Hodnocení: 4 body (s přimhouřenýma očima); zkuste to příště ještě stručněji, jednodušeji


                                                                              Eva Kotašková, 332998


Merton, Robert. 1968. The Matthew effect in science: The reward and communication

systems of science are considered. Science, 159 (3810): 56-63


Alternativní název: Ocenění [ZK1] vědeckého poznání: reprodukce nerovností či podpora vědění[ZK2] ?


Robert Merton ve svém článku rozvíjí způsoby, kterými psychologické procesy ovlivňují rozdělení
ocenění [ZK3] vědců za jejich práci a také vliv, které mají tyto procesy na tok idejí a objevů
skrze komunikační síť vědy. Téma sociální stratifikace vyznamenání vědců nahlíží skrze koncept
[ZK4] tzv. Matoušova efektu (Matthew effect), který tkví v narůstání ocenění a uznání
[ZK5] jednotlivých vědeckých příspěvků těch vědců, kteří již mají značné renomé a naopak
neposkytování takové pozornosti těm, kteří doposud ve své vědecké kariéře nezanechali (oceněnou)
stopu. Samotní laureáti, píše Merton, vidí tento efekt jako základní nerovnost v systému ocenění,
který ovlivňuje kariéry jednotlivých vědců. Merton ale vyjma této osobní roviny zdůrazňuje také
další implikace ve vývoji vědy.[ZK6]  Z hlediska komunikačního systému může tento efekt, v případě
spoluprací a multiple discoveries [ZK7] (objevů, které jsou provedeny individuálně, nezávisle na
sobě), zvyšovat viditelnost nových vědeckých poznatků v komunikační síti. Jinými slovy, příspěvky
významně postavených vědců spíše včas a rozsáhle vstoupí do komunikačních sítí vědy[INS: , :INS] a
zrychlí tak svůj vývoj (protože pouze na práci, která je efektivně přijata a využita jinými
věcmi[INS: , :INS] záleží).

            Viditelnost objevu není pouze záležitostí množství na sobě nezávislých, potvrzujících
se výsledků, ale také postavení vědce, který výzkum provedl ve stratifikačním systému vědy.
V důsledku popsaného Matoušova efektu dochází ke kumulaci: bohatší se stává bohatším – bohatší má
lepší předpoklady pro rozvoj. Systém ocenění tak vytváří „třídní strukturu“ vědy, stratifikující
distribuci šancí mezi vědci na rozšiřování jejich role jako objevitelů. Tento proces vytváří
diferencovaný přístup k vědecké produkci, která může být na jednu stranu podpořena oceněním či
oceněným, na druhou stranu některé objevy a problémy mohou zůstat opomenuty. Psychologické i
sociální důsledky Matoušova efektu tedy mohou být pozitivní i negativní a to jak z hlediska
individuálního, tak sociálního.
________________________________

 [ZK1]Spíš asi oceňování (nedokonavě).

 [ZK2]Tohle se mi zdá trochu zavádějící, protože Merton to tímhle směrem tak docela neformuluje –
on všelijaké ty „nespravedlnosti“ na úrovni individuální kariér spíš konfrontuje s tím, co jako
sociolog dobře vidí, totiž s funkčností celého sociálního systému vědy. Tahle ambivalence je
ústřední.

 [ZK3]Pozor na takováhle hromadění podstatných jmen slovesných.

 [ZK4]To není ani pěkná, ani přesná formulace. On tu situaci takhle prostě pojmenovává, protože ji
ono biblické úsloví vystihuje… A velmi bych se přimlouval, abyste si na tuhle rozšířenou frázi
dávala pozor i jindy a jinde.

 [ZK5]Opět ta podstatná jména slovesná. Tu a tam jedno, budiž, ale takhle nakupené to není pěkné.
Máte jich v tomto krátkém textu požehnaně.

 [ZK6]Ano, tohle je klíčové.

 [ZK7]Pište normálně česky.