 [ZK2]Ano

 [ZK3]Ano, ale fakt jde jen o příklad, on tu etnometodologii ostatním vnucovat nechce, chápe, že to
není pro každého.

 [ZK4]Trošku vágní, člověk by z toho té etnometodologické reflexivitě asi neporozuměl.