Hodnocení: 4 body – popravdě jsem trochu váhal, protože jste podle mne nepostihl ty hlavní věci,
které Lynch (radikálním) reflexivistům vytýká (podobně jako ostatní); ale vyhmátl jste si svou
vlastní pointu, která tam tak nějak také je, a napsal jste to docela hezky, tak ty čtyři…


                                                                                  Jan Váňa, 173 329


     LYNCH, Michael. 2000. „Against reflexivity as an academic virtue and source of privileged
                       knowledge.“ Theory, Culture & Society, 17 (3): 26-54


Dává-li nám reflexivita křídla, kdo nás s nimi naučí létat?[ZK1]

Michael Lynch v úvodu svého článku načrtává způsob dělení různých druhů a „poddruhů“ reflexivit.
Nedělá to však proto, aby ulehčil kolegům orientaci v zapeklitém prostoru reflexivit, ale aby
naopak upozornil na určité rozpory vznikající z faktu, že je vůbec lze takto rozdělit.

            Pojem „reflexivita“ lze chápat mnoha různými způsoby, přičemž tyto si mohou být
významově vzájemně velice blízké[INS: , :INS] ale mohou vést i ke zcela rozdílným postupům, úvahám
a závěrům. Pro řadu vědců je reflexivita nástrojem, jak nahlížet svoji činnost kriticky a
uvědomovat si v ní vlastní pozici výzkumníka. Stejně tak může být reflexivní chování přirozenou
součástí života každého jedince umožňující orientovat se ve světě kolem. Na jednu stranu to může
být nástroj nekončícího zpochybňování a relativizace (podrobovat reflexi můžeme i závěry předchozí
reflexe), na stranu druhou prostředek k odhalení pravdy, tj. vedoucí k čemusi absolutnímu (Lynch
hovoří o rozkrývání fikcí, které vede k osvícení a emancipaci).

            V zásadě je ovšem problematické už samotné „problematizování“ určité situace. Proč se
soustředíme právě na tento jev, s jakými předpoklady a jakým teoretickým aparátem k němu
přistupujeme, chceme emancipovat nebo dosáhnout „vyšší úrovně objektivity“? Podobně, jako je tomu u
jiných myšlenkových cvičení, je reflexivita spíše „jen“ instrumentem, s nímž musí být dovedně
zacházeno, má-li dosáhnout nějakého výsledku. Metoda (lze-li o ní vůbec hovořit) nic negarantuje,
její legitimitu je třeba nejprve vydobýt. Reflexivita je k ničemu, dokud nepřináší něco objevného
nebo provokativního.

________________________________

 [ZK1]No, je to takové hodně volné – taková otázka se v textu ani neřeší, ba ani nenastoluje (kdo…)