Hodnocení: 4 body – pěkné, byť i tady zůstává trochu v pozadí, co přesně Lynchovi na reflexivitě
vadí, zejména na té „radikální“; ale s výjimkou té jedné trochu zamotané věty je to dost
srozumitelně a přesně napsané

Eva  Tročilová

SOC400 Věda, technologie a politika

doc. PaedDr. Zdeněk Konopásek, Dr.

                                           Příprava č.2


LYNCH, Michael (2000): Against Reflexivity as an Academic Virtue and Source of Privileged
Knowledge. Theory, Culture & Society, 17 (3): 26-54


ALTERNATIVNÍ NÁZEV:

Proti pojetí reflexivity jako individuálního úsilí[ZK1]


SHRNUTÍ POINTY TEXTU:

Jak již samotný název textu naznačuje, Lynch se zaměřuje na koncept reflexivity na poli sociálních
věd, přičemž odmítá chápat reflexivitu jako nějakou specifickou výsadu vědců či jako ctnost vědecké
teorie jako takové. Lynch vlastně vůbec odmítá považovat reflexivitu za nějaké vědomé individuální
úsilí. Podle něj nelze chápat reflexivitu jako individuální schopnost aktérů, ale spíše jako něco,
co se odehrává v rámci vztahů mezi těmito aktéry. Lynch proto navrhuje využití etnometodologického
pojetí reflexivity, ve kterém je reflexivita obsažena již v samotné povaze jednání aktérů. Toto
jednání spočívá především v aktéry sdílených praktikách, které nejen skrze jazyk, ale také za
pomoci obyčejného selského rozumu vytváří aktéry sdílený sociální řád. Aby byli aktéři pochopeni,
není podle Lynche třeba, aby vyjmenovávali a reflektovali všechny okolnosti svého jednání. Naopak –
je to právě zamlčení kontextu či posun významu tohoto kontextu, co vypovídá o tom, jak aktéři
reflektovali své jednání, aby mohli být pochopeni[ZK2] . A právě zde vidí Lynch rozdíl mezi běžnou
reflexivitou (mundane reflexivity), která nepředpokládá, že by existovala nějaká zamlčovaná
skutečnost, a reflexivitou referenční (referential refelxivity), která chápe toto zamlčování jako
něco, co poukazuje na schopnost aktérů reflektovat kontext svého jednání.





________________________________

 [ZK1]Přejmenováním „akademické ctnosti“ na „individuální úsilí“ se Vám přece jenom ztrácí ten
hlavní Lynchův argument, totiž že mu vadí výlučnost poznání, kterou si výzkumníci skrze reflexivitu
nárokují.

 [ZK2]Ech, tohle jsem musel číst několikrát, než jsem to strávil…